Aoi x Uruha - Váš přítel asi prchá před ženami... - Část 2.

(Uruhův apartmán)

Aoi

Sedí na té podlaze, ani se nehne. V bytě je několik okamžiků naprosté ticho. V duchu si převrací jeho slova o vlastním zadku a pro změnu nechápe, kde se teda vzal Die a co spolu mají a nemají. Dneska ráno vypadal dočista spokojeně, když tam spolu přišli, vlastně ještě líp, než on a Seiko. Které se mimochodem celý den neozval a dokonce vypl telefon. Nejdřív ho napadne, že mu zvedá mandle, pak zas něco úplně jiného, ale dech a tep zvednou pro změnu Aoiho koutky. Vlastně ho přes své myšlenky ani neslyší přicházet, jen k němu zvedne oči, když se Uru ocitne před ním v podřepu a nechá si vzít tvář do dlaní. Ještě ráno by mu ty ruce urazil. Žárlí? Několikrát to převrátí v hlavě. Nemá přece jediný důvod, právě si začal s jeho sestrou, chtěl to... nerandil s klukama... Jenže tenhle Die mu vážně vadil, nelíbilo se mu, jak tam spolu nakráčeli, nelíbilo se mu, jak vrkali. Uvědomí si, že na něj hledí bez hnutí celou dobu a mírně pohne hlavou k rameni, když Uruha pronese slova o lásce. I přes svou totální opilost vnímá jeho vyznání zcela jasně, včetně zmínky o jeho sestře.
"Takže to celé byla tvoje sebeobrana? On to ví?" Zeptá se ho měkce. Nepřipadalo mu to tak. Přísahal by, že Die je přesvědčený o tom, že s Uruhou bude chodit.
"Ty tomu teda dáváš na prdel." Řekne s odzbrojující upřímností, protože by nechtěl být na Uruhově místě, až bude Diemu říkat, že to celé skončilo dřív, než to začalo. Tiše se zasměje jeho slovům, ale nechá si pomoct na nohy a jakmile se pohne, opilost se mu připomene v plné polní. Všechno se s ním zhoupne, má opravdu velké problémy s rovnováhou a Uruhovo štíhlé tělo by ji mohlo jen těžko ustát. I tak se ho podvědomě chytí kolem pasu a je rád, že je za nimi ten kus linky, jinak by skončili oba na zemi a asi dost potlučení. Netuší, jak se to stalo, že se začali líbat a to dost divoce a náruživě. Ty rty by mu měly být povědomé, ale nejsou. Jsou úplně jiné a je v nich něco, co v tamtěch nebylo. Mimo vší vášně i ten zoufalý cit a hloubka, které se chystají smést Aoiho vlnou tsunami. Skoro křečovitě se ho drží za boky, zatímco má sám víčka pevně semknutá a v podstatě se celým tělem opírá o jeho.
"Nedonutil. Strávil jsem tři dny snahou nezbláznit se z tvých manýrů. A tys mi dneska ráno poslal auto bez kafe!" Obviní ho a už jsou zase tam, kde byli, než se tohle celé přihodilo.

