Die x Aoi x Uruha - Abych na tebe ještě nakonec začal žárlit. - část 2.

(Uruhova kancelář)

Aoi, Die

"Jistě..." Hlesne Die. Ta scéna je zajímavá, ale vlastně taky otravná... před chvílí se měli skvěle a teď cítil ten křečovitý stisk na noze. Skoro to bolelo a ukázalo to, jak moc to s Uruhou celé mává. On mu tu oporu klidně udělá, kocourkovi, snad se pak nebude mračit celé odpoledne. Uruha prudce vstane, všechen plamen je zpět a on k němu zvedne oči, když je teď o kousíček výš. Oplatí mu políbení.
"Běž na to tygře..." Plácne ho po zadku. +A trhej...+ Popřeje mu v duchu, jen ať černoočko zmizí, bude to lepší pro všechny tři. Dveře zůstanou otevřené, je toho slyšet dost, ale Die trpělivě hledí z okna, zády k nim a pro sebe se usmívá.
Za to Aoi se lekne, až nadskočí, když se ty dveře rozletí, až prásknou o stěnu a prudce se na Uruhu ohlédne. V první chvíli si myslí, že od něj dostane do zubů, ale to se tak docela nestane. Trhne očima k papíru, uvidí, co na něm je a odfrkne si.
"Vidím, že s jinou možností jsi ani nepočítal." Řekne okamžitě. +Strč si ho mezi polovičky, on ho pak vyloví...+ Musí se držet, aby si to jenom myslel a radši na chvíli stiskne víčka. Tu větu o výsluní pochopí dočista špatně. Spojí si ji s tím papírem a tím spíš o něj ani za nic nestojí. I kdyby měl prodávat v Seven Eleven. A pak začne být Uruha ještě jedovatější. V tuto chvíli mu nedokáže tak docela věřit, přijde mu to jako další a další kopance uražené hrdosti a kdyby to pravda byla, jednou to někdo musí zlomit. Ale proto si tohle Aoi přece nezaslouží, ne? Jakmile dojde na vířivku, začne se mu dělat špatně, protože takhle přesně to bylo. Všechno se mu to odráží ve tváři, když uhne očima do strany. Promne si dlaní tvář a nemůže uvěřit vlastním uším, že mu po tomhle všem dává ještě nabídky. A k tomu jaké. Nechá ho domluvit, ale v očích se zatahuje černočerná bouřka. Odfrkne si.
"Posloucháš se vůbec?" Zeptá se ho a rozhodí rukama.
"Přišel jsem sem. Začal jsi se mnou flirtovat, byla to prima hra. Jenže, když se nestalo, co sis vzal do hlavy, začal ses mi mstít jako idiot!" Už na něj zvyšuje hlas.
"Nejdřív jsi na mě hodil poradu, o které víš, že ji prostě nemám šanci zvládnout. Jen proto, abys mě vycukal za to, s kým jsem odešel a s kým ne! Pak přijedu sem, kde se mi tví zaměstnanci smáli, protože na rozdíl ode mě věděli, že žádná porada není! Nechtěl jsem sem přijít a tys to věděl, prosil jsi mě, abych ji vedl a udělal jsi tohle. A potom, aby toho nebylo málo, jsi mi nabídl rozhovor, ale jak nakopat asistentovi, co neroztáhl nohy na požádání? Přivedu si nejkrásnějšího milence v Tokyu a na něj si rozhodně čas neudělám. Jen ať se ubožák podívá, o co přišel, co? Nejradši bych ti jednu natáhl!"
"Díky!" Ozve se Die od vedle na kompliment. Tomu Aoi natáhne za chvíli.
"A abys to celé korunoval, najednou neplatí nic z toho, co jsi tvrdil v pondělí. Už nepotřebuješ asistenta, co pro tebe bude dýchat, stačí, když potahá v práci? Najednou je tvoje náplň práce tak moc jiná, že u toho vlastně skoro být nemusím? Tak kde je pravda?!! Jste oba stejní. Ani se vlastně nemusíte dívat do zrcadla. Jestli je teda pravda co říkáš!" Bože, už skáče i po Seiko. Do očí se mu natlačí slzy, s kapsy vydoluje služební telefon a hodí ho na desku stolu.
"Tohle je naposled, co jsem se nechal rozebrat někým cizím. Kašlu na podobný firmy, jste jen parta snobů, co si myslí, že si koupí svět." Otočí se na patě a proletí do jeho kanceláře.
"A ty..." Sjede ho pohledem. Dlouze se nadechne a narovná v ramenou.
"Se nepleť lidem do hovoru." Zakončí dočista jinak, než jak chtěl. Co on vlastně s tím. Asi dobře souloží... ať si dělají, co chtějí, když je to to, o co stojí.

