Sena x Uruha - Ty víš, jak uspokojit...- část 4.

(Senův byt)

Uruha

"Pokusím se ještě pár let vydržet." Zasměje se upřímně, ale radši na to myslet moc nebude. Už jenom to, že je o tolik starší...Ne, prostě si nebude vůbec kazit náladu. A pak se rozesměje podruhé, když padne slovo kuchyň. Opravdu mu stačí jen to, aby si začal znovu přehrávat každý jednotlivý okamžik? Jak kdyby Sena řekl něco magického. Koutky se mu hříšně pozvednou, když si představí, co všechno by se mohlo dít při výběru jejich kuchyně.
"Asi se na místě zblázním a provedu něco naprosto nepřístojného." Odkašle si trochu udýchaně, protože mu stačí jen pár kroků a po tom výkonu už prostě nemůže. Potřebuje pár minut, aby se sebral ale naštěstí je postel dost blízko a svalí se do ní společně s ním.
"Co kdybych ti slíbil, že bez představy nezůstane ani jediná místnost?" Pozvedne obočí a přetočí se na bok, podpírajíc si dlaní hlavu. Prsty druhé ruky si pohrává s těmi Senovými a pak je proplete a společně hladí bledou pokožku. Rozplývá se z jeho blízkosti, je mu vidět na očích, jak moc s ním dělá pohled na jeho tělo.
"Už jen ta představa, jak si půjdeme něco vybírat." Uchechtne se krátce.
"Požadavky? Dejte nám týden v novém bytě a pak se rozhodneme...a možná ho předáme v celku." Rozesměje se podruhé, než sám nad sebou zavrtí hlavou.
"Myslím, že podobné představy už z hlavy jen tak nedostanu. Kazíš mě, víš to?" Obviní ho měkce, než jej políbí na hřbet dlaně.
"No ano, budu muset ale ne tak brzy jako dnes." Jeho úsměv opadne, když si vzpomene na povinnosti.
"Jdu se mrknout na kytary, možná z toho bude reklama ale...ještě uvidím." Vysvětlí mu, kam musí a pak samozřejmě zkouška jako náhrada za dnešek a není si vůbec jistý, kdy skončí.
"Bohužel nejspíš nedorazím tak brzy jako dnes. Hm, tak mě napadlo." Tváří se trochu nejistě, možná už to opravdu přehání ale kruci, moc ho chce zase vidět a to se ještě ani nerozloučili. Jak to vydrží, až bude muset opravdu odjet?
"Kdybys neměl na večer jiné plány a hm, chtěl pokračovat v tour po apartmánech, mohl bys na mě počkat u mě doma." Podívá se na něj trochu odspodu, když mírně sklopí hlavu, jak kdyby se opravdu styděl.
"Užít si vanu, odpočinout si, zneužít moje studio a pak, když mi neusneš, můžeš...no, tak trochu zneužít mě?" Blýskne se mu v očích, když konečně pořádně vzhlédne se skousnutým spodním rtem. Když už nemá příliš času přes den, můžou spolu být alespoň v noci, no ne?
"Jen ti úplně neslíbím, v kolik dorazím, a jestli nebudu muset ještě chvíli pracovat. No, na to se asi moc soustředit nebudu, když vidím, jak ti to sluší v posteli." Ano, už ho největší vyčerpání přešlo. Pozvedne svou ruku s náramkem, na kterém se houpe přívěšek a přesune ji nad Senovo tělo. Posunuje ruku po celé linii a hladí ho tím koncem, skoro se ho nedotýká, spíš jen lechtá. A ne, nemá v úmyslu vynechat ani jediné místečko, už se nenápadně blíží k citlivým partiím, sledujíc ten pohyb očima.

