Sena x Aki - Víš, s tím hladem...- část 2.

(Princovy komnaty)

Sena

Na chvilku přeruší jejich polibek, když Aki promluví.
"Promiň mi, vůbec si nedokážu pomoct." Nakrčí skoro nešťastně čelo, jak kdyby prováděl něco velmi zakázaného, ale Aki za tu šňůrku skutečně zatahá a pak i za další a další a on už ho zase líbá a líbá. Pevně se k němu tiskne tehdy, když zrovna nemusí dělat prostor jeho rukám, zatímco hedvábí tiše šustí, jak se tře o sebe a jak šňůrky létají ven jedna za druhou. První jde dolů obi, po něm začne povolovat i všechno ostatní a pak se několik vrstev kimon rozstoupí a jeho pohladí noční vzduch. Má husí kůži z toho, i z prince, kterému vylezl na klín a teď si není jistý, co dalšího by měl dělat. Totiž on ví, Hyde mu samozřejmě všechno vyprávěl a pořád dokola připomínal, jak to udělat, aby se u toho nerozpadl a nebolelo to, jenže jak to má Akimu všechno říct? +Umí to sám, nepotřebuje to.+ S obavou sleduje jeho tvář, když si ho začne poprvé prohlížet. Jeho postava je skoro ženská, co když to není ono? Aki k němu vystoupá pohledem a Sena se na něj velmi nejistě pousměje. Vůbec by do něj neřekl, co udělá vzápětí. Všechno jde do stran a on se před Akim ocitne v podstatě nahý s tím vzrušeným klínem. Podívá se někam nad jeho hlavu a několikrát zamrká, naprosto se topí v rozpacích. Tváře už má úplně rudé, ale všichni Kami nad nimi vědí, že nic nechce víc, než aby pokračoval.
"Nenech mě vychladnout." Hlesne mu na povzbuzenou, protože jeho tělo má momentálně určitě víc jak sto stupňů a Aki to doplní něčím tak krásným, až se mu z toho chce plakat. Rty se mu roztáhnou do šťastného úsměvu, když krátce zakloní hlavu a zasměje se. Pak se zase narovná, vezme jeho tvář do dlaní a krátce ho líbne, než ho nechá, aby se sám vydal na průzkum jeho pokožky. Sena dnes o sobě zjistí věci, které neví ani on sám. Doslova mu vibruje na klíně, když se konečně dočká všech doteků. Ani ve snu ho nenapadlo, jaké by to mohlo být. Bože, bude vraždit, až bude s princem někdo jiný. Obrátí ten harém vzhůru nohama, jestli ho Hyde někam nezamkne. Přiková ho do sklepa jako upíra a Sena odtamtud bude škemrat, aby ho pustil, že bude hodný, ale nebude! Hyde si s tímhle uměl poradit, ale on to asi nedokáže. Hlasitě si vzdychne, když Akiho dlaně sevřou jeho boky a po nich zajedou dozadu na kříž, už byl zatraceně blízko.
"Nezdá... je to skutečné..." Dostane ze sebe hrdelně, když se jeho hlas začne lámat do toužebného podbarvení, které má jasně vepsané i v očích. Aki probouzí bouři, kterou v sobě nosí a Senova plachost pomalu odplouvá. Nechce ho vyděsit, ale je to jako když povstává nějaké bájné zvíře a on ho nedovede krotit. Aki ho víc než obratně skolí do polštářů a on se ocitne na zádech pod ním. Podívá se mu do očí, ve vlastních má panenky jako talíře, ale jakmile se Aki skloní nad jeho tělo, začne ho hladit ve vlasech a posléze se odváží začít hledat i způsob, jak zbavit oblečení jeho. Jak se svlékají muži? Kde co krucinál mají? Je v tom mnohem méně obratný, chvílemi potlačuje smích a kroucení očima sám nad sebou.
"Hladem po čem?" Ozve se s myšlenkami úplně mimo, když mu z ramen stahuje první vrstvy. Už pod rukama cítí mnohem víc, když se ho Aki dotkne v klíně, Sena sebou trhne a zavzdychá si. Proboha to se příroda zbláznila, nadělit jim tohle? Jak odsud má kdy odejít? Na chvíli si podrží jeho pohled, ale pak mu konečně stáhne vrchní díl z ramen a ke svému překvapení objeví mnohem víc, než je šestnáctiletá postava. Aki je možná štíhlý, ale ty svaly! Vyrazí mu tím dech. Musí hodně trénovat, oh bože... Začne si ho prostě osahávat.

