Sena x Uruha - Ty víš, jak uspokojit...- část 1.

(Senův byt)

Uruha

Zkouška skončila dřív, než se dalo čekat a upřímně, byla opravdu zábavná. Jen začínal mít trochu strach, co na celé jeho přiznání řekne Kai, až se mu to rozleží v hlavě. A co Aoi? Opravdu by mohl mít něco se Zyeanem? Možná měl Kai pravdu a proto byl poslední dobou tak...nesvůj? No, mohl by použít i jiné výrazy ale... Zatřepe hlavou, když vysedá z taxíku u domu, kde bydlí. Potřebuje se rychle dát dohromady, aby mohl vyrazit, no kam? Má smysl se vůbec ptát nebo divit. Je v dokonalém zajetí růžové a jedné rusalky, která mu nedá spát. Snad mu nedá spát. Jemně se pousměje, nad tou myšlenkou, když si pečlivě vybírá co na sebe. Nakonec si vybere bílou košili, upnuté kalhoty, které zaplují do kotníkových bot a k tomu koženkovou vestu končící někde pod koleny. K tomu hodně povolenou úzkou vázanku, uzel až někde na prsou a na krk připne ještě o něco kratší stříbrný řetízek. Je to dlouho, kdy měl něco podobného na sobě, ale proč by si trochu nezavzpomínal? Teď ještě vymyslet, co by s sebou mohl přivézt. Váhá dlouho, chtěl by ho něčím překvapit. Opravdu miluje Senův pohled, když se mu očka rozšíří a rozzáří. Mohl by ho tak pozorovat hodiny. Ale čím by mu jen udělal radost? Možná...Ano, to je skvělý nápad. Sedne tedy do taxíku, který si zavolal a cestou podnikne ještě jednu zastávku. Onen dárek schová ve vnitřní kapse vesty a koupí ještě lahev vína, než zamíří k Senovu bytu. Trochu neklidně podupává nohou o podlahu, jak se nemůže dočkat a usmívá se sám nad sebou, jak netrpělivý umí být. Měl by věnovat trochu pozornosti zítřejší zkoušce, ale první ho potřebuje vidět. Stojí přede dveřmi a chvíli přemýšlí, jestli mu neměl předem zavolat. Stačí jen vzpomínka na Senu v župánku a je mu jasné, že dopředu volat už snad nikdy nebude. Asi by si hodně nafackoval, kdyby se o něco takového připravil. Bože, může být rád, že mu kluci nemůžou vidět do hlavy, asi by se hodně divili, jak moc....uvolněné myšlenky v ní má. Tohle už se zase dlouho nestalo. Nic lepšího by si však nedokázal představit. Poslední úpravy svého zevnějšku, než vztáhne dlaň ke zvonku a nechá jej krátce se rozeznít bytem. +Jen, aby byl doma.+ Napadne ho až teď, že si mohl zkusit nenápadně vyzjistit, jestli třeba není někde venku. No, ale když už je tady. +Prosím, buď doma, zblázním se, jestli nebudeš.+ Probíhá mu hlavou a očima hypnotizuje dveře a pobízí je, aby se otevřely.

