Aoi x Uruha - Váš přítel asi prchá před ženami... - Část 3.

(Uruhův apartmán)

Uruha

"Mohl bych zaměstnat jeho..." Začne s tichou provokací, sotva přehluší kapky dopadající vody na jeho tělo. Nemohl by si nic víc  přát, než sledovat Aoiho pohled. Jak na něj zírá, mohl by klidně zírat ještě chvíli, jemu by to rozhodně nevadilo, právě naopak. Užívá si to neskutečně. Moc se mu chce líbit, je to trochu souboj se svou vlastní sestrou, aby zachránil své srdce. Pokud se mu bude líbit, třeba na ni opravdu zapomene. Musí!
"Ale ty přece nechceš, abych zaměstnal někoho jiného na tvé místo." Provokuje ho dál. Ve skutečnosti si tím vůbec není jistý. Může jen doufat, že si to Aoi nerozmyslí a neřekne mu, že si má opravdu najít někoho jiného. Pořád je tu reálná šance, že se tak stane. Kdo ví, co si pomyslí, až se ráno probudí, ať se teď v noci stane cokoliv. Uvědomuje si moc dobře, že Aoiho myšlenky můžou být ovlivněné alkoholem. O to víc se musí snažit, aby na to jen tak nezapomněl a on sám se neztratil v mlhovinovém oparu. Nenechává své ruce jen tak v klidu. Hladí sám sebe a tváří se, jak moc příjemné to je. Mnohem radši by na sobě cítil úplně jiné ruce a to se mu vzápětí splní.
"Ne?" Zareaguje na jeho větu o tom, kdo prioritně táhne Aoiho pozornost a nepatrně vystoupá obočím nahoru.
"To ani nemusíš. Stačí, když si to necháš jen pro mě." Odtuší s provokativním pousmáním.
"Nesnesl bych..." Vydechne, ale už toho víc nestačí. Aoi k němu ve sprše opravdu přistoupí a umlčí ho polibkem, který by si snad nedokázal ani vysnít. Z úst mu unikne jen tiché zasténání, víčka klesnou během vteřiny a dokonce není schopný se ho v prvním okamžiku ani dotknout. Jen překvapeně stojí s rukama rozpřaženýma kousek od těla a nechává se vynést do výšin už jenom díky Aoiho rtům. Nedokáže si vůbec domyslet, co se stane, až...Bude v sedmém nebi, možná spíš v posledním kruhu pekla ale to je jedno, když tam bude s ním. Vášnivě mu oplácí polibky, věnuje jim všechnu svou smyslnost, které je schopný a snaží se konkurovat Aoiho běsnění, které jej připravuje o rozum. Ne, tomuto se nemůže nic rovnat, už jen díky citům, které se v něm kumulují, stejně jako touha, chtíč a vášeň. Jemně se zhoupne v bocích, když jej donutí udělat několik kroků zpátky do sprchy a další povzdech na sebe nechá dlouho čekat, jakmile ucítí Aoiho tělo, které jej rozpaluje v kontrastu s chladnou stěnou za ním a k tomu dotek na svém stehně...Ne, na tohle opravdu nikdy nezapomene.
"Aoi-chan." Vzdychne si tiše, když musí na chvíli opustit měkkost jeho rtů a krátce zavrátí hlavu, co mu jeho stěna dovolí a vyjde boky vstříc těm jeho. Musí se trochu nadechnout, jinak se mu snad podlomí kolena pod jeho dokonalým útokem. Vydrží mu to sotva dvě vteřiny, než protáhne paže kolem jeho boků, přitiskne se na ně, aby mezi nimi nebyl ani milimetr místa a otře se rty o kůži na jeho krku a skončí až u ouška. Boky nechá znovu rozvlnit ve svém vlastním smyslném tanci a nedává těm Aoiho vůbec žádnou šanci vychladnout.  Mezi prsty svírá jeho polovičky a užívá si akurátní tvar a neví, jestli zůstat u nich nebo si užít i zbytek.
"Jestli mi ráno řekneš, že si nic nepamatuješ, pak odtud nevylezeme měsíc." Varuje ho s jasně vepsanou provokací, stiskne mezi zuby jeho lalůček a pak udělá hbitě jednoduché čelem vzad a natiskne se zády na odhalený hrudník a hlavně pozadím na ty správné  partie. Pravou paží vystoupá po svém vlastním těle a skončí až v Aoiho mokrých pramenech. Další pohyb boky na sebe nenechá dlouho čekat, když zakloní hlavu, vytočí trochu do strany a náruživě si jej přitáhne k dalšímu polibku.
"Tak už to udělej, mazlit se můžeme klidně potom." Pobídne ho, když se snaží dostat vzduch do plic.
"Ukaž mi, jak se krotí šéf." Popustí uzdu svým slovům s krátkým, vzrušeným zasmáním.

