Aoi x Zyean - Podívej, Uru už umí lehni. - část 1.

(Zyeanův byt)

Zyean

Po krátkém ale dost výživném telefonátu se Senou přišla ještě smska od Aoiho, že by ho zítra rád viděl a měl by přijít k němu. Tak to byl trochu problém, protože s tou smečkou, co má teď Zyean doma, by se asi jen těžko kamkoliv přepravil a navíc…Silně pochybuje, že by něco takového Aoi doma přetrpěl, tohle bude muset rozhodně vstřebat. V jeho bytě vládne dokonalý chaos od té chvíle, kdy si přinesl domů pět malých štěňat, které našel v jedné špinavé uličce.

Všichni chlupáčci mají svůj pelíšek, takže nahoře v ložnici není moc k hnutí. Už zjistil, že pánové dole spát nebudou a po schodech prostě nevylezou. Takže je každý večer po dvou vynáší nahoru za doprovodu hlasitého kňučení toho posledního. Jestli ho brzo z toho bytu nevyhodí, tak to bude opravdu zázrak. Zatím mají chlupaté Gaze na svědomí několik jeho paliček k bicím, jedny kalhoty a troje páry ponožek a boty a to všechno stihli za deset minut, kdy vyběhl do obchodu, aby jim koupil další várku žrádla. Dává tomu ještě dva dny a prostě ho zruinují. A to nepočítá, kolik utratil za veterináře. Taxikář nebyl moc nadšený, když se mu všichni nacpali do auta. Naštěstí neproběhla žádná nehoda a dostali se i v pořádku domů. Jediné, co se mu za celý den podařilo, bylo napsat smsku Aoimu, že by byl rád, kdyby přijel on k němu. A že pro něj má překvapení. A u toho poznámku, že se dnešní večer opravdu moc nevyspí, Méďa jeden. Ať si domyslí, co mu přijde nejlepší, pravdu mu radši říkat nebude, to už by nepřišel. Dneska je vzhůru už od pěti. Zkouška má být až zítra a už teď přemýšlí, co se štěňaty.
"Kai, fuj je to. To už je poslední pár, jiné tady nemám." Křikne na štěně, které právě demoluje poslední pár paliček.
"Reito, přestaň tahat to triko, to je moje." Houkne na další štěně, které se přetahuje…který to je? No jistě, tohle bude Ruki, ti dva si taky nedají pokoj. Za to Uru v tom má jasno a válí se na gauči a spí. Zyean si promne tvář a koukne na hodiny. Má ještě hodinu, než aspoň připraví něco k jídlu. Moc toho doma nemá. Podívá se na kuchyň, která jako jediná momentálně vypadá nepoužitě.
"Tak fajn, snídani jsem zvládl, teď ještě večeři. To dám." Povzbudí se za několikanásobného štěkotu a pustí se do vaření. U toho stíhá zachraňovat gauč, lovit Aoiho z misky s vodou a okřikovat ostatní tři, kteří demolují zbytek bytu.
"Uteče, normálně uteče." Protáčí zoufale očima, jakmile zjistí, že právě připálil všechno, co do té trouby nacpal.
"Kruci." Prohrábne si vlasy, vytáhne spáleninu ven a otevře okno. Pak sjede zády podél linky a podívá se na spoušť kolem sebe.
"To mám za trest? A za co, za to jak mi bylo hezky s Aoim?" Zeptá se štěňat a zaboří tvář do předloktí složených na kolenou. Za pár vteřin už má u sebe všechny chlupáče, kteří se k němu snaží přitulit a nechtějí ho očividně nechat smutného. Jak se na ně může zlobit, vždyť za to nemůžou.
"A co teď bude Méďa jíst, hm?" Zeptá se Aoiho, který odběhne a dotáhne vlastní misku.
"Tys to vyřešil." Protočí očima, ale pohladí ho, než se ozve zvonek ode dveří a začne ten pravý koncert.
"Pojď dál, je otevřeno." Zakřičí, aby ho bylo slyšet, a snaží se pejsky utišit. Nutno dodat, že právě vypadá, jak kdyby se popral s jídlem a ono vyhrálo. A na tvářích má čmouhy od mouky, jak se snažil vytvořit placky, ale o tom neví.

