Ruki x Aki - Asi jsi čekal trochu něco jiného, hm? - Část 3.

(Akiho ložnice)

Ruki

Uvnitř sebe se pousměje, když mu Aki řekne, že mu jeho prořízlá pusa nevadí, ale to už leží pod jeho tělem v těch neskutečně měkkých poduškách, které voní po slunci a čistém prádle. Bylo to pomalé a něžné a brzy na to si Aki povzdechne do Rukiho rtů. Jasné znamení, že to, co se děje, se děje správně, a že se mu to líbí. Sám si dovolí položit dlaně ze stran jeho krku a ani jeden s polibky nepřestávají, když začne povolovat vázání Rukiho kimona, kousek po kousku. Je znát, že už to Aki dělal, ale díky jeho péči a pozornosti Ruki skutečně nestačí příliš přemýšlet. Asi ho místo výtek bude muset nakonec pochválit, protože tohle přece byla jedna z těch věcí, co dělal špatně a už nedělá. Uhne mu tváří trochu do strany, když ho Aki začne laskat na krku a svými dlaněmi vjede do jeho vlasů. Nechá u toho víčka klesnu a celé jeho tělo se mírně rozechvěje a už s tím nepřestane. Rukiho očekávání jsou obrovská, všechno v něm je napnuté jako struny na shamizenu, ale zároveň už se nebojí. Ne s tím, jak začali a jak pozorný se k němu princ snaží být. Jeho tělo se ocitne odhalené a on ví, že to Aki nevydrží, aby si ho úplně neprohlédl. Prudce se nadechne a zadrží dech, než promluví a složí mu nový kompliment. Ruki nabere červeň do tváří, ale pousměje se a snaží se přivyknout, že ho něčí dlaň hladí po těle a na všech možných místech. Že to je něco, co si vlastně sám nevybral a že to je s jiným mužem. Není to nepříjemné, právě naopak, jeho tělo se rozehřívá a Akiho vlasy ho brzy začnou šimrat na těle, když se svými polibky pokračuje níž a níž. Ruki oči zase otevře, upře je na zlatem vykládaný strop a uvědomí si, že už pravidelně hluboce oddechuje a trochu si vzdychá. Akiho dlaň se nezadržitelně blíží k jeho klínu, o který by se ještě před pár dny doslova popral a teď ho to nechá udělat. Mimoděk se ihned propne v zádech a boky proti jeho dlani a nechá víčka zase klesnout, zatímco ho dlaněmi jemně hladí po ramenou, kam dosáhne. Znovu se potkají rty, zatímco dotek v klíně nepřestává a Ruki dá podvědomě jednu nohu trochu výš a víc do strany, aby mu udělal víc místa. Ať se mu hlavou honilo před tím cokoliv, teď si jeho tělo říká o uspokojení, které chce a samo ho vede, jak má co udělat, aby ho dostalo. Chvíli mu trvá pochopit, že na něho Aki mluví, že se ho na něco ptá, ale otevře oči, aby se podíval do jeho.
"Ne... už žádné..." Hlesne tiše, aby ho ubezpečil, že je to všechno příjemné. Určitě by něco vymyslel, ale on nechce přemýšlet, chce aby dodělal to, co začal. Umístí dlaně na jeho boky a začne si ho sám od sebe víc přitahovat na sebe, mezi stehna.

