Hromadné - Ať jsi kdo jsi, koukej dát ty boty dolů. - část 3.

(kancelář)

Aoi

"Zvládnu i nepokrevní příbuzné..." Vydechne trochu hladově. +Nebo chráněnce, kruci co já vím, co je zač...+ Povzdechne si, když si ho Uru tlačí proti sobě a zvedne koutky rtů nahoru, když mu řekne, jak se mu líbí, že je Aoi tak dobyvačný.
"Snad mi nenapíšete vytýkací dopis, pane řediteli, že si tu na vás tolik dovoluju." Sleduje jeho výraz, když se ho dotýká mezi nohama a připravuje ho o oblečení.
"Před poradou? Dobře, můžu vynechat běhání..." Ne, že by kdo ví jak pravidelně cvičil po ránu. S tím Uruhovým vstáváním se nevykopal ještě ani jednou, spíš měl spánkový deficit, ale tohle by všechno vyřešilo, no ne?
"Doufej, že tam půjdeme spíš nakopnutí, než vyřízení a zasnění." Tiše se zasměje, zatímco si černé oči chvíli prohlížejí Uruhovy prsty, které mu rozepínají kalhoty. Ten pohled mu přijde hrozně sexy.
"Uhm, pěkně nám vyhládne. A pak zase slehne." Za chvilku už před ním stojí s odhaleným klínem a mírně pootevře rty, když se důkladně podívá i Uruha. Vlastně tam tak nějak jsou a jeden druhému zírají mezi nohy, ale je to zvláštně dráždivé, takhle na denním světle a jak známo, kluci se pasou hlavně očima. I přes všechno sebevědomé vystupování se Aoi mírně začervená a na okamžik znejistí. Ne, proto, že by to nechtěl udělat, ale proto, jak nezkušený se před ním cítí. Zvedne oči k jeho tváři, když si Uru tak demonstrativně olízne rty a pak zalapá po dechu, když ho sevře v dlani a pohne se po nejcitlivějších místech. Je to přímočaré a je to rajcovní.
"To budeme muset, jinak to v autě nevydržíme, než dojedeme domů." Řekne zcela spontánně něco, co jasně zní jako Pojedeme domů spolu. Domů někam, kde budeme bydlet oba dva. Nepřemýšlel nad tou větou, prostě z něj vyšla sama od sebe a nestihne se nad tím vůbec pozastavit, protože na bocích ucítí pevný stisk Uruhových stehen. Šéf se tak dostal do pozice, kdy se mu vydává a k tomu si žádá divokou jízdu. Aoi se tiskne klínem proti němu, opře dlaně o desku stolu vedle jeho boků a dlouze se mu podívá do očí.
"Stejně náročný požadavek jako všechny ostatní. Moc dobře víš, že nenechat tě strádat je skoro nadlidský výkon." Řekne mu, než se k němu Uru přitiskne, obejme ho a políbí ho způsobem, který Aoiho přiměje okamžitě začít jednat. Vrací mu výbojné polibky a špičkou se opře proti němu. Na poslední chvíli mu hlava připomene, že Uru v těch místech nejspíš nebude vlhký jak bývají děvčata, takže se donutí ještě chvíli ovládat, vsune si dva prsty mezi rty a důkladně je navlhčí, zatímco si dá záležet, aby se Uruha pořádně díval. Pak už tou dlaní zamíří mezi jejich těla, kde se snaží co nejvíc z té vlhkosti předat jak vlastní špičce, tak jeho vchodu. Asi to za moc nestojí, jenže teď je pozdě brát zpátečku a hledat tu po šuplících cokoliv jiného. Znovu se vrátí k předešlým počátkům jeho dobývání, krátce si opře čelo o jeho, když se dostane dovnitř na první centimetry a pak si opět vezme jeho rty s nebývalou divokostí. Úplně zapomněl, kde jsou, že může kdokoliv stát ve dveřích nebo že se může vrátit Aki. Existuje jen jeho šéf, jeho tělo, co má pod rukama a spalující vášeň mezi nimi. Krátce, hrdelně si zasténá, když se dostane skoro na doraz, otře se nosem o jeho, dopřeje si další pohled do jeho očí a pak prudce zakloní hlavu dozadu, když si poprvé pořádně přirazí.