Uruha

Chvěje se mu celé tělo, když má pořád na svých chuť Aoiho rtů. Není to jako poprvé, je to mnohem lepší a zároveň horší, protože ví, že nic z toho, co k němu pocítil, se nezměnilo. Naopak, je v tom ještě víc zamotaný. Měl by ho poslat do koupelny a do postele. Měl by ho od sebe odstrčit a neničit se dál ale..Sevře jej víc ve svém objetí a prostě ho nepustí. Nechce.
"Ví, myslím. Prosil jsem ho včera, aby mi vyrval srdce z těla. Ale ani on mi tě nedokázal vyhnat z hlavy. Myslel jsem, že prostě zapomenu, časem ale nejde to." Kouše se do rtu a odvrací od něj tvář, než se trochu hořce zasměje jeho poznámce, že tomu dává na prdel. No, líp by to asi neřekl. Podívá se na něj s nevěřícným pohledem, když zmizí to kafe a protočí očima, ale jeho rty se prostě začnou usmívat a už nepřestanou.
"Ještě mi vyčti, že jsem ti neobstaral polívku do hrnečku." Neodpustí si poznámku, a aniž by si to uvědomil, znovu jej líbne na rty. Teď už jen krátce a hravě.
"Já kvůli tobě málem dneska přestěhoval celou firmu na druhý konec Tokya." Prozradí mu své vlastní myšlenky, když stál ve dveřích do kanceláře a zase ho tam viděl.
"Já se snažím nezbláznit od první chvíle, kdy jsem tě uviděl. Copak ti to nedošlo?" Pohodí hlavou, jak kdyby to celé byla Aoiho vina a no, znovu jej líbne. Je z něj úplně mimo ale začíná si na to snad zvykat.
"A stejně jsem si nedokázal představit, že tě nebudu mít na očích. Že nebudu vědět, jestli náhodou někde neděláš pitomosti, jaké umíš jenom ty. Třeba snaha o vypití veškerého alkoholu v okruhu třiceti kilometrů. Co tě to napadlo proboha a teď tě budu muset umýt, protože ještě pět sekund budu mít v nose hospodu a asi tě vykoupu v tom rybníčku, co mám na terase." Mlaskne si trochu povýšeně, ale stejně se znovu pousměje a líbne jej na špičku nosu a pak mu v očích rozverně zasvítí.
"Dolů s těmi hadry." Přejede dlaněmi po jeho bedrech a sklouzne na zadek.
"Ať můžu porovnávat." Rozesměje se upřímně a do očí se mu trochu derou slzy ale to jen díky tomu, jak je spokojený. Nechce, aby přišlo ráno, čert ví, co se pak stane, ale na to teď myslet nebude a ani nechce. Nakloní se k němu blíž, zaboří tvář do jeho vlasů, nakrčí nos nad tím, co z něj cítí, ale tohle prostě musí chvíli vydržet.
"Já přece vím, že ten nejkrásnější, kterého jsem kdy viděl ale...co kdybych si náhodou přestal být jistý." Vydechne, když se jemně pohne boky proti těm jeho a prostě přestává řešit nějaké zapomínání. Stejně to není možné a on nemá vůbec žádnou vůli tomu vzdorovat.
"Nebo ti mám pomoct, když už jsem ti ten poklopec tak šikovně zapnul, možná ho zvládnu i rozepnout." Ano, už ho tady prostě normálně svádí, jak kdyby z tohoto apartmánu nikdy nevyšli.

Aoi

Uru mu najednou připadá hrozně krásný a roztomilý, když od něj odvrací tvář, jako by se snad styděl. Zatím moc studu nepředvedl, ale teď je to Aoi, kdo na něm může oči nechat a navíc se konečně dozvěděl, jak přesně to bylo s panem dlouhonohým.
"Moc si nepamatuju, co jsem měl k obědu..." Připustí, než dostane nové políbení.
"Kvůli mě? A proč?" Vůbec to nechápe, ale co on v poslední době chápe. Nedošlo... opravdu mu to nedošlo. Teď je to on, kdo trochu stydlivě odvrací tvář, než ji vrátí zpět proti němu, když ho Uru znovu líbne. To je pusinek na to, že si ráno chtěli doslova vyškrábat oči?
"Tak já dělám pitomosti. Tak a mám toho dost." Zlobí se na něj měkce.
"Všechny moje kroky byly naprosto racionální." Řekne mu. +Včetně soulože se ženou, ehm...+ Tolik k tomu, že racionalita do postele zase tolik nepatří a možná by to neměl dělat jen proto, že se to tak dělat má... Jenže Uru mu připomene jeho alkoholový maraton a on se zatváří jako by to nebyla pravda. Ne, vůbec tu před ním nestojí... vlastně sotva stojí.
"Já do rybníčku nechci." Brání se, i když by mu to patřilo a možná by se tam trochu probral. Ten Uruhův povel mu podivně hne s pocity v podbřišku a on se na něj najednou upřeně podívá. Pocítí velkou touhu to splnit. Dlouze se nadechne nosem a jeho ruce se dotknou prvního knoflíčku košile, ale zároveň ucítí ty Uruhovy na zadku. Je to hodně jiné, než včera, není v té sebejisté pozici dobyvatele. Jenže teď je to on, kdo vyprskne, když mu Uru řekne to o porovnávání. Většina lidí by asi nechtěla být srovnávána s jinými milenci, ale jemu to teď podivně nevadí.
"Jestli ti statistika vyjde špatně, nechci to slyšet." Řekne mu na místo toho, aby mu pověděl, že se zbláznil, když ho tu chce svlékat. U toho už má košili rozepnutou, zatímco sleduje, jak se Uruhovi tlačí do očí slzy. Vypadá tak šťastně... najednou... Pustí jeho boky a je to on, kdo ho obejme a sevře, když si Uru zaboří tvář k němu do vlasů. Poslouchá jeho komplimenty a v srdci začíná dost měknout. Nikdy neslyšel nic tak upřímného... tohle nijak nesouvisí se sexem, i když soudě podle pohybu jeho boků, by asi moc chtěl. Tiše se zasměje a jemně se kousne do rtu. Shodí z ramen košili a klesne očima na vlastní poklopec. Vážně to musí všechno dolů, ještě jednou uslyší, že není vymydlený a začne mu být vážně velká hanba. Prostě ty kalhoty rozepne a nechá klesnout a jakmile se před ním ocitne zcela nahý, s rukama podél těla se mu prostě dlouze zadívá do tváře.

