Aoi x Zyean - Podívej, Uru už umí lehni. - část 2.

(Zyeanův byt)

Aoi

O všechny pejsky ho nakonec možná vážně připraví, jestli se Aoi bude ještě chvíli dívat na Aoiho menšího. Ruki měl taky psa, nějak to s tím hlídáním očividně šlo a nebo existoval psí hotel.
"Opovaž se na mě venku volat Méďo." Pohrozí mu na oko, jenže to jde těžko, když mu u toho Zyean systematicky ožužlává kůži. Tohle Zyeanovo počínaní v něm rozechvívá celé nitro a když na zádech ucítí i jeho dlaně, spokojeně přivře oči. V okamžiku, kdy se Zyean mírně odtáhne a hledí mezi ně, se mu Aoi podívá do tváře a kousek po kousku studuje jeho rysy. Viděl je už mnohokrát, ale teď mu najednou připadá křehčí a roztomilejší, než kdy jindy. Možná to bude tím, co u toho uvnitř začíná cítit. Povzdechne si pro sebe a usměje se.
"Zeptej se kluků. Uvidíš, že mi ještě na cestu sbalí kufry, až řeknu, že utíkám." Někdy to mezi nimi nebylo lehké. Hráli spolu už tak dlouho… ale je to jeho rodina a i přes to by se jich nevzdal. Nakonec by hodně trpěl. Při té Zyeanově otázce povytáhne obočí nahoru, honem si přeskládá sestavu Jiluky v hlavě, ledar rovná se Sena rovná se Uruha a už je doma.
"Vím. Na předposlední zkoušce šel náš leadkytarista s pravdou ven a oznámil nám, že v čemsi lítá až po uši. Že s někým chodí… ten někdo má růžové vlasy a děvče to není. Překvapilo nás, jak rychlé to bylo. Myslím, že máme okna zkušebny do dvora..." Odkašle si trochu a úplně tam vidí celou Gaze sestavu, jak z něj visí, div jim neslintají na hlavy. Opičáci…
"Připrav se na to, že tahle informovanost mezi nimi jen tak neskončí." Pousměje se. Samozřejmě, že si to řekli, když byli spolu. Teď už si vzájemně nepoví asi jen málo co, když to berou tak moc vážně. Samozřejmě, že postřehl, že u toho couvá a brzy za koleny ucítí pohovku. Oči se mu rozšíří, když si Zyean tak přímočaře svlékne košili, už si myslel, že se na něj pro tentokrát prostě vrhne, ale ten kousek látky mu místo toho skončí pod zadkem. A to je neskutečně galantní gesto. Aoi chodí výhradně v černé a bude na něm vidět všechno.
"Nechtěl jsi jít ještě před chvílí nahoru?" Musí se ho zeptat, zatímco dosedá a štěňata se jim batolí v patách. Uruha celkem zdatně zvládá vylézat nahoru za nimi, na rozdíl od ostatních, co vrtí ocásky dole u jejich kotníků a čekají, až je vyzvednou. Brzy má toho svůdníka po boku a na stehnu ucítí jeho dlaň. Ruki s Reitou se tahají za uši a vrčí na sebe a on neví, na co se má soustředit dřív. Jestli na ně nebo na to, co mu s krkem dělá Zyean. A ještě chce, aby u toho mluvil. Popadne ho cosi impulsivního, když otočí tvář jeho směrem a místo svého krku mu nastaví vlastní rty. Jako když se proboří nějaká hráz a voda z přehrady už nejde zadržet. Schovával se za ní dost dlouho, přesvědčoval sám sebe, že takhle to chce a najednou už nejde odolávat. Pokud by dál chtěl, neměl tady co dělat a plést mu hlavu, takový přece nebyl. Pootočí svoje tělo směrem k němu a zvedne pravou dlaň, aby mu jí zajel do vlasů a stiskl.