Aki

Snaží se být, co nejopatrnější a nejvnímavější, aby zachytil jakýkoliv náznak negativních pocitů v Rukiho tváři. Ty k jeho úlevě nepřicházejí. Vzal to celé trochu do svých rukou, to však neznamená, že by si byl jistější, než před pár dny. Jen už ví, co by měl udělat a čeho se vyvarovat. To poslední, co by chtěl, je mu ublížit. Pousměje se spokojeně, když mu Rukiho boky tak krásně odpoví a to jej ujistí, že nic není špatně. Nepřestává tedy s jemnými a dráždivými hrátkami v jeho klíně a už se nezastaví. Přiznává si konečně, že se mu to líbí ale nikdy nebude jako ostatní, aby se na něj vrhal. Pro něj to je tím příjemnější, čím líp se cítí jeho společnost. Takový on je a už jiný nebude. Nemohl by to jen tak odbýt, když ví, jaký Ruki ve skutečnosti je. Jeho povaha se mu líbí, tak to prostě je.
"Aspoň vím, jak tě přimět mlčet." Neodpustí si poznámku a kousne se do rtu. Pořád má pocit, že je to celé takové hravé a bezstarostné a hodlá v tom rozhodně pokračovat. Jeho přesvědčení však vezme za své, když ucítí dotek na svých bocích s jasným směřováním mezi Rukiho stehna.+Tak rychle?+ Podiví se v duchu ale nebude se bránit. Tím by všechno zkazil a ani nechce. Opravdu si užívá každý dotek a každou reakci, která se mu dostane, když se opatrně přesouvá. Je v tom něco dráždivého a on tomu začíná propadat. Jak by taky nemohl, když vzrušení v jeho nitru stoupá na povrch. Místo toho, aby se naklonil nad něj jen dosedne na paty. Rukiho klín ani na chvíli nepustí, jen si krátce vloží prsty druhé ruky mezi rty a zamíří pomalu ke vchodu do jeho nitra. První se ho v těch místech, jen zkusmo dotkne, aby ho připravil, na co se chystá a pak ve stejném rytmu v jakém jej dráždí začne kroužit prsty i tam. Vyčkává na okamžik, kdy se tomu Ruki úplně podvolí a pak do něj pronikne prvním článkem prstu, nenásilně, velmi pomalu, aby to nebylo snad bolestivé. Mohl by ho vyzvat, aby mu řekl, kdyby se mu něco nelíbilo ale vůbec ho nechce rozhodit, prostě si zamane, že to pozná, kdyby se něco podobného dělo. Ještě chvíli počká a pak pustí jeho klín, aby přenesl váhu na volnou dlaň a skloní se k jeho rtům.
"Moc ti to sluší Ru." Broukne hlasem poznamenaným touhou, která je mu snad vidět i v očích a společně s pohybem boky, natlačí svou ruku víc a prst se dostává mnohem dál. Hledá několik míst, které donutí Rukiho vypnout úplně a opravdu si to užít. Už naštěstí ví, kam se nutně potřebuje dostat. Jakmile mu tělo pod ním odpoví, přidá i druhý prst, zase velmi pomalu a znovu se pohne boky proti jeho. Teď už neovládne sám sebe a nechá hlavu na chvíli klesnout, aby si dlouze povzdechl. Je to až příliš příjemné a on se dokonale ztrácí.

