Kai x Shinya x Takeshi - Neuhlídal jsem tě, ani neochránil. - část 3.

(Kaiův ranč)

Takeshi, Shinya

Ušklíbne se pochybovačně, když ho Kai zkouší ještě zlomit ale nic na to neřekne. Jen, ať si v hlavě hezky srovná, někdy to chce prostě čas víc, než slova.
"Já vím, že ano." Odpoví mu s krátkým kývnutím hlavou.
"Pokud bych o tom nebyl přesvědčený, nedělám to." Podívá se mu upřeně do očí a je jasné, že si všechno nějakou dobu rozhodně pohlídá. Sám se usadí na kraj židle a zaklene patu za vzpěru, když nepatrně pozvedne obočí a pak následuje další pousmání. Měl čekat podobnou otázku. Kai ví, jak tento svět funguje.
"Výměnou za slib." Odtuší jako první, když se o něco pohodlněji zapře předloktím o desku ostrůvku.
"Slib, že Andílkovi dáš všechno, co si zaslouží. Slib, že nikdy nebude litovat." Pak jeho oči potemní.
"Víš, že já se dozvím všechno a pokud se mi to nebude líbit, zakročím." Varuje ho s jasnou výhrůžkou, protože nemá v plánu se odprostit od kontaktu se svými klenoty, pokud oni sami nebudou chtít. Na to je příliš....Sobecký.
"A pak mám v plánu se na stará kolena pustit do nového projektu a potřebuju schopného poradce, který rozumí svému oboru." Nebyl by to on, kdyby toho nevyužil. Poslední stránka věci, kterou si nechává pro sebe je sázka s Kamijem. Pokud se Shin nevrátí, bude zase o krok blíž ke krachu clubu a jeho pozdější záchraně, stejně jako k lekci, kterou hodlá svému synu udělit. Vlastně už je celkem blízko, podle toho, jak ovečky šeptaly. Pak se k němu nakloní a položí mu opět ruku na rameno.
"Trocha pokory není nikdy na škodu. Máš za sebou obrovský kus cesty, Kai-san. Jsi skvělý ve svém oboru a tvůj otec na tebe může být právem hrdý. Ale jsou věci, které záleží jen na tobě. Navíc, trocha volna ti jistě prospěje." Prohodí smířlivě a odkývá mu odchod do ložnice.
"Sanita tu bude..." Pohled na drahé hodinky na zápěstí.
"Do hodiny."

Shin byl mezitím v ložnici celou dobu nervózní. Opravdu se bojí, co by Kaiovi mohl Takeshi říct. Třeba by si to celé rozmyslel, kdyby se dozvěděl víc o tom, kým je a kolik toho společně prožili. Nervózně si okusuje ret, i když občas nechá víčka klesnout a snaží se ušetřit nějaké síly. Shiro už je zase u něj a on si s ní povídá. Ztichne, když se dveře otevřou. Těká trochu vyděšeně pohledem od jednoho k druhému ale jakmile se podívá na Kai, rozzáří se mu celá tvář, i přes nezdravou barvu.
"No, zdá se, že nejlepší lék právě vstoupil." Neodpustí si poznámku Takeshi a Shin se nevinně uculí. Takže už asi ví všechno a nezlobí se? Vypadá to tak.
"Já..." Začne Shin ale je vzápětí přerušen.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat, jsi svobodný a můžeš se rozhodnout, jak chceš." Ujistí ho Takeshi s milým pousmáním a posadí se k němu na postel.
"Za chvíli přijede sanita a odveze..." V tu chvíli se pokusí Shin prudce posadit a na jeho tváři je vidět opravdové zděšení.
"Já nikam nechci, nemůžu, nepojedu." Hrká ze sebe spěšně a hledá záchranu u Kaie.
Tentokrát se Takeshi neovládne a protočí očima a povzdechne si.
"Bude nejspíš lepší, to nechat na tobě, Kai-san." Zvedne se a skloní se, aby ho mohl naposledy políbit do vlasů.
"Neměj strach. Nechám ho, aby se o tebe postaral a on to zvládne." Sdělí mu tiše, aby ho slyšel jen on. Podívá se krátce na drobnou dlaň, která mu slabě sevřela předloktí.
"Budeš v dobrých rukou. Budu na to nenápadně dohlížet." Stáhne jeho dlaň na postel a narovná se.
"Z dovolení si na chvíli odběhnu." Poklepe na kapsu saka. Navíc potřebuje vyřídit několik hovorů a domluvit si pár schůzek ale...To je už jen jeho starost. Jistým krokem opustí ložnici a konečně vyjde ven, aby vzápětí zabalit plíce do potřebné dávky nikotinu.