Uruha, Aki

"Napíšu ti hned dva, jestli nepřestaneš koukat po všech ostatních." Ozve se jeho panovačnější stránka, která si ho prostě hodlá přivlastnit. Ne, nedokáže se koukat, jak dělá oči na někoho jiného. Celého si ho chce nechat pro sebe.
"Co víc si před obědem přát? Myslím, že lepší využití volných chvilek si jen dokážu těžko představit." Dostane ze sebe s pousmáním, když zlehka pozvedne obočí a pozoruje všechno, co se Aoimu odrazí v očích. Domů...K nim domů. Klidně jim koupí úplně nový dům, když si to bude přát, kde budou opravdu spolu. Napíše ho na něj a žádný rozvod už jim ho nevezme. Prostě mu ho daruje k narozeninám? K výročí? Třeba proto, že bude pondělí, na tom v tuhle chvíli nezáleží. Nebo společně budou lebedit v zahradě na terase. Líbilo by se tam Aoimu...na pořád? Další otázky už ani nedostanou prostor, znovu rozpoutal Aoiho smyslné běsnění, jak kdyby to jinak ani neuměli. Možná za pár let...
"To doufám. Jen představa, že bys na mě v tom rozpoložení koukal...Nevydržel by si to ani dvě vteřiny." Popíchne jej a povzdechne si vzrušeně, jakmile uvidí jeho gesto s prsty.
"Jsi sexy. Ale ne, že ti to stoupne do hlavy." Spojí kompliment s dalším dobíráním a nechá ho proniknout do svého nitra. Uvolnění pro něj není problém, ne v jeho přítomnosti. Ty nepříjemné pocity překoná hravě, jak moc po něm touží. Ani on už nevnímá kancelář kolem sebe, ani to, že se dveře na pár okamžiků skutečně otevřely.
Ano, Aki se přece jen vrátil, aby se ujistil, že na něj Aoi štěkat nebude a když slyšel za dveřmi jasné povzdechy, nemohl si odepřít nahlédnout dovnitř. +Vzal jsi to doslovně? Ale hezký zadek.+ Proběhne mu pobavená poznámka hlavou a určitě si najde chvilku, kdy jim to prozradí ale teď ne. Zavře za sebou zase tiše dveře a protočí Uruhovu kartu mezi prsty. Cestou sdělí všem, které potká, že by teď do ředitelovi kanceláře chodit neměli a jak dostal hrozně vynadáno. No on! Chápete to?
Uruhovy koutky se jemně pozvednou, když se Aoi o něj otře nosem a bez váhání mu v posledních milimetrech vyjde boky vstříc.
"Myslím, že budu potřebovat nový stůl." Naznačí mu, jak by tohle celé mělo dopadnout a přitáhne si ho k vášnivému polibku.
"Budu tě hrozně štvát, až nakoupím všechny možné vymoženosti." Narazí mezi jednotlivými polibky na Aoiho poznámky na sprchu.
"A pak ti je s radostí předvedu." Provokuje ho dál připomínajíc jejich chvilky, dokud se Aoiho boky nerozpohybují v pravidelném rytmu a on přestane přemýšlet na čímkoliv jiným. Chce vyslovit jeho jméno, místnost toho se mu hlas protáhne do dalšího zasténání.
"Zničíš mě?" Neodpustí si ještě drobné popíchnutí, když sám zaklání hlavu a svírá jemné černé prameny pevně mezi svými prsty, dokonce za ně několikrát zatahá, jak moc sám sobě nevládne.

