Ruki x Aki - Asi jsi čekal trochu něco jiného, hm? - Část 1.

(Akiho pokoje)

Aki

Aki věděl, že se všem svým povinnostem nemůže dlouho vyhýbat a to opravdu se snažil. Poslední dny trávil po většinu času se Senou, pokud nepočítal různé schůzky se svými rádci a velitelem, aby dostával potřebné informace a mohl se postupně a velmi řádné rozkoukávat. Bylo toho najednou hodně a on byl rád, když se mohl večer zavřít do svých komnat a užít si bezstarostných chvilek. Ale ty nemohly trvat věčně. Na dnešní odpoledne měl naplánovaný sedánek s nejžhavější kandidátkou, která měla snad jednou zůstat po jeho boku. A do toho už se mu vůbec nechtělo. Copak on bude vědět, co si s ní má vůbec vykládat? Bude vypadat jak pitomec a to vůbec nepřehání. Se Senou to šlo snadno, smáli se celé večery a povídali si o všem možném a nemožném a no, taky hodně času strávili v posteli, protože si lepší využití tohoto nábytku už ani nedokázal představit. Ale co u všech Kami bude dělat s ní, to vůbec neví. Nakonec to proběhne v duchu soustavného mlčení, kdy se mu podaří ze sebe vydolovat nějaké obecné a neutrální téma a po určených dvou hodinách v podstatě trapného ticha se omluví, že musí ještě za velitelem a dokáže na místě vymyslet asi padesát důvodům, proč je to neodkladné, to by mu šlo skvěle. Nejradši by zamířil do své ložnice ale ani to mu není přáno. Následuje nový večerní program v podobě...Jak to jen nazvat. Pokřtění nového přírůstku do harému a kdo jiný by to měl být, než sám princ.+To mám spát s každým novým klukem? Proč proboha?+ Zděsí se, naštěstí jen vnitřně a je mu doporučeno, že by neměl trávit tolik času jen s jednou konkubínou a věnovat se i ostatním.+Ale já nechci.+ Dupne si umíněně v duchu.+Jsem princ, to si ani vybrat nemůžu s kým budu...jak to jen ten Ricko říkal? No radši nic.+ Nadává si dál v duchu ale navenek jen krátce přikývne a rozloučí se s celým procesím včetně své matky.
"Výborně, tohle je zářivý den." Zamumlá si pro sebe ironicky a rázným krokem zamíří do svých komnat. Má asi hodinu na přípravu a to ho čeká ještě jeden skvělý počin. Musí to nějak říct Senovi. Jen na to pomyslí, je mu ze sebe samotného zle. On to nechce udělat ale..Vážně musí. Mohlo by mu být třeba zle? Prostě se hodí marod? Tak na další deset až dvacet let? Ne, asi ne. Jakou měl radost, že se na Senu už nikdo nesmí ani podívat a sáhnout, tak mu teď jeho postavení překáží.
"První nový zákon, moci souložit s kým chci a kdy chci. Výborně princi, není nad to jako první rozpustit harém." Mumlá si pro sebe, když vejde do ložnice a rozhlíží se, kde je.
"Sena-chan?"Je tu vůbec nebo už o tom ví a prostě ho vidět nechce? Vyhodí všechny sloužící, teď je naštvaný a nemá na ně vůbec náladu a pak se objeví v průchodu do lázní.
"No totiž, víš..." Decentně si odkašle.
"Nařídili, totiž musím, no...v harému je prý nový kluk a dneska večer..." Výborně už z toho zase rudne. Jak mu to má říct? Dá se něco podobného říct nějak šetrně?
"Ale pak už s ním nikdy nic mít nebudu, no vážně." +Prostě to nějak zařídím. Půjde to, ne? Ano, určitě.+ Pak ho někomu podstrčí. +Aki!+