Aoi

Do uší se mu probojuje vlastní jméno, které Uru vysloví a je to najednou tak poddajné, že to jen a jen přilévá olej do jeho ohně. Uruhovy boky se pohnou proti těm jeho, i když mu Aoi zrovna moc prostoru nedává a pak už se ocitne v jeho pevném objetí a na krku ucítí ty dokonalé rty. Teď je to on, kdo se oddálí od jeho rtů a s pevně zavřenými víčky si dlouze vzdychne, zatímco se skoro mazlivě otře tváří o jeho. Útok na jeho citlivý klín vůbec neustává, když pocítí sevření dlouhých prstů i na zadku a je to nečekaně příjemné a dráždivé. V první chvíli se mu chce říct jenom Cože, ale pak mu mozek přece jen dovolí sestavit i nějaká slova. Musí, protože tohle mu přece nemůže jen tak darovat.
"Ty nemáš měsíc dovolené… nemáš ani dva dny...a Dubaj jsi taky zrušil." Měl by asi říkat něco jako Tohle se už nikdy nebude opakovat, ale nějak mu to nevyšlo. Tiše si sykne po tom něžném kousnutí, ale v tu chvilku je nucený nechat dlaně jen zvolna sklouznout po Uruhově těle, jak se mu pod nimi otočí. Prohlédne si jeho záda, v první chvíli snad trochu nechápavě, než mu dojde, co po něm Uruha chce. Má to udělat on a není si úplně jistý, jestli ví jak. Přesto s ním pohled na jeho polovičky a místa budoucího spojení, dělá naprosto neskutečné věci. Znovu ho pevně přitiskne k sobě, když se o něj opře celé Uruhovo tělo a dlaněmi hladí jeho bříško, zatímco se jím nechává přitahovat k polibku. Klínem ho jasně tlačí někam mezi stehna a moc se mu v téhle dominantní pozici líbí. Uru by ani nemusel říkat, co zrovna říká a stejně by ho už nezastavila ani lokomotiva, ale když ho k tomu ještě takhle pobídne, je to on, kdo se několikrát instinktivně pohne proti jeho pozadí. Tam to nepůjde tak snadno jako kdyby byl se ženou, i když mu Uruha říká, že na mazlení teď prostor není. Dlouze si povzdechne, skoro jako by byl raněný, když se od něj přinutí odtrhnout a sehne se pro to pitomé mýdlo, které před tím upustil. Nalije si ho do dlaně, odloží na poličku a pak ho rozetře do obou dlaní, když jimi začne hladit nejprve jeho záda, zatímco si užívá pohled na to, jak se před ním opírá o stěnu. Najednou je docela něžný. Pomalu klouže rukama až dolů na jeho polovičky, které velmi pečlivě promne rukama a pro sebe se pousměje, když z boku sleduje jeho profil a reakce na vlastní doteky. Ví, kam by strkal ruce děvčeti, tohle by přece nemělo být zase tolik jiné, takže nakonec díky mýdlu hladce vklouzne prstem do Uruhova nitra a jakmile se dočká reakce, volná dlaň už automaticky zamíří dopředu k jeho klínu, který sevře v dlani. Dlouze mu vydechne do ucha, než se zezadu skloní k jeho šíji a zulíbá jeho krční obratle jeden po druhém. Většina jeho hlavy se ale plně soustředí na pohyb vpředu i vzadu. Nikdy tam jiného kluka nedržel, rozhodně nikdy nikomu nesahal dozadu, ani holce ne. Zvyká si na ten pocit, stejně jako si ukládá do paměti každičký kousek Uruhova klína a brzy už vyměňuje své prsty za vlastní chloubu. Unikne mu velmi roztoužený sten, když se o něho poprvé opře. Nemá strach, že by to nešlo, jeho instinkt mu to nedovoluje a zatímco ho dobývá, ani na okamžik se rty nevzdaluje z té dokonalé šíje.