Uruha

Zůstává na místě s rukama založenýma a ani se nepohne. Tedy do okamžiku, než na něj Aoi začne zvyšovat hlas. Obočí jde zase nahoru a odfrkne si, než pohodí vzdorovitě hlavou.
"Samozřejmě, stejně jako ten telefon před restaurací, který jsi vůbec nezvládl, jak jsem ti později řekl." Protočí očima a je hodně ironický ale už se vztekat nehodlá. Nemá to stejně smysl.
"Z toho samého důvod, jsem tě nechal vést poradu, ke které jsme zařídil všechno ostatní, abys ji opravdu mohl jen usměrňovat, jak jsem ti napsal. Vlastně jsem jen tak z nudy poslal asi dvacet emailů s instrukcemi..." Pokrčí rameny a podívá se do jeho očí. V jeho nitru se něco bolestně pohne. O co se tu vůbec snaží? Přesvědčit ho, že to dělal všechno kvůli němu. Stejně to očividně nemá smysl. Jen ať se Aoi vyvzteká, jemu to celkem pomohlo. Prostě to v sobě zavře na dobro, žádné pocity v práci, už ne. Tohle byla poslední kapka, jak od něj, tak od Seiko. Už toho má po krk. No a co, že je to rodina.
"Odpískal jsem ji nakonec kvůli tomu, co jsi mi napsal. Asi jsem měl pocit, že se ti uleví, když tě do toho nebudu hnát. A asi ano, byl jsem trochu škodolibý, a neřekl ti o tom. Trochu nervů, ještě nikoho nezabilo." Ano, teď je trochu zlý. Ale kruci, připravil mu nejlepší půdu a on se ještě vzteká. Po pěti letech je to poprvé, co porada nebyla a jemu se to stejně nelíbí.+Ať uděláš cokoliv, bude to blbě.+ Počastuje se v duchu.
"Ten rozhovor jsem měl v plánu a nabídnout ti přesně tohle. Nová smlouva je vedle v tiskárně, byla tam společně s tvým doporučením, kdyby se mi podařilo tě přesvědčit." Mlaskne si a pak se upřímně usměje, když se ozve od vedle Dieho hlas. Ten ho o to víc podporuje v novém rozpoložení, které si nařídil, prostě klid.
"Klidně mi ji natáhnout můžeš, nějaký make-up navíc ještě snesu, myslím. Ale ano, potřeboval bych někoho k ruce dvacet čtyři hodin denně, jen je pro mě mnohem..." Odmlčí se.
"Přijatelnější, nechat tě jako asistenta, který sice bud dělat jen polovinu toho, co jsem si představoval ale bude tady, než někoho hledat znovu. Ať si myslíš, co chceš, já si za svým rozhodnutím stojím. Budeš dobrý." Teď jde o práci a podle toho mluví.
"Zbytek si budu muset obstarat sám, ale pokud budu vědět, že tady je to v pořádku..."
Dokončí a vlasy se mu zavlní, když Aoi proletí kolem něj do kanceláře za Diem. Udělá několik kroků ke dveřím a  pak přejde elegantně ke stolu, na jehož desku položí ruce a podívá se na něj.
"Uvědomění bolí. Já vím." Není v tom nic zlého jen holý fakt.
"Dal jsem ti nabídku, čistě profesionální. Buď ji vezmi nebo ji nech být a teď je úplně jedno, co mě k tomu vede nebo co mám v úmyslu dál." A pak se narovná a pootočí hlavu k Diemu, aby mu očima poděkoval. Tohle by s ním jen tak někdo netrpěl a on je mu za to vděčný.
"Dopadlo to celé jinak, než jsem si přál a ano, je mi to líto. Takže...omlouvám se, že jsme neudržel hranice mezi asistentem a šéfem, už se to nestane. Do tvého soukromí mi nic není." Ano, on se mu klidně omluví a myslí to naprosto upřímně, je mu to vidět na očích. V tom Aoi pravdu, je to jeho chyba. Neměl od něj vůbec nic očekávat.
"Kdyby sis to celé rozmyslel....Počkám týden a pak za tebe budu hledat náhradu, víc ti dát nemůžu, tlačí mě čas." Sdělí mu úplně jednoduše a ano, pořád má na tváři tu samou masku, která ji v práci jen tak neopustí.
"Mimochodem, jmenuje se Die a ano je nejkrásnější a taky velmi talentovaný, co se módy týče, takže s ním naše firma bude s největší pravděpodobností spolupracovat. Možná popřemýšlím nad nějakou sponzorskou akcí. Jen ať máme oficiality za sebou." Usadí se do křesla s nohou přes nohu a sepne konečky prstů.
"Ode dneška za týden se bude plánovat velká akce, kde budeme hostit partnerské firmy ze zámoří a já potřebuji vhodného asistenta, který pohlídá všechny detaily. A ty na to máš." Podívá se mu do tváře a nenechává se ovládnout žádnými pocity.
"Získáš nové kontakty a pak se můžeme klidně rozloučit. Potřebuju někoho, na koho je spolehnutí a ať je to jak chce, ty jím jsi." Přikývne na potvrzení vlastních slov.

