Ruki x Aki - Asi jsi čekal trochu něco jiného, hm? - Část 2.

(Akiho komnaty)

Ruki

Teď už na něj tak trochu zírá, když Aki začne parodovat všechny svoje sloužící a nakonec se rozesměje taky.
"Je tam krásně." Připustí Ruki.
"Bylo tam krásně..." Opraví se vzápětí, když stáhne obočí k sobě. Protože on už ho pravděpodobně nikdy neuvidí. Zrovna se snaží olámat třísku z nábytku, podvědomě samozřejmě, když si prohlíží jeho profil, zatímco Aki mluví o svých zkušenostech. I tohle by kde kdo mohl nějak využít, ale on v něm najednou dovede vnímat víc, než nějakou vrchnost, co je má všechny za inventář. Vidí v něm podobného kluka jako je on sám a nejspíš s podobnými zkušenostmi, když si tedy odmyslí, že jedna konkrétní konkubína je tady ve dne v noci.
"Na to, že jsi tam ještě nebyl, slovo sex používáš docela jako každé jiné." Odpoví mu, když si suší koutky rtů do látky, kterou mu Aki podal. Pro něj je to teda mnohem větší šoková terapie a nebýt Kamija, vůbec netuší, co by si počal, až se mu Aki pokusí podívat do kalhot. A on vlastně potřebuje, aby to udělal, protože když se vrátí nedotčený, bude to ostuda nejen pro něj, ale i pro jeho mentora. To se prostě neutají. Už jen tím, že Rukimu zůstane jeho nejnižší titul. Noc s princem ho kousek posune. Aha, Ricko bude nějaký jeho kamarád? Někdo, kdo s ním může vyvádět venku. Ten se má...
"Já bych to uměl, ale nikdy mě k tomu nepustili." Řekne mu o něco sebevědoměji, když se zase usměje. Pak ale musí znovu sklonit oči i hlavu. Někdo z nich dvou se vrhat bude muset a vypadá to, že odvahy mají oba stejně, natož zkušeností. Pro jistotu na to neodpoví a je vděčný, když se řeč stočí na tu zbraň. Vůbec neví, co znamená vyvážená zbraň a podobně a neumí si představit, že by jeho nechali ve třinácti na něco takového sáhnout a neurazili mu za to ruce. Už je to po druhé, co mu závidí.
"Každý by chtěl podobné dárky." Odtuší, když společně k meči vykročí. Nastaví obě ruce dlaněmi vzhůru, když mu do nich Aki meč v pouzdře položí, ale bojí se ho tasit. Spíš si ho prohlíží, trochu naklání a převrací a jemně se u toho usmívá.
"Princ je šikovný ve všem, ne?" Řekne mu, ale jakmile Aki začne o tom, kde všude by byl Ruki zamotaný a kde ne, už to nevydrží a prostě se hlasitě rozesměje v záchvatu smíchu. Nestačí se ani trochu ovládnout a Aki začne o svém veliteli, kterému přesekl opasek nebo co. Jenom si to představí, jak se ten nóbl samuraj musel tvářit, a už se zase směje, až se ohne v pase. Ne, tohle by vůbec neměl, ale má docela velkou fantazii.
"Ale chceš, máš z toho prima zážitek." Jenže Aki dodá, jak ten muž vypadal a on se rozesměje potřetí.
"Jenom týden? Ale ber to pozitivně. Na jeho osobní zbraň jsi přes tu váhu určitě ani neviděl." Přisadí si svoje a radši meč odloží, než se o něj smíchy vážně pořeže, i když je schovaný uvnitř. Zamyslí se, poklepe konečky prstů po desce komody a pak se posadí do polštářů u nízkého stolku.
"Když jsem se dostal do nové rodiny a učili mě barvit plátna, byl tam jeden muž, který se po mě rád vozil. Přimíchal jsem mu do barvy inkoust ze sépií. Nikdy si nemyl ruce a když šel močit, obarvil sám sebe. Nešlo to dolů, celé týdny ne. Naštěstí nevěděl, že jsem to byl já, ale řval hrozně." Přisadí si se svou historkou.

