Boogie x Shinya - Má ty chlupy trochu jako já... - část 2.

(Zkušebna)

Shinya

Směje se společně s ním a je rád, že mu to nepřijde hloupé. Jemu vůbec, jen je u toho nemusí vážně nikdo vidět, jinak se nedosmějí ani za týden. On je v tomhle prostě jiný a je s podobným chováním nad míru spokojený.
"Věříš, že mě studio napadlo jako zástěrka, až v souvislosti s tebou." Práskne mu na sebe, že je vlastně rád, když jsou tu sami a že ho někde v koutku mysli napadlo, jak by se dal dnešní večer strávit a hraní to nebylo.
"Já taky ne ale...Mě to teď zrovna moc nemyslí." Uculí se a sám nemá moc chuti ho zrovna pouštět. Za chvíli bude mít na těch pramenech snad kudrlinky, jak ho baví si s nimi hrát. Boo a je na tom zdá se líp a vymyslí naprosto skvělý plán.
"Hm, to se mi moc líbí a třeba vyberu plyšáka i já tobě. Jsem zvědavý, jak se pak vlezeme do post-..." +Shin-chan!+ Zrudne v závislosti na svých myšlenkách a dojde mu, že to řekl nahlas.
"Uhm, já jsem to tak nemyslel, teda myslel ale…" Krátce sklopí oči. Usmívat se ale nepřestane.
"Já sem ráno musím, tak ti ji třeba pak přivezu. Nebo sem pojedeme spolu?" Nejradši by se propadl, co to z něj zase vypadlo. +Nechal ses jimi tak zkazit.+ Brblá v duchu na členy své vlastní kapely.
"Totiž, ráno mám čas tak se můžeme potkat, třeba." Snaží se to obratně zamluvit, ale jeho oči nelžou a prozrazují, že by se vůbec nezlobil, kdyby to dopadlo přesně, jak řekl.  Radši se ale vydá s Boogiem k výtahu. V půli cesty se zarazí a rozběhne se zpátky. Když se vrací, houpe se mu na prstů Uhláček. Toho tam prostě nechat nemohl.
"Bude to krásně svítit, teď večer." V očích má snad i hvězdičky, jak se těší na procházku po čtvrti plné obchodů ale to nejhlavnější je, že půjde s ním. Ve výtahu na něj kouká po očku a přesně ve chvíli, kdy se pohne Boo jeho směrem, udělá krok taky on a málem se srazí.
"Máme stejné nápady?" Zeptá se jej pobaveně ale ruce už má zase kolem jeho krku a nechá se vtáhnout do další vlny polibků. Úplně zapomíná na to, že jsou ve výtahu, a jak rychle budou dole. Tentokrát jeho dlaně nezůstanou jen na šíji, ale posouvají se přes ramena po pažích nahoru a dolů. Společně s těmi doteky v něm narůstá pocit, že mu opravdu nedokáže odolat a na povrch se dostává stránka, která si je mnohem jistější, co by chtěla. Sevře mezi prsty látku mikiny a pomalu společně s ním couvá ke stěně výtahu, na kterou se natiskne zády a přitáhne si Boogieho blíž k sobě s dlouhým vydechnutím. Možná, že měl Toshiya pravdu, hlavně když se přestane hlídat. Dlaněmi zase vyjede nahoru, aby si ho přitáhl snad ještě blíž, a jeho polibky se stávají roztouženějšími, ale přesto s nimi nepospíchá. Další povzdech na sebe nenechá dlouho čekat.
"Boo-chan." Vydechne hlubokým hlasem, který se úplně nehodí k jeho vzezření a nehty mu zlehka přejede po zadní straně šíje a znovu přitiskne rty na ty jeho. Dlaně mu samovolně sklouznou po stranách hrudi a zlehka povyhrne mikinu i s trikem, aby se ho mohl alespoň trochu dotknout kousíčku odhalené pokožky. Nechal se jím úplně strhnout, úplně propadl jeho blízkosti. Z jeho rozpoložení ho vytrhne až zajiskření světla, které vzápětí zhasne. Trochu sebou trhne a rozesměje se. Je v rozpacích sám ze sebe a myšlenek na to, co by se v tom výtahu mohlo všechno stát.
"Možná bychom.... Nejsem si jistý, že bych se znovu ovládl." Prohodí sotva slyšitelně ale z místa se nepohne, jen se snaží ve tmě objevit linie jeho tváře.

