Kai x Shinya x Takeshi - Neuhlídal jsem tě, ani neochránil. - část 2.

(Kaiův ranč)

Kai

Ucítí na sobě jeho pohled a stočí k němu svou tvář. Jeho slzy ho doslova zabíjejí. Zvedne dlaň, aby je kloubky něžně setřel, ale usměje se na něj. Pak to gesto zopakuje Shinya jemu. Musí na ně být žalostný pohled. Co si to provedli? Místo šťastného roku vedle sebe si to dokázali tak rychle pošlapat. Musí se pousmát, když Shin nechce, aby se mu omlouval. Ale byly momenty, kdy i někdo jako Kai musel spolknout hrdost a udělat, co je správné a co cítí. Shinya Katsuovu návštěvu odmítne a jemu se vnitřně trochu uleví. Později jim dá prostor, ale teď byl rád, že když je Shinya konečně vzhůru, chce být především s ním. A pak přijde vyznání. Potřeboval to slyšet znovu, ubezpečit sám sebe, že to tak pořád je.. Část sebe samého... byli dvě strany jedné mince, Kai to tak taky cítil. Věděl to od prvního okamžiku, kdy ho viděl, jeho chování, vystupování, vzezření... Přesně ta dokonalost, kterou celý čas hledal.
"Nenastydl jsem od dětství..." Zabručí, protože se zlobí na svou vlastní imunitu. On prostě nikdy nemocný nebýval a hotovo! Jeho tělo si udělalo, co chtělo za jeho zády!
"Ale není to kvůli tobě, je to kvůli mojí vlastní hlouposti, Shin-chan." Skoro se lekne, když Shinya tak prudce zareaguje na představu, že by se měl vrátit do Tokya. To, jak ho svírá, ho nutí válčit s celým světem. Znovu se zamračí, ale přitiskne ho k sobě o to pevněji. Musí se usmát i jeho odporu vůči nemocnici.
"Já vím, že ne. Dělám všechno pro to, abys nemusel ani tam, ani tam." Ubezpečí ho a skloní se, aby ho líbnul do vlasů. Vzdá svou práci... dobrovolně... zůstane s ním. Musí.
"Jenom ji ohřeju a hned jsem tu." Řekne nakonec výrazně veseleji, šťastný, že chce Shinya konečně něco sníst.
"Pošlu sem hospodyni, aby ti pomohla převléct." Jak slíbí, tak udělá a osobně se ujme Shinyovy polévky v kuchyni, zatímco hospodyně převléká Shinyu i postel a postaví k němu teplý čaj. S toaletou si netroufne, kdyby náhodou padal. Tam ho nosíval blouznícího Kai. Ještě, že si to mladý pán ani neuvědomoval, jakým způsobem chodil na záchod. Ano, už mu v duchu říká mladý pán. Zatímco Kai míchá polévku na sporáku, zazvoní mu telefon a je to Rei. Překvapí ho, jak rychle se to stalo a nemá ani ponětí, kde koho vyčaroval, když on tu telefonuje už den v kuse, ale koutky se mu zvednou nahoru. Že by se konečně všechno začalo obracet k lepšímu? To jeho totiž a uhm... Byl to určitě někdo s kým spí a podle těch rozpaků... A taková osoba je právník? Ale pokud tomu věřil Rei, bude věřit i on.
"Arigato, Rei-kun, máš to u mě. Myslím, že s tím, co to pro mě znamená, můžeš kdykoliv potřebovat opravdu cokoliv. Spolehni se na mě." Slíbí mu a zavěsí. Jen co nakrmí Shinyu, všechno to půjde udělat. Přelije polévku do misky a odnese ji do ložnice, kde mu ji položí na jídelní stoleček, co má Shin přes kolena. Hospodyně zrovna větrá ložnici a všechno voní čistotou.
"Pomaličku a jen trošku, ať zase nezvracíš." Nabádá ho Kai, ale uvnitř domu se rozštěkají psi. Tohle nedělají, když je to někdo známý. Kai se ohlédne přes rameno a zamračí se, ale vykročí zpět do domu. Hospodyně už stačila otevřít a pozvat hosta dovnitř a ke Kaiově obrovskému překvapení je to Takeshi starší osobně. To byla rychlost. Shinya pro něj musel být opravdu důležitý.
"Takeshi-san..." Uctivě se mu ukloní, než si podají ruce a už honí gesty hospodyni, aby připravila kávu a občerstvení.
"Před hodinou se probudil z horeček. Zkouší jíst." Přejde rovnou k věci, aby bylo jasné, jak vážné to je a nakonec se ho rozhodne vzít do ložnice.
"Shin-chan, podívej..." Uvede hosta k němu.

