(Hideho ložnice)
Uruha
"Tak na to zapomeň, jestli se ti něco stane, vzkřísím tě, abych ti mohl vynadat." Prohodí panovačně a podívá se mu do očí.
"Nic se ti nestane, rozumíš." Vjede mu dlaní do vlasů, aby si ho přitáhl na své rty.
"Nikdy. Slib mi to." Vyzve ho rázně a pohne se v bocích proti němu. Už ho vnímá v plné délce, zasténání po tom, co ho donutil si s ním přestat hrát, na sebe nenechá dlouho čekat. Ne, on prostě nedovolí, aby se mu cokoliv stalo. Stačí, jak je zřízený právě teď. Však on na něj dohlédne. Kdyby mohl, tak si k tomu snad i dupne. Znovu se pohne v bocích, jistíc se za jeho pevná ramena, když se jeho smích rozlehne pokojem podruhé.
"Samozřejmě, že mají. S nikým jiným tohle nezažiješ. Ale já vyhrál mnohem víc." Oplatí mu vyznání svými slovy, která jsou naprosto upřímná. Pro něj je to výhra, kterou už nikomu nedá a bude škrábat oči, pokud mu ho někdo bude chtít vzít, a že to umí, když ho k tomu někdo donutí. Pozvedne hlavu, aby si plně vychutnal Hideho rty a blaženě se usmívá, když mu prozradí, že to dlouho nevydrží. Nic jiného by nesnesl, něžnosti si můžou užít později, až nebudou mít tolik sil. Potřebuje nutně, aby ukonejšil jeho nitro a zároveň v něm rozpoutal peklo. Tuhle kombinaci si rozhodně nechá líbit.
"Nemohl bych se sebou žít, kdybys to vydržel." Odpoví mu se svou typickou hrdostí a zrychlí pohyb svých boků, stejně jako znovu začne svírat své nitro. Jen Hideho velikost uvnitř něj by ho dohnala k vrcholu, k tomu se přidá i dráždění klína, jak moc blízko mu je a neví, jak dlouho mu bude schopný odolávat.
"Zničím tě svou láskou a bude mi potěšením." Proplete všechny prsty růžovými prameny a přitáhne si ho k dalším, hlubokým polibkům a nutí šílet i sám sebe a pak prostě vybouchne. Před očima se mu roztančí hvězdičky v rytmu, který by nestihl žádný nástroj, než se mírně schoulí do jeho objetí a vydechuje zhluboka.
"Hide-koi." Podaří se mu první vyslovit jen jeho jméno, než zalapá tiše po dechu.
"Vyletěl jsem až ke hvězdám." Dostane ze sebe až po několika minutách souvisle, než se mírně pozvedne, aby mu vzápětí neublížil, když ho stáhne k sobě na postel s tichým zasmáním.
"Jsi klenot klenotu, nikdy na to nezapomeň. Nechám ti to klidně vytetovat, abys to měl na očích, až zas budeš pochybovat." Něžně ho skolí na záda, aby se k němu mohl přitulit se nožkou přehozenou přes jeho boky. Na dlaň odpočívající na jeho hrudníku si položí bradu po krátkém líbnutí těsně nad bradavku a s přivřenými víčky si tiše zavrní.
"Dej mi chviličku, opráším křídla a můžeme letět znovu." Zašeptá smyslně a podmanivě, aby bylo jasno, že svou odměnu si hodlá náležitě vychutnat.
"Jak hezkou máš vanu? Doufám, že se tam neválí další nepořádek." Napomene ho hravě.
"I když představa, že se předkláníš bez oblečení, je dost lákavá."
Hide
"Jak ti můžu něco takového slíbit?" Provokuje ho, ale musí se omámeně zasmát, když mu Uru řekne, že ho k vrcholu žene schválně. No dobře, tak on se nebude bránit. Když spolu byli poprvé, opravdu se za to styděl, ale teď už ho Uru zná, ví, co může čekat a Hide si v duchu slíbí, že popadne druhý dech opravdu okamžitě. I kdyby měl mnohem lepší výdrž a vůli, jak by mohl odolávat, když si s ním Uru tak pohrává a schválně ho svým tělem provokuje, aby to bylo hned? Už stačí jenom prudce vyrážet dech z plic společně s tichými steny, zatímco se nepřítomnýma očima dívá někam nad jeho hlavu a začíná se zvolna usmívat, jak se mu do konečků všech prstů nahrne známé brnění. Jsou to dvě vteřiny zadrženého dechu před skokem do tmy, přesně tak, jak si Uru na začátku přál. Strašně rád by mu řekl, že jemu bude potěšením nechat se zničit, ale nedá se to stihnout, protože v tu chvíli si ho vezme jiný vesmír, zatímco vyplní Uruhovo nitro svou touhou. Slastná křeč ho nechce pustit několik dlouhých vteřin, když se s prohnutými zády snaží vrátit na tuto planetu a jen postupně si uvědomuje, že mokro má i na svém břiše. Po tváři se mu rozlije spokojený úsměv. Nebyl sám, kdo byl tak moc nedočkavý.