Aki

Trochu se začervená, když mu dojde, že má Ruki pravdu. Od té doby, co prožil noc se Senou mu to nepřijde tak hrozné, dokud mu to někdo nepřipomene.
"Noo, to víš, když to taky do tebe někdo hustí v jednom kuse." Pokrčí rameny a snaží se tvářit nevinně.
"Vlastně je to jen slovo." Pokusí se to nějak zamluvit, ale nakonec nad tím jen mávne rukou. No, oni to slovo nakonec budou muset nějakým způsobem naplnit ale...na to je ještě čas ne? Mají celou noc, když se to stane až někdy nad ránem v polospánku a možná budou trochu přiopilí, nikdo se tomu divit snad nebude. Pobaveně se ušklíbne nad svou vlastní hlavou a radši to dál nerozvádí. Spojeně sleduje, jak se Ruki směje a je mu z toho opravdu dobře. Vypadá to, že se mu povedlo tuhle debatu stočit trochu uvolněnějším směrem. Taky, proč by se tu měli oba klepat z nervů, když to jde takhle a je to mnohem lepší.
"Ne, není." Odtuší a i on má problémy se přestat smát.
"Jen mu všichni tvrdí, že to dělá dobře." Vyrazí  ze sebe pokaždé, když se snaží nadechnout.
"Věřím, že kdyby tě pak viděli, ještě by mě pochválil, i kdybys vykrvácel na místě a k tomu hromada úklon." Podaří se mu vydolovat souvislou větu.
"Ne, to neviděl a jsem za to upřímně rád. To by nebylo jen na týden." Vezme meč do rukou a pověsí jej zpátky na stěnu. Ještě ho konečky prstů pohladí. Má na to všechno skvělé vzpomínky ale to už je minulost. Většinu z toho, co zažil, už nikdy neokusí ale...Kdyby nebyl tady, nemá svou hvězdu, takže je to vlastně dobře. Všechno to, co bude muset zvládnout má smysl. Měl by na něj přestat myslet ale není toho schopný. Nechá víčka krátce klesnout, než oči zase otevře a otočí se na Rukiho s úsměvem a vyslechne si celou jeho historku, pak se znovu upřímně rozesměje.
"U toho bych chtěl být. Musel hrozně prskat. Ale dobře mu tak, neměl být zlý." Pokrčí s nevinným výrazem rameny. No co, očividně si to zasloužil, proč by nemohl být trochu škodolibý.
"Bude to znít asi pitomě ale věříš, že bych rád, kdyby mi občas někdo vynadal nebo řekl, že to dělám blbě." Svěří se mu trochu, když se posadí vedle něj.
"Asi ti přijde, že jsem úplně pitomý ale....je to tak." Dodá ještě  a usměje se, když se znovu krátce napije a dolije jim oběma.
"Když jsem se učil jezdit na koni, dělal jsem u toho pitomosti. Kůň se splašil, já spadl na zadek a málem ublížil muži, který ho držel. Nikdo mi neřekl ani půl slova, ještě jsem dostal pochvalu, jak umím dobře padat. Tak je to pořád. Jeden by se víc naučil, kdyby mu to hezky od plic někdo řekl, že je neschopný a měl to udělat tak a tak. To jsou jen samá doporučení a  jeden neví, co z toho je vážné a co ne." Protočí nad tím očima.
"Jsou to malicherné starosti já vím, oproti tomu, co jsi musel zažívat a zažíváš ty." Stočí to trochu na vážnější notu.
"Tresty vždycky nakonec schytal chudák Ricko. Vymyslel to ale...já se tomu moc nebránil. Jednou jsme nachytali šváby do váčku správce a mince mu schovali. Přišlo se na to a byl z toho hrozný průšvih. Teda Ricko ho měl, já dostal jen doporučení, že bych si měl vážit vysoko postavených a pak pochvalu, že kreativně nakládám s penězi." Ušklíbne se.
"Ani z toho nemáš pak radost." Znovu protočí očima.
"Fakt si něco nedáš, je toho tu spousta, nemám šanci to sníst ani za týden." Pozvedne obočí a nabídne mu ze stolu.
"Teď si pod tím nic moc nepředstavuj, i když vím jak to je ale co takový piknik v posteli?" Kdyby tu Ruki kvůli no posteli nebyl, asi by to bral jako blbnutí s kamarádem ale takhle to zní jakoby ho tam rovnou tahal.
"Nebo víš co, radši na to zapomeň." Mávne rukou, hledí okázale na stůl na jídlo a ano, už se vážně červená.
"Něco mě napadlo." Kousne se do rtu, když se rychle zvedne a zamíří do ložnice. Za chvíli se vrátí s dlouhým, širokým tubusem, odkud vytahal nějaké mapy. Však ono se jim taky nic nestane.
"Třeba ti to udělá radost." Pokrčí rameny, když mu ho předá do ruky. Uvnitř je jeho tréninkový meč, který kdysi taky dostal. Nemůže mu dát opravdový ale..Na tomto si taky někdo vyhrál a je precizně vyřezávaný, i když na sobě nese známky opotřebení.
"Tak to otevři." Pobídne ho ještě, než se usadí zpátky na místo, kde byl před chvílí.