Shinya, Takeshi

"Jak si to jen ta nemoc mohla dovolit." Prohodí s náznakem pobavení Shin. Krátce a velmi tiše se zasměje ale vzápětí toho zalituje, protože přijde další záchvat kašle, který se mu podaří nakonec přece jen ovládnout. Ale bolí to a ne, že ne. Jenže starost Kaie ho nutí vydržet všechno. Opravdu to vypadá, že se pletl. Neodsouval ho stranou, muselo v tom být něco jiného. Měl jen nejspíš spoustu práce. Nechá koutky jemně pozvednuté v unaveném pousmání a přikývne.
"Pospíchej." Poprosí jej a zavrtá se víc pod peřinu. To mu dlouho nevydrží, když se v pokoji objeví hospodyně a začne s péčí o něj. Upírá na ni vřelý pohled a vysloví i tiché díky za všechno, co pro něj dělají. Cítí se tu...no ano, jako doma.

Chvíli se nic neděje, jen štěkot psů neustává a Takeshi začíná mít obavy, jestli se jeho klenotu náhodou nepřitížilo. Jeho neklid je patrný, jen na přešlápnutí z jedné nohy na druhou. Zrovna sahá do kapsy přesně padnoucího saka, když se dveře konečně otevřou.
"Kai-san." Pozdraví jej s mírnou úklonou svých chraplavým hlasem, který jasně napovídá kolik cigaret za ten život už stihl. Na tváři mu sedí lehký, nic neříkající úsměv a nechá se pozvat dál.
"To je dobře." Přikývne a krátce si jej prohlédne, od hlavy až k patě.
"Měli jste očividně náročné období." Prohlásí neurčitě a není vůbec jasné, co si o tom všem myslí.
"Jen žádný spěch, chvíli se zdržím." Prohodí zdvořile a s jistým poděkováním v hlase směrem k hospodyni a pokračuje za Kaiem do ložnice. Když uvidí Shinyu v posteli a v takovém stavu, něco se v něm bolestně sevře. Takhle nikdy nikoho ze svých klenotů vidět nechtěl je očividně na pokraji sil.
"Tenshi-chan."+Kam jsem vás to jen nahnal.+ Vyčítá si v duchu a uvědomuje si, že i on přes svůj věk a zkušenosti dělá chyby. Darovat club Kamijovi byla ta největší za poslední dobu. Usměje se na Shinyu pokřiveně, když se rozjede k posteli, usadí se na její kraj a políbí jej ochranitelsky do světlých pramenů.
"Copak ti polámalo křídla, že jsi nemocný?" Zeptá se s nádechem starosti v hlase a bez ptaní mu sebere lžíci a začne jej krmit.
Shin očividně neví, jestli se mu to nezdá ale pod jeho polibkem spokojeně přivře víčka. Je to zvláštní vztah, který k němu má. Skoro jakoby přišel oblíbený strejda, který se vždycky zajímá, jak se má a co dělal za poslední dny.
"Přidělal jsem ti starosti, vám všem." Pípne stydlivě Shin, když si od něj vezme první sousto.
"Nic co bychom nezvládli, hm." Ujistí ho vážně a natáhne k němu ruku s další lžící. U toho se krátce ohlédne na Kaie.
"Nemám pravdu?" Je mu vidět na očích, že s ním bude chtít ještě mluvit a očividně se na něj trochu zlobí. Pak ale stočí černé oči zpátky.
"Neboj se, Tenshi-chan, zase se o vás všechny postarám. I starý muž chybuje. Ty máš jen jediný úkol, brzy se uzdravit a podívat se na své přátele. Zbytek nech na mě. Už mám roky na to, abych potřeboval Anděla." Mrkne na něj a pokusí se do něj dostat ještě několik lžiček ale přehánět to nebude. A samozřejmě vnímá jeho pohledy za svá záda. +Tolik se bojíš, co si pomyslí?+
Shin po očku kouká na Kaie, jak bude reagovat na Takeshiho chování. Ne všichni to viděli stejně jako oni, jako jeho klenoty. To nesmazatelné pouto, které mezi nimi  za ty roky vzniklo.
"Nejsi starý. Jsi v nejlepších letech. Uzdravím se, určitě." Ujistí ho Shin vážně.
"Ještě za tebou přijdu. Odpočívej." Pohladí ho Takeshi jemně po vlasech a pomalu se zvedne, aby vykročil s nic neříkajícím výrazem zpátky do kuchyně. Tam se zastaví uprostřed s rukou v kapse společenských kalhot a rozhlédne se. Nepochybuje o tom, že za ním Kai přijde.
"Mohl bych se zeptat, proč jste v takovém stavu oba dva." Začne klidným hlasem ale uvnitř tolik klidný není.
"Když jsem tvému otci řekl, že vím, jak ti pomoci; měl jsem za to, že se dokážeš o můj klenot postarat." Ne, nemohl si odpustit zdůraznit své mírné zklamání ale...Chyby jsou od toho, aby se z nich člověk poučil. Znovu si ho prohlédne a zasekne se na jeho výrazu ve tváři. Přejde k němu a položí mu ruku na rameno.
"Ale byl bych pokrytecký, kdybych nevěřil, že je ti to celé dost velkým trestem, vidím to na tobě." Kývne hlavou a pozvedne pravý koutek a nehodlá to dál pitvat.
"Můj syn udělal těch chyb mnohem víc a s dalekosáhlými následky a já vlastně taky." Povzdechne si a jeho tvář zase o trochu zestárne.
"Nechám Shinyu převézt." Sahá do kapsy saka pro tabatěrku ale zarazí se v půli pohybu, tady by asi neměl. Schválně vynechat detaily a testuje si Kaiovu reakci.