Zyean

"Takže nás viděli. No, tak to musela být povedená zkouška." Snad si i dokáže představit, jak to muselo vypadat. První Uruha a teď i Aoi. No jeden by si řekl, že se asi oba zbláznili, ale Zyean je jen rád. Hlavně to nevypadá, že by se Aoi za jeho příchod zlobil, ani za to, že byli viděni.
"Tak nějak jsem si domyslel, že budou vědět všechno a o všem. Skoro." Pokrčí krátce rameny a stejně si v hlavě pořád probírá, jak dlouho to Senečkovi vydrží. Neviděl je spolu ale...Nikdy dřív se moc vázat nechtěl. Změnilo se to tolik? Je pravda, že Uruha byl krásný a slavný. Jistě měl i mnohem víc kladných vlastností, které by mohly jejich leadera utáhnout na delší dobu. +Budu si škrtat v kalendáři.+
"Ono to nebude na škodu, aspoň budu vědět, jak se zrovna máš a jestli ti nic nechybí." Vysloví, když se na chvíli odtrhne od jeho kůže a spokojeně se pousměje.
"Chtěl." Odpoví mu jako první opravdu upřímně, když přejede rty po linii jeho šíje a skončí až pod ouškem.
"Ale ty schody jsou  tak příšerně daleko a já už se nemohl dočkat. Víš, s tebou je hrozně těžký neobsadit první volné místo. Každá vteřina navíc je prostě moc." Okomentuje své rozhodnutí bez váhání ale Aoi má pravdu, nahoře by bylo rozhodně víc místa a hlavně ne dalších pět párů očí, které je nepřestávají sledovat. Úplně je cítí a ani se na ně nemusí dívat. Z jedné strany ho to rozčiluje a nejradši by je napomenul, z té druhé není schopný se odtrhnout od Aoiho kůže, a když připojí i rty a nenásilně ho donutí hlavu mírně pozvednout, přestává být schopný myslet. On sám s prvním prolnutím silněji stiskne jeho stehno a vyjede o kousíček výš, aniž by si to v podstatě uvědomil.  Ale nezastaví se, to udělá, až se ocitne v jeho klíně, který jemně pohladí. Musí vědět, jestli na něj taky tak působí, alespoň trochu by mohl, jinak se může propadnout. Tiše a spokojeně si povzdechne do jeho rtů a  párkrát pocukne nohou, aby se osvobodil, Kai už zase útočí. Ne, tady nebudou mít chvilku klidu. Nakonec se začne zvedat z pohovky, aniž by jej přestal líbat. Hodí svou vlastní košili na zem, aby se měla štěňata s čím přetahovat a dala chvíli pokoj, než jej jemně vezme za dlaně a vytáhne zase na nohy.
"Máš pravdu, Méďovi to bude víc slušet v posteli." Sdělí mu naprosto přímočaře, co se chystá udělat s nepatrně pozvednutým obočím. Aoi je tady, neutekl a snad si podobné signály vyložil dobře.
"Pořád se můžeme jen tulit." Blýskne se mu v očích a je jasné, že pokud to tentokrát zvládne, mohl by dostat metál. Už tomu prostě nechce odolávat.
"Víš nahoře je všechno, co budeme potřebovat. Postel, peřiny, polštáře...." Odmlčí se na chvíli, když se přesune za jeho záda, vezme jej za boky a tlačí lehce ke schodům.
"Koupelna a voda. A za chvíli tam budeš i ty, co víc si přát." Dodá šeptem a vydechne do jeho ouška.
"Promiň Aoi-chan, ale dneska se ukecat nenechám, spíš já ukecám tebe." Jemu snad ty slova dojdou až úplně v nejlepším. Pořád se nemá k tomu, aby mlčel.
"Možná bych ti zase mohl zkusit do těch schodů pomoct." Neubrání se poznámce, když stojí pod nimi, než přitiskne své dlaně na dokonalé pozadí.
"Věděl jsem, že se mi to nezdálo, dokonale mi sedí." Myslí samozřejmě jeho polovičky ve svých dlaních. Klukovsky se nad tím uculí a zatlačí, aby mu nedal příliš možnost uniknout.
"Jen hezky jednu nožku za druhou." Pobízí ho a jeho hlas už zní opravdu nedočkavě. Tak nějak začíná doufat, že tentokrát se Aoi bránit nebude.+Kolik jsi pro něj schopný udělat?+Zeptá se sám sebe, nikdy snad neměl tolik trpělivosti a hlavně potřebu čekat. 