Aki

"To je dobře. Pak bych se nechtěl budit." Odtuší tiše, když se nemůže nabažit pohledu na něj, stejně jako polibků. Jde to nakonec celkem samo a hlavně nepřemýšlí, co by se mělo dít za chvilku. Kdyby se mu to dostalo do hlavy, asi by s křikem utekl. +Měl jsi zamknout ty dveře.+ Napadne ho ale ne proto, že by někdo přišel ale proto, aby vážně nakonec nevzal nohy na ramena. Jak si s tím vůbec poradí? Sena by na tom neměl být o nic lépe, ale s ním to aspoň probírali nebo ne? Ani mu nedojde, že už je sám připravován o oblečení. Není schopný pustit do hlavy ještě něco navíc, kromě sametové pokožky, jak na jeho hrudi, tak i v klíně, kde začíná být o něco jistější svými doteky. A jakmile se ozve Senovo první zavzdychání, ví, že je ztracený ale úplně. Tohle je přesně to, čeho nebude mít nikdy dost. Chce jich slyšet mnohem víc a upne se na to celou svou myslí. Málem by mu zapomněl i odpovědět. Skoro to vypadá, že se mu očima omlouvá, když se odtáhne. Jeho tváře zrudnou, protože v ten samý okamžik sevře Senovo přirození v dlani, ale přesto se trochu rozpustile usměje.
"Po tomto." Sdělí mu úplně jednoduše a vzápětí mu dojde, na co kouká. Sklopí oči ke svému vlastnímu hrudníku, který už nic nekryje a svou packu zapomene bez pohybu u něj v klíně.
"Ehm, já vím, není to asi to...." Zarazí se uprostřed věty, když se mu dostane nepřeberného množství doteků a vlastně si úlevně vydechne. +Takže  se mu to líbí? Nejspíš ano.+ Vážně si myslel, že by nemuselo, třeba čekal opravdové princátko. Ale trénink a roky s Rickem, kdy vymýšleli, kde co a co kde se mu opravdu vyplatily. Tváře mu nepřestávají hořet, když si uvědomí, že úplně zanedbal to, s čím začal a zopakuje několik pohybů dlaní, aby znovu viděl ten výraz a hlavně slyšel jeho hlas. Začíná na něm být závislý a navíc mu to dodává neskutečné pocity ve vlastním klíně. Měl by se svléknout úplně? Nebo by to bylo příliš brzy? A co když Sena uvidí, co se s ním děje? Ono je to asi dobře ale...Neví, co sám se sebou dělat. Tělo chce jednu věc a hlava úplně jinou. A pak se prostě rozhodne, že chce víc, mnohem víc. Opustí na chvíli jeho tělo a s nejistýma očima stáhne své oblečení z těla a odloží jej stranou. Opatrně a pomalu si přilehne vedle něj a pohladí jej po tváři, sklouzne znovu na hrudník a za bok si ho přitáhne víc k sobě. Nejspíš je nejvyšší čas zahodit stud a jít s pravdou ven.
"Sena-chan, já..." Začne pomalu, když mu kouká upřeně do očí a tváře mu zase zrudnou. Je to jak prokletí, jak to má říct a nevypadat přitom hloupě.
"Já, totiž víš..." Druhý pokus a ani ten nedopadne vůbec úspěšně, když to prozatím vyřeší tím, že ho znovu políbí a je znát, jak moc po něm touží. Toho už se nebojí, začátky polibků mají za sebou ale co ten zbytek?
"Tohle nebude poprvé jenom pro tebe." Vydechne rychle a málem se u toho zakoktá, jak to ze sebe vychrlil.
"Neodpustil bych si, kdybych ti třeba ublížil." Snaží se omlouvat sám sebe a pak oči znovu zvedne. Bojí se, že v nich uvidí odmítnutí nebo cokoliv jiného a negativního. Jak kdyby měl Sena na výběr. Jenže on si prostě nepřipouští, že je to z jiného důvod, než proto, že sám chce.
"Měl jsem ti to asi říct dřív nebo..." +Ricko by se z tebe složil smíchy.+ Nejradši by se plácl do čela, jak hloupě si připadá.