Sena

Nebyl si jistý, jestli ho měl obtěžovat hned ráno na zkoušce, ale stačilo si vzpomenout na celý ten kouzelný víkend a pak na snídani, jakou mu Uru přichystal, aby přehodnotil svůj názor. Byl tak sladký, když odcházel a šeptal mu, že už musí, uměl by si představit, že se to děje každé ráno. Po tom mu přišla fotografie sebe samého, dokonce dost povedená, ještě na ní měl makeup a u toho stálo, že si ji dal na displej. Den už nemohl být růžovější. Nakonec vstával hodně na poslední chvíli, protože se převaloval v posteli plné Uruhovy vůně a do sprchy doslova běžel. Naštěstí nemusel z domu, protože dnes měl několik lekcí hry na kytaru přímo u sebe doma, všechno to byly starší děti. Dorost už by sem nepustil, když začínali být slavní. Jejich rodiče znal osobně, většina se ráda občas podívala přes videohovor nebo tu pobyla s nimi a on si tím přišel na pár yenů navíc. Na tyto hodiny se rozhodně nelíčil, i když všudypřítomné modré čočky prostě nosil. Už si to bez nich neuměl představit. Bylo to podobné jako Sena pink v jeho vlasech. Skončil s tím asi ve tři hodiny, ustlal alespoň postel, dvě stě krát zkontroloval telefon a zrovna uvažuje, že by měl něco sníst. Na sobě má bílé tepláčky, ohrnuté pod kolena, je bos, jak to má na měkkých kobercích a vyhřátých podlahách nejraději a kupodivu má k tomu černé tričko s potiskem vlastní kapely a znaku v růžové. I ty vlasy má jen tak ledabyle v culíku s prameny volně padajícími podle tváře, ale už se poslušně kroutí samy. Zírá do otevřené ledničky, ale místo vnímání jejího obsahu zuřivě přemýšlí nad tím, co si vezme večer na sebe, jestli použít ten stejný parfém a jaké stíny by asi byly nejvhodnější. Má z toho dělat velkou akci a romantiku nebo být spíš přirozenější? Poklepává si u toho na rty a mírně se mračí, když někdo zazvoní u dveří. Ohlédne se přes rameno do obýváku, ale nevidí nic, co by si tu jeho poslední student zapomněl. Pokrčí rameny, docela rázně otevře dveře a rovnou spustí.
"Tady nic není Wateru-chan, jestli jsi to zase ztra..." Zarazí se uprostřed věty, protože nehledí dolů na dítě, ale nahoru na Uruhu, který STOJÍ U JEHO DVEŘÍ A VIDÍ JEHO NENALÍČENOU TVÁŘ A TEPLÁKY??!!! Ten šok musí být na Senovi nutně vidět, ale v další vteřině udělá půl krok k němu a pověsí se mu kolem krku rovnou v chodbě. Pak si decentně odkašle, rozhlédne se, jestli někdo neciví a vtáhne ho dovnitř.
"Co tady děláš?" Zeptá se ho, ale už se nadšeně culí. Oběma dlaněmi si přikryje tvář, neví jestli se vrtnout vlevo nebo vpravo, který bordel uklízet dřív a nakonec to vzdá a práskne se dlaněmi o boky stehen. Je dokonale přistižený.
"Tohle jsi měl vidět až tak někdy... nevím, za dlouho." Řekne a červená se. Ano, i on to svede.

Uruha

Vteřiny plynou jedna za druhou a dveře se pořád neotevírají. Začíná ho trochu přepadat panika, že se opravdu netrefil a Sena někde ohromuje svou osobností okolí. No, nejspíš mu nezbude nic jiného, než mu opravdu zavolat a třeba ho někde vyzvednout? Asi to bude nejlepší. Už pomalu loví z kapsy svůj telefon, když se dveře prudce otevřou a on dostane v podstatě vynadáno. Trochu sebou trhne, než si jej prohlédne celého od hlavy až k patě a už se spokojeně usmívá. Zamilovaně se usmívá. Nadechne se, aby mu odpověděl ale místo toho přijme Senovo drobné tělo do své náruče a nehledě na to, kde stojí jej líbne něžně do vlasů.
"Ztratil jsem duši, ale zpátky ji nechci, víš." Zareaguje na jeho slova svým osobitým způsobem, než stáhne ruku z jeho boku a vejde za ním do bytu. Vypadá to tu trochu jinak, je vidět, že ho opravdu nečekal a v něm to vyvolává příjemné pocity. Tohle je to, co chce. Poznat ho opravdu a teď má možnost.
"Hm, myslím, že si přepadovek ode mě asi užiješ víc." Zasměje se upřímně.
"Promiň, ale zkouška skončila hodně brzo a já...jsem to déle nemohl vydržet. Zlobíš se?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím.
"A jestli ano, spraví to sklenka?" Pozvedne lahev, kterou svírá za hrdlo ve své pravé ruce. Ještě jednou si dovolí pohledem obsáhnout celou jeho postavu a natáhne prsty volné dlaně k lemu jeho trika, aby jej za něj jemně zatahal.
"Prosím, řekni mi, že tě tak uvidím častěji." Naléhá na něj. Je okouzlující, když se snaží udělat dojem a ještě mnohem víc, když ho vidí ve svém domácím úboru. Nakloní hlavu na stranu, jakmile očka padnou až na tváře. Přesune se k nim a pohladí jej jemně placem po zčervenalém místě.
"Budu doufat, že tohle nevidí, jen tak někdo. Myslím, že bych musel žárlit." Překoná vzdálenost mezi nimi a jemně si pozvedne za bradu hranou ukazováčku jeho tváře, než se skloní pro polibek.
"Prozradíš mi, co jsi dělal celý den." Prostě chce vědět, jak se měl.
"A já nám zatím naliju. Hm?" Je to tak na půl otázka a rovnou se nechá nasměrovat, aby se mohl o lahev a sklenky postarat sám.
"Copak Wateru ztrácí?" Zeptá se jej pobaveně, když se vrací k pohovce a nabídne mu skleničku. Sám se usadí a jeho si přitáhne na svůj klín. Krátce si opře nos do stažených pramenů a nadechne se jeho vůně. Chyběl mu každý kousíček.
"Myslím, že včera bylo pozdě na to, abych tě takto viděl. Ukazuješ mi sám sebe a to je přesně to, co chci vidět úplně nejvíc." Obejme jej kolem boků a odloží si dlaň na štíhlé stehno, po kterém ho nepřestává hladit.

Sena

Ohoh, on ztratil duši... to jako pro Senu? Rovná si pramínky za uši, čistě ze vší nervozity a u toho se pořád stejně culí, zatímco si Uruha prohlíží jeho byt plný nepořádku. Nebo spíš denního fungování. Jestli se zlobí? Vypadá jako úplný idiot nebo co?
"Jel jsi rovnou za mnou?" Hlesne. A to se měli vidět až v pátek při večeři... Přeskočí očima na skleničku a udělá uznalý obličej.
"Ty víš, jak uspokojit... eh... no ženu zrovna ne." Odmávne dlaní, než se rozesměje, zatímco ho Uru zatahá za to tričko. Znovu mu to připomene, jak teď vypadá, ale daleko víc, než úbor ho trápí, jestli třeba nemá moc malé oči nebo moc tenké rty nebo někde nějakou pihu nebo prostě něco, cokoliv, aaaaah, on se snad zblázní. Uruhovi se to říká, když vypadá dokonale tak jak je. Znovu krátce skryje tvář do dlaní, jak moc na rozpacích je, ale zároveň je neskutečně šťastný, že mu tohle všechno říká.
"No, když zrovna nikam nejdu..." Špitá mu a kroutí se před ním sem a tam, než Uru přistoupí blíž a vezme ho za bradu. Po těch slovech se začervená ještě víc, ale ihned zjihne a vrátí mu polibek, když ucítí jeho rty na svých. Všechny vzpomínky na to, co už spolu prožili, se vrátí v plné síle a najednou ho cítí všude po těle. Povzdechne si, ale pak ho odešle pro skleničky a začne trochu sklízet věci ze stolku a pohovky.
"Učil jsem. Dělám lekce pro děti přímo tady, víš? Nikdo nemusí platit za pronájem nějaké učebny, ani já, ani rodiče. Jenom je to trochu všude." Vysvětluje mu, když hrne noty a učebnice se základy na jednu hromadu a pak se natáhne i po akustice, aby ji dal stranou do stojanu v rohu pokoje. Pak se zasměje a ohlédne se po něm.
"Všechno. Někdy penál, jindy noty... jeho rodiče jsou už trochu zoufalí." Převezme si sklenku a přijde o rovnováhu, když si ho Uru stáhne na kolena. Hned se ho chytí kolem krku, ale nadšeně se pousměje a stočí k němu tvář.
"Jenže tobě to strašně sluší a já..." Hlesne nazpět, zatímco mu po šíji běhá mrazení tam a zpět jenom z toho gesta s nosem ve vlasech.
"Jsi krásný od přírody a teď..." Potahá ho za kravatu.
"Ses na mě i oblékl." Našpulí trochu rty. Podívá se do jeho očí, na stehnu ho hřeje jeho dlaň a pak schová tvář za okrajem skleničky, zatímco se mu stále dívá do očí. Je tak šťastný, že je tady. Mají celé odpoledne, celou noc... Asi byl moc hodný.
"Jaká byla zkouška." Hlesne měkce a už trochu podmanivě. Mohli by dělat cokoliv, jít kamkoliv, ale on na něj reaguje celým tělem jako na povel. Vidí jeho nadšené oči, hřejí odněkud z nitra a on tomu prostě nemůže uvěřit, že by to mohlo být pro něho. Kolikrát ho viděl někde na internetu nebo v televizi, kde by ho tohle napadlo? Teď je to on, kdo ho pohladí po tváři a prohlíží si každý její detail.

Uruha

"Nemusíme nikam chodit. Ještě pár dní klidně." Ozve se spokojeně, když se mírně oddálí od jeho vlasů a líbne jej na hebkou šíji. Nedokáže si dostatečně užít jeho blízkost. Bude s tím mít problém asi ještě hodně dlouho. Všechny možné starosti jsou na dobro zapomenuty a rozhovor s Kaiem, který jistě brzy přijde taky. Nechal se jím dokonale pohltit a přestává přemýšlet. To se mu snad stává jen s ním.
"Jak to děláš?" Zeptá se jej zdánlivě nesmyslně, vzhledem k tomu o čem si povídají.
"Uhm promiň, nedokážu se vůbec soustředit." Omluví se mu vzápětí, když si své pochybení díky rozpoložení uvědomí a pohodlně se opře do měkkého polstrování, aby mu dal najevo, že ho zase plně poslouchá. Vydrží mu to přesně pět sekund, než se jeho dlaň začne v jemném hlazení posouvat po jeho stehně. Aspoň tohle musí dělat.
"To je skvělé. Některým to jistě pomáhá, že jsou v bytě a ne v  pronajatých prostorech. Myslím, že je tu mnohem příjemnější atmosféra." Krátce se napije ze své skleničky a pozoruje každé jednotlivé gesto, které mu Sena ukáže, jak kdyby si je musel zapamatovat všechny do jednoho.
"A tobě to taky neskutečně sluší. Už si zvykej na fakt, že dle mého ti to bude slušet vždycky a úplně nejvíc..." Odmlčí se, než ho pohladí po tváři.
"Ráno, když tě vidím probouzet se vedle mě." Dokončí svůj kompliment. Musel to na něm nutně vidět, jak moc šťastný byl za tu chvíli.
"Víš, byl jsem hrozně rád, že jsi mi zavolal. Já si nebyl jistý, že by sis radši neudělal pár dní pro sebe." Vysvětlí mu, že mu chtěl dát prostor. Ještě, že ho Sena nechce, hrozně by bez něj trpěl. A pak se trochu rozverně pousměje.
"Přiznej se, že si líbí za ni tahat." Dobírá si ho trochu a znovu se napije s očima upřenýma do těch jeho. Málem se utopí, když Sena zmíní zkoušku. Vlastně by mu měl říct, že je práskl hned dneska a úplně si není jistý, jestli se mu to bude líbit.

"No totiž, ono to nebyla úplně zkouška. Ruki přišel uhm..se zřízeným krkem. Uhm a nemyslím, že by ho někdo zbil. Spíš si ho někdo dost užil." Prozradí mu perličky ze zkoušky a zatím se svému přiznání trochu vyhýbá.
"Reitovi pořád někdo psal a vypadla taky podivně nadšeně. Kaiovi z nás šla hlava kolem a Aoi, no to jsem ti psal. Vypadal hodně spokojeně, když se Zyean ukázal." Pokračuje dál ve svém vyprávění a pak si promne rty o sebe.
"No a já..." Znovu se napije, jak kdyby si chtěl dodat odvahy.
"Jsem jim řekl, že chodím s klukem a pak vlastně prasklo, že jsi to ty." Zatváří se nejistě a prohlíží si jeho tvář, než si vzpomene, že nepřijel jen s vínem. Třeba to tím celé zachrání.
"Uhm, něco jsem ti vlastně ještě přinesl." Vytáhne z kapsy vesty obálku, kterou mu podá. Je v nich poukaz na víkend na horské chatě. Nešlo tolik o přírodu, on si na ni nepotrpěl ale o to, že je tam útulno, romantické krby a taky....
"Termín ještě není zadaný, ale jistě nějaký společně vybereme. Můžeme jet sami, nebo jestli chceš vzít i své přátele, je to na tobě. Myslím, že se tam vejde s přehledem tak deset lidí." Pozoruje jeho výraz, jestli to tím vylepšil nebo ne. Je z něj opravdu nervózní a je to znát.

