Aoi x Uru x Seiko - Nevypadáš jako klidná hladina. - část 2.

(Uruhova kancelář, jachta)

Aoi

Aoi se usměje skoro plaše, když mu Seiko pochválí jméno. V Japonsku bylo spíš skoro dívčí a pojmenovávalo krásnou květinu, mimo jiné, ale nebyl ani jediný kluk, který ho nosil. Vrátí oči do Uruhovy tváře, když Seiko pronese, že je upjatý a chvíli sleduje její ruce, jak mnou jeho ramena. Jsou sourozenci? Jenže celou tu dobu hledí Seiko přímo na něho a tak se vrátí pohledem k jejímu a znovu se usměje. Podá jí svou dlaň, kterou jemně stiskne, aby jí snad neublížil a zčervená ještě víc, když na tváři ucítí její rty. Tohle už zase tak běžné nebylo... Dívka navíc odmítá pustit jeho ruku hned a on by se jí samozřejmě neuctivě nevytrhl.
"No, já..." Nadechne se, aby jí odpověděl, ale Uruha je rychlejší a on skryje pousmání. Co oba mají s tím jeho vzhledem? Nepřijde si nijak speciální. Asi nějaká stejná oční vada. Jenže pak se stane něco, s čím Aoi nepočítal, když si Seiko doslova řekne o jeho společnost. Zvážní a podívá se Uruhovi dlouze do očí. A pozná, že něco není docela v pořádku. To se mu potvrdí už jenom tím, že jí nabízí vlastní společnost, kterou ale Seiko okamžitě odmítne a Aoimu sepne, že jakmile tam budou, asi to nebude tak docela přátelsky nevinné. Jenže copak existoval způsob, jak odmítnout jakoukoliv výše postavenou ženu v zemi vycházejícího slunce? Galantní chování od mužů se očekávalo automaticky a navíc to byla sestra jeho šéfa. Řekla si o něj a když řekne ne, bude opravdu hrozný. A zároveň se bude muset nechávat balit a nějak se z toho vykrucovat. Pokud si neřekne, že se vykrucovat nechce. To balení se mu potvrdí ve chvíli, kdy mu dívka začne upravovat límeček a jemu se do nosu dostane pro změnu podmanivý dámský parfém. Je nádherná, opravdu je a stejně jako Uruha se nebojí flirtovat. V tomhle jsou si nesmírně podobní. Aoiho bledá pleť nemá šanci nabrat zpět původní odstín a navíc se po něm začíná chtít, aby se rozhodl. Uruha mu to vůbec neusnadní, když mu odchod v podstatě dovolí, ale za cenu toho, že si to všechno Aoi napracuje. +Musím vzít tvou sestru na večeři, protože jiná možnost se netoleruje a zároveň budu dělat do rána. Skvělý, díky.+ Měli toho totiž v plánu ještě hodně. Kromě toho, to jejich špičkování... to bylo nejspíš opravdu jen to, ale Aoiho sen, ten byl mnohem reálnější a dokola mu připomínal, jak moc se mu šéf zaryl pod kůži. Možná by ho z toho ženské křivky dostaly? Ale copak se sluší, aby si k ní cokoliv dovolil? NE! Sleduje jeho zvláštní, neukotvené počínání, když vstává a zase si sedá, cítí ten nesouhlas. Jenže on prostě není stavěný na to, aby takovou ženu poslal do háje jako ustrašené dítě nebo jako neurvalec.
"Na chvíli mě omluvte." Rozhodne se nakonec, že to prostě nějak zvládne. Musí si dojít pro svoje věci a taky vypnout a zamknout kancelář.

