(Uruhův apartmán)
Die
"Čemu se směješ... Já ti to vyhoním z hlavy..." Použije to slovo schválně takhle, ale koutky mu taky mírně cuknou. Trochu ho překvapí, kolik má Uruha síly, když ho najednou odešle na záda, ale zase tolik se mu nebrání. Na břiše i stehnech ho okamžitě zahřeje jeho tělo a ruce si prozatím nechá držet nad hlavou, když se mu dívá přímo do očí a hluboce vydechuje skrz pootevřené rty.
"Nemůžu si pomoct, jsi moc roztomilý." Provokuje ho vlastními slovy. Jak by ho mohl nechat dravého a dobyvačného, když by ho mnohem radši mohl chovat v náručí? Alespoň po tom, jak utrápeně se na něj celou dobu tváří? V tu chvíli to vypadá, že se mu Uruha vyhoupne na klín a to by se mu opravdu hodně líbilo.
"Možná kousíček..." Dráždí ho dál. On za nikým neběhal, nikdy, to oni běhali za Diem, ale kdyby věděl, co má pod tím? Ale ano, kousek asi ano. Nastavuje mu svůj krk, snaží se prsty proplést s jeho, zavírá slastně oči a naplno se poddává všemu jeho laskání, které mu teď dopřává plnými doušky. Začíná mu být opravdové horko a je to znát na jeho vzdechách, které se mění v tiché sténání. Ruce se mu uvolní, ale nespěchá, aby s nimi klesl zpět, následuje ty Uruhovy stejně pomalu, když je zvolna vrací na jeho tělo. Po jeho pobídce je okamžitě umístí na jeho zadek, který si ještě vůbec neosahal a neužil, ale pak ho Uruha přiměje oči otevřít. Tak on to chce obráceně? To si ale Die nenechává líbit jen tak od kohokoliv. Na krátko ho zastaví a jednou dlaní ho přiměje, aby se mu podíval do očí. Teď je to on, kdo pyšně zvedne bradu a blýskne se mu v očích.
"Sbalil jsem já tebe, zapomněl jsi?" Připomene mu, kdo je tu od začátku ten iniciativnější, ale prsty ruky, kterou má stále na jeho zadku okamžitě zabrousí mezi jeho polovičky, aby ho podráždil v místě vchodu. Pousměje se tomu a ne, nenechá toho. I tak už má ale stehna dost daleko od sebe. Buď jak buď, dnešek chce a asi mu nakonec bude jedno, jak to bude. S tím Uruhovým rozpoložením by ho nerad odehnal, když už spolu došli tak daleko. Udělá za sebe dokonale dvousečnou zbraň, když pustí jeho boky proti svému tělu a zároveň vklouzne prsty dovnitř jeho těla.
Uruha
"To, abych ten kousíček trochu prodloužil." Broukne mu dráždivě a pohne se boky proti těm jeho. Die v něm rozpoutal reakce, které už dlouho nezažil, svou přímočarost si vždycky nechával na mnohem později a první byl spíš něžnější ale ne dneska. Svedl by to na alkohol, jenže ho tolik nevypil. Koutky se mu rozverně pozvednou, když mu Die připomene, jak to celé bylo.
"Chtěl jsi mě vidět vytočeného, to je mi pak jedno, kdo koho sbalil." Podívá se mu upřeně do očí se smyslným úsměvem. Hraje dál svou hru ale v hlavě už má myšlenku na to, jak by mohl dnešní večer pokračovat se vším všudy. Překvapí ho tím později, možná se mu to opravdu podaří.
"Tak si to užij." Zavrní znovu, když přenese váhu na levou ruku a pravou zamíří do jeho klína, aby Dieho chloubu promnul mezi štíhlými prsty a věnuje mu několik velmi pomalých, mučivých pohybů. Teď už zasténá, jakmile ucítí jeho ruce na svém zadku a pak překvapeně vydechne, jakmile se dostanou dál. V tu samou chvíli stiskne jeho chloubu o trochu víc ale ne bolestivě a zrychlí pohyby své dlaně.
"Tohle nebylo fér." Obviní ho zastřeným hlasem, který už nese známky vzrušení.
"Jak to bylo s tím vyhoněním z hlavy?" Vzdychne znovu a je to on sám, kdo si navlhčí prsty a protáhne dlaň mezi jejich těly, aby si k pohybům vzadu pomohl i svými boky.
