Ruki x Toshiya - To máš k té kytce. - část 2.

(vodopády Hossawa, nákupní centrum)

Toshiya

"Neumím, ale ty by ses jinak nudil." Prohodí tichým hlasem, který slyší jen Ruki, díky vodě a nepouští očima ty jeho. Je to zvláštní chvíle. Nikdy by si nepomyslel, že by se v podobné ocitl a bylo to opravdu příjemné. Vnímá každý jednotlivý rys Rukiho tváře a začíná si opravdu přiznávat, že se mu líbí každý jednotlivý detail. Je tak jednoduché mu propadnout, musí jich být stovky, kdo to mají podobně. A k tomu jeho talent, další věc, díky které pro něj má slabost. Teď moc není prostor před sebou samým cokoliv skrývat. Pokud chce dosáhnout svého, prostě nemůže.
"Byl bych nesvůj, kdybys mi řekl opak." Ušklíbne se trochu ironicky, ale pro tentokrát v tom není nic zlého, jen takové celkem neškodné dobírání. Krátce těkne očima k jeho rtům a zase zpátky nahoru, když se stane to, co by za několik sekund stejně udělal. Překvapivě dlouho, pro něj samotného, se nechá ovládat Rukiho něžným polibkem, než mu začne dávat svou specifickou dominanci a popustí uzdu svému chtíči, který doteď hezky bublal pod pokličkou. Prsty mu vjede do vlasů a tiskne jej zlehka k sobě, aby mu snad nikam nechtěl utíkat. Nezrychluje, spíš ho prohlubuje a trochu se dobývá mezi jeho rty, jinak to prostě neumí. A pak mu něco drcne do nohou, až se málem překlopí do vody. Odtrhne se od něj a zamračí se na Korona, který očividně touží po troše pozornosti. Místo toho, aby začal nadávat, jen protočí očima v sloup.
"Tohle bude dělat vždycky?" Zamručí s jasnou nespokojeností vepsanou v hlase. Ne, tohle mu jen tak neodpustí ale...Konečky ukazováčku a prostředníčku psa poplácá po hlavě.
"Dost bylo sentimentu." Ušklíbne se, když vstane a teprve v tuhle chvíli pustí jeho prameny, které lehce svíral mezi prsty.
"Projdeme se?" Navrhne mu s jednou dlaní vloženou v kapse kalhot a několik sekund to vypadá, že skryje i tu druhou. Místo toho ji však natáhne k Rukimu s úmyslem pomoci mu vstát.
"Moc si na to nezvykej, až budeme pryč odtud, budu to zase já." Sdělí mu, snažíc se o nekompromisní výraz. Z druhé strany....možná by odtud nemuseli tolik spěchat. Ne přímo od vodopádů ale z města.
"Co když tě prostě neodvezu domů?" Nadhodí po pár krocích, kdy mu znovu nabídne rámě, a ujdou pár kroků po cestičce. Zpátky zatím nemíří.
"Ráno musím být taky zpátky, ale to je daleko." Upře na něj oči a v nich se mu blýskne. Ano, dokáže si moc dobře představit, jak by mohli strávit večer někde v nějakém pěkném hotelu tady. Z kapsy vytáhne peněženku a zamává mu jí před očima.
"Můžeš mě klidně zruinovat a kupit si všechno, co budeš na jednu noc potřebovat. Kromě oblečení, to potřebovat nebudeš." Sdělí mu, jakoby mluvil o tom, kde si koupí další kafe ale podtón v jeho hlase jasně napovídá, kolik provokace se v tom skrývá. A pak tomu prostě neodolá a vezme jej za vzdálený bok, aby si ho prudčeji přitáhl k sobě.
"Není, kam spěchat." Navzdory svým slovům jej políbí tentokrát po svém. Stačil jen jediný polibek, jen jeho přítomnost a už zase chce dosáhnout svého. Jen tentokrát, to možná konečně chtějí oba.
"Do pekla je cesta dost krátká. Je to dobře, nemáme moc času." Šeptne, když se na chvilku oddálí, než ho k sobě znovu přitiskne a opět zamíří dlaní do jeho vlasů.