Boogie

Ne, že by před chvílí nemyslel na to, že by jejich byt byl plný podobných věcí, kdyby tedy někdy v budoucnosti nějaký takový měli, ale Shinya vzápětí vysloví nahlas, že si koupí velké plyšáky a budou je mít v postelích - totiž v jedné posteli, kde budou i oni dva a.... Je z toho tak mimo, že k němu pouze obrátí oči, zatímco Shin koktá vysvětlení o tom, co jak myslel nebo nemyslel a navrch prohlásí, že přece pojedou společně. Boogieho oči asi nikdy nebyly větší, pusa otevřenější a tváře červenější, ale na druhou stranu z toho má tak možná motýlky v břiše na místo odmítavých pocitů. Bohužel to všechno může taky za to, že ho najednou nedovede vidět jinde, než v těch peřinách. Na jednom rameni mu sedí jeho verze v kostýmu a se sebevědomým výrazem, která říká, že o tohle vážně přijít nechce a na druhém ta z doma v tepláčkách, která mu připomene nulové zkušenosti proti Shinyovým - určitě je má v jeho věku! Konečně mu cuknou koutky v hodně nejistém úsměvu a zrovna se nebrání, když za ním vlaje k výtahu. Shin mu vzápětí uteče zpět, ale jen pro Uhláčka, což ho samozřejmě stačilo rozhodit ještě víc a pak už jsou ve výtahu. Po tom všem jiskření mezi nimi to byl nakonec on, kdo selhal jako první a přistoupil k němu. Pořád ho líbá, když na pažích cítí jeho dlaně, jak ho hladí nahoru a dolů a brzy přibyde i tah za mikinu. Udělá dva krůčky proti jeho tělu, když si ho Shin vede za sebou ke stěně, aniž by vnímal ty otevírající se dveře. Nikdo nenastupuje, tak co... Silně mu buší srdce, moc dobře si uvědomuje, jak mezi nimi raketově roste ten plamen, vnímá to ze Shinyových polibků. Svírá jeho pas, vlastním tělem ho vězní blízko stěny a Shinyovo tělo mu vyhrožuje, že se propálí skrz jeho vlastní. Vydá tichý povzdech, kterým se snaží reagovat na své vlastní jméno a oslovení. Musí se od něho mírně oddálit a zblízka se mu podívá do očí, ale je trochu ztracený a mimo. Je to na něm asi dost vidět. Na zátylku má chloupky v pozoru ze Shinyových nehtů, ale Shinya nakonec nic neřekne a začne ho znovu líbat, což mu ochotně vrací. Bříšky palců mu jemně přejíždí po zádech, kde ho svírá, nic víc a rty už má celé naběhlé a v tom ho na bocích trochu zastudí okolní vzduch. Projede jím elektrizující vlna, když si uvědomí, že se ho Shinya dotýká na kůži pod mikinou. A pak světlo z ničeho nic zhasne. Odtrhne se od něho a zvedne oči ke stropu. V budově je úplné ticho, i když je kabina vrátnice nedaleko a v ní hlídač. Výtah nejede, nikdo si ho nevolá, samozřejmě, že zhasl. Z ničeho nic atmosféra ještě víc zhoustne, podtrhne intimitu chvilky a jemu začne představivost pracovat na plné obrátky. Je to tím, že ho hlavně cítí, rukama, nosem. Tohle celé místo je zakázané. Neproudí sem žádné světlo, sotva vidí jeho obrysy. Shinya se tiše směje, mluví o tom, že by měli odejít a má pravdu. Boogieho nervozita narůstá, ale společně s ní i jasné vzrušení z celé situace.
"H...hai..." Přikývne, ale na tvářích cítí jeho dlaně a nepohne se ani o milimetr.