"A ještě dál..." Odpoví mu, když najde svůj ztracený hlas. Nechá se jím stáhnout do peřin a celé tělo se mu rosí drobnými kapičkami potu. Moc hezky se tu snaží jeden druhého zničit, ale mají velký dluh z těch dní, kdy spolu nebyli.
"Občas nevím, kam jsi dal oči..." Zapochybuje okamžitě, ale poslouchá se to naprosto skvěle. Ke štěstí mu teď nechybí vůbec nic.
"Nejkrásnější chlap na světě mi skládá takové komplimenty..." Žasne nad tím zas a znova, když se pohodlně uvelebí.
"Jak se ti líbí v naší posteli?" Zeptá se ho, zatímco se zasměje nad oprašováním křídel. I on potřebuje chvilku. Smích se vrátí ve chvíli, kdy si představí sám sebe, jak se ohýbá kvůli nepořádku u vany.
"Nemá asi tolik funkcí jako ta tvoje, ale je pěkná..." Otočí tvář k němu, aby na něj viděl. O její čistotou se stará hospodyně. Ohledně poházených věcí si ale není tak jistý.
Ani jeden nemohou mít ponětí, že let z Taiwanu byl odložen a kvůli tomu si Hideho matka zajistila jiný, dřívější. Je dole v hale asi patnáct minut a zatím nemá o ničem ani ponětí, když u nich na dveře navrch někdo zazvoní. Okamžitě jde otevřít a když spatří tu Hideho smečku, jen se zasměje a pustí je dál.
"Nevím, ani mě nezvedl telefon, ale podle bot a tak to vypadá, že je doma. Moment… tohle nejsou jeho věci..." Prohlíží si další pár bot, který nevypadá jako něco, co by si Hide pořídil a navíc má jinou velikost. Chiro okamžitě zbystří a už se s klukama kradou po schodech nahoru. A pak razantně zabuší na dveře Hideho pokoje a rovnou vstoupí. Hide sebou trhne jako by ho položili na žhavé uhlí, vyletí na nohy a jediné, co stihne, je ohnout se a hodit po Uruhovi vlastní tričko, aby měl na klíně alespoň něco. Ty překvapené pohledy kluků na ně a jeho na kluky, zatímco tam stojí nahý, by asi stáli za věčné vyobrazení, ale aby toho nebylo málo, přes rameno klukům nakoukne i jeho zvědavá matka.
Uruha
"Kam jsem dal oči?" Pozvedne nepatrně obočí a tiše
se zasměje, když ho líbne na spodní hranu čelisti."Padly mi na tebe, nic víc, už vidět nepotřebuji." Broukne ještě, než se spokojeně otře tváří o jeho hruď a následuje další ještě o kousíček spokojenější zavrnění.
"Ty víš, že ti je budu skládat pořád, i když zrovna teď vypadáš, jak kdybys přišel z války. A Toshiyovi to taky řeknu, až ho uvidím. Co tě má co mlátit." Připomene mu, že se pořád ještě zlobí za to, v jakém stavu se nachází a ne jen na něj. Ne, to mu jen tak neodpustí. Měl na sebe přece dávat pozor. Dokonce i jeho obočí se trochu nakrčí, když se kočičích očí vrátí starost. O něj ji bude mít snad vždycky.
"Hm, možná vyměním povlečení ale hai, líbí se mi tu. Moc." Kývne hlavou s tichým zasmáním, protože bez poznámky by to prostě nebyl on. Pak se zase spokojeně uvelebí na jeho hruď a zamyslí se.
