Ricko x Inoran x Taiji - Proč? Choděj tady hezčí holky.-část 1.

(Zahrady)

Ricko

Bylo to par dní, co se udála ta velká slavnost, po které skončil se senseiem v jeho vlastní ložnici. A od té doby ho vlastně neviděl. Ne, že by se s Akim neměli co učit, ale princ měl ještě jakýsi adaptační režim, musel oběhnout kolečko kolem všech palácových rádců a představených a s každým strávil bezmála den, aby pochytil, co se kde děje, na čem se pracuje a pracovat má. Kdyby Ricko neměl v hlavě to, co se spíš nestalo, než stalo, vlastně by byl šťastný, že unikají z hodin, ale... ty oříškové oči se mu vracely do představ víc, než by měly. Dny, které si opravdu užívali, byly ty s velitelem. Protože blbnout na koni a s mečem nebo jinými zbraněmi, to je s Akim bavilo vždycky. No a pak tu byl princův Sena. Od té doby neexistoval nikdo jiný, všechen volný čas chtěl Aki trávit s ním a Ricko se musel culit nad tím, jak je najednou nevybouřený, když se ještě nedávno zdráhal vůbec dojít do harému a vyzvídal jak je to s těma klukama. Aki uměl být fakt roztomilý. Ještě má v úmyslu se ho pořádně vyptat na detaily. A taky ho varovat, že dneska slyšel jeho matku, jak si stěžuje, že se jí to přestává líbit, protože princ zanedbává ostatní členy a členky jeho domácnosti, což je jeho povinnost a plánuje mu večery s tou květinkou, co přivezli na slavnost. No přece ho nenechá nepřipraveného! Sám si ale musel najít jinou zábavu na volná odpoledne. Byl to pro Ricka hrozný nezvyk, najednou nebýt s ním. Ta dospělost se mu zatím vůbec nelíbí. Svůj přístav našel překvapivě - v shintoistické svatyni. A vůbec to nebylo proto, že by se začal tolik modlit jak by měl, bral to všechno vážně a denně obětoval bůžkům a předkům. Zdejší kněz, který tohle místo zdědil po rodinné linii, protože jeho rodiče jimi byli také, byl vlastně docela mladý kluk, bylo mu jenom dvacet pět a když ho Ricko uviděl poprvé tak tam... ležel v houpací síti a kouřil nějaké bylinky, které byly cítit až za zdi paláce. No fakt. Chvíli se tvářil jako že pálí kadidlo, ale jakmile slovo dalo slovo, už tam seděli zašití spolu a pronášeli životní moudra jako z memoárů stoletého muže. Ricko si na to jeho kouření vůbec netroufl, ale bavil se dokonale a dneska tam měl namířeno zas. Musí o něm Akimu rozhodně brzo říct, aby tam mohli všichni tři! Zatváří se ale dost překvapeně, když v zahradách svatyně najde dva kočáry, z nich vystupují nějaké ženy, oblečené asi tak na střední až vyšší třídu, ale ne jako pro prince a o několik metrů dál stojí - Inoran? Má ruce sepnuté před sebou, decentně se usmívá a chystá se je vítat. Bude muset kolem něj, ale... co se to tady děje?

