Hide x Toshiya x Uruha - Běž si vzít, co je tvoje. - část 1.

(Fitcentrum)

Toshiya

Tak tohle bylo na Toshiyu už vážně příliš. Poslední dny přemýšlel hlavně nad tím, jak se vyhnout propadu na dno společnosti, který mu jistě Kamijo bez mrknutí oka zařídí a přitom zabránit Taijimu podepsat smlouvu. Bylo to buď jedno, nebo druhé. Myslel si, jak to na něm není znát, ale byl den ode dne mrzutější. Jediné chvíle, kdy se dokázal od svého rozpoložení trochu odprostit byly ty s Taijim. Už si ho k sobě v podstatě nastěhoval, aby ho měl hezky pod dohledem. Ani náhodou mu nebude lítat po všech čertech!  V jeho garáži se objevila nejen jedna jeho motorka ale i ta druhá a tu neměl rád snad ještě víc. A pak přišla schůzka s Takeshim. Ani fakt, že jej celou dobu propaloval pohledem, mu nezabránil, aby na něj vytáhl dohodu. Pokud domluví Hidemu, padne ohrožení jich dvou s Taijim. Jako vážně? Má řešit něčí pošahané vztahy? +No tak to jsi vybral toho nejlepšího opravdu. + Protočí nad tím v duchu očima v sloup, ale udělat to doopravdy si nedovolí. Jen za sebou hezky práskne dveřmi, když odchází a vymyslí po cestě asi tisíc nadávek na všechny kolem. I ta včela si ji zaslouží! Nic naplat, tohle bude muset nějak zařídit. Přece jen bude radši, když se tohle všechno urovná. Ta podmínka mu bohatě stačí a s Taijiho povahou jistě nebude poslední. Jediné štěstí pro všechny zúčastněné je fakt, že se s Hidem zítra uvidí na boxu, a ať si tam zkusí nepřijít! Klidně si ho najde a dotáhne za vlasy k tomu pitomému clubu, aby si to s tou jeho kočičkou vyříkal, a budou mít klid všichni. Bez váhání mu pohrozí smrtí, je mu to jedno. Jen ať na něj nezkouší nějaké pubertální, citové výlevy, to z něj v ringu klidně vymlátí a vůbec se za to nebude stydět. Jednou je chlap, tak se podle toho má chovat. No a co, že je mu jen… Kolik mu vlastně je? To je jedno, on se v jeho věku choval úplně jinak, rozhodně líp. Hlavně by se nenechal takovým způsobem vypakovat. Takeshi mu totiž prozradil úplně všechno, co mu Uru vyklopil, a že byl hodně sdílný. Prý, aby měl lepší představu. Co on s nějakou představou, vždyť je to jasné, jak facka. Jedna rajda se bojí, že její chudáček, přijde k úhoně a on to teď musí vyřešit? +Hůř jsi dopadnout nemohl. Možná to dno společnosti nebude na škodu.+ Běhá mu hlavou, když míří k jednomu z center, které oplývá posilovnou, saunami, bazénem a hlavně ringem a velkou místností určenou především pro trénink boxu. Dnešní trénink má jediný cíl, namlátit Hidemu do hlavy, že se musí sakra snažit a neutéct, jak nějaký cucák. Je na místě víc jak o půl hodiny dřív, rozhodnutý si dát pořádně do těla, ještě před Hideho příchodem, aby nebyl tak…příjemný. Jakmile padne daná hodina, už sedí na lavičce kousek do ringu a vedle boxovacích pytlů na sobě černý nátělník a volnější kraťase nad kolena stejné barvy. V ruce lahev s vodou a v druhé telefon, kde zakazuje Taijimu stěhovat postel na terasu a pro jistotu i do garáže.
"Jdeš pozdě." Prohodí, když se dveře konečně otevřou. +Asi o tři vteřiny ale jdeš…+ Ujasní si to v duchu a začne si na zápěstí omotávat bandáž. Protočí očima, když na rudé je lihovou nakreslený králík. Jen protočí očima, vztekat se bude až doma a budou lítat chlupy…Králičí, samozřejmě.