Aoi

Koutky se mu vyhoupnou nahoru, když mu Uruha řekne, že je sexy. V tu chvíli už se krouživě pohybuje proti němu a pravidelně, tiše, ale rychle vydechuje, zatímco jeho oči kloužou po těle, které má před sebou, aby mu neuniklo vůbec nic z toho, co se jim nabízí. Od výrazů, po linie bledé pokožky, až po každičký pohyb. Nemá ani ponětí o tom, že jeho zadek už je zhodnocen i někým jiným, než je jeho šéf.
"Ty si přeješ nový stůl?" Dostane ze sebe. Tenhle vypadá docela stabilně, bude mít rozhodně co dělat, aby ho zničil, ale Uru si tím v podstatě řekl o něco dravějšího, než je tohle, takže konec kroužení. Další příraz je prudký, Aoi se mu krátce podívá do očí, ve kterých zaplane a i když jde zpět pomalu, dovnitř se vrátí zase stejně prudce. Zrychlení je skoro automatické, brzy už sténá výrazně hlasitěji, zatímco prsty zatíná do okraje stolu a dech už mu skoro nestačí. Zničí se. Košili má na zádech mezi lopatkami úplně promočenou a nemá tu žádnou jinou, do které by se pak mohl převléknout. Uru mluví o jakýchsi vymoženostech, dá to práci uvědomit si, že naráží na to bydlení, se kterým si Aoi začal.
"Jsem zvyklý na pískající konvici a nesnáším mikrovlnky." Odporuje mu i teď. On je na některé věci staromilec a i když si teď trochu vymýšlí, vlastně by byl schopný vystačit s málem. Jeho obsese je oblečení a doplňky, ale jinak umí být docela skromný kluk. Kecy… neumí a těší se na to.
"Zničím." Vyrazí ze sebe na souhlas, nechává se tahat za vlasy a hecovat se tak ke krajnosti.
"Jsem vážně zvědavý… jak mi… jak mi chceš předvést… zneužití té konvice..." Zatmívá se mu před očima, pak hlavu zakloní a trvá to už jen malou chvilku, než se jeho tělem prožene doslova uragán. Žádné pozvolné brnění, napovídající, že už to brzy bude, ale okamžitá vichřice, která se přes něj přelije neskutečnou rychlostí. Aoi zatne svaly skoro do křeče, nutí sám sebe ještě k několika vydrážděným pohybům, než už jich není schopný a u toho vyrazí takové povzdechy, že je musí být otevřeným oknem slyšet až dolů na ulici, a že to je hodně pater. Trvá mu to, než je ochotný rozlepit víčka od sebe a podívat se do Uruhova obličeje. Je krásný, takhle pod ním a uřícený. Pak klesne očima o kus níž k místu jejich spojení a chvíli si požitkářsky vychutnává ten pohled, než se rozhlédne. Žádné kapesníčky na stole. Když se pohne, budou mít mokré i kalhoty a ne jen košile.
"Patová situace..." Musí si na něj skoro lehnout, aby přes něj dosáhl k těm jeho šuplíkům a pokusil se v nich něco najít. Naštěstí tam jsou, takže mu je podá a raději opustí jeho nitro. Přece jenom mu začíná docházet, že jsou v práci, že pokud se někdo dostal až ke dveřím, asi toho dost slyšel a že někde na obědě čeká chudák Aki, až mu zavolají.
"Pípala ti smska..." Pozlobí Uruhu hned, jakmile se sám očistí a natáhne si kalhoty. Myslí tu, co přišla a on mu ji znemožnil číst. Pousměje se, přejde k jeho baru, odkud vytáhne lahev s vodou a polovinu jí vypije, než mu podá zbytek. Skoro ani nepočká, než polkne a honem si ho přitáhne k polibku.