Uruha

"Nemám..." Vydechne krátce se zavřenýma očima, když se jeho tělu dostává chtěné pozornosti a každý Aoiho dotek  jej skoro pálí na kůži.
"Takže se pořádně dívej, ať nezapomeneš ani kousíček." Podaří se mu vydolovat ze rtů s dalším zasténáním, které v něm rozdmýchá snad ještě víc společně s Aoiho hlasem, který zní naprosto dokonale. Propustí ho ze svého sevření a nechá ho vzít ten sprcháč. Najednou je mu snad i zima, když přestal cítit Aoiho hřející tělo. Je to k zbláznění, každá vteřina, kterou je od něj daleko, je prostě k nevydržení. Naskočí mu husí kůže, když se dlaněmi, stejně jako tváří opře o chladné kachličky a poposune nožky kousek dozadu, aby se mu nabídl, jak nejlíp dokáže. Na rtech mu pohrává svůdný úsměv, snaží se ho jím ještě víc pobídnout, i když to možná nejde. Vychází mu svým tělem vstříc a každým dalším dotekem, dokud konečně neucítí Aoiho prsty tam, kde mají být. Zakloní prudce hlavu a hlasitě zasténá. Tolik se na to těšil a teď by snad i vraždil, kdyby ho někde zkoušel zastavit.
"Nezrušil...zatím ještě ne, ale jestli přestaneš, tak to udělám." Vyhrožuje mu s trochu mimo úsměvem a je vidět, jak moc už sám sobě nevládne. Natáčí hlavu, aby měly Aoiho rty dostatek místa. Sem tam zlehka poklesne v kolenou, jak moc je to k nevydržení. Ruka v klíně, prsty v jeho nitru a mohl by mu klidně říct, dělej si se mnou, cokoliv chceš, jen proboha nepřestávej. Snaží se natlačit pozadím vstříc jeho dráždění, stejně jako dopředu proti jeho dlani, která v něm probouzí neskutečné pocity. A pak se konečně dočká a ucítí něco mnohem většího. Jeho mysl je dokonale ponořená do slastných pocitů. Ani si neuvědomí, že by měl možná cítit něco trochu nepříjemného. Tolik ho chce, že to celé nedokáže vnímat jinak. Snaží se mu zadkem vyjít vstříc, stejně jako si vtisknout jeho rty do kůže na krku. Nedokáže se ovládat a brzo nejspíš shoří tím, co všechno v něm narůstá. Je to k slastnému nesnesení ale jinak to ani nechce. Ne, bude peklo, když se bude muset v práci držet dál a je schopný čehokoliv, jen aby to nebylo naposledy. Ostatní svět jakoby neexistoval, je jen on a Aoi a ano, udělá všechno, co mu na očích uvidí. Samozřejmě s pár trefnými poznámkami, bez toho by to nešlo.
"Aoi-koi." Vydechne roztouženě, když několikrát udeří pěstí do kachliček.
"Přísahám..." Doluje ze sebe mezi jednotlivými steny ztěžka a jednou dlaní sklouzne dozadu na jeho bok, který stiskne a pohne jím proti sobě.
"Jestli mě ráno pošleš někam, prostě tě znásilním." Dokončí svou větu trhaně a u toho se šťastně a nenasytně usmívá.
"Miluju tě, ať se stane cokoliv, Nezapomeň na to." Zavzdychá znovu při narůstajícím tempu, ve kterém se mu snaží dost nápadně pomáhat. Tohle nedokáže dlouho snést, příliš dlouho na něco podobného čekal a bude trpět, pokud to bude jen jednou, to ví. Nikdo Aoiho nedokáže nahradit. Zkusil to, ale tomuto se nic rovnat nemůže. S posledním přírazem, který v něm vystupňuje slast na maximum, se odtlačí částečně od kachliček, aby si užil každou buňkou jeho blízkost, a nechá se smést vrcholem silnějším, než kdejaké zemětřesení. Zlehka poklesne v kolenou při vyslovení jeho jména, ale podaří se mu zůstat stát, i když svaly za několik dlouhých okamžiků povolí. Z posledních sil ještě několikrát zlehka zatne své nitro kolem jeho chlouby s tichým a udýchaným zasmáním.
"Na sílu téhle sekvoje není věk." Sdělí mu úplně jednoduše, když si vzpomene na dobírání na terase. Znovu dlaní vystoupá po svém těle a skončí v Aoiho vlasech, aby mohl natočit tvář jeho směrem a políbit jej. Je to něžné, ne vášnivé ale procítěné, dávajíc mu ochutnat všechny pocity sílící v jeho nitru.
"Hm...myslím, že bych ti teď s radostí napsal posudek. A vím přesně, co by tam bylo." Tohle si prostě nedokázal odpustit.
"Ale možná..." Trochu jej od sebe odtlačí, než se v jeho náruči zase přetočí čelem a ovine paže kolem jeho šíje.
"Bych ho mohl napsat v posteli." Láká jej dál, i když se cítí příjemně a po noci beze spánku i unaveně.
"Tvůj milovaný šéf, potřebuje pevnou náruč až do rána. Slyšel jsi už někoho příst blahem?" Upře na něj kočičí oči a provokativně se pousměje.
"Samozřejmě, že ne, to umím jen já." Zlehka pohodí hlavou a krátce jej smyslně políbí.