Sena

Vůbec nemá ponětí, co na ně chystají... Jeho dny byly bezstarostné, plné pobývání vedle prince a brzy se měl dokonce potkat s učitelem, aby se začal vzdělávat a mohl být Akimu zase o krůček blíž. Víc na jeho úrovni. Dokonce se dozvěděl o tom, že velitel se skutečně potkal s Hydem a neskutečně ho to hřálo na srdci. Nebýval neopatrný, ale teď bylo růžové všechno kolem, nejen jeho vlasy. Mohlo ho napadnout, že takové věci netrvají věčně. Věděl, že některým lidem se to zase tolik nelíbí, ale když došlo na to, že mu jedna dáma ukradne pár hodin z odpoledne, sám pomohl Akiho nachystat, aby ho povzbudil. Je to jen rozhovor, co se mohlo přihodit? Pořád si dokola v duchu opakoval mantru - Nesmíš žárlit, prostě nesmíš žárlit a dát jim příležitost. Choval se jako vzorná konkubína až na své nesmírně rychle rostoucí postavení. V harému nemluvil s nikým kromě Hyda, už se o něm špitalo, že je namyšlený a kde co, ale on tím bránil je dva. Aby na ně nikdo nic neměl. Princ ve svých komnatách odpoledne nebyl, ale sám mu chtěl nachystat lázeň a zrovna má náruč plnou ručníků, když uslyší jeho zavolání. Dozví se nějaké drby, jak to s tou dámou dopadlo, výborně! Ocitne se v průchodu s lehkým úsměvem na rtech, ale ten mu rychle spadne, když uvidí Akiho rozpoložení. V jeden děsivý okamžik ho napadne, že něco provedl, že za to může, ale... Odloží ručníky a vykročí k němu, když na něj upře tázavé, ale vážné průzračně modré oči. Už jen to zmizení služebnictva je divné. A pak to začne. V harému je nový kluk? A co jako??? Jaký? Proč mu to nikdo neřekl? Myslel si, že mají s Hydem podchycené všechno. Copak přijeli nějací další? Neskutečně dravě se mu blýskne v očích a je po mantře. Žárlí a to opravdu hodně. Vůbec si není schopný udržet ten dokonalý a milý obličej, co míval Hyde. S ním všechno vyřešil, ale on byl příliš impulsivní. V tomhle měl někdo prsty, někdo z rodiny prince. Sami ho vybrali a nařídili správcům, aby ho Akimu připravili. Mimoděk si zatne dlouhé nehty do dlaní, než mu výraz trochu povolí.
"Dneska?" Zamrká, jako by neslyšel tak dobře, pootočí se bokem a kousne se do rtu. Hlava mu jede na plné otáčky, ale není schopný nic vymyslet, není to v jeho moci. +Až přijdu na to, kdo to je!+ Slibuje v duchu pomstu neznámému. To znamená, že se má spakovat a jít zpátky do harému, zatímco se s ním těsně mine ten kluk, aby se neviděli. Tak se to dělalo. Někde už ho chystají a jemu se všichni od srdce zasmějí, že se vrátil. Kruci! Tohle bylo ještě horší, než celá prohlídka po prvním milování. Konečně se ovládne a obrátí tvář zpět k princi.
"Promiň mi..." Hlesne. Pomalu k němu přistoupí, položí dlaně na lemy jeho výstřihu a poupraví mu ho.
"Budeš okouzlující. Víš, co máš dělat. Já... budu čekat..." Špitá mu, ale má pocit, že se uvzteká a zároveň rozbrečí najednou. Je to čiré zoufalství dávat ho někomu jinému. Nedostane ani minutu navíc a už mu vedou jeho doprovod, protože už tu nemá co pohledávat. Honem se vytáhne na špičky, políbí ho se vší láskou a pak se kolem něj protáhne. Celou noc bude doslova vyšilovat, aby se ten kluk Akimu ani trošičku nezalíbil. Co když je hezčí, zábavnější, šikovnější....