Kai

Na to náročné období vůbec nic neřekne, dokonce ani na ten polibek do vlasů Shinyi. Když ho ale začne Takeshi krmit, což chtěl samozřejmě udělat Kai osobně, zvedne se v něm vlna vzdoru a nesouhlasu, která nutí jeho hrudník doslova praskat v žebrech. Přesto nic neřekne, jen se zase mračí jako obvykle a ramenem se opírá o futra zavřených dveří. Ruce má založené na prsou a nohu překříženou v kotníku, podvědomě dávajíc najevo nesouhlas, ale nahlas si netroufne nic. Konec konců mu sám zavolal. Přinutí se zvednout koutky nahoru, když se na něj Takeshi otočí, aby oba ubezpečili Shinyu, že všechno bude v pořádku, ale tohle mu doopravdy nejde. Kromě toho, o to se snaží celou dobu. Zaznamenal ten pohled a když si uvědomí, že to snad bylo pokárání, nafoukne se ještě víc. Od té doby, co byl dost starý na to, aby se o sebe staral sám, ho nikdo nekáral, ani otec ne. Kai to prostě bytostně nesnášel. Přišlo mu, že se snaží být disciplinovaný a spořádaný, tak proč by taky měl? Jistě... on se postará, protože Kaiovi se to vymklo z rukou. To je jako kdyby mu tu rovnou nafackoval, Kai se tak cítí. Uhne tváří do strany a zarytě hledí z okna. Vráska na čele je jako orná brázda. Jak dojde na potřeby andělů, dlouze se nadechne nosem. Tohle má za to, to je trest, prostě tady praskne na uraženost z vlastního selhání. Cítí na sobě i Shinyovy oči, i když neumí tak docela rozklíčovat, co ty pohledy znamenají a co mu běží hlavou. Místo Kaie ho krmí jeho bordelmama... +A ty jsi jeho klient.+ Nejradši by práskl dlaní do futer, ale od toho má přece svoje skálopevné sebeovládání. +Je starý.+  Rozhodně je starý na to, aby sahal na Shinyiu. Sahal na něj někdy? Určitě ano... Ale s tím je konec! A pak to přijde. Takeshi začne vstávat, on se narovná, nechá ho vyjít z ložnice a beze slova za ním vykročí. Záda má rovná, pohled neutrální, ale kouše to těžko. Ne, tohle nebyla otázka, dobře... Další facka. Dneska jich asi bude jako za celé dětství ne. On VÍ, že se nedokázal postarat!!! Ošije se, zatínajíc čelist, ale pořád si nedovolí jakkoliv odmlouvat. Ani se obhajovat. Nikdy by Shinyu vědomě neohrozil, ale zároveň mu přijde žalostné, aby se to tady snažil Takeshimu věšet na nos. Prostě ponese hrdě to, že to zpackal. Cítí na sobě jeho oči a přinutí se mu pohled oplatit. Má veškeré právo se na něho zlobit, to Kai ví. Pak jemně pootevře rty, když se ho Takeshi dotkne na rameni a začne mluvit smířlivěji. A pak v něm všechno hrkne tak silně, že málem umře na místě.
"To nemůžete." Vydechne hned a úplně zbledne. Nejen, že by nepřežil ani hodinu, kdyby netušil, co s ním je a neměl ho na očích, ale... Promne si kořen nosu, povzdechne si a skloní hlavu.
"Chtěl jsem to vyřešit sám, nestěžovat si a nezatahovat vás do toho, ale pokud ho odvezete, už se neuvidíme. Váš syn nachystal Shinyiovi trochu jinou smlouvu, než mě a on to podepsal ze strachu, abych si to nerozmyslel." Prostě to práskne.
"Nejspíš jsem sehnal právníka, který by to uměl nějak řešit. Takže bych vám zároveň měl uctivě oznámit, že se chystám soudit s vaším synem." +O váš klenot.+ Bože, a to si myslel, že situace nemůže být horší.

Takeshi

Kai dlouho mlčí ale on vnímá každý jednotlivý záchvěv jeho mimiky, který mu prozrazuje, jak moc na něj zaútočil svými slovy. Ale...to přesně chtěl. Musí přece vědět, jestli bude Shin v dobrých rukou. Jinak by neměl klidné spaní. A ano, věří, že se mu nakonec podaří zachránit všechno, co svým rozhodnutím a  sázkou se synem pokazil. Nakloní hlavu mírně na stranu, když  mu začne odporovat.+Máš štěstí, jinak bych to celé přehodnotil.+ Pochválí ho v duchu a zatím se tváří, jakože usilovně přemýšlí. K tomu slova o novou smlouvě a krátce se zamračí i on. S něčím podobným úplně nepočítal ale na jeho plánu a vlastně i rozhodnutí to nic nemění.
"Nemůžu?" Pozvedne nepatrně pravé obočí a pak se mu koutek opět zvedne.
"Ty moc dobře víš, že musím. Tady nemá dostatečnou péči." Řekne jako první a je mu úplně jasné, co za výraz by následovalo.
"Lékařskou." Upřesní svá slova, aby mezi nimi bylo jasno.
"Se smlouvou ti nepomůžu, Kai-san. To není v mé moci. Bohužel." Najednou vypadá, že ho to opravdu trápí. Nemůže zasáhnout kvůli sázce, ani by tu neměl být. Tady pomůže opravdu jen právník ale nepochybuje, že pokud bude dobrý, chybu najde. Kamijo nebyl příliš pečlivý a málokdy myslel i na budoucnost.
"Kamijo je příliš impulsivní na to, aby myslel na všechny detaily." Teď už se mračí i on.
"Jsem rád, že ti na něm tolik záleží." Krátce se podívá ke dveřím a jeho tváři je vidět starost, když od Kaie odstoupí.
"Nese si toho v sobě tolik, potřebuje někoho, kdo se o něj postará a já to rád přenechám ve tvých rukou. Ostatně..." Krátce se zasměje a v tne okamžik dokonale vyzní nakřápnutá barva hlasu.
"Nic jiného by stejně nepřijal." Sáhne po kávě, která zde zůstala přichystána a po druhé za tu chvíli vytáhne tabatěrku. Tohle je příšerný zlozvyk.
"Jsou tu ale další věci, které je potřeba vyřešit. Třeba tvůj otec a závazky, které si představuje, že splníš." Ohlédne se na něj s trochu pobaveným výrazem.
"Copak ty neumíš být poslušný syn a oženit se, jak si přeje?" Zeptá se jej ale je vidět, že se mu to svým způsobem líbí.
"Můžu s ním promluvit, trochu ho uklidnit a možná bych pro něj měl nabídku, která se většinou neodmítá ale to záleží jen na tobě." Sdělí mu pochod svých myšlenek, co se této záležitosti týče.
"Mám v rukávu pár ženichů, kteří jsou mnohem vzornější, než ty. Hlavně nenavštěvují cluby." Dobírá si ho trochu a tu cigaretu si vloží do koutku ale nezapálí.
"Chci Shinyu odvézt na soukromou kliniku do Nagana, která je mého velmi dobrého přítele. Tam Shin bude v bezpečí, pod dohledem odborníků a jeho stav zůstane utajený před mým synem. Já a ty budeme rozhodovat kdo k němu smí a kdo ne. Můžeš tam s ním zůstat jak dlouho bude on chtít." Dodá ještě, aby bylo jasné, že mu prioritně leží na srdci blaho jeho Andílka. Musí si však přiznat, že Kai...No dobře, oblíbil si ho. S tím už nejspíš nic neudělá.