Hide

Po tom, co odešel z Uruhova bytu, se stal na několik dní v podstatě nezvěstným. Nešel domů ani k žádnému z kamarádů. Z počátku ho nikdo ani nehledal. Byl dospělý a často pobýval u Chira, takže to jeho rodiče neřešili, dokud to nezačal řešit Chiro a kluci. Ti taky zjistili, že těch několik dní nebyl ani ve škole. Hide nemohl jít k nikomu z nich. Nechtěl se s nikým vidět a už vůbec ne s nikým mluvit a cokoliv řešit. Pronajal si hotel a v podstatě se propadl sám do sebe. Zapil, co se dalo, ale kupodivu mu to nešlo tak dobře jako jindy. Telefon měl plný zpráv od Uruhy, co si vyměňovali, jeho fotek – vzpomínek. Možná spolu nebyli dlouho, ale o to bolestněji si uvědomoval, že tohle bylo opravdové. A teď se to zdálo jako sen. Jako by do toho klubu nikdy ani nevkročil, možná jen hodně dlouho spal a vysnil si někoho takového jako je on. Pak zazvonil budík a všechno bylo pryč, kromě bolestného přání, aby zase usnul. A ono to nešlo. Ani v noci, ani z celkového vyčerpání, prostě nebyl schopný spát a zaspat alespoň kousek z té bolesti. Jen se víc a víc propadal do své deprese a určité psychózy, o které Uruhovi vyprávěl. Hlavně nebýt sám… a co teď dělal? Zavřel sám sebe na samotku. Čím déle tady byl, tím to bylo šílenější a tím spíš nebyl schopný s tím přestat. Volali mu kluci a nakonec i rodina a on všechno ignoroval. Čekal jen na jedinou zprávu nebo hovor a ty nepřicházely. Není vůbec schopný říct, co vedlo jeho kroky ven z hotelu a vyrazit zrovna za Toshiyou na box. Možná to byla jeho samotná podstata, co mu nedovolovalo zůstávat na hotelu a neozvat se mu, ale rozhodně neměl v plánu dát si s ním další lekci. Chtěl se tam jen objevit a říct mu osobně, že končí. Asi by nebyl schopný potkat ho společně s Taijim a vidět, jak se oba pustili do boje, zatímco on o svou lásku přišel. Taiji by mu příliš připomínal klub a toho, kdo pracoval za jeho zdmi. Asi vypadal naprosto příšerně, i když se nakonec umyl a čistě oblékl. Vlasům ale moc nedal, nasadil sluneční brýle a klobouček a s neskutečnýma kruhama pod očima vrazil na trénink. Bez tašky, samozřejmě. Cítí neskutečnou únavu, když se opře do dveří, aby je otevřel, pozdraví se u vchodu s pár lidmi, co si tu s nimi už potykali a zamíří k němu.
"Vidíš… a já jsem si myslel, že budu poprvé v život včas." Řekne tiše a celkem ochraptěle, aniž by cokoliv ze svého maskování sundal. Na sobě džíny, obyčejné tričko a ruce zaražené hluboko do kapes. Zastaví se asi metr od něho a chvíli si ho prohlíží skrz tmavá skla brýlí.
"Já jsem ti vlastně jenom přijel říct, že s boxem končím, Toshiya-kun." Řekne mu a mimoděk hledá cigára, i když tady kouřit nemůže. Potřebuje nějak zaměstnat ruce, jakkoliv. Vloží si jedno na prázdno mezi rty a chvíli si s ním hraje.
"Mohl jsem zavolat, ale nějak mi přišlo lepší… ti to říct." Má apatický výraz, který Toshiya zatím nemůže vidět, ale stejně se pohledu na něho vyhýbá. Že by jediná autorita jeho života?