Ruki

Čím intenzivněji ho Toshiya líbá a čím víc svírá jeho vlasy, tím víc Ruki zapomíná na svoje okolí. Pořád má dlaň na jeho rameni, aby nikam nepadal a Koronův vpád překvapí i jeho. Nedovede to ale jinak, než se na něj něžně usmát a pak ty oči zvedne k Toshiyovi.
"Uhm. Je zvyklý spát se mnou v posteli, nevydrží za dveřmi." Oznámí mu měkce. Už tak je hrozné, když si ho nemůže vzít s sebou na turné a pejska musí někdo hlídat. Takže když ho má doma, rozmazluje ho, až to není hezké. Toshiya ho překvapí, když rázně zavelí odchod.
"Zrovna, když se mi tady začínalo líbit." Mumlá Ruki, ale podá mu svou dlaň a nechá se vytáhnout na nohy. Zavěsí se do něj, nechá Korona ještě na volno a protočí očima nad Toshiyovou poznámkou.
"Taky ti to pěkně vrátím..." Řekne mu hned. Pak se ale zatváří hodně překvapeně a během chůze se na něj podívá.
"Já musím do práce..." Hlesne, ale to jsou dva a Toshiya má pravdu. Proč by si měl pořád linkovat nějaká pravidla? Je přece umělec, hudebník, může klidně spát kde chce a stejně ráno dojet do studia včas. Pochybuje, že zrovna Totchi by byl z těch, kdo by chodili pozdě a trpěli to ostatním. Přeostří na peněženku a nakloní hlavu mírně k rameni.
"Co má tohle být, vydělávám víc, než ty." A jsou zase zpátky. Chvíli se na něj pobaveně šklebí, ale pak pohodí hlavou.
"Ale budu. Přece nepůjdu ráno ve zmačkaném. A co on?" Kývne bradou na Korona, aby bylo jasno, že on taky nemá kufříček s sebou. Jenže místo slov ho Toshiya popadne a políbí takovým způsobem, až ztratí pevnou zem pod nohama a musí se ho rychle oběma rukama chytit za výstřih, než se zase trochu narovná.
"Proto jsem tak malý, víš...?" Hlesne a odpovídá jeho rtům, dokud si neodkašle kolem procházející starší manželský pár. Oba vrtí hlavami a paní vypadá, že Ruki dostane kabelkou za zvrhlost. Ruki se zamračí, upraví si mikinu, popadne toho svého Lucifera za ruku a vleče ho k autu.
"Co si to vůbec dovolují..." Zlobí se uraženě, než zapluje zpět do sedačky a už vytahuje mobil, aby se podíval, co je kde po okolí a jaké pěkné možnosti tady mají. Dalo by se tady toho nakonec najít hodně, bylo tu několik chrámů, drahých hotelů i restaurací, hodně přírodních památek a taky jezero... Nakonec natočí displej směrem k Toshiyovi. Chinzanso Hotel... vypadá to zajímavě, s tím výhledem na nasvícenou pagodu rozhodně. Mrmlal na romantiku, ale Ruki si odmítá dát pokoj.