Aoi

Nečekal Zyeanovu dlaň v klíně tak rychle. V podstatě to v něm vyvolá ohňostroj dráždivého brnění a prudce se nadechne, aniž by jejich rty rozpojil. Slyší dobře jeho rozechvělý povzdech, ale zároveň ho to nutí zašilhat trochu bokem, kvůli tomu jeho cukání nohou. Zase ta štěňata.
"Huš, tobě se to říká, už jsi ženatý." Šeptne ke Kaiovi. Ten prostě půjde jako první! Slibuje mu v duchu… Zyean začne vstávat, ale oba jsou neochotní vzdát se rtů toho druhého, takže se za ním otáčí a natahuje krk, aby to nemusel udělat. Postaví se a shlédne na košili na zemi, na které se snaží ustlat Ruki, zatímco ho Reita táhne za ucho pryč a Kai cupuje rukáv. Uruha spí na pohovce…
"Kde je Aoi?" Zeptá se starostlivě, než je tu nechají a v ten moment mu dojde, že je v pytli. Pěkně rychle! +Né, já nechci psa...+ Pomyslí si rozmrzele. Aoi spí omotaný okolo misky s vodou. Vrátí pozornost k Zyeanovým očím a mírně povytáhne obočí, když mu začne říkat, že se mohou jen mazlit. Tomu už asi nevěří ani jeden z nich. Teď už ne. Nechá se jím otočit a strkat ke schodišti, zatímco se mu koutky zvedají do úsměvu.
"Hmm, Méďové jsou pohodlní, potřebují všechen komfort." Souhlasí s ním. Přece se nebudou mačkat dole na pohovce a ještě se všemi těmi psy! Opravdu se začervená a trošku zavrtí hlavou, když mu Zyean slibuje, že dnes už ho Aoi neumluví, ale u toho se pořád usmívá. S dlaní na zábradlí schodiště ucítí taky Zyeanovy ruce na zadku. Trochu překvapeně nad tím zvedne obočí, ale nechá ho tak, jen červená ještě o trochu víc. Takhle má jít do těch schodů? Když byl opilý, bylo to jednodušší. Brzy jsou nahoře. I ložnice nese jasné znaky útoku pejsků, kteří tu spali, ale na posteli je vidět, že do ní se nedostali. To je dobře, to už by na něj bylo asi moc. Tolik chlupů a kde čeho… Je trochu nervózní, když se na ni dívá, ale nakonec se po něm ohlédne, usměje se a přetočí se čelem k němu. Zyean už košili nemá. Položí dlaně na jeho ramena a sjede jimi níž, na jeho prsa. Prohlédne si jeho tvář a promne rty o sebe.
"Nikdy bych si nepomyslel, že mě kluk o polovinu mladší, než já, přivede do rozpaků." Řekne mu tiše, ale znovu povytáhne bradu a políbí ho. Potřebuje se do toho dostat a přestat myslet. Má tu krásného a roztomilého milence, s neskutečně hebkou, mladou pokožkou, neskutečnýma očima a úsměvem a…
"Umí tvoje pusa víc, než jen mluvit? O hodně víc?" Vydechne mu najednou do rtů jasnou provokaci a jeho tělo se rozhoří. Dokonce už ani nevnímá vrčení a kňučení zezdola, kde se pejsci tahají o věci. Bříšky palců přejede po jeho bradavkách, sklouzne dlaněmi přes pevné bříško až k lemu kalhot a zahákne prsty za poutka na pásek, když začne couvat k posteli a vede ho za sebou. Jakmile je u ní a začne před ním klesat do sedu, neopouští pohledem jeho oči a z těch Aoiho se stanou černočerné výhně, plné rozhořívajících se plamenů.