Shinya

Moc dobře vnímá, jak se celé jeho tělo chvěje a roste v něm touha po zakázaných věcech. Někdy tomu rád propadal, i když se snažil, aby to nebylo poznat. Dokud se kontroloval, bylo všechno v pořádku a  jeho stydlivost neznala meze. Jakmile se však přehoupl přes jistou hranici, měl problém se zase vrátit zpátky a teď, když je tu tma...Jeho tváře mu snad shoří, ale přesto nedokáže udělat ten krok ke dveřím a udělat to, co by oba nejspíš měli, než je tu někdo přistihne. Jenže, kdo by sem chodil.
"Hai?" Pozvedne nepatrně obočí, což nejspíš nejde ani vidět a tiše se zasměje. Prsty levé dlaně však zůstávají na Boogieho kůži, kterou pořád něžně hladí a vůbec se mu jim zpoza trika a mikiny nechce.
"Možná bychom nikam chodit neměli." Popouští uzdu svému já, které zůstává po většinu čas dost dobře skryto a teď se prostě potvrzuje, že slova Toshiyi měla nejspíš reálný základ. Ztrácí se v tom úplně dokonale a jeho tělo naprosto odmítá poslušnost, pokud mu tedy nehodlá říct, že se natiskne na tělo před ním a prostě už ho nepustí.
"Boo-chan, sem nikdo jen tak nepřijde." Trochu ho podvědomě láká svým hlasem, který nese stopy vzrušení, které jej začíná ovládat. Několikrát se kousne do rtu, než se přece jen znovu přitiskne na jeho tělo a začne si zase plně vychutnávat jeho rty. S dalším povzdechem vyjede dlaní po jeho hrudi výš, než konečky prstů přejede po jeho bradavce a v ten samý okamžik si popotáhne jeho spodní ret. Najednou to celé začíná být hrozně málo, jak kdyby nikomu nebyl blízko, celé roky. Boo ho k sobě přitahuje jako magnet a nutí ho být lačnější po každém polibku a doteku. Klidně se od něj nechá jako ten plyšák umačkat, jen ať mu teď neuteče. Je krásný, je mladý a pod bříšky prstů vnímá dokonalost hebké pokožky. Nakonec přece jen neodolá, když ho dlaněmi odtlačí trochu dál a prostě vezme lemy mikiny a přetáhne mu ji přes hlavu a vzápětí i triko. Očima sjede přes linie, které začíná pomalu rozeznávat a spokojeně, trochu rozverně se pousměje.
"Aby ti nebylo horko." Omluví své chování úplně jednoduše a dalším tichým zasmáním, než zahákne prsty za lem kalhot a přitáhne si ho na své tělo.+Tak a teď už ví, jak jsi na tom.+ Připomene se mu vlastní hlava, když okomentuje stav jeho těla hlavně v určitých partiích.
"Promiň, tohle nejde ovládat." Uculí se, když sjede dlaněmi po jeho, až k zápěstím a poposune štíhle prsty pod vlastní top.
"Hm, můžeš mi třeba pomoct?" Broukne sotva slyšitelně a jeho modrá očka musí zářit snad na kilometry, jak si přeje, aby to udělal.
"Taxi už stejně ujelo...Doufám."