"Třeba bych si mohl vzít tu svou z clubu. Za věrné služby." Vyjde z jeho rtů osobitý vtip a snad bude i tak pochopen. Bude asi ještě chvíli trvat, než ho opustí podobný humor, možná ho to nepřejde nikdy.
"Půjdeme ji vyzkoušet, potřebuju se nechat rozmazlit. To víš, dneska jsem dal výpověď." Zatváří se, jak kdyby ho to mrzelo, i když...Ne, už by tam nezůstal, jen club zůstane asi na pořád místem, kam se bude rád vracet a skutečně by třeba mohl Senovi vypomáhat. Nechce se toho místa úplně vzdát, je tam tolik vzpomínek. Prudce sebou trhne, když se ozve zabušení na dveře a dovnitř se vyvalí celé stádo exotických zvířat, které prostě nemohlo počkat, až se uráčí jim někdo odpovědět. Chira pozná okamžitě a některé, se kterými mluvil při společně hovoru taky. Skoro líně se převalí na záda a s pozvednutým obočím shlédne na triku, které mu přistane v klíně. Ani si v prvním okamžiku nevšimne Hideho mámy, kterou přes tu bandu prostě nemá šanci vidět.
"Vím, že byste rádi viděl úplně všechno, ale co po zaklepání chvíli počkat?" Prohodí svým pevným a sebejistým hlasem, když klidně odloží triko, vstane z postele a natáhne i kalhoty a přehodí košili přes ramen. Rozhodně se nemá v plánu začít ve svém věku stydět, no za své tělo rozhodně ne. Strne v půli pohybu, když mu oči padnou i na Hideho matku. Zmatkuje asi pět vteřin a vypadá, že nejspíš uteče do koupelny, jak nejistý si před ní najednou je. Naštěstí se ozvou jeho zkušenosti a vrátí se ke své typické, vychované povaze.
"Omlouvám se, tohle se nemělo stát." Sdělí jí upřímně po pozdravu a hluboce se jí ukloní a koutkem oka střelí k Hidemu, který pořád stojí nahý. Odkašle si, aby ho trochu probral a pak se podívá na kluky.
"Ale no tak pánové, co trochu vychování." Dopne si spěšně košili, prsty poupraví prameny, které mu spadnou podél tváře a vydá se směrem k nim.
"Co takhle pustit mladou paní a nenechat jí stát ve dveřích. Je mi líto, ale pořád tu není úplně pořádek, ale to se jistě brzy napraví." Ujistí ji s mírnou, elegantní úklonou hlavou.
"Dovolte, abych se představil, jsem Uruha." Dodá ještě když jí k ní pánové konečně pustí a pokyne jí dlaní k nedalekému křesílku. Pak se lehkým půlobloukem přimotá k zádům Chira a rychle přiblíží rty k jeho uchu.
"Buď tak hodný a vem ty hadry, aby si měl kam sednout. Mohl bych ti zařídit královskou odměnu, hmm..." Zavrní smyslně a sladce, když se zase oddálí a doufá, že to bude stačit, aby pánové začali pracovat. Všichni do jednoho, nepochybuje, že ho slyšeli i ostatní, když jsou tak hezky u sebe.
"Pro vás všechny." Pozvedne bradu a pozvedne pravý koutek, když na ně mrkne. Třeba tím tuhle situaci trochu zachrání, když ho začnou kluci trochu poslouchat a opravdu se pohnou z místa.
"Máte opravdu nádherný dům. Viděl jsem jich hodně ale tento má dokonalé kouzlo." Sdělí ještě Hideho mámě upřímně. Proč by to neřekl, když si to myslí.
Hide
Měl by toho hodně, co komentovat. Od domlouvání Toshiyovi,
kterému byl on momentálně neskutečně vděčný, až po stěhování postele z clubu
sem, protože podle něj se sem zase tolik nehodila a podobným způsobem bude brzy
z Hideho pokoje čistě Uruhův pokoj, ale to by nesměl mít pokoj plný lidí.
Chirovy koutky se začnou zvedat nahoru, jak mu pěkně dochází, na co se kouká a
co se tu dělo a k tomu ten Hideho výraz, který je opravdu k nezaplacení.
