Ruki x Aki x Kamijo - Asi jsi čekal trochu něco jiného, hm? - Část 4.

(Akiho ložnice, Kamijova ložnice)

Ruki

Koutky se mu mírně pozvednou, když Aki upřesní, že to je na štěnice. To je opravdu odporný hmyz, když zaleze do slamníku, fuy.
"Jestli já budu chtít?" Zeptá se ho a loupne po něm očkem. Nemělo být tohle spíš přání prince, jak bude jeho večer dál pokračovat? Sleduje ho, co to dělá s tím polštářem, skoro to vypadá jako nějaká hodně zvláštní praktika. To ho za chvíli přiváže k tomu všemu taky, nebo co? Pak ale Aki sáhne po meči a společně s jeho slovy to Rukimu konečně dojde. Budou trénovat teď hned? Znovu se pousměje, zvedne dlaň a meč si převezme. V tu chvíli se začne docela stydět. Aki moc dobře ví, co s tím vším a on vůbec ne. Těžko říct, jak poznal, co všechno se v Rukim od příjezdu sem nastřádalo nebo jestli si to pouze tipoval, kvůli téhle prohlídce, ale má pravdu. Mohl by se trochu vybít a cítit se pak lépe. Nicméně ho následuje dalším zaskočeným pohledem, zatímco si Aki pomalou stoupá za něho.
"Ty v ní nebudeš?" Ucítí ho rovnou na zádech a po tom společném zážitku to nejde jinak, než aby mu tváře trochu zčervenaly. Mírně se za ním ještě poohlédne, ale ucítí jeho dech na uchu a přiměje se soustředit na meč a na to, co mu říká. Sleduje jeho prsty, jak opravují ty Rukiho, jak má zbraň držet a nechá se jím navést i do správného postoje. Nezdá se to, ale Aki má docela ránu, když ho přinutí švihnout rukama, pevně a neomylně a z polštáře okamžitě vyletí peří. Z Rukiho vylétne krátké, trochu klukovské zasmání, ale další ránu už polštáři uštědří opravdu s chutí, zatímco se snaží kopírovat Akiho pohyby. Není to přece tak těžké, vždyť to před chvílí dělali dost podobně. Kdyby mu ale neřekl, jak na to, dělal by opravdu hodně chyb.
"Takhle mě podporovat v agresi..." Odpoví mu tiše, ale přikývne. Je to vážně bezva. Nenechat se ovládnout vztekem, to se pravděpodobně mnohem snadněji řekne, než udělá. Byly chvíle, kdy byl Ruki jako čertík z krabičky, ale... on se stejně nejspíš nikdy nepřiplete do situace, kdy by mohl meč doopravdy potřebovat. Zavrtí hlavou.
"Neumím, ale umím zpívat." Odpoví tiše. Vůbec to nesouvisí, ale obojí je o melodii, tak trochu o hudbě. Ještě chvíli s ním takto pokračuje, než dočista zapomene na všechno, co se vedle stalo a po pravdě, už na to ani myslet nechce. Prostě vůbec nikdy. Spokojeně a uvolněně vydechne, když toho po čase nechají a sleduje polštář, ze kterého už je vlastně jenom povlak. Všechno peří je všude po zemi.
"Budou si myslet, že to vzniklo úplně jinak... ale jenom jeden?" Mlaskne rty o sebe. Pomalu se k němu otočí čelem, vystoupá očima do jeho a pak mu v nich divoce zajiskří.
"Nezbude mi, než vám zase vynadat princi, možná vám rovnou nařezat. Tím mečem." Ručka mu vystřelí, plácne ho přes zadek, schovaný v té tenoučké látce, pak se rozesměje a už se klidí kolem postele na druhu stranu, zatímco popadne jiný polštář, kterým se kryje.

