Boogie x Shinya - Má ty chlupy trochu jako já... - část 3.

(Výtah)

Boogie

Nikdy by si nepomyslel, že mu někdo pochválí zrovna něžnost. I v zápalu vášně nedokázal být hrubší, měl jemnou dušičku a nutně potřeboval, aby to pro jeho protějšek bylo správně. Kdyby chtěl Shinya dobývat dominantněji, bylo by to všechno v pytli, protože to neuměl, ale z toho mála, co o něm četl, bez ohledu na to s kým hrál, třeba bylo tohle opravdu to, co si přál? Podle rozechvělosti Shinyova hlasu to tak Boogiemu přijde. Všechny jeho odpovědi, řeč jeho těla, to, jak se mu třese pod rukama, jasně dávají najevo, jak moc po něm Shinya v tuto chvíli zatoužil a on z toho má dokonale popletenou hlavu. Tady v té tmě, v téhle malé kabince, byli jenom oni dva. Předkloní se v kleku, co nejblíž k němu, čímž natáhne látku napnutou mezi nimi proti Shinyovu nahému klínu a donutí ho tím sténat. Tváře mu doslova hoří, opírá si čelo o jeho, sám dýchá velmi rozechvěle a hluboce a cítí se úplně stejně, jen je rád, že Shinya se nebojí o tom všem mluvit, zatímco jeho hrdlo neopustí jediné slovo, jak moc je z něj v koncích. Nechá si od Shinyi olíbat celou tvář, zavírá pod jeho rty oči a pořád ho svírá pod zadečkem, takže mu sedí vlastně na dlaních. Shin po něm chce, aby ho dovysvlékl, pak už opravdu nebude cesta zpět, ale copak by byli schopni se v tomto stavu zvednout a odejít? Možná kdyby si pomohli jinak, krátce, jenom z nejhoršího... Jenže místo toho, aby mu navrhoval něco podobného, pohne dlaněmi znovu, sáhne po své mikině, podsune mu ji pod boky, aby neseděl nahým pozadím v té špíně na podlaze a pak se na patách narovná. Musí mu jednu nožku přehodit přes sebe, aby je dal k sobě a on ho mohl opravdu úplně svléknout. Kdyby někdo přišel, tohle rozhodně nezakecají. Možná by je za to i zavřeli. Má tu pod rukama, doslova před očima, úplně nahého Shinyu, zůstaly mu jenom botky a ty mu za chvíli zuje taky. Musí se tiše zasmát jeho šeptání o tom, že potom pojedou koukat na film, který ještě ani nekoupili.
"Bez plyšáků?" Dostane ze sebe konečně s námahou, ale to už jeho nožku vrací zase zpět, znovu ho pozvedne za boky a vysadí si ho zpola na kolena, zatímco ho zády nechává opírat o stěnu výtahu. Pořád klečí a pořád má kalhoty nahoře. Tohle nedomyslel... Jenže ten výhled, jakkoliv je to jenom silueta, je pro oči jednoho mladého kluka prostě moc. Shin sedí kousíček před ním s nohama naprosto od sebe bez kousku oblečení a kdyby bylo světlo, Boogie by nejspíš zemřel na místě jenom z toho pohledu. Jak se oni dva dopracovali k něčemu tak neskutečně hříšnému? A dokonale sexy. Posune pravou dlaň z jeho boku a konečky prstů se ho dotkne v klíně.