Aoi

Poslední zkouška se maximálně vydařila, i když se všichni pokoušeli vyhnout rozhovoru. Asi, aby náhodou nedošlo na to, co se prozradilo u té předešlé a neprasklo toho ještě víc. O to víc byli zapálení do práce, Kaie to těšilo a domů odcházeli s pocitem opravdu dobře odvedené práce. Ještě za chůze k autu psal smsku Zyeanovi, aby večer přišel, pokud může a s úsměvem na rtech vyrazil na nákup a pro věci denní potřeby, aby jim nechybělo vůbec nic. Ještě v obchodě však dostal zprávu, jestli by nemohl dorazit spíš on k němu. Aoi sice netušil proč, ale přisoudil to jeho nabitému programu, pokrčil nad tím rameny a odjel si domů pro nejdůležitější věci. Však se to jídlo nezkazí a něco z toho může vzít i s sebou. Nakonec má přes rameno kytaru, kterou potřebuje druhý den do práce a menší sportovní tašku s věcmi na převlečení a tím nákupem. Nechce nijak přehánět oblékání, když budou stejně doma, ale přesto se mu nějak přihodí, že oblékne černé sportovní sako, pod ním top stejné barvy, několikero doplňků a především si v polovině líčení očí uvědomí, že si je líčí… No a co, je to večerní příležitost, i když doma, ehm… Brzy stojí před Zyeanovými dveřmi a když zazvoní, ozve se odtamtud takový kravál, že se v první chvíli lekne, jestli si nespletl zvonek. Honem se podívá na stěnu, ale cedulka hlásá jeho jméno a tak vezme velmi opatrně za kliku a k nohám mu vyběhne hotová vlčí smečka. Vytřeští na to oči a mimoděk udělá krok vzad, když se mu u kotníků batolí pětice vyjících štěňat, lezoucích jedno přes druhé, vrtících ocásky a tahajících ho za tkaničky. Jedno z nich se okamžitě pustí do jeho bot.
"Nech toho… pusť!" Snaží se tomu zabránit Aoi, ale zároveň se bojí pohnout, aby jim neublížil a pak vystoupá skoro vyděšeným pohledem k Zyeanovi naproti. A ten vypadá dost zničeně.
"Ty hlídáš štěňata? To proto jsi nemohl přijet." Pousměje se vědoucně. No ty by mu jeho byt pěkně zdemolovali. Snaží se natáhnout ruku s taškou a odložit ji na skříň, protože pokud ji dá na zem, přijde o ní. V tu chvíli si uvědomí, že cítí něco připáleného. Tohle jídlo se asi nepovedlo tak jako snídaně, ale když se rozhlédne kolem… nediví se. To je hotová spoušť. Byt je doslova vzhůru nohama, pejsci se batolí všude a Aoiho omývá jen z toho pohledu.
"Nedali ti na ně klec? Kam je zavřeš na noc?" Snaží se je překročit a jít k němu. Ten, co mu jde po botách, je mu v patách. Aoi se zuje a odloží pár naleštěných botiček na skříň na tašku. Radši! Nakonec vezme Zyeana za ramena a jemně ho líbne na rty. Takhle zblízka si všimne i jeho tváří od mouky, setře mu ji prsty a ukáže jejich bříška.
"Mouka se neochutnává." Poškádlí ho a stočí oči na pejska, co čůrá na podlahu.
"Ahá..." Tohle bude zajímavé rande. Kytaru má stále v pouzdře na rameni a vůbec ji nechce nikam odkládat. Asi bude spát s ní v objetí nebo co.

