Hromadné - Tobě ten víkend asi moc nestačil, co? - část 3.

(Zkušebna)

Ruki, Kai, Aoi, Die, Boogie

Ten Uruhův jeden den slyšel nakonec asi jenom Ruki, jinak nikdo. Loupne po něm očkem a pro sebe se usměje, ale pořád neříká vůbec nic. Je naprosto spokojený, že je mimo všechnu pozornost. Zvedne hlavu až ve chvíli, kdy na něj zavolá Rei, široce se usměje, dojde k němu a vezme ho kolem pasu, když se mu přilepí k boku a spánkem na prsa. Kai protáčí očima a Aoi se ušklíbne.
"My jsme si to mysleli. Tak z toho konečně nemusí být tajemství." Vrátí Aoi Reitovi rýpanec, ale musí se zasmát tomu Uruhovu prostředníčku. Přesně tak, jeho řeč! Uruha si vzápětí vyslouží Rukiho velmi zamračený pohled, když dojde na jeho krk, kterému se bohužel divil jako první Reita. +Já tě nesnáším.+ Pomyslí si na adresu Toshiyi, protože kdyby tohohle nebylo, byl by v klidu. Ostražitě ho sleduje, jak jde k Aoimu, jak se oba na něco dívají a říkají si cosi o pivě. Zamračí se ještě víc. Proč jenom oni a zbytek ne?
Aoi se podívá na fotku a... Musí pootevřít rty, na chvíli si telefon vzít a nakonec se jemně usměje. Zvedne k Uruhovi černé oči a sotva znatelně přikývne, i když pořád netuší, jak může poukazovat na Zyeana. Musí něco vědět, něco Aoimu uniká. Řekl mu to Sena? Volali si kluci třeba a povídali si o nich? Nakonec se mezi sebou všichni domluví, že se každý půjdou věnovat svému, ať už v budově nebo doma.
"To ne." Řekne Ruki.
"Zítra mu to musíme fakt vynahradit." Povzdechne si nad kapelníkem, dojde si zabalit Korona do tašky a... +Já jdu spát.+ Pomyslí si. Dneska se nebude mít rád za to, jak zabil pracovní den, ale leze na něj šílená únava. Toshiya byl nezničitelný. Vůbec by se nedivil, kdyby někde jel na plné pecky a ani si nezívl.
"Tak zítra kluci." Rozloučí se a mizí ze dveří dřív, než po něm bude kdokoliv cokoliv chtít.
Die protočí očima na to Savo, ale neřekne na to nic. Jen si dál pohrává se svými vlasy a nechává ho vyvztekat. Nejradši by to udělal znovu, když dojde na Kaoru, protože to přece nebyla pointa. On moc dobře ví, že zrovna Čumáček je asi největší Toshiyův trn v patě, ale... už se stalo. Pozornost mu začne věnovat až ve chvíli, kdy ho Toshiya popadne za tričko. Podívá se mu rovnou do očí, nutno dodat, že dost nebojácně.
"Prsty." Zopakuje ještě jednou, ale mile se pousměje, když mu zvolna položí obě ruce kolem krku.
"Nikde v tom clubu jsi nebyl. Hledal jsem tě polovinu večera." Šeptá svůdně do jeho rtů. Může si za to sám. Zase ho pustí, ale Toshiya si začne domýšlet i zbytek. Sice nikomu žádná plamenná vyznání neřekl, ale byl s ním na rande, to je pravda.
"Co tady pliveš!" Rozčílí se už i on, tohle je nechutné. Kluci občas byli jako prasata, jak když si hráli s těmi kuřecími hlavami a on málem zvracel. I on se dovede zle mračit, ale jen do chvíle, než mu Toshiya začne hrozit, jak to z něj dostane.
"Hmm, máš na to hodinu, zdá se. Nevolali ti i Kyo a Shin? Nevolal jsi spíš ty jim, abychom měli klid?" Mrká na něj jako panenka a provokuje, co to dá. Pak dostane zákaz a vyprskne cosi mezi Tseh a uchechtnutím.
"Jsi sexy, když se zlobíš." Trápí ho dál, ale Toshiya nemá nejmenší šanci Die uhlídat. Die se doopravdy zamyslí. Nějak mu Reita určitě říkal, ale bylo to něco, u čeho doufal, že to nebude vyslovovat nahlas. Než stačí odpovědět, Totchi zahuláká na někoho dole a vzápětí mu řekne, že to je Shinya. Ve vteřině je Die u něho a přes rameno nahlíží dolů na chodník. Co to je za chlapečka? Pobaveně se usměje, když si s Toshiyou vymění pohled.
Boo se zrovna chystal se Shinyou pro kytaru, která čekala v recepci. Nemohli si tu k sobě nic dovolovat, ale i tak byl blíž, než by měl, když si na chodníku špitali. Jakmile se z patra ozval ten hlas, těžko říct, který z nich sebou škubl víc. Od přírody měl v sobě zakódovanou jistou poslušnost a tohle neznělo jako prostor pro odmítání. Minimálně by to mohlo vypadat jako útěk.
"No já..." Vykoktá Boogie, začervená se, ale nakonec přikývne.
"Stejně by se to asi brzy stalo." Řekne měkce a společně vejdou. Vyzvedne basu a s ní přes rameno, se výtahem - TÍM výtahem - dostanou nahoru. Po cestě stačí hrozně červenat a vyměňovat si se Shinyou pohledy plné narážek, i přes to, že s nimi cestuje dalších pět lidí. Když vstupují do zkušebny, nejradši by se držel spíš za ním a minimálně se ho jistil alespoň za ruku, ale jen tiše pozdraví Toshiyu, kterého zná z clubu a přeostří na Die. Oba vypadají... dokonale. Jen Toshiya o dost míň sympaticky. Spíš je asi naštvaný. Die si zrovna něco čte v telefonu.