Aki

Ne, vůbec se mu nelibí, co uvidí v Senových očích a začne si za to v duchu nadávat, jak kdyby s tím mohl cokoliv dělat. A tohle tu budou mít pořád, když přijde někdo nový? To je k vzteku.
"Hmm." Broukne téměř neslyšně a mírně pozvedne obočí. Vůbec neví, jestli za ním může jít a aspoň ho obejmout. Zlobí se na něj? Měl by, i když za to úplně nemůže. Jeho postavení Senovi sice zařídilo jakousi nedotknutelnost ale zároveň s tím přicházejí povinnosti. Druhá strana mince, pěkně hořká a on ji prostě nechce.
"Nemáš se vůbec za co omlouvat, já bych měl." Pokrčí rameny, protože nic jiného s tím udělat nemůže. Jak to tak vypadá, je mnohem víc toho, co musí, než může. S mírně staženým obočím sleduje, jak přijde k němu a vezme jeho tvář do dlaní.
"Je mi to líto. Kdyby to šlo jinak..." Podívá se mu upřeně do očí. Místo toho, aby ho hned propustil mu oplatí polibek a zašeptá vyznání se smutkem v očích. Jenže Sena je jak ještěrka. Nepouštěl by ho jen tak snadno ale protáhne se kolem něj a on se jen pokusí si ho ještě přitáhnout za zápěstí zpátky. Jenže pozdě. Už jen sleduje jeho záda, jak mu mizí za dohledu.
"Dávej na sebe pozor." Houkne ještě nehledě na doprovod, aby ho slyšel a pak se otočí zády ke dveřím.
"Okouzlující...nechci být okouzlující pro nikoho jiného." Prská si trochu pro sebe a ušklíbne se, než si promne tvář.
"Přineste něco k jídlu a pití." Ozve ses jeho hlas, který je jindy přívětivý ale ne dneska.
+On za to taky nemůže.+ Připomene si v duchu na adresu toho, se kterým má dneska strávit noc. Bude milý jako vždycky ale pochybuje, že z té noci vůbec něco bude. Co kdyby přesvědčil své tělo, že se mu to nelíbí? Dostane se do řečí? Vážně uvažuje nad něčím takovým? Protočí sám nad sebou očima v sloup a s rukama složenýma za zády dojde na terasu. Vidí tam sebe a Senu a je mu ještě hůř. Vlastně ho vidí všude. Co kdyby si později představil jeho? Zvládne to? Mohl by to tak přežít? Ztratí se ve svých myšlenkách, když se dveře otevřou po druhé a dovnitř vstoupí Ruki i se svým doprovodem. Nechce se mu z té terasy vůbec odcházet.+Pořád můžeš ještě skočit.+ Proběhne mu hlavou hořký vtip, než se vydá zpátky dovnitř.+Pořád sem můžeš protáhnout Ricka, ten si to užije a mise bude splněna.+ Napadne ho ale pozdě. Tohle bude muset do příště nějak promyslet. Vlastně tím zabije dvě mouchy... Koutky se mu zvednou v návaznosti na myšlenkách a pak zase trochu opadnou. S nic neříkajícím výrazem si prohlédne Rukiho a pak gestem dlaně vyžene jeho doprovod, stejně jako sloužící, kteří připravili malou večeři.
"Vítej." Pozdraví ho neutrálně a gestem poukáže na jídlo.
"Nemáš hlad?" Zeptá se s mírně pozvednutým obočím. Prostě to oddaluje, jak jen je možné.
"Jak se jmenuješ?" Následuje druhá otázka, snaží se uvolnit a nemyslet na nic. Ale pořád stojí uprostřed místnosti trochu prkenně. Ne, bude rád, když se vůbec něčemu přiměje, natož tak... Už aspoň ví, co by si s ním měl počít ale, že by se mu do toho chtělo, to se vážně říct nedá.+Budu ti říkat Sena a bude to fajn. Jsi k pláči Aki. Prostě to udělej a máš na chvíli pokoj, za jak dlouho přijde někdo další? + Přemlouvá sám sebe a je rád, že mu do hlavy nikdo nevidí.