Zyean

Pomalu zvedne oči k Aoimu, který právě vešel do bytu a vzápětí mu klesne brada. Nakrčí obočí, když se podívá na své vlastní oblečení, které rozhodně není čisté. Na tváři se mu mihne rozpačitý výraz, když si aspoň prohrábne vlasy, aby to trochu zachránil, připadá mu to jako marný boj. Takhle ho vidět neměl. Ne dneska. Opravdu byl přesvědčený, že to stihne ale s těmi malými třeštidly...To snad ani nejde.
"Reito, přestaň." Napomene štěně, které se po něm vyčítavě ohlédne a několikrát zaštěká, aby se pokusil o nový útok na Aoiho boty. Když padne otázka na jeho hlavu, jeho výraz se změní na nevinný.
"No, ne tak úplně." Odkašle si a rozhlédne se kolem, jak kdyby hledal záchranný bod.
"Ruki, pusť ten hřeben, kdes ho vzal." Napomene další štěně, které s vrtícím ocáskem a svou novou kořistí zmizí za pohovkou.
"Hai, oni jsou důvod, proč jsem nemohl dorazit. Promiň." Omluví se mu upřímně a překvapeně sleduje, jak ho Aoi bere za ramena a líbne na rty. Hned mu polibek oplatí a jak kdyby mu tím vliv novou energii do žil. Dokonce se zazubí a pak zase zamračí, když mu setře mouku z tváře.
"No víš, ona tady probíhala bitva a já vyhrál, no vážně." Pokusí se aspoň na to konto vtipkovat.
"Kdybys viděl nepřítele, pochválíš mě." Několikrát kývne hlavou a nejradši by si ho za pas přitáhl k sobě a políbil mnohem víc.
"Oni...no...spí nahoře." Jde tak trochu s pravdou ven a pak těkne očima ke štěněti, které čůrá na podlahu.
"Ale no tak Kai, před chvílí jsme byli venku." Napomene ho s rukama v bok a vůbec mu nedochází, že bez váhání prozrazuje, jak se štěňata jmenují. Uruha už zase chrní na pohovce a očividně se mu něco zdá, jak komíhá tlapkami.
"Dej mi chvilku uklidím to, převléknu se a pak ti to vysvětlím. Je dost možné, že mi neuvěříš." Uchechtne se krátce. Chce minout Aoiho ale Aoi menší se mu vplete pod nohy a skončí u svého Médi v náručí.
"Jednou se jim musí nechat, ví, kdy se objevit." Protáhne paže kolem jeho pasu.
"Doufám, že tam máš věci na víc dní, nezaručuju, že tě pustím pryč, když tě z nich neklepne. Navíc bych tu taky mohl umřít hlady a vyčerpáním a nemám se s kým tulit, víš." Začne mu zase pusa jet na plné obrátky, než se prostě přitiskne na jeho rty a políbí ho tentokrát on, jen se nedokáže tolik držet jako Aoi.
"Rád tě vidím." Broukne tiše a vzápětí se zamračí.
"Kai, okamžitě nech ty paličky, dneska už po páté." Protočí očima a odlepí se od Aoiho, aby mu ty paličky vzal, i když se málem přerazí. Nakonec se mu to podaří, vytáhne chlupatého Aoiho z misky s vodou, opět a vyběhne nahoru, aby našel nějakou hadru a uklidil tu spoušť. Tam si ještě přehodí kalhoty, a když schází dolů, teprve zapíná knoflíky šedé košile.
"Víš, ty štěňata jsou...asi moje." Snaží se na něj ani nepodívat a likviduje loužičku. Teď už jen počkat, až Aoi začne křičet a utíkat, co mu nohy stačí.
"Ale já je neučím poslouchat, fakt." Ujišťuje ho hned.
"Podívej, Uru už umí lehni." Kývne hlavou ke štěněti, které pořád spí.
"Nemohl jsem je tam nechat mezi těmi odpadky. Byla to hrozná náhoda, že jsem šel jinudy, než chodím z práce a....Hrozně to tam smrdělo a nikde, nikdo nebyl. Už jsem s nimi byl i u veterináře." Ještě jednou se rozhlédne po bytě, tohle dát do pořádku zabere snad týden a to může být rád, že nové fotky pro reklamu jsou ještě v bezpečí na stole.
"Chceš nás?" Nahodí psí kukadla, když si čtyřnohého Aoiho přitáhne do náruče a společně ho pohledem přemlouvají.
"Hrozně ti to sluší." Aoi menší souhlasně blafne.
"To kvůli nám?" Zazubí se znovu a vypadá opravdu spokojeně, jen při té myšlence.