Aoi, Die

Co on ví, jestli lže nebo ne... Nic nedává smysl. Teď může říct cokoliv, aby se obhájil a Aoi se jen těžko podívá do jeho počítače na odeslané emaily, aby se přesvědčil, že je to pravda. Prý měl v plánu... Aoi by si snad zasloužil, aby to probrali hned a soukromě, ne? A ne ho tu máchat před tou Barbínou. Když se mu Uruha vysměje, že mu klidně může i jednu praštit, už si vážně připadá jako blázen. Hodně špatný sen, tohle celé... Poslouchá jeho najednou tolik chladný hlas a vůbec se mu to nelíbí. Strašně mu vadí, že u toho mají posluchače, Uruhu ani na minutu nenapadlo, že by ho měl poslat pryč. Die ani na minutu nenapadlo, aby odešel sám. Byli nad ním jako vlčí smečka a jemu to celé přišlo tak líto. Celý tenhle přístup k němu. Prostě to nedokáže vidět jinak, než jako důkladnou pomstu za ošukání jeho sestry. Uvědomění bolí? Co chce zase tímhle říct?
"Teď už ti do něj nic není? Zajímavě jsi přehodnotil situaci..." Odtuší šeptem. Jak by si mohl něco takového rozmyslet? Jak??? Znovu vrátí oči na Die, když je mu představen, ale nedokáže mu ani podat ruku. Die se tváří pořád stejně vyrovnaně a nad věcí, těžko říct, co si myslí, těžko říct, kde ho Uruha vzal, ale pak se dozví i souhlas na jeho krásu. +Krásnější, než já? No vidíš... vydělal jsi na tom všem.+ Přinutí se usmát.
"Těší mě. Rád vidím, že to všechno bylo nakonec pro pana ředitele jedině k dobru. Jinak by mu nejspíš nedošlo, že váš zadek je mnohem víc k ošukání, než můj." Ucedí ten konec a znovu se zamračí a teď už se zamračí i Die, když se odlepí ze stolu a natočí se k němu čelem.
Nechápe, proč ho Uruha dál láká, proč tolik stojí o to, aby Aoi nabral ty cenné zkušenosti. Die mlčí, očividně se do toho nechce Uruhovi plést, ale to si měl rozmyslet, než všemu nastavil uši. Nakonec je to Die, kdo si povzdechne.
"Co kdyby si pan asistent vzal dneska volno, odpočinul si a v klidu si všechno rozmyslel..." Navrhne a Aoimu se naježí chlupy. Co si to dovoluje?
"Ještě jsi to tady nevyženil." Vyjede po něm a Diemu cuknou koutky. A pak to Aoi nevydrží, napřáhne se a jednu mu do toho nosu vrazí.
Die to vážně nečekal, popadne se za něj oběma dlaněmi a překvapeně se na něj podívá. Pak dlaně odtáhne a prohlédne si krev na nich. Aoimu se nečekaně uleví. Zhluboka si vydechne a pousměje se. Zatřepe si dlaní, protože tohle bolelo i jeho, otočí se na patě a odejde odsud. Dneska se neskutečně opije. Má v plánu jít rovnou do toho baru naproti tomuhle baráku a taky že to udělá. Objedná si tam rovnou celou lahev bez ohledu na protesty, že je skoro ráno. Je to snad non stopka, ne? Nakonec ji dostane a pustí se do toho.
Die se natáhne pro kapesníčky na stole a otře si nos.
"Hmm... právě jsem kvůli tobě prolil krev, prdelko... Ale jsi tak roztomile chladnokrevný, že mě to snad i vzrušilo."