Ruki

Kamijo ho varoval, že to přijde, ale asi ani jeden z nich nečekali, že to bude tak brzy. Museli být hodně opatrní, i když spolu bydleli, nebylo zase tolik možností, jak opakovat to, co zkoušeli v té lázni, ale i tak jeho dny plynuly celkem příjemně, jeho ochránce měl obrovské slovo a Ruki měl většinou klid. Když se nepřipletl do cesty konkubínám jako Die. Od toho setkání v prádelně se ale jiné nekonalo a za kimono zatím vynadáno nedostal. Vlastně o tom ani Kamijovi neřekl, ale by mu nebyl pro smích, že se o sebe nedokáže postarat sám a že si hned běží stěžovat a schovat se mu pod oblečení. Musel se opravdu neskutečně moc učit, úplně všechno. S Kamijem vybrané chování, chůzi, pití čaje, konverzaci i tanec, s ostatními jazyky, dějiny, počty... bylo to k zbláznění, nekdy měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Opravdu dobrý byl v kaligrafii, ale na to mu tolik času nezbývalo. Myslel si, že než bude dost připravený a zajímavý pro prince, uběhnou celé měsíce, ale zdá se, že někomu padl do oka mnohem dřív. Cože? Proč? On? Vždyť nebyl hezký... Když si pro něho přišli, Kamijo tam nebyl. Pravděpodobně o tom vůbec nevěděl, jinak by ho snad varoval, ne? Někdy měl trochu zlý smysl pro humor, ale tohle? Absolvoval neskutečnou ceremonii s prohlídkou, lázněmi a oblékáním do věcí, které v životě neměl na sobě. Sám sebe v zrcadle málem nepoznal, ale vynikly jeho křehké rysy a trochu umanuté a smutné oči. Hned dostal vynadáno, že se má tvářit příjemně a pak ho odvedli. Zlatá chodba k princovým komnatám brala dech, ale v Rukim byla doslova maličká dušička a měl pocit, že nohy už ho dál neunesou. Byl z toho upřímně vyděšený. Z prince byl vyděšený, ze sexu byl vyděšený. A už zase chtěl opravdu moc domů. Klidně barvit kimona. +Za misku rýže? Asi ano...+ Řekl Kamijovi, že na něj nikdo jiný sahat nebude a teď? Nechají ho stát hned za dveřmi a on vůbec neví, co by měl udělat, bojí se dokonce i rozhlédnout. Celé to místo na něj neskutečně působí, protože nikdy nic podobného neviděl. Už harém byl hodně a tohle? Byl pořád jen docela obyčejný Ruki... Proto radši klopí oči v úkloně, dokud se neozve princův hlas. A Ruki se opravdu mírně rozechvěje. Nezní to zrovna povzbudivě. Zase se narovná, ale nepodívá se na něj, jen poděkuje za uvítání a zavrtí hlavou, že hlad nemá. Asi by se pozvracel, jak má stažený žaludek. Pak k němu teprve pomalu vystoupá očima a podívá se do jeho podobně mladé tváře. Je moc hezký. Aspoň tak.
"Ruki, vaše veličenstvo." Odpoví mu tiše, než si uvědomí, že celkem drze drží pohled pořád upřený do jeho. Trochu se vnitřně uklidní a konečně se trošku rozhlédne po komnatě. Nemůže bez vyzvání dělat vůbec nic. Zhluboka se nadechne, krátce se začervená a pak se znovu podívá na prince.