Zyean

"Tak to umím zařídit." Opáčí mu bez váhání na ten komfort. Není to sice Aoiho ložnice ale jeho postel snad taky není k zahození. Už jenom to, že se o tom baví v něm probouzí dávku vzrušení, která už prostě nejde krotit. Na to je příliš mladý a moc ho chce. Jestli si to Aoi rozmyslí na posledním schodu, asi prostě umře přemírů vzrušení a nenaplněné touhy.
"Aoi-chan, ty ho máš rád. Je to rychlé co?" Prohodí, jakmile si uvědomí jeho starost o čtyřnohého Aoiho.
"Není se čemu divit, já to měl stejně." Broukne a je jasné, že myslí jeho a ne psa. Prostě mu propadl a nedokázal na něj přestat myslet ani na chvilku. Počítá jeden schod po druhém, jak kdyby čekal že si to na každém jeho Méďa rozmyslí. Naštěstí se to nestane ani na tom posledním, který jak kdyby byl tou hranicí, kterou chce dneska prostě překročit. Nechá ho klidně, aby se přetočil čelem k němu, i když ty ruce z Aoiho pozadí sundává jen dost neochotně. Ještě pořád si ho neosahal pořádně. Hlasitěji si vydechne, když se Aoiho dlaně dotknou kůže a nechá víčka na dvě vteřiny klesnout, než mu koutky vyběhnou nahoru.
"Ani jsi nemohl. Nikdo jiný to líp nedokáže. Musel jsi potkat mě." Opáčí mu bez váhání se svým typickým, rozverným pousmáním a zlehka položí dlaně na jeho boky, když ucítí znovu jeho rty. Tentokrát už se ani nesnaží ovládat, prostě mu polibky oplácí a zrychluje tempo, jak kdyby se každého prolnutí nemohl dočkat. Je to stejné jako jeho povaha, trochu neřízené a hlavě netrpělivé jako po většinu času on sám. Zatváří se trochu nespokojeně, když o Aoiho rty přijde ale vzápětí přijde taková provokace, že už jeho hvězdu nezachrání vůbec nic.
"Umí toho hodně a nejspíš to bude mnohem lepší, než mluvení." Zazubí se s podobnou provokací, i když u toho vypadá spíš nadrženě a nechá se ochotně jako ten pejsek vést k posteli. Čím víc se blíží, tím víc z jeho očí sálá touha. Pomalu klesá pohledem společně s tím, jak si Aoi sedá a nedokáže odtrhnout oči od těch jeho. Nemůže uvěřit tomu, že to, co v nich vidí způsobil on sám. Vezme tvář o kousek níž do dlaní a skloní se k němu.
"Když vidím ty oči, začínám přemýšlet, co umí ta tvoje." Neodpustí si poznámku a je vidět, že se opravdu nebojí o čemkoliv mluvit  a taky, že potichu ani v posteli úplně nebude.
"Moje závislost začíná být nesnesitelná, bez léku nikam nejdu." Oznámí mu tiše, když zapře jedno koleno vedle jeho boků, a pak i to druhé, aby se mu usadil na klín. Nemá v plánu tam ale zůstat dlouho. Dlaněmi sjede na jeho ramena, po hrudi až k lemu jeho trika a přetáhne mu ho přes hlavu.  Pak jej se smíchem jej odešle do peřin. Pak se prudce překloní a zapře se dlaněmi vedle jeho hlavy. Koutek mu vyskočí nahoru.
"Budeš se ještě červenat sám nebo ti k tomu mám pomoct?" Následuje další otázka, ale na odpověď nečeká. Krátce se pohne boky proti těm jeho, než se skloní nad dokonalý hrudník a začne mu názorně předvádět, co jeho pusa dokáže. Stejně jako umí jeho jazyk rychle pálit slova, si teď pohrává s Aoiho bradavkou a pak se plynule po jeho kůži přesune i na tu druhou.
"Ještě pořád to není ono." Vydechne vzrušeně trochu vzduchu z plic, jakmile vzhlédne.
"Neříkal jsi, že jsem tvoje štěně?" Dobírá si ho trochu.
"Zatím to spíš vypadá, že ty jsi můj Méďa." Snaží se v něm vyprovokovat stránku, kterou viděl jen málo a chce jí mnohem víc. On prostě ví, že to v Aoim někde je. Vytáhne to z něj, kuráže má na to dost a slovních pobídek plnou hlavu...No, nejen těch slovních.