Uruha

Povzdechne si, když se Aoi ptá, proč chtěl přestěhovat celou firmu, jak kdyby to nebylo jasné.
"Ty si vážně stojíš na vedení, nechceš se poposunout?" Zeptá se ho a místo toho, aby svůj stisk povolil, si ho ještě víc přitiskne k sobě a teď už si opravdu povzdechne a nechá víčka klesnout.
"Zase jsem tě tam viděl sedět s nohou na stole, v té rozepnuté košili." Zmučeně si vydechne, protože už ho vidí zase. Kruci, vidí ho úplně všude. Mírně se odtáhne horní polovinou těla a sklouzne očima na Aoiho prsty, které se začnou pohybovat na knoflících a musí se dlouze nadechnout nosem, aby to vůbec ustál.
"Nevyjde." Ujistí ho vzápětí, kdy si Aoi začne rozepínat kalhoty. On je pořád ještě pohledem na jeho odhalené hrudi a přemýšlí, jak se vůbec dýchá.
"Pět, čtyři..." Začne pomalu odpočítávat, a když se potká s Aoiho očima jen nevinně pokrčí rameny.
"Odpočítávám si, jak dlouho to ještě vydržím, jen se koukat. Myslím, že jsem měl začít u dvojky a i to by bylo moc." Vysvětlí mu své vlastní rozpoložení, a jak se včera snažil dostat Aoiho z hlavy, na Die si ani nevzpomene. Měl by se stydět, ale v tuhle chvíli toho není schopný. Jakmile opustí kalhoty Aoiho boky a on se před ním ocitne nahý, zatne prsty do hrany ostrůvku a je vidět, jak moc křečovitě se drží. Pomalu klesá očima po jeho těle, užívá si každý milimetr a ukládá si do hlavy byť jen nepatrnou linii, která se mu snad i třpytí před očima.
"Na tohle mi statistika stačit nebude." Povzdechne si, protože jestli byla reálná šance, že na Aoiho kdy zapomene, právě vzala za své.
"Tohle jsem měl vidět první já." Zamračí se hrdě ale místo toho, aby to dál rozebíral ve své hlavě, překoná vzdálenost mezi nimi, vjede mu dlaní do vlasů a začne ho líbat způsobem, jak kdyby ho neviděl deset let.
"Je mi úplně jedno, jestli se ti to ráno nebude líbit, teď bude." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými nádechy. Tlačí ho svým tělem z kuchyně směrem do koupelny a u toho sám sebe začíná dostávat z košile. Ještě, že nemá sako, to by mu asi neodpustil, že překáží.
"Já se v rybníčku máchat nehodlám, nikdy." Zavrní trochu panovačně, aby bylo jasné, že ho pod vodu samotného nepustí.
"Tebe tam hodím později, až na mě zas budeš křičet a vyhrožovat mi, a že budeš, až ti ráno nachystám úkoly, které jsi kvůli pitomostem nestihl." Dobírá si ho dál a očividně s tím nemá v plánu jen tak přestat. Sám se zatím pere s posledními knoflíky košile a pak sáhne po Aoiho dlani a umístí je na zapínání kalhot.
"Pomůžeš mi nebo už nejsi asistent?" V očích se mu blýskne, když už stojí v koupelně před velkým sprchovým koutem a pozvedne pravé obočí a výmluvně shlédne na své kalhoty, kde už je dobře vidět, co se pod nimi děje.