Aki

Podaří se mu jen celkem jistě přešlápnout z jedné nohy na druhou. Oči mu těkají po celé komnatě, jak kdyby hledal místo, kde by se mohl vrtnout a ano, prostě se tomu vyhnout ale to nejde. A není to tak úplně fér vůči Rukimu. Musí se odprostit od vlastních myšlenek a prostě tomu nechat volnější průběh, jinak to bude vážně fiasko. Hledí chvíli do země a pak kamsi za Rukiho záda, když se snaží poskládat své vlastní a většinou milé a shovívavé já a přehodnotit nastalou situaci. Udělat to musí, když se tomu bude bránit bude to za trest pro oba. Takhle si to vytrpí hlavně on. Stejně si nedokáže představit být na místě jakékoliv konkubíny, vědět, co je čeká a stejně s tím nemoci nic dělat. Připomene si debatu s Rickem a nemožnosti odmítnout a trochu se mu stáhne žaludek. On na tyhle věci snad nikdy stavěný nebude. A teď se k němu ani nechová mile a přitom by nechtěl být na jeho místě ale vlastně tak trochu je.+Jak já ti rozumím.+ Pomyslí si a málem by si i povzdechl. Místo toho se mu na tváři objeví milé pousmání. Přece ho nechce děsit. Vždyť něco podobného ani neumí nebo ano?
"Ahoj Ruki." Začne znovu a povolí trochu svůj postoj a podívá se mu upřeně do tváře.
"Tak to bychom si mohli dát alespoň něco k pití." Zkusí ho trochu uklidnit, aby to oběma nepřipadalo tak divné. Jemu to prostě divné připadá. Nevyčte mu ani ten pohled, i když si uvědomuje, že to  není úplně to, co se sluší ale....Snaží se, aby to přece proběhlo ideálně úplně v klidu.
"Říkej mi prosím Aki-san. Tady tě kromě mě nikdo jiný neuslyší." Snaží se o přátelský a trochu konejšivý podtón.
"A pokud chceš, klidně se rozhlédni. Nemám v plánu ti říkat, kam se máš přesně postavit a co udělat. Ber to třeba, že jsem ti dovolil pohybovat se, jak chceš a říkat, co chceš." Pokrčí rameny. Ne, on mu to přikazovat nebude.
"Odkud pocházíš?" Zeptá se jej na další věc, která ho zajímá. Jak se kluk dostane až do jeho harému? Někomu by tahle otázka mohla přijít zbytečná ale on se nikdy netajil tím, že ho podobné věci opravdu zajímají. Mohli by si chvíli povídat, třeba to pak bude snazší? Možná ano. Pomalu se rozejde se dvěma kalíšky a jeden z nich mu vtiskne do dlaně.
"A hlavně mluv bez vyzvání nebo budu ještě nervóznější, než právě jsem." Řekne mu tiše a krátce se zasměje. Ruki vypadá hrozně mladý, stejně jako Sena. Třeba by mohl trochu příjemnějším a lidským přístupem nechat ten mrak, který se nad jeho hlavou stahuje hezky odplout.
"Pustili tě už do zahrad?" Zeptá se jej a krátce se napije, aniž by se na něj přestal koukat. Je hezký, něco drzého mu kouká z očí. Být to za jiných okolností a být někým jiným, třeba by zjistil, co se za tou drzostí skrývá. Byla by s ním legrace? A už zase trochu myslí jako kluk, který si hledá kamarády.+Máš s ním spát.+  Připomene si v duchu.
"Mám pocit, že cokoliv řeknu bude znít jako narážka na sex...A kdyby tu byl Ricko asi by mi odpověděl, že by to všechno měli být narážky na sex." Protočí očima v sloup sám nad sebou a krátce se zasměje.
"Asi jsi čekal trochu něco jiného hm?" Radši se znovu napije. Ale když se zrovna teď nesnaží chovat jako princ, cítí se mnohem líp.

