Sena x Aki - Víš, s tím hladem...- část 4.

(Princovy komnaty)

Sena

V Senových očích září nezbednost.
"To bych si nikdy nedovolil, můj princi." Řekne jako by před chvílí nepoužil slova Budeš muset, ale zvědavě na něj vykukuje z vody. Ještě před krátkým časem měli oba neskutečnou trému, styděli se, možná báli vzájemných pohledů a teď? Ale pokud je to láska na první pohled a Sena má být jenom Akiho, stud už nepotřebuje. Není si úplně jistý, jestli to Aki udělá, teď, když ví, že to pro něj není vůbec samozřejmé a že je to stejně nové jako pro Senu, ale k jeho velkému překvapení jde kimono skutečně dolů a jemu ty oči prostě ujíždí do Akiho klína. A ten je znovu téměř připravený. Jenom z těch několika málo doteků a pohledů. Senovy modré oči vystoupají zase nahoru.
"Kdybys tušil, jak moc ti to tam sluší." Vydechne tiše. Akiho pokožka byla medová a bez kazů, napínala se přes svaly a šlachy a ten jeho klín byl... mladý a pevný a naprosto bezchybný. Navíc to klukovské uculení, Sena se musí sám tiše zasmát s dlaní před ústy.
"To je dobře." Hihňá se, zatímco voda tiše šplouchá. Pak ale zatají dech a v očích mu zajiskří, jakmile se Aki začne blížit. Trhne mu to žaludkem do všech stran a zároveň se nemůže dočkat, až se k tomu tělu přitiskne.
"Kdy budu chtít?" Už se zase hihňá. To je jako s tím Otoč se! Dlouze vydechne, když se o něj konečně opře, jeho pohled si začíná brát smyslnost a moc se mu líbí Akiho iniciativa. Má rty jen kousíček od jeho, ale nedotýká se ho.
"To bych ale neměl být zrovna pod vodou." Řekne mu ještě, než se dlouze políbí. Už mu z něj zase prudce buší srdce. Zavzdychá si pod dotekem jeho dlaní, je to tak příjemné. Pohrává si s jeho rty, olíbává je a tahá ho za ně a teď už je schopný soustředit se jenom na to, když už nemá obavu z jejich poprvé.
"Aki-koi, ai shite iru." Řekne mu konečně v odpověď na to, co mu před tím správci překazili. Zdá se mu to jako ta pravá chvíle. Má svého prince, milují se a nikdo z nich tam za dveřmi jim to nemůže překazit. Doopravdy tomu věří.

Aki

"Kdyby ti to vadilo, měl bych asi problém." Uchechtne se a v jeho hlase už je patrné vzrušení, tohle prostě ovládat nedokáže a ani nechce. Sena, už viděl úplně všechno a očividně mu to vůbec nevadí.
"Měl bych asi doufat, že tě to nenapadne třeba u porady se správci." Vůbec nechápe, co z to něj leze za provokace a neměl by si to ani představovat. Ale kruci, je mu šestnáct, právě objevil, co to znamená skvělý sex a má myslet na něco jiného? To prostě není možné. Dlaněmi jej hezky hladí, když si užívá jeho rty, opravdu si je vychutnává, jak kdyby nic lepšího na světě nebylo. Ono momentálně prostě neexistuje nic lepšího a nejspíš ani dlouho nebude. Kdo z princů se na měsíc zavřel ve svých komnatách a nevylezl? Asi bude první.
"Právě jsem si vzpomněl na ten klíč." Broukne rozverně do jeho rtů, než poposune své dlaně po jeho pozadí kousek níž a zase nahoru. Než se ale dostane mnohem dál zacouvá s ním ke stupínku ve vodě a na něj se usadí. Senu si pomalu přitáhne na klín a kousne se do spodního rtu.
"Nic lepšího bych si nemohl přát slyšet. Ať se děje cokoliv na tom, co k tobě cítím to nic nezmění, vážně tomu věřím." Je vidět, jak moc šťastný, je za jeho vyznání a jen ho to utvrzuje v tom, že se před chvíli rozhodl správně. Ale nesmí teď myslet na sebe. Krátce očima těkne k jeho klínu. Chtěl mu přece dát zapomenout na všechno a co by mohlo být lepší, než tohle? Alespoň ze začátku.
"Tak se budu asi muset dívat rukama. Nebo máš lepší nápad?" Pozvedne obočí, když zase vzhlédne a jemně sevře prsty kolem jeho chlouby a několikrát se zkusmo pohne. Skoro to vypadá, že hledá ten nejlepší stisk a rytmus, který se mu bude nejvíce líbit. Pozoruje výraz jeho tváře, jak kdyby mu tohle celé ke štěstí prostě stačilo.
"Ještě má napadá..." Odmlčí se krátce, když se nakloní k jeho ramenu, aby po něm velmi něžně přejel rty a pak ho několikrát líbne.
"Rty jako druhá varianta třeba?" Tak nějak zkouší, co všechno by si mohl dovolit a co se Senovi bude líbit.

Sena

"Mě to určitě napadne, s tím můžeš počítat. Jen si nejsem jistý, jak se bude správcům líbit, že jsem přítomný u vaší porady." Řekne mu, ale pokud by ho někdo pustil alespoň poslouchat... hodně by se učil, klidně i politiku a pak by mu mohl pomáhat alespoň když budou tady? Nebyl by jen ozdoba, byl by mu opravdu užitečný. Je to možná naivní představa, že by dokázal dohnat a doučit se podobné věci, ale ambiciózní je na to dost. Tiše se zasměje.
"Mám očividně dobré nápady." Kmitne obočím. Ještě teď se diví, že se mu to odvážil říct, ale hned se z toho stal jejich soukromý vtip. Nechá se vodou i jeho rukama donést ke stupínku. Akimu se očividně líbí, když je u něho na klíně, tak jako před chvílí na terase.
"Věřím ti." Řekne mu. Mírně se začervená, když se Aki podívá dolů na to, co už vidět je. Kmitne tam pohledem taky a pak se vrátí k jeho očím.
"Mě toho napadá hodně, komnaty jsou velké." Popustí trochu svou povahu.
"Ale rukama se klidně dívej." Aki to vzápětí udělá, on se zachvěje a tiše si povzdechne. Je to stejně intenzivní jako před tím. Možná ještě víc, jak je teď citlivý. Aki začíná dávat najevo svou hravější stránku a zdařile si to zkouší přímo na něm, ale to Senovi vůbec nevadí. Klidně si s ním bude takhle hrát celé dny. On to všechno objevuje úplně stejně. Po vyslovení jeho nápadu mu v očích zazáří a chvíli to převrací v hlavě.
"Moje? Tvoje?" Zeptá se ho, když Akiho rty hýčkají jeho rameno. +Oboje?+ Pak se znovu zasměje.
"Taky máš najednou pocit, že bys nejradši zjistil všechno v jednu noc?" Jaké to je mít jeho rty v klíně? Jaké to je dotýkat se jeho v klíně? Jaké to je zkusit jiné polohy, jiná místa... Znovu se mu podívá do očí.
"Já nejsem nadržený." Zavrtí hlavou, snažíc se tvářit přesvědčivě.
"Nebyl jsem!" Hájí dál svou porcelánovou čest. No vážně! Ještě v kočáře nebyl! Ještě v kočáře byl přesvědčený o tom, že se mu to líbit nebude, bude to za trest a hotovo. Hyde tvrdil, že je to hloupost.

Aki

Zasměje se nad tou poznámkou o správcích. Dokáže si představit výrazy všech, kdyby si tam Senu opravdu přivedl.
"Unudil by ses k smrti." Ujistí ho naprosto vážně a krátce se uchechtne.
"Ale pokud si to přeješ, můžu ti domluvit senseie, ten tě může nudit od rána do večera." Nabídne mu, trochu si ho dobírá ale pokud bude chtít...Inoran by jistě nebyl proti, je taková dobrá duše, která by mu na to jistě  kývla a to ani nebude muset přijít s příkazem. Tolik k tomu, že s ním dokáže mluvit, protože potom Sena řekne něco, čímž rozpohybuje jeho představivost na nejvyšší možnou míru. Nejradši by se ho zeptal, kde všude. Na to se bude muset asi ještě trochu otrkat nebo...?
"Opravdu a co třeba?" Vydechne dlouze a skoro to zní jako zmučené zasténání, když mu věnuje dalších několik polibků na rameno a pomalu stoupá k jeho dokonalé šíji.
"Hm....cože?" Zeptá se úplně pitomě, když přestane vnímat všechno kolem sebe a zůstává mu v hlavě jen chuť Senovy kůže a pomalu tempo v jeho klíně. Párkrát zamrká, než  mu konečně dojde, co všechno mu tady povídal a nevině se uculí.
"Já jsem a chci objevit všechno za jednu noc. A pak to prostě a jednoduše rozvíjet." Je vidět, že se nehlídá a ani nekontroluje to, co říká. Pořád se nemůže přestat culit, když se konečně dostane k jeho oušku a volnou dlaní mezitím zase zapluje na hebkou polovičku a stiskne ji. Zase ho trochu zkouší ale proč by ne. Má prostě pocit, že musí vyzkoušet úplně všechno a hlavně to, co chudák Sena vydrží.
"A kdy jsi začal být?" Zeptá se ho téměř neslyšně a jemně s ním pohne proti svému klínu. Když leželi bylo to skvělé a teď to není o nic horší.
"A budeš pořád?" Další nevinné pousmání, když jej pohladí po tváři a přitáhne si ho na své rty. Musí sice pustit zadek ale to snad na chvíli vydrží. Otírá se o jeho rty a ani si neuvědomuje, že jej dráždí vždycky o trošku rychleji.
"Vůbec nevím, co se to se mnou stalo ale hrozně se mi to líbí." Nejradši by se plácl do čela jen za to, co mu tu říká. Bezděky si vzpomene na všechny Rickovy narážky a už ho vlastně úplně chápe. Jen u něj se to celé točí, jen kolem jediné osoby a ta mu právě sedí na klíně. Začíná se v něm zvedat nepopsatelná touha s každým dalším líbnutím, s každým dalším pohybem a pak už se neovládne. Vezme jeho tvář do dlaní oběma rukama a začne ho líbat se vší touhou, kterou dneska večer objevil. Po pár minutách se udýchaně odtáhne a opře si čelo o to jeho, aby se mu mohl skrze řasy podívat do očí.
"Vyzkoušíme ještě, která místečka jsme nenašli?" On si ten jazyk ukousne. No, možná až ráno, když si vzpomene, co všechno mu tady vykládal a pak se bude opravdu červenat a asi pokaždé, když si na to vzpomene.

Sena

Neunudil, ale zatím si nedovolí mu jakkoliv odporovat. Je moc brzy na to, aby na něj začal zkoušet prosby o to, že by se chtěl učit podobné věci. Jenže Aki mu vzápětí nabídne služby učitele a to nemá ani ponětí o tom, že myslí svého vlastního. Zvedne k němu oči s výrazem dítěte, kterému slíbili poníka a nadšeně přikývne.
"Budu se učit pilně, slibuju! Můžeš mě sám zkoušet." Řekne mu. Snad se mu někdo tolik vzdělaný jako Aki nebude moc smát. O to usilovněji ale bude pracovat, aby mu neudělal ostudu a nezahodil jeho dar jen tak do koše. Určitě se najdou takoví, co mu budou říkat, že konkubína se má učit tančit a zpívat a ne politiku, ale to je jejich problém. Časem pozná, kdo co na koho zkouší a kdy lže. Pak už se Aki chytí jeho malé provokace. Čas vrátit se k sobě navzájem. Nestačí mu ani pořádně odpovědět, protože Aki ho přestává vnímat. Tedy jeho slova, to ostatní vnímá až moc dobře. Pro sebe se uculí. Je neskutečně sexy, když mu říká, že on nadržený je.
"Tak budeme." Souhlasí s jeho rozvíjením nových dovedností. Povzdechne si a zhoupne se na jeho klíně, když ucítí jeho dlaň na polovičce a zároveň jeho rty na citlivém lalůčku. Aki mu s dalším podobným pohybem pomůže sám.
"Já... asi někdy v tu chvíli, co jsem ti lezl na klín..." Snaží se rozklíčovat, který přesně okamžik to byl. Ano, to se zachoval prostě nadrženě. Měl počkat a nepočkal. Oddálí se tak, aby se mu mohl podívat do očí.
"Ano. Čím víc mi toho ukážeš, tím to bude horší." Slibuje mu sladkou budoucnost. Nechává ho, aby kopíroval jeho rty svými, aby si s ním pohrával, jak sám chce a sám ho fascinovaně sleduje v jeho počínání.
"Mě se to taky líbí." Broukne tiše, než se Aki doslova vrhne na jeho rty a strhne ho k vášnivému souboji, jaký dosud nepředvedli. Je to neskutečná smršť, která Senu donutí prudce dýchat a hladově mu všechno oplácet a trvá to opravdu dlouho. Pak se opřou čelem jeden o druhého a on se na něj rozpustile usměje.
"Dobře." Opatrně se přesune z jeho klína vedle něj, vezme ho za ruku a celkem odvážně vstane. Vede ho za sebou ven z lázně, krůček po krůčku, několikrát se ohlédne přes rameno a po cestě nevezme ručníky ani oblečení.
"Kde je ložnice?" Hlesne tiše. Připadá mu to hrozně dospělé, co tu dělají, říkají, vždyť ještě včera netušil, co to všechno znamená. Nechá se navést tím směrem. Je z ní ohromený, ale nemůže si teď dovolit si ji prohlížet. Zastaví se až u postele. Jeho tělo už je skoro suché. Otočí se k němu čelem, když opře dlaně o jeho prsa a s očima upřenýma do jeho se posadí. Vezme ho i za druhou dlaň a začne ho táhnout na sebe.
"Aki-koi..." Vydechne už zase rozechvěle a trochu stydlivě.

Aki

Dokonale se ztrácí v jeho polibcích, které sám rozpoutal. Je to neskutečné, čím víc jich dostává, tím víc jich chce. Někde v koutku hlavy se spokojeně usmívá a hřeje ho pocit, že Sena je na tom úplně stejně nebo dost podobně. Jak kdyby jeden čekal na druhého, až uvnitř sebe rozpoutají peklo, i když v jejich podání pořád dost něžné. Nakonec se musí ale chtě nechtě oddálit a nechá se s očekáváním v očích vést.
"Doufám, že to bude čím dál horší." Uculí se na jeho záda a oči mu prostě musí klesnout dolů. Jak by to mohl vydržet se nepodívat? To ani nejde. A málem opravdu zčervená, protože málem zakopne, jak sleduje Senovo pohybující se pozadí. Ohlédne se přes rameno, aby zjistil, co se mu připletlo pod nohy ale není tam nic.
"Už ani chodit nemůžu." Řekne si spíš pro sebe a pak mu dojde, jak to vyznělo a krátce se zasměje. Teď se vážně chová, jak malý kluk.
"Dovedu tě tam, chceš?" Broukne měkce, když se přiblíží k jeho zádům a natiskne se na něj s rukama ovinutýma kolem jeho pasu, aby společně došli, až do ložnice. Najednou má pocit, že tu postel vidí úplně poprvé a ví, že už v ní od dnešního večera uvidí jen jeho. +Samozřejmě, protože tam bude.+ Pomyslí si trochu umanutě ale zatím si to nechá pro sebe. První musí zjistit, jak to zařídit, aby to tak opravdu být mohlo. V nestřežený okamžik už Sena sedí na posteli a on na něj shlédne.
"Hrozně ti to sluší, když se stydíš a když ne tak taky." Zamumlá trochu nesmyslně ale vlastně říká pravdu, sluší mu to prostě vždycky. Nechá se stáhnout na jeho tělo a velmi opatrně se zapře dlaněmi o postel. Pomalu se spouští klínem mezi jeho nožky a zkusmo se pohne, proti Senovým štíhlým bokům.
"Jak jenom budu myslet na cokoliv jiného, než na tebe." Prohodí ale netváří se nešťastně právě naopak. Nic si nepřeje víc a ví, že to tak bude.
"Na každý kousíček, který mám to štěstí vidět." Přitiskne rty na střed jeho hrudníku a míří jimi pomalu dolů. Chce si ho, co nejvíc vychutnat, slíbil mu rty a to si nedokáže odpustit. Zvedne k němu oči, když se ocitne až po pupíkem a teď mu opravdu tváře mírně zčervenají.
"Úplně na každý." Dodá s dlouhým vydechnutím, než přitiskne rty kousek od kořeně jeho chlouby a zase se podívá nahoru, aby se ujistil, že nic není špatně. A pak to zkusí znovu, jen na druhé straně. Zapírá se o pravou dlaň a levou jemně hladí konečky prstů jeho stehno a klesá po alabastrové nožce níž, aby mohl vzápětí zase zamířit nahoru.
"Sena-koi, chci se o tebe postarat." Zatlačuje v sobě pocit, že není tak odvážný, aby vážně zkusil něco takového z druhé strany, ho žene touha se prostě jen dotknout. Nakonec se přece jen pomalu skloní a věnuje několik dlouhých polibků jeho přirození a pak ho trochu nejistě obejme rty. Už se rozhodl a jako princ by si měl za svým rozhodnutím stát, no ne? I když tohle asi v doporučeních a nařízeních na mysli neměli.

Sena

Několikrát na něj rozněžněle zamrká a pousměje se. Sluší mu to obojí? To je tak sladké. Je pravda, že chvílemi si přijde jako na začátku a chvílemi má odvahy na rozdávání, jenže tomu nejde vůbec poručit. Ještě, že s Akim může být sám sebou. Co kdyby to byl někdo, kdo vyžaduje velmi zkušenou iniciativu a vůbec by pro něho neměl cit a pochopení? Něco mu ale říká, že i když by si to Aki po jisté stránce užil, není to to, co hledal. Necítil by se sám přirozeně. V duchu zamává Diemu a Kamijovi na rozloučenou. Strach bude mít spíš z těch nových, plachých a upřímných. Aki je velmi ohleduplný, když se na něj pokládá. Sena se dotkne zády jeho podušek s očima upřenýma do jeho a zvolna dává mírně rozechvělá stehna od sebe, aby mezi ně mohl přijmout Akiho boky. Okamžitě následuje pohyb budoucího spojení, který ho přiměje stejně rozechvěle vydechnout. Aki je okouzlující. Všechna jeho slůvka jsou.
"Musíš, Aki-koi, ale já vždycky počkám." +Tady...+ Pohladí ho ve vlasech, když pocítí jeho rty na hrudi. Aki začne klesat níž. Oh, proboha, on to snad doopravdy udělá? Ano, už mu to slibuje, Sena propíná špičky chodidel a to se ještě nic neděje, jen to neskutečné očekávání. Kdykoliv se potká s jeho tmavýma očima, připadá mu, že doslova plápolají a že jsou neskutečně sexy. Je v něm oheň a ne že ne. Jen doutná dost hluboko a skrytě. Jiný živel si u něho ale nedovede představit. Sena bude jeho vzduch a moc rád ho přiživí v požár. Usměje se na něho, když vyslovuje to přání o starání se o něho.
"Prosím, tak bych byl nejšťastnější." Přitaká mu tiše, stále se probírá prameny jeho vlasů a vždycky jemně zalapá po dechu, když se ho Aki dotkne rty blíž. Dotek na stehnu je velmi příjemný a vzrušující. A pak to doopravdy udělá. Pocítí jeho horoucí rty rovnou na nejcitlivějších místech, upře oči na kazetový strop a hlasitě si zavzdychá. Vzápětí ho pohltí jeho rty, jeho napadne, jestli Aki cítil něco podobného, když byl uvnitř něho a od té chvíle už není schopný ničeho jiného, než se soustředit na to, co s ním provádí. Zatne prsty obou rukou do pokrývek, propne se mírně v bocích proti němu a snaží sám sebe přesvědčit, aby sebou tolik nešil, ale jeho hlasový doprovod silně roste.
"Aki-koi... tohle nejde snést." V tu dobu už se tahá za vlasy a příliš si neuvědomuje, že když nehladí jeho ramena, hladí svou vlastní hruď. Je to neskutečné, připravuje ho to o příčetnost, střídavě ho prosí, aby přestal a nikdy nepřestával, kouše se do rtu a je v něm dokonale ztracený.

Aki

Musí, musí....No Senovi se to povídá ale jak to udělá, to opravdu netuší. Už teď se mu do hlavy kromě něj nic jiného nevleze. Bude se muset hodně přemlouvat, aby to vůbec dokázal. A po jeho větě to bude snad ještě horší. Starat se, to opravdu chce a to poslední, co ho trápí je, že by to mělo být obráceně. Ale co, za dveřmi své vlastní ložnice si přece může dělat, co chce.  Trochu divadélka pro ostatní, to snad zvládnou oba. Občas má trochu pocit, že se nutně musí udusit, když se Senovy boky pohnou a on to nečeká. Jen se modlí, aby se nestalo něco, za co by se musel stydět. Očividně se to Senovi líbí a to ho podporuje ve vědomí, že se rozhodl správně, že to prostě měl zkusit. Už zase zní naprosto úžasně a čím víc ho slyší, tím méně má chuť přestávat. Však si to taky zaslouží po tom všem. Místo toho, aby si dával pozor na jeho pohyby, si jej dlaní přidrží za boky, aby ho trochu omezil a dál klidně pokračuje svými rty v tom, co se mu zdá nejlepší. Při jeho první prosbě se opravdu zarazí a vzhlédne, aby se ujistil, že je všechno, jak má být. Jenže Sena mu předvádí své vlastní, pro něj hříšné představení, že úplně zapomene, co chtěl ještě před vteřinou udělat. S další prosbou, aby pokračoval se jen lehce uculí a znovu se skloní k jeho klínu. +Dobře, takže pokračovat.+ Dost dobře se mu zatím daří ignorovat své vzrušení, které je citelné ale nepřestane, dokud neucítí první zacukání mezi svými rty. Než si stihne uvědomit, čeho je to znamení, už je dost pozdě. V prvním okamžiku neví, co s tím vším, pak se mu chce hrozně smát a nakonec se mu podaří něco opravdu spolknout a zbytek....ten polštář je dost blízko a on ráno důkazy prostě nějak zničí. Hlavně, ať to Sena nevidí. Posadí se na paty a několik dlouhých minut jej pozoruje, jak spokojeně vypadá taky je to vzrušující pohled.
"A to jsem si říkal, že už nemůže vypadat víc neodolatelně. Kolikrát se může splést princ?" Pozvedne obočí a začne se pomalu zase přesouvat nad hřející tělo. Polibky si zase razí cestičku po jeho hrudi nahoru a dlaní konejší rozpálenou pokožku a snaží se ho hýčkat, jak je dokáže.
"Není nic, co bych pro tebe neudělal." Broukne si spíš pro sebe a jeho pozornost se upře na Senovu šíji. Dává mu dostatek času, aby si užil poslední zbytky jeho slastného mučení a zároveň tolik touží zažít pocit, že je uvnitř něj. A jeho boky si to myslí taky, když se začnou pohybovat proti těm pod nimi. Je pozorný a jakmile mu Senovo tělo začne patřičně odpovídat, už své pohyby nezastaví, i když je to zatím jen dráždění a provokace. Sám sebe však zastavit nedokáže, tolik po něm touží.
"Sena-koi." Vyjde z jeho rtů s krátkým zasténáním, když se špičkou opře proti jeho nitru.
"Chci s tebou zase ke hvězdám." Šeptne mu do ouška, kterému věnuje několik polibků, aby znovu sklouzl k neodolatelnému krku a snaží se přebít všechny nepříjemné pocity, které by mohl mít.

Sena

Když se naposledy propne ve slastné vlně proti němu, neuvědomí si, co mu provedl. Chvilku mu to trvá, než mu dojde, že vyvrcholil rovnou do jeho úst, ale proboha bylo to tak neskutečně dokonalé... +Promiň, Aki-koi, jsem rád, že jsi nestačil uhnout.+ Prolétne mu hlavou a když k němu stočí oči a uvidí jeho smích, skoro provinile na něho zamrká a sám se začne culit. Aki si ho dlouze prohlíží, ale on se před ním kupodivu už zase nestydí. Je to trochu jako na houpačce, v některých chvílích ano a v některých zase vůbec ne. Asi to záleží na míře jeho rozjetosti a ta je právě teď opravdu vysoká. Oba jsou velmi nezkušení, nemá ani tušení, že by měl trochu brzdit, aby se druhý den vůbec posadil nebo aby si nakonec ještě neublížil. Teď to nedokáže a nechce vnímat, chce jen jeho, uvnitř sebe, na sto způsobů a všechno hned teď. A Aki vypadá, že je na tom úplně stejně.
"Princ se smí splést?" Dobírá si ho, zatímco si namotává na prst pramen růžových vlasů, ale neskutečně ho hřeje, co mu Aki říká. Aki se na něho začne opět pokládat a on si ho stejně tak začne přitahovat zpět do náruče. Celého rozpáleného a krásného. Vnímá nové pohyby jeho boků, ví, co bude chtít vzápětí, i když sám došel druhého vrcholu jen před maličkou chviličkou, ale no a co. Při nejhorším to půjde jenom jednomu z nich. Krásné pocity z toho bude mít i tak a když tak to mohou zkusit později. Ucítí ho proti svému vchodu, trochu to bolí, ale Sena nepochybuje o tom, že to přestane v momentě, kdy ho podráždí uvnitř na těch správných místech. Je hladový po něm a po všem nepoznaném.
"Poletíme." Přitaká mu tiše, zatímco ho k sobě pevně tiskne, zajede mu prsty zpět do vlasů a nechá ho to udělat. Opravdu to bolí, jinak ale asi víc, než poprvé. Jenže je to přesně tak, jak si myslel. Trvá to jen do doby, než se Aki dostane dovnitř a dotkne se těch správných míst a pak už musí znovu prudce zalapat po dechu, celé jeho tělo se uvolní a plně se mu poddá. Olíbává celou jeho tvář, šeptá jeho jméno a i když to je nakonec tak, jak se obával a po třetí za tak krátko to nejde, není z toho smutný ani trochu. Uvnitř sebe cítí jeho novou várku rozkoše a to mu stačí. Akiho tělo je úplně zpocené, stejně jako vlasy a tvář a Senovi se to hrozně líbí. Nemá ani ponětí, kolik je hodin, ale... ještě mají jistě plno času. Mohou si zalézt do té jeho obrovské postele, zkoumat se alespoň doteky, možná si trochu povídat?