Uruha

"Mohl bych si přát celou novou kancelář." Odtuší v odpověď a vzápětí hlasitě zasténá, když Aoi začne plnit jeho prosby. Bože, tohle je neskutečné, co v sobě dokázal probudit.
"Nepřestávej." Vydechne v první chvíli, když ho roztouženě tahá za hedvábné prameny tak, aby mu neublížil ale zároveň v něm všechno jeho vášeň jen podporoval. A pak stáhne obočí s dalším zasténáním, když ho pořád provokuje.
"Tak na to zapomeň, žádná pískající konvice." Stojí si panovačně za svých. Vydrží mu to asi dvě vteřiny, než se pokusí pohnout boky proti němu, aby byl příraz snad ještě prudší. Jak kdyby se hodlal zničit sám. Nejde to ovládat, chce tohle všechno, jakoukoliv jeho stránku a užije si ji plnými doušky.
"Budeš se divit, co všechno s konvicí dokážu. Už se na žádnou..." Není schopný poskládat souvislou větu, jak se mu slova derou skrze další a další steny.
"Nepodíváš, bez toho, aby se ti o tom nezdálo." Vyhrožuje mu svým osobitým způsobem, než i jeho smete stejný uragán jako jeho milence. Asi si pořídí do kanceláře sprchu, je si jistý, že po tomhle mezi lidi snad ani jít nemůže. Je úplně vyřízený ale na tváři mu hraje dokonale spokojený úsměv. Prostě se zhroutí na záda na desku stolu, dlaní si vejde do delších pramenů a okouzleně se na Aoiho usmívá, když si prohlíží místa, kde jsou spojení.
"Jeden by řekl, že si to chceš vyfotit." Neodpustí si ještě malou provokaci, než ho obejme kolem pasu a užívá si moment, kdy hledá kapesníčky.
"Příliš brzo." Postěžuje si smutně, jakmile mu začne Aoiho tělo scházet, jak kdyby ho tady k sobě hodlal tisknout celý zbytek dne. Vytáhne se na předloktí, aby se bez kapky studu nad tím, jak se tu rozvaluje díval, jak se očistí a pak udělá to samé.
"Ještě chvíli to jistě počká." Pokrčí nenuceně rameny. Pár dalších minut se to jistě nezblázní. Vděčně od něj přijme lahev, když už se zadkem opírá o stůl a kalhoty má na svém místě. Málem ho celého poprská, jak jej nedočkavě políbí a tiše se zasměje do jeho rtů.
"Ještě, že máme v Dubaji jen jeden pokoj." Uculí se nevině. Trochu mu lže ale zrušit ten druhý nebude takový problém. Zapře se dlaní do jeho hrudi, aby se vysvobodil a s lehkým zhoupnutím v bocích obejde celý stůl, aby se usadil do křesla. Trochu se zarazí, protože po Aoiho nájezdu to není to nepříjemnější, co zažil ale spíš mu to vyžene koutky nahoru.
"Potřebuju nové křeslo, pohodlnější." Odtuší pobaveně a mlsně na něj koukne.
"Je na čase vrátit se do práce...a pak zajet na oběd k nám domů." Provokuje ho pohledem, když se s okázalým zaujetím odívá na počítač.
"Tu zprávu pro finanční jsem měl mít už před půl hodinou, jak to, že ji ještě nemám?" Našpulí s hraným pohoršením rty, než opravdu sáhne po telefonu a trochu mu zatrne. Měl by to rozseknout ale opravdu to nechtěl řešit smskou. Má ale na výběr? Nejspíš se už s Diem nestihne sejít, aby vše vyřešil před odjezdem.
"To byl Die, zrušil dnešní schůzku." Řekne Aoimu upřímně.
"Musím to s ním vyřešit, co nejdříve...všechno mu říct." Ujistí Aoiho, že to rozhodně nehodlá hrát na dvě strany.

Ahoj, to mě mrzí, že to nevyšlo. Potřeboval bych s tebou něco probrat. Nutně. Die-chan, nezlob se na mě. Do Dubaje opravdu letím ale ne sám. 


Napíše jako první a přemýšlí, jak to celé formulovat. Hrozně moc mu nechce ublížit, protože mu pomohl , když mu nebylo nejlépe a stejně ví, že to musí udělat ale..Die se tvářil, že ho jen tak něco nerozhází, tak snad...Promne si tvář.



Letím s Aoim, omlouvám se a snad mi to odpustíš.




Dopíše nakonec a krátce si povzdechne.
"Není to moc fér." Zamumlá si pro sebe, než vzhlédne a podívá se na svého asistenta.
"Tvůj šéf se necítí nejlíp, co s tím uděláš?"