"Nechci jet bez tebe." Pípne Shin ale po ujištění Takeshiho se očividně trochu uklidnil. Věřil mu, vždycky bude ale nerozumí, proč by měl odjet, když je mu tady nejlíp.
"Musím odjet kvůli tvé svatbě?" Zeptá se jej ale nedává mu to smysl s tím, co si říkali a co se právě dozvěděl. Je z toho zmatený a nesvůj, tak se radši víc zachumlá pod pokrývku.

 Kai

Za slib? To se mu zdá nějak málo, ale zároveň bere svoje sliby velmi závazně a něco mu říká, že to Takeshi moc dobře ví. A pak se musí usmát i on, když se dozví, co přesně má na mysli. Obrátí k němu oči a ty Kaiovy poprvé doopravdy zahřejí.
"Slibuju." Řekne mu pevně, ale šťastně. Nikdo nemohl vědět, co jim život přinese, ale tohle byla pro něj lekce a bude ho na rukou nosit mnohem víc, než dosud! Mnohem víc. Nejspíš ho bude mít i  s sebou v kanceláři. Radši! Neumí si představit, jak by chtěl Takeshi zakročit, ale vrhne na něj pohled No ták, nezlob mě. Přesto přikývne. Vlastně to bylo hezké, že se o Shinyu celou dobu někdo tolik staral. Nikdy neslyšel o jeho rodině nebo příbuzných. Možná, že je to součást těch věcí, co si v sobě nese? Nějaká nešťastná minulost? Mají toho ještě tolik, o čem mluvit, a co o sobě nevědí. Musí vytáhnout obočí nahoru, když mu k tomu Takeshi ještě navrch nabídne práci. Skutečně zůstanou jednou rodinou? Nemá ani ponětí co to je a kolik času ho to bude stát, ale přikývne s úsměvem i na tohle. Takeshi ho opravdu zaskočí se svou pochvalou o tom, kolik cesty ušel a Kai má snad poprvé za celý den pocit, že taky udělal něco dobře. Ukloní se mu.
"Arigato, Takeshi-san." Řekne prostě, ale on ví, že starý pán ho zná a ví, jak vděčný umí uvnitř být. Vzápětí ho však vykolejí tím, že už má sanitu objednanou. Teda! Co kdyby odmítli? Mohli vůbec? Kai na to nakonec rezignuje a prostě se vrátí do ložnice. Při poznámce o léku se po Takeshim ohlédne a usměje se. I on to na Shinyovi vidí a nic by ho nemohlo hřát víc. Málem se ale přerazí, když se Shin začne bránit odvozu sanity. Má strach, že se zase rozkašle a přihorší se mu. Takeshi je u něho dřív, takže nervózně stojí kousek od nich a sleduje je, jak si něco šeptají. Samozřejmě, že jim dá potřebný prostor a slyšet není vůbec nic, ale Takeshi potom opustí pokoj.
"Nepojedeš beze mě, Shin-chan. Pojedeme spolu. Všichni tři. Budu u tebe co nejvíc a v noci přespím v hotelu vedle." Řekne mu a i on se nad něj skloní, aby ho políbil do vlasů. Neposadí se, protože začne dohlížet na hospodyni, co všechno balí a říkat jí, co by ještě zabalit měla. I on musí ještě vyřešit předání ranče a hlavně honem poslat podklady panu Shiroyamovi, už nemá moc času.
"Shiro tu počká s hospodyní, zvládnou to." Říká zrovna rázně, když se Shin zeptá na něco, co ho přinutí se zastavit a ohlédnout se po něm. Cože? Chvíli si ho prohlíží a nakloní hlavu mírně k rameni.
"Kvůli jaké svatbě?" Vypadne z něj poněkud vykolejeně.