Ruki

"Co si asi říkaly všechny ženy, když jim ukázal tohle... že má nějakou hroznou nemoc nejspíš." Prohodí Ruki ještě, zatímco si Aki sedá, ale když princ prohodí, že mu musí připadat pitomý, zvážní a nakloní trochu hlavu k rameni.
"Když jsi chudý, tak není moc o co stát, věř mi. Rodiče tě klidně prodají, myslí si, že ti bude líp, ale... nikdo tě nenechá hrát si, musíš tvrdě pracovat, aby sis zasloužil večeři. I když je ti třeba osm." Řekne mu. Věří tomu, že kdyby ho rodiče neposlali pryč, měl by se mnohem líp, protože by ho měli rádi. Tihle noví lidé k němu ale žádný vztah neměli. Poslechne si novou historku o pochvalách.
"Báli se tě napomenout. Jsi princ. Mě napomínali, i když to bylo sebelepší. Jeden neví, co stojí za nic a co ne." Opakuje jeho větu a je to vážně k smíchu, jak oba stojí na úplně opačném konci. Oba ty přístupy stojí pěkně za houby.
"Nejsou to malichernosti. Musíš toho hodně umět. My ostatní na to nemáme hlavu, tebe bohové vybrali." Řekne mu jako hotovou věc. Znovu se ale rozesměje, že princi akorát kazili radost, když ho nehubovali za šváby v měšcích. To zní jako něco, co by taky rád vyzkoušel. A možná, že vyzkouší. V harému by z toho bylo hotové pozdvižení. Jen Aki bude asi hned vědět, odkud vítr fouká. Už chce zavrtět hlavou, že vážně nedá, ale Aki navrhne ten piknik v posteli a on k němu obrátí velmi zkoumavý pohled. Možná... by to měli udělat, aby tam vůbec nějak došli.
"Dobře, odnesu to tam." Řekne tiše, když vstane a dodávajíc si odvahy, naskládá nějaké jídlo a jejich pití na tác. Nechá si Akim ukázat, kde to je a málem celý tác upustí, když uvidí tu postel. Ložnici celkově. Trochu nejistě se po něm ohlédne, ale v nohách postele je cosi, jako velká truhlice a má stejnou výšku. Odloží tác tedy na ní a nějak si neumí představit, že by tam měl vlézt, ale Aki se rozhodne, že chce ještě pro něco dojít. Ruki celou tu dobu stojí před postelí, hledí na ni a snaží se představit si je dva tam a.... Mírně sebou trhne, když mu Aki promluví za zády a něco mu dává. Převezme si to, chvílí zkoumá, jak se to otevírá a pak vytáhne ten tréninkový meč. Musí to být nějaké drahé dřevo, krásně vyřezávané, neskutečné. Hledí na to a dlouhý čas není schopný slova. To je dost neobyčejný dárek pro konkubínu, ale tím spíš se mu zalíbí. Z ničeho nic se usměje a podívá se mu do očí.
"Vůbec nevím, jak se s ním zachází." Řekne tiše, ale začíná mu být vidět na očích, jak mu v nich jiskří.
"Arigato." Řekne mu, když se mu ukloní a jako by nic vyleze na tu postel. Kvůli meči pustil z hlavy všechno, prostě se tam uvelebí a pořád si ho prohlíží. Nejradši by s ním zkusmo mával ve vzduchu a dělal nějaké zvuky, ale... +No tak, Ru-chan, jsi dospělý. Za chvíli už úplně.+ Připomene si a meč odloží vedle tácu na truhlu. Jakmile se Aki ocitne vedle něho, připomene si kousek jejich předešlé debaty a pokusí se... mu trochu vyjít vstříc. Nakloní se blíž a ke svému poděkování připojí i polibek na jeho rty. Je to trochu zvláštní, ale moc nespěchá, aby se oddálil a když se narovná, podívá se mu do očí.
"Je na čase ti říct, co všechno bylo špatně, Aki-san. Tak za prvé... ta technika... za druhé... ani ses nepohnul, za třetí... ještě pořád mi to hodně přemýšlí. Nevím, nevím, s takovou, jak to s tebou bude dál. Šváby v měšcích, zničené kalhoty, otřesné polibky..." Je drzý a hodně. Ale je to hra. Snad ještě pořád?