Toshiya

+Já taky pracuju, kdybys to náhodou nevěděl.+ Odpovídá mu v duchu, ale nedokáže víc, než zatím jen líbat jeho rty. Okolí ho vůbec nezajímá, dokonce i ty vodopády pustil z hlavy a není daleko k tomu, aby ho zatáhl za nejbližší strom...No, dobře tohle by asi nechtěl ani on sám, ale to auto...nechá se unést svými myšlenkami a jen tiskne Rukiho k sobě. +Já vydělám víc! Klidně ti ukážu své konto.+ Hádá se s ním v duchu a jeho rty opustí tiché a spokojené povzdechnutí, když si popotáhne jeho spodní ret. Všechno se smrklo na jediný bod a to jsou oni dva. Nic víc, nic méně. Ještě několik poznámek mu proběhne hlavou, když se ozve odkašlání. Prudce se ohlédne a zpraží manžele takovým pohledem, že by se kde kdo vsákl do země.
"Hleďte si svého, je toho tu málo k vidění?" Klidně se na ně utrhne ledovým hlasem, protože jim prostě zkazili jejich chvíli a to se neodpouští. On jim to nemá v plánu odpouštět.
"Já myslel, že jsi malý proto, abych tě mohl kamkoliv vysadit." Narazí na chvilku v kuchyni, kterou si náležitě užili. Pohoršené pohledy staršího páru okázale ignoruje. Nechá se Rukim táhnout k autu a pobaveně se šklebí, jak si nadává. Tohle se mu líbí a nebýt toho, že je na parkovišti pár lidí, tak se asi opravdu neovládne. Usadí se do auta za volant a vyčkává, co se bude dít dál. Sám už si plánuje, co tu v okolí zná a ne, rozhodně ho neodveze domů, i když mu nic neodsouhlasil napřímo. Prostě se rozhodl, že s ním dneska stráví noc a hotovo. Stočí oči na displej a uznale pokývá hlavou, a že se to nestává často.
"Měl jsem koupit hřbitovní svíce." Okomentuje tu atmosféru, kterou už cítí až sem.
" Nerad to říkám, ale máš vkus. A jelikož vydělávám víc, jak ty, takto moje peněženka ani nepozná." Vrátí mu to dobírání, kterým ho častoval ještě před polibkem. Snad tím spustí to, co chce a jestli ne teď, pustí se do snažení za dveřmi pokoje v hotelu.
"Měl jsem sebou vzít pánev." Pozvedne pravý koutek, když sešlápne plyn a vyrazí. Cestou zpátky navolí číslo hotelu, které mu Ru nadiktuje a zavolá, aby jim oběma objednal pokoj. Mají už jen pár posledních ale naštěstí i ty nejlepší.
"Mají štěstí. Stejně bych ho z nich vymámil." Ušklíbne se trochu egoisticky. Dopřeje jim ještě krátkou zastávku na kávu a celou cestu si ho neodpustí dobírat, které nákupní centrum si vybere. Ne, k Rukiho domu se ani nepřiblíží, pro jistotu.
"Nebudu tě pak lovit týden z tvého bytu." Odtuší a už začíná víc přistupovat na notu své vlastní osoby, i když to není  jeho běžný, spíš zlý styl. Na parkovišti u nákupního centra, vtáhne svou vlastní kartu a vtiskne mu ji do ruky.
"Na rande se platí ne, tak neprskej, a ať tu nečekám tři hodiny. Nebo ti snad mám jít poradit?" Zeptá se jej s povýšeným výrazem ale místo toho, aby dál pokračoval ve svých slovech, si jej přitáhne k dalšímu polibku.
"Pospíchej, už chci být s tebou sám." Nařídí mu, i když to skoro zní jako prosba. Navíc má plán. Chce do hotelu zavolat znovu, aby jim připravili královskou večeři na pokoj a ano...i s těmi svíčkami a ani bez kytek se to neobejde. Bude tam všeho  tolik, že to bude Ruki do smrti nenávidět. +Já ti dám romantiku. Ještě mě za ni budeš proklínat. +