 Shinya

Vypadá hodně zmateně, když je Takeshi nechá o samotě ale věří mu. V podstatě hltal každé jeho slovo a snaží se to celé rozplést. +Takže zůstanu s ním ale odjedu?+ Převrací v hlavě pořád dokola a nemůže tomu přijít na kloub. Další záchvat kašle na sebe nenechá dlouho čekat a nejspíš by potřeboval zase trochu spát ale je příliš rozrušený, aby si to uvědomoval. Upírá oči plné naděje na Kaie, protože to je prostě jeho záchytný bod. Vždycky bude. A pak se dokonale uklidní, když mu řekne, že pojede s ním.
"Dobře." Oči mu změknou a je vidět, že už se nebojí ničeho. To je to jediné, co mu k tomu pocitu stačí. Sice ho bude muset pustit na noc pryč ale...To přece zvládne. Uzdraví se a pak...Bude snad sním, jak jen to půjde. Ano, už se smířil s faktem, že na něj bude muset čekat ale to je přece to nejmenší. Počká na něj, jak dlouho bude potřeba.
"Zvládnou. Jen doufám, že ji Shiro nebude moc zlobit." Zatváří se trochu nejistě, už tak jí přidělal spoustu starostí. Zamračí se v okamžiku, kdy se ho Kai zeptá. Možná o tom neměl mluvit ale, když už to nakousl.
"No, té tvojí." Odpoví mu jednoduše.
"Miyu mi to řekla. Víš..." Odmlčí se krátce, protože vzpomínky na ten večer má v živé paměti a není mu z toho vůbec dobře. Ne, na to prostě vzpomínat nechce.
"Ten večer..." Hlasitě polkne.
"Jsem chtěl jít za Krystálkem, bylo mi smutno a asi na mě čekala, možná....Nevím." Nakonec se mu rozhodně říct všechno, co se dozvěděl. Myslel si, že Kai už to celé domyslel ale zdá se, že ne tak úplně.
"Řekla mi, že se budete brát a že tu pro mě není místo. Že..." Má mu to říct celé nebo radši nějaké části vynechat.
"Že se mám smířit s tím, že jsem děvka a najít si někoho jiného." +A pak přišel Katsu a byl hodný a já chtěl zapomenout. Nepřidělávat ti problémy a zkusit být šťastný bez tebe. Byla to hloupost.+ Odvrátí od něj pohled, pod tíhou svých myšlenek a nechá víčka klesnout. Zase se mu to všechno vrací. Ten pocit, že by tu neměl být. Ale Kai nechce, aby od něj odešel a on to prostě neudělá.
"Mě to nevadí, vážně. Prostě si na tebe počkám. Když za mou přijdeš, budu šťastný." Zamumlá do pokrývky a na chvíli zaboří prsty do měkké srsti Shiro, která zaprská na Kaie, jak kdyby za to celé mohl.
"Vím, že máš povinnosti a chápu to. Jen v ten večer a po tom všem mě to hrozně sebralo. Promiň." Omluví se mu ještě jednou. Neunesl to ale ví, že tentokrát by byl mnohem odolnější, teď totiž ví, že Kai s ním být chce. Pro něj takové malé, velké vítězství.

 Kai

Byla pravda, že byl jediný, na koho Shiro jenom prskala, ale nikdy ho nepoškrábala. Všichni ostatní, včetně hospodyně, už to schytali.
"Mojí?" Reaguje pořád stejně a vypadá teď dokonale zaskočený. Obočí má u toho vytažené nahoru a hledí na mračícího se Shinyu. Nemá zase horečku? Už mu chtěl říct, že se mu to asi zdálo v nějakých nepříjemných snech, ale Shin pokračuje. Miyu mu to řekla? Cože, kdy a co? Vždyť ji viděli jen na slavnosti a tam byli spolu a...
"Ona byla tady?" Vypadne z něj. Přišla sem, když byl Kai v kanceláři a snažila se Shinyu odehnat... Samozřejmě ví, že by si jejich rodiny přály, aby spolu žili a zdálo se, že Miyu už to vzala jako hotovou věc. Myslel si, že si to s ní docela vysvětlil, že budou jenom přátelé, ale... Řekl jí to špatně? Když mu ale Shin řekne, že ho tak ošklivě pojmenovala - bez ohledu na to, že to byla pravda - sundá si konečně klapky z očí a začne mu docházet, že by se taky mohla chovat trochu jako potvora. Jako žena, co si chce vymoci svého muže, i když mezi nimi žádný milostný vztah není. Jak by mohl... Měla prsa a žádnou pokoru. Kai si promne kořen nosu a všechno mu dá konečně opravdu pořádný smysl. To, co mu řekl, než mu omdlel v náručí, přikládal jeho nervovému vypětí, ale nebylo to tak. Ruku zase stáhne a přeostří na něho, když tu začne mumlat, že bude čekat někde v ústraní, až si Kai milostivě udělá čas od rodinných povinností. Vrhne zlý pohled po Shiro, ale jeden druhého se nebojí, takže kočka jen okázale odvrátí tvář. Protočí očima nad celou tou situací, chvíli tam stojí s rukama v bok a pak vykročí k němu. Znovu se k němu posadí tak jako před tím, než přijel Takeshi a opře si ho zase o bok.
"Shin-chan. Žádná svatba domluvená není. Moje rodina by mě ráda viděla vedle ní, ale nikdy jsem jí nic neslíbil." Políbí ho do vlasů a na chvíli se odmlčí.
"Byl to jeden z problémů, které bych časem musel řešit, ale Takeshi si myslí, že by pro to mohl mít řešení." Prozradí mu, aby ho rozveselil a zabránil mu v dalších nešťastných myšlenkách. Usměje se na něj a prohrábne mu dlaní vlasy.
"Všechno se vyřeší. Udělám všechno proto, abys nemusel zpátky a abych se nikdy nemusel ženit, hm? Máme plán." Neslíbí mu, že všechno bude růžové, není to v jeho moci a plané sliby nedává, ale bude bojovat jako lev a věří, že Takeshi taky, aby Shinyovi pomohl.
"Mám někoho, kdo se podívá na tvou smlouvu a tvůj mecenáš už o ní taky ví." Prozradí mu ještě, než zase vstane.
"Hospodyně tě převlékne na cestu. Jdu předat ranč, zabalit si a poslat podklady právníkovi. Pak pojedeme. My oba s tebou. Katsu ti pohlídá Krystálka." Ještě jednou se na něj vřele usměje a odejde vyplnit všechno, co musí.