Aoi

Reito přestaň? Opravdu si několik vteřin myslí, že sem dorazil na kafe i jejich basák a zmateně se rozhlédne kolem sebe, než mu podle volání na další štěňata dojde, že Zyean myslel je.
"Tys je pojmenoval podle kluků?" Vypadne z něj, ale moment… těch psů je pět. Je jeden z nich…??? Pak vyprskne smíchy, když si uvědomí, že štěně Ruki jde zrovna po hřebenu. Jak se tohle Zyeanovi povedlo?
"Já vážně nechci vědět, co dělá můj..." Pronese, aniž by si uvědomil, jak nebezpečné je, říkat Můj. Měkce se pousměje, když mu Zyean tvrdí, že vyhrál bitvu.
"Vysloveně to tak vypadá." Rozhodí rukama nad pejsky, kteří jasně ovládli celý byt. Hned na to po něm ale vrhne vyděšený pohled, když se dozví, že by měli nahoře spát s tou smečkou. V loužičkách a obležení a riskovat, co všechno jim ve spánku rozkoušou? V duchu se napomíná, aby zhluboka dýchal. Jsou spolu moc krátce na to, aby ho začal hubovat, že nemá rozum a honem je odvezl někam do náhradní péče. On by hodně uvažoval o jednom jediném, ale o pěti?
"Co je to vůbec za rasu? Jak velcí pak budou?" Krčí obočí nad spícím Uruhou. +Jak tohle mohl proboha trefit?+
"Taky jich mohlo být sto jedna." Zasměje se nervózně a prohrábne si dlaní vlasy. Honem maskuje další vyprsknutí, když se dozví, že čůrající štěně je Kai.
"Je vůdce smečky tak nepořádný nebo je to takový rebel, co ti na trávník kašle?" Co by na něj asi řekl přímo Kai? Líbil by se jeho dětem? Co kdyby mu ho Zyean dal a hned by bylo o jednoho míň?
"Jasně." Přikývne, že mu dá prostor a uvažuje, jestli je bezpečné posadit se k Uruhovi na pohovku. Jenže v ten okamžik mu v náručí přistane Zyean osobně, když zakopne o štěně, on vymrští ruce a pevně ho chytí, aby neupadl. U toho vydá jakési oh, zatímco se mu dívá do očí a poslouchá příval jeho slov. A proti své vůli – to kvůli psům – zvedne koutky nahoru.
"Víš, že se mi po tom tvém žvanění docela stýskalo?" Nechápe, jak je to možné, on, takový milovník ticha a klidu… no dobře, to by asi nehrál v rockové kapele. Oplatí mu to políbení, zatímco ho něco příjemného hřeje uvnitř těla a skoro se lekne, když Zyean odtrhne rty a začne napomínat Kaie. Povzdechne si a protočí očima, než se ohlédne, aby se podíval, jak si Kai dělá kost z paliček.
"Jak jsi věděl, že půjde zrovna po nich?" Zeptá se už nahlas, co si celou dobu myslí. Přepočítá psy, které už umí pojmenovat a dojde mu, že ten ve vodě, je nejspíš Aoi. Zajede si dlaní na zátylek. Tohle je nějaké podezřelé. Úplně celé. Nicméně už teď se mu Aoi junior začíná nebezpečně líbit. Dřepne si, aby se po něm natáhl a přitáhl si ho před oči. Štěně vypadá nezúčastněně, spíš trochu rozmrzele a Aoi se usměje. Mezitím Zyean uklízí a převléká se.
"Uhm..." Udělá, když se dozvídá, že se jeho možná partner rozhodl adoptovat pět psů.
"Uru umí lehni odjakživa. Nejspíš se počůrá ze spaní, když ho nedonutíš vstát." Ušklíbne se na adresu skutečného Uruhy. +Tohle štěně dostane Sena, určitě ho bude chtít.+ Rozdává v duchu psy.
"Někdo je vyhodil do odpadků?" Pohorší se podmračeně a uzná, že by je tam taky nenechal. Jen by je asi odvezl rovnou na záchrannou stanici a ne domů.
"A co tě to stálo?" Snaží se mu to rozmluvit z jiného konce. V Tokyu byly šílené i nájmy, natož veterina pro pět zvířat! Přenechá Aoiho Zyeanovi a dlouze se mu podívá do očí. Pak shlédne na psa v jeho rukou a zase je zvedne k němu a takhle asi třikrát.
"Zlato, nemůžeš mít v malém bytě pět psů..." Začne opatrně. Jenže nechá pusu na prázdno otevřenou, když mu Zyean začne lichotit a ještě se tak culit.
"To kvůli tobě!" Opraví ho důrazně. Copak mu může nařizovat, jestli je smí mít?
"Kam je dáš, až pojedete pryč? Je problém dát hlídat jednoho psa, natož pět..." Pokračuje v rozmlouvání.