Toshiya

Zvedne k němu po chvíli nezaujatě pohled s mírně pozvednutým obočím a dost kriticky si ho prohlédne od hlavy až k patě. Nepatrně si odfrkne, když zaregistruje i ty kousíček kruhů pod očima a začíná mu docházet, jak moc vážně Takeshi mluvil. Asi mu Uruha dost přesně popsal jak Hide vypadal, když odcházel a teď...Se to potvrzuje. Na téměř neznatelnou vteřinu se v něm probudí trocha empatie, ze které se mu skoro obrací žaludek, ale je to jen tím, že si vzpomene na chvilky, kdy mu Kamijo vyhrožoval, že Taijiho už nikdy neuvidí. Stejně tak se rozvzpomene na okamžiky, kdy ho nutil podepsat smlouvu, ale to jim hrozit nebude pokud...+Máš vážně dost zvrácený smysl pro humor.+ Pomyslí si na adresu Takeshiho.
"Tak ty končíš?" Mlaskne si s jasnou nespokojeností a všechny pocity, které se v něm probudily, zase rychle zaplují zpátky. Ještě by ho tady začal litovat a...Ne, to se nestane. Prudce se postaví a přejde rázným krokem k němu a okázale pomalu mu zatleská.
"Abych si užil tvého výrazu, díky...Asi nebudu ani večeřet, jak mě to dojímá." Odtuší chladně a popadne ho za látku jeho svršku na hrudi a rázným pohybem mu sundá ten směšný klobouček, stejně jako serve z obličeje sluneční brýle, cigáro vytáhne z koutku a zahodí všechno kamsi do strany. Přitáhne si ho k sobě a mírně se skloní, aby se mu zblízka podíval na ty kruhy.
"Copak maminka tě nepustila pod sukni?" Zeptá se ho s náznakem výsměchu a už ho táhne sebou k ringu. Je mu úplně jedno, kdo se na ně dívá nebo ne ale všichni v tuhle chvíli berou nohy na ramena a tiše se vytratí. +No proto.+ Protáhne ho skrze natažené gumy a postaví doprostřed proti sobě. S přísným výrazem mu uhladí látku svršku, než ho strčí dlaněmi do prsou.
"Tak copak, kamarádíčci s tebou nechtějí pít a tak chlastáš sám?" Uhodí na něj první tichým hlasem a znovu po něm hrábne, aby si ho za látku přitáhl zase zpátky, a pak se do něj opře znovu.
"Maminka ti zarazila přísun peněz?" Pokračuje dál ve své vlastní, podle něj naprosto dokonalé psychologii. Sleduje pečlivě každý jeho pohyb, aby byl rychlejší, když se mu pokusí utéct a opakuje své dorážení, jak fyzicky tak psychicky.
"Ale ne, tohle bude něco úplně jiného." Tváří se, že nad tím opravdu přemýšlí, i když sám moc dobře ví, co se děje. Čeká, až bouchne? Samozřejmě, podle něj prostě potřebuje pořádnou ránu, jinak by to ani být nemohlo. To, že on má trochu pokřivené vnímání reality je mu úplně jedno. V životě se s ním nikdo mazlit nebude, a jestli měl doteď všechno jak na talíři, ukáže mu s radostí, že to tak nikdy nebude. Přitáhne si ho znovu k sobě a ďábelsky se usměje, v očích mu dravě a se zvráceným pobavením zajiskří.
"Ale ne, ty můj malý chudáčku. Kocourek tě poslal někam jinam kvůli tomu, že mu to někdo udělá líp jak ty." Sykne téměř neslyšně a přiblíží nos k tomu jeho.
"A ty jsi mu to se slzičkami odkýval a poslal ho, ať si užívá. No ne...to...mě...." Ušklíbne se.
"Ne, nemrzí, když vidím, jak vypadáš." Pustí jeho svršek a poplácá ho po tváři.
"A to jsem si říkal, že vypadáš občas trochu jako chlap, když jsi mi naposledy dal tolik hezkých ran a teď...Vypadá to, že i ten stařík má víc kuráže, nezdá se ti? Řekni, jak ti je, když si představíš, jak sténá někomu jinému do ouška. Možná bych mohl zajít do clubu...Pracuje tam pořád ne?"