Sena

Tohle je odpověď, kterou Sena po pravdě tak docela nečekal. Uruha buď přistoupil na jeho hru nebo skutečně existovala naděje, jakkoliv malá, že by něco podobného mohlo být někdy skutečností?
"Škoda, že si takový skandál nemůžeme dovolit, viď? Asi by mi nevadilo, být jeho součástí." Řekne mu s úsměvem, než společně dopadnou do peřin. Ani tak se Sena jeho krku nepouští, když se na něj zálibně dívá.
"V takovém případě ti musím odpovědět, že máme oba dva hrozně malé byty. Ale v Evropě staví zámky třeba i o dvě stě pokojích, mohli bychom tu postavit podobnou raritu?" A pokřtít každý jediný z nich.
"Nebo si pořídíme zaoceánský parník. Kolik asi může mít kajut?" Zvolna se ho pustí, aby s ním mohl proplést svou dlaň a sám sleduje střídavě jeho oči a střídavě ten pohyb jejich rukou. Je to velmi příjemné a konejšivé a ani jeden z nich už se ani trochu nestydí. Uruha ale nezůstane jen u koupi kuchyně, on najednou mluví rovnou o celém bytě.
"Kolik je v zemi realitek? Asi se nebudeme moci vrátit dvakrát k jedné..." Pozvedne obočí a rozesměje se.
"Já? Já tě kazím? Já tě… hm… rozvíjím. Máš na to vlohy, je škoda, to neudělat." Pokračuje dál ve svých zlobivých řečičkách, ale pak se zvláštně pousměje. Trochu smutně, nad tím, že musí a trochu potěšeně nad tím, že to není tak brzy. Pak ale se zájmem zvedne obočí a v tu ránu jako by mu někdo vliv do žil novou várku energie.
"Podívat na kytary? A na jaké? Reklama? Ty budeš v reklamě?" Povzdechne si. Jak on mu závidí a zároveň je na něj pyšný. Už teď…
"Pomyslel sis někdy, kam až to dotáhneš?" V tuto chvíli ho nepokrytě obdivuje tak trochu jako fanoušek. A pak mu Uruha navrhne, aby příští noc spali pro změnu u něho. Oči se mu znovu rozsvítí a dlouze se podívá do těch jeho, když se pousměje.
"Já… nemám klíče..." Hlesne. Přece mu je nepůjčí tak brzy nebo ano? Směl by tam počkat sám? Dokonce se mu hrabat ve studiu? Nejspíš se v tu chvíli červenají oba. Kdo by si pomyslel, že i Sena umí plaché pohledy. Zavrtí se na místě a mírně našpulí rty.
"Kdykoliv a kdekoliv." Odpoví navzdory všemu na to o zneužití svého krásného kytaristy. Dlouze si prohlíží jeho rty, když se do nich tak jemně kouše a chápavě přikývne. Stačí, že přijde alespoň na chviličku, že ucítí jeho vůni z jeho postele, až na něj bude čekat. Mohl by mu nachystat nějaké pěkné překvapení. Hezky zabalit sebe, možná dovézt něco dobrého k jídlu, když ho posledně Uruha zval… třeba by to zvládl i sám připravit? No jasně, zkusí něco upéct. Jak to může být těžké? V mysli se mu zformuluje jasná představa včetně outfitu. Po jeho komplimentu se šťastně široce usměje a v očích mu zazáří. Provází očima jeho ruku a pak slabě zalapá po dechu, když ho něžně pohladí ten přívěšek a začne sjíždět dolů. Narůstající touha se zhmotní okamžitě. Skoro by si to mohl přečíst u Uruhy v očích a stejně rychle zareaguje i on sám. Chloupky se mu ježí, jak se Uru blíží dolů, naskočí mu husí kůže a trhaně se nadechne, když tam skutečně dorazí.
"Asi mě přiměješ k orgasmu, i když se v podstatě jenom díváš..." Zašeptá horoucně a propne se smyslně v zádech.