Inoran

Probuzení po oné slavnosti nebylo rozhodně z těch nepříjemnější, které kdy zažil. Jeho největší starostí měl být pochroumaný žaludek a bolavá hlava. Jenže morální kocovina byla pro něj trochu větší sousto a o to víc, když si někde v koutku hlavy přiznával, jak moc se mu události v jeho ložnici zamlouvaly. Nebyl schopný se ani pořádně připravit a trávil veškerý čas před hodinou s princem a Rickem převracením svých vlastních myšlenek. Nebylo to správné, rozhodně se to nemělo stát ale…podvědomě lituje jen toho, že Ricko tak rychle odešel, že ho vlastně vyhnal. Okamžitě si zakáže všechny podobné pocity. K jeho velké úlevě ho princ odešle zpátky do jeho komnat, když vidí, jak moc bledý je a tím oddálí možné setkání a nejspíš i rozpačité reakce, ty jeho určitě. Ještě ten den přijde dopis z jeho rodného kraje, kde je mu oznámen příjezd...COŽE?? Samozřejmě, že svatba byla něco očekávatelného ale…tak brzo? Nejspíš se mu přitížilo jen z té představy a na zbytek dní, před příjezdem svých potencionálních žen, se zavře u sebe a ponoří do studia. Není žádán k princi, hodiny se posouvají na neurčito a on se raději zahrabe v knihách, to mu vždycky šlo skvěle. Jen do chvíle, kdy zjistí, že onen den právě nastal a celou dobu přemýšlí spíš nad Rickem, než nad poznatky z historie. Má si vybrat? Jak si může ve svém věku vybrat? Vždyť ještě nic nestihl.+Přečetl jsi málo knih?+ Dobírá si ho jeho vlastní podvědomí, protože není z těch, kdo by prožil bouřlivé dospívání. Málem si to vynahradil nedávno ve své ložnici ale...+Nemysli na to.+ Napomene se přísně, i když ani to mu příliš nejde a s dlouhým povzdechem se jde obléknout. Musí dostát slovu, které dal své vlastní rodině. Nic jiného mu ani nezbývá a upřímně, není z těch, kdo by se stavěl na zadní. Trvá mu to neskutečně dlouho a u toho vymýšlí vše možné způsoby, jak se tomu vyhnout, od smrtelného pořezání papírem až k utopení v kaluži vody na své malé terase, která vznikla po krátkém dešti. Nakonec mu nezbude nic jiného, než opravdu opustit své komnaty a přivítat je se vší úctou, jak se sluší. Dostát tradici a nepošpinit jméno své vlastní rodiny. Jakmile ženy vystoupí z kočáru, na jeho tváři se objeví úsměv, stejně zdvořilý jaký nosí po většinu času a přivítá je, jak se sluší a patří i s doprovodem, který moc dobře poznává. Přijel společně s nimi jeho strýc, kterého neviděl už několik let.
"Vítejte." Jako první se ukloní svému příbuznému, než pokračuje k neznámým ženám.Vlastně, jednu z nich poznává, už ji zahlédl, matně si vybavuje rysy její tváře. Dcera správce majetku jejich rodiny. Vyrostla v okouzlující dívku a o to horší to pro něj, prostě se stydí. Obzvlášť, když mu hlavou začnou běhat poznámky, které by si jistě neodpustil Ricko. No výborně, už je schopný vymyslet i tohle.
"Prosím, nechal jsem připravit menší pohoštění v zahradách. Po tak dlouhé cestě, to jistě nebude na obtíž." Pokyne jim všem k nedalekému placu, kde je vše náležitě připraveno. Je krásný den, jistě mu nebudou mít za zlé, že vše přesunul ven.