 Shinya

Jen jemně přikývne, když se ho Kai zeptá, jestli tu byla. Tuhle scénu, jen tak z hlavy nedostane. Dává vinu hlavně sobě ale její slova na něj zapůsobila až příliš. Kdyby to byla opravdu jen práce, ani se ho nedotknou ale on to tak už v podstatě od začátku nebere. A pak přijde snad ta nejlepší zpráva jeho života. Žádná svatba? Nepřeslechl se? Nespíš zase náhodou? Upře na něj důvěřivé oči a na tváři se mu objeví absolutně šťastný úsměv.  Byl ochotný pro něj všechno podstoupit ale zdá se, že vůbec nebude muset. Trochu jej bodne svědomí, když si uvědomí, co provedl ale...Všechno je snad za nimi. Omluvně se na něj podívá, když postřehne pohled mezi ním a Shiro a nechá se přitáhnout do náruče.
"Neslíbil." Zopakuje po něm a úlevně vydechne. Takeshi? Vážně by jim chtěl tolik pomoct. Jim oběma.
"Vždycky se o nás hodně staral." Sdělí mu jednoduše ale ostatní detaily si nechává pro sebe. Nebude asi sám z klenotů, kdo podobné věci bude tajit.
"Věřím, že už to bude dobré, a když ne, tak to taky zvládneme. Slibuju, že už nebudu pochybovat." Zvedne k němu krátce velké oči a sklouzne jemně dlaní po jeho těle, když vstane.
"Dobře." Broukne a dává si za úkol, že jakmile se vrátí omluví se Katsuovi za všechno, co mu provedl. Jestli s ním tedy bude chtít mluvit po tom všem. Snad. Oplatí Kaiovi úsměv a jeho očka zazáří. Pak ho čeká ale hotová posilovna, když ho hospodyně začne oblékat. Snaží se jí pomoci ale je to těžké.
Zanedlouho se u nich objeví i Takeshi a pomůže všechno odnést do sanity, která opravdu do hodiny přijede. Starý pán sleduje, jak se Shin loučí se Shiro a u toho se usmívá.
"Nebudeš pryč dlouho. Už teď vypadáš mnohem lépe, než když jsem dorazil." Pohladí jej po vlasech a sleduje, jak mu pomáhají na lehátko muži ze sanitky.
"Záleží mu na tobě, nikdy o tom nepochybuj. Já vím, že to umíš." Pokárá ho Takeshi tiše, aby ho slyšel jen on a setká se s omluvným pohledem. To už je u nich i Kai, se kterým jde pár kroků za lehátkem.
"Zítra se sejdu s tvým otcem. Myslím si, že v tomto ohledu si už nemusíš dělat starosti. Možná jen s tím, jak jim oznámíš zbytek." Už zase vypadá pobaveně.
"Ve zbytku ti můžu jen popřát hodně štěstí a pevné nervy." Dodá ještě, když za ním nastoupí. Shin se pohledem rozloučí s rančem. +Brzo se vrátím. Vrátím se domů.+ Pomyslí si spokojeně a položí se hned, jakmile se dveře zavřou a rozjedou se.