Aki

Nepatrně se pousměje, když z Rukiho rtů vyplynou dvě otázky. Trochu ještě poposune ruce, které se posunuly po první ráně.
"Nesvírej ho tak křečovitě ale přesto pevně." Odmlčí se a protočí sám nad sebou očima.
"Proč to všechno zní jako dvojsmysl?" Zeptá se ho a pak se rozhodne odpovědět. Jak kdyby si to potřeboval srovnat v hlavě.
"Měl by sis pořádně odpočinout a vyspat se. Tady tě nikdo opravdu rušit nebude." Původně chtěl říct, že by si s ním do té postele nevlezl kvůli svému vlastnímu nitru ale...To si zarytě nechává pro sebe. Hlavně když ví, že by na přímou pobídku ne neřekl. Je to zvláštní, co k němu cítí. Není to láska, ta je jen jedna ale jistá a velmi hluboká náklonnost tam opravdu je. Snaží se ho pečlivě vést, ale s každým dalším pohybem mu nechává víc prostoru, jen sem tam něco poupraví nebo ho krátce pochválí.
"Budu jen doufat, že se ta agrese neobrátí proti mně." Zahraje precizně hlasité polknutí, ale vzápětí se rozesměje.
"Lepší je to trochu z vrchu dolů, takhle." Ukáže mu ještě jeden úder.
"Můžeš mi pak zazpívat, když ti nedojde dech." Dobírá si ho trochu, ale vlastně by toho mohl taky využít. Pokud si v tom najde svůj směr, nic není nemožné.
"Ale pokud umíš zpívat, tak rytmus by ti mohl pomoct, zkus toho využít." Poradí mu a pak pozvedne obočí nad stavem polštáře.
"No, tak akční noc asi nečekali a já taky ne." Rozesměje se znovu.
"Chudáček, takhle ho zřídit, že se nestydíš." Pokárá ho, ale koutky mu cukají, jak se snaží nesmát.
"Uhm, mám těch polštářů plné pokoje, jen se podívej, jeden lepší, než druhý. Kolik chudáčků to ještě..." Chtěl říct, že odnese ale to už se k němu Ruki otočí čelem a jemu to přijde trochu líto. Rozhodně si na jeho blízkost nemohl stěžovat. Vidí to jiskření v očích a jemu na rtech pohrává klukovský úsměv.
"Cože?" Zarazí se a než stihne zareagovat, fakt jím dostane přes zadek.
"No počkej, já ti dám mlátit prince. Na zadek jsem ještě nedostal." Směje se na celé kolo, vyskočí na postel a míří hbitě rovnou k němu.
"Myslíš, že tě zachrání jeden péřový polštář? Bude z tebe lítat peří." Vyhrožuje mu pobaveně, když seskočí na druhé straně a už mu ten polštář rve z rukou.
"Ty dostaneš ale rukou, za ty drzosti. Copak tě neučili, jak se chovat k princi?" Směje se dál, vůbec mu nedochází, co mu tady říká a jak by to mohlo znít. Konečně se mu podaří polštář ukořistit a už kráčí k němu snažíc se tvářit vážně a trochu výhružně.
"Teď je čas na pomstu." Vezme jej za zápěstí a hodí na postel.
"Jen počkej, tohle tě přijde draho." Zasedne ho, aby se nemohl hýbat, uvězní jeho zápěstí ve své dlani a sáhne po jednom z pírek, která jsou prostě úplně všude.
"Tak co, kdepak jsi lechtivý?" Zeptá se jej s pozvednutým obočím.
"Budeš brečet smíchy, slibuju." Předpoví mu další metu dnešního večera a začne pírkem hezky pod ouškem, pak na krku a pod bradou. Vrátí se vždycky tam, kde Ruki zareagoval a pak pokračuje dál.