Ricko, Taiji

Ricko už je dost blízko na to, aby slyšel každé Inoranovo slovo a jeho vítání obou dam i toho muže. Na chvíli zůstane stát mezi keříky, aby odhadl situaci a živýma očima přeskočí i na to pohoštění o kus dál. Jsou to chrámové prostory, Taiji o tom musí vědět. Ricko se rozhodne ve vteřině, když se odlepí z místa a s rukama za zády jako pán, kterým samozřejmě jako šlechtic je, vykročí rovnou k nim. V očích mu hravě jiskří.
"Dobré odpoledne." Popřeje jim a stejně tak si vychutná, jak se všechna pozornost stočí přímo na něho, dámy se začnou klanět a ten starý pán vlastně taky. Někdy je super mít titul. Oplatí jim ležérní úklonu hlavou, než se zastaví poblíž svého učitele a věnuje mu nic neříkající úsměv. Nějak se nedokáže zbavit pocitu, že je krásný, asi víc, než býval před pár dny.
"Netušil jsem, že máš tak okouzlující sestry." Prohodí na adresu těch dam, které se začnou červenat a pan strýc je představí. Sestry to nejsou. Tak kdo to je? Co dělají tady a proč? Proč ten soukromý dýchánek, který se očividně týká jenom Inorana a nikoho jiného v paláci?
"Nenechte se rušit, jenom procházím." Pokyne jim dlaní tamtéž, co Ino před chvílí, věnuje mu dlouhý pohled a pokračuje ke svatyni. Jakmile je tam, začne hledat Taijiho. Za svatyní stojí velký tradiční dům, ve kterém bydlí a zrovna tady na dřevěnou konstrukci bezostyšně věší vlastní spodní prádlo, bez ohledu na to, že princ by se mohl přijít modlit kdykoliv. Před ním je vědro s vodou a valcha a kopec dalšího prádla.
"Konnichiwa, jdeš risknout to listí?" Pozdraví ho Tai s jiskrami v očích, ale Ricko má úplně jiný plán. Zašklebí se na spoďáry, Tai pokrčí rameny, že o co jde a on ho za lem kimona odvleče kus do dvora, aby bylo vidět na dýchánek.
"Ty hele kdo to je?" Začne se vyptávat. Tai se opře ramenem o kmen stromu a začne si ubalovat.
"Proč? Choděj tady hezčí holky." Odtuší a Ricko protočí očima.
"Nedělej a řekni, kdo to je." Mračí se, zatímco se Taiji pousměje.
"To jsou milý zlatý námluvy. Měly by z toho být zásnuby, pak svatba a kopec dětí nebo tak nějak. Taky tě to čeká. Mě naštěstí ne." Rozesměje se. On je kněz, když nebude chtít, nikoho si brát nemusí. Svede to na panenskou čistotu.
Za normálních okolností by Ricka vyděsilo, co mu tady Taiji říká o jeho vlastní svatbě, ale teď... Zůstane na Inorana hledět s výrazem To ne a ani si ho neuvědomuje. Vůbec neví, odkud se to bere.
"Musíš něco udělat! Říct, že ti Kami sdělili, že není vhodná doba, konjunkce sfér nebo cokoliv!" Začne naléhat, než Taiji vydechne oblak kouře a ten se nese vzduchem samozřejmě až k sedánku.
"Zas tak ošklivé ty holky nejsou, nech senseie, ať si taky vrzne." Prohodí nezúčastněně.
"Jsou. Jsou strašně ošklivé a on říkal, že se z toho potřebuje vykroutit. Když to zařídíš, bude ti hrozně vděčný." Začne nepokrytě lhát.
"Jak moc vděčný?" Ptá se Taiji.
"Nesmírně. Ten váček bude pěkně těžký." Nasadí Ricko smrtelně vážný pohled a Tai mu vrazí svoje cigáro.
"Jo?" Ujistí se ještě, zaběhne do svatyně, přinese odtud kadidlo a všechno možné, co jen jde a vykročí zahradou k malému oltáři nedaleko pikniku. U toho se tváří, že mu nebe padá na hlavu a polohlasem lamentuje, jaké je to neštěstí.