Aoi

"A jak jsem měl na tohle přijít?" Zeptá se, jako by tam právě nestál celý nahý. Copak mu vidí do hlavy na jeho představy? Přesto se mu koutek zvedne nahoru, když mu Uru řekne, proč musí počítat a taky, že mu statistika dopadne dobře. Je to ten, kde je dírka po piercingu, který tam teď není. Sleduje Uruhovy posouvající se oči, když klesají po Aoiho těle a nakonec zakotví rovnou v Aoiho klíně. Povšimne si i těch zatínajících se prstů a musí si přiznat, že se trochu stydí. +Ale no ták, naposled jsi byl za plamenného hřebce a teď se budeš ošívat pod pohledem někoho jiného?+ Přesto se krátce podívá jinam a nepatrně se začervená.
"Tak promiň..." Hlesne tiše v mírné provokaci, ale pousměje se. Komu by nebylo příjemné, když se druhému tolik líbí, že ano? A najednou je Uruha zase u něho, tiskne svoje rty vášnivě k Aoiho, až si Aoi tlumeně vyhrkne a na celé přední ploše těla, cítí to jeho.
"Ano, šéfe." Vydechne do jeho rtů, když dostane nařízeno, co se mu bude líbit a co nebude, ale znovu se usměje, aniž by ho přestal líbat nazpět a už si ho znovu za pas tiskne proti sobě. Aoi začne couvat a je to hodně o ústa, protože jeho balanc pořád není nejlepší, i kdyby věděl, kam zrovna kráčí a Uruha mu u toho nevymýval mozek z hlavy. Několikrát se vážně málem přerazí, do kde čeho narazí, nechá si šlápnout na nohu a dlaněmi přejíždí po jeho zádech, dokud se Uru nezačne svlékat. I tak se ale líbají, jen se po sobě musí víc natahovat a Aoi ho jen zlehka drží za lokty, aby mu moc nebránil v pohybu. Je sexy, když tohle dělá.
"Nikdy neříkej nikdy..." Odpoví mu. Přísahá si, že ho tam hodí, jen co ho zase naštve a nepochybuje o tom, že ta chvilka přijde.
"Tebe to hodně štve, že jsem si na tebe otevřel pusu, co?" Dráždí ho s drzým úsměvem.
"Jak moc hodný na tebe byl ten druhý, aby si tě omotal, hm? Kdyby tušil, že na tebe se musí bičem a ne cukrem...." Nemluví náhodou o sobě? Ne, to rozhodně ne...! Tak on je nestihl kvůli pitomostem?
"To je skvělé. Pokaždé mě zdržíš od práce a pokaždé to pak chceš dodělat. Aoi udělej tohle, Aoi pošli mi tamto, ale Aoi, neseď u toho počítače, když máš sedět mezi mýma nohama...!" Dobírá si ho mezi povzdechy a jeho dech je už velmi zrychlený. Uruha si přivlastní jeho dlaně, položí si je na poklopec a on ho se vší rozohněnou razancí a hranou rozzlobeností rychle rozepne, div knoflík neuletí.
"Jestli mi řekneš, abych to přišil, tak už mě fakt naštveš..." Zašeptá. Měl by mu připomenout, že dal výpověď, ale vlastně mu tam žádným papírem ještě nebouchl.
"Jsem a nezkoušej si hledat jiného. To je moje kancelář, moje terasa, můj šéf, kterého chci štvát...." Říká mu ani si pořádně neuvědomuje, co. Uruha se domýšlivě podívá na kout a Aoi prostě trhne rukama dolů, aby ty kalhoty serval. U toho nasadí výraz Zkus si ještě stěžovat.
"Zapni to ty, je to jako hackování Pentagonu." Kývne bradou k těm třiceti knoflíkům, kterými se ovládá jedna sprcha. Neskutečné, jaký je snob. Jakmile se ale Uruha pohne, s mlsným úsměvem si prohlédne jeho akurátní zadek i to, co na chvíli vidět bylo. Vážně to chce udělat s jiným klukem... hm... ano.

Uruha

Pousměje se do jeho rtů, když mu řekne ano, šéfe. Vlastně ho to bičuje ještě k většímu vzrušení, ale můžou za to jeho rty, které to řekli a nejde tolik ani o obsah. Mohl by mu klidně vykládat pohádku a jemu by to přišlo stejně dráždivě.+Tak to se máš v práci na co těšit.+ Počastuje se v duchu trefnou poznámkou. Ale Aoi s těmi drzostmi nepřestane. Zabil by ho, kdyby to bylo jinak.
"Vyhrožuješ mi?" Vydechne roztouženě a je vidět, jak moc sám sobě nevládne.
"Ty ani nevíš, čeho jsem schopný." Napíše si poznámku v hlavě, že v tom rybníčku nakonec skončí Aoi a nejlépe hned zítra a ne, ani ho nemusí štvát, jen pro pocit, že byl vážně první. A ano, jakmile ho uvidí mokrého, klidně se tam za ním vrhne sám.
"Hm, jo štve. Hlavně to, že jsi mě nenechal ti ji ničím zacpat." Okomentuje to ještě, než mu ji opravdu zacpe svým jazykem a vůbec se u toho ani nezačervená.
"A udělám to klidně i před plnou zasedačkou, tak mě neprovokuj." Následuje další výhrůžka, když se od něj odtáhne a shlédne, jak rychle zmizí kalhoty z jeho boků.
"Dělá drahoty a přitom to chtěl tolik udělat celou dobu." Prohodí s hranou hrdostí hlavou a spokojeně si povzdechne, když ji zakloní a nechá víčka klesnout. Už jen to, že se dívá, je mu příjemné a usmívá se, když mu říká takové hezké věci.
"Ale ale, najednou se ti nikam nechce?" Provokuje ho dál a založí si ruce na hrudi.
"Kdybych to věděl, tak si kalhoty sundám rovnou a bylo by po problémech." Málem by na něj vyplázl špičku jazyka ale..no tak dobře, nakonec to přece jen udělá a demonstrativně projde kolem něj a drcne jej bokem a po pár krocích se v nich ještě provokativně  zhoupne.
"Ty jsi vážně sto let za opicemi." Počastuje ho dalším dobíráním, jak kdyby mu to pořád nestačilo. Jenže dokud ho nevyprovokuje úplně, nebude prostě spokojený.
"Proč bych se měl zdržovat s otravným nastavováním teploty a věčným zkoušením, když..." Ohlédne se přes rameno a mrkne na něj, než se tak napůl ovine kolem skla sprchového koutu, trochu se předkloní a stiskne dva knoflíky.
"Stačí jen tohle..Nebo...mám ještě trochu poštelovat teplotu?" Pravý koutek se mu pozvedne a znovu se ohlédne, aby si užil jeho výraz.
"Aby ti nebylo až moc horko. Třeba tě pak ty poznámky konečně přejdou a já se dozvím, že mě vlastně zbožňuješ od první chvíle." Ne, on tak tu pusu prostě nezavře a nemluvit...To by musel mít důvod. Elegantně vklouzne pod kapičky vody, zakloní hlavu, aby si je na pár okamžiků nechal dopadat na tvář ve snaze dát Aoimu pohled, který jen tak z hlavy nedostane. Nakonec si přesune mokré prameny z tváře dozadu a podívá se na něj roztouženým pohledem, než ho gestem ukazováčku pozve k sobě.
"Nebo bys raději ten rybníček?" Skousne si spodní ret.
"A jestli mi řekneš, že sis to rozmyslel, tak mi asi nezbude nic jiného, než...svoje hackování Pentagonu ukázat někomu jinému." Skoro nenuceně pokrčí rameny a sáhne po sprcháči, který si štědře nalije do dlaně a začne pomalu, skoro líně omývat svůj hrudník.
"Asi budu potřebovat pomoct, jen ještě nevím, kde přesně? Třeba...." Podívá se na něj vyzývavě, než sjede skoro až ke klínu ale nedotkne se sám sebe, jen skončí na stehně.
"Tady, co myslíš?"

