Sena x Takeshi x Kamijo - Jen prosím neplakej. Trhá mi to srdce. - část 2.

(restaurace, club)

Takeshi

Nepatrně pozvedne obočí, když mu Sena neodsouhlasí odpočinek. Ale on by si ho rád užil. Někde mimo Tokyo s uchem věčně na telefonu, aby řídil své obchody. A ano, možná někde u krbu s dobrou lahví a nepřebernou zásobou cigaret, i když mu podobný styl života doktor zakázal. Ale kdy on dbal na nějaké zákazy a příkazy. V tomto ohledu byl prostě příšerný. No dobře, tak ten odpočinek nebude tak úplně odpočinek. Nalhávat si nic nebude.
"Hm, ne každý odpočinek je klidný." Odtuší jako první, když mu v očích zvláštně zasvítí. Sena mu stále odporuje. Z jedné strany má tuhle jeho stránku rád, ale nyní se na něj prostě zamračí.
"To se dělá odporovat starému muži." Napomene ho ale jeho hlas je pořád dost měkký. Tahle jeho paličatost ho přivede jednou do hrobu, vážně si to myslí.
"Jen se pořádně rozhlédni, kdyby ne, nejsi tady. Ale nebudeme se o tom přít, že ne?" Pozvedne pravé obočí ale jeho výraz je nekompromisní. On prostě ví, že má pravdu. Nebýt Kamija žijí dál spokojeně v clubu a čas plyne dál. Tím, že bude se obviňovat, však nic nezachrání. Sena si ale opravdu nedá pokoj a zlobí ho, čím dál víc. A on mu to prostě nedovolí. Je přesvědčený, že jeho místo je v clubu a podle toho se hodlá zařídit.
"Je na čase se do toho vložit." Ozve se jeho pevný hlas a znovu si dopřeje další doušek a u toho se mračí.
"Pomůžu Klenotům, vždycky jim pomůžu." Odkývá mu prozatím a zírá kamsi před sebe, než se jeho černočerné oči stočí na něj.
"Ale mám jednu podmínku." Začne pomalu, už je zase u těch svých podmínek. Musí ale posunout svůj milovaný Kvítek, aby se jeho pozdější plány mohly uskutečnit, a nebude to dlouho trvat.
"Vrátíš se do clubu a to hned." Nařídí mu v podstatě a je si jistým, že mu to neodmítne.
"Kamijo tam už dlouho nebude a pak ti nic nebude stát v cestě." Odtuší klidně, i když jeho výraz vůbec nepovoluje.
"Nechám ti připravit novou smlouvu, kterou podepíšeme my dva mezi sebou." Pokračuje dál v plánování Senovy budoucnosti, aniž by čekal na jeho názor.
"Zeptám se tě jen na jedinou věc a chci, abys byl upřímný." Znovu se na něj podívá a tentokrát se mírně pousměje. Chce se přesvědčit, že jeho slova pochopil přesně tak, jak by pochopena být měla.
"A pak si dáme tuto skvělou hostinu a vrátíme se společně do Min, abys ji připravil na otevření. To je přece tvoje práce a radost." Nalajnuje mu úplně s klidem celý dnešní den, aniž by si myslel, že je to třeba nevhodné. Jenže Sena očividně potřebuje trochu popostrčit a on to udělá rád.
"Zavři oči, Kvítečku." Přikáže mu měkce a nespouští oči z jeho tváře.
"Nadechni se a pak vydechni a řekni mi, co vidíš." Pobídne ho s dlaní na jeho rameni, a pokud mu odpoví tak, jak si myslí, není už co řešit. V hlavě má myšlenku na Uruhu, který má očividně své vlastní tajemství a to bude muset, co nejdříve odhalit. Ale to přijde mnohem později.

Sena

Sena trochu našpulí rty. Nedělá, ale starý muž si taky nenechá nic vymluvit. Nejradši by mu to řekl, ale jen se tváří pořád stejně umanutě a začne si pohrávat s lemem ubrusu. Jeho výraz se změní na spokojený až ve chvíli, kdy mu Takeshi řekne, že ostatním pomůže. Tím je to celé vyřízené. Než přijde ta jeho podmínka a ty Sena dobře zná. Uvalí na něj modravý pohled plný rozčarování a sám stáhne obočí k sobě.
"Cože?" Vypadne z něho a mračí se ještě víc.
"Hned? Ale já tam nemůžu já... jsem tu smlouvu roztrhal a je tam on!" Brání se, ale asi vypadá spíš roztomile, než rozzlobeně, alespoň tak mu to Takeshi vždycky říkal, když ho škádlil. +A taky jsou tam ty jeho nové klenoty a...+ Takeshi vpadne do jeho myšlenek pokračováním. Teď se pro změnu vyděsí. Ať je to jak je to, kam Kamijo zmizí a proč? To už se jako neuvidí? +Vždyť ses s ním před chvíli vidět nechtěl!+ Takeshi ho žene do krajnosti, aby s ním pořádně zacloumal a daří se mu to. Jako vždycky...
"To skoro zní, že byl jeho strach z nás dvou opodstatněný." Řekne Sena trochu kousavě, ale vždycky věřil Takeshiho úsudku a jeho konání, i když většinou nechápal jeho motivaci hned v tu chvíli. Nebyl důvod to teď měnit. Dlouze se nadechne a oči opravdu zavře. Splní nádech, výdech a ta otázka ho zaskočí. Mohl by toho vidět hodně. Kluky, club... jenže je schopný vidět jenom Kamijovy oči. Pronásledovaly ho všechny ty noci, kdy byl sám v hotelu a dělají to zas. Zatváří se trochu útrpně a podmračeně a trhne tváří do strany.
"Už žádné hry hrát nebudu." Založí si dlaně na prsou, než je zase rozplete a pak mu prostě položí hlavu do klína. Chce se nechat objímat a konejšit a chce cítit ten jeho parfém, smíchaný s cigaretovým kouřem. Nahmatá jeho dlaň, kterou stiskne, chvíli ji drží a pak si ji přesune do vlasů, aby mu mohl zničit ten dokonalý účes. Vydrží tak hodně dlouho, než si skutečně objednají ten oběd. U něj se Sena uvolní a chvíli... jen malou ukradenou chvíli, všechno vypadá jako dřív, když spolu tak trochu randili a jen si tak nezávazně povídali.
Jak se odpoledne nachýlí k večeru, nastoupí s ním do jeho auta a skutečně se nechá odvézt zpět do Mihrunisy. Je to hrozně zvláštní pocit, přijít sem po tom všem, co se stalo a přede všemi si nasadit masku, že se nestalo vlastně vůbec nic. Kamijo je v budově, jeho auto je na parkovišti. Takeshi možná půjde rovnou za ním. Všichni se na ně dívají jako na zjevení, kdo ví, co se tu dělo a kdo těch pár dní vedl club? Nicméně si nikdo nedovolí nic říct, Sena si převezme recepční knihu a rozpis služeb a naposledy se na svého mecenáše podívá, než zmizí v domě řešit všechny záležitosti.
"Ale né... kdo tohle naplánoval?" Zlobí se okamžitě, jen to vidí. Copak nechápou, že Tsuki a Hikaru spolu nemohou být na jednom place a že dávat pana Ikebaru zrovna Akirovi je nesmysl? Po očku sleduje, kde je Ju-ken a jestli ho zavraždí za to, co udělal Boogiemu. Nevidí ani Reitu, ani Boogieho ani Kamija... pondělí večer. Jsou tu alespoň Taiji a Uruha? +Jestli někdo řekne, že jsem si přišel svoje místo vybrečet k Takeshimu, praštím ho tou knihou.+

Takeshi, Kamijo

Jeho úsměv se o něco víc rozšiřuje, když přijde Senovo brblání, co může a nemůže. Ale on moc dobře ví, jak by to mělo vypadat. Nakloní hlavu na stranu a pak přikývne.
"Strach z nás dvou byl vždycky opodstatněný." Odpoví mu úplně jinak, než by se dalo čekat, ale dál mlčí. Nechává ho si pořádně uvědomit, co je důležité a co o trochu méně a když Sena oči otevře, párkrát pokývá hlavou. Pokud se neplete, moc dobře ví, co za zavřenými víčky uviděl. A podle výrazu....
"Už to ani není potřeba." Ujistí ho vřele a nechá jej, aby si položil hlavu do klína a udělal tohle dopoledne kouzelným, tak jak tomu bylo už tolikrát. Sena byl pro Takeshiho vždycky o kousíček víc speciálním, i když v úplně jiném kontextu, než ostatní Klenoty. Velmi rád ho tu ukonejší, pokud mu tím pomůže a užívá si každou vteřinu, kdy může být s ním. Jak kdyby podvědomě tušil, že už si jich příliš mnoho neužije. Neměl by, pokud má dát jim dvěma šanci a oni ji opravdu potřebují. Jestli vše odhaduje správně, dostal Kamijo svou lekci přímo od Seny, mnohem lepší, než jakou by mu mohl dát on sám. Jak kdyby je club se smrákáním volal. Oba se zvednou a povídají si ještě v autě, než zasvítí neony clubu přímo před jejich očima.
"Ať zase Min září, můj Kvítku." Popřeje Senovi hodně štěstí do práce a vydá se rovnou do kanceláře.
Kamijo je očividně překvapení, že svého otce vidí, ale nedává to na sobě znát. Jeho nepřístupná maska je zpátky, k tomu se ale přidává ještě něco navíc, smutek v jindy ledově modrých očí a Takeshi ho vidí. Mohl by ho zničit, mohl by dokončit jejich sázku a vyhrát ale...Zničil by tím svého syna a Senu a to nehodlá dopustit. Kamijo se s prvními slovy tváří hodně odmítavě a nepřístupně. Když však Takeshi začne mluvit o své motivaci a minulosti, která je s jeho Klenoty spojená, je vidět, že ho začíná poslouchat a vidět konečně jinýma očima. Tento přerod nebude hned, ale postupně by se možná dalo něco z jejich vztahu ještě zachránit. A pak přijde nabídka.
Celá sázka bude zrušena, všechno by se mohlo vrátit do starých kolejí...možná o něco naleštěnějších kolejí, co se rodinných vztahů týká. Kamijo dlouho váhá, jestli opravdu opustit club. Ač nevyhraje, zachrání svou vilu a sám sebe ale přijde o club...Ve kterém ho už nic nedrží. Všechno odešlo se Senou a vlastně tu už nemá, co dělat. Sám  přemýšlel o tom, že odejde ze své vlastní vůle a teď je před ním nabídka na mnohem lepší budoucnosti, než ulice. Chce zrovna vypít svou vlastní sklenku, když se rtů starého muže ozve jediná věta, kterou si tolikrát přál slyšet.
"Omlouvám se, měl jsem se zachovat jinak, být ti lepším otcem." V ten okamžik v něm všechno dosedne na to správné místo a souhlasně pokývá hlavou. Na to, aby si s otcem padli do náruče je ještě brzy. Tohle celé je ovšem velký krok kupředu.
"Opustím club, byl to špatný nápad." Prohodí s ironickým uchechtnutím.
"Mimochodem můj synu, mám pro tebe dárek na usmířenou, čeká na tebe u knihy." Blýskne se Takeshimu v očích.
"Já mám ještě pořád, co zařizovat." Rozloučí se s ním neurčitě a už míří za Uruhou. Ten je totiž podle Kamijo a stále tady a vlastně z clubu už ani neodchází a to je přinejmenším zvláštní na to, jak svůj byt vždycky miloval. Měl by si s ním promluvit, rád by ho viděl a stejně v pozadí tuší něco navíc. Snad bude schopný vyřešit i tohle? Musí, aby dostál svým slovům. A pak v neposlední řadě Toshiya a Taiji. Nakonec ještě na stará kolena nebude vědět, kam dřív skočit.  
Kamijo vypadá zmateně, když mu otec řekne o dárku. Někde v podvědomí doufá, že by mohl opravdu Senu přivést zpátky. Jestli ne, prostě si ho najde. Stačila mu doba bez něj, aby věděl, že odehnal svým chováním jedinou osobu, na které mu opravdu záleželo. Po chvíli se zvedne od svého stolu, vezme z vázy rudou růži a zamíří dolů. Zůstane stát opodál, aby si ho prohlédl, jak mu to sluší, když organizuje všechno kolem. Poklepe si růží na rty a koutky se mu téměř neznatelně pozvednou.
"Jak je možné, že najednou všechno funguje?" Ozve se jeho hlas, který je stejně chladný jako vždycky ale oči zvláštně hřejí. Je tak rád, že ho vidí ale...Udělal toho tolik, že má snad poprvé v životě strach z odmítnutí. Přesto všechno udělá několik kroků k němu a pohladí jej okvětními lístky po tváři, oči k tomu pohybu přikované, tak dokonale pohlcení tím dokonalým kontrastem je.+Lepší dárek jsi mi dát nemohl.+ Poděkuje svému otci v duchu.

Sena

Trvá to deset minut, dvacet minut, hodinu... Pořád nikde nikdo, kromě ostatních běžných tváří. Všichni se na něj dívají trochu zvláštně nebo si to Sena možná jen nalhává. Možná je to proto, v jakém oblečení a s jakým vzezřením zrovna pracuje. Dá do kupy nejhorší kopance, seškrtá směny, zavolá si všechny, koho se to týká, aby jim je oznámil a probere se seznamem naobjednaných klientů. Některým se bude muset diskrétně zavolat co a jak. Pak si všimne, že Reita má jakési krátké volno a není tady. Uf... Ju-ken tu je, ale asi někde v patře. Boogie má hlášenou nemocenskou. +Rýmička? To sotva...+ Je mu jasné, že s ním otřáslo, co s ním Sena provedl, ale pořád se za to nedovede cítit provinile. Uruha neodešel z práce a nabíral si hotové davy klientů. Okamžitě všechny nejbližší sám zruší, aniž by se ho na cokoliv ptal a se všemi pokornými omluvami jim ponabízí jiné chlapce. O některé klienty vzápětí přijde, ale... To se nedá nic dělat, on doufá, že Uruha už stejně dlouho pracovat nebude, ne takhle. A pak se ve dveřích objeví Taiji. Chvíli se na sebe dívají jako by měli být oba dávno po smrti a teď tu chodili jako duchové a pak Sena oběhne pult, když mu prostě vběhne do náručí. Pořád čelí různým pohledům v zádech a šeptandě, ale vlítne na ně na všechny později. Na chvíli se s Taijim zašijí vzadu a v rychlosti si pošpitají novinky. Sena je upřímně vyděšený celou kauzou, která mu unikla i tím, že chce Tai skončit, ale vlastně neví, jak to udělat, protože má dneska podepsat novou smlouvu. Toshiya ani neví, že sem přišel.
"Najde tě tady do deseti minut a pak budeme nahazovat omítku." Protočí očima Sena, ale pošle ho nahoru s tím, že s Takeshim v domě se to snad nějak vyřeší. A po pár desítkách dalších minut za pultem se za ním ozve známý hlas. Prudce se k němu otočí čelem, pootevře rty a vypadá velmi zaskočeně. Mimoděk si oběma dlaněmi upraví vlasy a přejede jimi po bílé košili, jestli je všechno dokonalé a v pořádku. Jen ty jeho ubrečené oči moc zamaskovat nejde ani dvěma tunami nejlepšího makeupu. Teď si budou vážně všichni šeptat, když je tu vidí, jak na sebe koukají. Pan majitel a zmizelý manažer. Vůbec netuší, jestli šel Takeshi nejdřív za ním nebo za Uruhou a zda spolu mluvili nebo ne. Kamijo přistoupí až k němu, on zakloní tvář a dotkne se ho ta krásná růže. V tu chvíli už se s tím nejde prát, nejde dál předstírat, že pro něho Kamijo nic neznamená, když se mu z něj chvějí kolena. Před očima se mu promítne den, kdy se viděli poprvé, jak ho tu vodil, jak spolu flirtovali v Uruhově koupelně, potom když k němu přišel domů, milovali se na pohovce, jeho oči, když Sena tančil a pak přišlo stěhování do jeho vily.
"Kami-chan..." Vydechne s nejistým úsměvem. +Všechno jsem dělal kvůli tobě... protože mi na tobě tak záleží...+ Udělá krůček blíž a zvedne jednu dlaň, aby se ho dotkl na tváři. Pak se vyhoupne na špičky a padne mu kolem krku, když svoje tělo přímo zoufale natiskne proti jeho. Cítí jeho dlaně, vnímá jeho vůni a tlukoucí srdce. Je to úleva.

Takeshi, Kamijo

Už jen první pohled na Uruhu a je Takeshimu jasné, že něco rozhodně v pořádku není. Dřívější jas v jeho očích nahradil nepopsatelný smutek a úplná vyhaslost. Je vidět, že několik nocí nespal, i když se to obratně snaží maskovat. Jeho ale neoblafne. Srdce starého muže se málem rozpadne, když mu padne kolem krku a nechce ho pustit.
"Věděl jsem, že se něco děje." Ozve se chraplavý hlas a podrží zlehka štíhlé tělo, které mu snad hroutí v náruči. Potřebovali se vidět a stejně poslal místo sebe Senu. Dost osob si myslelo, že je Uruha sobecký ale on to v něm nikdy neviděl, i když se tak často snažil tvářit.
"Pojď, popovídáme si a všechno spolu dáme do pořádku." Ujistí ho měkce Takeshi, když ho krátce políbí a odvede jej na kraj zlaté postele, aby opravdu zabránil jeho zhroucení.+Měl jsem přijít mnohem dříve.+ Tohle bude na dlouhé hodiny, než se doberou konce. Dozví se všechno i to, že jejich vztah někdo narušil. Ale i jeho Klenot potřebuje pevnější náruč, to on přece ví. Uru nic neopomíjí, jak kdyby se  potřeboval vymluvit ze všeho, takže dojde i na společný oběd s Taijim a Toshiyou, Hideho box a každý sebemenší detail. A jemu konečně svitne nápad, jak popohnat jednoho mladíka na své místo. Nenechá dnes Uruhu samotného, to by mu jeho starost nedovolila a zůstane po celou noc, i když z úplně jiného důvodu, než jindy. Přes to si však na několik málo minut odběhne, aby si vyřídil telefon a slíbil konec úplně jinému problému. Však on se Toshyia bude snažit, pokud mu na Taijim tolik záleží.

Kamijo se pousměje, když se ozve oslovení, které si přál tolik slyšet. Jeho typicky chladné já roztává pod pohledem ubrečených očí a ano, ty má na svědomí jen a jen on svým chováním. Neváhá ani na vteřinu, aby ho přijal do své náruče a přitiskl k sobě, jak kdyby se neviděli roky.
"Sena-koi." Oplatí mu oslovení tiše, když se nosem zaboří do růžových pramenů a je to on, komu unikne osamělá slza.
"Co jsem ti to jenom provedl." Stáhne obočí k sobě s tím uvědoměním, které drásá jeho nitro. Jenže se Senou ve své náruči mu svitla i jakási naděje, že by to celé šlo přece jen zachránit.
"Udělal jsem toho spoustu, ale lituji nejvíc jen jedné věci, že jsem tě donutil přede mnou utíkat." Šeptá sametový hlas a minuty se natahují. Skoro to vypadá, že ho nechce pustit už nikdy. Ale bude muset bohužel. Oddálí se mírně horní polovinou těla a upře na něj modré oči, ve kterých má cit, který zahořel jen pro něj, pro nikoho jiného.
"Můžeme si promluvit, prosím?" Zeptá se jej s téměř neznatelnou pokorou v hlase, kterou snad nikdy v repertoáru nikdy neměl.
"Kde jen budeš chtít." Dodá ještě krátce a ohlédne se.
"Pojď." Rozhodne nakonec sám měkce a ovine si jeho dlaň kolem svého předloktí, aby jej takto dovedl až do šatny, kde je ještě pořád Kamijův kabát. Proseděl tu hodiny a nebyl schopný odsud odejít.
"Já..." Začne pomalu, když vezme jeho dlaně do svých.
"Končím, club se vrátí mému otci. Nikdy jsem si ho neměl brát ale...to bych nepotkal tebe." Prohodí trochu zmateně, než sám nad sebou protočí očima.
"Ani teď nejsem v tvé přítomnosti schopný poskládat větu." Pozvedne koutky, když se mu znovu podívá do očí.
"Je mi to líto, Sena-koi." Vyjde z jeho rtů to, co mu zatím jen napsal. Myslel si, že nebude mít příležitost, ale teď se mu dostala a on jí prostě využije.