Shinya

Pořád čeká, kdy přijde ten okamžik a na Boogieho to bude moc. Moc si přeje, aby ani nepřišel, protože...Tohle prostě nesmí skončit, jinak se asi zblázní. Jeho hlavinka si usmyslela, že to tady udělají, tělo jí k tomu zdatně přikyvuje a on se tomu nemá jak bránit. A Boo očividně taky ne.
"Promiň, trochu tě tu kazím." Broukne s nádechem vzrušeného pobavení a tiše se směje, když tady předvádí gymnastické přehazování nožky z jedné strany na druhou. Tohle by mu prostě nikdo neuvěřil, kdyby se rozhodl to někomu vyprávět, ale nemá to v plánu. Trochu se před ním stydí, když tu sedí na zemi ve výtahu a bez oblečení ale tma zakryje všechno a vlastně i jeho nahotu. Mne si rty o sebe a rád by viděl Boogieho výraz, jestli se mu opravdu líbí, ale musí věřit, že ano, jinak by tu nejspíš nebyli.
"Ale my máme plyšáky. Jeden druhého." Zavrtí se rozverně na místě a zahihňá se s dlaní před pusou. Ne, on prostě nedá pokoj. Všechna Boogieho péče v něm probouzí daleko víc, než by si kdy dokázal představit. Nechat o sebe pečovat, už jenom to, jak mu dal vlastní mikinu pod zadek.
"Jeden by řekl, že podobné věci děláš ve výtahu často." Dobírá si ho trochu, aby mu dodal pocit, že si vede až moc dobře. Pak se ale opravdu dočká a Boo se ho dotkne v klíně. Projede jím vlna něčeho nepopsatelného, což okomentuje delším zasténáním a jeho boky se samovolně pohnout proti Boogieho prstům. Neovládne sám sebe, když položí ty své na hřbet jeho dlaně, jemně ji pohladí, než je lehce donutí, aby objaly jeho vlastní chloubu, a začne ho vést v tempu, které je mu nejpříjemnější. Jeho hluboký hlas se začíná s ozvěnou roznášet kolem a Shin přestává přemýšlet, jestli je někdo uslyší nebo ne. Víčka nechává střídavě klesnout a zase očka otevře, aby na něj viděl alespoň tolik, co mu tma dovolí. Teď je trochu sobecký, prostě si tu péči vychutnává, dokud není příliš blízko vrcholu. Stiskne Boogieho prsty o něco víc, aby sám sobě zabránil prožít tu největší slast, a pak jeho packu zlehka odtáhne.
"Hm, promiň, nechal jsem se unést. Ale na tebe bych nezapomněl." Pokrčí nožky v kolenou, trochu je vytočí, aby je podsunul pod sebe, a zvedne se na kolena, přestávají se opírat o stěnu. Dlaněmi sjede po jeho bocích a lehce, hravě jej plácne přes stehna, aby se kousíček pozvedl a mohl mu ty kalhoty stáhnout ještě o trochu níž skoro nad kolena a nepřekážely mu. Pak se pomalu začne přesouvat na jeho klín s dlaněmi položenými na ramenou. Skloní se krátce k jeho oušku, které si prostě oblíbil a spokojeně si zavrní.
"Až budu moc těžký, řekni." Pozvedne koutky. Skoro to zní, že by pak přestal ale...
"Vymyslíme jiný způsob." Dokončí svou větu a podívá se mu do tváře, když se na kolenou znovu pozvedne. Tohle bude trochu bolet, ale on ho tolik chce, že tu chvilku vydrží a pak přijde odměna, na tu jednou dokáže teď myslet. Neohroženě sáhne rukou do Boogieho klína, přitiskne své rty na jeho, aby v nich utlumil všechno, co se mu vydere z hrdla a velmi pomalu a opatrně jej začne pouštět do svého nitra. V prvním zasténání se objevuje spíš bolest, ale  čím ho pouští dál, tím víc se mění ve slastné. Prsty zatíná do Boogieho ramenou a jakmile dosedne úplně, opustí Boogieho rty, zlehka se prohne v zádech a už svůj hlas neovládne. Skoro to vypadá, že ho tady tak trochu znásilnil. Snad to Boogiemu nebude vadit.
"Boo-chan, tohle je úžasné." Opře si tvář o tu jeho a několik okamžiků vyčkává bez pohybu.
"Ještě myslíš na plyšáky?" Dobírá si ho měkce a po svých slovech se poprvé pohne v bocích, jen jemně a krouživě.