Sena

Znovu se na sebe podívají, když se Aki mírně oddálí a motýlí dotek jeho prstů se změní v pevné sevření jeho vlastního penisu. Sena se skoro zalkne. Tak po tomhle? Aki ho drží rovnou za... A vypadá, že se mu to moc líbí. Sena se pousměje, je to něco mezi rozpaky a rozverností, ale je za to moc rád. Trochu z něj spadnou pochyby o něm samém a vystřídají ho ty Akiho. Nejradši by mu řekl Co blázníš, ale to si asi k princi nikdy nikdo nedovolil.
"Aki-chan..." Řekne mu měkce a taky úplně nevhodně, pro něj by měl být vždy minimálně Aki-san.
"Ty ani nevíš, jak jsi mě překvapil. Nemyslel jsem si, že tě pustí tolik... posilovat..." Vydechne s patrným nádechem obdivu, který není hraný, zatímco si ho pořád osahává, omačkává a hladí. Při tom se snaží zapamatovat si každou linii. Vnímá červeň jeho tváří, asi jsou na tom dost podobně, ale Akiho pokožka je snědší. On je jako porcelán, takže teď musí zářit jako krocan na večerní tabuli, hrozné! Aki ho pustí a narovná se a Sena ho chvíli sleduje rozšířenýma očima, ale jakmile se princ začne svlékat, v očích mu hladově zazáří. Sám té chvíle využije, aby vypletl ruce z rukávů kimona a měl ho tak jenom pod sebou, ale už vůbec ne na sobě. Jakmile jdou dolů Akiho kalhoty, už má oči přikované k jeho klínu a i přes nesčetně návštěv lázní se všemi ostatními prostě musí hodnotit jeho výbavu. Po všech stránkách. Moc mu to sluší. Ještě by rád viděl ten zadek. Jestli pak někdy někdo na prince pokřikoval Otoč se?! Princ se k němu vrátí, on stočí rty za jeho dlaní, aby ho na ni rychle políbil a pak se nechá pootočit směrem k němu. Přisune se blíž k jeho sálajícímu tělu.
"Ano?" Vydechne tiše, když se mu Aki snaží něco říct. Možná to, jak by si to přál? Má dělat něco konkrétního? Místo slov se navzájem políbí a on položí dlaň na jeho rameno. Aki chce ale přesto pokračovat a poví mu něco, co by Senu nenapadlo. On nikdy... někdo jako on? Se všemi možnostmi,