Aoi

Mimoděk v mysli převrací tu Uruhovu poznámku o tom, že vypadal, že si chce jejich spojení vyfotit. To bylo něco, na co by si asi jen tak netroufl, ale na druhou stranu si je jistý, že by se na tuto velmi tajnou fotku často díval. Kdoví proč, prostě to tak bylo, byl to vzrušující pohled, velmi intimní. I Uru se rád díval podle toho, jak si nenechal ujít ty kapesníčky. Zároveň se mu líbí, jak si Uru povzdechl, že o něho přichází příliš brzy. Až mu scházet přestane, začnou mít nejspíš problém nebo upadnou do stereotypu, ale s Uruhovým životním rozvrhem je snad něco takového ani nemůže potkat.
"Neměl jsem takové věci jako objednání hotelu zařídit já?" Pousměje se a uvažuje, kdy to Uru stihl, když se tu ještě včera ráno hádali jak koně a dneska ráno nevěděl, jestli Aoi přijede. Musí ho pustit, když se šéf rozhodne, že se chce posadit na své místo, ale vzápětí vyprskne smíchy, když dojde na to, že židle je moc tvrdá a honem si zacloní dlaní ústa. Využije toho, že se tu ještě dopoledne tolik kouřilo, otevře okno a stoupne si k němu, aby si naposled zapálil, než zase začne dodržovat terasu. Cigaretka po tak dokonalém sexu je něco, co ho jen utvrdí v příjemném rozpoložení a klidu na duši. Stočí oči k hodinkám na stole, které dostal, dojde si pro ně, aby si je mohl připnout a zase se vrátí k oknu. Podle času na nich je oběd skoro za rohem, takže ho do dvou hodin čeká další podobný výkon. Však on to věděl, že bude Uruha náročný.
"Pozor na rybníčky." Připomene mu, co si špitali v noci, když ho Uru tahal do sprchy. A pak k jeho uším dolehne výtka, že nestíhá svou práci. Před půl hodinou začal dělat tohle… Koutky rtů se mu vyhoupnou nahoru, zatímco pořád ještě hledí z okna a pak v klidu típne cígárko.
"Na chvíli nám vypadl server, pane. Došlo k totálnímu zatmění a výpadku proudu, musel jsem počkat, až to zase přijde k sobě." Vysvětlí mu a vrátí mu provokativní pohled.
"Příště to budu konzultovat s IT oddělením." Mrkne na něj.

V tu chvíli se ale Uru zatváří divně, když se dívá na telefon a Aoi trochu zvážní. Kupodivu mu sám prozradí, co tam čte a díky tomu se cítí opravdu jako jeho partner a ne jen… asistent.
"Ne, že by mi to vadilo..." Odtuší trochu kousavě, když se dozví, že se s Die dnes neuvidí. Všechno mu říct… asi to mezi nimi bylo vážnější, než jenom o sexu na jednu noc. A pokud ano, není si úplně jistý, jak to Die vezme, když to ještě včera vypadalo, že je Aoi nepřítel státu a bude tady končit. Ne, že by mu ho bylo líto. Vlastně ho nezná, ale prostě se tu moc roztahoval. V tuhle chvíli už je jeho sok. Pozoruje Uruhu, když píše smsku a jak se nad ní tváří a nakonec se opře zadkem o parapet.
"Tuhle větu říkáš docela často. Měl by ses stydět a zamyslet se nad sebou." Broukne mu, ale napříč tomu se vřele usmívá.
"No… nejdřív mu musím připomenout fakt, že v restauraci naproti sedí jeho svěřenec a že nevím, kam ho chce uložit tentokrát, až budeme doma obědvat. Teď se asi cítí ještě hůř… ale já musím dělat zprávu pro finanční… kam asi jeho nálada klesne? Abych to pak vůbec přežil..." Odtuší s rozvernými plamínky v černých očích, než pípne telefon znovu.