Zyean

"Přemýšlel jsem jen chvíli, jak je pojmenovat ale po tom, co jsem nemohl Aoiho mladšího dostat z vody, Kai šel jako první po paličkách a Ruki nevylezl z koupelny bylo jasno." Sdělí mu s krátkým pokrčením ramen. Teď, když už je převlečený, se cítí mnohem lépe.
"Bylo ti smutno?" Pozvedne obočí a zazubí se s naprostou spokojeností, tohle prostě chtěl moc slyšet.
"Věříš, že mě taky, i když to vypadá, že jsem na to moc čas neměl. Mrzí mě, že to takto dopadlo, ale moc jsem nepřemýšlel, když jsem je bral domů." Pokrčí krátce rameny a pokusí se uklidit pár rozcupovaných věcí, je to trochu zbytečná práce.
"Kai si dělá tak trochu všechno po svém." Vysvětlí mu jednoduše.
"Skoro to vypadá, že mi to dělá schválně. Jsme venku třeba dvě hodiny a stejně to udělá až doma." Protočí nad ním očima v sloup.
"Asi si je nenechám všechny. Veterinář říkal, že jsou to husky, a že budou dost velcí. Ale Aoiho nedám, ten se mi zatím vždycky nacpal do náruče, když jsem si sedl. Asi mě má rád. Navíc jste absolutně k sežrání spolu." Blýskne se mu v očích a je jasné, že by byl rád, kdyby to mohl říct i o tom velkém.
"Jo, to by odpovídalo, dostat ho ven je umění, ale jak je tam, tak se nese jak princ." Zasměje se upřímně a sám se usadí na kraj pohovky, aby si chvíli odpočinul. Má toho upřímně plné zuby. Trochu nejistě se poškrábe na temeni, když se ho zeptá, kolik stál veterinář.
"No, víš jak je to tady s cenami." Sáhne po krabičce cigaret a radši si připálí. U toho automaticky otvírá okno, aby náhodou čtyřnohým něco nevletělo do čumáčku.
"Nechal jsme tam všechny své úspory. Ale jsou naočkovaní, odčervení a zdraví. Mají za sebou kompletní prohlídku. Ten veterinář si myslí, že nejspíš zakládám chov." Rozesměje se znovu.
"Nechápu, jak to někdo mohl udělat, fakt mi jich bylo hrozně líto. Byli úplně ulepení."  Vysvětlí mu, že to prostě jinak nešlo, i když to vypadá, že ho Aoi dost dobře chápe. A pak se na ně vykolejeně podívá, když mu řekne Zlato. Vážně? A nezdálo se mu to náhodou?

"Možná bych je mohl nechat na chvíli dole o samotě." Neodpustí si narážku, protože teď v tuhle chvíli by ho nejradši vzal nahoru, byl tam s ním sám a ukázal mu, jak moc je vděčný za podobné oslovení. Že by si Aoi opravdu začal připouštět nějaké zaplétání víc. Po jeho posledních slovech u něj ve vaně by to tak být opravdu mohlo.
"Nemám na to, abych je uživil všechny, to vím. Ale taky je mi jasné, že se mi s nimi bude těžkou loučit." Oči mu posmutní a rozhlédne se po bytě. Je tu sice spoušť ale zase dost živo a to se mu líbí.
"Jsou stejně akční, jako já." Zatváří se nevinně.
"Až na něj." Kývne na Uruhu, který ještě nedolepil oči. Pak pomalu vstane a přejde k němu, když si ho za pas přitáhne k sobě a přitiskne se na jeho tělo. To, že už mají zase štěňata pod nohama, skoro nevnímá. Jen periferně sleduje Reitu, jak se snaží dostat na Aoiho tašku.
"Věci si můžeš nechat nahoře. Klidně tě doprovodím." Broukne tiše, když se mu podívá do očí.
"Aoi-chan, jídlo tu není, uklizeno taky ne. Nejspíš ti budu muset stačit jen já a oni. Zvládneš to? Měl jsem trochu strach, že bys mohl utéct a přemýšlel, jak tě udržet na místě. Asi prostě jen zamknu a nepustím tě." Začne se svým kulometným používáním slov. Prostě ho ukecá, co mu taky jiného zbývá.
"Můžeš mi třeba povídat, jak bylo na zkoušce a já…Kai, nech tu nohavici." Napomene ve volné chvíli štěně, které ho za ni tahá. Pak vytáhne ruku nahoru, odhrne mu vlasy stranou a krátce jej políbí na kůži na krku.
"Se budu tulit. Udělal jsi mě na to závislým, tak mi asi budeš muset pomoct, jinak se úplně zblázním. Ruki, nech ty boty." Další napomenutí, když zahlédne pejska, jak si na nich dělá pohodlí, asi se mu líbí.
"A pak tě můžu vzít ven na to jídlo a na nějakou hezkou procházku. Tedy, pokud ti nebude vadit, že nás bude víc." Dokončí svou myšlenku, večerní procházka by se mu mohla třeba líbit. I při tom, jak mluví stíhá přejíždět rty po jeho šíji a mazlit se s ní, jak kdyby byl plyšový.

