Gackt x Hyde - Jak tě kdy mohl pustit z očí.... - část 1.

(Zahrady)

Gackt

Ta krátká chvíle u Hyda mu doslova nedávala spát. Viděl ho dvakrát v životě. Na slavnosti a na ošetřovně. A bohatě mu to stačilo, aby ty oči už nikdy nevyhnal z hlavy. Nepochyboval o tom, že není jediný, kdo padl do jeho sítě, ale vůbec se toho neobával. Jen se divil, že ho císař i přes všechny své ženy a vlivnou císařovnu poslal pryč. Možná nemohl být bezpečně v hlavním paláci, ale asi by ho zamkl alespoň na nějakém blízkém hrádku. Nebo byl Aki cennější princ, než si všichni mysleli, když mu poslali Senu v Hydově doprovodu. Kde vzali vlastně Senu? Proč on? Příliš mnoho otázek... A kupodivu moc málo těch, co se ptali. Tohle bude muset ještě zjistit, protože skrze prince měl slibnou budoucnost i on. A on rozhodně neměl menší ambice, než vést armádu císaře. Měl jasně vymyšlené, jak se k Hydovi dostat. Vůbec neměl vymyšlené, kde na to vezme čas. Většinu svého volna trávil v rodinném sídle mimo palác s celou velkou famílií po boku nebo v ležení. Když nebyl tam, byl v paláci a i přes Akiho zasněnost s ním absolvoval první lekce šermu a jízdy na koni. Z toho černého hřebce mu Aki okamžitě spadl, ale oprášil ho a posadil zpět. Nic se mu nestalo! Bože, málem byl o hlavu kratší. Nebyla to princova vina, ale kůň byl těžko zvladatelný. Vlastně... jen díky Akiho schopnostem neměl z prince mastný flek. Přesto vypadal Aki šťastný a Ricko si pomalu rozmýšlel koupi podobného kousku. U šermu si pánové nevedli špatně, ale Aki hodně doplácel na to, že víc myslel na růžové pentle na jílci katany, než na boj samotný. To ho odnaučí... Však měl pochopení. Byl na něj tvrdý a přísný, ale taky hodný, otevřený... Chtěl mu být blízko. Doopravdy blízko. Svou odměnu v harému si pořád nevybral a požádal o ni dnes. Nechal se tam donést v půjčených nosítkách, aby o tom moc očí nevědělo a ty nechal stát daleko od všech pavilonů při palácové zdi. Skryté hektary půdy, stromů, keřů a jezírek. Tak daleko se konkubíny samy neprocházely. Kromě jedné... to už si zjistil, když odchytil Senu. Ta chvilka měla tři vteřiny, doprovázel prince z hodiny šermu a jak Aki zahl za roh a Sena ještě ne, popadl ho za loket. Jeden pohled, jedna věta a Gackt věděl, co a kdy má udělat. Ten Sena byl pěkně vyčůraný. Dokonce si vsadí na to, že Hyde nemá o ničem ani ponětí. Ten dopis o půlnočním ptáku musel být taky od něj, protože tenhle ptáček se od prince nehnul a prý se s nikým nepřátelil. Kromě něj... Je přesně tolik, kolik má být, Gackt má pocit, že už se v těch nosítkách uvaří a vysedí do nich důlek. Samozřejmě nosiče poslal dávno pryč. A pak ho konečně spatří. Má na sobě tmavě modré kimono a přes rameno slunečník, a je úplně sám, bez doprovodu. Takhle by ho tu mohl přepadnout kdokoliv, kdo by se ho chtěl zbavit. Tohle se nesmělo. Ale on už ho začínal poznávat. Vypadá to, že si zpívá? Nespěchá... neví o něm. Gackt se šťastně usměje jako malý kluk, vykrade se z nosítek a jakmile je Hyde za mostkem a mezi keříky, dostane se mu za záda, popadne ho za ruku, až Hyde vypískne a upadne mu slunečník a s uličnickým úsměvem ho rychle vede k nosítkám. Musí, jeho by mu nikdy nepůjčili. Byla to jediná cesta, jak s ním být, jak se ho dotknout. Se smíchem ho nacpe dovnitř a vleze si tam za ním. Moc místa uvnitř není. Vydrží na druhé sedačce sedět přesně vteřinu, než po něm s dalším smíchem sáhne a přetáhne si ho k sobě na klín. 
"Ty tady pěkně zlobíš." Vyčiní mu.