Inoran

Zrovna se chystal promluvit se strýcem, když se mu v zorném poli objeví Ricko. Překvapeně pootevře rty a není schopný ho ani pozdravit nazpátek. +Výborně. Pak, že jsi vzdělaný.+ Počastuje se v duchu, ale vyřeší to úklonou, než je schopný posbírat slova. Možná i zčervenal? Ne, to snad ne.
"Dobré odpoledne." Vypadne z něj nakonec trochu přiškrceným hlasem a vůbec by ho nenapadlo, že s ním tolik zamává jen jeho přítomnost. +Sestry? Kéž by.+ Povzdechne si v duchu a chtěl by začít horečně vysvětlovat, že to není, jak to vypadá. Ale ono je to přesně, jak to vypadá, proboha. A vůbec, proč má chuť mu něco vysvětlovat? Radši si ani nevšímá, jak po něm dívky pokukují, asi si myslí, že je nervózní z jeho postavení. Další skvělá vizitka. Má chuť vběhnout do paláce a shodit na sebe minimálně knihovnu, jak hloupě si teď připadá.
"To je škoda, jistě bychom uvítali takovou společnost." Slyší říkat sám sebe a u toho mu kouká do očí. Není schopný se v první chvíli podívat kamkoliv jinam. A už vůbec nevnímá, jak by jeho slova mohla vyznít. Tedy před ostatními asi ne ale oni dva.... V očích má věty jako chtěl bych si promluvit a mrzí mě, že jsi odešel, ale nic z toho se nedostane na povrch, to už by si opravdu zavařil. Místo toho, aby promluvil, mu jen věnuje další úklonu a ještě se několikrát ohlédne, než se společně se svou návštěvou usadí na připravená místa. Kolem něj už se hromadí sloužící, aby všechny náležitě pohostili, a on vůbec nevnímá kradmé pohledy Sieko a Akari, které by si ho očividně rády prohlédly více.
"Tví rodiče by byli nadšení, kdyby se svatba konala, co nejdřív. S tvým postavením to bude jen další pomyslný krůček na žebříčku." Sděluje mu strýc a on vnímá tak polovinu. Viděl je Ricko  a co si pomyslel? Řekl mu někdo, co se tu děje? Co si o tom myslí?
"Hm, jistě, jistě." Odtuší jako první, aby zamaskoval to, že jeho hlava létá úplně někde jinde a málem převrhne svůj šálek a obě dívky se skoro rozesmějí. +V plné kráse Inorane, opravdu.+ Pogratuluje si.
"Samozřejmě jsem připravený dostát veškerým tradicím a závazkům, které jsou mi předurčeny. Chápu důležitost tohoto sňatku." Krátký pohled na obě dívky a Seiko se červená? Z něj? Nebo z toho, jak se snaží skládat slova k sobě?
"Možná bys mohl ukázat dívkám zahrady paláce." Pobídne jej jeho strýc ale to je to poslední, co by vážně chtěl. Sedět tady mu přijde mnohem bezpečnější. A pak se mu v zorném poli objeví Taiji. Ještě s ním neměl tu čest mluvit ale...Mohl by ho využít, aby se vyhnul dotlačení k procházkám?
"Možná bude vhodnější seznámení s naším knězem, pokud..." Postřehne jeho lamentování a vstane.
"Taiji-san, všechno v pořádku?" Osloví jej uctivě. +Prosím, řekni, že přijdou minimálně stoleté bouře a bude po zásnubách.+ Modlí se v duchu.

Ricko, Taiji

Ricko nervózně přešlapuje u prádla, mezi prsty mu hoří ty bylinky a jsou neskutečně cítit a ze svého místa se snaží pochytit všechno, co se tam děje. Vidí na ně, ale teď nic neslyší.
"No tak Taiji, vím, že žiješ skromně, ale prachy se hodí, věř mi!" Nabádá ho v duchu. Řekl to Inoran jenom tak nebo skutečně stál o to, aby se k nim Ricko připojil? Ale pokud to byly zásnuby, pak asi nebylo vhodné, aby se do nich pletl? Vůbec neví, co by měl dělat. A co ty senseiovy pohledy, když se na sebe podívali? Nevypadal jako někdo, kdo by s ním nechtěl mluvit, spíš naopak. Uvědomí si, že volnou dlaní žmoulá něco v ruce a odskočí od Taijiho sušících se spoďárů.
"Pro boha..." Taiji už je skoro u oltářku a začne na něj vyskládávat obětiny jako by hořel palác. Roztržitě se ohlédne, když na něj Inoran promluví, odloží všechny věci a ukloní se jim, stejně jako oni jemu.
"Prosím nenechte se rušit, jen..." Několikrát mlaskne rty o sebe a podívá se k nebi.
"Jak nešťastné, že podobná událost probíhá zrovna v tomto období, ale nebojte se milé dámy. Zkušenost je taková, že smůla přijde jenom ve většině případů a v těch zbylých půjde všechno jako na drátkách." Zašvitoří s úsměvem a ženy zblednou. Očividně jsou pověrčivé a hlavně, kdo by nevěřil shintoistickému knězi? I válkami protřelí samurajové odháněli v budhistických klášterech zlé věštby a duchy od sebe.
"Přísahal bych, že jsem to ráno cítil.. jako by byli přímo tady... někdo se nezachoval jak měl. Musím to tady všechno vyčistit." Zvedne ukazováček do vzduchu, sáhne do kapsičky okolo pasu a vytáhne odsud

