(Uruhův apartmán)
Aoi
"Žádní klienti nepřijdou..." Odtuší spíš pro sebe a rozhlédne se znovu a lépe. Tady bydlí? Úplně to tak nevypadá, ale zároveň by mohl. Jen má nějak moc uklizeno.
"Myslel jsem, že vy si volno neděláte..." Prohodí, protože ten zběsilý den nabírá nový směr. Mohl by se samozřejmě ptát sebe i jeho, proč ho po pár hodinách bere do svého soukromí, ale nezjistil už, jak moc jiný tenhle muž je a všechny jeho metody s ním? Jasně mu říkal, že shání někoho, kdo s ním bude v těsném kontaktu, takže k tomu asi patří i návštěvy jeho bytu. Dobře...
"Je to moc hezký." Pokývá upřímně hlavou, i když by ho tipoval spíš na nějakou modernu. Už by se po jeho poznámce pohnul z místa za ním, ale je to Uruha, kdo k němu vykročí, takže zase ustrne na místě a sleduje jeho blížící se oči. A je to podruhé za dnešní den, co se mu Uruha ocitne v těsném osobním prostoru a to nepočítá tu dlaň! Sleduje jeho oči, klouzající po Aoiho tváři a uvědomí si, že mu začíná být podivně horko. To z toho, jak podmanivě se umí dívat a jak zvláštní má rty. Po zádech mu přeběhne mrazení, ale nepochybuje o tom, že to je nějaká další zkouška. Šéf a sekretářka, jasně to je klišé! Napadne ho něco, co by ho v případě jich dvou nemělo napadnout ani omylem.
"Nic se nestalo." Hlesne docela tiše a měkce. Není schopný pohnout ani dlaní, když se ho Uruha dotkne na rtu, dojde na cukříky a... Aoi konečně procitne. Promne si dlaní rychle obličej, potřese hlavou a vykročí za ním. U terasy se zastaví a ohlédne po botách, ale nakonec se pouze sehne, aby si sundal i ponožky, bude to lepší, než venku ťapat v nich.
"Doufám, že vás nepohorší bosá chodidla." Je zase zpátky a rozhlíží se po zelené terase. Je to úžasné místo. Upřímně se u toho usmívá a pak prostě zapluje na jedno z těch míst k sezení. Co by ne? Když to pro nikoho třetího není? Mile zaskočenýma očima si prohlíží všechno, co je tu připraveno a sem tam je zvedne i k němu.
"Ale lekl..." Rozhodne se být upřímný, když je šéf taky.
"Jenže to je kvůli vám, děláte to schválně." Možná by to nemusel zase tak přehánět... Jsou ale na domácí půdě, tak měl zůstat v kanceláři, jestli to nechce slyšet. Ihned si začne zapalovat, aby dohnal svůj deficit, navíc teď může pěkně v klidu.
"Slíbil jsem, že do dvou hodin dám vědět panu O..." Prohodí, protože nějak nemá čas zběsile hledat ty firmy. Místo toho se ale zarazí nad tím, co Uruha říká a pak k němu zvedne oči.
"Všiml." Připustí. Možná, že ne ve všech případech, ale třeba před chvílí...! K tomu všemu se asi víc hodí bílé, obzvlášť odpoledne, jenže Aoi má svoje chutě.
"Červené." Poukáže rukou s cigaretou. Pití v pracovní době. Tak tady se mu začíná líbit.
Uruha
"Hrozně mě pohorší...asi...takto." Opravdu se snaží nesmát, ale místo dalších slov se prostě zuje taky a i těmi ponožkami. Prostě si chce tuhle chvíli užít, co to jen jde. Už jenom pro ten pocit, že tu můžou být chvíli v klidu. Beze spěchu a bez pohledů v zádech. Je mu s Aoim dobře, rozhodně víc, než by mělo, ale on tomu přestává vzdorovat.+Pokud vydrží, možná...+ Snad by se i červenal nad tím, co se mu prohání hlavou, ale nikdy to příliš neuměl.
"Kvůli mně..?" Pozvedne zlehka pravé obočí.
"Tak o tom bych rád slyšel víc." Ujistí ho pobaveně a sáhne po lahvi červeného, kterou si Aoi vybral a pracovnímu tématu se zatím záměrně vyhne.
"Hm a já si říkal, že jsem mnohem víc...nenápadný. Kdy přesně sis všiml?" Zeptá se, když víno otevře a rozlije do dvou sklenek. Jednu z nich Aoimu podá a znovu se upřeně podívá do jeho očí, než sklouzne konečky prstů po jeho dlani.
"Myslíš ten okamžik, kdy ses usmál?" Nadhodí první moment, kdy si toho všimnout mohl a schválně naráží na to, jak je okouzlující a ne na to, co řekl.
"Možná to bylo ve chvíli, kdy jsi mi pochválil brýle?" Pokračuje dál a konečně od něj oči odtrhne, aby se usadil vedle něj. Zlehka se opře a přehodí elegantně nohu přes nohu.
"O pana O, si nedělej starosti." Vrátí se na moment k práci ale je vidět, že u ní raději nezůstával. Místo další slov vytáhne svůj telefon a ukáže mu email, který odeslal v restauraci.
"Zbavil ses ho rychleji, než jsem čekal a bude jistě spokojený, což je plus. Nikdy nevíš, kdy by se to mohl hodit." Natáhne k němu zlehka ruku se skleničkou, aby si s ním přiťukl a ano, už zase ty oči. Nemusí příliš daleko, protože si sedl možná o trochu blíž, než by bylo úplně vhodné ale...tady se mu prostě líbí. Tohle místo a Aoiho společnost v něm vyvolává zvláštní pocit, že by se konečně mohlo stát to, co tak dlouho očekával. Nechce ho vyděsit příliš svým jednáním a zároveň mu chce být mnohem blíž. Za tak krátkou chvíli? Ale no, nedokáže mu prostě odolávat.
"Strašil jsem tě, dělám to tak všem. Když se leknou, vím, že nemají šanci to zvládnout. Ne, nemůžu vědět, že tě to za pár dní, týdnů nevyděsí taky ale i když to bude náročné, nebudu ti házet klacky pod nohy." Odmlčí se a krátce zasměje.
"Možná jen maličké větvičky jako dneska v té restauraci ale...řekl sis o to." Dobírá si ho trochu a je vidět, že opravdu uvolněný, trochu někdo jiný, než v kanceláři. Už se konečně zase chová na svůj věk. Pozvedne sklenku před své oči, aby si zaujatě prohlédl barvu vína a jemně odlesky.
"Když jsi přišel do mé kanceláře, vůbec jsem nepočítal s tím, že by se někdo tak okouzlující a elegantní mohl objevit. A k tomu se očividně nebojíš prorazit cestu. Vražedná kombinace, víš o tom?" Znovu se na něj podívá a tentokrát už očima neuhne.
"Uvidíš kus světa, to ti můžu slíbit a já budu spokojený, že s sebou mám tak působivou společnost." Jemně pozvedne koutky ve svůdném pousmání. A ani se nemusel snažit, prostě se tak vyhouply samy.
Aoi
Sleduje ze svého místa, jak si
šéf taky zouvá boty a stahuje ponožky a musí nad tím pobaveně povytáhnout
obočí. Tak když jsou u toho... Beze slova si svlékne sako, protože tady na
sluníčku je dost teplo a povolí vázanku u krku. Hodí po něm nevinným pohledem a
odklepne si cigaretu do popelníku, než se taky pohodlně zapře jen on si
nepřehodí přes nohu koleno, ale kotník. Uvolněná sebejistota mu vydrží přesně
do chvíle, než začne Uruha mluvit o úplně jiných událostech, než měl na mysli
Aoi. Poslechne si to celé se stoupajícím obočím a pak na něj ukáže rukou, ve
které mezi prsty drží cigaretu."Vidíte? A to je přesně ono. Už to zase děláte!" Napomene ho a pokyvuje u toho hlavou.
"Vy to moc dobře víte, nemusím vám vůbec nic říkat." Uhne pohledem do strany. Tseh... Stejně se nad tím ale musí pousmát. On samozřejmě myslel na všechny ty zákeřné úkoly, restauraci, nedokouřené cigarety a tak podobně, ale Uruha ne... ten tady jede svoje vlastní teorie o úsměvech. Převezme si od něho sklenku, se kterou si i přiťukne a rovnou k vínu přivoní. Už podle toho je mu jasné, že to bude něco dočista luxusního. Smočí v ní rty a udiveně se na ni podívá. Znovu si přivoní a už se zájmem studuje etiketu. A ne, úmyslně se nad tím dotekem nepozastaví, když teda tolik chce, aby to na Aoim nebylo poznat. Pak se k němu ale nakloní blíž, aby se podíval na email a... věnuje mu zaskočený pohled. Další. Uvědomí si to vzápětí.
"Tohle není fér." Brání se, ale je pozdě. Típne nedopalek a pousměje se.
"Díky." Řekne upřímně a je rád, že panu O nemusí nabízet nějaké nesmysly. Chvíli vedle sebe jen tak sedí a popíjejí, jak kdyby seděli někde na pláži a Aoi se dívá na výhled před sebou. Pak ale odlepí záda od opěry a natočí se k němu celý.
"Větvičky? Myslíte ten kmen od sekvoje?" Stiskne na oko hraně rty. Už si ho taky trochu dobírá, ale nejde to jinak. Jenže Uruha ještě pokračuje dál a papulu mu celkem schopně zavře, když začne mluvit o jeho vzezření. Aoi mírně pootevře rty, zatímco si prohlíží jeho tvář. Chtěl by něco odpovědět, ale co proboha? Tohle je kompliment, opravdu moc příjemný a on by byl blázen, kdyby nechtěl přijmout takovou pochvalu hned v první den.