Hyde, Kamijo

Hodiny v harému mu plynuly příšerně pomalu. Ano, prostě se tu začínal trochu nudit. Sena byl s princem vlastně skoro pořád a když ne s ním, tak v jeho komnatách a Hydovi se začalo stýskat. Nemělo by, bylo jasné, jak tohle celé skončí ale...No, bude se muset prostě nějak zabavit. Na kratochvíle konkubín ho nikdy příliš neužilo a tak vyváděl z míry dozor a správce, jak jen to bylo možné. Samozřejmě takovým způsobem, aby ho nikdo nemohl obvinit. Po očku pozoroval, jak se ostatní obyvatelé v harému k sobě chovají a snažil se odhadnout, kde přesně by měl umístit sám sebe. Však on si najde cestičku ale nemá v plánu nikam spěchat. Je trpělivý dost a navíc, má plnou hlavu úplně něčeho jiného. A je z něj patřičně smutný. Ale třeba to s tím skřivánkem nepochopil. Nedostal od něj ani vzkaz. asi na něj nezapůsobil tolik, jak by si přál. Skoro uraženě si kecne na zadek ve své ložnici a založí si ruce na hrudi. Hned, jak si ale vzpomene na jeho slova a náruč, musí se zase usmívat.
"Jak moc jste zaneprázdněný, pane veliteli?" Broukne si pro sebe, než zase vstane s úmyslem zamířit do zahrady. Cestou málem vrazí do Kamija, který nemá svůj doprovod úplně u sebe ale vidí, jak se v povzdálí vleče za Rukim.+Vážně se o něj bojí, jak milé.+
"Dávej pozor na cestu." Sykne po něm Kamijo.
"Hm, to bych určitě mohl. A ty si dávej pozor na správce. Našel něco, co by neměl a u tebe." Mrkne na ně s milým pousmáním a elegantně jej obejde, nechávajíc ho přemýšlet, co všechno si kde schoval. Cestou je to on sám, kdo se musí vypořádat se správcem, který ho nechce pustit. S sebou už má slunečník a vypadá, že jde minimálně na nějakou slávu, než na procházku do zahrady. Ale....vždy musí být připraven, co kdyby náhodou.
"Já přece vím, že bych neměl. Jen ty nedávné události mám pořád v hlavě." Připomene mu, díky komu, teď už dozorce nemá oholenou hlavu. K tomu přihodí mrknutí se svým okouzlujícím pousmáním a najednou vykračuje po cestičce. I když musel slíbit, že jakmile ho někdo chytí, musí být stejně obratný. Ale to on přece ví. Trochu popichování svého vlastní štěstí, jeho oblíbená kratochvíle. Kousek s ním jde ještě jeho doprovod, který nemohl odmítnout. Jakmile se však dostane dál od harému, nechá je za sebou a tichým příkazem. Chce si to užít a ne poslouchat šeptání za jeho zády. Jakmile se schová za první keříky, spokojeně přivře víčka a začne si prozpěvovat. Jeho hlas se nese a doprovází jej na každém kroku. Vzápětí ho ale někdo popadne za ruku, až vypískne a jemu vážně zatrne, že pokoušel až moc.
"Já..." Chce se bránit a pak pozná svého únosce. Jeho očí se naprosto rozzáří a usmívá se, jako snad nikdy ne. Nechá se klidně vláčet, dokud nejsou v nosítkách.
"Tohle má být můj vzkaz, na který čekám?" Obviní ho jako první, než se se smíchem přesune na jeho klín, jak kdyby nic nevážil. Zatváří se naprosto nevině, když se trošičku zavrtí v bocích, jak kdyby si hledal správnou polohu a líp se mu sedělo, než protáhne paže nad jeho rameny a prohrábne mu tmavé prameny na zátylku. Po jeho obvinění si opře špičku jazyka o pravý kousek a rozpustile přikývne.
"Zlobím a rád, co s tím uděláš, Ga-chan?" Provokuje ho svým hlasem s hlavou mírně na stranu.
"Unesl jsi mě i za cenu vlastního života? Takhle ty riskantně válčíš?" Dobírá si ho trochu, než se přiblíží nosem k tomu jeho a kouká mu zblízka do očí.
"Nechat mě opuštěného, tak hrozně dlouho." Hraje si se svým hlasem, aby do něj popustil jistou naléhavost ale koutky ho prozrazují, jak cukají nahoru a zase dolů.

Gackt

"Promiň mi... nejsem zrovna moc na psaníčka, spíš na akci, víš?" Řekne mu s jiskřícíma očima. Asi by byl schopný dostat ze sebe něco romantického, ale mnohem radši byl muž činu, což se Hydovi samozřejmě rozhodl dokázat tímto svým krokem. Podle sebe si naopak zasloužil pochvalu, jak rychle přišel na způsob, aby spolu mohli alespoň mluvit. Jednou paží ho na svém klíně obejme, ale ne kolem pasu, ale pěkně kolem boků s dlaní umístěnou na přechodu mezi jeho stehnem a zadečkem. Hyde mu položí ruce kolem krku a on spokojeně přivře oči, když ucítí jeho dotek ve vlasech.
"To nevím, mám rád zlobivé kluky, takže tě v tom přece nebudu omezovat..." Odtuší. 
"Jen bych nerad, aby se ti něco stalo, když tady takhle chodíš sám. Vím, že jsi odvážný jako já, ale meč u sebe nemáš. Ne ten správný..." Vysvětlí mu. 
"Ano. I za cenu vlastního života." Po pravdě moc nevěří, že by dneska měl přijít o hlavu, ani na chvíli si to nepřipustil, ale kdyby kdokoliv odhrnul záclonky a našel je tu, jeho osud by byl jasný bez ohledu na postavení. Klidně by obětovali generála kvůli konkubíně, protože to byla palácová pravidla a navíc Hyde nebyl jen tak ledajaká konkubína - stále byl císaře, teď Akiho. 
"Jaký by mělo smysl bojovat, kdybych to nemyslel vážně a nenasadil pro to život?" Hyde se k němu nakloní blíž a on klesne očima na jeho rty. Chce ho políbit od první sekundy, co se ho dotkl. 
"Přestaň, už tak mám černé svědomí..." Vydechne šeptem, než zruší vzdálenost mezi nimi a s vášní a dychtivostí si ukradne jeho rty na poměrně dlouhou dobu. Volnou dlaní mu zajede z výstřihu na hrudi na šíji a tu jemně stiskne. Neskutečný parfém, co Hyde používá. 
"Máš hodně času a nic na práci, vymyslel jsi, jak odsud odejít a nastěhovat se ke mě?" Musí si ho dobírat nazpátek, přece si nenechá všechno líbit. 
"Teď, když kvůli vám dvěma padá princ z koně, už tě nepotřebuje. Nikdo kromě něj k tobě nesmí, přece tady neuschneš..." Klesne očima zpět k jeho výstřihu a hravě pod něj na oko nahlédne, jen kdyby v něm Hyde nebyl tak pevně utažený. Pitomá kimona.

Hyde

"A já se těšil, jak budeš básnit o mých očích a jiných přednostech." Vrací mu to, jak nejlépe umí a u toho se uculuje. Jindy si dokázal udržet tvář ale teď to prostě nejde. Jak kdyby na něj měl Gackt tajný recept a on v jeho přítomnosti dokázal vymýšlet, jen samé takové věci. Vlastně...Neskutečně ho to baví a o to horší jsou chvíle bez něj, a že jich je.
"To nemám ale někdy prostě musíš riskovat." Pokrčí krátce rameny, když se opře čelem o to jeho.
"Dneska se mi to vyplatilo, kdybych nechodil sám, nejsem tady s tebou." Sdělí mu jasný fakt. Však on moc dobře ví, že pokouší své štěstí. Neměl by chodit sám, neměl by si hrát se správci a hledat všechny možné cestičky. Díky nim však ví, kde se co šustne a to je tady velká výhoda.
"Bylo by mi líto, kdybys to nemyslel vážně." Svádí ho svým hlasem a spokojeně přivírá víčka pod jeho dotekem. Má pravdu, je tu zavřený a nemůže skoro nic, i když vlastně všechno. Je to šílené. Přišel o Senu, s obyvateli harému si sice občas popovídá ale není to ono. Nebýt Gackta, tak si nejspíš zasteskne po svém starém domově. Rád byl měl nový ale to je bohužel v nedohlednu. Už při prvním doteku jeho rtů, jím projede vlna něčeho nepopsatelného, co ho nutí vzdychnout a povolit v jeho sevření jako panenka. Ty rty, ten hlas, jeho povaha, všechno na něm jej neskutečně přitahuje. Viděl už spoustu krásných mužů i žen ale nikdo s ním nezamával jako pan velitel. Je ztracený a ví to, ale nechce to jinak. Zaklene prsty do látky na jeho hrudi a prohloubí polibek, který mu i přes svou délku přijde neskutečně krátký. Ještě dlouho nechává víčka zavřená a spokojeně se usmívá. Skoro to vypadá, že vůbec nevnímá, na co se ho ptá. Nakonec na něj přece jen ocelová očka vykouknou a pokrčí rameny.
"Zlobím se sám na sebe, že jsem se dostal tak vysoko, teď je to na obtíž." Povzdechne si krátce, když stočí oči dolů, kamsi mezi ně. Vypadá, že jej to opravdu trápí.
"Nevím, co by mohlo být cenou za mě. Možná záchrana princova života." Rozhodí už trochu zoufale rukama. Jeho výraz se okamžitě změní, když vidí hravost v očích před sebou.
"Jsi zvědavý?" Pozvedne nepatrně obočí a špičkou jazyka si přejede po horním rtu.
"Já taky." Oplatí mu úplně to samé nahlédnutí. S tím však neskončí a skloní se krátce, aby se dotkl rty přechodu mezi hrudí a krkem. Přejede po jeho kůži, kam mu jen látka dovolí, než se narovná. Dlaně lehce položí na jeho tvář.
"Jestli mě hned znovu nepolíbíš, tak uschnu do pěti sekund." Vyhrožuje mu svým vlastním, nepříznivým osudem s krátkým mrknutím a přitiskne se na jeho rty podruhé. Toho snad nebude mít nikdy dost a jestli mají jen chvilku, chce si ji užít naplno. Hraje si s jeho jazykem, škádlí jeho dolní ret a dává mu ochutnat všechno, co si za ty roky dokonale osvojil. Další jeho povzdech na sebe nenechá dlouho čekat a ano, je vzrušený, i když to kimono dobře kryje. Kdo by nebyl, když hrozí, že je tu někdo každou chvíli načapá a mají tak málo času a Gackt je tak sexy. Jak tomu má odolat?

Gackt

"Ještě jsem ty jiné přednosti neviděl." Rozesměje se. Pak ale zvážní, když se o něj Hyde opře čelem. Jeho oči se však stále usmívají. 
"Hmm, a taky sis dobře vychoval toho malého." Naznačí mu, odkud ví, že tady Hyde bude. 
"Ale není. Kdyby ses nedostal tak vysoko, nikdy by jsi s ním nepřijel zrovna sem. Tohle všechno se mělo stát." Ubezpečí ho, aby nebyl smutný proto, kým je. 
"Chceš slyšet další slova hodná popravy? Třeba tvým osudem není ani císař, ani princ..." Tohle je hodně odvážné, spíš skoro šílené. Měl by od Hyda dostat rpvnou pár facek, aby se probral, ale on je nechce zrazovat, tak to není. Jenže to by Hyde nesměl vyslovit něco, co by kdokoliv jiný taky mohl považovat za zradu. Znělo to totiž, jako by ho naváděl, aby prince do takové situace dostal. Ona totiž nikdy nemusela nastat a pokud, nemusel u toho být zrovna Gackt. Nebo ho zachránit. On ale ví, jak to myslí. Pohladí ho dvěma prsty po tváři. Vůbec nemá ponětí, jak a kdy se s ním uvidí příště, ale teď bylo teď. 
"Jsem." Řekne mu. 
"Nepochybuju ale, že je pod tím něco dokonalého. Jinak by jsi nebyl tím, kdo jsi." Pousměje se, když Hyde vysloví zájem i o něho. Pocítí jeho horké rty na klíční kosti, nos má teď skoro v jeho vlasech a musí se dlouze nadechnout. Poslední Hydovo vybídnutí a pak už ho náruživě líbá zpět. Stisk na stehnu zesílí, druhou rukou ho jemně svírá za paži a přitahuje k sobě. Pere se s jeho jazykem, konkuruje mu zdatně, ale je sakra dobře cítit, jaký trénink jeho půlnoční pták má. A Gackt je z toho u vytržení. Nikdy ho nikdo nelíbal tak jako Hyde, nikdy už nebude chtít nic menšího. Obrazně řečeno, maličký je totiž dost. Tedy Hyde. Pousměje se do jeho rtů a pak se mírně oddálí. 
"Když tě začnu svlékat, nemám ani ponětí, jak tě do toho potom zase obléknu, poznají to." Vydechne udýchaně. Přesto má v očích jasně napsané, že to udělat chce. Buď jak buď, nějak to narafičí. Bez čekání na odpověď zkušeně najde první provázky v jeho obi a prudce za ně zatáhne, až to zasviští. Brzy ho musí pustit i druhou rukou, ale nepřestává jej líbat, když začnou drahé látky padat na podlahu nosítek.

Hyde

"Očividně hodně dobře. Jinak bys tu nebyl." Usměje se spokojeně, když se dozví, že díky Senovi je tady. Je mu tolik vděčný, že je už podruhé strůjcem jejich setkání. Myslí na něj pořád a to ho zahřeje u srdce. +Díky Kvítečku, tohle máš u mě.+ Proběhne mu hlavou a u toho se uculuje. Převrací si v hlavě jeho slova o tom, kdo je jeho osudem. Ale to on sám moc dobře ví od první chvíle.
"Jsi jím ty, já to vím." Zavrní měkce a vůbec mu nepřijde zvláštní, že to bylo tak rychlé. Věří, že můžou být k sobě dva předurčeni. Sena byl pro prince, on je pro něj, jinak to být nemůže. Jen si osud příliš nevyhrál s jejich postavením ale to je zkouška a on u ní hodlá obstát. Nějak to prostě musí jít. Přece by je netrápil takovým způsobem.
"Myslíš?" Následuje další provokace na to, jak vypadá pod vší tou látkou. Může jej napínat ještě chvilku, ono to vybalování není na dvě vteřiny.
"Třeba jsem jen hodně šikovný." Podporuje jeho fantazii. Nejradši by si znovu uzmul jeho rty, ale taky ho baví Gakkův výraz, který má, když se na něj dívá. Zasměje se, jakmile se začne nedočkavě potýkat se všemi šňůrkami a trochu mu pomáhá, aby to měli mnohem rychleji.
"Před chvílí jsi řekl, jaký jsem dobrý učitel." Ponoří se do dalších polibků a zavrtí se nedočkavě na jeho klíně. Ne, vůbec nemá v plánu se stydět, ale s každým dalším odhalením svého vlastního těla v něm roste touha vidět to naproti sobě. Jeho drobné prsty začnou stejný sprint za odhazováním, nebo aspoň odhrnováním oblečení. U toho mu věnuje stejně vášnivé polibky a neovládá svůj dech, jak moc pohlcující jsou. Je mnohem rychlejší, když se mu podaří rozhalit látku jeho kimona a shlédne na dokonale vypracovaný hrudník mlsnýma očima.
"K nakousnutí. Škoda, že jsem to neudělal." Pozvedne rozverně koutky. 
"Ale je pravda, že jsem ještě neskončil." Blýskne se mu v očích, než se vysouká z jeho klína, aby se mohl zbavit posledních kousků látky a už z Gacktova klína odsouvá lemy toho jeho.
"Já bych si tak hrál, ale to bude muset počkat." Povzdechne si, když si prohlédne všechno, co je k vidění. Je dokonalý všude, úplně všude. Položí dlaně na jeho stehna, když se mírně předkloní a povysune bradu, jakoby ho chtěl políbit, ale než se jejich rty spojí, ucukne mu dozadu a stiskne jeho stehna, a pak je přesune výš, až skoro k jeho klínu.
"Líbí?" Pozvedne obočí, stejně jako koutky a znovu se natáhne pro polibek. Tentokrát ho jemně líbne a zase mu s hravostí v očích uteče.
"Jak moc?" Vzdychne si s přivřenými víčky, když se jeho dlaně posunou, co nejvýš to jde a palci přejede po jemné kůži v klíně.
"Napíšeš mi to?" Zavrní jeho hlas se smyslným podbarvením a bez dalšího otálení se obkročmo usadí na jeho klíně, prsty zaboříc do jeho vlasů. Nakloní se k jeho oušku, které jemně líbne.
"Složíš k tomu báseň?" Svádí ho podbarvením svého hlasu, stejně jako špičkou jazyka, kterou zkoumá všechno v nejbližším okolí svých rtů. A přesně v ten okamžik se pohne v bocích proti pevnému tělu a hlavně jeho klínu.