ochranné amulety, které všem rozdá.
"Jen pro jistotu. A kdy budete chtít oddat?" Zatváří se smrtelně vážně, ale dívky už si vyměňují pohledy.
"A kdy si myslíte, že bude ta lepší doba?" Zeptá se plaše jedna z nich. Taiji pokývá hlavou.
"To nevím, bohové se ještě nerozhodli, ale tak vážné rozhodnutí bych odložil minimálně na podzim." Daruje Inoranovi půl rok do dalších pokusů o zásnuby. Třeba budou do té doby vdané.
"Všechny šťastné okamžiky se vyčerpaly pro příjezd prince a teď budu muset doporučit i jemu, aby byl opatrný, kdyby se mu snad někdo zalíbil." Mrkne na ně vševědoucně. Pokud se bude držet zpět i princ, musí na to reagovat i ten dědek, né?
"Samozřejmě náš sensei je skvělá partie, úžasný mladý muž, jen... by mohla přijít chudoba na vaše pole nebo by mohlo být obtížné počít, víte jak to myslím, přijďte zkrátka zase na jaře." Odmávne to dlaní, otočí se na místě a jako svátost sama vykročí s mantrou na rtech zpět ke svému domu.

Inoran

"To je v pořádku, já…" Začne Ino a v duchu děkuje všem Kami za to, jak hodní na něj jsou. Každá minuta se počítá! Taiji se nenechá přerušovat a pokračuje a jemu se oči rozsvěcují, čím dál víc. Jak kdyby si nedokázal srovnat, co za pohromy by mohlo přijít a pro něj je to, to největší vítězství. Snaží se opravdu tvářit vyděšeně, jak kdyby byl ten nejlepší herec na světě, a jde mu to skvěle. Jen ať se tomu vyhne. Po očku se ohlédne na přítomné dámy, a jakmile vidí strach, má ještě větší radost.
"Ale to je příšerné." Odtuší přesně takovým tónem, jaký by měl s takovým oznámením mít a převezme si od Taijiho amulet s další poklonou. Zašilhá na strýce, který snad bledne ještě víc, než přítomné dámy. Jestli existuje někdo, kdo by Taijimu sežral naprosto všechno, je to právě on. Už ho vidí, jak odtud prchá, až se mu za patami práší a ani se neohlédne. Jen, aby ho náhodou něco nepostihlo.
"Jste až příliš laskavý." Poukloní se mu Inoran znovu, když ho začne vychvalovat a rozloučí se s ním, když už si to míří vlastním směrem.
"Teď by měla přijít správná doba na tu procházku?" Zeptá se Inoran a vidí, jak se dívky ošívají. +Jen utíkejte, tady vás nic dobrého nečeká.+ Pobízí je a málem se neuhlídá a doplnil by to gestem dlaně, jako když se vyhánějí slepice. Jen ať už jsou pryč.
"Je to hrozné, co by mohlo přijít. Princ jistě bude velmi opatrný." Pokračuje dál v Taijiho prorokování.
"Ano, to jsou velmi špatné zprávy." Přešlápne z jedné nohy na druhou jeho strýc a ohlíží se po kočáře? Snad ano.
"Nejspíš bude vhodnější tvé zásnuby odložit na lepší dobu. Tví rodiče  se nebudou zlobit, když jim vysvětlím, jaká je situace. Jistě to pochopí a budou očekávat příznivěji nakloněnou dobu. Dámy se mnou jistě budou souhlasit." Oči obou se upřou na dívky a ty jen nesměle ale souhlasně přikývnou.
"To mne opravdu mrzí, vše bylo dokonale připraveno. Ale protivit se chodu věcí by jistě nebylo nejvhodnější. Mohu vám tedy alespoň na cestu nechat připravit občerstvení." Nabídne jim Inoran a už se chystá zaúkolovat sloužící.
"Ne, ne to nebude třeba. Cestou jistě doplníme zásoby, nebudeme tě dál zdržovat od povinností." Pakuje se strýc a popohání dívky před sebou, skoro se zapomene i rozloučit.
"Uvidíme se na jaře, možná spíš v létě. Pro jistotu." To je taky jediné, co se mu od staršího muže ještě dostane a Ino má opravdu, co dělat, aby se nerozesmál. Tohle není pohroma, tohle je snad dar.
"Jistě, až budou okolnosti příznivěji nakloněny, budu očekávat váš příjezd." Rozloučí se ve vší slušnosti a pak vykročí zpátky k pohoštění. Tam se sveze na kolena a už se opravdu upřímně usmívá.
"Žádná svatba, to ani náhodou." Houkne si pro sebe, když kolem sebe na dvě minuty opravdu nikoho nemá  a možná začíná mít i hlad, jak se mu ulevilo.
"Za tu dobu se mi třeba něco stane a bude po nějakých zásnubách." Uchechtne se nad svou vlastní větou, do té doby si třeba pořídí nějakou nemoc. Očima těká po tabuli, co by si jen vybral, jeho tvář září úlevou a oči společně s ní.