Aoi

Vždycky, když má pocit, že mu Uruhovo tělo příliš vláční pod rukama, zesílí svůj stisk, aby mu neupadl. Není to nic, nad čím by přemýšlel, pracuje čiré podvědomí, ale při tom se usmívá, když jasně cítí, že Uru neví, jestli má jít boky dřív dopředu nebo dozadu. Jeho neskutečný sten potom, co do něj zajel prsty, ho jenom utvrdí v tom, že všechno, co dělá, je naprosto správně. Když do něj potom vstupuje, je to on, kdo získá pocit, že se asi zblázní, jak moc úzké jeho nitro je. To je nejspíš tím místem, ale proboha… Odtrhne rty od jeho šíje a sám na chvíli zakloní hlavu, aby si pořádně zasténal. S každým novým pohnutím boků proti jeho pozadí se dostane zase o kousek dál, dokud to jen jde a pak už v pravidelném rytmu cítí nárazy jeho dokonalých poloviček. Jenom to samo o sobě zvedne jeho koutky nahoru, ale když se tempo začne velmi rychle zvyšovat a Uruha si ještě bouchne do kachliček, otevře oči, něžně se mu zakousne do ramene a víc ho stiskne v klíně. Opilost je ta tam, teď už moc dobře ví, co dělá a stejně tak dobře si uvědomuje, co že mu to Uruha říká. Ráno… nezůstal do rána ani se Seiko. Částečně proto, že slíbil odvést svou práci a on sliby držel. Ale pokud se rozhodne zůstat tady, v podstatě si tím vybere. Rychle a prudce mu oddechuje do ouška, volnou dlaní ho celého objímá a rty přejíždí po vší jeho pokožce kam jen dosáhne, od ramen až po hranu čelisti a pak přijde to vyznání. On ví… teď už to ví a v návaznosti na Uruhova slova se o poznání mazlivěji otře nosem o jeho rameno. Štíhlé pozadí se prudce pohne proti němu  a pod dlaní ucítí jasné cukání v Uruhově penisu, které mu řekne, co se stane vzápětí. Pokud si ale myslel, že tohle těsné spojení nemůže už být ničím víc, pak se velmi spletl. S orgasmickým zatínáním nitra jeho milence přijde dráždění, které by neunesl, ani kdyby začali teprve před chvílí a v okamžiku ho následuje na vrchol, který je zahalený v oparu slasti podobně jako koupelna v mlze páry.
"Uru-chan..." Dostane ze sebe šeptem, když si opírá čelo o jeho rameno a pokouší se nezbláznit a nekroutit v něm, ale je to k nesnesení, obzvlášť, když oba musí zůstat stát.
"Ne, to není..." Odtuší šeptem na to o sekvoji, čímž mu potvrdí, že podobně dokonalé to bylo i pro něho. Vlasy má úplně zpocené, když ho za ně Uruha bere a ochotně mu oplatí vroucné políbení.
"Posudek… a ke komu mě s ním pošleš?" Vrací mu dobírání. Chtě nechtě musí povolit svoje sevření a jakmile se Uruha pohne, nespokojeně si zavrní, když z něj vyklouzne. Jako odměnu však dostane do obětí celé jeho tělo. Přiměje černé oči, aby se podívaly přímo do těch jeho. Hmm, milovaný šéf…? Teď je chvíle, kdy se bude muset rozhodnout bez ohledu na to, kde se právě nachází jeho mozek. Buď jak buď, je zamotaný buď v jedné nebo druhé síti. To o pevném objetí se mu ale moc líbí.
"Ne, to neslyšel..." Vydechne tiše, opět s ním spojí svoje rty a v podstatě poslepu s ním začne couvat ven z koutu. Jsou oba mokří, ani moc neví, kde co je, ale stejně olíbává jeho rty i obličej, zatímco se vzájemně vedou tam, kde tuší postel. Když s ním konečně klesne do podušek, najednou pocítí neskutečnou únavu po tom všem, co se stalo za celičký den a příjemně zvláční.
"Těžko říct, kdo z nás dvou bude nakonec příst..." Řekne neplánovaně, ale velmi od srdce.