Aki

"Obrácená strana mince." Přikývne na jeho slova a zamyslí se nad tím. Oba dva vlastně žijí, jak jim říkají, jen on se u toho má mnohem líp. To je mu jasné. On ale moc dobře ví, za co by klidně všechno vyměnil ale to není možné. Nechá podobné myšlenky stranou.
"Bohové mají hodně zvláštní smysl pro humor zdá se." Ušklíbne se sám nad sebou. Když si uvědomí, že ještě před pár dny málem utekl před svým vlastním přivítáním, je to k smíchu. Jenže dal Senovi slib a sobě vlastně taky. Něco uvnitř něj mu našeptává, že je to správně. Měl by tomu konečně začít pořádně věřit. Vlastně tak trochu utekl před Rukiho zkoumavým pohledem. Překvapil ho, vůbec by ho nenapadlo, že s tím bude souhlasit. Z druhé strany, zatím se nic nedělo a prostě se to stát bude muset. Musí se nějak poposunout dál. Podívá se na něj úsměvem, je zná, že se Rukimu dárek líbí. Takže to nakonec nebyl špatný nápad a on je rád.
"No, můžu ti něco z toho, co umím ukázat ale nesmíš to na mě říct. Myslím, že tentokrát bychom se do problémů dostali oba." Trochu klukovsky mu zasvítí v očích. Když už si z harému bude muset zase za pár dní nebo týdnů vybrat, mohl by si vzít opět jeho a můžou klidně vyvádět všechno možné. Pak už s ním přece spát nemusí no ne?
"Asi se nevidíme naposledy, tak..." Navrhne mu to v podstatě a pokrčí rameny, když si opatrně sedne na postel.
"Nikdo nemusí vědět, co se děje za zavřenými dveřmi. Pokud to nikomu nepovíš." Jejich malé, velké tajemství. Proč by ne?
"Nemáš vůbec za co, je to jen maličkost, za..." Odmlčí se a přemýšlí, co by mu vlastně chtěl říct. Za ty problémy? Za to, že musí? Ale to musí oba dva. Chvíli očima těká sem a tam. Pak doprovodí pohledem jeho ruku, která odloží meč a pak se mu podívá do tváře.
"Tak co si..." Nedořekne to, protože na svých rtech ucítí ty Rukiho. Na pár sekund se zarazí. Není to nepříjemné, jen se pořád trochu pere sám se sebou. Ru to s ním nemá vůbec jednoduché Nakonec to prostě vzdá a vyjde mu vstříc. Musí nějak začít, jinak se nikam nedoberou a Rukiho rty jsou příjemné, měkké a ano, vlastně se mu to líbí. Musí jen přestat přemýšlet. Nechá víčka na chvíli klesnout ale polibek netrvá dlouho. Odtáhne se od něj a podívá se mu trochu nejistě do očí. Je rád, že začal on, Aki sám by se k tomu snad nedokopal. A pak se na něj podívá nechápavě a překvapeně, než mu dojde, co za hru to má být. Krátce sklopí oči k posteli, než se zasměje ještě jednou a pak nahodí vážný výraz. Umí ho dost dobře, používá ho po většinu dne. Je to jako druhá tvář, kterou si prostě vždycky nasadí.
"Takže nebudu školit já tebe ale ty mě. No dobře." Je vidět, že mu to vůbec nemá za zlé a ano, vlastně se mu jeho drzost líbí. Jak se celého večera bál, plyne to nakonec úplně přirozeně.
"Myslím, že s podobným výkonem budu muset něco začít velmi rychle dělat. Takže..." Odmlčí se na chvíli, když se na něj podívá a v očích mu hravě zasvítí.
"Nejspíš si budu muset napravit reputaci. Byl jsem špatný, protože jsem to nečekal." Obhájí sám sebe a opravdu se přemáhá, aby mu koutky necukaly. Podívá se mu upřeně do očí, pozvedne dlaň, než se konečky prstů dotkne jeho tváře a nakonec se poposune dál, aby dlaň mohla klidně zaplout do jeho vlasů. Přiblíží se k jeho rtům a mírně se pousměje.
"Nezapomeň si dělat poznámky, abys mi pak mohl vyčíst každý jediný špatný pohyb." Prohodí tiše a překoná i poslední milimetry, které mu k jeho rtům chybí. Polibek prodlouží a prohloubí a vloží do něj všechno, co se za poslední dny se Senou naučil. Není to nic rychlého, spíš jako kdyby zkoumal, co všechno Rukiho rty dokážou.  Při posledním prolnutí rtů si neodpustí popotáhnout jeho spodní ret a pak se kousek oddálí. Jeho tělo začíná propadat této chvíli a uvnitř něj se začne probouzet touha. Dokázal by ji ovládnout ale...Musí jí propadnout, jinak to nedokáže. Prostě vypnout místa, kde se hromadí city, které jsou úplně nikde jinde.
"Hm, řekneš mi, co bylo špatně nebo to mám zopakovat, aby sis byl jistý?" Popustí uzdu mírné provokaci, kterou v sobě čert ví kde vydoloval a dokonce i jeho hlas je o pár stupínků níž a tišší.