Ohlédne se po klucích a není sám, kdo začíná kmitat obočím, někdo dokonce
hvízdne. Hide konsternovaně otočí obličej na svého milého, který se v posteli
rozvalí líně jako kočka, kterou ostatně je a najednou mu nebetyčně vadí i to,
že je z něj vidět kotník, natož skoro všechno. V očích mu začíná nebezpečně
jiskřit, jak se v něm sbírá touha kluky vyhodit, ale oknem a ne dveřmi, jenže
Uru se rozhodne jednat jako první. Klidně se před nimi předvede i bez trika
mezi nohama, což Hidemu vyžene žílu na čele a způsobí křeč v sanici, protože
jeho parta samozřejmě neodvrátí ze slušnosti pohled stranou ani na vteřinku a
pak se líně, elegantně a hlavně neskutečně sexy oblékne. Hide je tou dobou
zralý na panáka o velikosti pivního tupláku. Uruha se pak začne omlouvat, jemu
asi půl hodiny dochází proč a komu a pak spatří i on svou drahou matku. Prudce
se nadechne, zadrží dech v plicích a chce se mu hystericky zasmát."To nic." Slyší jí švitořit, zatímco nabírá rudý odstín, mává dlaní jako že se nic nestalo a ano, oči jí opravdu co chvíli ujíždějí všude jinam, než do jeho očí. Hide našpulí rty.
"Kromě toho, že jste mi všichni zkazili pobyt ve vaně, což vás bude stát hodně, minimálně několik lahví drahého alkoholu a on má rád šampaňské…" Odmlčí se. Ani neví, co chtěl říct, protože Uruha zrovna protahuje jeho mámu skrz dav dopředu, aby se posadila a říká jí mladá dáma.
"Já jsem ti říkal, že tě bude taky balit." Řekne mu hned a jeho matka se na něj pohoršeně podívá.
"Ale no tak, Hide-chan..." Cítí se dotčená, ale zároveň visí okouzlenýma očima na galantním a nádherném Uruhovi a to je něco pro Hideho nervy.
"Moc mě těší." Říká mu jeho matka.
"Proč vás Hide nepřivedl dřív? Vy jste se styděli? To je divné… ohoho…." Směje se a cvrliká, zatímco kluci na sebe dělají roztopené obličeje a parodují celou situaci.
"Jasně, děsně jsme se styděli, když tady teď chodíme bez hadrů jako by nic." Konečně se hne, drcne do toho do Uruhy jako že to je trochu výčitka a sám na sebe natahuje první tričko. Teď už stejně všichni všechno viděli. Málem se zabije u soukání do kalhot, když Uruha zrovna říká jeho mámě, že Hideho donutil uklízet jen málo, ta je čím dál tím zamilovanější a on musí protáčet očima už úplně stejně jako kluci. Nakonec je oblečený a vrazí ramenem do Iny, aby doklusal dolů pro flašku. Stejně už je odsud nedostane, on potřebuje alkohol a budou tohle setkání asi nakonec všichni chtít oslavit. +Moje vana a sex celou noc...+ Mudruje v duchu Hide.
"Matsumoto Jyunko." Představí se matka. Uruha by nemusel Chira ani nijak zvlášť pobízet, aby se toho hned nechytil, nevysekl mu teatrální poklonu jako na zámku a hrozně přehrávaně nezačal vyklízet křeslo.
"Ale prosím madam. K Vašim službám madam." Říká Hideho mámě, se kterou se samozřejmě dobře zná, poskakuje okolo, dělá opičky a ona ho se smíchem plácne. Kiyoshi vyprskne smíchy, když Uru začne chválit dům a schytá pro změnu od Hideho. Za chvíli se objeví Ina s lahvemi a rozlije všem do sklenek. K mámě přileze skoro po kolenou a dá jí panáka jako první.
"Tak na pana krále!" Připíjí Chiro a dloubne do Uruhy loktem. Hned schytá další pohlavek.
"Nech toho, bude mít modřiny!" Zlobí se Hide.
Uruha
Uru na chvíli stočí oči na Hideho a téměř neslyšně se
uchechtne nad jeho výrazem. Skoro to vypadá, že žárlí. Na vlastní mámu? Tomu by
snad nikdy ani neuvěřil. Samozřejmě to nedělá proto, aby se do něj nedej bože
zakoukala ale proto, aby napravil to, v jakém rozpoložení je tady nachytala a
předvedl se v tom nejlepším světle."Já myslím, že jeden společný večer přece zvládneme. Není nad to se hezky seznámit." V očích mu vřele zasvítí, on mu tu vanu rád připomene, klidně ještě v noci nebo i nad ránem. Je přece zvyklý moc toho nenaspat a chudáček Hide to brzy pozná.