Převlíkni mu po nás peřiny…

Uruha

"Máš strach, že v jednom z nich skončíš?" Zeptá se ho s nádechem pobavení, když se ohlédne a prohlíží si celou jeho postavu, jak stojí u okna a kouří. Sám by si nejradši zapálil a taky to udělá. No co, dneska porušil už tolik pravidel, že jedna cigareta už nikoho nezabije.
"Objednal jsem ho hned po naší chvilce na terase. Tak nějak jsme doufal, že to podobně dopadne." Odtuší s naprosto nevinným výrazem a snaží se najít tu nejlepší polohu k sezení. +Království za polštářek.+ Postěžuje si v duchu ale pořád se usmívá.
"Tak výpadek a konzultace, hm? Něco tak vážného jako výpadek serveru bys měl konzultovat nejprve se mnou nemyslíš?" Pozvedne obočí a krátce se zasměje. Trochu se mu ulevilo, když Aoi nereagoval úplně negativně na věci ohledně Die. Mohl to vzít úplně jinak. To se naštěstí neděje a jen se ušklíbne.
"Měl by dělat s námi a pro nás, na to nezapomínej. Je to dobrá reklama." Napomene ho měkce a ano, pokud o to bude Die stát, chce pokračovat v jejich spolupráci po pracovní stránce. Na tohle měl prostě nos a vážně věřil, že by to společně mohli dotáhnout daleko. Jeho firma by ho mohla trochu popostrčit a on je propagovat. Výhodný obchod. Jen si není úplně jistý, že to bude vůbec ještě možné.
"Viděl jsem jeho návrhy, je vážně dobrý." Zase je upřímný až hrůza.
"Nejspíš bych měl a pořádně. K mému uklidnění mi přispívá fakt, že Die je jeden z těch, kdo si z toho hlavu dělat nebude." Ušklíbne se na něj a zavrtí hlavou.
"Hm, jak se zdá tenhle úkol je nad tvé možnosti. Necítím se ani o trošičku líp. Neměl bys mít na starosti i mé blaho? Určitě to máš ve smlouvě, a pokud ne, asi je na čase to tam dát." Tváří se zamyšleně a něco hledá v notebooku, možná by mu ji vážně i s tou úpravou vytiskl a dal podepsat. Spíš jen pro zábavu ale proč by ne?
"Ale máš pravdu, neměl bych Akiho nechávat dlouho čekat. On za to nemůže, že přijel zrovna teď, když mám chuť tě svlékat každou vteřinu." Sdělí mu s naprosto profesionálním a pracovním výrazem, jen oči ho prozradí ale to ony vždycky.
"Možná ho přes oběd zaúkoluju, aby měl příliš mnoho práce. Stejně tu je právě proto. Ale...pokud si budete rozumět, mohli bychom ho s sebou vzít do Dubaje. Je hodný, jen občas malinko nezvladatelný, vlastně si bez pochyby budete rozumět." Usměje se na něj vřele.
"Takže bys měl asi zařídit ještě jednu letenku a pomalu přemýšlet, co budeš balit a kolik náklaďáků budeš muset objednat na tvé věci." Dobírá si ho ještě, než mu pípne smska. Sáhne po telefonu a těch pár slov ho rozhodně vykolejí.
"Uhm." Vypadne z něj v první chvíli a trochu nešťastně nakrčí obočí. Ne, nic mu neslíbil. Původně to měla být jen jedna noc a on byl přesvědčený, že Die nehledá nic navíc. Tohle ale znělo...No, rozhodně ne moc příjemně.
"Možná jsem se trochu spletl." Prohodí si pro sebe tiše a žaludek se mu obrátí z toho, co vlastně provedl, i když Die věděl, že jeho srdce je někde jinde. Promne si tvář  a následně bradu, než si to přečte znovu. Chtěl by mu něco napsat ale vůbec neví, co. Všechny omluvy mu přijdou hrozně málo, v smsce určitě.
"Možná ta společná spolupráce nebude tak reálná." Opře se do opěrky.
"Jde se vůbec ve zprávě dostatečně omluvit, hm?" Podívá se na Aoiho, jak kdyby u něj hledal pomoct. Je to možná šílené ale je mu to vážně přijde líto. Je Diemu za hodně vděčný a nedokáže to jen tak překousnout nebo nechat být.

Je mi to líto, opravdu. Udělal jsi pro mě opravdu hodně a na to nikdy nezapomenu. Rád si s tebou promluvím, když o to budeš stát a bude mi potěšením s tebou dál spolupracovat. Promiň, srdce zůstalo tam, kde je a já mu neumím poručit.