Uruha, Seiko

Oči ženy jsou ukotvené v Aoiho tváři a plné očekávání, stejně jako neskrývaného zájmu. Očividně si příliš neláme hlavu, co Je vhodné a co ne. Rozhodně ne tady, kde nejsou na očích, Uruha se nepočítá, ten jí totiž moc dobře zná.
"Nenech se přemlouvat, s tou prací ti klidně ráda pomůžu." Pokračuje ve svém svádění a jak kdyby bylo jasné, že u práce nekončí. A to ví i Uru. Okázale hledí do papírů a nechce se mu zvedat pohled k nim, prostě by to neunesl. Stačilo jen jedno společné odpoledne a nemůže se dívat, jak si jde jeho sestra přímočaře za svým. Mohl by ještě něco udělat? Nebo se prostě jen modlit, že zůstane jen u té večeře a už se nikdy neuvidí. Promne si kořen nosu, jak kdyby se nemohl dobrat konce dokumentů ale pravda je někde jinde.
Seiko si pořád pohrává s Aoiho límečkem a nejspíš nemá v nejbližší době v plánu jej pustit. Hledí na něj zpoza dlouhých, výrazných řas, je o něco menší a navíc to vypadá mnohem lépe. Trochu sází na jeho zdvořilost, kterou pak změní v něco úplně jiného, to ví a nepřipouští si neúspěch, vždycky uspěla, když si něco usmyslela. V tom byl mezi nimi taky velký rozdíl, Uruha to štěstí neměl, možná si spíš v podobném chování tolik neliboval jako ona. Pro něj to všechno mělo mnohem hlubší podtext. Odpočítává jednotlivé sekundy a přeje si slyšet jeho nesouhlas. Věří tomu, že by to později se sestrou urovnal, i když má tušení, že pro ni by to nebylo nic, čím by si dlouho lámala hlavu. Už ale zná Aoiho a předpokládá, že tohle prostě neodmítne, i když by si to moc přál. A to se taky stane. Tiše si povzdechne a konečně vzhlédne, když vidí Aoiho mizet ve své kanceláři. Seiko na Uruhu upře pohled a spokojeně se pousměje.
"Díky, že mi ho půjčíš. Možná to nebude naposledy." Prohodí hravě se skoro rozverným výrazem.
"Vrátím ti ho v celku a nepoškozeného. Snad." Zasměje se krátce a v tu chvíli se Uru rozhodne, že to tak nenechá. Nemůže sledovat, jak s ní odchází a celou dobu pak přemýšlet, co se mezi nimi stalo. Nepřipouští si, že by to měl nechat jen tak. Aoi by možná jeho sestru změnil a on by mu neměl zkoušet plést hlavu a chtít o něm cokoliv hlubšího, když je ženatý. Přesto však vstane, popadne jednu ze složek a zamíří k  jeho kanceláři.
"Jen mu vysvětlím, co budu na zítra potřebovat, dej nám pár minut." Usměje se na sestru, když ji míjí a pokyne jí ke svému křeslu. Sám zapluje do vedlejší kanceláře, zavře za sebou dveře, o které se opře zády, jak kdyby potřeboval oporu.
"Řekni, že s ní nechceš jít." Zvedne k němu pohled a v jeho očích je patrná naléhavost.
"Prosím řekni, že chceš jít jenom proto, že musíš." Pokračuje dál a rozhodí rukama od těla, jak kdyby ani nevěděl, o co se tu pokouší. Spíš neví, co bude dělat, když mu to Aoi nepotvrdí. Stáhne obočí k sobě, skoro to vypadá, že přemýšlí, jestli ještě něco říct nebo mlčet a nechat to být. Ale on to nechce nechat být.
"Řekni, že jít nechceš a já zařídím, že nebudeš muset." Pozvedne bradu v hrdém gestu, jak moc se snaží zamaskovat své rozpoložení. To by se mu nejspíš povedlo, kdyby nepřišel sem a prostě ho tu nepřemlouvat.
"Nechci se dívat, jak ti ublíží." Dodá ještě šeptem.
"Promiň, já..." Začne mu docházet, jak se chová. Proboha je šéfem jedné z největších firem v Tokyu a přemlouvá svého asistenta, aby nešel na večeři s jeho sestrou. Je z Aoiho v háji a konečně mu to pořádně dochází.
"Neměl bych se do toho plést ale..." Další krátká odmlka, když se mu podívá upřeně do očí.
"Nechci se dívat, jak si tě odvádí někdo jiný, ať už by to byl kdokoliv."