Ruki

"Asi by se jim nelíbila konkubína vzdělaná v jakékoliv sebeobraně nebo nedej bože útoku." Přikývne s úsměvem, ale kdyby se ho někdo zeptal, přesně tohle by se chtěl učit. Bavilo by ho to a taky by to nikdo od někoho tak malého nečekal. Ti by koukali, až by dostali!
"Nevidíme?" Zopakuje to po něm a překvapeně pozvedne obočí. On neví nic o tom, jak moc vážné to je mezi jím a Senou a tohle pochopí jako přirozený kompliment. Jako, že mu doopravdy padl do oka tolik, že by ho někdy chtěl vidět znovu.
"Nepovím." Slíbí mu a znovu se podívá po tom meči. Příště by si mohl vyzkoušet alespoň jak ho držet. Dokonce by ho ani nenapadlo, že Aki uvažuje nad tím, že už se ho nedotkne. Když se jejich rty rozpojí, Aki se naštěstí zasměje, takže se ho snad nedotkl. Pak ale zvážní tak moc, že se Ruki zatváří jako napomenuté štěně. V prvních okamžicích si vážně není jistý, jestli nedostane vynadáno.
"Aha a není to jenom výmluva? Jako princ jsi jistě zvyklý, že platí na všechno, ale co když to pro tentokrát nepůjde?" Pokračuje i on v nastavené roli, když chtěl princ tolik vychovávat jako jiní kluci.
"A pokud to byla výmluva, měl by sis to slíznout za to, že mi lžeš, Aki-san." Stihne mu ještě říct, než si ho Aki za šíji přitáhne kousek blíž. Sklouzne očima z těch jeho na rty a zase zpět a srdce se mu rychle rozeběhne.
"Já jsem tě varoval, když jsi mi dával povolení říkat cokoliv." Hlesne a nechá se políbit. Je to mnohem zkušenější a vášnivější, než co vyzkoušel Ruki sám. Chvíli se mu v mysli míchají rty a pohyby jeho školitele, chvíli ty Akiho, má z toho v hlavě neskutečný zmatek, ale ještě větší z toho, že jak tohle původně nechtěl, jeho tělo si už zase dělá, co chce. Asi jako v té lázni. Trochu se za to stydí, ale když se na sebe znovu podívají, už v prstech jemně svírá Akiho výstřih.
"Radši to zopakuj, nebyl jsem si úplně jistý tím závěrem." Hlesne a vybídne mu své rty po třetí. Hlavně, ať nemá pocit, že se k tomu princ nutí. Má obrovský strach z toho, jak se mu zalíbí, aby to nebylo tak moc z donucení. V uších mu zní Kamijův hlas o tom, že je to všechno v pořádku, že se to bude mužům líbit. Byli tak daleko, než je vyrušili... nesmí je porovnávat. Povzdechne si do Akiho rtů a sklouzne malými prsty po jeho výstřihu níž k zavazování jeho yukaty. Všechen strach je zpátky, vůbec neví, co si počne, co bude dělat, jak se bude chovat a jak zařídí, aby si Aki nevšiml, že to třeba bolí, ale tlak v klíně mu zároveň našeptává, že to je něco velmi chtěného. Látka povolí, Ruki odhalí Akiho hrudník a tak nějak spontánně a plynule se u toho začne pokládat na zády, zatímco ho nepouští ze svého jemného sevření.  Už nemůže couvat, musí se to stát.