Uruha

"Na co všechno mám ještě vlohy?" Zeptá se jej potěšeně. Tohle by mohli rozvíjet ještě dlouho. Vlastně ta loď není tak nesmyslná představa, asi by nemohli vyzkoušet všechny kajuty ale nějaká moc hezká plavba? Je pro něj vážně ochotný udělat naprosto cokoliv a vůbec mu nedochází, že by to jednou třeba mohlo být i nebezpečné, jak moc se jím nechá strhnout.
"Třeba se nám jednou poštěstí si nějakou plavbu dopřát společně." Představa být s tebou třeba i čtrnáct dní a nemuset nikam odcházet.
"Jen nevím, jestli něco z vody uvidíme." Pokračuje dál ve svém hlazení šperkem a spokojeně se usmívá, když vidí, jak se proti němu Sena propíná. Je tak moc sexy, že z něj nedokáže ani na vteřinu spustit oči.
"Ze začátku rozhodně ne. Snažíš se věřit sám sobě ale je to těžké, když vidíš kolik vás kolem je. Většina z nich velmi talentovaných. Ale myslím si, že to je tím s kým hraji, všichni do jednoho tvoříme něco originálního, a proto jsme tam, kde jsme." Odpovídá mu až po chvíli a záměrně mine jeho klín, pokračujíc na stehna a níž, až kam jen dosáhne, než se vrátí. Tentokrát ale jisté partie nemine a zlehka ho pohladí konečky prstů na chloubě.
"Nepochybuju, že na tom budeš stejně, vy všichni." Podporuje ho přesvědčeně, než ho něco napadne. Bude to problém? Neměl by. Podpora mladých umělců, ukázat mu, jak to třeba i trochu chodí...Problém bude, až se bude muset soustředit. V jeho blízkosti to půjde hodně špatně, přesto...
"Chtěl bys jít zítra se mnou? Je to jedna z větších prodejen s vybavením." Pousměje se něžně, když se nakloní a olíbává jeho šíji.
"Struny..." Jeho hlas trochu stihne a šeptá mu jednotlivá slůvka do kůže.
"Trsátka.." Pokračuje dál smyslně, když se rty posouvá po středu jeho těla.
"Zesilovače." Jazykem vejde do jeho pupíku a dlaní pohladí jeho klín, než se pomalu přesune celým tělem na to jeho o dost drobnější a přiblíží se rty k těm jeho.
"Komba a nekonečné množství kytar, na které si jistě budeš moct...sáhnout." Vydechne už silně zastřeným hlasem, když se vrhne na jeho rty, jak kdyby se předtím nic neodehrálo. Nespěchá, přesto jsou jeho polibky vášnivé s hluboké. Právě si vykopal vlastní hrob, protože být mezi vším tím vybavením a míst s sebou Senu bude něco, čemu snad ani nemůže odolat.
"Já už se nevydržím jen dívat, nikdy." Sdělí mu nakonec trochu udýchaně, když se na krátko odtrhne od jeho rtů, jemně protáhne paži pod jeho bedry a s tichým zasmáním ho přetočí na sebe.
"Tak už to nebude jen kuchyně ale i ložnice." Vzdychne si, když ucítí Senu na svém klíně a bez váhání se vyhoupne do sedu, aby ho víc přitiskl na své tělo. Prsty proklouzne do jeho vlasů a přitáhne si ho k dalším vášnivým polibkům.

Sena

"Připadá mi, že na všechno, na co… hmm… sáhneš..." Odtuší v kontextu s tím, jak se přívěšek pohybuje nad jeho tělem a některá místa jsou tak citlivá, že se u toho nedokáže udržet v klidu. Dlouze se nadechne.
"Uru-chaaan..." Vydechne šeptem, když přívěšek zase stoupá nahoru, trochu mimo kontext jejich povídání, ale moc dobře vnímá to o společném volnu.
"Někdy to určitě vyjde. I když nám asi bude jedno, kde nakonec jsme, to máš pravdu..." Odmlčí se, když si musí povzdechnout, protože šperk právě doputoval do jeho klína. Zavře na chvíli modré oči, kousne se do rtu a plně si užívá to šimrání.
"Ano..." Vydechne vzápětí tiše a jde jen těžko říct, zda to je reakce na to, co mu vypráví o své kapele a postupu nebo zda ho pobízí k další podobné činnosti. Oči otevře až v okamžiku, kdy mu Uruha nabídne, aby šel zítra s ním. Musel by zrušit nějaké hodiny, někam je přeložit a to zrovna s dětmi a rodiči není úplně jednoduché, ale nejspíš poprvé v život zalže, že je nachlazený.
"To bych moc chtěl." Řekne souhlasně a jeho oči jsou znovu plné lásky. Uruha toho pro něj dělá tolik. Hodinu za hodinou a minutu za minutou, všechno, co jen Senu napadne. Zlehka položí dlaně kolem jeho pasu, když se nad něj Uru nakloní a vystaví mu svůj krk. Struny…
"Ano, jedny jsi právě moc dobře naladil. Profesionál se pozná." Zašeptá mu do ouška, než se mu Uruha vytratí z dosahu a klesá svými rty níž. Sena už zase přivírá oči a jeho dlaně naopak stoupají po Uruhových zádech na lopatky a do vlasů, které nechá prokluzovat mezi svými prsty a občas je sevře pevněji. Podvědomě dává kolena víc od sebe, aby mu udělal místo a prudce se nadechne, když ho Uru polechtá jazykem v pupíku. Cítí váhu jeho těla, když se dostává až nad něj, každé z těch slov bude mít už navždy spojené s jednotlivými polibky a jeho doteky.
"Sáhnout...ano..." Vydechne na půl nepřítomně, zatímco se jeho ručka obratně proplete mezi jejich těla a skutečně si sáhne, jen je to Uruhův klín a ne krk kytary. Jak teď bude hrát? Střetnou se společně ve vášnivém polibku, Senův stisk trochu zesílí a volnou dlaní se snaží dosáhnout na jeho pozadí. Je to úžasné, cítit jeho připravený klín proti svému, naprosto neskutečné. Vydá zmučený sten, když mu Uru zašeptá, že už se nikdy nevydrží jen dívat a vzápětí se ocitne nahoře na jeho klíně. Trochu překvapeně otevře oči, ale pohled dolů je skvělý. Opře se dlaněmi o jeho prsa a okamžitě se pohne v bocích. Ani Uru takhle nevydrží dlouho, když se zvedne do sedu, Sena ho obejme kolem krku a přitiskne své tělo vší silou proti jeho. Už zase se s ním vášnivě líbá, plete prsty v jeho vlasech, stehny pevně svírá ta jeho a dráždí ho novými a novými pohyby.
"Nezapomínej na koupelnu. Myslím, že tvoje studio je na řadě." Pošeptá mu do rtů. Pozvedne se na kolena a jednoznačně mu dá najevo, že připravený je ještě z kuchyně. Znovu mu sáhne do klína, aby si ho navedl proti sobě a začne opatrně dosedat, aby neublížil ani jednomu z nich. Jakmile to je alespoň na kousek, vezme jeho tvář do dlaní a podívá se mu do očí pohledem, ve kterém už hoří plameny.
"Jsi tak krásný..." Zašeptá mu do rtů, než se mu hlas zlomí v zasténání a nechá hlavu klesnout dozadu.