Aoi

Tak on musel potkat jeho? Podle toho, co tu teď spolu dělají a že tu vůbec jsou, je to nejspíš pravda.
"A neměl by ses stydět, říkat mi ve tvém věku takovéhle věci?" Dobírá si ho dál.
"Kdepak jsi nabral podobné zkušenosti, hm?" Schválně míří na věkový rozdíl mezi nimi, protože mu to najednou připadá podivně vzrušující. On se snad ještě zblázní do mláďat? Do jednoho… Jenže Aoi byl hodně svůj, měl rád, když si mohl věci tvarovat podle sebe a to jeho štěně bylo tak moc roztomilé… Povytáhne trochu obočí, když mu Zyean bere tvář do dlaní a říká mu u toho ty věci o Aoiho puse.
"Hmm, buď rád, že už v ní není ten piercing..." Podráždí jeho fantazii, které má ale Zyean na rozdávání.
"Závislost na mě?" Pronese nahlas to, co přece oba dva vědí, ale dokonale to zapadá do toho, co se mu před chvílí honilo hlavou. Matrace se trochu zhoupne, jak si na ni Zyean kleká a za chvíli už ho má na klíně. Pořád vzhlíží k němu nahoru, když se Aoiho dlaně samy přesunou na ten pevný zadek a jemně ho promnou. Dech se mu patrně prohloubí a jakmile Zyean dosedne a Aoiho boky sevřou jeho pevná stehna, unikne mu povzdechnutí. Ani on nepřerušuje oční kontakt, dokud nemusí zvednout ruce, aby si nechal svléknout tričko. Jenže pak padne po zádech do peřin a brzy ho má na sobě. Aoiho dlaně se posunou kousek výš na bedra, ale Zyean se pohne v bocích a způsobí mu další výraznější povzdech. Krev v žilách už mu proudí velmi rychle, když se tiše zasměje a pohladí ho po zádech.
"Já se červenám?" Asi ano, ale s ním snad může. Posune jednu dlaň ještě výš, zpět do jeho vlasů a jemně se jimi probírá, zatímco se jeho štěně věnuje jeho hrudníku. Už u toho přivírá oči a vydechuje skrz pootevřené rty. Výraz ve tváři se začíná měnit na slastný a spokojeně se usmívá, zatímco ho Zyeanův jazyk lechtá po kůži. Po té jeho poznámce moc dobře ví, kam tím míří.

On chce, aby Aoi převzal iniciativu, možná mu naznačuje, jak by to mezi nimi mělo být, aby byl co nejspokojenější. Zaostří zpět do jeho očí, obě ruce začnou klesat zpět k lemu jeho kalhot a energicky se popasují s páskem i zapínáním. Odlepí hlavu od podušek, když se natáhne pro jeho rty, vtáhne ho do polibku, který nabírá na vášni a intenzitě a poměrně přímočaře mu začne stahovat kalhoty pod zadek. Jak byl na začátku váhavý a samá nejistota, teď to z něj rve, jako by to dělal pětkrát denně s kde kým a byl sebevědomí samo. Už má za sebou ty časy, kdy váhal nad každým dalším krokem. Bylo mu kolik bylo a když se jednou rozhodl, uměl si to beze studu vzít. Už nepřemýšlí nad tím, jestli je zvláštní držet jiného kluka nebo ne. Tohle je přece jeho štěně, je to přirozené a jinak to nebude. Sevře ho do pevného objetí a jediným švihnutím si s ním vymění pozici, když ho dostane pod sebe a sám skončí nad ním. Okamžitě se začne zvedat na předloktí a pokračuje ve svlékání jeho kalhot, zatímco se mu dívá upřeně do očí. Na krátko se ocitne až u jeho kotníků, když je stáhne úplně dolů a odhodí pod postel, dlouze se nadechne nosem a pak se prostě podívá do jeho klína, na zdroj všeho Zyeanova budoucího potěšení. On přece dobře ví, co má s tímhle dělat a když se nad něj pomalu jako šelma vrátí, klesne v bocích co nejníže a opatrně se kalhotami otře o jeho nahou chloubu, aby ho podráždil. Nenechává si ujít ani trošku z jeho výrazu a reakce.