Ruki

"Nezní, mě by to nenapadlo." Škádlí ho a je to kupodivu pravda. Hmm, pořád mu to připadá zvláštní. On se necítí unavený ani nemá problémy se spánkem. Někdo ho totiž velmi pečlivě hlídá. Uvědomí si, že pokud by tu Aki nechtěl zůstat s ním, šel by mnohem raději nazpátek za Kamijem. Jenže to Akimu nemůže říct. Nikdo se nesmí dozvědět, jakým způsobem ho jeho mentor vychovává. Z vrchu dolů, nedojde dech... od té doby, co to Aki vyslovil, to opravdu jako dvousmysly zní. Zatím se mu do zpěvu před ním moc nechce, takže to nechá tréninkem zamluvit, ale pak už jsou v sobě a vypadá to minimálně na polštářovou bitvu.
"Zase tolik jsem ho nezřídil, když vidím, kolik má energie!" Vypískne, když se Aki rozhodne jediným skokem překonat postel, honem od ní couvá a hájí svoje tělo.
"Už dostal!" Směje se dál.
"A málo!" Chvíli se o polštář přetahují, ale Aki má mnohem větší sílu a Ruki o něj za chvíli přijde. Celou dobu se řehní jako malý.
"Učili, ale asi mi to málo vštěpovali. Cože, rukou?" Zlobí se na oko mezi slzami smíchu. Couvá před ním přes polovinu ložnice, vůbec nevidí za sebe kam šlape a dlaně drží zvednuté před sebou. Snaží se najít nejbližší další polštář, ale už to nestihne. Přecupitá směrem k posteli, proletí vzduchem jako nic a v dalším okamžiku už se nemůže ani hnout. Akiho výcvik je znát.
"Já nejsem lechtivý!" Zalže, ale je to příliš chabá výmluva.
"Ty budeš brečet, až se z toho vykroutím." Naprosto zapomíná, kde je a s kým je. Pírko na uchu strašně lechtá, Ruki trhne hlavou prudce do strany a začne se culit. Kroutí se pod ním jako malý had, vrtí hlavou ze strany na stranu, jak se snaží uniknout pírku a všechno je to k ničemu. Ze všech sil se mu snaží vysmeknout alespoň jedním zápěstím, což se mu vzápětí podaří, jak je z toho boje zpocený, hmátne po čemkoliv napravo od sebe a plácne s tím Akiho přes bok. Další polštář, ze kterého létá peří.
"Nikdy nepodceňuj nepřítele!" Řekne mu a snaží se mu pírko sebrat.

Aki

"To bys musel ještě hodně povyrůst, abych dostal dost." Směje se na celé kolo a má problém vůbec něco říct. Sleduje, jak se pod ním Ruki kroutí a vlastně tak trochu nedává pozor.
"Jo to vidím, vůbec nejsi, takže ti nebude vadit, když v tom budu pokračovat." Pokusí se ho polechtat mnohem víc, aby jej rozesmál ještě víc. Aniž by si to uvědomil, povolí  svůj stisk na zápěstí. Osudová chyba, Ruki se mu vysmekne a dostane polštářem z boku, což vůbec nečekal. Zatne sice svaly, aby se mu podařilo udržet rovnováhu ale příliš pozdě. Stačí jedna rána a svalí se do peřin vedle něj.
"To není fér, tohle bylo přepadení ze zálohy." Snaží se rozdýchat další záchvat smíchu, který ho přepadne a už se drží za břicho. Tohle vážně už začíná bolet. Měl by být unavený, měl by se zavrtat do postele a spát, aby byl zítra vůbec použitelný a mohl vnímat hodiny nudného žvanění jeho správců, ale nemá na to vůbec myšlenky.
"Osudová chyba." Prohodí, když o pírko opravdu přijde a už se snaží poposunout po posteli dál, aby na něj Ruki nemohl.
"Opovaž se." Vyjde z jeho rtů jako první, když mu dojde, že on opravdu lechtivý není, tedy je ale jenom na jediném místě.
"Anebo víš co, klidně to zkus, mě totiž neulechtáš." Rozpřáhne ruce, čímž ho vybídne, Ať to klidně zkusí. Pochybuje totiž, že Rukiho napadne zkoušet jamku pod kolenem.
"Ale jestli na to nepřijdeš, tak mi to pírko dobrovolně odevzdáš." Varuje ho se zvednutým ukazováčkem.
"Myslím, že kvůli nám nespíš právě celý palác. Asi dostaneme nakonec na ten zadek oba dva. Právě absolutně ničíme představu o spořádané první noci jedné konkubíny. Ricko by mě poplácal po rameni a řekl, že mě aspoň něco naučil." Zavrtí sám nad sebou hlavou a schová svou tvář pod jeden z polštářů. Vážně tady blbne jako malý kluk ale...Tohle přesně potřebuje, aby přestal na chvíli myslet na povinnosti. Dařilo se mu to se Senou, daří se mu to i s Rukim a dává mu to pocit, že pak už zvládne vážně všechno.
"Ty Ruki..." Podívá se na něj najednou vážněji.
"Arigato." Mírně se usměje a přeostří na to pírko.