"Když už slast, tak pro všechny nemyslíš?" Zakloní hlavu s dalším hlasovým projevem, který se roznese po apartmánu a důkladně zkoumá Dieho nitro, do které velmi obratně proklouzl. Pohybuje se už pravidelně boky, střídavě proti jeho prstům a pak bokům, než usoudí, že už toho bylo dost. Touha a vášeň už vystoupala na maximum, což prozrazují nejen jeho polibky ale i dech, který je mnohem slyšitelnější.
"Už je to víc, než kousíček?" Zeptá se jej, když se trochu poposune, aby se dotkl špičkou jeho vchodu, a natlačí se mírně proti němu a pak oddálí, způsobujíc si slast díky jeho prstům. A pak znovu, tentokrát se dostane i trochu dovnitř a zase zpátky. Hraje si s ním jako kočka s myší ale baví ho to a ano, neskutečně se mu to líbí. Rozhodně nemá v plánu toho hned tak nechávat. Pokračuje podobně až do okamžiku, kdy se uvnitř něj ocitne celý. To už nahlas oddechuje a sklání hlavu k jeho hrudníku, aby ovládl přicházející vyvrcholení.
"Die-chan, asi bych měl do baru chodit častěji, jeden si ani neuvědomuje, koho tam může potkat." Vydoluje ze sebe, když jej políbí do středu hrudníku, stiskne kůži mezi zoubky a pohne se proti jeho bokům poprvé.
"Chtěl jsi mě na klíně? Tak to máš smůlu." Dobírá si ho ještě trochu, když si vzpomene, že se na něm dvakrát ocitl. Už se proti němu pohybuje s jistou pravidelností, a jakmile je vrchol příliš blízko, prostě přestane. Stojí ho to značné přemáhání ale...Něco si usmyslet a hodlá to dodržet. Možná trochu za odměnu, že to s ním nevzdal tak rychle a taky za to, že se cítí mnohem lépe, než když do toho baru šel.
"Teď to bude běh na deset kilometrů." Políbí ho dlouze, když z něj vyklouzne, plácne jej po pacce, aby ho pusti, a přesune se pomalu, opatrně pokládajíc dlaně vedle jeho hlavy k němu na klín. Jen ať si užije ten pohled, když se začne pomalu narovnávat, pokládajíc své ruce na místa hrudníku pod sebou, narovnávajíc své tělo. Podívá se mu rozvášněně do očí, než se pozvedne a směřujíc jeho chloubu do svého nitra začne dosedat.
Die
"V posteli je dovoleno
všechno." Reaguje na jeho slova o tom, že to nebylo fér, ale sám tiše
hekne, když Uruhův stisk v klíně zesílí."S tím musím jedině souhlasit." Broukne k němu a brzy už sám ucítí totéž, co provádí vzadu on Uruhovi. Takhle to snad ještě nedělal, aby měli oba prsty zároveň v těch samých místech, vždycky byly role tak nějak rozdány, ale je to netušený objev a asi to nebude naposled, co to bude chtít zkusit. U toho mu střídavě olíbává tvář, kam se zrovna rty trefí a sám už není příliš schopný přemýšlet. Přesto se tiše zasměje na jeho otázku a podívá se mu do očí.
"Pár metrů jsi přidal, to je pravda." Broukne k němu, než se mu konec slova protáhne do zasténání, jak proti sobě ucítí jeho špičku. Povolí svaly svého nitra, aby ho pustil dál, ale prozatím vlastními prsty neopouští jeho nitro, snaží se je tam udržet a volnou dlaní si ho přitahuje za polovičku proti sobě. Brzy se mu dostane i komplimentu, který si přeje slyšet celý večer a trochu omámeně se pousměje.
"Už jsi ho potkal, tak nikam." Hned mu zakáže podobné nápady, samozřejmě s úsměvem na rtech. Ještě toho trochu.
"Chtěl, ale tohle není vůbec špatné..." Zašeptá a nechává ho střídavě pronikat do svého těla a střídavě narážet sám sebe na Dieho prsty. Jen ať se zničí sám. Vydrží to takhle ještě chvíli, než se tempo stane o něco vyšším a slast neúnosnější a pak dá ruku dál a pevně se ho chytí za bok. Uruha není jediný, na koho začíná jít mírné mravenčení z blížícího se vrcholu a tou dobou už je Die vlastní myslí někde úplně jinde, dokud všechno neustane. To si mohl myslet, že ho bude trápit podobným způsobem, ale přesto vydá jakési zmučené néééé, dokud oči neotevře při tom zvláštním příslibu.