Gackt

Mohly by to být jen sladké řeči konkubíny, ale on tomu věří úplně stejně jako Hyde. Dal by ruku do ohně za to, že mu to viděl na očích hned tu první noc, kdy byl představován princi. Jejich tiché šeptání u papírové stěny, ošetřovna... 
"To jsi určitě taky, ale vím, jak vás vybírají." Stojí si paličatě na svém. Ani jeden z nich neměl kaz nebo chybičku, tak to bylo. 
"Za to ty ale brzy zjistíš, že já vypadám mnohem líp, než...." Radši si vážně zacpe pusu jeho rty, dneska už bylo vlastnizrádných řečí až dost. 
"Potřebuju učit?" Zeptá se ho trochu zaskočeně. Tssss, on ho snad ohne přes kolena a naplácá mu. Už má většinu všech těch serepetiček dole, když se Hyde pustí do vlastního souboje. Gackt toho nemá zdaleka tolik, ale zase má příjemný náskok. Nechá ho, aby se od něho trochu vzdálil, i když to v nosítkách moc nejde a sleduje ho, jak rozhaluje látku do stran a odkryje úplně všechno. V tu chvíli doslova přijde o dech a nepokrytě si prohlíží všechno, co k vidění je. Musí se u toho pořád slabě usmívat, ale vypadá jako by objevil minimálně nový kontinent. 
"Jak tě kdy mohl pustit z očí.... Já to pořád nechápu..." Řekne nahlas, na co už dlouho myslí, zatímco Hyde nahrne všechen jeho oděv do stran a nechá ho tak taky zcela odkrytého. Ani on neví, co to je stud, proč by měl. Nahota byla naprosto přirozená věc a on k tomu navíc tvrdě dřel, víc, než většina lidí. Překvapí ho, když mu Hyde řekne, že by si býval rád hrál, ale rozhodně to podnítí jeho představivost. Jakmile se ho dotkne na stehnech, natáhne se po něm, chce ho políbit, ale nestihne to. V očích mu bojovně zajiskří, když se podívá do těch jeho. 
"Neskutečně." Vydechne hluboce, už touhou poznamenaným hlasem. Sotva se dotkne sametu jeho rtů, Hyde už je zase z jeho dosahu a on se začíná mračit. Očima mu slibuje, že mu to rozhodně vrátí. S ním by se nejspíš nenudil, ani kdyby na sebe měli celý týden. Jeho dům by to asi nepřežil. Vnímá jeho dlaně, posouvající se nahoru, ale než stihne popsat jak moc, Hyde ho zašimrá rovnou mezi nohama a upevní tak jeho vzrušení. 
"Co když to psaní někdo najde..." Psát je riziko. Jenže ho nejspíš hodí za hlavu, když má Hyda konečně na klíně. Okamžitě ho obejme kolem boků a přitáhne rázně proti sobě. Báseň zní bezpečněji, ale copak on by byl schopný nějakou obratně napsat? To tak říct Inoranovi, co tam má být a nechat to udělat jeho. 
"Nemůžu ti to prostě ukázat teď hned?" Jde na to jako jasný chlap a Hyde mu odpoví svými boky. Gackt už dýchá přerývaně a mnohem rychleji a jeho dlaně se rozeběhnou po drobnějších zádech a zpět dolů na zadeček. 
"Předehra bude jindy, ano?" Šeptne mu, když v rukou jemně, ale pevně masíruje jeho polovičky a sám mu v těch pohybech několikrát znovu pomůže. Už je tak vzrušený, že Hyde musí nutně cítit i jeho vlhkost.