Ruki

Skoro by nad ním protočil očima, když mu řekne to o umlčení, ale místo toho se usměje.
"Ještě, že u toho nebude moc svědků, až mě budeš chtít chytat v klíně pokaždé, když si rýpnu." Dostane ze sebe šeptem. To by bylo asi hodně legrační a kde kdo by si říkal, o co se to princ snaží? Aki ho poslechne, když se skutečně pohne, ale nenechá se od Rukiho vtáhnout do obětí, naopak. Posadí se na paty, Ruki otevře oči a dostane se mu dokonalého výhledu na celou jeho krásnou postavu. Vidí touhu v jeho očích, i něžný výraz a snaží se nerozpadnout pod tím, jak se na něho dívá. Sleduje ho, co to dělá s těmi rty, ale je jen jedno místo, které by mělo být navštíveno a jeho znovu sevře docela maličký strach. I tak se ale nedokáže napnout nebo se mu bránit. Trhne sebou, když ucítí jeho dlaň na nezvyklém místě, ale hned se plaše usměje a hodně rychle si začne zvykat na dvojitou slast, kterou tím získá. Stačí jen zapomenout na to, co přesně je to za místo a nechat se dráždit. Brzy už zatíná obě ruce do peřin pod sebou a tiché steny začnou opouštět jeho hrdlo. Znovu se napne, když Aki pronikne prstem dál, podívá se do jeho očí, jako by tam hledal nějaký přístav, ale nic se tam nezměnilo, Aki pokračuje a brzy si k němu opravdu lehne. Hned se ho pevně chytí za ramena, tak nějak to potřebuje, stejně jako další ujištění, že mu to pro něho sluší. Vzdychne si mnohem hlasitěji, když se proti němu pohnou prsty i Akiho boky, je už neskutečně vzrušený, oba jsou. Je to jen pár podobných pohybů, než se stanou pravidelnými a opravdu velmi příjemnými.
"Aki-chan..." Vyrazí ze sebe tiše, bez ohledu na to, že tohle mu princ nedovolil. Jak tomu má zabránit, aby mu tak neřekl? To by po něm musel skočit úplně jinak a Ru by nejspíš dělal všechno proto, aby ho protestně přeštípl sám uvnitř sebe, ale když je to takhle? I Aki si brzy pohlceně povzdechne a Ruki se přistihne, že začíná chtít i ten zbytek. Prostě tomu celému přijít na kloub, užít si to. Sklouzne dlaněmi po celém jeho těle a zádech až na jeho zadek, který jemně sevře a pošle proti svým bokům. Až se trochu rozkouká, bude pravděpodobně mnohem přímočařejší. Vlastně se mu líbí, co pod dlaněmi cítí, je to pevné, mladé... Myslel si, že bude odrazený už jen proto, že to není s děvčetem, ale opak je pravdou. Ani nestačí myslet na to, že si sám nikam nesáhl, jen zvedne kolena pomalu výš a znovu zintenzivní pohyb Akiho boků proti sobě.

Aki

"Nechoď prosím na porady ze správci." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými pohyby. Nechává se pohltit Rukiho gesty a tím, jak se sám osměluje, aby se jej taky dotkl. Už jenom ruce na ramenou v něm probouzí daleko víc, než by si dokázal představit a své vlastní pohyby boky už provádí, aniž by si to uvědomil. Bude si později vyčítat, že po něm vůbec zatoužil ale teď, nad tím není schopný přemýšlet a to je dobře. Už s ním lomcuje vzrušení a přebírá kontrolu nad jeho tělem. Přesto je však stále ohleduplný a postupně s dalšími pohyby přidá i třetí prst, aby byl jeho následný vpád, co nejpříjemnější. Zaplá po dechu a  tiše si zasténá, když přijde oslovení, které nečekal. Zvedne hlavu a podívá se mu do tváře, než musí zasténat znova, jakmile se Rukiho dlaně ocitnou na jeho pozadí a jemu se to až moc líbí.
"Ru-chan." Opustí jeho rty neplánovaně, když mu začne plně pomáhat s pohybem proti jeho bokům a pak už to prostě nevydrží. Ať krotil sám sebe, jak chtěl už má v hlavě jen jediné. Ví, jaký je to pocit a chce ho zažít znovu. Nechává se omámit okamžikem a vnímá jen Rukiho pod sebou. Vysvobodí své prsty z jeho sevření a pohladí svou špičkou jeho vchod. Skloní se k měkkým rtům, aby ho krátce líbl a podívá se mu upřeně do očí.
"Promiň." Šeptne něžně, když ho znovu políbí ale tentokrát už se neoddálí a pomalu se natlačí boky proti těm jeho, aby se kousíček po kousíčku dostával hlouběji a hlouběji. Snaží se vnímat každou Rukiho reakci, aby případně chvíli počkal ale s každým milimetrem se ovládá méně. Jeho těsnost na něj utočí a zatmívá se mu z ní před očima. Je to příliš skvělý pocit, než aby se dokázal krotit ve svých tichých stehnech a nakonec opustí Rukiho rty. Klesne na předloktí nechávajíc rozpálená těla v těsné blízkosti a jemně zaútočí na jeho šíji, aby v ní utlumil další dlouhé výdechy a povzdechnutí. Opře si čelo o jeho hruď ale svou váhu drží převážně na pažích, aby ho příliš netížil. Vyčkává, dokud se Rukiho tělo nepřizpůsobí, co nejvíce. Dává mu dostatek prostoru, aby odpluly všechny nepříjemné pocity. Rty začne pomalu hýčkat kůži na hrudníku, neopomene ani bradavky, které polaská jazykem a pak se pohne poprvé. Před očima se mu dokonale zatmí a touha vyšlehne až do nebes. Prsty, kterými si pohrával s jeho prameny nyní zatíná do dlaní, aby co nejvíce oddálil svůj vrchol. S každým pohybem je to víc nemyslitelné. Má pod sebou opravdu krásného kluka, je uvnitř něj a proboha, jak to má vydržet? Vlastně by to ani neměl chtít prodlužovat, stejně si ale nemůže pomoct a snaží se o to. Teď si chce sobecky užít každý okamžik a dopřát Rukimu stejně potěšení jako sám sobě. Ani si neuvědomí, že přiráží proti štíhlým bokům stále rychleji a nakonec už se prostě neovládne a vyvrcholí do jeho nitra s hlasitým zasténáním. Paže mu mírně povolí, než se donutí zase trochu pozvednout a tiše zašeptá Rukiho jméno do hebké kůže na hrudníku, kam schovává obličej. Udělal to, opravdu se to stalo a jemu se to líbilo. Měl by shořet v pekle a stejně se neodkáže přinutit neusmívat.