"Abys mi takovou dálku stačil..." Trošičku ho pošťouchne, ale v očích mu zazáří zaskočené očekávání, když mu začne docházet, co to Uruha dělá. On si opravdu přesedá? Rozdělal ho tímhle způsobem a teď mu dopřeje to, co si Die prve přál?
"Co chceš, abych se zamiloval?" Hlesne k němu, ale jeho výraz je naprosto pohlcený, když položí dlaně na jeho boky a fascinovaně ho sleduje, jak se chystá dosedat. A on to opravdu udělá, velmi pomalu a velmi sexy způsobem, který přinutí Die velmi hlasitě zasténat. Nechce z něj ani na okamžik spustit oči a dá to hodně práce, jakmile to erotické peklo začne. Tohle po předchozích aktivitách nevydrží dlouho, ale je to rozhodně návod, jak ho přinutit chtít, aby se to příště stalo zas.
"Jsi krásný... nespoutaný..." Tiskne mezi prsty jeho dokonalá stehna a z blížící se extáze se mu brzy začne zatmívat před očima. Je to krásný vrchol, když se propne v zádech a pořádně si zasténá, víčka pevně zavřená a kolem sebe jeho horoucí nitro.
Uruha
Nic víc, než jeho překvapení ve
tváři by si nemohl přát. Sám pak klidně nechá víčka klesnout a věnuje se plně
povolování svého vlastního nitra, užívajíc si trochu nepříjemných pocitů
mísících se, se slastí. Je to dokonalý koktejl, lepší dneska vážně namíchat
nemohl. Začíná si konečně připouštět, že by s Diem mohl opravdu zahnat smutek a
ostatní myšlenky, které ho dneska trápily celý večer. Ne jen jednou. Stačilo to
na to, aby chtěl Die přijít podruhé? Musí! Potřebuje náruč, aby se vzpamatoval. Je to sobecké ale něco mu říká, že Die nebude proti. Prudce otevře oči, když
zaslechne slova o zamilovanosti. Musí se dlouze nadechnout nosem a neopustí si
pár krouživých pohybů svými boky na jeho klíně. Pak se prudce předkloní, zapírajíc
se dlaněmi vedle jeho hlavy a podívá se mu plamenně do očí s trochu ďábelským
pousmáním."Ne." Řekne mu upřímně a přímočaře, nemá v plánu mu lhát. Na to se znají příliš krátce, aby musel.
"Ale chci, abys přišel znovu." Oznámí mu bez váhání a následuje další pohyb v bocích. Prsty zatíná do látky, rty se zase dostane k těm jeho, aby ho dlouze políbil, než se narovná a začne ta pravá jízda. Nehlídá své pohyby, ani hlas, který se rozeznívá kolem. Proč by taky měl, když jsou na patře jako jediní.
"Díky, měl jsem na jazyku to samé. Možná ještě sexy, provokativní..." Snaží se ze sebe vydolovat mezi jednotlivými steny, jak žene sám sebe i Die přímočaře k vrcholu. Ne, nebude to trvat dlouho, po tom všem to ani nejde, ale Die naplní jeho nitro mnohem dřív, než vyvrcholí on sám. Jeho poslední zasténání je skoro zmučené, když by sám potřeboval ještě trošičku. Nečeká na nic, vezme si Dieho dlaň a pomůže si jí k vrcholu pár pohyby na svém přirození. Stačí jen asi dva nebo tři, kdo by to mohl v tuhle chvíli počítat. Prohne se prudce v bedrech, když to na něj přijde, zasténá do okolí, ale naštěstí přijde o hlas, jinak by vyslovil úplně jiné jméno, jak moc mimo je. Pak se trochu bezvládně zhroutí do jeho náruče s tváří schovanou někde v kůži na jeho šíji, které věnuje pár něžných polibku. Je spokojený, jeho dušička si ulevila, jak kdyby ten výbuch na pár vteřin odplavil všechno. Mírně se usmívá a nemyslí na nikoho ani na nic, kromě osobité a příjemné vůně Dieho těla a jeho hřející náruče. Skoro by se jako mazlivý kocourek stočil na jeho hrudník a prostě jen byl.