Ruki

"Cože, proč hřbitovní svíce?" Přitáhne si telefon zpátky k obličeji a nechápe, co tím chce Toshiya říct. Zamračí se na něj, ale pak přijde ujištění, že má Ruki vkus. Nahodí obličej No proto a usměje se. Korona už má zase v klíně. Na to o vydělávání si jen odfrkne, ale je to moc sympatické, že mu chce Totchi udělat radost a něco mu koupit, i když mu to není schopný říct normálně. Ruki na to asi nezareagoval tak, jak měl, protože si Toshiya posteskne po pánvi.
"Od příště ji budeme vozit s sebou, ano?" Poplácá ho dlaní po stehnu a Koron si to vyloží jako příkaz k přemístění, takže se nacpe do klína Toshiyovi. Ruki sotva ovládne vyprsknutí, ale dělá, že to nevidí. Surfuje si po internetu i během cesty k hotelu a musí se zasmát.
"Teď mě mrzí, že ho měli, chtěl bych to vidět, jak osobně vyhazuješ hosty, abychom se tam mohli nastěhovat my..." Broukne, než auto zaparkuje v centru. Ruki na Toshiyu vyvalí oči, když z toho vyleze, že by měl jít sám, ale... co si budou vykládat, alespoň to Rukiho donutí trochu si pospíšit, jinak by se na ten hotel taky nemuseli dostat. Několik dlouhých vteřin bojuje s tím, aby si jeho kartu bral, ale nakonec to udělá. Stejně by mu ji Toshiya narval minimálně mezi polovičky jako do čtečky.
"Dobře, ale pohlídej Korona." Vrazí mu psa do rukou a ten vypadá hodně konsternovaně, když si s Toshiyou vyměňuje pohled. Měkce se na něj usměje, když mu Totchi řekne, aby spěchal a proč a skutečně zmizí uvnitř centra. Rozhodně potřebují nějakou hygienu, i když hotel mívá všechno, taky prádlo, ponožky, možná trička, samozřejmě myslí i na něho. Koupí jídlo pro psa a pak se zastaví u velmi speciální obchodu a opravdu deset minut zírá na jeho název a přemýšlí, jestli ho překvapit i tímhle nebo na to prostě nebude mít odvahu. Už zase si okusuje ret, ale nasadí brýle a sveřepý výraz a vstoupí. Nechá si poradit s olejíčkem s vůní jasmínu, který poslouží na tělo i na... cokoliv, vnutí mu tam i stimulační olejíček, u kterého si není jistý, jestli když ho Toshiya použije na sebe, ještě se někdy zastaví a čokoládové pero na tělo. Jsou to roztomilé hračky, neškodné! Hrozně ho pobaví sada tří kusů návleků na penis s názvem Tokyo a rozhodne se vzít ještě krajkovou masku na oči a klasickou bondáž pásku. Pro něj, na tu jeho pusu - to bude vtip, samozřejmě!!! Nechá si to dát do dárkové taštičky a vrátí se k němu. Usadí se do auta, převezme si psa a položí mu tašku do klína.
"Neboj, tohle z tvojí karty nešlo..." Prohodí a snaží se potlačit červenání, když hledí oknem ven na lidi, co chodí po parkovišti. Hlavně mít obličej přesně na druhou stranu!