Ruki

"Jak bych tam mohl jít..." Hlesne Ruki, ale musí se pousmát. To bylo hezké a spontánní a ledacos mu to říká o dnešním prožitku a jaký asi pro Akiho je. Princ se dokonce ani nezlobí, že ho takto oslovil, podívají se jeden na druhého a jemu se dostane podobného oslovení. Zkrácení jeho jména zní velmi důvěrně. Celé to je jako by se mu osud snažil trochu vynahradit všechno, co se dosud stalo. Tak velký strach a odpor měl k tomuhle místu, k tomu, aby ho kdy přivedli do této komnaty, ale teď se mu to opravdu líbí. Akiho penis se opře o jeho nitro a nevypadá to, že by bylo možné, aby se stalo něco víc. Ruki se proti své vůli znovu napne a tak trochu ho nechce pustit dál, ale Aki ho dál něžně líbá, dokonce pronese to slůvko promiň a Ruki se nechá dobýt. Vážně to bolí, ale zároveň je dokonale připravený a rozehřátý a všechno se okamžitě mísí s neskutečným prožitkem, který z toho plyne. Zaklesne špičky chodidel za jeho lýtka, aby se od sebe opravdu ani na chviličku neoddálili a následovali se v pohybech a po bolesti brzy není ani památky. Sám tiše, hluboce sténá a přitáhne si Akiho tvář blíž ke svému krku, když mu začne vzdychat do toho místa. Začínají být zpocení a on by si nepomyslel, jaké by to mohlo být. Objímá ho dokud ho nemusí zase pustit, aby ho Aki mohl hýčkat i na hrudi a na prsou, následuje svými boky ty jeho v jasném sjednocení, které je mnohem snazší, než se mohlo zdát. Stačí se mu jenom odevzdat, věřit mu a přestat myslet na cokoliv. Nemyslel si, že je to tak snadno možné, ale Aki dnes udělal všechno proto, aby se Ruki cítil dobře a ono to vyšlo ohromujícím způsobem. Nezklame nikoho, ani Kamija ne, vrátí se s tím titulem, neudělá mu ostudu... Má pro něho myšlenky dokonce i v této chvíli, ale zároveň se mu v srdci tvoří speciální místo i pro prince. Nediví se Senovi, že dělá všechno proto, aby od něho nemusel odejít a nikdo jiný se sem nepodíval, s tím jak je princ něžný a milý. Jeho bude chtít získat každý pro sebe. Sena moc dobře věděl, co za zkušenost ostatním tají. A pak se stane něco hrozně překvapivého. Princ se dostane na svůj vrchol jako první a v Rukiho nitru se rozlije cosi, co nikdy necítil. Trochu ho to zaskočí, ale zároveň v sobě cítí cukání extáze princovy chlouby a samotného ho to odešle vstříc neskutečnému vrcholu. Potřísní jim oběma břicho a nedokáže s tím nic udělat. Celý se silně otřásá ve slastných vlnách, zatímco se opravdu zaskočeně dívá někam ke stropu, který ve skutečnosti nevidí a vnímá jen to, jak Aki zašeptal jeho jméno. A nespletl si ho s žádným jiným. Šťastně se usměje, zatímco ho pevně svírá v obětí a podvědomě se probírá jeho vlasy, než se oba budou schopni trochu pohnout.