Sena

V té restauraci se mu líbilo, ale když mu Uruha řekne, že nemusí nikam chodit, je mu už zase horko. Ani tak ne kvůli sexu, ale kvůli celé té atmosféře a z toho, co se mezi nimi tvoří. Cítí opravdové rozpaky a jsou moc příjemné. Tiše se zachichotá, když mu Uru řekne, že se nemůže ani soustředit a podívá se mu do očí.
"Myslíš?" Rozhlédne se po svém bytě, zatímco moc dobře vnímá jeho posouvající se ručku. +Tobě se tu taky tolik líbí?+ Ptá se ho v duchu a jemně se u toho kousne do rtu. Vrátí k němu oči a nepokrytě se začervená, když jemně zakomíhá nohama.
"Tak dobře. Já už toho nechám." Přijme ten fakt, alespoň pro něho, ale stejně stráví hodiny před zrcadlem v nechápavém zírání na sebe samého a lámání si hlavy, jak to, že to funguje. Dlouze se nadechne, když dojde na společné probouzení, jenže k němu musí rychle střelit očima, když mu Uru řekne že si nebyl jistý, kolik bude chtít pro sebe Sena času. On se zbláznil? Ale pravda byla, že dřív... dřív svoje vztahy vedl přesně takto. Nepotřeboval s někým nutně být ve dne v noci, rád si dával pauzy a určoval pravidla... Teď mu ale volal naprosto spontánně, vůbec nad tím nemusel přemýšlet, jen se modlil, že ho neodmítne.
"Nechci žádný čas pro sebe, chci čas s tebou." Řekne mu a znovu se podívá na kravatu. Zatahá ho za ni znovu.
"Líbí. Můžeš si ji nechat, až nebudeš mít nic jiného..." Neuhlídá si pusinku, ale Uru se mu rovnou zakucká, on rozšíří oči a chvíli ho sleduje, jestli ho má poplácat nebo co? Naštěstí to není nutné.
"Zřízeným krkem?" Zopakuje po něm nejdřív nechápavě, protože není kytarista, ale pak mu sepne, co tím Uruha myslí, pozvedne obočí a začne se uculovat. Podívá se někam do ztracena před sebe a snaží si jejich zpěváka představit, jak s někým něco provádí. Nebo spíš někdo s ním. Přijde mu to docela roztomilé. Vypadali na povedenou partu a ano, někdy by je rád poznal všechny do kupy.
"Hmm, se Zyeanem jsem nemluvil, ale není nic snazšího..." Odtuší a prostě se natáhne ke stolku pro svůj telefon ve zlatorůžovém obalu, posázeném kamínky. No a co... má na takové věci prostě slabost. Jenže to by Uruha nesměl začít slovy No a já... Sotva stačil displej odemknout, ale jeho oči se posunou do těch Uruhových s jasným očekáváním.
"Tys jim to řekl?" Zamává řasami a několik vteřin mu trvá, než mu to plně dojde. Byli spolu v clubu a pak na jediné večeři. Strávili spolu víkend a on to řekl své kapele? Už?
"A to z toho vyplynulo díky tomu, že se tam objevil můj bubeník?" Vyptává se dál zvědavě. Co bude komu nalhávat, je strašně zvědavý, o čem si povídali a jak na to ostatní reagovali. Úplně mu z toho buší srdce. A pak přijde další velmi rozptylující informace, když mu Uru řekne, že má pro něj i dárek. Okamžitě se mu blýskne v očích. Vedle má v pokladničce zamknutý ten neskutečný náramek a po týdnu dostane něco dalšího? Natáhne po tom prsty, poseté kamínky a prohlédne si tajemnou obálku. Upře na něj tázavý pohled, ale hned ji otevře a přečte si, co je na poukazech. Horská chata.
"Nikdy jsem na žádné nebyl..." Vydechne a snaží si představit sám sebe i jeho v pohorkách někde na túře. Ale když zvládl rybařit na ledu, zvládne i hory! Kromě toho, ta chata vypadá nesmírně luxusně.
"Mohla by to s nimi být legrace, ale myslím si, že příštích patnáct let tě chci mít pro sebe." Řekne mu, než ho obejme kolem krku a přitiskne se tělem na jeho.
"Děkuju. Hrozně mě rozmazluješ." Brouká mu u ouška.