Hide

Dobře si uvědomuje ten Toshiyův pohled, ale zatím si to spojuje pouze s tím, že se mu nelíbí, že s boxem praštil tak brzy. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Toshiya o všem ví, že v tom má prsty bývalý Uruhův zaměstnavatel nebo dokonce jeho bordel mamá a už vůbec by ho nenapadlo, že se společně domluvili, že jim pomůžou. Trochu sebou trhne z apatie, když se Toshiya tak vymrští a věnuje mu skrz skla brýlí trochu ostražitější pohled, ale když začne tleskat, zkřiví nespokojeně rty a odvrátí tvář. Jasně, ještě trochu ironie potřebuje, aby bylo všechno zcela dokonalé. Už už se nadechuje, aby mu řekl, že se na něj příště vykašle bez omluvy, když ho Toshiya popadne za triko, až mu brýle sklouznou na nos a on jenom prudce vymrští ruce a chytí ho za obě zápěstí. Vzápětí přijde o všechno svoje krytí, včetně cigarety. Vůbec se mu nelíbí, jakým stylem s ním Toshiya jedná a to ještě nic není. Padne první sarkastická věta o mamince. Asi si myslí, že když je bohatý mladý kluk, je nějaká fňukna kvůli blbosti, ale ještě pořád nemá sílu mu vzdorovat. Jen uhne tváří do strany, když si odevzdaně povzdechne, smířený s tím, že si poslechne ještě pár vět a pak půjde. Jenže to se nemá stát. Najednou kmitá za ním, div se nepřerazí, pokusí se několikrát vzepřít, samozřejmě marně a jakmile ho Toshiya rve mezi gumy, začne jadrně nadávat. Chvíli se v nich motají, než ho doslova vecpe do ringu. Odskočí od něj jako uštknutý, upraví si automaticky triko a už ho propaluje vytočeným pohledem. Ani tohle není všechno, schytá strkanec do prsou a další jedovatou poznámku. Zamračí se na něj ještě víc, ale pořád to není dost, aby ho to probudilo. Toshiya si ho přitáhne zpět jen aby ho zase strčil od sebe a tak pořád dokola a pak vysloví něco, co v Hidem konečně zažehne všechny motory. Uruha ho neposlal pryč, protože má někoho jiného!!! Teď je to on, kdo do něj prudce strčí.
"Co o tom víš!" Vyjede po něm, ale moment! Něco nejspíš vědět musí, když se trefil rovnou do černého. Mluvil Uruha s Taijim? A ten to potom řekl Toshiyovi? A co si říkali?
"To není pravda, neodešel kvůli tomu." Procedí skrz zatnuté zuby a všechna bolest je naplno zpátky. A s ní taky vztek. Toshiya ho poplácá po tváři, on s ní prudce cukne do strany a vrátí mu další strkanec, aby mu dal pokoj.
"Jdi do háje." Ucedí, ale i když tisíckrát nechce, okamžitě si to představí. To, o čem se mu několik posledních nocí zdá. Uruha s kýmkoliv jiným, nedej bože Uruha s kýmkoliv jiným, se kterým se mu to vážně líbí. Vžene mu to do očí slzy zoufalství a dalšího vzteku a rudé zatmění přijde ve chvíli, kdy mu Toshiya začne hrozit, že si za ním sám zajde a zaplatí si ho. V tu chvíli se mu pravice neplánovaně vymrští a trefí ho rovnou zespodu na čelist. A pak už jsou v sobě. Vypadá to trochu jako kočičí klubíčko, žádná pravidla boxu a cílené pozice, jen touha vymlátit z něj i ze sebe, co se dá. Jakkoliv.
"Tohle jsi prostě přehnal." Zafuní udýchaně. Necítí polovinu těla, kam to schytal, ale sám ho taky nijak nešetří. Jestli si tu vzájemně vymlátí zuby, je mu to jedno.