Aki

Měl by víc vnímat Rukiho, hlavně v tu chvíli. Ani si v podstatě nevšiml, že dosáhl vrcholu vzápětí po něm. Tolik se ztratil ve vlastních slastných pocitech. Ale je rád, že nic nakonec nezanedbal a že...Podívá se krátce do jeho tváře a vidí ten úsměv. Je opravdu krásný, líbí se mu, jak svou povahou a to z ní jistě poznal jen kousek, tak tím, jak vypadá. Ale ne v jeho srdci je pořád místo jen pro jednoho. Cítí výčitky, když odeznívají příjemné pocity ale i přesto nedokáže být necitelný k Rukimu a dát mu najevo, jak moc ho přemohla tíha jeho nitra. Dovolí si chvíli užít jeho prsty ve svých vlasech a spokojeně nad jeho péčí přivírá víčka. Tohle je taky moc příjemné. Věnuje mu krátké políbení, než se pomalu přesune vedle něj, protože už by se dlouho asi držet na pažích nedokázal, i když dost trénoval. Pootočí se na bok a podepře si dlaní bardu, než ho ještě krátce pohladí po tváři.
"Jak se cítíš?" Zeptá se starostlivě. A ne, teď nechce vědět jaké to bylo, i kdy to ho taky zajímá ale mnohem víc má starost, jestli mu třeba neublížil. To by si opravdu nedopustil. Jeho oči krátce těknou ke dveřím, jak kdyby čekal, kdy se otevřou a bude se opakovat příšerné chvíle z první noci se Senou. Ví, že to přijde, nezabrání tomu, stejně jako poprvé a má strach, aby to Rukimu příliš neublížilo. Ani tentokrát pomyšlení, co se bude dít prostě neunese. Je na to příliš citlivý, než aby nad tím jen mávl rukou, to se nikdy nestane.
"Nemáš žízeň nebo hlad?" Stará se téměř okamžitě, když se jeho dech znatelněji uklidní a je schopný ze sebe dostat delší, souvislou větu.
"Podal bych ti to." Nabídne se vzápětí a kývne hlavou k tomu, co Ruki přinesl před postel. A pak se ozve cvaknutí dveří, byli asi hlasitější, než si dokázal představit. V Akiho očích se objeví smutek a zlost z toho, že nemohli ani chvíli počkat a už si jdou pro něj.
"Vážně mě to mrzí." Zamumlá tiše a pohladí jej po tváři.
"Nemůžu s tím nic dělat." Teď mu to skoro zní jako výmluva ale je to holý fakt. Ve dveřích do ložnice se objeví dozor, zády k nim a čekají na Rukiho. On sám se posadí a zabalí ho do látky, kterou mu před chvíli rozvázal a pečlivě se stará o každou tkaničku. U toho nešťastně krčí obočí a proklíná sám sebe, že bude zase jen přihlížet. Jak kdyby to šlo jinak.
"Nenech se tím zlomit." Pošeptá mu do ouška, když si jemně podá jeho bradu ke krátkému polibku.
"Pak vyzkoušíme ten meč, hmm." Pokusí se ho přinutit myslet na něco jiného, třeba to pomůže ale přijde mu to jako nicotný pokus, vzhledem k tomu, co ho čeká.
"Přiveďte ho potom zpátky." Nařídí dozoru přísným hlasem, protože už se zase zlobí. A hodlá se o něj postarat, snad se mu podaří ho přivést na jiné myšlenky, když....

Ruki

Jeho dech se konečně trochu uklidní, Aki se pohne jako první, jemně ho políbí a pak jeho tělo opustí. Ruki tak nějak nemůže uvěřit tomu, že je po všem, že... to prostě je. Ještě chvíli hledí nad sebe a pak k němu pootočí tvář, aby se na něj podíval. Sám je celý červený v obličeji, uřícený a dokonale pomilovaný, jinak to říct nejde. Přivře krátce oči pod tím pohlazením a znovu se usměje. Jeho starostlivost je kouzelná.
"Dobře." Hlesne trochu ochraptěle, aby ho ubezpečil, že je a bude v pořádku. Je to pravda. Myslel si, že odsud půjde naprosto rozhozený a bude se modlit, aby už si ho nikdy nezavolali, ale... není to tak. Je to zvláštní. Vlastně nemá pocit, že by tím nějak zázračně dospěl a byl jiný jen... už ví, co to všechno znamená a vzhledem k tomu, že jeho zkušenost není špatná, se cítí opravdu tak, jak řekl. Akiho pohled ke dveřím mu ale neunikne a okamžitě mu připomene, jak tenhle rituál má pokračovat. I kdyby se snažil sebevíc udělat na prince dojem, tvářit se nad věcí a celkově to nějak zahrát, aby se na něho tak nedíval, nedovede to. Tohle prostě bytostně nesnáší, okamžitě má na čele vrásku a dveře propálí vzdorovitým pohledem dřív, než se vůbec otevřou. Zavrtí hlavou, že si nic nedá.
"Jsi moc hodný, děkuju." Hlesne, když se rozlámaně posadí, což není nejlepší nápad. Hned přenese váhu víc na jeden bok. Pak se ty pitomé dveře vážně otevřou a Rukiho polije studený pot.
"To nic." Ubezpečí ho honem.
"Nechápu proč jsou zády, když se stejně podívají, kam chtějí." Pošeptá mu celkem bojovně na adresu těch pitomců. Chudáci, byla to jen práce, ale stejně byl Ruki přesvědčený, že to pitomci jsou.
"Jediná možnost, jak si sáhnout..." Prská dál, zatímco ho Aki obléká a na

tom gestu je něco moc hezkého. Vřele se na něj usměje, oplatí mu políbení, ale pak do něj vlítne cosi, co jim nechce dopřát žádnou satisfakci. Vykutálí se z postele s bradou bojovně povystrčenou, Akiho slova si vezme pevně k srdci a v duchu mu slíbí, že nenechá. Když ale Aki přikáže, aby se sem Ruki vrátil, zaskočeně se po něm ohlédne a na okamžik si podrží jeho oči. On nechce, aby šel zpět? Trochu zmateně, ale mile se usměje, jeho oči trošku změknou a pak opustí ložnici. Asi není jediný, kdo jim při prohlídce slibuje pomstu a prokletí do desátého kolene. Podezřívá hlavně toho jednoho, že si zatraceně užívá, kam může všem těm drahocenným konkubínám sahat a jak s nimi může cloumat a je to vážně hnusné. Nemá to nic společného s rukama Akiho a už vůbec ne s těma Kamijovýma. Je to naposled, je to prostě naposled, pak už jenom jednou za čas, jestli je zdravý a to dělá doktor. Propálí je všechny očima, když se mu ukloní a brzy se ocitne zpět v princových komnatách. Ještě pořád se mu v očích blýská vzdorem, když si kolem pasu utáhne pásek, div že se sám nepřepůlí. Akiho najde stále v ložnici. Trochu nejistě přistoupí blíž k posteli, očekávajíc, co mu chce ještě říct nebo udělat. Nebo by měl zůstat do rána? Protočí očima a mimoděk se podívá do zrcadla. Upraví si trochu vlasy a pousměje se.
"Šváby v měšci... měl bys to zase zkusit." Ukáže přes rameno, když si trochu odkašle a snaží se vypadat vyrovnaně.

Aki

Pozoruje Rukiho a výraz v jeho tváři, když se zvedá z postele a jde vstříc svému vlastnímu osudu. Viděl moc dobře, jak se zatvářil a trochu na něj zírá s pootevřenými ústy. Nečekal, že se bude tvářit tak bojovně ale ne, vůbec ho to neuklidnilo. Oplatí mu pohled a mile se pousměje, v jakémsi ujištění, že to myslí opravdu vážně a jen krátce přikývne. A pak jeho výraz ztvrdne, když v ložnici osamí.+Nemůžeš je zachránit všechny, tohle k tomu prostě patří.+ Připomene si v duchu ale neuleví se mu ani o kousíček. Rukiho si prostě oblíbil a nic s tím nenadělá. Asi se z těch výčitek nevyhrabe ani za tisíc let.+Jen jim pořádně vynadej.+ Pobízí ho v duchu, když se obléká a věří tomu, že to skutečně udělá. Sám se oblékne do lehkého tmavě šedého a velmi obyčejného kimona, které má už dlouho a je v něm rád, připadá si hned trochu obyčejnější. Jak kdyby tím mohl doplnit své momentální rozpoložení. Přechází po pokoji tam a zpátky a  počítá minuty. U toho popíjí ze svého vlastního kalíšku. Snaží se trochu přepít svůj vztek. Nepomáhá to vůbec. Je to možná ještě horší. A pak se vrátí do postel, jen si nelehne ale usadí se na její okraj. Prudce sebou trhne, kdy uslyší otevírat dveře ale nepohne se, kdyby si chtěl dopřát Ruki pár okamžiků pro sebe. Zvedne k němu tvář, když se objeví v ložnici. Koutky se mu pozvednout v trochu smutném pousmání a v očích mu jde vidět starost, i když to Ruki zvládá očividně líp, než nečekal. Nebo je to jenom maska?
"Tohle je spíš na štěnice." Odpoví mu bez přemýšlení a pomalu vstane.
"Nebyl jsem si jistý, jestli budeš chtít hned zpátky je to na tobě ale..." Odmlčí se a sáhne po napěchovaném polštáři, který páskem kimona přichytí ke sloupku své vlastní postele.
"Možná by to mohlo jít ven." Blýskne se mu v očích, když sáhne po meči, který mu věnoval. Pomalu přejde k němu a vtiskne mu jej do dlaně.
"Můžeš se jít pak umýt  a v klidu vyspat. Nechám ti svou vlastní ložnici." Ujistí ho naprosto vážně a rozhodně své slovo hodlá dodržet. Nemusí tu být, jednu noc to vydrží. Prostě mu chce ten zážitek vynahradit. Přejde k jeho zádům. Obemkne prsty kolem dřevěného jílce. Popostrčí jednu jeho nohu dopředu a pak se společně s ním rozmáchne proti polštáři.
"Mě to celkem pomáhalo, stačí si jen přestavit určitý obličej nebo tělo, to záleží na tobě." Zasměje se krátce a praští společně s ním znovu.
"Tak co ty na to, je to lepší?" Zeptá se ho opatrně.
"Musíš zpevnit tělo ale pohybovat se společně s mečem. Nezůstávej pozadu, měl by být součást tebe samotného. Když si v hlavě najdeš správný cíl, nemineš. Jen se nenech ovládnout vztekem, jen ho pomalu ventiluj a dávkuj." Snaží se mu předat všechno, co si sám zapamatoval a co využívá při trénincích.
"Umíš tancovat Ru? Je to skoro to samé, jen tahle hudba zní trochu jinak."