s jeho tváří a postavou... Prostě na něj chvíli hledí rozšířenýma očima, než mu začne plně docházet, že Sena bude jeho úplně první, že tuhle zkušenost prožijí společně a že... na něj prostě nikdo jiný nesahal. Vždycky, když už si myslí, že nemůže být šťastnější, přijde ještě něco mnohem lepšího. Myslel by si, že souloží od chvíle, kdy může minimálně alespoň s pěknýma holkama z paláce, ale on ne. On je prostě samá ctnost. Možná je mu to nadšení vidět i na očích, jeden přestupek za druhým. A ještě k tomu má Aki obavy, aby mu neublížil?
"Nemůžeš mi ublížit." Hlesne tiše.
"Dřív to nebylo potřeba." Ubezpečí ho a možná by měl naopak on začít uvažovat jako kurtizána, tak jak se čeká. Od toho tu je. Nemůže nechat prince tápat v nejistotách a chtít po něm, že se o všechno postará. Neví, co ho o tomhle učili nebo neučili, do Seny toho lili hodně a pak tu byl samozřejmě Hyde a jeho tajné šeptání. Lhal by, kdyby řekl, že na sebe vůbec nesahali, jen to rozhodně nebylo milování. Asi se propadne skrz terasu rozpaky, ale tolik by chtěl, aby byli pro sebe navzájem tolik výjimeční i po tom, až přijde někdo jiný... Podá si jeho dlaň, kterou měl Aki na boku a olíbá jeho prsty jeden po druhém, občas k němu zvedne oči a pak ji zase vrátí na původní místo, než se k němu přitiskne celým tělem a dotkne se klínem toho jeho. Posune si jeho ruku z boku víc dozadu, skoro na pozadí a dovolí si stehnem obejmout jeho stehna. Proudí jím tolik energie, že kdyby existovala žárovka, napojí tím celou ulici.

Aki

Tak tohle je přesně chvíle, kdy by jeho sebevědomí mělo vyšplhat pěkně nahoru, jenže...On takový prostě být neumí. Potěší ho to a neskutečným způsobem ale rozhodně se teď nebude nosit jako páv, jak to měli ostatní pánové ve zvyku. Hrozně se mu ulevilo, že se mu líbí. Doufal, že to tak bude, i když ne tak brzy. Tenhle večer si představoval úplně jinak, ale nelituje ani jediné minuty, právě naopak. V něco podobného se ani neodvažoval doufat a znovu se potvrzuje, že Senu prostě jako obyvatele harému brát nedokáže a bude s tím mít problémy vždycky. Kdyby se někoho zeptal, co jsou to za pocity uvnitř něj, nejspíš by mu odpověděl, že je opravdu zamilovaný. Na první pohled. S každým dalším dotekem se jeho propadnutí ještě zhoršuje a on podvědomě ví, že už se nedokáže nikdy na nikoho jiného podívat podobným způsobem. Utápí se v rozpacích, když se mu přiznal a má strach, co uvidí. Ale v Senových očích se objeví úplně něco jiného, než čekal.
"Nechtěl jsem to prostě jen tak." Snaží se mu dost neobratně vysvětlit svůj postoj k podobným věcem. Ricko si s tím nikdy hlavu nelámal, ale on se tomu vyhýbal záměrně. Za prvé se prostě vždycky styděl, i když nejspíš nemá za co a za druhé to nedokázal udělat jen tak jako když jde ráno na snídani.  Dokud nemusel, byl spokojený. Ale teď je to jiné, teď chce, jen prostě neví, co sám se sebou a vlastně ani se Senou.
"Hm, dobře." Vyjde z jeho rtů pořád stejně nejistě a ze srdce mu spadne balvan o velikosti paláce, když se na něj nezlobí. Zatají dech, když se k němu Sena přiblíží a olíbá konečky jeho prstů. Každý jednotlivý dotek v něm rozvibruje touhu a nutí ho přestat přemýšlet nad tím, co má dělat. Neskutečně si užívá ten pohled, dokonce se ani neubrání krátce povzdechnout, jak moc příjemný takový, pro ostatní snad obyčejný dotek je. Je to hrozně vzrušující jej pozorovat a o to víc, když ucítí křehké tělo tak blízko tomu svému. Volnou dlaní, na které měl doteď položenou hlavu, protáhne směrem k němu a pohladí jej po tváři.
"Jsem hrozně rád, že to bude s tebou." Prozradí mu další kousek svého vlastního nitra a to, jak to celé vnímá. Něžnýma očima se mu podívá do těch jeho a poposune se, aby si mohl jeho rty uzmout v dalším polibku. Je to pomalé, protkané všemi city a jistou naléhavostí, která volá po Senově blízkosti. Nechce nikam spěchat a zároveň chce víc, mnohem víc. Cítí, jak pod jeho prsty klouže hebká pokožka a nechá víčka dole, aby si plně vychutnal všechny ostatní smysly. Hlavně dotek, který se blíží k místům, které by chtěl taky pořádně prozkoumat. +Prostě vypni hlavu.+ Nařídí si v duchu rázně, aby konečně udělal to, k čemu ho nutí podvědomí a instinkt. On přece tuší, co by měl udělat. Vždycky byl citlivější, než by se ostatním mohlo zdát vhodné a teď je ta pravá chvíle, aby toho využil. Posune svou dlaň pomalu ale plynule na Senovu polovičku a jemně ho přitiskne víc k sobě. V tu chvíli musí prudce vydechnout do jeho rtů a ozve se krátké zasténání. Rozvířilo to v něm tolik pocitů, že se prostě neovládne, své sevření povolí a znovu si ho přitáhne blíž.
"Tomu prostě nešlo odolat." Ozve se něco z jeho hravého já, co se schovává dost hluboko a leze na povrch jen velmi těžko. Nakonec si dovolí ještě krátký průzkum štíhlého stehna, které velmi jemně promne a pak si dodá všechno odvahu, co v sobě schovává, aby zamířil dlaní mnohem dál. Sleduje každou reakci v Senově tváři, když se pomalu posouvá do míst, která měl doteď za snad zakázaná. Trochu váhavě se zastaví těsně nad cestičkou mezi nimi, další pohled do očí naproti sobě a pak svůj pohyb dokončí. Je to jen krátké a zkoumavé ale je odhodlaný se tam za chvilku vrátit, když se to jeho dokonalé společnosti bude líbit. A ne, ani tentokrát není schopný myslet na sebe, ale byl by rád, kdyby se to líbilo hlavně Senovi. Milion lidí by mu řeklo, že je to opět špatně, ale je mu to upřímně jedno. Tohle je prostě jejich chvíle.