"Nezkaz si to." A už se zase směje.

Ruki

Nejradši by mu řekl, že on taky moc nevyrostl, ale až moc se na to směje. Vůbec totiž nečekal, že ze sebe Akiho rovnou sundá a teď se za ním dívá skoro udiveně, zatímco se obratně hrabe na kolena. Nakloní ostražitě hlavu k rameni, když lechtání Akimu najednou z ničeho nic nevadí. Přivře na něj oči a hned je mu jasné, že tu něco nehraje. Přitáhne ruku s pírkem k sobě a pozvedne bradu. To určitě, on ví, že by Aki vyhrál. Znovu se rozesměje.
"Už to vidím, jak ležíme ohnutí vedle sebe a dostáváme. Jenže tobě by naplácali pírkem a mě něčím mnohem horším." Akimu to hrozně sluší, jak se schovává za polštář. I on zvážní, když zaslechne svoje jméno, pronesené tím tónem. Děkuje mu? Koutky mu cuknou nahoru.
"Jak bych mohl, vypadám jako někdo, kdo něco lehko pokazí?" Rozhodí vážně rukama do stran, ale stačí se ohlédnout za tou spouští, za vším, co tu dnes dělali a za jeho nevymáchanou pusou a drtivá většina paláce by na to měla vlastní názor.
"Ty, Aki..." Začne úplně stejně.
"Myslím, že bys ve své posteli měl zůstat." Řekne mu i on vážně. Neví, jaký je důvod toho, že mu to nabídl, nejspíš si myslí, že spí stále v té společné místnosti, ale už jasně pochopil, že nebyl jeho záměr, aby si lehal k němu. Po kolenou se posune až k němu.
"Byla to nakonec hezká noc, nemyslíš?" Řekne tiše, než se předkloní a jemně ho políbí na rty. Sklouzne z postele dolů, otočí se k němu zase čelem a rozestele jednu polovinu. Bradou mu ukáže, aby si tam přelezl. Pak ho uloží, pěkně přikryje a obejde všechny svícny, aby postupně sfoukl oheň. Ložnice se ponoří do tmy. Ještě jednou se k němu vrátí, posbírá nějaká peříčka a vloží mu je pod polštář.
"Nech se jimi vynést k nějakému pěknému snu." Popřeje mu, nazuje si sandálky a opustí jeho pokoje. Prostě by to tak asi mělo být. Zaklepe tiše na dveře, aby jeho doprovod pochopil, nechá si otevřít a uprostřed noci se vrátí do harému. Naprosto všechno kolem spí, takže ho při tom ani nikdo nevidí. Dokonce i v jejich komnatách je tma. Šeptem požádá služebnictvo, aby mu nachystali lázeň. To poslední, co chce, je rušit Kamijův křehký spánek.