Aoi

"Kdyby tě Ruki slyšel." Odtuší na to o vylézání z koupelny, ale culí se. Je to pravda, jen by možná Zyean schytal záhlavek, že je drzý. Vlídně se usměje, když mu Zyean řekne, že se mu taky stýskalo a skoro se mu začne omlouvat za přítomnost štěňat.
"Já pořád říkám, že Kai je pěkně škodolibý." Řekne samozřejmě na adresu skutečného Kaie a vůbec se nediví, že je jeho štěně celý on. Přesně tak, jeho štěně.
"Myslím, že bychom ho měli ukázat jeho dětem. Jak začnou hučet, že chtějí psa, máš o jednoho míň a Kai má velký dům." Splnil si tím sen… vždycky chtěl mít dům. Aoi by se o něj asi nedokázal starat, ale Kai má na to manželku. Pak se uchechtne.
"I jeden husky je v bytě hodně. To je pěkně velký pes. Jestli jsi tady v nájmu, budeš se muset zeptat, zda vůbec smíš." Řekne. Jeho byt je mnohem větší a hlavně ho vlastní, ale ne, vůbec nepřemýšlí nad tím, že by si tam toho psa vzal!!! Vždyť vůbec není doma. Už jen uvažovat, že by si tam vzal to trdlo naproti sobě… a vůbec o čem to přemýšlí v tuto chvíli? A dost! Nakloní hlavu k rameni, když Zyean začne mluvit o štěněti Aoim a jeho přítulnosti. Stočí k pejskovi taky oči a chvíli si ho dlouze prohlíží.
"Takže až budeš venku volat Aoi, otočíme se oba dva? To zní skvěle..." Řekne napůl ironicky a napůl měkce. +Dobrý den, jmenuji se Aoi a tady můj pes je taky Aoi… Není to můj pes!+ Uculí se a skloní oči, když se dozví, že mu to štěně sluší. Hned na to se usměje ještě víc při slovech o chlupatém Uruhovi. Jakmile mu to slovní spojení projde hlavou, vyprskne smíchy a dá si za úkol říct Uruhovi, že zná jeho velmi chlupaté já. Ideálně před Senou. Pak ale zvážní. Při tom, jak se teď má on, neslyší zrovna rád, že je jeho potencionální kluk tak trochu na mizině. Nutně mu u toho musí začít běhat hlavou, jak mu v něčem ne moc okatě pomoct. Vždycky to dělal, nikdy klukům neřekl ne, když potřebovali něco půjčit, dokonce darovat nebo prostě zaplatit a nikdy nechtěl nic zpátky.
"Jen to ne, pět je až dost. Naštěstí žádný z nich není fenka. Asi?" Takový Uruha by klidně být mohl. Nebo Ruki… Má co dělat, aby se znovu nesmál vlastním vtipům. Zyeanův pohled mu však neunikne.
"Když je tu necháš, žádné dole už nebude." Řekne stejně tiše a přikývne na jejich akčnost.
"I Uru umí být akční, jen mu musíš dát správný podnět. Možná bys měl zavolat svému kolegovi, ten ti to poví." Upírá na něj černé oči, zatímco se k němu blíží, aniž by tušil, co za telefonát má chudák Zyean za sebou. Zvolna položí dlaně na jeho předloktí.
"Věci si vezmu nahoru jedině, když oni zůstanou dole celou noc." Broukne. Nechce o ně přijít. Usměje se.
"Vážně ses bál, že uteču?" Nechce se mu to úplně věřit, ale to Zyeanovo Jsme tu jen já a ONI, zní vážně trochu strašidelně. Mírně sebou trhne, když Zyean okřikne Kaie, ale zároveň tiše vydechne, když ucítí jeho rty na odhaleném krku. Dívá se teď přímo před sebe a po těle se mu začíná plazit příjemné horko. Už nemá ani sílu ohlížet se, jaké boty to jsou, když je napomínán pro změnu Ruki. Po těle mu přebíhá mrazení a všechny chloupky má v pozoru z těch letmých doteků Zyeanových rtů. Noční procházka bude hotová apokalypsa, už to úplně vidí.
"Tak dobře." Slyší říkat sám sebe na jeho návrh.