To tě vzrušuje, dělat to klukovi do zadku a u toho koukat na fotky nahatých holek?


Napíše naprosto přímočaře a pobaveně sms odešle.

Reita, Uruha, Toshiya, Shinya

Rei protočí očima nad Uruhou ale klidně nechá Rukiho, aby se k němu přitulil. Možná by to opravdu mohl být skvělý krycí manévr. Mohl by to říct nakonec Rukimu? I přes výraz jaký měl, když je viděl na párty.
"Musel jsem vám zahrát divadlo. Přece se nebudu chlubit, že to je moje práce hned ve dveřích." Pokračuje dál ve svém vlastním vtipu a možná taky trochu záchraně Rukiho, ten očividně taky nechce, aby se někdo dozvěděl něco víc.
"Tohle mám u tebe." Sdělí mu šeptem a pak ho s plácnutím přes zadek propustí.
"Jo, to musíme." Kývne ještě hlavou směrem k debatě o Kaiovi, někdy to s nimi vážně neměl jednoduché a dneska se to jenom potvrdilo.
"Já mizím taky a ano, tentokrát jdu fakt domů." Prohodí, když vidí pohled Uruhy a vypaří se taky. Nesjede ani dolů k výtahu a pípne mu smska.

Měl bych? Možná mi poradíš jak to udělat, protože já mám v hlavě zatím jen jeden zadek. Dneska večer?


Odepíše a pak otevře ještě jednu konverzaci. Rukiho totiž už nestihl.


Dej vědět, až budeš mít čas. Potřebuju s tebou mluvit. Pořádně se vyspi.



Připojí ještě a odebere se domů. Uru už si taky balí svoje věci a pak koukne na Aoiho.
"Myslel jsem to vážně s tím pivem." Podívá se na něj.
"Vážně jsem rád, když tě vidím tak spokojeného. Myslím, že bylo na čase. Tak se toho neboj, je to vážně úleva propadnout tomu." Usměje se na něj vřele a přehodí si popruh přes rameno.
"Ať je to, jak je to. Už dlouho jsi nevypadal tak v pohodě. Nevím sice, co se dělo ale očividně ti to svědčí." Dodá ještě, než vykročí ke dveřím.
"Počítám s tebou. Užij si den a zítra čau." Rozloučí se s ním a vážně rozvažuje, jestli se vůbec ještě staví doma. Hrozné zdržení, no vážně.

"Byl jsem tam pořád, ale ty jsi měl očividně plný zadek práce." Protočí nad ním očima v sloup a potěšeně sleduje, jak Shin a Boo zmizí v budově. Ne, že by na něj Dieho blízkost nepůsobila, musel by být mrtvý a ještě chvíli přemlouvání a je možné, že by to s ním opravdu zahýbalo, jenže on má v hlavě hlavně Rukiho a ten ne a ne ven. +Budeš umírat každé turné, ale máš, co jsi chtěl.+ Pak pokrčí rameny.
"Možná jsem opravdu měl, když vidím, co s tebou nedostatek sexu dělá." Rýpne si do něj ještě.
"Nevím, kde je Kyo, už tu měl být." Pozvedne nepatrně obočí.
"Já jsem sexy vždycky, copak už fakt nevidíš?" Nechá se strhnout na jeho notu, otočí se čelem do místnosti a klidně si pokuřujíc čeká, až se ty dveře opravdu otevřou.
"Ještě jsme spolu neskončili." Ujistí Die ale teď je na řadě Shin. Toho ještě dneska netrápil a má teď tu nejlepší příležitost. A pak se asi staví za Rukim, přece ho nemůže nechat vyspat. To by byl asi nemocný. Pravý koutek se mu pozvedne v návaznosti na jeho myšlenky.
Shin je s každým patrem nervóznější. Kdyby je neznal, asi by byl mnohem klidnější. Krátce se podívá na Boogieho a pokusí se mu konejšivě sevřít předloktí, aby si toho nikdo z přítomných nevšiml. Otevře dveře a radši projde jako první, aby to zkusil nějakým způsobem celé ukočírovat, ale zrudne hned, jak vidí Toshiyův ledový úsměv.+To to začíná.+
"Hm, ahojte. Tohle je Boogie." Představí ho jim oběma a podívá se na lízátko, které protáčí Totchi mezi prsty.
"Vítej mezi námi Boo-chan, vždycky je radost vidět Shinovu kořist v celku." Neodpustí si poznámku a hodí po Shinyovi rudé lízátko.
"Něco sis tu nechal." Připomene mu ještě a sleduje, jak se snaží něco říct.
"S Diem ses ještě neviděl, že?" Ohlédne se Shin na Boogieho a mile se na něj usměje, aby ho ujistil, že je všechno v pořádku. Není, protože tohle jestli přežijí, tak už ho nic nerozhází. Nechá ho přivítat se s Diem a pak se rozhodně, že Boogieho jen tak nedá, prostě ho před nimi vezme za ruku a vede sebou k pohovce.
"Mohl sis ho klidně nechat, my jich máme dost." Usměje se na Toshiyu nevině a tváře už mu zase hoří.
"Já nevím, ty na ně balíš, kde koho. Nebo že bych se spletl ve značce?" Podívá se na Die s mírně pozvednutým obočím, jak kdyby se ho ptal, jestli se plete nebo ne. On se neplete nikdy ale...Zahrát to klidně dokáže.
"Kde koho ne." Ohradí se Shin a sevře Boogieho dlaň silněji a snad poprvé v životě se zamračí. Vypadá spíš komicky, ale zkusit to musel.

Ruki, Aoi, Die, Boogie

Ruki už sedí v taxíku na cestě domů, hlavou opřený o sklo a musí se usmívat nad tím, co mu šeptal Reita. Asi pochopil o něco víc, než ostatní, ale upřímně by se divil, kdyby zrovna on ne. Když dnes už asi po sté loví telefon, překvapí ho, že to není Toshiya, ale ten, na kterého zrovna myslel. Jak ví, že jede spát??? Nicméně...

Co zítra po zkoušce?