 Kamijo, Hyde

Měl by bavit možnou budoucí císařovnu. To už si z něj dělají vážně legraci? Co on s tím má co společného? Mnoho další nadávek se ale nepromítne do Kamijovy tváře, když kráčí palácem. Je z toho patřičně otrávený a ještě k tomu tam nechal Rukiho pod dozorem Hyda. No dneska samé pozitivní zprávy. Snad tam nebude dlouho. Nemůže se plést víc. Dámy se očividně výborně baví jeho tancem a on počítá, kolikrát je prokleje, až se vrátí zpátky do harému. Ale tam jej čeká další překvapení. Jakmile překročí práh svých komnat, zjistí, že Ruki tu není a odvedli ho za princem.
"To nemyslíte vážně?"  Ozve se tiše jeho sametový hlas, který je nyní ledový a je jasné, jinak moc se zlobí. Vyjde na chodbu a málem narazí na Hyda, který prochází kolem.
"Naše dohoda zněla jinak. Jak to, že ho nehlídáš." Osočí jej hned bez pozdravu nebo podobných malicherností. Hyde sebou trochu trhne, když na něj Kami tak vybafne, ale zůstává úplně klidný.
"Víš moc dobře, stejně jako já, že tomu nemůžu zabránit. Přišlo by to dřív nebo později." Podívá se mu upřeně do očí a konejšivě se pousměje. Kamijo pění o to víc ale nic nařekne, jen semkne rty, protože ví, že Hyde má pravdu.
"Být tebou snažím se víc." Prskne po Hydovi, než se otočí na patě a zapluje do svých komnat. Odkud už nevyjde. Jeho mizernou náladu odnáší všichni kolem. Dává jim nesmyslné úkoly, které nejdou splnit, jako obarvi černé kimono na bílo a podobně, jen aby ulehčil svému vlastnímu rozpoložení.
"Přeskládej to všechno, je to úplně špatně." Sykne po sloužícím, který už asi posté srovnává věci v jeho ložnici a ne, pořád není spokojený. Všechno kolem utichne a on sám se přesune do své ložnice, kde se usadí na postel ale, dneska rozhodně spát nebude.+Zabiju ho, bez váhání prince zabiju, hned jak se Ruki vrátí.+ Nechává se pohltit vražednými myšlenkami, než se z vedlejší místnosti ozve šepot. Prudce vstane a elegantním, pomalým krokem navzdory svým myšlenkám zamíří vedle. Všude je tma, ale to mu v nejmenším nevadí.
"Pojď sem." Vybídne Rukiho tiše hlubokým hlasem.
"A vy ostatní zmizte. Ty ne, ty mu nachystej lázeň." Nařídí jim bez váhání, než sám rozsvítí svíce všude kolem.
"Přišel jsi dost pozdě." Oznámí mu neurčitě. Otázka jestli je v pořádku a jak se cítí, mu prostě nejde přes rty. On takové z vlastního zájmu nikdy nepokládal, ale v ledových očích se objeví náznak starosti.

Ruki

Ruki málem umře na místě leknutím, když za sebou uslyší Kamijův hlas. Přišel jako duch, vůbec to neslyšel. Obrátí se k němu čelem, vidí jen jeho siluetu a nemá ani ponětí, co se tady celý večer dělo. Chce se pohnout směrem k němu, ale Kamijo začne zapalovat svíce a tak počká, než to dokončí, zatímco služebnictvo opouští jeho komnaty a teprve po tom se vydá k němu. Nemá ani ponětí, kolik může být hodin, ale vidí ten zvláštní odlesk v jeho očích a pousměje se.
"Hai." Odsouhlasí mu stejně tiše. Snaží se přečíst si v jeho tváři, proč na něho tolik čekal nebo zda ho vzbudil. Zda je to všechno dobře nebo špatně...
"Nepokazil jsem to." Řekne mu nakonec odhodlaně.
"Mám ten titul, neudělám ti ostudu, až se ráno budou ptát." Řekne mu, na co myslel, když byl s princem. Splnil to, proč si ho Kami vzal k sobě, stal se jedním z favoritů a ukázal všem, že je Kamijo dobrý mentor.
"Mohl jsem tam zůstat do rána..." Odhalí nabídku, kterou mu princ dal. Bylo by lepší, kdyby tam zůstal, v harému by se to rozneslo o to víc.
"Měl jsem?" Dostane trochu strach, že měl, že dostane vynadáno, že se vrátil, dřív, když nemusel. Jak mu má ale říct, že...
"Nechtěl jsem tě probudit. Budu potichu a rychlý a pak přijdu." Hlesne a honem si pospíší do lázně. Nechá si pomoct s umýváním zad i vlasů a se všemi těmi bylinkami a oleji, jako by odpluly i poslední Akiho doteky. Dokonce najde na hladině jedno osamělé peříčko. Má toho hodně, o čem později přemýšlet, ale teď se chce z nějakého niterního důvodu vrátit k němu. Vlézt si pod tu peřinu tak jako vždycky... Nechá se honem osušit a ještě s mokrými vlasy zamíří do ložnice. Tam je tma jako v pytli, ale najde cíp deky a vklouzne pod ní. Nespával zrovna v jeho sevření, vlastně mu většinou uhýbal co nejvíc na kraj, aby mu nepřekážel, ale teď se obrátí čelem k němu a přisune se co nejblíž. Nadzvedne jednu jeho ruku a prostě se namačká pod ní.