Toshiya

"Poh-...co?" Vyvalí na něj oči, když mu přistane třesoucí se pes v náručí a zdá se, že z toho není zaskočený jen on. Ru má jediné štěstí, že si tu kartu vzal, což ho potěší. Vnitřně, samozřejmě. Teď se jen může modlit, aby tam opravdu nebyl týden a on nakonec tohle...zvíře?...adoptoval. Krátce si povzdechne, jakmile Ru opustí auto a zamračí se na psa, který se snad roztřese ještě víc, ale kupodivu na něj odvážně zavrčí.
"Jaký pán..." Odtuší ale navzdory všemu, co si doteď pomyslel, se usměje. Ta krysa má kuráž a to se mu líbí. Nakonec i on vyleze z auta, připne ho na vodítko a prostě se s ním jde projít. Prochází kolem výloh a sleduje, co se kde dá koupit, než ho Koron 'zatáhne' do zverimexu. Tam může i s ním.
"Na to hodně rychle..." Nedořekne to ani, protáčí očima v sloup, ale jde dovnitř a rozhlédne se. Je toho tam spousta.
"Nic nedostaneš." Sykne po něm výhružně a vyfasuje pohoršený pohled od prodavačky.
"Řekl jsem, že nic nebude." Hádá se s ním, když na něj shlíží a Koron se tváří neústupně a ještě si dovolí štěknout.
"Nemám kartu, vyřiď si to s páníčkem." Už si zakládá ruku v bok. Tohle divadlo trvá ještě chvíli, než vyjde z krámu s taškou. Karta v mobilu, že ho taky nenechal doma. Má tam nový obojek, pamlsky, vlastní, stylovou misku a dokonce i deku na spaní.
"A žádná postel." Pohrozí mu nataženým ukazováčkem. V autě sedí jen chvilku, než se objeví Ruki. Na zadních sedačkách je Koronův nákup a Totchi ho zrovna krmí pamlsky s výrazem, já si to rozhodně neužívám. Pak o něj přijde a dostane tašku.
"Koupil jsi mi něco?" Podívá se na něj nechápavě, dokud nenahlédne dovnitř. S každou položkou uvnitř jeho obočí stoupá vzhůru a na tváři už mu září ďábelský úsměv, hodný samotného pekla. Jako první vytáhne návleky a zvedne je až před oči. Procházející kolem auta se málem přerazí, když to uvidí.
"Tohle z mojí karty nešlo?" Zopakuje po něm, ale změní to na otázku.
"Začínám mít pocit, že to velmi rychle otočíme ke mě domů a můžeš si zrušit program na další půl rok. Možná spíš rok."  Začne jako první a pokračuje kontrole celého nákupu. Ani olejíček neujde jeho očím.
"Zvyšuju to na dva roky." Pokračuje ohledně zavírání v bytě. A jako poslední páska. Prudce se nadechne nosem, začíná to na něj být příliš.
"Přemýšlím, jestli je to na to, až budeš tak moc křičet a mohli jsme pak vůbec vyjít z hotelu nebo na chvíle, kdy mě budeš vytáčet. Ta první varianta se mi líbí mnohem víc." Pozoruje ho, i když se na něj nedívá a v očích se mu blýskne. Nastartuje auto ale místo toho, aby se rozjel, mu dlaní vyjede po stehně až do klína, který stiskne.
"Už vím, co bude hlavní chod k večeři. Začínám mít hlad." Podívá se před sebe, zařadí a vyrazí s protočením kol z parkoviště. Je pro něj velký problém udržovat rychlost, a co chvíli se na něj kouká, jak kdyby se chtěl ujistit, jestli se mu to nezdá. Před hotelem vystoupí, nechá jim odnést tašky do pokoje a sám popadne Rukiho za zápěstí, tak trochu ho vleče za sebou a v očích má chtíč, který z něj snad musí vyzařovat na kilometry.
"Ani slovo." Podívá se na něj hladově a nebýt obsluha ve výtahu a malého mužíka, který jim byl přidělený u recepce a má jim ukázat pokoj, tak se ta kabina zřítí. Nestačí si ani prohlížet pokoj, s dýškem vypakuje pingla, práskne za ním dveřmi a sáhne po oné tašce, kterou od něj dostal. V pokoji je snad milion svíček, panuje zde příjemné přítmí a na stole je rozložená hostina. Všude kolem se válejí okvětní plátky, stejně jako jsou tu rozmístěny vázy s kytkami, ale tohle všechno musí počkat, teď nebude mít čas si to prohlížet. Jako první sáhne po masce s krajkou a nechá ji viset na prstu v úrovni hrudi. Podívá se na něj upřeně a do očí mu spadne pár černých pramenů.
"Chci, abys měl na sobě jen tohle." Vrací se jeho typické já, ale teď je ovládané touhou, za kterou může Rukiho nákup.