Ricko, Taiji

Taiji ještě po cestě přemýšlí, jestli neměl sehrát nějaké divadlo se špatným znamením třeba v šálku od čaje nebo tak něco, ale možná už by to přeháněl? Princ se nejbližší půl rok určitě ženit nebude a oni v tom budou vidět bubáky z paláce. Půjde jim příkladem a nikdo se nad tím nepozastaví, hračka. A vzhledem k tomu, že Inoranova žena by musela žít tady, nezpochybní to ani jiný kněz z místa, kde jsou znamení pro změnu šťastná. +Já jsem tak dobrej.+ Projde mu hlavou a ani ho nenapadne, že si zahrává se svou vlastní karmou. Proč by, tohle byl dobrý skutek! Jakmile je u Ricka, potutelně si povypráví, co přesně jim řekl a pak se společně smějí tomu úprku, který mají před očima.
"To bylo rychlejší, než jsem čekal." Baví se Taiji a balí nové listí. Tamto už dohořelo.
"Museli si myslet, že když tady budou dýchat vzduch ještě chvíli, pomřou jim zvířata na mor." Směje se Ricko společně s ním, ale jakmile je Inoran sám, popadne ho Taiji za rukáv a vleče ho k němu. Ricko se tváří trochu nechápavě a nejistě. Taiji se zastaví nad senseiem a natáhne k němu ruku. Konečky prstů udělá gesto Tak dávej, honem a výmluvně se na něj zadívá. Ricka trochu polije horko, ale za jeho zády kývne bradou směrem k Taijimu, zatímco Ina přesvědčuje očima, aby mu zaplatil. Rty formuluje Já ti to vysvětlím. Počká si, až to Ino opravdu udělá, Tai si v rukou převrátí měšec, zapřemýšlí, kolik tam toho je, pak se spokojeně zazubí, vloží cigáro do koutku a mrkne na něj.
"Dík. Kdykoliv k dispozici." Naznačí úklonu a odejde zpět ke svému domu. Ricko se podrbe v týle, culí se jako nevinnost sama a pak zaklekne ke stolku naproti Inoranovi. Zaloví v rukávu pro vlastní měšec a posune mu ho po stole.
"Hlavně se o to se mnou nehádej, mám trochu lepší příjmy, než učitelské." Zahučí a je nad slunce jasnější, že je to jeho práce.
"Takže... teď, když jsem ti zničil svatbu... co tady máš k obědu?" Natahuje se po jednom z talířů.