Zyean

"Ještě ne dost." Okomentuje jeho poslední otázku, když se konečně donutí odlepit od Aoiho hrudníku. Tohle je lákadlo přesně pro něj. Nic lepšího by si nedokázal představit a už asi ani nepředstaví. Užívá si dosyta každý milimetr, který je mu momentálně nabízen a spokojeně přivírá víčka pod dotekem ve svých vlasech. Klidně, ať v tom pokračuje, v tomto to štěně opravdu připomíná. Mohl by ho nechat hrát si s jeho vlasy klidně i týden v kuse a stejně by to bylo málo. Tušil, že se Aoi nenechá dvakrát pobízet, aby se pustil do jeho svlékání, stejně to v něm vyvolá obrovský příval vzrušení, když ucítí látku, jak povolí. Skrze jeho mírně pootevřené rty se dostane krátce vzdychnutí, jakmile jeho připravený klín dostane dost volnosti a bez váhání se nechá vtáhnout do polibku. Aoi trochu krotí jeho zběsilé tempo a dává mu svůj osobitý rukopis plný vášně. Tohle je na něj prostě příliš. Zmučeně si zasténá do jeho rtů a už se válí na zádech ve své vlastní posteli. Rozverně se uculí, když vzhlédne k Aoiho tváři a jemně se zavrtí, jak kdyby si hledal tu nejlepší polohu, spíš se ale vrtí nedočkavostí. Nechává ho, aby jej o kalhoty připravil a jakmile je u kotníků, pozvedne se na lokty, aby na něj dobře viděl.
"Jak se Méďa mění v pantera. Asi začnu kreslit a mládeži přístupné to nebude." Ozve se jeho jazyk znovu, než sebou plácne do peřin a nahmatá Aoiho boky, které roztouženě stiskne, jakmile se ocitne zase zpátky nad ním. Ten dotek v klíně je na jeho mladé tělo skoro moc. Tohle snad nemá vůli krotit. Ale opravdu se snaží, aby ho neposlal na vrchol jen pohled na něj. Vždyť to vydržel tak dlouho! To se mu pak nemůže divit. Nechá se ovládnout všemi pocity a pevně sevře víčka, když mírně pozvedne bradu, aby si mohl nahlas zasténat. A už není sám, kdo se v bytě ozve. Zespodu se jim připomenou  jejich spolubydlící, když se ozve hromadné, krátké vytí.
"Tomu se říká dokonalý fanclub." Vydechne Zyean s nádechem pobavení a jeho dlaně automaticky zamíří na Aoiho pozadí, aby ho znovu přitiskl k sobě a užil si ten pocti znovu.
"Pořád se mi na tom ale něco nelíbí." Chtěl se na něj zamračit nebo se alespoň tvářit vážně ale nejde to. V očích má rozvířené hvězdy, na tváři trochu pitomý úsměv, jak moc mimo je.
"Pořád máš kalhoty. Ne, že by ti neslušely ale já bych radši viděl a hlavně cítil to, co je pod nimi. Dost detailně a citelně." Poslední slovíčko spíš vzrušeně vydechne, když jsou to jeho boky, které se pohnout proti Aoiho klínu.
"A jestli mi řekneš, že zůstanou tam, kde jsou. Nebudeš stačit utíkat, věř mi." Zatne svaly na břiše, aby se horní polovinou těla mírně pozvedl a otřel se rty o ty jeho.
"Někde totiž piercing nikdy nebyl a já se nemám čeho bát." Provokuje ho dál, když ho krátce políbí a obkrouží špičkou jazyka jeho ret.
"Já totiž vím jen o jediné věci, která by mě mohla připravit o slova." Výmluvně těkne očima někam mezi ně.
"A ty to víš taky. Hm." Znovu si uzme jeho rty v delším polibku, než zase klesne lopatkami a hlavou na postel.
"I když bys byl první, kdo to dokázal. Chceš být první?" V očích mu proběhnou hravé jiskry, když se znovu zavlní v bocích a těkne obočím nahoru a dolů, než nasadí ten nejnevinnější výraz, který jen dokáže.