Ruki

"Koupil." Připustí, a už se div neohlíží přes rameno jako sova, ale v tu chvíli si uvědomí, že Koron něco žvýká a překvapeně se ohlédne dozadu na sedačku s dost výmluvnou a dost velkou taškou ze zverimexu. Okamžitě zjihne a vrhne po Toshiyovi div ne zamilovaný pohled. Jenže on se svůj dárek rozhodl vybalovat hned.
"Nešlo." Připustí po druhé, když koutkem oka zabere, co vytáhl a všimne si i toho procházejícího. Zrudne ještě víc a drbe Korona tak nervózně, že z něj div nesedře kůži. Stejně se ale tiše zasměje, když Toshiya začne mluvit o tom, jak se zavřou doma. Komu by to nelichotilo...? Chtěl mu nějak udělat radost, ukázat mu, že vztah s ním by nemusela být nuda, že dovede být docela kreativní a taky... je mu jasné, že Totchi není zrovna nejromantičtější a tohle ho potěší mnohem víc. Třeba si to Ruki taky užije?
"Vlastně se mi líbil název." Poukáže. Vůbec si neumí představit, že si tohle Toshiya navlékne a půjde s tím na něho. Jako by nestačil on sám.
"To jsem si myslel..." Hlesne, když jsou u olejíčku, ale pořád se neskutečně stydí. Za to jeho doprovod začíná vypadat hladově a Rukiho napadne, že to možná přehnal a vykopal si vlastní... porno hrob.
"To je na tebe, ne na mě. Až nebudu vědět, jak tě zastavit a až mi polezeš na nervy vším, co říkáš." Vysvětlí mu to, ale prudce zalapá po dechu, až se Koron lekne, když mu Toshiya vjede dlaní mezi nohy a odpálí v něm nečekané pocity.
"Ty!" Okřikne ho, než se dá auto do pohybu a zbytek cesty se snaží rozdýchat svou erekci. To snad není pravda! Co chvíli ho napomíná pro rychlost a snaží se nevidět, jak na něj Toshiya kouká, ale má z toho příjemné mrazení a před očima jenom stůl u něj doma. Recepcí doslova proběhnou, Ruki si ji ani nestačí prohlížet, jak je krásná a statečně čelí všem zvědavým pohledům. Personál ví, co mají v pokoji a už si asi domysleli, že nejsou kamarádi. Jakmile jsou ale za dveřmi a Rukimu na to padnou oči, zůstane stát s otevřenou pusou. Tohle stihl Totchi zařídit zase pro něho. Romantiku? Koutky mu vystoupají nahoru. Mysleli na sebe navzájem, sebrali si ze svého, aby si udělali radost...
"Totchi-chan..." Vydechne rozněžněle a trochu zapomene, jakého grizzlyho má zrovna za zády. Ohlédne se až ve chvíli, kdy Toshiya promluví a klesne očima na masku. Pootevře rty. Myslel si, že možná někdy po tom... později... až... se osmělí... Znovu se začervená a zvolna položí Korona na koberec. Natáhne trochu chvějící se prsty po masce, ale nevezme si ji.
"Um..." Na poslední chvíli je stáhne.
"A pomůžeš mi?" Hlesne, i když si celkem odvážně přetáhne mikinu přes hlavu a odhalí potetované paže. Přistoupí k taštičce a sám vytáhne čokoládové pero.
"Můžeš si mě podepsat..." Ušklíbne se jemně.
"Kdekoliv..." Už skoro šeptá svým hlubokým hlasem.