Sena

Aki má opravdu ušlechtilé myšlenky ve všech směrech. Dokonce i milování nebere na lehkou váhu a při tom ho k tomu palácová výchova přímo vede. On by měl rozsévat co nejvíc a místo toho čekal na někoho speciálního? Všechno uvnitř Seny se raduje, když si uvědomí, že vlastně on je ten speciální, jen už teď musí přemýšlet o tom, že příroda bude v tomhle navždy naprosto proti němu. Nikdy nebude císařovnou a ta existovat musí.
"Já také." Řekne mu upřímně.
"I když si nejsem jistý, jestli by tě někdo jiný neprovedl lépe." Dovolí si zapochybovat o sobě samém. Aki se k němu přitáhne pro další polibek, který mu vřele vrací a přitiskne se proti němu celým tělem. Má pocit, že takhle je v jeho náručí schovaný jako v hnízdě, pěkně v bezpečí a pokud by se styděli, jsou u sebe tak pevně, že stejně není nic vidět, jen cítit. Nikdy by ho nenapadlo, že to bude na terase s vystydlou večeří vedle nich, místo v té připravené posteli, ale takhle je to mnohem lepší. Terasa si ho získala hned. Teď jí bude navždy zbožňovat. Komnaty uvnitř ani nepotřebuje. Oba mají zavřené oči, prožívají tento okamžik velmi podobně a se stejně silně bušícími srdci a Sena brzy ucítí, že se Akiho dlaň pohne už sama. Na pozadí je citlivější, než si kdy myslel a když Aki pohne s jeho boky proti sobě a zavzdychá si tímto způsobem, Senovi znovu naskočí husí kůže a jeho vzrušení se ještě upevní. Už to skoro bolí. Ani si neuvědomil, jak plynule mu vyšel boky vstříc. Aki to udělá znovu v takové maličké simulaci toho, co by nejspíš měli za chvíli udělat a teď už je to i Sena, kdo si zavzdychá. Musí se pousmát té jeho větě a podívat se mu do očí, zatímco Akiho dlaň klouže po jeho stehnu a pak se vrátí zpět a dozadu na polovičku.
"Je to moc příjemné." Ujistí ho měkce a tiše, že mu nezpůsobuje žádné újmy, než ty, které si sám přeje. Mírně sebou trhne a prudce se nadechne, když se Akiho prsty proběhnou po jeho vchodu, je to strašně zvláštní, ale zároveň by nečekal, kolik vzrušujících pocitů to dovede vyvolat. Až mu to připadá nepatřičné. Senovy tváře se zalijí jasnou červení.
"Nepřestávej s tím." Zašeptá mu, zatímco mu prsty vjíždí do tmavých vlasů a znovu jej dlouze a hluboce začne líbat. Tolik se tohohle bál a tolik ohleduplnosti tady našel. Klidně mu dá svoje tělo, protože se tu nemá čeho bát.
"Bez ohledu na to, jak moc mě překvapíš, si to opravdu přeju. Je to příjemné, jen nezvyklé." Cítí rozpaky, ale potřebuje ho ujistit, že to dělají dobře. Příště bude mnohem odvážnější a šikovnější. Určitě bude příště!

Aki