Aoi

Těžko popsat, jak Zyeanovo zmučené zasténání zacvičilo s Aoiho vnitřnostmi, které se chvějí nedočkavým vzrušením. Koutky se mu zvednou nahoru, když je přirovnán k panterovi. Asi by se měl chovat častěji jako velká kočka a ne jako medvěd, to je přece mnohem víc sexy a tak se mu to líbí.
"Uhm, Kniha džunglí jako komiks pro dospělé? Použij jiná jména..." Řekne mu namísto, aby se bránil vzniku podobného důkazního materiálu. Po svém pohybu boky se mu naskytne výhled na celou škálu Zyeanových dokonale slastných výrazů a k jeho uším se donesou další jeho vzdechy. Je to příjemné vědět, že s někým dokáže udělat podobné věci. Najednou nechápe sám sebe, proč to tolik protahoval. Zyean si zasténá podruhé, ale společně s ním se ozvou i štěňata dole, Aoiho to vytrhne ze světa jinde a prudce otevře oči.
"To si dělají..." Jejich první milování by mělo být s hudebním doprovodem té smečky dole? A že to těm huskym jde! Jak se bude soustředit? Protočí očima. Fanclub… druhý takový, co ho přivede do hrobu. Bude si muset nějak nacpat do hlavy, že to je jako stage, kde taky řvou fanynky a dívají se na něj a on i tak dovede hrát a nic nesplést. +Je to úúúúplně to samý...+ Přesvědčuje sám sebe Aoi, skloní oči k těm pod sebou a dlouze se do nich podívá, aby se v nich zase trochu utopil. Psi zmlknou.
"Kdybys byl kdokoliv jiný, požádal bych tě, abys byl potichu, jenže to je asi tak podobné, jako by dole bylo pět jednorožců." Vzdychne si. Zyean si postěžuje, že má tohle celé háček a on se probere podruhé. Jiný háček, než kvintet o patro níž? Naštěstí jde jenom o často zmiňované Aoiho kalhoty a jakmile mu Zye začne dost detailně povídat, co přesně a jak by chtěl cítit, Aoiho žaludek se převrátí několikrát vzhůru nohama přívalem vzrušení, které se mu nahrne snad až do uší. Najednou je mu šílené horko. Jeho poslední větě se trochu omámeně usměje a sám má co dělat, aby štěňata znovu nevyprovokoval, když si sám povzdechne. Má pocit, že jsou nastartovaná u prvního schodu s ušima na stopkách a čekají, co se šustne. A ono toho asi bude dost. Vlasy mu padají do očí a dotknou se i Zyeanovy tváře, když se k němu přiblíží rty. Znovu se na něj usměje. Příval jeho provokací nekončí, s Aoim to cvičí pořád stejně intenzivně a je to jen proto, že mu před očima běhají různé varianty na jeho slova.  Může mu tu pusu zacpat stejně jako ho může připravit o dech, jde obojí. Opětuje mu velmi vášnivý polibek, než o něho přijde kvůli dalším a dalším slůvkům.
"Je toho hodně u čeho bych mohl být první?" Maličko si testuje terén Zyeanových zkušeností. Nenapadlo ho to, nevyžadoval by nějakou nedotčenost, ale teď, když o tom mluví… skutečně jsou věci, které by s ním dělal poprvé? Imponuje mu to a ne, že ne.
"Chtěl..." Vydechne horoucně na jeho rty. Čas dostat ty kalhoty doopravdy dolů. Zvolna se narovná, nepřerušuje oční kontakt mezi nimi a začne je rozepínat. Je u toho nejspíš trochu červený a nervózní, ale už se do nich opravdu nevejde. Zbaví se jich stejně jako svého prádla, položí se bokem vedle něho a za bradu si ho přitáhne k novému polibku. Zřetelně cítí teplo, sálající ze Zyeanova těla.