Aoi

Už má vypnutý počítač, balí tablet do pouzdra a u toho kontroluje telefon a chystá se ho strčit do tašky, když se dveře kanceláře znovu otevřou, za nimi stojí Uruha osobně a vypadá... Aoi zůstane zaraženě hledět do jeho tváře. Očekával, že mu začne klást na srdce, aby byl slušný, nic si nedovoloval a přivezl ji včas domů, ale to se nestane. Už zase by začal slovy No já, ale Uru ho začne doslova prosit. Cože? Je z nich zmatený z obou dvou. S nimi je to teda pořádná horská dráha. Jak má vědět, jestli chce jít jenom proto? No ano a zároveň je to nádherná ženská, kterou vůbec nezná. Třeba zjistí, že je to slepice a třeba ne. A to mu nemůže říct. Nemůže říct Uvidím, jestli je tvoje ségra slípka... Třetí prosba a to gesto s bradou, bože hrozně mu sluší, když to dělá. Aoi se dlouze nadechne a odloží všechny věci. Pak se opře pozadím o desku svého stolu.
"Měla by mi ubližovat?" Zeptá se opatrně. Je tu něco, co by měl Aoi vědět nebo je to proto, že si šéf nechce nechat sebrat flirt? A co kdyby to byl Aoi, kdo nakonec ublíží? Toho se nebojí?
"Proč ti záleží na tom, jestli mi někdo ublíží..." Pousměje se po chvíli, když se na něj zkoumavě podívá. Ani si neuvědomí, že mu poprvé tyká. Znají se od včera, to je opravdu kratičká doba na to, aby Uruhovi přirostl k srdci. A Uruha neváhá, aby to vysvětlil. Aoi neví, jestli se má začít smát nebo brečet. Tohle je kolotoč, ze kterého není možné vystoupit. Zasune dlaně zvolna do kapes kalhot, jak se tam tak opírá a chvíli přemýšlí. Až do dnešního dne by ho nenapadlo, že by bylo reálné, aby si nadbíhal s jiným mužem. Jenže ví, co se s ním dělo v noci, i když to samozřejmě neví Uruha. Mohl by se mu přiznat, ale taky to může být jen pomatení smyslů z dokonalosti jeho šéfa a držet se dál žen bylo celoživotně výhodnější. Ne, není si vůbec jistý, že by to měl měnit. Seiko byla nádherná, jen idiot by to u ní nezkusil. Nebylo stejně bláznivé jakkoliv flirtovat se svým šéfem? Ale proč mu připadalo, že jsou Uruhovy oči tak moc upřímné, že tohle na něj rozhodně nezkouší jako další test?
"No dobře, tak to zařiď, ale..." +Ty magore, už jí nemusíš nikdy vidět!!!+ 
"Neměli bychom si pak promluvit o tom, co se tu děje? Kolik těch asistentů bylo? A kde jsou?" Pokrčí rameny, ale tváří se vážně.

Uruha, Seiko

Uru si není vůbec jistý, jestli dělá správně. Totiž ne, že by si to za dvě vteřiny rozmyslel, ale kruci musí teď vypadat jako úplný idiot. Stejně by to ale udělal znovu. Touha jej ochránit a hlavně být s ním je mnohem silnější, než by kdy čekal. Vždycky dokázal propadnout rychle, ale nikdy se to vzdáleně jeho nynějším pocitům nepřiblížilo.+Ublížíš mu nakonec víc, pokud to zajde někam dál.+ Připomene si v duchu ale jeho hlava, jak kdyby to stále odmítala. Pere se sám se sebou. A Aoi chce samozřejmě vysvětlení. Co mu má říct? Vyděsí ho tím, co si začíná připouštět? Anebo se všechno vyřeší? A je vůbec co řešit? Vždyť mu nemůže říct, víš, zamiloval jsem se, ale jsem ženatý, takže...+To zní ještě hůř, než jsem si myslel.+ Zatím jen přikývne, aby ho ujistil, že to zařídí. To je zatím jediné, co dokáže.
"Jsi první, u kterého mi to není jedno. Neměl bych to dělat, nechat to na tobě ale nemůžu si pomoct. Možná se pletu, ale viděl jsem už několikrát její hry a taky možné důsledky." Snaží se zatím vysvětlit jeho strach, který má a dál rozvažuje, jak mu vysvětlit i ten zbytek.
"Víš já...Bude to znít šíleně ale..." Odmlčí se krátce, než si promne stranu šíje a chvíli kouká do země, než zase oči zvedne.
"Vůbec nevím, jak se to stalo, ale myslím, že tě..." V tu chvíli musí udělat Uru krok dopředu, když se dveře za ním začnou otevírat. Ohlédne se nechápavě, aby spatřil tvář své sestry, na které je velmi dobře zahraný nevinný výraz.
"Omlouvám se, ale už se prostě nemůžu dočkat." Protáhne se do místnosti, věnuje jim oběma okouzlující úsměv a zamíří rovnou k Aoimu, jehož paži uvězní jemně v objetí svých dlaní.
"Nechali jste mě tak samotnou a já se hrozně nerada nudím." Odtuší s krátkým pokrčením drobnými rameny.
"A mimochodem, máš na telefonu naši milovanou matku, tak ji nenech čekat. Já to pak nebudu poslouchat." Pobídne očividně dost vykolejeného Uruhu a vůbec mu nedává prostor promluvit. "Nejvyšší čas vyrazit." Pobídne jej a konečky prstů zamává Uruhovi.
"Neponocuj moc dlouho a hezky se vyspi." Pošle mu vzdušný polibek a smyslně se usměje na Aoiho a společně vykročí ke dveřím, nechávají za sebou Uruhu s nevěřícným a hodně nešťastným výrazem. Nebyl schopný na to ani cokoliv říct.
"Počkej Seiko, to nejde..." Konečně se trochu vzpamatuje, ale už jen kouká na zavírající se dveře. Jeho sestřička je rychlejší, než blesk, když jí o něco jde. Neskutečné.
"Do háje." Zapře se dlaněmi o stehna a musí to dost zhluboka vydýchat. Přemáhá nutkání, se za nimi rozeběhnout a prostě je zastavit ale...Varoval Aoiho, řekl mu víc, než by měl a....možná by to měl opravdu nechat na něm. Vrátí se do kanceláře, aby vyřídil hovor se svou matkou, které odpovídá jen jakýmsi uhm a hm. Myšlenkami je někdo úplně jinde.+Zblázníš se, ještě tak půl hodiny a zešílíš.+ Prorokuje si vlastní stav mysli a vkládá hlavu do volné dlaně.
"Ano mami, Seiko se má přímo skvěle." Odtuší ironicky a ví, že mluví pravdu.