Uruha

"Přehodnotil, to máš pravdu." Odsouhlasí mu to s klidem, který si snaží zuby nehty udržet. Snaží se na něj dívat a nedávat na sobě znát, jak moc ho to ničí. Tohle je to pravé peklo, ale stejně si stojí za tím, že to dělá hlavně kvůli práci. +Lžeš sám sobě? To jsi to dopracoval.+ Probíhá mu hlavou pořád dokola. Nebýt Die, tak si nejspíš sedne na zem, rozbrečí se a odprosí Aoiho, aby nikam nechodil. Aby tu zůstal s ním. Ne, nemá to v hlavě srovnané vůbec. Ale léta tréninku jsou mu teď k dobru. Zamračí se až ve chvíli, kdy Aoi začne být...jak to jen říct slušně? Má na jazyku spoustu vět, které by mu mohl říct. Něco jako, když se ti můj nelíbil, našel jsem si někoho jiného, kdo ho ocení. Možná taky s klínem mé sestry soupeřit nemůžu, ale všechno hořce polkne a dál na něj kouká s mírně pozvednutým obočím.
"Tváří se, jakoby ti to vadilo." Najde si nakonec jedna poznámka cestu na povrch ale jeho výraz se prostě nezmění. Pak si ho asi bude muset seškrábnout, aby se tvářil nějak přijatelněji. Nadechuje se podruhé, aby se vrátil zase k práci ale Die je rychlejší. Než stačí mrknout a vůbec pobrat, co se přihodilo. Die dostane ránu a on vyjekne a vytřeští oči. Ano, teď by fakt trochu jako holka.
"To nemyslíš....a ty zatím taky nic nevyženil." Sekne po něm naštvaným hlasem a teď by ho vážně vyhodil a rozhodně ne slušně. To už se ale Aoi otáčí a mizí z kanceláře.
"Táhni k čertu." Štěkne po něm a nejspíš už ho neuslyší a možná taky dobře. Hned vstane a plácne ho zlehka po ruce, aby ty kapesníčky sám vzal a pomohl mu utřít krev. Tváří se u toho smutně a provinile.
"Promiň, tohle se nemělo stát." Omluví se mu vzápětí. Poslední kdo to měl odnést je Die.
"Arigato, bez tebe bych to nezvládl." Usměje se na něj vřele a pak se krátce zasměje.
"Ale asi tě to moc nebolí, jak tak poslouchám." Protočí nad ním očima.
"Za tohle máš u mě večeři a minimálně víkend na wellness." Nabídne mu s jiskrami v očích.
"Počkej chvíli, přinesu lékárničku a něco studeného." Pohladí ho po tváři a políbí.
"Nebude to trochu ujetý, když to uděláme na stole a já budu líbat tvou krev?" Otočí se na něj za chůze a zhoupne se v bocích.
"Hm, nebude. Asi ani zamykat nebudu, ať si tu prdelku užijí ostatní." Ozve se mezi dveřmi, než vyjde do Aoiho kanceláře, kde je lékárnička schovaná. V ten okamžik to na něj dolehne plnou silou. Ruce se mu rozechvěji a snaží se polknout slzy.
"Kruci." Zanadává si tiše pro sebe. +Tohle zvládneš. Není první ani poslední. Máš tu Die.+ Přesvědčuje sám sebe v duchu, ale i když je Die opravdu nádherný v srdci už není místo.
"Zapomeneš, za pár týdnů, možná měsíců to bolet už nebude." Pokračuje v přemlouvání a loví z lékárničky nějaké gázy a pak zamíří k malé ledničce, odkud vytáhne plechovku. Energiťák? Kde se to tam vzalo? Aoi? Proboha! Protočí sám nad sebou očima, než se vrátí.
"Něco málo jsem našel. Nemáš ho zlomený?" Tváří se starostlivě a lehce se napasuje mezi jeho stehna, aby mu opatrně odstranil všechnu krev a vtiskne mu dlaně plechovku.
"Začínám mít pocit, že tě u mě vzruší cokoliv. Včera to byl vztek dneska chladnokrevnost. Asi umřeš, až se začnu pořádně tulit." Dobírá si ho trochu a snaží se na sobě nedat znát, jak moc ho to zasáhlo. +Ale byl sexy, jak se napřáhl a...URU!+
"Asi bych odtud nejradši vypadl."