Toshiya

Hidemu to trvá déle, než by čekal a konečně mu vážně jedu vrazí. Nezdá se ale má celkem ránu, a když se po ní Totchi pořádně narovná, promne si bolavou čelist.
"Co já o tom vím? Už všechno, právě ses dokonale práskl." Odtuší s ledovým klidem a pak už po něm Hide skočí a začne ta pravá mela. Vlastně si to dost dobře užívá, protože při boxu je tam na něj příliš mnoho pravidel. Tohle je mnohem živočišnější a rozdmýchá to v něm výbušnější část povahy.
"Tak proč? Protože jsi fňukna." Křikne na něj udýchaně, když se dostane trochu ke slovu a snaží se ho dostat pod sebe, aby nad ním měl převahu. Zároveň se snaží trochu jejich zběsilý boj kontrolovat, aby to nebylo příliš. Jde to ztěžka, Hide má očividně rudo před očima a nevidí ani neslyší a to je dobře. Už ho bolí snad celý člověk a přemýšlí, kam vlastně neschytal. Asi bude mít nakonec i několik monoklů ale na tom mu příliš nezáleží. Vybíjí teď tak trochu i svůj vztek ale hlavně se snaží, aby to Hide ze sebe všechno dostal. Dle jeho názoru mu to prostě pomůže.
"No vidíš, že to jde. Teď se aspoň nechováš jako ustrašená, malá holka." Pokračuje v rýpání a snaží se ho znovu přeprat. Na tváři je dost dobře vidět, jak moc ho to baví.
"Konečně se o něj pořádně pereš." Podaří se mu vydolovat ze rtů, z pravé strany toho dolního mu odkápne kapka krve, kterou setře hřbetem dlaně, když má trochu času.
"Přehnal? Když jsem viděl, jak se o něj nedokážeš ani pořádně poprat, byla by ho škoda nemyslíš?" Provokuje ho ještě malinko, když ho konečně dostane na záda a pak se z něj svalí na zem ringu.
"Poslal tě pryč, protože se bojí, že se mu zhroutíš pod rukama, kdyby na tebe někdo vytáhl to, co šéfík na nás. Už jenom ty pohledy, která házel na Taijiho v té restauraci." Sykne tiše, když se znovu dotkne rtu, bolí to jako sto čertů a k tomu se přidává i pravá strany obličeje. Na co make-up, stačí Hide a jeho rudo před očima. Ztěžka se přetočí na bok a natáhne se ke kraji ringu, ke dvěma vychlazeným lahvím s vodou, jednu po něm  hodí a ironickým pobavením sleduje, jak ho hezky trefí.
"A ty jsi mu akorát tak dokázal, že má pravdu hm." Rýpne si do něj ještě trochu a protočí očima nad tím, jak příšerně vypadal, když sem přišel. Teď už vypadá mnohem líp, chytá celkem zdravou barvu.
"Když se na tebe jeden podíval, jak jsi přišel, ani by neřekl, žes sbalil takovou sexy rajdu z luxusního clubu." Ne, nenechá na něm ani nit suchou. Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím před hrdlo lahve a skoro to mohlo vyznít, že ho pochválil.
"Ustrašené, vyklepané kuře, které zdrhne při prvním poslání do háje. To ti za moc nestojí." Ne, on prostě ještě neskončil a nemá v plánu toho jen tak nechat.
"Asi tě nenapadlo v tom tvém módu já chudáček on mě nechal, že by ses měl sebrat a vzít si, co je tvoje hm?" Zlověstně se mu blýskne v očích.
"Víš, kolik si jich na něj brousí zuby? A ty, místo toho, abys pro to něco udělal, tak jim ho naservíruješ na zlatém podnose s věnováním. K smíchu, vážně." Napije se znovu a jeho oči jsou ostražitě. Ne, nebyl by úplně rád, kdyby měl tu flašku zaraženou v krku.

Hide

Co Hidemu chybí výškou a ve svalech, to dohání svým vztekem a houževnatostí. Kdyby byli kohouti, doslova by z nich lítalo peří.
"Fňukna?!" Vyrazí ze sebe Hide, ale na vysvětlování není prostor, protože se ze všech sil snaží nenechat povalit na lopatky. Cítí, že mu začínají docházet síly a je to zejména kvůli nevyspání a celkovému vyčerpání. Kromě toho Toshiya je pro něj nerovný soupeř, určitě pokud jde o rvačku, kde je dovoleno všechno. Strašně ho bolí žebra a cítí levou lícní kost. Ta bude hrát všemi barvami a to možná ještě dneska. Nakonec mu nezbude, než se podvolit, na zádech doopravdy skončí a po krátkém souboji, kdy si přijde jako chrobák na krovkách, se jeho tělo konečně povolí a vzdá to. Hrudník se mu zvedá takovou rychlostí, že hrozí, že mu kyslík shoří ještě v průdušnici po cestě do plic a všechna zlost pomalu odplouvá. Jako by ho někdo polil studenou vodou a on se konečně probral z toho divného snu a oparu všeho zoufání. Kupodivu má najednou jasno před očima, místo aby to bylo po pranici přesně naopak a do žil se mu začne vlévat nová energie. S ní se ozve taky všechno, co dostalo na frak a bolí to vážně hodně. Toshiya leží vedle něj a nejspíš vypadají oba dost podobně.
"V restauraci?" Houkne konečně a evidentně už zcela při smyslech. Něco se dělo už v restauraci a on si toho nevšiml? Odcházeli přece šťastní a spokojení a potom si užili stejně dokonalou noc. Ano, kluci jim tam vyprávěli o tom, co se jim přihodilo, ale taky bylo jasné, že se nehodlají vzdát a Uruha hodil zpátečku kvůli tomu? Vždyť to nedávalo smysl! Radši bude sám a dál šlapat, než by… +Než by riskoval, že budeš v podobných problémech...+ Dojde mu konečně. A že potřeboval zatřást s makovicí. Zírá nad sebe na strop a převrací to v hlavě.
"Myslel jsem si, že se lekl vztahu a uvědomil si, že nechce skončit s tímhle životem…" Vysvětlí