"Já jsem okouzlující? Vás to ještě nepřešlo?" Naráží na všechno kočkování mezi nimi, ale zase se pomalu opře a jeho oči se trochu zasní, když dojde na poznávání světa. Tak nějak se vidí vedle něho v nějakém luxusním letadle, kde bude sice pohřbený v papírech a notebooku, ale s dobrým vínem vedle sebe a vyhlídkou, že třeba druhý den uvidí... Evropu? Mimoděk se natáhne pro jednohubku a vloží si ji mezi rty.
"Na to se těším." Broukne.
Uruha
Ohlédne se po něm přesně ve
chvíli, kdy si odkládá sako a povoluje vázanku a ne...prostě se dívat
nepřestane. Sleduje očima pohyb jeho prstů, jak se lehce pohybují a musí se
dlouze nadechnout nosem, než utopí své rty ve víně. Jak to má proboha vydržet?
Tohle úplně nedomyslel. No, možná to domyslel až příliš. Kruci. A pak se překvapeně
ohlédne a upřímně rozesměje."Já vím, co přesně dělám? Vlastně hai, je to přesně to, co bych chtěl dělat. Možná trochu víc tě přivádět do rozpaků." Sdělí mu naprosto upřímně ale tak nějak tuší, že si to Aoi možná přebere na další dobírání. A třeba taky ne. Co všechno by mu mohl říct, aby odtud s křikem neutekl?
"Je to fér. Nebylo by fér, kdybych se ti nedokázal nějak bránit." Těkne k němu očima a sám sahá po cigaretě. Potřebuje si zapálit nebo za chvíli udělá něco, s čím Aoi rozhodně počítat nebude. Ale on si nedá říct a nedá a provokuje ho dál ani o tom neví.
"Tak sekvoj? Mám ti ukázat, jaký rozdíl je mezi větvičkou a sekvojí?" Zeptá se ho narovinu a snaží se ignorovat fakt, že tohle dost dobře mohlo vyznít jako dvojsmysl. Jemu to tak rozhodně zní, ale to bude nejspíš Aoiho osobou. No, měl by na to rychle zapomenout nebo toho vína bude opravdu málo.
"A ne, mě to jen tak nepřejde. Vlastně mě to právě začalo bavit." Oznámí mu s pokrčením rameny a nahodí něco, co by mohlo být označeno za nevinný výraz. Jen ty oči ho zase prozradí ale tak to bude nejspíš vždycky. Zatím se jen pohodlněji opře, když začíná opravdu uvažovat, že něco přece jen zkusí. Buď anebo. Buď bude mít všechno anebo nic. Riskovat se dle jeho názoru musí a pak se to třeba podaří napravit, pokud se to Aoimu nebude líbit. Zatím se tváří pořád stejně, jak kdyby vůbec nad ničím nepřemýšlel.
"Hm, co děláš o víkendu?" Zeptá se jej s nádechem pobavení.
"Co takový malý výlet do Dubaje? Potřeboval bych si tam vyřídit pár schůzek a ty alespoň poznáš naše partnery a oni poznají tebe." Podívá se na něj skoro, jakoby mluvil a projížďce metrem. Je pravdou, že on už ty cesty zná snad i pozpátku ale Aoi....Bude nadšený, mohl by.
"Aby mezi námi bylo jasno." Pomalu odloží sklenku na stůl a vezme i tu jeho, aby se náhodou nepolil, a odloží ji také. Mezitím típne cigaretu do popelníku.
"Tohle..." Začne pomalu, když pozvedne svou dlaň a dotkne se ho konečky prstů na tváři a pak sklouzne i na rty. Jen na okamžik ale ta měkkost jej prostě odzbrojí a je to na něm znát. Trvá to chvíli, než je schopný zase promluvit.
"Jsou větvičky." Dokončí a musí se hodně ovládat, aby si nepovzdechl, jak moc příjemné to bylo.
"A tohle.." Pokračuje dál ve svém výkladu. Na jeho tváři je profesionální výraz, který nosí dnes a denně, než se ho znovu dotkne, tentokrát na bradě, jenž sevře mezi palcem a ukazováčkem a pootočí si jeho tvář k sobě, než se k němu nakloní. Krátce se dotkne jeho rtů, jen ochutnává a užívá si drobné prolnutí, které ho nutí přivřít spokojeně víčka a zapříst jako kocour.
"Tohle je sekvoj. Už vidíš ten rozdíl?" Zeptá se jej tiše a zůstane v jeho těsné blízkosti s očima upřenýma do těch Aoiho.