Uruha

Znatelně se mu uleví, když přijde ujištění, že Sena čas pro sebe nechce. Stejně ho k jeho smůle bude mít jistě dost. Stačí jen, když spočítá zkoušky a další aktivity, kterých má i Sena požehnaně. Začíná mu docházet, že se někdy prostě neuvidí a to je mu proti srsti ale musí s tím počítat. Jinak to v jejich životech nepůjde.
"Chceš mu volat právě teď?" Pozvedne překvapeně obočí, protože ho u toho bude minimálně hrozně rozptylovat. Už se zas nehlídá své ruce a pohrává si s jeho prsty, ve kterých svírá telefon. Ano i detail jakým je výběr barev jeho obalu na něm miluje. +Úplně si mu propadl.+ Přizná si sám sobě v duchu a pousměje se nad tím faktem. Stačil jediný večer a stalo se to i přes jeho obvyklé pochybnosti. Teď ale nepochybuje vůbec. Nehodlá ho za nic na světě vyměnit, to by ho leda Sena musel poslat do háje a to se snad nestane. Trochu si kouše spodní ret, když přemýšlí, jak mu to nejlíp vysvětlit, aby nevypadal jak smyslů zbavený, že jim to chtěl prásknout tak brzy sám od sebe. Jistě, mohl by to Senovi odsouhlasit. Bylo by asi normálnější, kdyby to přišlo až po tom, co prohlásil, že Zyeana zná. Jenže to by mu lhal a to nechce. Nechce mu lhát ani v takové maličkosti.
"No, ne tak úplně." Začne pomalu a je vidět, že se  necítí ve své kůži. Nepochybuje o svém rozhodnutí, jen by nerad, aby si Sena myslel, že je příliš unáhlený. Po jeho boku to ani jinak nejde.
"Přemýšlel jsem o tom celou tu dobu, co jsem ráno odešel a uvědomil jsem si, jak málo času na sebe někdy budeme mít. A pokud o tobě budou kluci vědět, můžeš za mnou na zkoušku, s námi do clubu, vlastně kamkoliv a taky..." Odmlčí se na chvilku, j když se mu podívá do očí a jemně jej líbne na rty.
"Chci se s tebou chlubit a ne tě schovávat. Strávil jsem s nimi tolik času, že vlastně nikoho bližšího nemám." Pokrčí rameny. Samozřejmě, že má rodinu, ale kolikrát se s nimi za rok vidí. Je to tak málo, možná proto jeho rozhodnutí, že kluci by to měli vědět jako první. Navíc je riziko, že je někde se Senou vyfotí a pak by byli hodně překvapení.
"Prostě jsem radši, že to ví ode mě a ne odjinud." Dokončí a podívá se na něj s nevinným výrazem.
"Možná jsem to s tebou měl první probrat, promiň." Dojde mu až teď, že to taky není jen jeho rozhodnutí, možná o to Sena prostě nestál.
"Ale potěšilo mě, když jsem viděl Aoiho tak spokojeného, kluci se ptali, kdo za ním přišel a já si vzpomněl, že jsem ho viděl u tebe na videu. Stejně je to náhoda." Zasměje se krátce a pokrčí rameny.
"Dobře, budu plánovat společné víkendy až za dvacet let." Přisadí jim ještě pár roků navíc a přitiskne jej k sobě.
"Kdo by tě rozmazloval rád. Stačí jen vidět ty rozzářené oči a udělám cokoliv. Vlastně jsem si zamanul, že se tě pokusím pokaždé něčím překvapit, jen abych viděl to, co jsi mi ukázal v restauraci, když jsi viděl ty květiny." Líbne jej krátce na rty a pak znovu a polibek prodlouží a prohloubí. Ne, nedokáže se od něj jen tak odtrhnout, dokonce už hrozí, že tu sklenku brzo vylije.
"Mají tam i vířivky." Odtuší, když se od něj odtáhne a opře si čelo o to jeho.
"Tam by se nám mohlo líbit, i když asi okvětní plátky mít nebudou." Odmlčí se a vypadá to, že spřádá plány jak je zařídit i tam.
"Nebo snad máš nějaký nový nápad na umělecké fotografie. Třeba hezké místo u krbu?" Otře se rty o ty jeho a v očích mu zasvítí náznak provokace a hravosti.