Už o trošku uvolněněji se pousměje, když ho Sena ujistí, že to je příjemné. Zatím snad neudělal nic špatně a může si oddechnout. To 'nejhorší' má teprve přijít ale s každým ujištěním a krůčkem kupředu se v něm zvedá část jeho povahy, u které si byl jistý, že ji jen předstírá. S každým dalším Senovým vzdychnutím začíná být sebejistější, stejně když jde mezi lidi, kteří se mu klaní. Je to ta samá touha všechno zvládnout, aby dokázal, že není jen malý kluk a teď je to v podstatě to samé. Ne, své citlivé součásti se nikdy nezbaví, ale zkombinovat obojí najednou by teď mohlo být to nejlepší, co udělá. Nechává se dokonale pohltit Senovými rty, které líbá s narůstající vášní a touhou. Není to nic zběsilého, vyloženě si užívá každý jejich pohyb. Rozhodně už však polibky nejsou ostýchavé. Víčka má zavřená, dokud Sena nepromluví. Věnuje mu upřímný úsměv.
"Taky si to moc přeju. Nenašel bych lepší osobou, se kterou bych opravdu chtěl být. Nikdo lepší neexistuje." Broukne skoro zasněně a pak krátce přikývne.
"Kdyby cokoliv, chci to hned vědět." Ujistí ho, že k němu může být upřímný a otevřený. Kdyby nemohl, hrozně by si to vyčítal. Zase se v něm zvedá touha se o něj postarat. Teď musí sám sobě dokázat, že dokáže být ten, kdo má situaci pevně v rukou a tentokrát to bude v podstatě doslovné, alespoň ze začátku. Uloží si v hlavě, že dotek v pro něj dosud zakázaných místech příjemný je a tak se tam prostě vrátí a začne zkoumat každý milimetr.  Znovu se přitiskne na jeho rty, snad tím Sena nebude vnímat jakýkoliv nepříjemný dotek, který by mohl přijít. Pod bříšky prstů cítí úplně všechno a začíná vnímat, jak se mu Sena podvoluje. To mu zase dodá kousek odvahy, aby své doteky a krouživé pohyby zintenzivnil. K jeho překvapení se necítí vůbec hloupě, když mu sahá na ony místa, spíš to v něm probouzí další a další pocity vzrušení, které už se bolestivě odráží v jeho klíně. Podobné pocity, snad nikdy nezažil, ale jedno ví už teď. Chce to znova a to v podstatě ještě nic neproběhlo. Už celkem chápe ostatní a jejich potřebu něčí blízkosti. Stejně tak ale ví, že s nikým jiným by to takové nebylo. A to pro něj bude v budoucnu další problém. Neoddaluje se od jeho rtů, i když cítí, jak snadné by bylo dostat se kousek dál a prozkoumat Senovo nitro. Pozná, když se mu to nebude líbit? Určitě ano. Musí. Prostě to vyzkouší a opatrně do něj vstoupí konečkem prstu, jen na chvilku a krátce. Podle toho, jak zareaguje, svůj pohyb zopakuje a pak se nechá unést svým vlastním objevováním. Hledá místečka, kde Senovo tělo odpovídá mnohem lépe. Skoro to vypadá, jak kdyby vůbec nemyslel na sebe ale na Senovu potěchu. Prostě je na řadě první on a pak začne přemýšlet, co sám se sebou...Možná.
"Jestli je v mé moci tě ještě víc rozzářit, chci vědět, jak na to." Broukne mu touhou podbarveným hlasem do rtů. Tento večer chce jednoznačně prožít podle něj, ne podle sebe.