 Die

Die upustí kapesníčky a nechá Uruhu, aby to udělal sám. Bolí to dost, ale rozhodně to na sobě nedá nijak znát. Už jen pro ty starostlivé oči ne. Ještě by si to dával za vinu...
"Ten byl vytočený. Asi jsi pěkný provokatér, hm?" Říká mu tiše a i při ošetřování mu odhrnuje vlasy z čela.
"Omluva přijata. Jen ten víkend musí být co nejdřív. Nejspíš hned tenhle... jinak mě to asi bolet nepřestane." Pokračuje dál a doslova si užívá jeho blízkost a péči. Vrátí mu letmý polibek a když se tu ocitne na chvíli sám, dovolí si pár bolestných grimas a rychlý pohled do zrcátka. Tohle nateče, ale zlomené to nevypadá. Za to by tomu Aoimu nejspíš dojel vrazit zpátky, kdyby mu s tím nosem vážně něco udělal. Musí se pro sebe zasmát, když na něj Uruha volá tu představu.
"Rozhodně nebude! Myslím, že je to zpestření, jaké jsme ještě ani jeden nezažili!" Zkouší si pohyby rty, jak moc to bolí. To zvládne. Uru je brzy zpátky a on dá nohy víc od sebe, aby ho mezi nimi mohly zahřát jeho boky.
"Ne, myslím, že ne. Teď si to nemůžu dovolit, když tě balím." Řekne mu, převezme si plechovku a na chvíli si ji na nos přitiskne. Je to strašně příjemné. U toho se mu ale celou dobu dívá do očí a jemně se usmívá.
"Samé pěkné vlastnosti..." Broukne a zasměje se.
"Ooo..." Vydá ze sebe, když mu Uru připomene, že se někdy rád mazlí a teď je to on, kdo pohladí po tváři jeho.
"Je s tebou všechno tak dramatické? Nudit se asi nebudeme..." Zeptá se ho, ale nakonec přikývne na jeho slova. Má pravdu. Tohle ráno se nepříjemně zvrtlo, ale mají to z krku a je nejvyšší čas, připomenout si, jak pěkně se měli na snídani.
"Teď ale jedeme ke mě... taky to tam mám moc pěkné a vůbec nevím z čeho šít..." Povzdechne si. Oba se nejspíš vrátí k práci k večeru, ale pro jednou se to snad nezblázní. Nakonec společně odejdou z budovy a Die má v plánu dát si opravdu záležet, aby opravil Uruhovu náladičku z tohoto dopoledne.