Aoi

"Myslím, že vyhrožuju a je to proto, že ty se jinak zkrotit nedáš." Tiše se zasměje a snaží se představit si čeho všeho.
"Už jsi mi toho ukázal docela dost. Jsi pěkně pomstychtivý..." Člověk si jednou štrejchne s jeho sestrou a on si hned přitáhne takovou modelku, no to snad ne.
"Vůbec se k tobě nehodí, beztak... Je to moc holka. Jako ty..." Dráždí ho dál, než vyprskne smíchy.
"Čím jako?" Začíná být pěkně rozjetý na to, co se mezi nimi dělo ještě ráno v kanceláři.
"Tomu nevě..." Chtěl říct nevěřím, ale už to není možné, protože spolu skončí v novém vášnivém polibku, který Aoi skoro nestačí ani opětovat. Před celou zasedačkou? Co by na to všichni řekli? Nebo jsou zvyklí, že tam šéf ohýbá svoje asistenty přes stůl?
"Nechtěl..." Hlesne pohlceně, aniž by otevřel oči, než se od něj musí vzdálit. Protočí očima, jak tam tak Uruha stojí s těma založenýma rukama.
"Jestli ti to vadí, můžeš zaměstnat jeho..." Naráží na Die, než mu blýskne v očích, když na něj Uruha vyplázne jazyk. Je v tom něco tak dráždivého, že skoro zapomene dýchat. Oba dva, on i Seiko, jsou jako ďáblové, jen každý trochu jinak a tady tenhle… Skutečně ho tolik miluje? Podobné myšlenky mu nevydrží moc dlouho, protože Uruha začne komentovat výdobytky moderních sprch a u toho dělá něco neskutečného. Aoi se přistihne, že na něj doslova zírá, když se jeho štíhlé tělo omotává kolem skleněné plochy a nestydatě na něj vystrkuje linii pozadí. A ty stehna pod ním… Od kdy se mu tohle líbí? Někdo jako Die už by na něj byl příliš, ale Uruha měl dokonalé proporce. A moc dobře to věděl. To potvrdí vzápětí svými vlastními slovy, když Aoi naprázdno polkne a vystoupá k němu očima. Musí se k tomu dost nutit. Jeho výraz teď nejspíš stojí za všechny peníze.
"Já nejsem na kluky..." Vydechne, jako by snad nestál nahý před svým nahým šéfem a nelezl s ním do sprchy. Aoiho chvilka úplného konsternování zdá se nemá mít konec, protože Uru mu předvádí divadlo hodné reklamy na… ne na šampon ne… Tohle je spíš tak trochu velmi erotické porno. Na svůj stále trvající podnapilý stav až příliš pozorně sleduje každou jedinou kapičku vody, stékající po jeho pokožce, od linie čelisti, až po štíhlé kotníky. Pak se konečně pohne, aby vstoupil k němu, automaticky sahá po sprchovém gelu, který Uru třímá v dlaních a vezme mu ho, zatímco se k němu naklání pro nový vášnivý polibek a to slovo vášeň je najednou málo. Jestli v něm Seiko zažehla plamen, teď je to hotové běsnění. Bere si jeho rty nevybíravě, div se u toho nenaloká padající vody, která mu teče do očí a všude a je mu to dokonale jedno. V jednu chvíli upustí gel, který prostě padne k zemi, za boky si ho otočí čelem k sobě a přitiskne svoje tělo proti jeho. Už nemyslí. Na nic, kromě něho. Levou dlaní sklouzne po jeho boku a dostane se na stejné místo na stehně, na kterém ho Uruha před tím provokoval. Náruživě jej stiskne a u toho ho přinutí udělat dva kroky dozadu, čímž ho opře o stěnu koutu. V tu chvíli už opírá svoje boky proti jeho, příliš nevnímajíc vlastní erekci, jen si slastně povzdechne, když se o něho otře.