Aki

"Tak to se budu muset víc snažit, když mi to jako výmluva nestačí. Asi budu muset být trochu víc...vynalézavější." Odtuší tichým hlasem, když se mu podívá do očí a zkoumá, co v nich uvidí. Je to všechno tak jiné a přitom ne nepříjemné. Zjišťuje, že nebude tak těžké se tomu dokonale poddat.
"Nevidíme..." Stihne ještě říct, aby ho ujistil, že tréninky myslí vážně. Vůbec ho nenapadne, jak by si to mohl Ruki v hlavě přebrat ale i kdyby to věděl, asi mu to příliš vadit nebude. Cítí se s ním dobře, uvolněněji, než by si kdy pomyslel i přes počáteční výčitky. Stejně by se s tím musel smířit a s Rukim to jde příliš snadno. Později se za to bude možná trochu proklínat ale teď? Nechává to jen volně plynout.
"Dal bych ti ho klidně znova. Rád se nechám překvapit." Broukne tiše a na to jeho zopakování se upřímně pousměje.+Aspoň nevypadáš, jak úplně dřevo. Snad.+ Snaží se trochu utlumit starosti ve své hlavě. Tak trochu si teď přiznává, že by v Rukiho očích jako to dřevo vypadat úplně nechtěl.
"Bude mi potěšením ti to zopakovat." Sklouzne krátce očima ke svému výstřihu s milým pousmáním a pak už zase do Rukiho očí, když si jej přitáhne k dalšímu polibku. Ani tentokrát nespěchá, vychutnává si každé prolnutí, stejně jako doteky jazyky a vůbec se nebrání, když látka jeho yukaty povolí. Stydí se a ne, že ne. Vždyť ho pořádně nikdo mimo Seny neviděl, ne v posteli. Pořád má pocit, že všichni čekají něco úplně jiného. Jen když už tak hezky začali nebude to kazit svými pochybnostmi. Rukiho rty mu krásně vycházejí vstříc a jemu se to začíná, čím dál víc líbit. Dlouze si vydechne do jeho rtů a dlaň sklouzne na jeho bok, aby ho zajistil při pokládání. Jak kdyby si tu starost nemohl ani tentokrát odpustit. Už asi opravdu jiný nebude. Sám se začne potýkat se všemi příkořími jeho kimona ale je vidět, že nikam nespěchá. Snaží se ho uklidnit svými polibky, které se pomalu přesouvají k jeho koutku a pak sklouznou po hraně čelisti na šíji, které dopřeje dost péče. Zatím se obratně popere se vším, co mu překáží, aby látku rozhrnul. Přistihne se, že by se chtěl podívat ale není si jistý, jestli by ho spíš nevyděsil. Stejně se neovládne a mírně se odtáhne, aby si ho krátce prohlédl.
"Sluší ti to." Broukne měkce kompliment, než se položí vedle něj na bok. Konečky prstů jej hladí po těle, něžně olíbává jeho hebkou kůži a snaží se nemyslet na to, jak moc vzrušený z něj začíná být. Ruki s tím vším začal a on ho nenechá, aby to celé musel táhnout sám. Pomůžou si vlastně navzájem a dá si to za úkol. Je to Rukiho poprvé a on se pokusí, aby se mu to líbilo. Nesnesl by pomyšlení, že třeba způsobil jeho další utrpení, když mu zkazí první zkušenost. Položí mu dlaň do středu bledého hrudníku a pomalu se s ní posouvá níž a níž, dokud se nezastaví těsně nad jeho klínem. Rty se přesune na ty jeho, aby odvedl pozornost od toho, co se chystá udělat. Nakonec překoná i poslední kousíček a jemně ovine své prsty kolem jeho chlouby. Zlehka bříškem palce pohladí jeho špičku a pak začne s pomalými pohyby a zase probouzí své citlivé já, aby poznal, co se mu líbí víc a co méně.
"Ještě nějaké drzosti?" Zeptá se s tichým uchechtnutím, uvelebí se trochu pohodlněji na posteli, podpírajíc se o předloktí.
"Jsem zvědavý, jak dlouho ti vydrží." Dobírá si ho trochu s jistou hravostí, než si znovu uzme jeho rty.