Hyde

"Hm, nic menšího bych nepřijal." Zavrní spokojeně, když se mu dostane komplimentu. Sám má problémy vnímat cokoliv jiného a konverzaci, která proběhla před chvíli… Tu si teprve srovnává v hlavě. Tolik ho ovládá jeho blízkost a doteky, které mu věnuje. Vždycky si je dokázal užít ale tohle… Nic se tomu ani vzdáleně nepřiblížilo, nikdy.
"Uvidíme, jestli potřebuješ učit." Provokuje ho, když je konečně schopný zase promluvit, tedy mu spíš pořád šeptat do ouška. To ho baví a bude ještě dlouho. Zakloní hlavu prudce dozadu, když jeho pohyb zopakuje Gackt a v něm odpálí vzrušení na maximum. Zasténá si už o něco hlasitěji a sevře pevněji jeho dokonalá ramena. Bříšky prstů se po nich rozběhne a ještě přilije do ohníčku, když do nich zatne své nehty.
"Hm, nemůžeš." Broukne si s dalším povzdechem a už se zase prohrabuje jeho prameny, u toho mu kouká upřeně do očí.
"Musíš." Přikáže mu a doufá, že mu toho za tu chvíli ukáže, co nejvíc. Už teď ví, že nebude spát jen z jeho očí a to nepočítá všechno ostatní.
"Kde jsi byl tak dlouho?" Zeptá jej skoro vyčítavě a ne, teď nemá ne mysli dobu od toho, co se viděli naposledy. Teď myslí, celý svůj poměrně krátký život. O tolik se připravoval, když se na něj nemohl alespoň koukat. Strašné.
"Ga-chan." Zasténá znovu, když následují další pohyby a vnímá vlhkost, která mu prostě bude muset stačit. Tohle není nic, co by nezvládl a ještě si to užije. S ním rozhodně.
"Předehru si dáme tak za dvacet let, hm." Nakloní se k jeho tváři, kterou olíbá, stejně jako jemnou kůži pod lalůčkem a mírně se pozvedne v bocích.
"Teď nechci předehru." Ozve se jeho hlas a zhluboka se nadechne uvolňujíc své tělo, aby ho snáze přijal. Bez váhání sáhne mezi ně a několikrát přejede dlaní po jeho chloubě, než ji nasměruje proti svému nitru.
"Teď chci tebe." Poslední slabiku protáhne, jak se v něm rozlijí pocity s prvními milimetry dobývání jeho nitra. 
Pevně se ho přichytí za ramena, prohne mírně v bedrech, aby to celé bylo mnohem snazší. Moc dobře ví, jak si to celé zpříjemnit a usnadnit, proto neváhání ani vteřinu a sáhne po Gacktově dlani, aby si ji navedl do svého klína, zatím co se pomalu spouští níž a níž.
"U téhle básně by se měl červenat úplně každý." Vydechne přerývavě a musí se několikrát odmlčet, protože se v něm kumulují příjemné pocity a slast čím víc je blíže k úplnému dosednutí. Poslední kousíček trochu odloží a uzme si jeho rty v další vlně polibků.
"Budeš mít sladké sny. Možná spíš…" Koutky se mu rozverně zvednout, když překoná poslední milimetry, které scházejí k jejich úplně spojení, a kousne se do rtu, aby nezavzdychal příliš hlasitě.
"Těšíš se na ně?" Trvá mu chvíli, než se zvládne zeptat, ale to už se jeho boky roztančí v pohybu, na který se tolik těšili oba.