Inoran

Už, už si před sebe skládá nějaké ovoce, jak by si dal malou svačinku, když se k němu nahrne Taiji a vleče za sebou Ricka. V tu chvíli mu skoro vypadne všechno, co má v rukách a hledí na oba hodně nechápavě. Pak začne těkat očima z jednoho na druhé a s Taijiho gestem jej i napadne, že to tak úplně nebyl přirozený chod věcí. Zařídil to Ricko? Ale proč? Je to vůbec možné? Stáhne obočí na chvíli k sobě, jak usilovně nad tím přemýšlí, ale nakonec sáhne po naditém váčku a podá ho Taijimu. Ať je to, jak chce, pomohl mu a on se nemusí ženit. Proboha, vždyť by mu v tuhle chvíli dal všechno, co má, jak moc šťastný je, že tak rychle odjeli.
"Já děkuji, možná na jaře nebo v létě, musím začít pořádně šetřit." Odtuší a neprozradí nic navíc, ale v očích mu pobaveně zasvítí. Mohl by se tak vyhnout svatbě znovu? A nebude to už moc podezřelé? Tohle bude muset s Taijim ještě probrat ale rozhodně by toho mohl využít a vůbec ho netrápí, že to, nad čím přemýšlí, není ani trochu podobné jeho povaze. Pak se jeho oči stočí na Ricka s mírně pozvednutým obočím, než je skloní a pro sebe se pousměje.
"Takže jsi mi ji opravdu zničil ty?" Broukne tiše a neubrání se krátkému uchechtnutí. Chtěl s ním mluvit, ale teď úplně neví, jak začít. Jakmile se na něj zase podívá, už sune váček jeho směrem a zavrtí odmítavě hlavou. S tím platem má sice pravdu, ale brát si od něj peníze vážně nechce.
"Kdybych věděl, že to jde, udělám to sám." Poposune váček zase k němu a ano, je to snad poprvé v životě, kdy se klidně hádat bude.
"Hm, myslím, že jsem schopný zařídit cokoliv, na co máš chuť." Usměje se na něj mile.
"Uhm, proč jsi to udělal?" Zeptá se ho, když mu poposune šálek, aby mu mohl nalít. Nic alkoholického, z toho už je dost dobře vyléčený a  ještě dlouho bude.
"Ricko, já..." Začne pomalu a vypadá u toho opravdu nejistě. Co mu kruci chceš říct a nevypadat u toho jak pitomec?
"Díky, já se fakt ženit nechci." Dosedne zpátky a krátce se zasměje. Cítí se s ním uvolněně, než vůbec čekal, i když je tu pořád ta situace z oné noci. Jak to jen nakousnout a nenápadně zjisti, co si o tom celém myslí? A proč to vůbec chce vědět? Vždyť by mu na tom nemělo záležet ale...Záleží a hodně.

Ricko

Ricko se krátce zasměje, viděl to blýsknutí v Taijiho očích a jasný úsměv, když Ino sám zmínil, že za rok budou jeho služby znovu potřeba. Však on by něco vymyslel, aby se to nějak sehrálo.
"Už to tak vypadá." Odtuší Ricko, ale ten váček nechá schválně ležet na stole mezi nimi. Prostě odsud odejde první a pokud Ino nebude chtít, aby si jeho peníze užilo služebnictvo, nakonec si ho vezme.
"Cokoliv? Doufám, že víš, co říkáš, protože posledně... to tak nevypadalo..." To by nebyl on, aby do toho nešel po hlavě a neřekl, na co přesně by tu chuť měl. Ne, že by si ještě před deseti vteřinami rozmýšlel, že tohle poví. Pak se mu ale podívá do očí a nasadí úsměv Dělám si legraci. Ino by byl schopný zemřít na zaskočení vlastní slinou. Pak je mu ale položena přímá otázka, on kmitne obočím a doopravdy se zamyslí.
"Nevím, Tai mi řekl o co jde a nevypadal jsi úplně šťastně..." Prohodí, jako by šlo o kamarádskou výpomoc, ale před chvílí opravdu panikařil, že se mu tu sensei ožení a bude po všem. I když není po čem.
"Často dřív jednám, než přemýšlím, myslím, že... už to musíš vidět sám." Znovu se usměje. Natáhne se po šálku s čajem a přisune si ho ke rtům. Je výborný. Zvedne od něj jenom oči, když se podívá do těch Inoranových. Tohle znělo docela vážně. Mírně se pousměje, když šálek zase odloží a podívá se bokem po zahradě.
"Tak to jsem rád, protože kdybys chtěl a já udělal tohle, asi bys mě teď nutil předčítat všechny svitky, co máš v knihovničce bez možnosti jít alespoň na záchod." Přesune váhu z pat na bok, vlastně se tam tak trochu rozvalí.
"Dneska je krásně, co?" Jasně, o počasí! To nejpitomější, co jde vymyslet! Objeví se sloužící a donesou oběd pro čtyři lidi. Vypadají zaskočeně, že jsou tu jen dva.
"Jen to tady položte, my to zvládneme." Mává Ricko rukama a už se natahuje po zakrytých mističkách, aby odhalil, co v nich je. Jako první se vrhne na jarní závitky.
"Vůbec bych nečekal, že spolu dneska budeme mít piknik v zahradě." Znovu se mu podívá přímo do očí. Ani jeden se zatím nevrací k tomu, co bylo, když se nepočítají Rickovi věčné narážky, jenže bez nich by byl asi nemocný. Už jednou dostal přes prsty, že je moc hrr.
"Už jsi využil princovo privilegium v harému?" Zeptá se zvědavě.
"Ne, taky špatně... já nevím..." Povzdechne si.
"Prostě mi to nejde... asi mě budeš muset dát ukazovátkem. Dobře já půjdu jíst támhle..." Zvedne dlaně v obranném gestu a snad by se i býval zvedl.