Ruki

Ahoj Ruki? Vrátí k němu oči a dlouze se podívá do těch princových. Hledá v nich cokoliv, snaží se ho nachytat? Nebo proč ho zdraví, jako by spolu celé dětství cvrnkali kuličky? Je mu znát ve tváři jistá ostražitost, ale ten úsměv ho přiměje, aby se taky pousmál. Přikývne na jeho žádost o oslovování, je to o dost lepší, než vaše veličenstvo a ani si neuvědomuje, že si celou dobu nervózně pohrává s rukávy kimona. +Super, až budu volat o pomoc, nikdo se to nedozví.+ Napadne ho jako první, ale ne proto, že by se ho doopravdy bál v tomhle směru.
"To se ti nebude líbit, Aki-san." Vylétne z něj okamžitě, jakmile dostane prostor k mluvení, jak mu jazyk narostl. Pak k němu ale trhne vyděšenýma očima a zvedne dlaně v obranném gestu.
"Tak jsem to nemyslel já..." Ježiši, tohle znělo, jako by princi vyhrožoval nebo se mu snažil naznačit, že je tady všechno špatně.
"Chtěl jsem říct, že to nemusí být to, co se čeká a sluší." To nevylepšil. Nakrčí čelo v zamračení.
"Um, já budu radši ticho." Pokývá hlavou. +Tímhle všechny naprosto okouzlíš, hlavně Kamija...+ Napadne ho. Co by mu teď asi řekl?
" Z Maibary..." +Od jezera Biwa...+ Dodá si v duchu, ale princ nejspíš ví, kde to je, na rozdíl od nich ostatních. Ani tohle nebylo nic okouzlující, docela malá zaplivaná vesnička. Konečně se pohne z místa s očima zvědavě upřenýma na vybavení kolem. Nikdy podobnou práci neviděl, ti řemeslníci museli být nesmírně talentovaní. Skoro si díky tomu nevšimne, že princ je najednou až u něj. Jemně sebou trhne, ale převezme si kalíšek s plachým pousmáním a jemnou úklonou hlavy naznačí poděkování.
"Ty jsi nervózní?" Podiví se vzápětí, když už se zase dívá na obraz na stěně, malovaný na rýžovém papíru. I tohle je nádhera. Je překvapený, že mu princ odhalil svou slabost, že není sebevědomí samo, myslel si, že ti vyklepaní jsou jen oni. Zavrtí hlavou, že nepustili.
"Zatím podle nich dělám víc škody, než užitku, nechápu, co dělám tady." Odtuší po pravdě. Musí se ještě hodně učit, hodně pracovat, než dostane povolenku se procházet. Znovu k němu obrátí oči a stejně tak se znovu nejistě usměje. Taky se napije, ale vzápětí na to mu zaskočí, sake mu vlítne do nosu a vážně to pálí. Loupne po něm očima, ale snaží se to nějak elegantně zahrát. Úplně marně.
"Promiň..." Dostane ze sebe. Ten sex ho prostě dostal. Jenže to nevydrží, koutky mu trochu vylétnou a krátce se zasměje.
"Netuším, kdo je Ricko." To jeho skóre se z nuly prostě neodlepí. Má všechny dobře znát, nepamatuje si je. Přesto se mile usměje a pokrčí rameny.
"To ty asi taky. Nejspíš bych to měl všechno zvládnout sám, postarat se o tebe..." Řekne a přijde mu to úplně na hlavu. ON???
"Vědět, jak na to, aby byl princ šťastný..." Odtuší, zčervená a radši se podívá někam úplně jinam.
"To je opravdový meč?" Zaujme ho něco docela jiného. Velmi klučičího. Nikdy žádný neviděl, v domě, kde žil, jeden visel, ale nepustili ho k němu.