"Hm, jak by se ti líbila večeře na lodi. Ta má kotví v přístavu, jen malá jachta ale my dva se tam jistě s přehledem vejdeme, nemyslíš?" Nahazuje svou udičku Seiko hned ve výtahu a zlehka se tiskne bokem na ten Aoiho.
"Musíš být hodně unavený. Vím, jak můj bratr dokáže hnát všechny do práce. Pomůžu ti ráda si pořádně odpočinout." Cesta jim nebude trvat dlouho, v autě budou mít dostatek soukromí a pak i na jachtě, pokud Aoi souhlasí. Ne, neměla v plánu jít někam do restaurace, kde je příliš mnoho očí. Tam by se jim jistě dlouho nelíbilo.
"S  tou prací jsem to myslela vážně. Sama řídím několik firem, i když menších. Ve dvou to budeme mít rychleji a pak si můžeme nerušeně povídat." Upře na něj svůdný pohled.

Aoi

Je to zvláštní, poslouchat ho, když říká tohle... Už je mu asi naprosto jasné, kam tím míří, i když se tomu pořád velmi těžko věří. A hlavně si neumí představit, jak by spolu měli dál pracovat. Jak by si Uruha představoval něco takového? Zvedne k němu černé oči a pevně se podívá do těch jeho, když se Uruha chystá říct něco, co ho nepochybně velmi zajímá, jenže mu není dopřáno, aby se dozvěděl co. Uruha to nedopoví. Oba se podívají na vstupující Seiko a Aoi se zatváří trochu zahanbeně. Ne, opravdu by ji tam neměli takhle nechávat. Seiko vykročí rovnou k němu a zavěsí se do jeho rámě, takže se Aoi podívá znovu Uruhovi do očí, čekajíc, jestli ho z toho omluví, jak se před pár minutkami dohodli. Jenže on nic neřekne a Seiko samozřejmě chce, aby odešli. Mohl by něco říct sám, ale co? Teď, když jí to slíbil? Zatváří se trochu rozčarovaně, ale sáhne po tašce a společně s ní opravdu opustí prostor obou kanceláří. Tohle bylo tak zvláštní! Pořád to je zvláštní. Ve výtahu je ještě pořád hodně zaměstnanců firmy a Aoimu nezbude, než hodit za hlavu všechno, co se za poslední dva dny událo, protože teď tu měl společnost, kterou bylo potřeba bavit. Stočí k ní oči a pousměje se.
"Ty máš  svou loď?" Miluje lodě, moře... ryby... Zároveň mu ale dochází, jaké soukromí tam nejspíš bude. S tímhle tak docela nepočítal. Říkal si, že kdykoliv v průběhu večera prostě uteče, kdyby se mu něco nelíbilo nebo si ve své hlavě cokoliv přerozmyslel, ale takto?
"Nebylo by lepší, kdybych někam pozval já tebe?" Navrhne jí, protože už takhle je docela nesvůj z toho, že to není on, kdo hostí. Ještě, aby neměl ani platit. Je muž, ne něčí vydržovaná milenka, ne? Krátce se zasměje.
"Vlastně jsem tu teprve od včerejška, ještě mě nestačil tak unavit." Řekne po pravdě, ale po včerejšku zní tohle jako dvousmysl. Jemu rozhodně! Vyjdou na ulici a spoustu lidí se za nimi díky kráse Seiko otáčí. Je to opravdu úžasný pocit, prostě je. Seiko ho vede po ulici rovnou k jejímu autu, které má nejspíš taky řidiče, takže se Aoi nepostará ani o taxi.
"Já to zvládnu." Řekne jí honem. Musel by se hanbou propadnout, kdyby mu měla s něčím pomáhat, ještě ke všemu s prací pro jejího bratra. On se prostě postará o všechno sám, i kdyby měl zemřít vyčerpáním. Ani ve snu by ho nenapadlo, aby ji žádal o jakoukoliv pomoc a práci navíc.
"Můžeme si nerušeně povídat a já to dodělám v noci." Řekne jí u dveří vozu, když jí je řidič otevírá a znovu se mile usměje. Dává tak najevo, že má v plánu se v konkrétní hodinu vracet k sobě domů.