Možná je to zbytečné ale tak nějak cítí potřebu mu to napsat.
"Myslím, že právě klesla pod bod mrazu." Mluví o své vlastní náladě, když sjede o pár čísel níž, zapře se hlavou o opěrku a  zavře oči. Vypadá najednou trochu unaveněji a křehčeji.
"Je čas zavolat Akimu, už čekal dlouho." Snaží se změnit téma.

Aoi

Prý chvilka na terase… Ta chvilka, kdy byl Aoi dutý jako pařez a ke které se Uruha tolik upnul? To musela být Seiko opravdu studená sprcha. Najednou mu to přijde zvláštně líto. Pošle mu vzdušný polibek, když si stěžuje, že to měl konzultovat první s ním. Však konzultoval, to Uru za ten výpadek mohl.
"Co já vím, co jste si domluvili..." Odtuší dál trochu prkenně a dost neobratně maskuje nelibost. Jak on má vědět, kam až byly řeči o spolupráci provokace Aoiho při hádce a kam to byla pravda? Bezva, takže se ho nezbaví… Nehádá se, ale uhýbá očima, zatímco se z parapetu snaží sloupat barvu. Nejde to, je moc kvalitní. Vzápětí oči zvedne někam ke stropu, když Uru Dieho práci pochválí.
"Na co ještě je vážně dobrý?" No né, oni si snad prohodí role. Před tím to byl Aoi, kdo byl ten nepolapitelný a teď začíná opravdu žárlit a bát se, že když bude Die dost šikovný a intenzivní, odskočí si zase Uruha. +Vrazím mu znovu… Módní návrháři se neumí prát, ani se nebránil, bude to hračka.+ Upokojí sám sebe v duchu. Koutky se mu zvednou až ve chvíli, kdy mu Uru říká jak moc by ho chtěl stále svlékat. Upře oči do jeho a vřele mu v nich zasvítí.
"No tak hlavně, když to nebral vážně..." Broukne a přikývne na slova o Akim, aby Uruhu snad nepopadlo předělávání jeho smlouvy hned teď. Nakonec se znovu rozesměje.
"Tak já jsem hodný jen malinko nezvladatelný?" Převede si to rýpnutí na sebe.
"Nevylučuje se to?" Vlastně proč by?
"Budeš ho tam muset zabavit, ale tam snad bude dostatek lákadel. Když ne, půjdeme surfovat a tebe necháme čekat na hotelu." Dráždí ho s novým úsměvem. Dost si troufá na to, že sponzor výletu je právě Uruha.
"Neboj se, letenka je maličkost, horší je to s pokoji, možná nám Aki skončí v tom našem na přistýlce. V čem?" Chce hned vědět v čem se Uruha spletl. Je hrozně zvědavý. Po jeho dalších slovech mu dojde, že to je odpověď od Die a ani on není zrovna dvakrát nadšený, že se to klíště nechce tak snadno pustit. Pokrčí rameny a mírně rozpřáhne ruce.
"Podle mě se mu dostatečně omluvit nemůžeš. Pokud si od toho sliboval víc, musí se s tím vypořádat po svém a nejspíš ti to trochu za zlé mít bude. Vzpomínáš na nás dva?" Teď je zase krutě upřímný on. Oni si taky měli navzájem některé věci za zlé, proto se tak pohádali. Pak nad tím ale mávne rukou.
"On to přežije, je to velký kluk." Neumí se do Dieho empaticky vcítit. Je ale pravda, že by nechtěl zažít, aby byl zamilovaný a ten druhý ne… br… Uruhův výraz mu dělá starost, je vidět, že ho to opravdu trápí, ale co se stalo, stalo se.
"Já mu zavolám..." Řekne, když si od něj vyptá číslo a přivolá Akiho zpět. Společnými silami a vším, co mají na práci, dokážou Uruhovi určitě alespoň trochu zlepšit náladu nebo minimálně na chvíli zapomene. Krom toho… Die už se podle všeho neozval…