Toshiya

Mohl by popostrčit svoje ego, ještě kousek výš díky tomu, jak jej v autě rozhodil. Tedy, kdyby bylo ještě kam. Ale to je to poslední, na co teď dokáže myslet. Další pochvalu by si nejspíš udělil, když se Ru rozplývá nad hostinou a jejím provedením ale na to taky přijde čas později. Jeho oslovení ho však přiměje zvednout koutky krátce nahoru a usmívat už se prostě nepřestane. Černé oči mají v sobě jasně napsané 'sex se vším, co jsi nám pořídil' a víc se mu na mysl prostě nedostane. Pravé obočí jde nahoru, když se k němu Ru otočí čelem a on sám skoro nedýchá, když se málem té masky dotkne. Opravdu by byl schopný čekat, až se před ním celý svleče?+Marný boj.+ Verdikt je jasný ale ono se to nestane. Tedy ne tak úplně. Místo toho jsou jeho rty téměř neznatelně od sebe, když ho vyzve, aby mu pomohl. Prudce se nadechne nosem a vykročí směrem k němu rázným krokem, který jasně napovídá, že i kdyby chtěl Ru nakonec protestovat, má to prostě marné. To pero mu vytrhne z ruky. Sehne se pro tašku se vším a přitáhne si jej za pas prudce k sobě. Další dlouhý nádech přijde, když se jejich těla srazí.
"Ne, nepomůžu." Ozve se jeho ledová hlas podbarvený vášní a touhou, která v něm zaplanula ve vteřině.
"Udělám to sám. Budeš rád, že sis to oblečení koupil." Dodá ještě, když ho nutí couvat směrem k dvoukřídlým otevřeným dveřím do ložnice, kde je obrovská postel. Dost nepatřičně, vzhledem k tomu, jaké peklo se tu podle Toshiyi bude odehrávat, je ozdobená stejně jako zbytek pokoje, totiž plátky květů. Budou lítat všude, o to se postará. Zastaví se tak v půli pokoje, odhodí tašku na postel, pero si vloží mezi rty a začne z něj postupně rvát svršek, jehož švy nebezpečně zapraskají. S každým kouskem Rukiho odhalené kůže, se jeho hrudník zvedá o poznání víc. Pak přijdou na řadu kalhoty, které obratně rozepne, celkem opatrně mu je stáhne i s prádlem pod úroveň klína a s prudkým trhnutím až ke kotníkům. Narovná se zase, když vytáhne pero ze rtů, přitáhne si je za pas znovu k sobě a tentokrát už se skloní k jeho rtům a věnuje mu polibek, který dokonale odráží jeho celé rozpoložení.
"Příště si budeš dávat pozor na to, co mi kupuješ." Oznámí mu, když se odtáhne, stačilo jen pár kroků, aby byli u postele. Strčí jej do hrudi s pobaveným úšklebkem a potěšeně sleduje, jak se drobné tělo noří do měkkých pokrývek. Několik sekund zvládne jej stát a prohlížet si ho. Lehkým obloučkem na něj hodí masku a nakloní hlavu k pravému rameni.
"Nasaď si ji." Pobídne jej a sám si rozepne prvních pár knoflíků košile, než si ji přetáhne před hlavu a zahodí pryč. Nejradši by se na něj vrhl hned a je mu to vidět ve tváři, když se přesouvá nad jeho tělo. Nakonec ale shlédne na tužku ve své ruce.
"Tak, co všechno je moje?" Krotí sám sebe, tak trochu odměna pro Rukiho, jak moc ho dárkem potěšil.
"Začněme třeba tady." Otevře pero zuby, vršek v podstatě vyplivne někam do peřin, stiskne jeho bradu mezi prsty a odkloní mu ji stranou, aby odhalil bledou šíji. Tohle bude mučení hlavně pro něj.
"Tohle je moje." Ozve se majetnicky, když mu podepíše krk a chvíli to trvá, protože ten podpis musí být dokonalý.
"Jsi sexy." Broukne v zápalu tvořivosti kompliment, ta maska...bude se mu o něm v ní prostě zdát. Jakmile své dílo dokončí, přesune se nad něj zapírajíc se dlaněmi o povlečení a udělá dokonalý nájezd na dílo, které stvořil. Olíbává jeho krk, je dost možné, že mu tam zbudou památky a vychutnává si chuť čokolády společně s Rukiho kůži. Není jemný ani teď, přesto však nespěchá tolik, jak měl původně v plánu.
"A teď?" Klesne očima na jeho hruď a bradavky a podepíše je obě najednou.
"Tohle je taky jenom moje." Jeho dech se začíná prohlubovat, když zopakuje své dobývání a na Rukim za chvíli není ani památky po čokoládě. Opačným koncem pera sjíždí středem hrudníku a zastaví se až v podbřišku, kde pokračuje v autogramiádě. Několika linkami zajede až do klína a po očku sleduje, co s ním všechno provede.
"A tohle....je sto procentně jen a jen moje." Dlaní nekompromisně přišpendlí jeho boky k posteli a zakousne se do hebké kůže těsně pod pupíkem, aby jí vzápětí políbil.