Seiko

"Hm, mám a mám ji hrozně ráda." Sdělí mu tiše a melodicky, když mírně přivře oči nadšením. Kráčí vedle něj, vrhá okouzlující pohledy a úsměvy do okolí. Očividně je nadmíru spokojená s tím, koho si vede a hlavně jak vypadá. Aoi je opravdu okouzlující. Je přesvědčená o tom, že by na něm, kde kdo mohl oči nechat a ji zaujal v první chvíli. A má takové nepatrné tušení, že není z rodiny jediná. Ano, moc dobře věděla, co její bratříček vyvádí, ale dle jejího názor to všechno bral příliš vážně. S jeho svatbou tehdy nesouhlasila a jeho ženu nemá ráda, kdežto výběr Uruhových asistentů přímo zbožňuje, měli prostě podobný vkus, co se pánů týče. Ale taky mu slíbila, že o jeho manželství nikde mluvit nebude. Ať byla jakákoliv, své sliby vždycky držela. Poslouchá Aoiho slova, když míří k luxusnímu autu v bíle barvě. Uru si vybíral nenápadnější modely ale jí přímo okouzlit tento Bentley.
"Dostala jsem skvělý nápad na menší kompromis, Aoi-san. Hrozně mi imponuje tvá samostatnost  a touha to zvládnout sám. Pravý muž, opravdu." Narazí jako první na jeho odmítnutí pomoci a jeho pozvání. Bude kvůli ní pracovat do rána, chudáček. Tolik obětuje kvůli jedné věci. Ano, je velmi potěšená a odrazí se to na zářivém úsměvu na nezvykle krojených, rtěnkou zvýrazněných rtech. Usadí se na zadní sedačku auta a sdělí řidiči, že jedou do přístavu.
"Já slíbím, že nebudu mluvit o tvé práci a až budeš chtít odejít, zakotvíme." Podívá se na něj.
"A ty mi dopřeješ to potěšení, ukázat ti svou krásku na vlnách moře. Věřím, že se ti bude líbit." Krátce pozvedne dlaň a ukazováček, aby bylo jasné, že ještě neskončila.
"A pokud se ti má společnost bude líbit, v což upřímně doufám, příští pozvání nechám čistě na tobě." Několikrát zamrká a konečky prstů jej jemně pohladí po tváři.
"Celý den jsem snášela davy kolem sebe, chtěla bych mít jeden večer v klidném prostředí a s dokonalou společností, snad to není příliš?" Zeptá se jej s něžným a skoro nesmělým pousmáním, které dokáže vykouzlit snad nad na povel. Uhladí si zlehka látku rudých šatů, které kryje decentní černé sako a končí těsně pod koleny.
"Prozradíš mi, jak trávíš volný čas, Aoi-san?" Vyzvídá jeho záliby, aby jim mohla obratně přizpůsobit konverzaci, než skutečně dorazí do přístavu. Slunce už se sklání k obzoru a vykresluje dokonalou, romantickou atmosféru.
"Je to nádhera. Viděl jsi už něco krásnějšího?" Zeptá se jej, když se znovu natiskne na jeho bok a vezme jej zlehka za paži.
"Řekni Aoi-san. Není nádherná?" Vydechne okouzleně a kývne zlehka hlavou k jedné z větších jachet, kotvící na moři.
"Čeká jenom na nás. Přece ji nezklameme, hm?" Přitáhne si sako blíž k tělu, protože je tu chladněji, než ve městě. Ale na lodi má svůj šatník, jistě vybere něco vhodnějšího. Přejdou společně po mole a malému motorovému člunu, který je odveze.