mu.
"Řekl mi, že ho rozptyluju při práci… Jak chceš nutit někoho, kdo prostě nechce…?" Začne se mu trochu otevírat. Ať už to Toshiya udělal z jakéhokoliv důvodu, zachoval se jako přítel, doopravdy mu pomohl. Trefí ho flaška, on sebou trhne, aby jí uhnul a pak po ní vděčně sáhne. Část vypije a část si vylije na bolavý obličej. Po jeho kousavých poznámkách se ušklíbne, ale když chce zvednout pravý koutek jako obvykle, děsivě to zabolí. Vůbec neví, že má natržené obočí, rty oteklé a že ta líce už pěkně natéká. A ty žebra… pár dní se nezasměje a nekýchne. Zvedne se na obě předloktí a podívá se na něj.
"Nechceš už sklapnout?" Zeptá se ho, ale místo všeho se pousměje.
"Jestli nemáš pravdu, tak si rovnou vyber, čím tě zabiju." Ne, on Uruhu rozhodně nikomu servírovat nechce a nebude. Zrovna ho popadlo odhodlání si tam pro něj dojet a vyvléct ho odtamtud třeba násilím. On je jeho, Toshiya má pravdu. Hide to tak cítil, když byli spolu a nechal se přesvědčit o tom, že to tak nebylo. Bylo… Vzpomíná si přece na Uruhova úplně poslední slova? Posadí se, poplácá ho po koleni a začne se zvedat. Jde to hrozně těžko.
"Počkej tady na mě." Řekne mu a vykročí rovnou ke dveřím z haly. Před budovou parkuje svůj viper, skočí do něj a zamíří rovnou k Mihrunise. Je mu úplně jedno, jestli bude mít jeho kocourek klienta, přeruší je klidně v nejlepším.

Toshiya, Uruha

Toshiya moc dobře vidí, jak se mění výrazy v Hideho tváři. Mohl by se klidně poplácat po rameni, protože mu to došlo celkem brzo. +Já věděl, že nejsi blbej.+ Počastuje ho v duchu komplimentem ale nahlas ho samozřejmě neřekne. To by nesměl být on. Jen si trochu odfrkne a vzápětí toho zalituje, je taky dost zřízený. Ušklíbne se a promne si žebra.
"Ty si taky dost často stojíš na vedení co?" Protočí očima v sloup. On mu to snad bude muset dát písemně nebo co?
"Chceš po mně, abych tady rozebíral jeho myšlenkové pochody?" Podívá se na něj, jak kdyby se úplně zbláznil.
"Hm a co ti měl jako říct? Hele víš dělám to proto, abys náhodou neměl modřinku." Pitvoří se trochu.
"Co bys mu na to asi řekl hm?" Vytáhne i zbytek lahve s vodou a pokusí se v sedě trochu přesunout.
"Nechci, zase bys brečel, kdybych přestal. Proč bys jinak se mnou chodil na box." Uchechtne se ledově a pak se chytí za břicho. Tohle taky zrovna příjemné nebylo.
"Ty mě zabít?" Podívá se na něj pobaveně.
"Zase budu rychlejší, toho se neboj." Odtuší s naprostým klidem a nejradši by si zapálil. Nejprve to vezme ale přes studenou sprchu, snad to všechno trochu utlumí.
"Kruci, máš ale ránu." Pochválí ho trochu neplánovaně.
"Počkat? Ty ses zbláznil, mám lepší věci na práci. Potřebuju nutně..." V očích se mu blýskne, když se mu pozvedne koutek a znovu ucítí krev, která už trochu zaschla.
"Ošetřit." Zavrní si spokojeně pro sebe a je jasné, kam hned pojede, tohle v něm rozdmýchalo mnohem víc. Ostatně jako vždycky. Jen dneska to nechá hezky na Taijim. To se mu bude líbit.
"Hej Hide." Křikne na něj, když už je u dveří.
"Za týden na boxe a nezkoušej nepřijít. Běž si vzít, co je tvoje." Odmlčí se na chvíli, než si sám nad sebou mlaskne.
"Hodně štěstí." Dodá ještě, ne pro sebe, ale tak, aby ho slyšel. No jo, asi se mu ten kluk prostě líbí. Divné, ale s tím moc nenadělá. Nakonec se rozhodně, že tu přece jen hodinku počká. Možná se ještě trochu protáhne, aby rozpohyboval tuhnoucí svaly dá si sprchu a uvidí, jestli se Hide vrátí. Vlastě...ho zajímá jak dopadne. +K čertu, asi jsem dostal pořádnou ránu do hlavy.+