Boogie

Tohle asi Shinya slyšet nechtěl? Nebo co že to Boogie řekl? Chtěl odejít nebo to slyšel špatně a... Asi to měl rozhodnout, kdyby býval dokázal myslet, jakmile byl jednou v pasti. Před deseti minutami by ho nikdo nepřinutil ani svléct mikinu a teď ho hladově líbá a vězní proti stěně. ON! Shin už se zase směje, on vůbec neví čemu a je mu to jedno, směje se společně s ním, tak aby je z výtahu nebylo moc slyšet. Ono se to nezdálo, ale zvuk se mohl šachtou opravdu hodně nést.
"Neměli?" Vzpomene si, že měli naplánovanou cestu na Akihabaru. Chce jít Shinya raději k někomu z nich domů? Jenže Shin to vzápětí ještě rozvine a jemu dojde, že mluví o pletkách rovnou tady. Pro pána, vždyť ani neví, co by s ním měla dělat a už vůbec neví, jak by si zrovna oni dva měli podle Shinyi rozdělit role. To má být jeho dobyvatel? On? Bohužel si na rozdíl od Shinyi není schopný vzpomenout ani na Toshiyu a jeho slova ani na nikoho jiného ze své vlastní kapely. Ti by jistě do jednoho měli rad... Znovu se nervózně zasměje, aby na to zareagoval alespoň nějak, ale má jeho rty jen maličký kousek od svých, vnímá jeho jemně vibrující tělo a vlastně i vzrušení a asi se z toho začíná potit na zádech, jaké je tu horko, ale nejde to ovládnout. Shinyovy dlaně se nějak dostanou pod mikinou dopředu a prsty se ho dotkne na bradavkách na hrudi. Mírně sebou trhne, ale neucukne mu, až do chvíle, kdy ucítí tlak proti sobě a ustoupí. Už to asi opravdu přehnali.
"Promiň mi, už jdeme!" Řekne honem trochu ochraptěle, ale místo toho přijde během snad dvou vteřin o polovinu oblečení, které na sobě měl. On to myslí vážně! Úplně a naprosto vážně! Už se svlékají. Proboha co si počne? Trochu se stydí, ale moc toho vidět není. Těká očima plaše kolem sebe, když si pravou dlaní přejede po levém předloktí, ale Shin si ho za gatě zase přitáhne zpět. Potkají se boky trochu prudčeji, než poprvé, ale v tuto chvíli si nemají co vyčítat nebo co navzájem dohánět.
"Já vím." Hlesne v odpověď. On ani netuší, že něco podobného snad ovládat jde. Nesmysl. Znovu sebou trhne jako by si sedal na kaktus, když si Shinya navede jeho dlaně pod vlastní top. Ještě, že je tak odvážný, jinak by se Boo propadl šachtou někam do suterénu a tam by zůstal s mozkem vytékajícím ušima. Do prstů mu proudí jeho energie, do uší se dostává jeho hlas o tom, že by ho měl o ten kousek látky připravit a on... ho začne hrnout nahoru. U toho na prázdno polkne, skoro se ho bojí nevhodně dotknout a zároveň mu v uších rezonuje, že si Shinya přeje, aby tu žádné taxi nebylo. Tohle je šílené. Tuhle zkušenost určitě nemá nikdo z jeho známých. A on...
"Shin-chan..." Vydechne jen tak, aby se ujistil, že jsou pořád tady, než látka topu zašustí a opustí Shinyovo tělo. Opatrně ji upustí někam vedle sebe a ještě opatrněji se ho znovu dotkne na bocích, které jemně sevře a pohladí.
"Je tam ten vrátný..." Zašeptá docela tiše, když se tělem opatrně opře o jeho. Krásně hřeje. +Nevím, co mám dělat...+ Doplní si v duchu místo toho.

Shinya

Vážně měl na dvě vteřiny strach, že z toho výtahu prostě odejdou. Samozřejmě by mu nevynadal nebo něco podobného, ani by se netvářil smutně ale...Jakmile něco podobného jednou začne, už je pro něj hrozně těžké s tím přestat. Někdy by s ním musel hodně zacloumat a to, jak se zdá u Boogieho nehrozí, naštěstí. Snaží se odhadnout, jak se Boo tváří, když ho svým osobitým způsobem vybídl, aby jej svlékl ale k jeho úlevě zas tolik pobízení nepotřebuje. Je mu jasné, že ho bude muset trochu nenápadně směřovat, dokud přestane přemýšlet úplně. Možná...by mu mohl opravdu trochu pomoct. Musí, protože jeho dnešní nesmělý dobyvatel je prostě nádherný a on je z něj úplně ztracený. Spokojeně si povzdechne, spíš už trochu zasténá, když ucítí opatrný dotek na svých bocích a oči mu roztouženě zazáří. Sám protáhne ruce víc dozadu a konečně okusí jeho polovičky. Připadá si, jak kdyby objevil něco úplně nového ale ono to tak v podstatě je. Nakloní se tváří blíž k jeho tělu a sune se rty v něžném doteku přes jeho klíční kost až ke krku a těsně pod ouško, kde ho několikrát políbí. Neomítá ho, jen se stydí a je na něm, aby to z něj trochu dostal.+Nezkaz to, Shin-chan.+ Pobídne se v duchu, když mu krátce do ouška vydechne.
"Já vím, ale půjde kolem nejdřív za hodinu." Sdělí mu s nádechem skoro nesmělé provokace a přitiskne si ho na své boky.
"Jsi hrozně neodolatelný, víš." Dlouze se nadechne a nechá víčka klesnout.
"Nech se vést a já se nechám vést tebou." Pokračuje dál, když stáhne pravou dlaň z jeho pozadí a zamíří přímočaře dopředu a do jeho klína, které lehce pohladí.
"Pojďme se stydět společně." Zavrní naposledy a musí napočítat snad do dvaceti, než se ohlodá se opravdu začít pasovat se zapínáním jeho kalhot.+Pánové by ti zatleskali, jak průbojný umíš být.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení ale proboha, kdo by teď utíkal? Jen jeho dnešní dobyvatel se trochu stydí ale třeba by to v něm dokázal nenásilně zlomit. Přece jen, kdyby to nechtěl udělat, už sedí v taxíku a jedou pryč. Jestli potřebuje jen trochu pobídnout....To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat.
"Přestaň přemýšlet. Jsem stejný jako ty a moc se mi líbíš. Líbím se ti taky?" Pomalu sjíždí rty znovu po jeho šíji, aby mu dal opravdu zapomenout na to, kým jsou. Možná to je ten pravý důvod, proč se tolik stydí.
"Prostě jen zavři oči." Pokračuje mezi jednotlivými polibky a nakonec pozvedne hlavu, aby se mu podíval do očí.
"A dělej to, co chceš." Přitiskne své rty na jeho v dalších, pořád něžných ale už o dost hlubších polibcích, kterými mu dává najevo, jak moc o něj stojí. Dlaň v klíně zatím odvádí svou vlastní práci a pak se neovládne, aby nenasměroval i tu jeho do svého vlastního.

Boogie

V odpověď uslyší Shinyovo povzdechnutí a hned na to ucítí i jeho dlaně na svém pozadí. Nikdy mu nikdo podobným způsobem na zadek nesáhl, ale je to neskutečně rajcovní a ano, jemu se to opravdu moc líbí. Shinya má malé dlaně, dlouhé prsty a nebojácný stisk, na to jak jinak působí. Brzy pocítí jeho horké rty na své klíční kosti, putují po kůži směrem nahoru, přes velmi citlivý krk, až pod lalůček a on sklání obličej do jeho vlasů, aby mu byl co nejblíž, vlastně se jím otírá o jeho a plně mu naslouchá celým svým tělem. Podle toho, co mu Shinya šeptá, je mu jasné, že odsud opravdu nechce odejít, dokud to nedokončí celé. Žádné pomazlíme se a přesuneme se. Těžko říct, zda by se Boo byl schopný dostat zpět do podobné nálady někde doma. Možná, že to takhle mělo být. Není to moc brzy? A vadí mu to vůbec, pokud ano? Shin ho k sobě za ten zadek přitiskne ještě mnohem blíž, jasně cítí jeho pevný klín a inhaluje jeho šampón jako nejlepší drogu. Pousměje se, když uslyší ten kompliment. Ano, Shinya taky, jinak by tady s ním nebyl v podobné situace. On takové věci nedělá, přece mu v clubu říkal, že nezlobí ani, když se maminka nedívá. Jeho hlas je neskutečně podmanivý, slibuje mu jakousi pomoc a taky to, že to bude vzájemné a pak zalapá po dechu, když ho Shinyova dlaň sevře v klíně. Několik vteřin hledí před sebe bez toho, aby se jeho hrudník pohnul a pak si dlouze, tiše vzdychne. +Pojďme se stydět společně...+ Je to hrozně krásná věta, jen neví, zda se Shinya vážně stydí, podle toho co dělá, ale on mu věří, že vlastně ano. Na tvářích se mu usadí nová červeň, Shinya začne rozepínat jeho kalhoty a u toho šeptá všechna ta krásná slůvka a nová ujištění o tom, že stud není potřeba. Ano, jsou stejní, oba dva, mělo by je to spíš děsit, ale zároveň to není nic, co Boo nezná.
"Ano, opravdu moc." Zašeptá mu v odpověď. Poslechne ho i teď a oči opravdu zavře. V té tmě to ani nepotřebuje, ale tím spíš se dokáže nechat unášet svou podstatou a podvědomím a vnímat skutečně jenom emocionálně. Na kluka asi nevídané, ale on byl vždycky trochu jiný a velmi citlivý. Pootočí tvář, aby našel jeho rty, už pravidelně vzdychá při Shinyových dotecích v jeho klíně a nechá ho, aby si navedl Boogieho dlaň do jeho klína. Boogiemu se chvěje ruka, je to velmi váhavé, ale když ho ucítí, odpálí to v něm doslova ohňostroj pocitů a všechny jsou velmi krásné. Jeho dotek je stále velmi pátravý, něžný a ohleduplný, ale nakonec tam přesune i druhou dlaň a také začne otevírat Shinyův poklopec. Oběma dlaněmi zajede po jeho bocích pod lem kalhot i prádla a se stejnou něhou je stáhne dolů, pod oblinky jeho poloviček. Nepřestává ho líbat ani na chviličku, jen ví, že u toho nedokáže celý čas stát. Sevře ho v objetí, než ho nechá klesnout podél stěny výtahu do sedu, sám jde u toho do kleku na kolena, až zůstane klečet mezi jeho stehny, dlaně jdou zase o dost níž, skoro pod Shinyův zadek a mírně si ho za něj přitáhne proti sobě. Jejich klíny dělí jenom všechna ta napůl svlečená látka. Musel by mu dát na chvíli nohy k sobě, ale to ještě nejde. Není schopný ho přestat líbat.