Kamijo

Hledí mu upřeně do očí a trochu se mračí, než mu oznámí, že nic nepokazil. Z jedné strany je na něj hrdý, že to dokázal ustát a ještě se usmívá. Z druhé jen představa, že na něj sahal někdo jiný, než on sám ho neskutečně štve. Promne si rty o sebe.
"Věděl jsem, že mě nezklameš, Ru-chan." Přikývne na jeho slova. Musí ho pochválit, chce ho chválit, protože udělal neskutečné pokroky za takovou chvíli. Když ho viděl poprvé, nebyl si tolik jistý, ale nespletl se a Ruki to dokázal. Jako jeho mentor  by mu měl vzápětí vynadat, že tam zůstat rozhodně měl, aby opravdu potvrdil své postavení.
"Ne..." Odmlčí se krátce a promne si kořen nosu, jak kdyby mu něco vadilo.
"Jsem rád, že jsi tu tak brzo." Vyjde z jeho rtů, než se otočí na patě, aniž by ho nechal domluvit a zamíří do ložnice.
"Nenech mě dlouho čekat." Ozve se jeho sametová hlas, když ho už skoro není vidět a sám se postará o to, aby měl připravené čisté oblečení, a nechá ho připravené na posteli. Sám si nechá rozčesat pečlivě vlasy, převléknout a ulehne do postele. Ke spánku má ovšem daleko.+Upínáš se na něj příliš, bude tě to stát hodně.+ Napomene se v duchu. Ohlédne se ve chvíli, kdy se Ru objeví vedle něj, dokonce sebou téměř neznatelně trhl, protože byl příliš ponořený do své vlastní hlavy. Trochu nakrčí obočí, když se otočí čelem k němu, jak kdyby mu mohl vidět do hlavy ale navzdory tomu, co by měl udělat, si to přitáhne k sobě a konečky prstů jej hladí po zádech.
"Zvládl jsi to velmi dobře, Ru-chan." Ozve se jeho hlas po delší chvíli ticha a líbne jej do vlasů.
"Jsem na tebe hrdý." Odtuší tiše, jak kdyby ho mohl slyšet někdo jiný, než on sám.
"A neskutečně mě štve, že na tebe sahal někdo jiný." Sykne o poznání ledovějším hlasem. Asi by mu to neměl říkat ale...Už se stalo.
"Odpočiň si a pořádně se prospi, potřebuješ to. Zítra máš volno, zařídil jsem ti ho. Můžeš klidně proležet celý den, až si vybereš z nových kimon, které jsem pro tebe obstaral." Sdělí mu jednoduše, než uchopí jeho bradu mezi palec a ukazováček, aby ji mírně pozvedl, a krátce jej smyslně políbí.
"Dobrou noc a žádné protesty." Nařídí mu měkce, ale mírně se pousměje a zabrouká pár tónů, než se ložnice ponoří do ticha.