"Teď už by to mohlo být na celé Tokyo, ne?" Nadhodí s tichým, udýchaným uchechtnutím a převalí se z jeho těla, na druhou stranu postele. Z posledních sil se vrátí zpátky i s krabičkou cigaret a prostě mu jednu nabídne. Sám si vytáhne taky, ale zatím ji jen protáčí mezi prsty a pak filtrem hladí pokožku hrudníku, který si prohlíží střídavě s tváří.
"Co jsi zač?" Zeptá se, vlastně ho to napadlo až teď.+To brzo.+
"Die, utěšitel?" Dobírá si jej trochu, ale když k němu vzhlédne je v jeho očích vidět spokojenost a ano vděčnost, že to s ním nevzdal. Málem se o to připravil a proč? Jenom pro pocit, že na něm nikomu nezáleží.
"Sluší ti to v mé posteli. Možná bych tě mohl pak vyzkoušet na terase." Nedá si pokoj ani teď a konečně si vloží filtr mezi rty.
Die
Die musí v duchu uznat, že touhle
odpovědí si ho Uru celkem získal. Ani on nebyl na okamžité propadání láskám a
vidět se znovu kvůli posteli, když jim to tak pěkně jde, je přesně to, co sám
čeká. Na to ostatní je přece spousta času, až se trochu poznají a něco si
užijí. Dopřeje mu cokoliv, když to bude jako dneska a kdo ví..."Tak já přijdu, když tak pěkně chceš." Slíbí mu rovnou těsně před vrcholem a nechá ho, aby si navedl Dieho ruku do klína, aby se tam dostal taky. Uru má docela výdrž. Možná je to tím, co všechno si dnes prožil, ale to vůbec nevadí. Hned na to přijme jeho zpocené a udýchané tělo do náruče a nechá ho chvíli odpočívat, zatímco se usmívá někam ke stropu. Už schopně vystřízlivěl po tom, co do sebe v baru nalil a teď k tomu to dokonalé uvolnění a uspokojení. Chvíli ho konejšivě hladí po té dokonalé prdelce, která se mu vejde tak pěkně do dlaní a v mokrých vlasech cítí jeho rty, jak laskají rozpálenou pokožku krku. Uru se vrátí k jejich předešlému dobírání.
"Tokyo je hrozně obrovské, ale tu ulici před barem bych rozhodně dal pod jedenáct sekund." Zapřede. Uru mu zmizí a on se líně převalí na bok a podepře si dlaní hlavu, aby na něj viděl. Jeho oči už dobře přivykly tmě okolo. Sáhne si pro cigaretu, kterou vloží mezi rty a použije i nabízený zapalovač. Je to div dneska někoho vidět kouřit v posteli, ale je za to opravdu vděčný. Uruha tu má asi nějakou parádní vzduchotechniku. Vydechne první obláček a zvedne k němu oči po té otázce, zatímco se nechává šimrat konečkem cigarety. Je to hravé a milé gesto. Uru je velmi originální ve spoustě věcí, co dělá.
"Ne, to ani né... vlastně mě zničené duše většinou spíš nudí..." Připustí upřímně.
"Té tvojí mi ale přišlo škoda. Máš v očích mnohem víc, než opíjení v baru kvůli někomu, kdo nestojí o tvůj zadek. Je vážně perfektní..." Pousměje se na něj a znovu si potáhne.
"Díky..." Řekne mu na místo obvyklého Mě to sluší všude. Nechce, aby to teď vyznělo, že je snad nějaký vymetač postelí, myslí to samozřejmě čistě egoisticky. Zalétne očima přes něho dozadu na dveře na terasu. Venku bude docela chladno, ale oni by se dovedli zahřát.
"Můžeš mě vyzkoušet, kde jenom chceš, Uru-chan... já tím pohrdat nebudu." Řekne mu najednou docela vážně a ano, navazuje na téma jeho ex. Mohlo se mezi nimi stát naprosto cokoliv, ale on si teď neumí představit důvod, proč by si ho měl nechat proklouznout mezi prsty. Chvíli pokuřuje mlčky.
"Kdo jsi ty?"