Uruha

Oplatí mu dlouhý pohled do očí a pořád dokola si opakuje v hlavě Aoiho oslovení. Nejspíš to z ní nedostane ještě dlouho, ať to dopadne jakkoliv. Není to poprvé, kdy si připouští, že je ztracený, ale teď je to uvědomění snad mnohem silnější. Konečky prstů jemně přejíždí po Aoiho šíji, když se jejich rty spojí. Nejradši by ho nepřestával líbat a málem se přerazí po cestě k posteli. Jeho podvědomí pracuje za oba a vede je tím správným směrem. Tiše se zasměje, když je pohltí měkká a pohodlná postel a přitiskne se na Aoiho tělo s nožkou hezky přehozenou přes jeho stehna.
"Nikomu ho nepošlu, nechám si ho hezky pro sebe. Kdyby se kdokoliv dozvěděl, jak to vidím já, chtěli by mi tě vzít." Odtuší tichým hlasem a rty zmapuje kůži na jeho hrudníku. Nedokáže se jej nabažit, potřebuje být nutně, co nejblíže, i když na něj padá únava z posledních dní. Jak kdyby měl strach, že jakmile zavře oči, ten sen se prostě rozplyne a on zjistí, že je v té posteli sám...a bude hrozně trpět.
"Asi budu rád, když to nakonec vezmeš za mě." Šeptne sotva slyšitelně spokojeným hlasem a konečky prstů pohladí hebkou pokožku ve své blízkosti a sjede jimi středem hrudi, až do jeho klína a odtud sklouzne na stehno, které jemně stiskne.
"Ale můžu ti klidně ukázat, jak se to dělá." Dodá ještě s provokativním pousmáním a povytáhne se kousek výš, aby rty dosáhl k Aoiho oušku, které několikrát políbí a pak opravdu smyslně zapřede.
"Slyšíš, jak je mi s tebou krásně?" Okomentuje své vlastní rozpoložení, než si položí zlehka tvář na jeho hruď a ovine se kolem hřejícího těla s výrazem, který jasně napovídá, že nic lepšího snad ani neexistuje.
"Nezáleží, co se stane a jak to dopadne." Ozve se jeho hlas znovu, když se mazlivě otře tváří o tu jeho a nechá víčka klidně klesnout.
"Jsem rád, že jsme tohle mohli prožít, stálo to rozhodně za to." Krátce se uchechtne, když mírně pozvedne hlavu, aby se mu mohl podívat do očí a pohladit jej po tváři.
"Spi sladce Aoi-koi a nech si něco krásného zdát." Líbne jej zlehka na rty a jemně pohladí víčka, aby ty oči opravdu zavřel. Sám se uvelebí na jeho hrudi a trvá mu několik dlouhých minut, než opravdu usne. Už jenom z těch pocitů si připadá neskutečně nabitý a zároveň dokonale unavený. Připadá mu to jako vteřina, když se rozezní budík na nočním stolku. Je to jen tichá melodie a hned ho umlčí, aby Aoiho nevzbudil. Pomalu se vymaní z jeho sevření a pak dlouho sedí na posteli a  pozoruje ho, jak spí. Je snad ještě krásnější. Povzdechne si s mírně sklopenou hlavou, usměje se, než se vytratí do koupelny, kde si dopřeje sprchu a pak následuje šatna. Nepřestává se usmívat, aniž když píše vzkaz a chystá mu snídani.-Doufám, že tvé ráno bude tak skvělé jako to mé, když jsem se vzbudil vedle tebe. Snídani máš v lednici a káva by měla být taky hotová. Nikam nespěchej, dneska máš volno ale...klidně za mnou můžeš přijít, budu rád. Díky za nezapomenutelnou noc, a když tě tu najdu i večer...nebudu se vůbec zlobit. Ještě jsme pořádně neprobrali tu sekvoji a Dubaj.- Přečte si to po sobě, než nad sebou zavrtí hlavou. Nastaví čas na kávovaru, aby měl v devět čerstvou kávu, vzkaz položí na polštář. Pohladí Aoiho něžně po vlasech, do kterých ho nakonec i velmi jemně líbne, aby jej nevzbudil, a pak zamíří k výtahu. Vůbec si nedokáže představit, jak se bude dneska v práci soustředit ale...Bude muset a navíc by měl co nevidět dorazit i syn rodinných přátel, jak by mohl odmítnout, když mu přišla smska s prosbou. Na tohle kvítko si bude muset obalit nervy. Bude rád, když firma nespadne. S krátkým zasmáním nastoupí do auta.
"Máte skvělou náladu, pane..." Ozve se Daichi a krátce se ohlédne.
"Některá rána se prostě vyplatí vstávat...nemyslíš, Daichi-san?" Rozesměje se znovu a pak se naplno ponoří do práce.