Sena

"Dobře. Kdyby něco, řeknu ti to." Zašeptá měkce do jeho rtů, i když si zrovna neumí představit, že by Aki mohl něco takového vůbec udělat. Správci by ho vytahali za uši, že nemá ani ceknout, i kdyby to bylo sebehorší a dělat to, co princ chce, ale to, co se mezi nimi vytváří, je o něčem úplně jiném a moc krásném. Říkalo se, že láska v harému neexistuje, ale možná budou první, kdo tohle tvrzení dokáže úplně změnit. Sena chápe, že princ potřebuje následníka, ale uměl by si představit, že to dítě si vychová později sám, jenom musí přežít tu noc. To byly ale myšlenky, které patřily daleké budoucnosti. Teď tu byli jen oni dva a on pevně doufal, že dlouho budou a že před sebou mají mnoho nocí pro svou jedinečnou lásku. Opět ucítí Akiho prsty vzadu mezi polovičkami, jsou už odvážnější a hned tak neucuknou a začínají v něm zvedat slastné pocity. Během polibků začne jeho pohyby následovat i vlastními boky ve velmi plynulých decentních pohybech, které si ani neuvědomuje. Netuší, kdy přesně se stalo, že Aki začal přebírat vedení a provázet ho touto situací, ale děje se to a Senovi to moc imponuje. Zrovna dlaněmi masíruje jeho pevný hrudník, povoluje svoje boky i nitro a pak ho poprvé ucítí uvnitř. Zatají dech, než si pronikavě vzdychne a s dalším tichým sténáním už nepřestane. Čím je to lepší, tím hlasitější je, i když to zatím není tolik znát. Zvedne koutky nahoru, když mu Aki zašeptá, jak moc ho chce vidět zářit. V ten okamžik si dodá odvahy, přiměje ho se přetočit na záda, zatímco ho pevně sevře stehny a v jediném okamžiku se ocitne nahoře na něm. Přesto se horní polovinou těla neoddaluje od jeho rtů a hrudi, jen je nucený tak mnohem víc zpřístupnit svoje nitro. Pod svým klínem ucítí ten jeho a instinkt se sám postará o nové, mnohem jednoznačnější pohyby, zatímco se dlaněmi zapírá vedle jeho tváře. Jeho světle růžové vlasy zakrývají Akiho tvář a vydechování do jeho rtů začíná být mnohem prudší a rychlejší. Jestli toho Aki nenechá, brzy se okolní terasy dozvědí, co se tady děje, protože Sena už si chvíli nevládne.