Uruha
"Hm, to abych to stáhl pod
deset. Jak to není rekord, tak nebudu spokojený." Pokračuje v dobírání a
prohlíží si jeho rysy ve tmě. Dost schopně si doplňuje obraz, tím co viděl v
baru a krátce se nadechne, než si taky připálí. Vlastně si jen těžko dokáže
představit, že by mohl mít krásnějšího kluka v posteli, když pomine...Ne, toho
sem tahat vážně nebude."Už ti někdo řekl, že umíš opravdu skvělé komplimenty." Trochu se nad tím ušklíbne, ale v očích mu pobaveně jiskří. Zjišťuje, že když s ním o tom přemýšlí nebo mluví, není tak naštvaný, je až podivně klidně. Možná je to Dieho přístupem a tím, jak mu neustále dává pocit, že o něj někdo stojí, i když jenom kvůli sexu. Jeho pošramocené dušičce to momentálně úplně stačí. Kdyby chtěl něco víc, asi by mu opravdu utekl. Připálí si a spokojeně potáhne, když se poposune k němu, opře se hlavou o jeho rameno a vydechne obláček dýmu.
"No." Zasměje se trochu ironicky.
"On ho vlastně tak moc nevyměnil." Mlaskne si a podívá se do stropu.
"Je to zadek mojí milované sestřičky." Prozradí mu o trochu víc ale to je asi to poslední, víc mu k tomu hodlá říct. Prostě to muselo jít ven.
"Ale jsem rád, že je tu někdo okouzlující, kdo ho ocení. Asi bych se sebou nemohl žít, kdyby to bylo jinak. Ale co si budeme, ten tvůj je k pomilování." Podívá se na něj koutkem oka a upřímně se rozesměje. Vlastně ani ten alkohol nepotřeboval, zvláštní.
"Už se o tom nebavme, stačí, že ho zítra potkám v práci." Zamračí se na obláček dýmu, který opustí jeho rty.
"Nechci si kazit tak povedený a sexy večer." Pootočí se k němu a přejde rty po jeho hrudníku, jak kdyby pořád neměl dost. Podívá se na chvíli z okna ven, když si opře bradu a pozvedne obočí.
"Vypadá to, že bude za chvíli svítat." Odtuší klidně a pak stočí oči k Diemu.
"Mám tu dost míst a ještě jich vymyslím hodně i mimo tento apartmán." Pokrčí skoro nevině rameny, ale v očích už mu zase jiskří.
"Tebe mi myslím poslalo samotné...spíš peklo, po tom, co jsem viděl." Zavrní si spokojeně a mírně se povytáhne, aby ho mohl políbit, než se mu rozhodně dopovědět.
"Jen kluk, který dospěl moc brzo, má příliš mnoho práce a před chvílí neměl žádnou hezkou náruč, kam by se choval." Udělá ze sebe mazlivé kotě, které si nic jiného nepřeje.
"A za pár hodin do té práce bude muset." Protočí očima v sloup.
"Budu si muset zavolat, nikam mi neuteč, těch jedenáct sekund by teď byl problém." Usměje se na něj vřele, když ho líbne na rty a zvedne se, aby hmátl po kalhotách. Vyloví telefon, znovu ho zapne a vytočí číslo na vedoucího finančního oddělení, ten už určitě spát nebude, jak ho zná. Stačí jeden, však oni si to předají.
"Hai, Reno-san, dneska se do práce nedostanu brzo, teprve se vracím ze schůzky." Jeho hlas je úplně jiný než před chvíli, stejně jako výraz. Jak kdyby nepřecházel po bytě s holým zadkem.
"Poradu pro dnešek zruším. Odložíme ji na zítra a prodloužíme o půl hodiny, aby se stihlo všechno. Hai, hai, stejně se čísla moc nemění, pořádný obrat přijde až za dva měsíce." Pokračuje dál a oči mu těknou na Die, na kterého se troch hladově pousměje.
"Ne, ne, necháme dovoz látek na lodní přepravě, letadlem se to pořád nevyplatí, i když je to rychlejší. Možná by nebylo na škodu přepočítat náklady, kdybychom export sloučili s jinou společností. Podívej se na to prosím a odpoledne to probereme. Hai i tobě, úspěšný den." Ukončí hovor a odloží telefon na stolek.+Právě jsi odpustil Aoimu trest. To je asi tou dobrou náladu, ale klepat se bude.+ Pomyslí si trochu škodolibě, když se vrací k Diemu do postele.
"Chce se ti spát?" Zeptá se ho rozverně a je vidět, že jemu rozhodně moc ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat