Sena x Aki - Víš, s tím hladem...- část 3.

(Princovy komnaty)

Aki

Vlastně si začíná uvědomovat, jak moc jej celé dráždění Seny začíná bavit. Čím víc mu jeho tělo odpovídá, tím víc se snaží, aby jeho touhu ještě víc stupňoval, a jeho povaha se mu k tomu skvěle hodí. Ovšem začíná mít opravdu problém se vůbec soustředit na cokoliv jiného. Senovy pohyby proti jeho tělu mu přijdou dokonale elegantní a natolik provokativní, že už nedokáže hlídat své povzdechy. Kdyby mu teď řekl dost, nejspíš se prostě rozběhne a z té terasy skočí. Už, už by se posunul mnohem dál a přidal i druhý prst, když ho Sena dokonale vyvede z rytmu a odvahy, když ho položí na záda a vzápětí se na něm usadí. Pozoruje ho dlouho s mírně pootevřenými rty, jak kdyby se čas kolem nich zastavil. Musí mu být vidět na očích, jak moc se mu pohled na něj líbí.
"Jsi úžasný." Složí mu kompliment. Mohl by být rozhodně originálnější ale...Kdo by dokázal v podobné chvíli vůbec přemýšlet? S prvním plynulým pohybem boků na svém klíně se konečně trochu probere a pokračuje v jemném dobývání jeho nitra, které jeho doteky přijímá víc, než ochotně a on z toho šílí. Čím víc se dostává dál, tím víc mu začíná docházet, jak úzký je a jaká slast ho nejspíš čeká. Už jenom z té představy by mohl skončit dřív, než vůbec začal. Sem tam se mu podaří soustředit na to, aby mírně pozvedl tvář a líbne ho na rty, než je spojí v dlouhém polibku. Sám už vydechuje mnohem hlasitěji a s každým dalším Senovým pohybem se hlídá o to méně. Jak se jindy styděl, tak tentokrát mu začíná být jedno, kdo všechno je uslyší. Celý palác je teď úplně mimo jeho realitu. Možná až mu to ráno dojde, nevytáhne paty minimálně týden. S každým dalším pohledem do Senových očí a vdechování jeho vůně, by chtěl zastavit celý svět a prostě zůstat v této chvíli. Začíná mít pocit, že snad prozkoumal celé jeho nitro, že už mu víc takto dát nedokáže. Pomalu vysvobodí své prsty a s lehkým pohlazením přesune svou dlaň na štíhlý bok. Podívá se mu znovu upřeně do očí s jasnou otázkou v nich vepsanou, ale nevidí žádné odmítání, snad se neplete. Chce se mu dívat do tváře ze dvou důvodů. Jedním z nich je, aby věděl, co to s ním udělá a ten druhý je opět starost, aby mu opravdu neublížil. Jistí jej za boky a pomalu povoluje svaly na pažích, aby ho nechal velmi pomalu dosedat. Zase se snaží přebrat kontrolu nad vším a vlastně popouští na světlo část svého pravého já.
"Sena-koi." Vyjde z jeho rtů neplánovaně, když poprvé ucítí horko a úzkost jeho nitra a každým milimetrem tomu propadá snad víc a víc. Jak to má vůbec snést déle jak dvě vteřiny a nenechat se odstřelit do nebes? Posledními zbytky své titěrné vůle se drží, aby jeho boky nevystřelily nahoru a nezkazily to celé.
"Já, já.." Snaží se mu říct, co má na srdci ale místo toho se terasou rozlehne jeho první opravdu dlouhé a o hodně hlasitější zasténání.

Sena

Musel by být slepý, aby si nevšiml toho Akiho dlouhého pohledu, když se ocitl nahoře, ale troufá si tvrdit, že se mu to moc líbí. To se mu vzápětí potvrdí jeho slovy o tom, jak úžasný Sena je. Znovu se na něho šťastně usměje a je dokonale okouzlený Akiho výrazem i tím, jak také začíná ztrácet sám sebe, jak u toho začíná sténat. Teď už žádné pochyby! Trochu se od něj oddálí, když ucítí jeho dlaně na bocích. Ví, že teď to přijde, že dojde na okamžik jejich spojení a oba dva tím přijdou o jistou nevinnost. Na druhou stranu tím, ale definitivně získají sebe.
"Duši už máš. Teď tělo..." Vydechne Sena tiše, než pocítí Akiho penis proti svému vchodu. To je mnohem víc, než byly jeho šikovné prsty a v prvním okamžiku to vypadá, že to bude mít do podobné slasti daleko, ale to jen na tu chvilku, než ho vlastní tělo překvapí a přijme ho do sebe. A pak v něm dojde doslova k erupci toho, co cítil před chvílí. Je to asi tak stonásobné. Je jím doslova plný, cítí jeho pevnost a horkost a jakmile se na něm pohne, hlas se mu zlomí do zoufale slastného sténání, které prostě musí být slyšet až za hranice provincie. Aki nezůstává vůbec pozadu, ví, že mu chtěl něco říct, ale vůbec není schopný se k tomu vrátit. Jen mu v mysli rezonuje způsob, jakým ho princ oslovil. Tiskne víčka pevně k sobě, zatímco si neuvědomuje, jak se usmívá, nastavuje mu svoje boky i celé tělo a brzy se na něm projíždí jako by to spolu dělali víc než často. Zjistí, že když se víc narovná do sedu, je to ještě hlubší a intenzivnější, jen se nesmí bát pustit ho dál a hloub. Tře se klínem o jeho břicho a vyráží ze sebe cosi, co zní jako písmeno A... nakonec se mu podaří říct Aki-koi, ale po těle už se mu plazí první známky blížícího se vrcholu. Je to rychlé, ale on je příliš mladý a nezkušený, tohle neunese dlouho. Snad je na tom jeho princ podobně, nechtěl by ho zanedbat. Najednou je samá odvaha, když sáhne po jeho dlani a rychle si ji přesune do svého klína, jako by sám byl princ a ne obráceně, jenže si nemůže pomoct. Zatíná nehty do jeho hrudi i břicha, zvyšuje jejich tempo a pak se znovu téměř zalkne, když ho silný vrchol extáze přiměje zamrkat, zaslzet a na chvíli zcela ztichnout, než se nadechne a dlouze si zasténá. Pohodí vlasy prudce dozadu a zatíná své nitro kolem Akiho chlouby uvnitř sebe, dokud to alespoň trochu nepřejde. Tak... a teď si bez něj celé dny počne co?

Aki

+Duši už máš.+ Zní v jeho hlavě pořád dokola a nic lepšího opravdu slyšet nemohl. Duše je pro něj mnohem víc, než tělo, vždycky to tak bylo, ale dohromady je to kombinace, kterou už nikdy nechce pustit. Propadl mu celým svým srdcem a jen těžko to něco změní. S každým pohybem na svém klíně, ztrácí svou příčetnost a jeho hlas se snaží konkurovat druhému, který se rozléhá kolem. Nemohl by ani v nejmenším, jeho steny jsou spíš přidušené, jak se mu nedostává dech. Mohl by Senovo sténání poslouchat celé dny a neměl by toho dost a chce ho slyšet znovu. Zvládá ho jen sledovat, jak ho jeho pohyby připravují a rozum. Dlaněmi svírá jeho boky, jako by jistil sám sebe, ale rozhodně ho omezovat nechce. Čím víc je Sena sám sebou a nechává se ovládat slastí, tím víc se do něj zamilovává, pokud je to vůbec možné. Akiho rty opouští už jen jeho jméno, které opakuje pořád dokola, jako by byl snad šílený a ví, že už to nedokáže dál snést. Skoro si ani neuvědomí, že se jeho dlaň přesune na chloubu, která se doteď otírala o jeho břicho a nechá se vést drobnou rukou, aby na ten vrchol nakonec vyletěli společně. Jeho tělo se propne a on stiskne víčka k sobě, aby vzápětí mohl oči doširoka otevřít. Proboha, nic krásnějšího, silnější snad v životě nezažil. Ani si neuvědomil, jak se jeho tělo rosí kapkami potu. Nemůže se nadechnout, před očima má tmu a v ní jasný odraz Senovy tváře, který už odtud nikdy nedostane. Bude na něj myslet celý den, kdy nebude moc být s ním ale...Může s ním být snad noc nebo ne?
"Už nechci večeřet bez tebe." Vydoluje ze sebe trhaně a je vidět, že je pořád úplně mimo ale o to víc upřímný. Natáhne po něm ruce, když je konečně schopný nějakého pohybu a přitáhne si jej do své náruče, jak kdyby ho tím mohl uchránit před vším, co by se mohlo stát.
"Sena-koi, já už hvězdy nepotřebuju, mám svou vlastní." Trochu si ho přivlastňuje, ale ví, že jestli na něj sáhne někdo jiný, bude se snad poprvé v životě opravdu zlobit. Už ho prostě nikomu nedá. Má pocit, že by byl schopný v tuhle chvíli zakázat i pohled na něj. Dlaní ho konejšivě hladí o zádech. Do růžových pramenů mu věnuje něžné polibky a na jazyku má vyznání, které v sobě prostě neudrží.
"Myslíš, že je možné se zamilovat na první pohled?" Broukne téměř neslyšně a natáhne se po jejich oblečení, aby se těmi látkami mohl přikrýt oba. On snad ani tu postel dneska potřebovat nebude, jen představa, že by byl na vteřinu dál od něj, je nesnesitelná.

Sena

Vůbec netuší, jak se to stalo, že se jim podařilo prožít tohle společně skoro v jediný okamžik, ale když si uvědomí, co to dělalo s ním a představí si, že se Aki cítil stejně... Neskutečné! Sena si uvědomí, že se mu z toho všeho trochu točí hlava, asi přemíra kyslíku, jak prudce dýchal a sténal. Vděčně se nechá stáhnout k němu do obětí a bohužel o něj přijde, protože se potřebuje zřítit vedle něho s nohama trochu víc k sobě. Přece jen na to není zvyklý a už teď to trochu cítí ve stehnech i na pozadí. Stočí se však do klubíčka do jeho náručí s tváří přitisknutou do jeho hrudi a ještě stále se snaží uklidnit dech i tep. Začne mu docházet, co to Aki přesně řekl. Každý večer s ním? I on by nejraději bydlel tady s ním. Tedy... kdyby někde poblíž mohl být i Hyde. Jaký by to byl skandál, kdyby se do harému nevrátili a bydleli přímo v paláci? Musí se pro sebe pousmát. Ví, že tohle Akimu nikdy nebude dovoleno. Protokol, tradice... jeho rodina, rádci... Po jeho komplimentu ho něžně a spokojen líbá na hruď a na jamku na hrdle, zatímco Aki to samé dělá v jeho vlasech. Pevně se ho drží kolem pasu a je mu úplně jedno, co mu kde stéká. Ta otázka ho příjemně zaskočí, vypovídá mnohé.
"Ano, vím to z vlastní zkušenosti." Řekne mu tiše. Na zádech a ramenou ucítí hedvábí, které udrží jejich vychládající těla v teple. Po chvíli se rozhodne pokračovat.
"Myslím, že můj naprosto nevhodný pohled na tebe, když jsem vstoupil do trůnního sálu, viděli snad všichni, Aki-chan. Za život v harému už jsem viděl mnohé tváře, ale ty... jsi skutečným Sluncem své země. Rád budu tvou hvězdou." Musí se naučit líp mluvit. Možná psát básně. Neznělo to moc neohrabaně? Kdyby jen tušil, jak moc si přál, aby tu spolu byli, jak moc se bál té dívky... Jak se i nadále obává všech, které by sem Akimu mohli přivést. Ten Kamijův nový kluk, určitě o to budou usilovat. Nebo Kamijo sám. Tak krásný a zkušený... A co, až se Aki jednoho dne stane otcem? Zapomene na svého Senu? To, co se tady dělo, však nemohlo ujít jisté pozornosti. Byla to jeho první noc tady a jako taková byla samozřejmě hlídána. To kvůli prohlídce a ověření. Ty další už se to dít nebude, ale v tu první vždycky. První titul se udělí jen na základě této ceremonie, ty další už budou v Akiho rukou. U žen to bylo jiné, tam rozhodoval počet nocí a potom dětí. Samozřejmě byli slyšeni, takže se ozve tlumené zaklepání na dveře, poslední dnešní vyrušení. Sena se posadí a ohlédne se a v tu chvíli ví, co to je. Musí... Pověření hodnostáři vstoupí, ale zůstávají stát uvnitř a čekají. Čekají na Senu. Princ bude zatím zabaven sloužícími, co uklidí nedojedenou večeři, nachystají lázeň a jeho postel pro případné další noční aktivity. Rozbuší se mu srdce, ale odhodlaně se podívá do Akiho tváře.
"Bude to jen chvilka." Řekne trochu přidušeně, když sáhne po spodním kimonu a zahalí své tělo. Nechce, aby na něj po tomhle sahal někdo cizí. Skloní se, aby ho políbil na čelo a zachumlal do všech látek a pak vstane. Odvedou si ho mimo komnaty a v tu chvíli mu velmi drsně připomenou, kdo je a kde je. Senovy oči jsou studené jako led a úplně mrtvé, když si správce zkontroluje, co tam doopravdy proběhlo a to důkladněji, než by chtěl. Jeho ruce jsou drsné a studené, pohazuje si s ním jako s panenkou, když ho tak otáčí a Sena drtí čelist o sebe. Je to tak ponižující, ale pro Akiho cokoliv. Pak se mu ale všichni ukloní a on ví, že je o stupínek výš. Těm dole se takhle neklaněli. Uvedou ho zpět do Akiho komnat, protože princ ho neposlal zpět do harému a pak všichni zmizí. Jen co dveře klapnou, Sena se dotčeně a podmračeně rozeběhne do jeho náruče.

Aki

Svírá ho ve své náruči, jak kdyby ho už nikdy neměl pustit. Kdyby to šlo, snad s ním chodí úplně všude a jeho ruku už nikdy nepustí. Realita je ale pro něj v tuhle chvíli velmi krutou, i když si s ní nenechá zkazit byť jen jediný okamžik po jeho boku.
"Hm, já už taky." Odsouhlasí mu svou vlastní zamilovanost a dál jej nepřerušuje. Senova slova jsou tak krásná, s každým dalším se jeho cit k němu prohlubuje a oči září o to víc. Vzdal by se pro něj úplně všeho, ale zároveň ví, že jedině jako princ a později císař ho bude moci ochránit a dát mu potřebné možnosti, aby mohl žít alespoň částečně, jak si zaslouží.
"Nikdy už se na nikoho nepodívám stejně jako na tebe. Jsi jednou hvězdou, která bude vést mé kroky. Jediným slunce, které mě bude hřát. Pokud si to budeš přát. Cokoliv budeš chtít, rád pro tebe udělám. Cokoliv si budeš přát, budeš mít, Sena-koi. Nikdy se neostýchej mi cokoliv říct, vždy ti budu naslouchat, jak nejlépe umím." Broukne mu rozněžněle do vlasů a přivírá víčka, po každém z těch doteků.
"Ai shite iru, Sena-koi. Od prvního okamžiku, kdy mé oči padly na tebe." Vyzná se mu z toho, co si nosí uvnitř sebe. Úplně zapomněl, co se bude dít za chvíli. Sena vymazal všechny myšlenky na povinnosti, které k této, první noci patří. Dojde mu to přesně ve chvíli, kdy se ozve zaklepání. Stiskne víčka pevně k sobě.
"Promiň." Omluví se za něco, za co vlastně ani nemůže ale...Bere vinu na sebe, jen kvůli němu tohle musí Sena podstoupit. Něco se v něm sevře, když ho vidí odcházet. Vztek, neskutečná vlna vzteku jím proběhne a opravdu má co dělat, aby tam nevtrhl a nestáhl z něj všechny přebytečné ruce. Nejradši by jim zabránil ve všem ale...nemůže. Tahle bezmoc ho zabijí a jak se potom musí cítit Sena, když...Promne si kořen nosu, když už oblečený přechází po svých komnatách tam a zpátky, jak lev v kleci. A pak to prostě nevydrží, sáhne po nejbližší nádobě a prudce jí mrští o zeď. Ne, už na něj nikdy, nikdo jiný nesáhne, o to se už postará. Trvá to snad celé věky, než dveře skutečně klapnou. Prudce se otočí a jeho ruce jej automaticky přijmou do náruče.
"Je mi to tak líto." Šeptá mu do ouška a pořád dokola se omlouvá.
"Už nikdy nic podobného rozumíš." Odtáhne se a vezme jeho tvář do dlaní. V očích má bolest z toho, co všechno musel zažít.
"Poslouchej mě. Už nikdy se tě nikdo nedotkne, pokud sám nebudeš chtít." Říká mu věci, které by možná neměl, ale tolik odhodlání v sobě snad nikdy nepocítil.
"Slibuju ti jako princ, který se stane císařem, že už na tebe nikdy nesáhne, nikdo se na tebe nepodívá, pokud jim to nedovolíš." Jeho hlas je pevný a přesto v sobě má známky, jak moc je to pro něj důležité.
"Udělám všechno proto, abych svého slova dostál." Krátce se nakloní blíž a políbí ho se vší naléhavostí a pak jej vezme do náruče.
"Nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil. Dokud budu dýchat." Usměje se na něj. On je následníkem, on bude císařem. Dokáže to, nikdy si nebyl jistý jako právě teď.
"Zavři oči a odpočívej, Hvězdo má. Umyju tě od všeho zlého a pak budu hlídat tvůj spánek a nikoho k tobě nepustím, ani noční můry." Nese jej rovnou do připravené lázně, kde si bude moci snad pořádně odpočinout. A hned ráno dostojí svému slibu.

Sena

Pevně se tiskne k Akimu a snaží se nevnímat cizí prsty, které ještě stále cítí na svém těle. Moc dobře si uvědomuje, co že mu to Aki řekl, než musel odejít, ale ještě na to nestačil vůbec nic říct. Nestačí to ani teď, protože naslouchá jeho konejšivému hlasu. Nikdy by si nemyslel, že ho podobná věc tolik sebere, ale po tom překrásném milování to na něj bylo prostě moc. Aki mu ukazoval kousky svobody a jemu se zalíbila mnohem rychleji, než by asi měla. Jako každému ptáku, který se narodil v kleci. Bohužel tyhle prohlídky byly velmi časté, aby si byli správci jistí, že bude princ v bezpečí a zdravý, ale pokud Sena nebude chodit k nikomu jinému, tak co? Přikývne na jeho ubezpečení, mačká jeho svršek mezi prsty a snaží se obrátit si úsměv zase nahoru, ale ještě pořád se na ně na všechny zlobí.
"To není tvoje vina." Hlesne, když mu oči padnou na rozbitou nádobu opodál a pro sebe vystoupá obočím vzhůru. +Aki-chan...+ Podiví se tomu, ale zahřeje ho to na srdci. Aki se zlobí možná víc, než on sám, rozhodně podle toho, co mu říká. Konečně se pousměje, když mu princ začne slibovat, že bez vlastního svolení do rukou nikomu nepadne. Jak se tohle stalo?
"A ty budeš císařem." Řekne mu stejně odhodlaně. Podle něj neexistovala další taková nezkažená osoba jako byl on. Zatím ho znal jen krátce, ale to co viděl, jak Aki mluvil, takoví by císaři měli být. Položí dlaně na jeho, když ho Aki drží za tvář, aby se dívali jeden druhému do očí. Nikdo se na něj ani nepodívá? To znělo čím dál tím líp, jen už viděl, jak to ostatní budou trávit. Před očima mu živě běží scéna, kdy jde se svým doprovodem po chodbě a všichni musí zírat do země. Potlačí nutkání začít se smát nahlas. Akiho rty se znovu přitisknou na Senovy a v ten okamžik je všechno to hořké zapomenuto. Tohle bylo jediné nutné zlo, víc už jich nebude, Sena tomu věří. Trochu se lekne, když ho Aki tak náhle vezme do náruče, ale pevně se ho chytí kolem krku. Tohle se mu moc líbí.
"Ty máš sílu..." Vydechne obdivně, než ho pohladí po hrudi a opře si spánek o jeho rameno. Skutečně oči zavře a několik chvil se nadechuje jenom jeho vůně. Nechá se jím odložit na okraj schůdků do lázně a ohlédne se po něm. Pak si však jemně začne stahovat z ramen to vrchní kimono a už je s náladou zase tam, kde byl před svým odchodem. Nechá vykouknout nejdřív jedno, potom druhé a u toho se po něm smyslně po očku dívá. Jde to samo, svádět ho. Stáhne jemnou látku zcela a plynule se rovnou ponoří do horké vody, aby toho Aki nestačil příliš spatřit. Udělá to jedno tempo na druhou stranu a přetočí se tak, aby k němu byl čelem.
"Budeš mi to všechno muset ukázat znovu." Zvednou se mu koutky nezbedně nahoru, když bradou poukáže na jeho oblečenost.

Aki

"Ale ano, svým způsobem ano. Víc už ale kvůli mně trpět nebudeš." Ujistí ho odhodlaně a stejný pocit se mu odrazí i v očích. Shlíží na něj s mírným úsměvem, něco se však změnilo. Možná za to může uvědomění, možná během jedné události je o krok blíž k dospělosti, které díky titulu musí dosáhnout mnohem dřív, než kdokoliv jiný. Vřele se na něj usměje, když mu řekne, že císařem bude.
"Když to říkáš ty, tak to tak musí být. Hvězdy přece prorokují budoucnost." On o tom už nepochybuje, je rozhodnutý se tomu postavit čelem a být tím, kým by být měl. Užívá si pocit mít jej v náručí, stejně jako když spolu leželi na terase. Vlastně by si takový večer mohli udělat častěji. Příště třeba stihnout i tu večeři. V očích se mu blýskne, když si to pomyslí.
"Trénoval jsem jenom proto, abych tě mohl nést." Usměje se rozverně a dává si za úkol dostat mu z hlavy všechny myšlenky na to, co se událo. Jakmile jej velmi opatrně položí, jeho oči sklouznou na pomalu se odhalující ramena. Nedokáže od jeho pohybu odtrhnout oči, je opravdu dokonalý. On sám zjišťuje, že stud, který měl předtím, se ztrácí v nenávratnu. Místo něj se nahoru dostávají úplně jiné pocity. Dlouze se nadechne nosem, aby k němu hned nepřistoupil a minimálně nepolíbil. Něco jako by uvnitř něj chtělo si vychutnat tento velmi magický okamžik. Pak jeho oči klesnou na své vlastní oblečení a znovu se pousměje.
"To má být příkaz?" Pozvedne obočí, když se umístí prsty na lem svého oblečení. První si není úplně jistý a jde to vidět na trhaných pohybech. V hlavě má Senův výraz, když ho viděl poprvé, což mu dodává odvahu, aby si alespoň trochu věřil. Je to jednodušší, než si před pár dny představoval. Nakonec ze sebe plynulým pohybem stáhne kimono a nechá ho padnout k nohám. Senovo krátké představení na něm zanechalo teď už velmi viditelnou stopu v těch nepovolanějších partiích. Pomalu zvedne oči k němu a nevinně se uculí, když jen krátce pokrčí rameny.
"Tohle se mi asi bude stávat často." Projeví se trochu klučičí rozvernosti. S ním má pocit, že je to však v úplném pořádku. Rozejde se směrem k lázni, ponoří své tělo do vody a začne se k němu přibližovat.
"Ukážu ti to, kolikrát jen budeš chtít a kdy budeš chtít." Broukne tiše, když jej vezme za dlaně a přitáhne si ho na své tělo. Zvedne ruce společně s těmi jeho a umístí si je na ramena a za krk. Ty své pomalu přesune po linii jeho těla na boky a přitiskne jej jemně k sobě s dlouhým výdechem. Pochybuje, že se kdy jeho přítomnosti dokáže tolik nabažit, aby se mu něco podobného nestávalo, ale nechtěl by to jinak.
"Je toho tolik, co jsem si nestihl pořádně prohlédnout." Povzdechne si skoro smutně, jak kdyby ho snad viděl naposledy, a skloní se k jeho rtům pro dlouhý a láskyplný polibek.
"A chci." Vydechne znovu, když mu dlaně sklouznou na jeho pozadí, které velmi něžně promne a už není schopný je přesunout někam jinam.