Navrhne rovnou. Ať je to co je to, jeho by čekat nenechal.
Aoi zůstane ve zkušebně s Uruhou sám. Dívá se na něj teď trochu překvapeně, protože to byl on, s kým se před tím pohádal nejvíc a kdo mu řekl, že když se mu s nimi nelíbí, má prostě odejít. Dlouho to viselo mezi nimi. Uru byl hodně přímý, když získal pocit, že musí a to se dělo i teď.
"Jo..." Vydechne jenom s jemným úsměvem. Však on ho zná, ví, že Uru je zamilovaný rád, že se mu to období líbí a dokonale si ho užívá, bez ohledu na to, co se mu kdy přihodilo, ale Aoi byl v tomhle jeho přesný opak. Pořád čekal, kdy se co strašně pokazí a on z toho zešílí. Pokud ne mezi ním a Zyeanem, tak... aby se mu třeba něco nestalo? Byli jako den a noc. Do slova. Jako by si myslel, že by mohl Zyeanovi přinést smůlu. Sleduje Uruhův odchod a ještě mu na všechna slova přikývne, než se rozhodne jako jediný s Kaiem zůstat v práci. Zyean stejně pracuje a co on doma... Musí mu vynahradit všechny dny, kdy byl... protivný.
Die trochu vyprskne smíchy. To docela sedlo, vzhledem k tomu, v jaké pozici se ocitl, ale smát se Toshiyovi do očí, to už byla provokace level devadesát devět. Jestli má on nedostatek sexu s tím víkendem, co prožil, tak je větší nymfoman, než si myslel. Pošle mu vzdušný polibek, když mu Toshiya slibuje pokračování, ale to už jsou tady Shinya a někdo, kdo vypadá ještě tak o třicet let mladší, než oni všichni dohromady. Je to roztomilé, ale pro Shinyu???
"Ahoj, holubičko..." Pronese Die jako by snažil svést rovnou i Boogieho, když už je v tom a podá mu ruku. Boo střídavě rudne trochu víc a trochu míň, ale nechá si mírně rozdrtit tu svou a usměje se na Toshiyu. Už slyšel v clubu, že Shinya takhle prý loví své oběti a zatím to považuje za jakýsi jejich vtípek, kterému jen moc nerozumí. Sleduje let rudého lízátka a pak se nechá odvést k pohovce, kde se posadí a opře pouzdro s kytarou vedle sebe o opěru. Vůbec netuší, proč ho Toshiya zavolal nahoru, ale už jenom zase s ním mluvit... Vidět i Die... možná přijde i zbytek? Mísí se v něm nadšení s touhou utéct někam daleko. Shinya použije množné číslo, když začne mluvit o lízátkách a on se šťastně usměje, zatímco volnou dlaň tiskne mezi kolena. Jenže zase padnou slova o balení co chvíli a on se přistihne, že mu to začíná být nepříjemné. Možná poprvé v život tak nějak...žárlí?
Die zvedne hlavu od telefonu. Důkladně se zadívá na lízátko.
"Ne, nespletl. Balící lízátko je vždycky tohle." Řekne měkce a vřele se na Boogieho usměje. Boo sevře Shinyovu dlaň nazpět, zatímco Die ťuká odpověď. To si mohl myslet, že se Rei bude chtít vidět hned dneska. Vůbec s tím nepočítal a teď si zvyká na představu, že by to tak mohlo být. Má ho zase pozvat domů? Nebo počkat, co navrhne on? Má vůbec říct, že má čas?

Takže mám do večera stáhnout nějaké dámské porno, co si u toho pustíme?



Ale ne, už kývl... Zatváří se rozmrzele, ale zároveň se uvnitř začíná těšit. Na ten jeho nosánek, samozřejmě... Možná na ty prsty... Přehodí si vlasy dozadu a schová telefon, když se konečně podívá pořádně na Shinyu.
"Copak to zkoušíš Shin-chan s tou pacičkou? Takhle na... veřejnosti?" Přisadí si vlastní dávku, když vstane, přejde k nim a sáhne po Boogieho pouzdře.
"Můžu?" Zeptá se a bez odpovědi ho rozepne a kytaru vytáhne. Podá ji Toshiyovi.
"Podívej Totchi-kun, tvoje krev." Zaplane mu trochu v očích, ale na Boogieho se znovu mile usměje. Ten vypadá docela vyděšeně, když se jeho basa ocitne zrovna u basáka Diru. Tohle si přál a zároveň to strašně nechtěl.

Reita, Toshiya, Shinya

Rei se uvelebí ve svém autě a sáhne po telefonu. Od Die zatím nic, ale Ruki mu píše. Usměje se upřímně, když vidí jeho souhlas. Vlastně by ani nečekal nic jiného.

Jasně, to bude super.




Odpoví mu jen a nastartuje, aby vyrazil domů se dát trochu do kupy. Nejradši by na večer vymyslel nějaké super rande ale kruci, kdo má po tom všem myslet na něco jiného, než na to, až za nimi zapadnou dveře? Protočí sám nad sebou očima. Ještě je taky možné, že ho Die odpálkuje nebo bude ignorovat jako do dneška. Pak asi za ním rovnou pojede a připomene mu, co umí, protože ho není schopný po dnešku už vůbec pustit z hlavy. Před domem si opře čelo o volant, ale stejně se usmívá, dokud nepípne smska. Zasměje se tomu upřímně a hned napíše odpověď.

Já ho nepotřebuju, mně stačíš ty. Těším se na večer. Přivezu pivo a svůj nos. Tak nezlob.

Po Dieho oslovení se Totchimu zvednou koutky. Tohle přesně mohl čekat, a co přijde vzápětí taky.
"Já jsem si to myslel, tohle jsem viděl už tolikrát." Přisadí si ještě a pokývá u toho naprosto vážně hlavou.
"Nechce toho už nechat. Mám ty lízátka rád, to je všechno." Zamračí se na ně Shin ale hrůza z něj nejde vůbec. Je vidět, jak moc se Toshiya jeho výrazem baví.
"Aha, tak maličký to neví. No, já se ti ani nedivím, že ses ještě nepochlubil. Vypadá to, že by se vyděsil." Pokrčí rameny Toshiya a ohlédne se na Die, který už zase něco píše do telefonu. +Vyhodím ti ho z okna a bude.+ Vyhrožuje mu v duchu, ale teď ho potřebuje, aby trochu poškádlili jednu holubičku.
A pak se ozve znovu Die a Shin rudne o to víc, zároveň se v něm zvedá vlna vzdoru a o to víc, když pozoruje pochod Dieho jejich směrem.
"To většinou dělají ti, co spolu chodí." Začne bránit sebe i jeho.
"A byl bych rád, kdyby to tak zůstalo." Odtuší a hlas se mu trochu chvěje. Na tohle on prostě stavěný není.
"To, že vy dva to neumíte, není náš problém. Vzal jsem ho sebou, abyste o tom věděli, a taky má talent." Pochválí ho, narovná s hrdým výrazem a koutky mu vystoupají, když se ohlédne na Boogieho a palcem přeje po hřbetu jeho dlaně. Trochu sebou trhne, když se Totchi rozejde za Diem směrem k nim. Možná to vážně přehnal?
"Ale ale, malý basáček." Zastaví se před Boogiem, zhodnotí pohledem jeho nástroj a sáhne po jeho paži, aby ji promnul mezi prsty.
"Hm, poslední dobou by je jeden přelomil pohledem." Neodpustí si poznámku.
"Zvedneš ho vůbec nebo nosí on tebe?" Přisadí si ještě s nádechem pobavení, než vezme jeho basu do rukou a posadí se vedle něj na pohovku.
"Vyzkoušíme, jak jsi…" Odmlčí se krátce a podívá se Boogiemu z blízka do očí.
"Připravený na všechno." Skoro zašeptá a baví se nevraživým výrazem Shinyi. Sáhne za sebe, aniž by se pár sekund oddálil a nahmátne kabel na připojení, který si to nedávno odložil. Připojí Boogieho basu a zkusmo brkne.
"Hm, pěkné, moc pěkné." Okomentuje to a není tak úplně jasné, jestli myslí Boogieho nebo jeho...nástroj.
"Přestaň Totchi." Ozve se Shinyův hlas a stahuje obočí k sobě. Však on je zná, ví přesně, o co jim jde.
"Nemůže toho pro jednou nechat, když mi na tom fakt záleží." Přizná se jim oběma a sklopí oči k zemi. Boogieho ruku nepouští a nejradši by ho vytáhl na nohy a odvedl pryč. Zlobí se na ně, prostě pořád nedokáže pochopit, proč jsou takoví a vlastně ho to od nich dost mrzí. Kdyby mu na tom tolik nezáleželo, asi jen mávne rukou a nechá je, ať si hrají ale takto.

Die, Boogie

Boo zatím pořád jen zvládá sedět a poslouchat. Skládá si střípky a obrázky dohromady a zrovna uvažuje nad tím, jestli je první po dlouhé době, s kým to má Shinya trochu jinak a proto jsou na něj kluci takoví. Přece četl, jak tajnůstkářský je, třeba si lidi držel od těla daleko schválně a teď jsou všichni zaskočení, že je to jinak? Kdo by mu mohl vyčítat jen letmé známosti? Přece nebude ve svém nejlepším věku žít jako kněz. Navíc mu připadá, že tahle kapela má takovou zvláštně temnou auru kolem sebe. U nich to bylo docela jiné. Byli kamarádi, puberťáci, pořád samý vtípek a smích a mohli si říct tak nějak všechno. Tihle kluci vypadali... že spolknou zaživa všechny, kdo se nechají. Shinya se zdá se ještě nenechal. Ale nechápe, jak to dělá. A to z nich prý byl jejich leader zdaleka nejděsivější. A ten tu ani není. Už se nadechuje, že by jim řekl něco na vlastní vyděšenost, ale ještě pořád nepřetekla jeho míra. Shin ho ale překvapí, když na ně rovnou vytáhne, že spolu chodí. Prostě před nimi oficiálně.
Die se na ně najednou trochu zvláštně podívá, rychle se koukne na Toshiyu a pak zase na Shinyu. Sám má plnou hlavu někoho a teď jim jejich bubeník řekne, že tohle je jeho oficiální přítel?
"Zůstalo?" Zopakuje po něm.
"Kaoru tě sežere za živa." Odtuší, ale najednou je docela vážný. +Nemůže ho sežrat, potřebujeme ho, je nejlepší.+ Pomyslí si vzápětí a navíc... to pořád byl jejich malý Shinya, co se o něj starali. Nechce ho mít z očí. Upře zvláštní oči rovnou do těch Boogieho, dlouze a hodnotí ho.
Boo to chvíli vydrží opětovat a pak ty svoje skloní. Je to hrozně zvláštní pocit, vidět se s nimi poprvé a rovnou takhle a s tímhle tématem. Představoval si to celé úplně jinak, někde u piva...asi... Při slovech o talentu se pousměje, než promluví Die.
"Ale no tak Shin-chan, nečil se. Když to říkáš ty... jen nevím, jestli je to talent na basu nebo umí něco speciálnějšího. Na všechno mi přijde dost mladý. Kolik ti je?" Udeří na Boogieho, protože jejich Shin není už zrovna nejmladší, že ano?
"Je mi dvacet šest." Odpoví Boogie, ale plnou pozornost už má Toshiya, co mu sáhne na paži a přinutí ho konečně pořádně reagovat.
"Myslím, že když ti bylo jako mě, vážil jsi ještě míň a stylizoval ses do šatů, máme toho dost podobného." Připomene mu jeho začátky a velmi dívčí lolita vzhled. Vzápětí si uvědomí, že nejspíš poprvé v životě dostane strašně do zubů.
Diemu ale unikne cuknutí koutků a honem ho skryje za dlouhé vlasy. Tohle sedlo, au... Jeho telefon se zase ozve, takže ho vytáhne a dočte se, že Rei přijde k němu. Najednou ho zachvátí panika, že nestíhá a to tady ještě ani nezačali. Kromě toho... pivo, on, narážka na nos, kterou už vzal... pro sebe se něžně pousměje a trochu zapomene na svého komplice na pohovce. Boo strne a poposune se víc k Shinyiovi, když se Toshiya ocitne s nimi na pohovce a jeho basou na klíně. Už jeho dlaň trochu mačká. Toshiyův pohled se mu vůbec nelíbí, pořád si v duchu opakuje, že to je jen test, že byl v clubu úplně jiný. Die se po nich otočí od telefonu a uvědomí si, že mu začíná být Shinyii trochu líto. Asi vážně měkne a je to jen proto, že se sám těší na jeden večer...
"Ale no tak, Shin-chan, nerozplač se nám tu. Měl bys být odolnější vzhledem k tomu, co tě čeká, když to zveřejníš." Moc mu to neulehčuje, ale stáhne sám sebe a svoje "svody".

Toshiya, Shinya

Shin se podívá na Die a kývne hlavou.
"Jo, to je mi jasné." Pípne sotva slyšitelně ale stejně mu to má v plánu říct. Kouše se u toho do rtu a odvaha je ten tam.
"Stejně mi nic jiného nezbývá." Pokrčí rameny, protože on to vážně nechce tajit před nimi. Tentokrát opravdu ne. Byl by rád, kdyby s ním Boo mohl třeba na zkoušku a chtěl by s ním trávit čas, když už budou zase doma.
"Taky..." Začne pomalu a podívá se na oba dva. Už toho spolu zažili tolik, mohli  by...
"Taky byste mi třeba jednou mohli pořádně pomoct." Našpulí vzdorovitě rty a vůbec nechá, kde se to v něm bere. Ale za to může Boo a jeho blízkost, že se jich zase tolik nebojí. Nejspíš. A pak prostě vyprskne smíchy, když se Boo trefí úplně dokonale. Schová si tvář do dlaní a opravdu se snaží nesmát. Jde to hodně těžce a úplně vidí, jak se bude Toshiya tvářit. Teď by ho měl rychle popadnout a odvléct minimálně tisíc kilometrů, kam snad jeho vztek sahat nebude.
"Jeho talenty si s dovolením nechám pro sebe, stačí vám ten na basu." Tentokrát je to on, kdo popustí uzdu vlastním slovům a sleduje, jak se Toshiya narovnává. Ve tváři si drží kamenný výraz a propaluje Boogieho pohledem. Pomalu, velmi pomalu odloží jeho basu stranou, a pak se zase natočí jeho směrem. Zatím mlčí, jen vztáhne dlaň k jeho tváři a natočí ji s pevným stiskem za bradu k sobě. Vteřiny ticha se natahují a on úplně ignoruje vyděšený výraz Shina, který je skoro ochotný mezi ně skočit.
"Myslíš, že to bylo vtipné. Vypadám, že se směju?" Zeptá se s tichým vrčením a pak se znovu odmlčí.
"Tak to, abys začal trénovat. Jinak ti ho vyfoukne někdo, kdo ho nad tu zem zvedne." Vypadne z něj něco, co nejspíš nikdo jiný nečekal a pravý koutek se mu pozvedne. Má kuráž, je to jak s Koronem, on to prostě umí ocenit.
"Příště svoje štěstí nepokoušej." Varuje Boogieho naposledy, než ho pustí a vstane.
"A ty se moc nesměj, u tebe kuráž stačit nebude." Střelí pohledem na Die a pak ho vrátí k těm dvěma hrdličkám. Jak kdyby si ověřil, že se hned tak nelekne a o Shina bude postaráno.
"Ale má pravdu, jestli tuhle šaškárnu myslíš vážně, tak se nesmíš sesypat při první narážce. A že jich bude." Vstane a pomalu přejde k oknu, aby si znovu zapálil.
"Už jenom Kaoru bude řvát jak na lesy." Říká to, jak kdyby se bavil o počasí.
"Možná bych ho na to první připravil." Pomáhá mu? Asi už to tak bude. Protočí sám nad sebou očima v sloup. +Za to můžeš ty Ruki.+ Obviní ho v duchu a píše si poznámku, že mu za to ještě vyčiní. Hned, jak ho uvidí.
Shin se úlevně opře do opěradla pohovky, protože čekal, že tohle Boo nepřežije.
"Já to zvládnu, vážně." Ujistí je oba a kývne hlavou, aby svá slova potvrdil.
"První jsem chtěl, abyste to věděli vy." Pokrčí znovu rameny.
"A když už jsme byli tady." Odvodní proč tak rychle.

Die, Boogie

Die ještě chvíli nic neříká. Mohli by... měli by... Jestli to myslí tak strašně vážně jako se právě teď tváří. Neměl to s nimi nikdy snadné, oni věděli, že není vždycky tak šťastný jak by potřeboval a stejně by pro něj dýchali, i když nikdy nepřestali rýpat. Když Shinya vyprskne smíchy, nahrne si vlasy do obličeje, aby nebyl vidět jeho výraz. Toshiya byl velmi nepředvídatelný, teď se mohlo stát cokoliv.
Boo se mezitím snaží vsáknout zády do pohovky, chvilku se dívá na Toshiyu, chvilku do klína a v uších ho hřeje Shinyův smích. Je hrozně rád, že mohl udělat něco, co ho tolik rozesmálo nebo se ho to možná maličko zastalo. Nebyl to úmysl, nechtěl být hrubý, ale kruci - byla to pravda! Když Toshiya dává basu stranou, má silný pocit, že je to proto, aby ji nerozbil, na rozdíl od jeho tváře, což se stane za chvíli a jemu se chce utíkat. Nechá si pootočit tvář, zatímco k němu pomalu zvedne hnědé oči a upře je do jeho. Dlouze se nadechne.
"Iie, pokud ti tvoje minulost nevadí." Hlesne. A pak se Toshiya z ničeho nic usměje. Byl to test. V Boogiem se skoro zastaví srdce, opravdu se mu strašně uleví. Sena by asi řádil, kdyby na natáčení prewiew přišel s modrým obličejem. Jakmile je Toshiya na nohou, Boo se podívá na Shinyu s výrazem Málem jsem umřel. Ti kluci asi zkoušeli, co vydrží. Svým hodně specifickým způsobem.
Die zamrká a ovládne svůj výraz. O něm a Reitovi Shin neví a zatím to tak hodlá nechat.
"Nebude? Vidíš Shin-chan, jsem na tom mnohem hůř, než ty..." Odtuší, protože on svou bitvu očividně ještě nevybojoval. Boo vadí Toshiyovi asi o tisíc procent míň, než Rei. Divné... Velmi se ale podiví, když se Toshiya z ničeho nic nabídne, že by s Kaoru vážně promluvil. Tohle snad nikdy neudělal. Proč teď? Znovu upře měkké oči na Shinyu. Tak oni první? I když si mnohem víc rozuměl s Kyem?
I Boo se tváří spokojeně, když si uvědomí, že tohle celé se vážně děje. Seznámil se s Dir en grey. Už o nich věděli a dokonce byli ochotní jim trochu pomoct. Protože Shin to myslel vážně. Hodně vážně, podle toho, co si tu říkali. A on... ho opravdu miluje. Čím dál tím víc. Začíná se červenat. A nasazovat si růžové brýle. A pak se dveře rozletí a vejde leader kapely i s frontmanem. Boo sebou trhne a vyskočí na nohy. Kaoru tiše pozdraví, všechny přelétne pohledem a tázavě se podívá na Boogieho.
"Máme zpoždění." Řekne Kaoru, aniž by příliš řešil, jestli je to staff nebo kdo.
"To máme." Přisadí si Die, protože se musí doma stihnout dát do kupy, sprcha a všechno...!
"Stejně musím do práce." Hlesne Boo. Tohle setkání si i on sám nadávkuje na jindy, když Kaoru vidí. Kyo má mnohem zkoumavější výraz a očividně to bude největší Shinyův zastánce. Rychle vtiskne Shinyiovi políbení na tvář, tiše špitne rozloučení, popadne kytaru a protáhne se dveřmi ven, aniž by si Kaoru všiml, že už tu není.