Shinya

Podvědomě vnímá váhání Boogieho. Očividně je to poprvé, kdy něco podobného dělá na takovém místě. Ale pro něj vlastně taky. Většinou si to dokázal nechat na doma nebo na hotel. Jenže po těch všech něžnostech to už nebylo možné. Vnímal Boogieho touhu, která se postupně stupňovala a tím přiléval do svého vlastního ohýnku, který zůstal dost často dobře skrytý. Jenže teď už hezky plápolá a není příliš možností, jak ho uhasit. Možná, kdyby opravdu někdo přišel nebo ho Boo pořádně odmítl. Ani jedno z toho snad nehrozí.
"Děkuji." Uculí se nad jeho komplimentem a dlaň už pracuje v Boogieho klíně, ve velmi jemných a promyšlených pohybech, aby ho ujistil, že tohle je to, co přesně chce. Sám si po jeho prvním, nesmělém doteku už o něco hlasitěji vzdychne.
"Hm. Myslím, že umíš hezky hrát." Pobídne ho znovu hlubokým, touhou podbarveným hlasem a dál olíbává všechny kousky jeho kůže, než se opět dostane na rty, kam se přes pravý koutek dopracuje. Další povzdechy následuje, jakmile látka začne opouštět jeho klín. Je to tak osvobozující, když mu nic nepřekáží, i když se pořád trochu stydí za svůj připravený klín. Jsou na tom naštěstí oba stejně a tak nechá podobné myšlenky zase rychle odplout.
"Boo-chan, jsi tak krásně něžný. Jen toho nenechávej." Vzdychá mu do rtů mezi jednotlivými polibky a společně s ním klesá do sedu na zem. Je to asi poprvé, kde mu je úplně jedno, kde bude sedět. Jenom ať proboha tu ruku z jeho klína nedává pryč anebo ji dá někam jinam! Bez váhání a vlastně bez myšlenek zaklene nožky za ty jeho a na chvíli pustí jeho klína, by si ho mohl přitáhnout blíž, jak jen je to možné. Krátce zalapá po dechu, když pocítí nedostatek vzduchu.
"Připravuješ mě o dech. Boo-chan, donutil jsi mě moc tě chtít a nezáleží na tom, kde to je." Zase si trochu pohrává se svými slovy ale jen proto, aby ho ujistil, že tohle pro něj není rozhodně úplně normální situace. Přesune se kousek z jeho rtů, olíbá mu špičku nosu a zase zamíří trochu stranou, aby se otřel tváří o tu jeho.
"Když mi ty kalhoty sundáš, ukážu ti, jak moc na mě působíš." Pobízí ho dál. A ano, teď už se natolik neovládá, že by byl schopný to celé dotáhnout do konce i tady. Aby potvrdil svá slova, pohne se boky vstříc těm jeho a způsobí snad oběma výbuch pocitů, které nutně potřebují dostat svůj prostor.
"Pomůžeš mi s kalhotami a já ti pomůžu se usadit a zapomenout na to kde jsi, ale ne s kým jsi." Provokuje jeho představivost dál a může jen doufat, že to dostatečně zapůsobí, aby mu to celé dovolil dokončit.
"A pak můžeme domů a...." Vydechne dlouze, když se znovu pohne boky nahoru.
"Kouknout na film." Zasměje se hravě a rozverně a následuje další zasténání, když potřetí neuhlídá své tělo.