Boogie

Pousměje se do tmy. Nikdy by to o něm neřekl, ale byla to vlastně maličko pravda. Boogieho by tohle samo od sebe nenapadlo a i kdyby napadlo, nikdy by sám neměl tolik odvahy, aby to byť jen navrhnul, natož uskutečnil. Pak se tiše zasměje.
"To je pravda, oba jsme trochu takoví..." Řekne mu šeptem. Vzápětí vystřelí očima k jeho, i když to asi není vidět.
"Vypadá? Jak to?" Připadá si přistižený u činu, který ale nikdy nedělal. Dojde mu, že to možná bylo tou mikinou nebo snad tím, že odsud ještě nevyběhl ven, ale zahřeje ho to. Mnohem horší by bylo, kdyby působil přesně obráceně. Jakmile se Shinyi dotkne, jeho penis mu sám proklouzne pod prsty v tom pohybu jeho boků. Brzy na to ucítí i jeho dlaň, která sevře tu Boogieho a začne mu ukazovat, jak se to dělá, jak rychle, jak pevně... Shinya na to reaguje svým vzdycháním, Boo má pořád strach, že to vrátný uslyší, ale dveře zůstávají zavřené a on je čím dál tím pohlcenější tím, co se tu děje, co slyší, co cítí pod dlaní. To tempo se neustále zrychluje, až dokud ho Shin nepřinutí stisknout ho víc, než by si sám kdy dovolil. Prudce se nadechne, dojde mu, že teď potlačili jeho vrchol a vzápětí na to se mu už Shinya posouvá úplně na klín. Dovedl sám sebe dost dobře připravit na to, co chce a i kdyby Boo chtěl odporovat, nemá k tomu vůbec žádný prostor. Jenže místo něčeho takového jen zaklání hlavu, aby viděl obrys jeho tváře a pokládá dlaně na jeho boky, když si ho tiskne blíž proti tělu. Než Shinya dosedne, stačí se ještě přizvednout jak chce a sám zůstane s gatěmi pod zadkem. Takže takhle...
"Nebudeš..." Hlesne jenom. Čekal větu, že toho nechají a místo toho je to věta, že ani omylem a on nechce slyšet už nikdy nic jiného. V krku má naprosto vyprahlo, ale v klíně vlhko už jen z toho, co se stalo doteď. Tlumeně si vyhrkne, když ho Shinya bez okolků vezme za chloubu a navede si ji proti sobě. Bez čehokoliv. Hrozně moc mu nechce ublížit, ale věří tomu, že sám ví, co dělá. A pak už ucítí jeho uzoučké nitro. Zavrtí hlavou, má dojem, že tohle nemůže dopadnout dobře, ale to, co to s ním dělá doslova řve, že musí pokračovat a že rozhodně nikdy nechce skončit. Vnímá skrytou bolest v Shinyov hlase, ale i ta se promísí s něčím, co v životě neslyšel a tak jako Shin zatíná prsty do jeho ramen, tak je on zatíná do jeho boků, dokud ho jeho tělo nesevře celého. Zůstane s očima upřenýma zírat do stropu a snaží se, opravdu se snaží, aby nebyl hned.
"Ano..." Hlesne v odpověď. Tohle je skutečně úžasné. Jenže to bude ještě úžasnější, když se Shinya začne pohybovat, na tváři ho hřejí jeho prudké výdechy a svírá ho jeho všeobjímající nitro.
"Je to trochu jako v plyši..." Mumlá asi úplnou hovadinu, ale jemu je tam vážně dobře. Co by teď po něm kdo mohl chtít? Je o něco víc tišší, než jeho protějšek, ale pořád k němu vzhlíží jako k nějaké vyšší moci, zatímco ho dlaněmi hadí po zádech a zadečku a snaží se nezbláznit na místě.

Shinya

Spokojeně se zasměje, když si je Boo jistý, že to očividně jeho nožky přežijí. On sám by se ještě chvíli strachoval, kdyby neměl plnou...hlavu toho, co právě provádějí. Stačí jen první pohyb na Boogieho klíně a už přestává kontrolovat svůj hlas. Má pocit, že snad svoje sténání dokáže trochu tlumit v Boogieho  rtech, opak je však pravdou.
"Pořídíme si plyšovou deku a bude to opravdu jako v plyši." Usměje se roztouženě, když následuje další pohyb, tentokrát jen vymění ten krouživý za mnohem přímočařejší. Jeho tělo chce jen jedno, aby dosáhlo své vytoužené dávky rozkoše a poslední zbytky příčetnosti, aby jí dosáhly společně.
"Boo-chan." Vzdychne si snad po sté. Dlaněmi se střídavě jistí za ramena, aby si pomohl ve svých pohybech v bocích, a probírá jeho dlouhými prameny, hladí jej po šíji anebo uzavírá tvář do svých dlaní a přitahuje si ji k dalším a dalším polibkům.
"S tebou nic není obyčejné." Spokojeně se mu vyzná a jeho očka snad září i ze tmy. Ještě po párty se měli problém chytnout za ruce a teď tohle? Boo jej rozpaluje úplně neskutečným způsobem a každá další cesta výtahem v něm rozhodně probudí víc, než by měla. Podvědomě zrychluje celé jejich milování a nechává se unášet, aniž by se snažil oddálit svůj vlastní vrchol. Musí přece pospíchat, a jak byl jindy něžnost sama, teď se probrala skrytá stránka, která lační po všem možném, jen ne zpomalovat. S rostoucí vášní se víc tiskne k jeho tělu, doslova se rozpouští pod Boogieho doteky a šeptá mu do ouška, kde všude ho má ještě chytit až se nakonec s napětím celého těla zasténá naposledy a takovým způsobem, že se bude divit, jestli ho opravdu neslyšeli. Nechává přes sebe vrchol přelít jako vlnu tsunami a jemným stahováním svého nitra, nutí Boogieho prožít to samé. Drobné tělo se naposledy zachvěje a na půl zhroutí do jeho náruče se rty přitisknutými na hebkém krku a tiše se směje, olíbávajíc místečko vedle místečka. Hrozně moc by mu chtěl dát čas na vzpamatování a sobě vlastně taky ale pravděpodobně se potvrdila slova Toshiyi o tom, že by vedle něj pokoj mít nechtěl a je přesvědčený, že můžou počítat vteřiny, než se dveře výtahu otevřou.
"Plyšáčku můj, jestli si nechceme dát opakování s publikem, musíme si pospíšit." Naposledy jej krátce políbí a začne se zvedat z jeho klína. V první moment se mu zatočí hlava a sevře víc jeho ramena, dokud i není jistější, že to ustojí.
"Pleteš mi hlavu." Obviní ho měkce, než konečky prstů přejede po jeho tváři a už sahá pro své kalhoty. Pak Boogieho triko, které mu starostlivě cpe přes hlavu a nakonec i jeho top. Sotva bílá látka zahalí jeho tělo, dveře výtahu se otevřou a musí zamrkat, kolik světla najednou proudí dovnitř a po otázce, co tady dělají, Shin zrudne.
"My jsme, totiž nejsme...No, asi žárovka. Prostě to nevydržela." Věnuje vrátnému stydlivé úsměv a klopí oči k zemi, u toho se kouše do rtu, aby se nezačal smát.
"Chtělo by to opravit." Poradí ještě vrátnému a má skoro pocit, že musí nutně vědět, co se tu dělo. Slyšel je nebo ne? Raději proplete paži kolem té Boogieho a rozejde se směrem k východu. Na ulici samozřejmě žádné taxi nečeká, ale to mu zatím tolik nevadí. Se smíchem zahne za nejbližší roh a tam si jej vezme za dlaně a podívá se mu skrze závoj řas do očí.
"Pro tu deku a domů?" Zeptá se jej s nesmělým výrazem ale čertíky v očích.
"Ke mně, k tobě?" Upřesní ještě, aby si náhodou nemyslel, že ho chce odehnat.

Boogie

Omámeně se snaží představit si, jak by podobné věci mohli dělat v nějaké obrovské měkoučké dece, klidně s deseti plyšáky okolo. No a co? Byl by to jejich život, jejich způsoby a každý si o tom může myslet, co chce. Zvláštní, jak si jeden po pár dnech telefonování uměl představit společné dny... Naslouchá vzdychání vlastního jména, připadá mu to jako z nějakého snu, tím spíš proto, s kým tady je. Jeden výtah a jak romantická se mu ta chvilka zdá? Tady na podlaze... jenže to není to důležité. Vrací mu jemné polibky, nechává si natáčet tvář, jak si Shinya přeje, občas mu pomáhá s jeho pohyby a je rád, že spěchají, protože jinak by to mohl být trapas, jak rychle by přišel k vrcholu. Šťastně se usměje, ale nechápe to. S ním bývají věci dost obyčejné, Shin toho přece musel zažít tolik a on je jen kluk, co zkouší hrát a prorazit. Nemá ani čím ho ohromit při podobném milování a stejně se to děje. Už je hrozně udýchaný, jeho hlas mu bude znít v mysli i v noci při spánku, rukama bloudí po jeho těle, dělá přesně to, co se po něm chce a je z toho úplně hotový a vyřízený. Sám několikrát zašeptá Shinyovo jméno, ale rozkoš mu nedovoluje příliš slov složit v celek. Málem se zalekne jenom z horkosti Shinyovy slasti, která mu potřísní břicho. To, co kolem Boogieho penisu dělá jeho tělo je něco, co je daleko za hranicemi Boogieho chápání. Tohle s děvčetem nezažil. Asi to není jejich chyba, bude to někde v něm. Z Shinyova tichého smíchu je znát, že on je na podobnou situaci mnohem víc zvyklý, protože Boo je jednoznačně úplně mimo. Nejspíš by tu byl schopný sedět opřený o stěnu asi tak do rána, než by šel první člověk do práce. Tohle byl totální výplach mozku a jeho nahrazení jednou konkrétní osobou. +Ahoj, Shin-chan, jsem tvoje nová loutka...+ Omámeně se usmívá té představě a vůůůbec mu to nevadí. Vydechuje do jeho měkoučké pokožky, nepřítomně ho hladí po zádech a pohne se až ve chvíli, kdy ho Shin přiměje začít trochu fungovat. Plyšáčku... Tak jo, to se mu líbí. Kluci by se uřehtali smíchy, ale... je mu to dokonale fuk. Ať na něj tak pokřikuje klidně v obchodě se zeleninou. Odmítavě si zasténá a zvedá za ním tvář, když Shinya vstane, ale je dost pohotový na to, aby zajistil jeho klopýtnutí rukama. Má jeho boky před očima, když si natahuje kalhoty a v té tmě se klidně bezostyšně dívá a dál provokuje svou fantazii. Pak se ale sám zvedne na kolena, natáhne kalhoty a zapne je. Shin mu nasouká tričko přes hlavu, Boo klesne na všechny čtyři a hmatem loví mikinu, která rozhodně nebude bílá a u toho mu přihraje i boty. Nemá ani ponětí, že se z druhé strany chodby hlídač krade k výtahu, v ruce třímá baterku na sebeobranu a netuší, co za zvuky to vlastně slyšel. Jen obezřetně zmáčkne tlačítko výtahu připravený na vše a následujících deset vteřin na sebe zírají. Oni oba už jsou ale oblečení a stojící. Na nohou... Boogie vyprskne smíchy, když si představí jak žárovka praskla kvůli jejich milování, ale skryje tvář v dlani a vzápětí se trochu ovládne. Hlídač na ně zírá jako na zjevení, snažíc se přijít na to, co tam dělali a kde se tam vzali, když měla být budova prázdná, oni proběhnou okolo a ještě za zády se výtah normálně rozsvítí, když hlídač zmáčkne zkusmo první tlačítko. Když zabíhají do té uličky, Boogie už se hlasitě směje, i když má tváře rudé a zastaví se se zády natisknutými na stěnu domu a s ním v objetí. Vtiskne mu polibek a přikývne. Jeho byt bude proti Shinyovu... no... rozhodně tam musí nejdřív uklidit!
"K tobě." Rozhodne stydlivě a ruku v ruce se s ním vydá na metro, aby se přesunuli tam, kam původně chtěli. Z ulic na ně útočí všudypřítomné anime a manga plakáty, obchody jsou narvané akčními figurkami a sběratelskými předměty a je tu opravdu hodně lidí a turistů.

Shinya

Zhoupne se spokojeně na špičkách, když ucítí Boogieho náruč a dál se tiše směje. Už jen ten výraz vrátného stál za to a vůbec si nechce představovat, co si myslí. Možná to prostě chudáček nepochopil ale tím líp. Vrátní byli jako uklízečky, co neví, to nepoví a on vůbec nepochybuje, že jestli se dovtípí, bude to do rána vědět celá budova.
"Jsem zvědavý, jestli budou umírat žárovky i u mě." Neodpustí si okomentovat se smíchem a lehce s jistou něžností jej pohladí konečky prstů po tváři.  Tím mu v podstatě odsouhlasí, že pojedou k němu. Už se těší, až ho uvidí u sebe sedět v křesle nebo ráno u společné snídaně. Ne, prostě si nechce představovat, že by to bylo jinak. Je z něj tolik okouzlený, že už si nechce tolik chránit své soukromí, ne před ním. Spokojeně s ním proplete prsty a zamíří daným směrem. Už je to vážně dlouho, co jel naposledy metrem a očividně si to užívá, když jeho očka těkají všude možné a vypadá trochu jak malé dítě v obchodu s hračkami. V metru mu občasně šeptá do ouška, kdy by si zase mohli zopakovat své naplánované a trochu nepovedené hraní. Možná se jim to podruhé opravdu povede. Když vyjdou na rušnou ulici je Shin se zářením na úrovni poledního slunce. Tolikrát si chtěl udělat čas a zajet sem, aby se trochu potuloval po obchodech a něco pěkného si koupil a teď se mu to konečně podařilo a k tomu v tak skvělé společnosti.
"Půjdeme, hm sem..." Zatáhne ho za ruku jedním směrem, ale v půli cesty si to rozmyslí, když mu modrý pohled padne na obchůdek kousek dál.
"Ne, tak sem." Chce se rozejít tudy, ale do očí mu padne třetí a ve tváři se mu objeví zoufalý výraz.
"Vůbec jsem sem neměl jezdit." Postěžuje si, aniž by si uvědomil, že mu tím dává najevo, jak moc vážně by to celé mohl brát a hlavně, že to není záležitost jednoho dne. Prostě se už zase nehlídá a nekontroluje. Následuje další krátké zasmání s nevinným pokrčením rameny.
"Boo-chan, ty vůbec netušíš, co tě se mnou čeká." Ujistí ho, že to tak jednoduché nebude, ale nakonec přece jen vybere směrem k jednomu z malých krámků a zapluje společně s ním dovnitř, odkud se jen tak nevyhrabou.
"Podívej, tohle je tak úžasné." Strká mu pod nos plyšový kočkobus skoro tak veliký jako on sám.
"Ale to bychom museli spát na zemi. Nejspíš." Vykoukne zpoza plyšové hračky, než ji zase vrátí. Rozhlédne se po druhé a uvidí regál a v něm mangy. Vytáhne jednu z nich a natočí směrem k Boogiemu, aby dobře viděl na obálku. Dva kluci, jak jinak a je jasné, co najde uvnitř.
"Pohádka na dobrou noc?" Zrudne v závislosti na vlastních slovech, ale oči ho zase usvědčí, že by si to klidně nechal líbit. A už to z ruky nedá. Tohle prostě koupí a hotovo.
"Tak copak si vybereš? Třeba králíčka?" Koutky se mu zvednout, když vyloví plyšového králíka s velkýma ušima a ležícím písmenem x místo pusy.