Uruha je na tom...v podstatě úplně stejně ode dne, kdy Hide odešel. Z jedné strany byl rád, že ho nechal a už se neukázal, ani nenapsal. Bude to tak lepší a opravdu ho těší, že se mu nic nestane. Z té druhé stránky, kterou se snaží zavřít někde hluboko uvnitř sebe, si strašně přeje, aby přišla aspoň smska. Může na něj klidně být zlý ale bude vědět, že je v pořádku. Má pořad v hlavě rozhovor o jeho stavech a pere se v něm touha se o něj postarat, pomoci mu, aby se netrápil. Rozhovor s Takeshim byl dlouhý ale...i když se moc snažil, stejně ho to ani trochu nepřešlo. Nakonec se mu schoulil v náručí a prostě odpadl vyčerpáním. Trochu se pohádal se Senou, když zjistil, že mu seškrtal klienty a omezil na minimum. Ne, on prostě bude pracovat a pak odpadne únavou, jinak spát už neumí. Vypadá pořád stejně, kruhy pod očima obratně maskuje, ale kočičí oči nenesou ten lesk jako obvykle. Naštěstí podobným náznakům klienti moc pozornosti nevěnují. Jen občas se zapomene, když moc dlouho kouká na vanu a vidí ho v ní. Když mu do očí padne lehátko a vzpomene si na první večer. O posteli už nemluví vůbec. Vlastně se jí tak trochu vyhýbá, pokud je to jen malinko možné. Je si jistý, že udělal správnou věc a stejně má pocit, že to není dobře, že to nebyl správný krok. Zničí ho to, možná by měl odejít a nechat všechno tady. Někdy se přistihne, že má v ruce telefon a skoro vytáčí Hideho číslo. Hned si to vždycky zatrhne. Sedí už asi půl hodiny bez hnutí u zrcadla a pozoruje svůj odraz v něm. Má pocit, že už opravdu zestárl. Na pohled je dokonale připravený, uvnitř ani trochu. S krátkým povzdechne vstane, když zaslechne klapnutí dveří a vydá se k nim, aby přivítal svého klienta. Každou noc to samé,to samé přivítání, ta samá péče a stejně si to prostě nedokáže užívat. Bylo to snazší, když nevěděl, co jsou to city, ty pravé city. Jeho dnešní zákazník je vždycky nedočkavější, než ostatní. Než se naděje, už je povalený na zádech v posteli. Snaží se mu oplácet jeho pozornost, věnovat mu smyslné pohledy, jako vždycky předtím ale nejde to. Je ztracený. Nakonec to vyřeší zavřenými víčky a odvrácením hlavy mírně do strany, svůj výraz maskuje hřbetem dlaně.+No tak, takhle pracovat nemůžeš, seber se!+ Pobízí se v duchu, ještě chvíli a překoná to, tak to bylo pokaždé, i když pokaždé o něco těžší.