Zyean

"Aby mě nakonec nepřipravili o všechny." Sdělí mu své starosti, když koutkem oka pohlédne na štěňata. Ale jo, má je rád, nebude brečet, ale bude mu to rozhodně líto.
"Zvířata tu být můžou, jen si nejsem jistý, jestli nemysleli spíš křečky nebo tak." Nenápadně pokrčí rameny. Za pár týdnů neuhraje na křečka ani jedno. Ani na morče. Ono už to teď půjde těžko, když většinu dne prokňourají.
"Ale ty jsi Méďa." Vysvětlí mu to úplně jednoduše a už se nehodlá jeho šíje vzdát. Ne pro tuhle chvíli. Hlavně Aoiho blízkost v něm vyvolává hodně, jak kdyby se celé jeho tělo nemohl dočkat, až bude moct být takto blízko. Obejme jej znovu kolem boků a dlaněmi se rozběhne po jeho zádech, aby dal svému mazlení ještě větší intenzitu. Občas své rty na kůži vymění za špičku nosu. Je to snad poprvé v životě, kdy by podobným způsobem mohl trávit hodiny. Aoi probouzí část povahy, která se příliš ven nedostávala a trochu klidní jeho energickou povahu. A pak se trochu zarazí a zatím nechá větu o telefonu svému kolegovi stranou. Pohladí jej na bocích, když se mírně odtáhne horní polovinou těla a shlédne kamsi mezi ně.
"Kdo by se nebál, že mu utečeš?" Naznačí mu, že na něj působí stejně oslnivě jako první večer a vzhlédne k němu trochu plachým pohledem, který je vidět jen málokdy. Opravdu mu záleží na tom, aby nechtěl utíkat. Pak se nenápadně vrátí k ochutnávání Aoiho kůže a koutky mu povyskočí. Už asi ví, kam je vezme a snad se jim tam všem bude líbit. Jenže pořád neví, kde Sena vzal to, že za ním byl na zkoušce, asi je na čase to zjistit.
"Aoi-chan, nevíš náhodou jak se náš leader dozvěděl, že jsme si ukrátili chvilku na vaší zkoušce společně, a že jsem ti něco dal?" Zeptá se ho jako první, když se znovu odtáhne a upře na něj zvědavý pohled. Dění v bytě jakoby se zastavilo a teď na ně kouká všech pět párů psích očí. Dokonce i Uruha se uráčil vstát, asi dostal hlad.
"A odkdy je v jednom bytě váš lead kytarista a Sena?" Pozvedne obočí znovu, přece jen neví vůbec nic. Stačilo mu ale bohatě přepadení po telefonu.
"Je nějak dobře informovaný. Oba očividně jsou." Pokračuje dál ve svém výslechu a u toho se snaží neculit. Stiskne o trochu víc jeho boky a využije svého výslechu, aby ho pozpátku trochu tlačil směrem k pohovce.
"Přece nebudeš celou dobu stát." Pokrčí nevinně rameny a jakmile jsou u ní, přetáhne si košili přes hlavu, aby mu ho mohl dát pod zadek, ty chlupy jsou prostě všude.
"Hezky se posaď a můžeš mi v klidu povyprávět, co všechno se dělo na zkoušce." Trochu ho rozpustile šťouchne, aby si konečně na ten dokonalý zadek opravdu kecl. Sám se posadí vedle něj, tentokrát z druhé strany. S jemným pohlazením odhrne vlasy z druhé strany krku a pokračuje ve svých hrátkách, jen tentokrát k tomu připojí dlaň na Aoiho stehně.
"Ale nikam nespěchej, já tu mám zábavy dost a dost." Zašeptá mu do ouška.
"Klidně u toho odpočívej, Méďo. Čeká nás náročný večer." Zase si do pusy moc nevidí a je jen těžko říct, jak to vlastně myslí. Štěňata už jsou ukázkově seřazená před nimi, sedí a vrtí ocásky, jak kdyby čekali, kdy na něj přijde řada. Kromě Kaie, ten škube pro změnu Zyeanovy boty.