Uruha

Senovo tělo je zase tolik blízko a v něm to vyvolává nekonečnou touhu, která snad nemůže nikdy vyhasnout. Jestli byl za začátku na pochybách, tak teď, s každým dalším okamžikem si je jistější, že ho ze své náruče jen tak nepustí, ze své mysli a srdce už vůbec ne. Bylo to rychlé propadnutí, i přes počáteční nejistotu. O to víc je teď přesvědčený, že nikoho jiného nechce. Zamiloval se do něj snad od první chvíle, i když si to první nechtěl připustit.
"Sena-chan. Moje studio je ti vždycky k dispozici. Udělejme z toho naše studio." Nabízí mu tu naprosto neplánovaně, protože nepřemýšlí nad ničím, ani možnými důsledky. Jeho podvědomí pracuje za něj a očividně bez něj nevydrží ani minutu, ne s vědomím, že je někde jinde, příliš daleko. Vyjede dlaněmi po linii jeho štíhlého těla až k tváři, kterou do nich vezme a podívá se mu upřeně do očí.
"Není nic krásnějšího, než ty. Nic mě nepřesvědčí o opaku." Složí mu kompliment, než se znovu přitiskne na jeho rty a přesune ruce na jeho pozadí, za které ho něžně jistí. Sena s ničím neotálí a on mu je vděčný. Sena v něm probouzí stránku, která nikdy příliš na světlo nevystoupla. Vášnivější, dravější a přitom stále něžný a starostlivý. To Sena mu to všechno dává v přesné míře, rovnováze, kterou tak dlouho hledal. Vychutnává si kočičíma očima všechny jeho výrazy, když pomalu dosedne a zakloní hlavu. Uruhova dlaň se dotkne kůže těsně pod krkem a pomalu, celou plochou dlaně sjede středem hrudníku, aby si vychutnal celý ten obraz i dotekem. Druhou svírá jeho bok a zatíná do něj zlehka prsty v závislosti na tom, jak moc se stupňuje slast jenom tím, že se může dívat. Na krátkou chvíli sevře jeho chloubu mezi prsty a vydráždí ho snad ještě o trošku víc, když mu věnuje několik mučivě pomalých pohybů. Je z něj úplně mimo, z každého jeho pohybu či zasténání. Nakonec vzdá boj sám se sebou a padne do měkkých pokrývek, když ho teď už oběma dlaněmi pevně sevře za boky a pohne s ním na svém klíně poprvé. Sám se lehce prohne v bedrech s tichým zasténáním, jak moc příjemné to je. Vybavuje si ho v té vaně s okvětními lístky, má před očima i jeho tělo na ostrůvku a teď ho vidí sedět na klíně a...neví, který z pohledů by si nejradši vybral. Chce je prostě všechny.
"Ani netušíš, jakou závislost jsi mi způsobil." Vyčte mu měkce, když se musí s dalším pohybem na své chloubě znovu zlehka prohnout a naplnit ložnici svým vlastním hlasem. A pak už ho nenechá zastavit. Připadá mu, že tohle celé zažívá snad poprvé, jak kdyby se to s každým prožitkem víc a víc stupňovalo. Nechápe, jak je to možné, ale je to tak. Je vážně přesvědčený, že nikoho jiného nedokáže vnímat tak jako Senu a ani nechce. Připadá mu to jako chvíle, kdy se v něm všechno vzrušení dokonale nakumuluje a přijde slastný vrchol. Přitom se jeho tělo rosí kapkami potu, které naznačují, že to tak rychlé nebylo. Jak kdyby s ním přicházel do úplně jiné dimenze, kde realita nemá místo.
"Sena-koi." Vydechne sotva slyšitelně, protože s vrcholem snad přišel i o hlas a se zavřenými víčky si užívá poslední dozvuky jejich milování. Pomalu dlaněmi vystoupá po jeho pevných stehnech, přes hrudník až k ramenům a pak jemně sklouzne po pažích k zápěstím, aby si ho přitáhl do své náruče a nechal vydechnout.
"Jsi všechno, po čem jsem kdy toužil. Promiň, že mi trvalo tak dlouho to pochopit." Broukne měkce a políbí jej do vlasů s naprosto omámeným úsměvem.