Inoran

Naposledy těkne očima k váčku a už si plánuje, jak mu ho nějak později podstrčí. Byla by mu hanba, kdyby si ho opravdu vzal, to se prostě nesluší. Málem řekl něco jako To je dobře, ale zatím si to nechá pro sebe a pak mu vážně málem zaskočí a skoro mu vyletí čaj nosem, když přijde Rickovo dobírání. Ne, na tohle si prostě nikdy nezvykne. Tváře mu zahoří a snaží se popadnout dech. Párkrát zamrká, aby zjistil, jestli to myslel vážně nebo ne ale..vypadá to, že si z něj dělá legraci.
"Já vím, že moje hodiny nesnášíš, ale utopit mě vážně nemusíš." Napomene ho, ale koutky už mu stoupají nahoru. Co mu má na to proboha říct? Že tentokrát by to dopadlo jinak? +To mu neříkej.+ Proběhne mu hlavou vyděšeně. Začíná být přesvědčený, že by to snad Ricko vážně udělal a on...Ne, na něco podobného myslet nebude.
"Hm, ano to jsem si všiml." Odtuší jako první a pak se znovu rozesměje. Jak to dělá, že z něj vypadne vždycky něco podobného?
"Na ten záchod bych tě jít nechal. Možná bych ti dovolil i svačinu, když by se poctivě učil." +A  užíval bych si, že tě mám pořád na očích.+ Podívá se na něj s milým pousmáním a je vidět, jak moc vděčný mu je a navíc...Hrozně hezky se mu na něj kouká a to, co si myslel v onu noc, se vrací i za střízliva. Nadechne se podruhé, odhodlaný mu o té noci říct víc ale  vyruší ho oběd, který přinesou. Poděkuje a sám sáhne po závitku, opravdu už má hlad. A věty co chtěl říct, spolkne s prvním soustem.
"Je, ideální den na oběd venku. Je to mnohem lepší, než jist uvnitř. Mám sice jen malou terasu, ale jsem tam vždycky, když je to možné." Prozradí mu něco na sebe a pokračuje dál v neškodném tématu. A pak mu málem zaskočí podruhé....
"Ehm, cože?" Podívá se na něj překvapené a jídlo odloží, s ním to vážně nemá smysl zkoušet. Upírá na něj trochu nechápavý pohled. Že by na tom něco bylo, třeba mu to taky není jedno.
"Počkej, nikam nechoď." Vypadne z něj možná až příliš rychle, když se pozvedne a sáhne po jeho zápěstí, aby ho opravdu zastavil.
"Ne, nebyl jsem v harému a ani se tam nechystám." Odpoví mu jak první, když radši rychle ruku stáhne zpátky.
"A ani ukazovátko na tebe vážně vytahovat nechci. Nemusím, že ne?" Podívá se na něj trochu vyděšeně, jak kdyby tím myslel, čert ví co. Nadechne se a už je zase vyrušený. To jim nedají na chvíli pokoj?
"Tohle je k vzteku." Zamumlá si pro sebe sotva slyšitelně.
"Projdeme se?" Sebere všechno svou rozvahu a klidnou povahu, které má teď hrozně málo a sám vstane. Udělá několik kroků do zahrady a ohlédne se.
"Tam budeme mít klid." Upře na něj oči a trochu ho jimi poprosí, aby šel taky.
"Ricko, já.." Začne už asi po třetí a uchechtne se. Teď se mu to snad podaří.
"Ten večer..." Leze to z něj pomalu ale je odhodlaný to konečně dokončit.
"Se mi líbil. Jen..." Zajede se dlaní do vlasů.
"Nemělo by se mi to líbit a prostě jsem se lekl." Pokrčí rameny a uškubne větvičku z keře, který míjí. Tohle se trochu nepovedlo, je až po zem a on i vláčí sebou. Radši ji rychle zahodí.