Kai

Takeshi v první chvíli neřekne nic a pak se vrátí k odvozu Shinyi. Zavrtí hlavou, už je mu přece líp! Zavolal k němu vlastního lékaře a postaví ho na nohy! +A čím, svojí láskou?+
"On nikam nechce..." Zkusí to ještě, když se do jeho hlasu promítne slabounký odstín zoufalství. Zblázní se tady bez něj, prostě si vystřelí mozek z hlavy. Pak dojde i na to, že smlouva je problém. Tak trochu si myslel, že on má koupené všechny právníky na světě včetně těch jeho syna, ale na druhou stranu, pokud to dokáže Rei a jeho objev, bude mít mnohem lepší pocit, že pro to taky něco udělal a nedržel se jen kalhot starého pána. Je to jen chabá útěcha, když mu říká, že Kamijo je nepořádný. Sám by ho zase tolik nepodceňoval z toho, co viděl. Podle něj to byla Takeshiho slabost, že to dělal. Kamijo byl nebezpečný a chytrý, ne že ne.
"Záleží." Připustí a podívá se do země. +Miluju ho.+ Dodá v duchu. Pak ale oči zvedne. Přenechá mu ho? I po tom, jak před chvílí dostal za uši, že to pokazil? Zabojuje s možností dovolit mu v domě kouřit, ale nakonec to neudělá. Tady se prostě nekouřilo, bylo to jeho pravidlo. Pro všechny. Ztěžka dosedne na barovou stoličku, protože se sám necítí vůbec dobře a to stání už je dlouhé. Takeshi připomene jeho možnou plánovanou budoucnost, přání rodičů, svatbu... Miyu, která si na něj myslí. Stiskne rty. Jeho otec moc dobře ví, co je zač, ale asi nepočítá s tím, že by to nechtěl držet v tajnosti jako milence vedle manželky. Vůbec nechápe, co je na tom směšného. Jenže on vtipy obecně moc nechápal. Vymění si s ním umanutý pohled, ale Takeshi mu začne nabízet možná řešení. Jeho čelo se vyjasní a vyrovná, když se jeho pohled změní na plný naděje a je na něm jasně vidět, že po jakékoliv možnosti skočí všema deseti.
"Výměnou za co?" Určitě to nebude jen tak zadarmo. Musí se tiše zasmát. Ženichové v rukávu. Takoví, kterými upokojí otcovi partnery. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Tedy kromě toho, že z Kaie bude veřejně gay, ale ať se někdo pokusí mu něco říct. A už jsou zase u toho odvážení. Povzdechne si a složí na chvíli hlavu do dlaně, když si promne obličej. Takeshi si z tohohle nesleví a on ho opravdu moc potřebuje. Vlastně má pocit, jako kdyby měl ty otce najednou dva. Nagano je kousek... Poprvé v životě si vezme dovolenou, sbalí notebook a věci... Najde si hotel vedle nemocnice... +Dojdeš pro Katsua a svěříš mu ranč...+ Bože!!! Kam až bude muset pohřbít svou hrdost! U já a ty budeme rozhodovat přikývne, ale když dojde na to, že by ho tam Shin nemusel chtít, píchne v něm. +Bude.+ Už je zase umanutý.
"Tak dobře, pojďme mu to říct a zabalit mu věci." Povolí nakonec. Zavolá si hospodyni, nařídí jí, aby balila všechno, co Shin potřebuje a s Takeshim se vydají zpět k ložnici.