Sena

"Naše studio?" I přes to, v jaké situaci se nachází, na tohle prostě musí zareagovat. Jako kdyby navázali na výběr těch kuchyní, tohle je další krůček. Musel by s ním doopravdy žít, aby ho mohl plně využívat a už jen ten fakt, že by přišel k tak luxusnímu vybavení, by posunul jejich kapelu o hodně dál, ale k tomu všemu tu byl Uruha a jeho štědrost. Jeho touha, dopřát Senovi to nejlepší. Vzápětí je nucený podívat se mu do očí, když ho Uru vezme za tváře a s pootevřenými rty mu oplatí dlouhý pohled. Okouzleně se pousměje. Je tak moc rád, že se mu líbí. Snad nikdy nepřijde nikdo, kdo by se jeho očím mohl zdát krásnější, než on sám. Cítí jeho dlaně přesouvající se z pozadí na bok nebo přejíždějící po jeho těle, stejně jako na sobě cítí i jeho oči a v duchu ho pobízí, aby se díval dál. Jen ať si podráždí všechny vjemy, Sena mu to rád všechno dá. Nechává si jím trochu pomáhat, když se jeho boky začnou pravidelně pohybovat a dává si záležet na každém zhoupnutí v bocích, aby bylo přesně takové, jaké jeho miláčka podráždí nejvíc. Soustředí se na Uruhovy steny a reakce, mnohem víc, než na sebe a vlastní prožitek. Pořád je posedlý tím, aby pro něj byl tím nejúžasnějším, sám sebe teď prostě odsouvá na druhou kolej. A to nikdy dřív nedělal. Uru mu zdatně plete hlavu vlastními pohyby v klíně a brzy ho přiměje zpívat tak, jak je to u něho obvyklé. Nejspíš se ztrácí jeden v druhém, protože se všechno propadne do jakéhosi nemyslícího, intuitivního oparu a všeobjímající slasti. Asi zešílí z každého jeho rysu, na který mu padnou oči. Uruha se skácí do peřin a on ho tělem následuje do hlubokého předklonu, zatímco dlaně stále nechává na jeho prudce se zvedající hrudi. Způsobí si tím ještě hlubší průnik a vlasy mu napadají do tváře, když ji skloní a společně se ženou za dalším vrcholem. Jeho koutky se okamžitě vyhoupnou vzhůru, když si poslechne to o závislosti. Jsou na tom oba stejně, ale on nutně potřebuje vědět, že to tak je a nejspíš bude jako pes obranář, až se kolem Uruhy bude motat kdokoliv jiný. Nepotřebuje o mnoho víc času, aby prožil svou vlastní extázi a potom se nechá přitáhnout na jeho tělo. Opře si o něj spánek a vydýchává se, aniž by opustil jeho klín. Chce ho cítit uvnitř sebe ještě alespoň malou chvilku. Pevně se ho drží za ramena a tulí se. Tak dlouho? Myslel tím ten jeden večer, kdy si nebyl jistý?
"Já tě zbožňuju..." Musí na to zareagovat a pootočí tvář, aby si rty mohl hrát s jeho horoucí pokožkou.
"Nejspíš není tolik hodin, když jsi přišel tak brzy… tenhle byt je malý, do rána ty pokoje máme, když budeme počítat i předsíň, už je to vlastně jenom obývák…" Brouká mu. Půjdou spolu na kytary, jeho kapela o nich ví, chce s ním sdílet svoje věci… asi už nemůže být spokojenější. Neplánovaně si zívne.
"Já nechci spát!" Řekne honem. Nebude spát ani omylem, má tady příliš mnoho věcí na práci. Například dýchat vůni jeho pokožky. A pak si můžou povídat. Tak jako posledně…