Aki

Upřímně se rozesměje, když se začne Ruki opravovat a snaží se mu vysvětlit, jak to myslel.
"To je v pořádku." Směje se dál, přijde mu to milé a zábavné. Nesměje se Rukimu ale jeho snaze to celé napravit.
"Začínám mít pocit, že spíš bude." Odtuší měkce spíš pro sebe a znovu se uchechtne. Opravdu se začíná uvolňovat a přestává přemýšlet, co se později má stát.
"Upřímně, budu radši, když to nebude to, co se čeká a sluší. Víš kolik toho slyším za celý den. Vaše veličenstvo tohle, vaše veličenstvo tamto." Protočí očima a zavrtí sám nad sebou hlavou. Měl by to brát tak, jak to je ale prostě si na to pořád nezvykl, i když se hodně snaží.
"Jezero Biwa. Není to tak dlouho, co jsem u něj byl. Je tam krásně. Bylo tam jedno místo, kam jsem se s Rickem vytratil, plné kamenů, skoro ve vodě." Zavzpomíná si na jednu z cest, které společně podnikli.
"Ano, jsem nervózní Ruki. Je mi šestnáct a ne nelítám z harému do harému, jen abych si užil. Vlastně...jsem tam pořádně ještě nebyl." Přizná se mu upřímně s pokrčením rameny. Možná by to neměl dělat ale...třeba se to napětí, které ještě pořád trochu vnímá uvolní. Podá mu kousek látky, aby se mohl případně osušit a už zase se směje.
"Příště tě budu varovat, až se rozhodnu použít slovo sex anebo počkám, až se v klidu napiješ." Pokývá hlavou a sám si trochu přihne.
"Vlastně buď rád, že nevíš, kdo je Ricko, brzo by ti z něj šla hlava kolem ale je s ním zábava. Všechny věci, které jsem kdy provedl a nesměl jsem měl na svědomí on. Já to prostě neumím. Ne v takové míře." Přiblíží mu sebe samotného, aniž by si to uvědomil. Ne, on byl vždycky spíš hodný ale klidně se nechat strhnout, pak se nepokrytě bavil.
"Vlastně jsem upřímně rád, že se na mě zkušeně nevrháš. Asi by se nedočervenal ani za týden." Prohlíží si jeho tváře, jak se červená a ano, přijde mu roztomilý. Kdyby opravdu přišel někdo suverénní, asi by sebou nechal klidně vláčet. Tolik by tím byl konsternovaný. Se Senou to bylo jiné, hlavně díky citům, které k němu měl ale s kýmkoliv jiným. Ne, zatím si to úplně nedokáže představit. Ruki je milý, to by mohlo hodně pomoct. S jeho poznámkami se možná i zasmějí. Ještě chvíli si ho prohlíží, než se jeho oči stočí stejným směrem jako Rukiho.
"Hm, je. Dostal jsem ho k třináctým narozeninám od velitele v provincii, kde jsem vyrůstal. Nechávám ho tady, mám strach, že bych s ním něco provedl. Ale je opravdu precizní a skvěle vyvážený." Oči mu zasvítí, protože ano i on je kluk a jsou věci, které ho opravdu baví. I když tím není tolik posedlý jako Ricko. Přejde k meči a sundá ho ze stěny, aby mu ho podal do rukou.
"Klidně si ho prohlédni, hm. Já nemám nic proti." Pořád má tendenci se o někoho starat, prolamovat bariéry, aby mu dal pocit, že se ničeho bát nemusí. Jak kdyby mu chtěl pomoct.
"Hlavně si prosím neubliž. Já si nejsem jistý, jestli bych tě vůbec byl schopný ošetřit. Nejsem vůbec šikovný, když na podobné věci přijde. Asi bys skončil zavázaný od hlavy až k patě, kromě místa, které opravdu krvácí." Dobírá si sám sebe a sleduje, jak se Ruki bude tvářit. Vlastně už z něj chvíli nespustil oči. Už mu nepřijde tak nemyslitelné, že by to opravdu měli udělat. Kdyby měl na výběr, odmítne jej ale ne kvůli němu ale kvůli Senovi. Jenže na výběr nemá a...Vypadá to, že to nebude nepříjemný večer. Zatím se dobře baví.
"Ve svých začátcích jsem veliteli, který nás trénoval málem rozpáral břicho. Nakonec mu jen spadly kalhoty. Věř mi, že to nechceš zažít." Prozradí mu něco, co by celou atmosféru mohlo taky odlehčit.
"Měl asi metr šedesát a sto dvacet kilo." Naznačí, jak moc příjemný pohled to byl.
"Měl jsem z toho týden noční můry."