Aoi

Vůbec netuší, jestli si z něj Seiko utahuje nebo to všechno myslí vážně, ale musí se pousmát. Prý Imponuje mi tvá samostatnost. Ví moc dobře, že tohle ženy dělají, aby mužům udělaly radost, ale ono to vážně funguje. I tohle auto je nádherné a luxusní, stejně jako to Uruhovo a on už zase neví, na co se má dívat dřív. Teprve teď si začíná uvědomovat, co zažívá s dvěma nejbohatšími a nejkrásnějšími lidmi na světě a vůbec nechápe, kam dali oči. Obrátí k ní tvář, když mu Seiko začne říkat, jak to dnes bude vypadat a na to se prostě nedá už nic víc říct. Přece jí nesmaže ten úsměv z tváře a kromě toho, on žádnou luxusní restauraci stejně pořádně neznal a jeho jméno by v ní rezervaci asi nezařídilo.
"Tak dobře." Přikývne nakonec s lehkým úsměvem. Nový dotek na tváři, trochu jiný, než ty poslední, ale okamžitě mu připomenou Uruhu a jeho oči. Uhne pohledem krátce někam ke svým dlaním a potom ven z okénka.
"To je rozhodně to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat." Řekne měkce Aoi a pak se nadechne, aby si rozmyslel odpověď.
"No vlastně, s tím mořem nejsi moc daleko. Rád plavu, surfuju, rybařím..." Poodhalí malý kousek ze sebe, ale nedělá to zase tak rád a příliš rychle. Nikdy neřekl víc, než musel nebo co z něj někdo doslovně vydoloval.
"A ty?" Obrátí pozornost i oči zpět k ní. Auto zastaví v přístavu, kde kotví samé luxusní kousky a oba dva vystoupí. Znovu nechá Seiko, aby se zachytila jeho rámě, zatímco se do nich opírá poměrně silný vítr a sám se musí pousmát nad západem slunce nad vlnami. Jeho mnohem víc láká ten slaný vzduch a šumění vlnek. +Romantici oba dva?+ Bude je porovnávat celý večer? Nejspíš bude... Už zase musí uvažovat nad tím, co mu chtěl asi Uruha říct. Teď by jí měl složit kompliment, že ona je krásnější, ale ve vší upřímnosti by řekl Viděl jsem vás dva. Tohle není dobrý nápad.... Potřeboval sem dojít, aby si to začal uvědomovat.
"Ne, to neviděl..." Řekne místo toho tiše a pak mu oči poskočí na její loď. Ústa se mu rozestoupí od sebe, než se krátce zasměje a zajede si dlaní do vlasů.
"Říkala jsi malou loďku?!" Vydechne ohromeně, ale teď ho prostě dostala. Tohle by si taky přál. Jachta byla obrovská a uměl si představit, jak asi bude vypadat uvnitř podle některých obrázků, co viděl třeba na internetu. Musela stát neskutečné jmění. Pravděpodobně by si ji neprošel celou ani po dvoutýdenní dovolené. Kruci... Projdou společně po mole, nastoupí do člunu, samozřejmě, že jí při tom podá ruku a za chvíli už jsou na palubě jachty, kde se personál může přetrhnout, aby se postaral o svou paní. Aoi se rozhlíží jako v Jiříkově vidění, přistoupí k zábradlí, ohne se přes něj dolů a pak přejde k druhému, aby se podíval na širé moře. Jen těžko na něm jde skrýt nadšení. Vždyť on si neskutečně užil i ten člunek, ten by mu snad taky stačil.