"Myslím, že to byla spíš moje chyba a teď už vím, jaká škoda to byla." Sdělí Hideho matce bez váhání a krátce pokrčí rameny.
"Nebyl jsem schopný urvat si o moc víc času ale teď už to problém nebude." Ujišťuje ji se svým okouzlujícím úsměvem a potěšeně sleduje, že pánové hezky kmitají. Tak se mu to líbí a je rád, že to funguje. Tahle banda je opravdu k popukání. Jejich opičky donutí i jeho tiše se zasmát a protočit nad nimi očima. Asi to nebude úplně špatný večer, i když si ho představoval úplně jinak.
"Velice mě těší." Ukloní se jeho matce ještě jednou. Najednou je v pokoji lahev i se sklenkami a postupně dostanou všichni. S mírně pozvednutým obočí se podívá na Chira, který do něj dloubne.
"Jestli se poliju, věř mi, že ti řeknu takové věci, po kterých nebudeš moct vylézt měsíc ven." Sdělí mu šeptem, aby ho slyšel jen on, když se mírně nakloní a v očích se mu blýskne. Pak koukne na Hideho a spokojeně se usměje, než se elegantně přitočí i k němu, když si pánové připíjí s jeho mámou.
"A já tajně doufal, že mi je pak hezky ošetříš, Hide-chan." Zašeptá mu, než jej obejme a zlehka se dotkne volnou dlaní jeho pozadí, které nakonec i nenápadně stiskne.
Netrvá to moc dlouho a Hideho kumpánu je doslova plný dům. Za chvíli už hraje i hudba a všichni jsou očividně v dost dobrém rozpoložení. Uru dělá společnost hlavně Hideho mámě, aby ji opravdu poznal a mohl odhadnout, jak by se k ní měl chovat. Trvá to jen pár desítek minut a už probírají módu a šperky. Téma, které je pro něj jako stvořené. Vypadá to, že by si mohli opravdu rozumět a zdatně se vyhýbá tématu jeho práce. Prostě to svede na položku ve smlouvě o mlčení. Chiro pořád dokola nalévá, Uru sám pije jen střídmě a ví, jak to zaonačit, aby nebyl nápadný a stejně nebyl opilý, další situace, kdy se roky jeho tréninku vyplácí. Decentně odráží narážky kluků, které by mohly cokoliv prozradit. Je už pokročilá hodina, když to vypadá, že Hideho máma už o moc víc nesnese, a když se podívá na Hideho bandu...Ta už taky nemá daleko k odpadnutí.
"Bude mi potěšením vyrazit na nákupy." Ujistí Jyunko, se kterou už si stihl i potykat a pomůže jí vstát. Kývne hlavou na Hideho, aby jí pomohl do ložnice, tam rozhodně on nepůjde a vyhnout se trapným ránům.
"Já se postarám o zbytek neboj." Nakloní se k němu, aby ho mohl krátce líbnout na tvář a na chvíli se přiblíží rty k jeho oušku.
"Když budeš rychlejší, můžeš mě v té vaně počkat. Tedy...Pokud se ti náhodou nechce spát." Vydechne roztouženě a sám popadne prvního z kumpánů, vzápětí i druhého. Pak se vrátí i pro ten zbytek.
"Tak jdeme, pánové, a když neusnete moc brzy můžete poslouchat, ať na vás nejsem moc zlý." Rýpe si do nich s nádechem pobavení.
"Hidemu to jistě vadit nebude." Ohlédne se přes rameno a mrkne na něj. Je hrozně rozverný, prostě si užívá pocitu, že by mohl opravdu někam patřit. V nedalekém pokoji pro hosty je odhodí na postel, několikrát plácne po nenechavých rukách a s hrdý pohozením hlavou jde i proto toho třetího, kterého potká na chodbě opírat se o zeď.
"To jsem to dopracoval." Mlaskne si pobaveně, když odhodí i poslední kousek na ty dva.
"Nechte si o mně zdát." Popřeje jim, pošle vzdušný polibek, než se za ním zavřou dveře Hideho pokoje a ne...Nemá v plánu nechat vlastníka této ložnice jen tak nechat spát. Možná ještě pár dní....
Žádné komentáře:
Okomentovat