"Ten by ti slušel."  Natáhne paži, aby mu ho dal blízko obličeji. Ale ne, ani tohoto se svou velikostí do batůžku nenacpe. Jestli tu budou ještě chvíli, na cestu domů si musí prostě objednat taxi, jinak to nevidí.
"Nebo třeba Kitty?" Pozvedne obočí ale je vidět, že by ho nejradši zasypal králíčky.

Boogie

Už je schopný se jeho poznámkám uvolněně smát, ale stejně u toho červená. Dost to vypovídá o tom, co by chtěl Shin večer doma dělat a Boogieho představivost je dost velká, aby si představil malé zemětřesení, u kterého popraskají žárovky a skleničky. V metru se vůbec nesnaží předstírat, že nejsou pár. Nikdo je naštěstí nepozná, ale jistě pozná, že jsou oba kluci. No a co, už je mu dost let a bydlí stejně sám. Do toho studia by opravdu měli jít pořádně, jen bude asi jistější, když to bude během dne. Na ulici je především plno úzkých, ale hodně vysokých obchodních domků, jen málo jednotlivých krámků nebo jsou dole věci pro všechny a v patrech ty pro dospělé. Ať už šlo o filmy nebo mangy a všelijaké polonahé anime krasavice. Hodně je toho vystaveno přímo na ulici a on sám neví, kam má jít dřív, ono je to vlastně jedno. Všude měli všechno. Drží se ho pevně za ruku, vlaje za ním, kam chce a nedaří se jim nikam vstoupit, ale jemu to nevadí. Je přesně ten typ, co se nechá s úsměvem uvláčet k smrti a po čtyřech hodinách vyleze ven ověšený taškami, o kterých ani neví, co v nich mají. Na chvíli se zastaví přímo na chodníku a Shinya mu ve svém nákupním zoufalství připadá hrozně roztomilý. Navíc má v hlavě ještě pořád mydlinky z toho předešlého zážitku. Nakonec se ocitnou v jednom z obchoďáčků v patře skoro nahoře, samozřejmě sem děti nesmí, i když tu není kdo ví co.
"Já myslím, že to vydržím." Řekne mu s úsměvem, zatímco převrací v rukou nějaké placky na batoh a obrací za ním tvář pokaždé, když mu něco ukazuje.
"Myslel jsem, že přesně tak velikou věc jsi sháněl?" Směje se a klouže očima po podložkách pod myš a plakátech na stěny. Dokonce se pozastaví u dost vyzívavého trička s potiskem dvou líbajících se chlapců z mangy, kterou nezná. Tohle se vážně smí v Japonsku nosit na veřejnosti? Spíš ne... Ani si nevšimne, že Shin už se posunul do podobných vod blíž k němu, nakoukne mu přes rameno a začervená se. To je shounen ai nebo rovnou yaoi? Kývne bradou na tričko, když už je u podobných věcí, ale ochotně se zdekuje k nevinnému plyšáčkovi. Naznačí prsty písmeno V, když ho s ním Shinya přirovnává a sám vytáhne z hromady velkého růžového Pokémona Jigglypuffa i s mikrofonem v ruce. Musí se rozesmát.

"Ten Uhláček bude větší problém, než jsem si myslel..." Prohodí, protože toho zatím nepotkali a asi jen tak nepotkají. Ne v té velikosti.