Aoi
"Uhm..." Protáhne
pobaveně Aoi, když dojde na jeho rozpaky, ale už si na to začíná trošičku
zvykat. Jeho pozornost si teď trošičku kradou ty jednohubky. Uruha nejí, což ho
drží zpátky, ale zrovna se natahuje pro druhou. Musí se rozesmát, když dojde na
ty sekvoje."Já nevím, kouká z toho zase nějaká kulišárna. Co ještě snesu?" Rozhodí rukama. Ne, teď se rozhodně nebaví jako šéf a asistent.
"To jsem si mohl myslet. Stačí vám dostatečný sok a hned je to zábava." Obrátí k němu zase oči a chvíli si ten pohled podrží.
"Co dělám o víkendu?" Sáhne po telefonu a listuje kalendářem, který mu nahrál samozřejmě Uruha. Začne mu předčítat jeho vlastní rozvrh.
"Promiňte, mám to umět z paměti, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Manikúra? To jako vážně?" Usměje se nad jednou kolonkou a za chvíli mu oči padnou na další.
"Lázně... hm... to je život..." Brouká mu, když mu vrací provokace, ale ten výlet ho... no ano. Zaskočí. Málem mu ten telefon vypadne z ruky, když se na něj nevěřícně podívá.
"My poletíme do Dubaje?" Vypadne z něj a je mu jasné, že v Uruhově podání to bude opravdu snobská jízda. Málem by se začal nadšeně smát. I když letenky a hotely a kde co bude zařizovat on. Asi dneska v noci.
"No nevím, máte tady okýnko jenom v sobotu v 15:50, jestli nevlastníte teleport..." Hned pokračuje ve hře. Uru ale nasadí nějak vážnou notu - ne, neřekl mu právě v duchu Uru - a Aoi se na něj podívá. Sleduje ho, jak mu bere skleničku a pokládá ji a moc se mu to nelíbí. Snaží se být připravený na všechno, ale tohle by nevymyslel. Už zase cítí jeho štíhlé prsty na své tváři a především rtech, které ho asi z nějakého důvodu fascinují. Nebo je to další dobírání pro ten piercing, co nemá. Dlouze se nadechne, když bez mrknutí pozoruje jeho oči a čeká, co z toho bude. U slov A tohle se mu cosi pohne v žaludku, zorničky se mu okamžitě rozšíří a sotva patrně se zachvěje. Přijde si jako býk na porážce, jak ochotně a krotce se nechá vést, když si Uruha přitahuje jeho bradu a pak ucítí ty neskutečně zvláštní rty. Těžko popsat, co všechno se v něm odehraje v jediné vteřině. Od všech neznámých a neskutečně příjemných pocitů, po silné zmatení a uvědomění si, jak moc je ten muž před ním krásný a dojde i do fáze, kdy na něj rozum křičí, že by mu měl jednu natáhnout. A co znamenalo to jeho vrnění? Oddálí se, ale není schopný ani promluvit, natož formulovat přirovnání k sekvojím nebo vymýšlet teorie o tom, jak moc byl tohle promyšlený psychologický tah. Jindy by na něj spustil, že tohle je harašení a dává se za to k soudu. Jindy... Vrátí pohled z neznáma do jeho očí. Má pravdu... tohle je sekvoj. Nic většího by už asi vymyslet ani nemohl.
"Uhm..." Přikývne pořád dost mimo.
Uruha
"To víš, musím vypadat k
světu, abych mohl trénovat na ty sekvoje." Zareaguje na jeho dobírání,
aniž by se oddálil. Je to neskutečné, jak ho Aoiho rty lákají. Ochutnal jen
trochu a už by si dal říct znovu. Nikdy žádné drogy nezkoušel, ale tohle musela
být rozhodně jedna z nich. Aoi ale nic neříká a jemu dojde, že by to možná
mohlo být jen proto, jak se věci mají. Projela jím stejná vlna, zatřásla se
celá terasa nebo to cítil jen Uru? Nechápe, jak je to možné, ta chemie, ta
touha, která v něm vzrostla rychlostí blesku. Nezvládne se na něj ani podívat,
aniž by na to hned nemyslel. Připravil sám sobě peklo ale...Rozhodně si stěžovat
nebude. Ještě naposledy přejede bříškem palce po jeho rtech."Ještě bych ti mohl ukázat staletou sekvoj." Broukne tiše a smyslně, když krátce těkne očima z jeho rtů do očí a zase zpátky. Měl by to udělat? A co když už to bude na Aoiho příliš? Už tak překročil hranice mílovým krokem. A klidně těch obřích kroků udělá ještě několik. Moc by chtěl. Nakonec se přece jen odtáhne a sáhne po sklence. Na tváři mu hraje úsměv a vypadá opravdu spokojeně, snad i trochu rozzářeně.
"Tak to, abys mi rozvrh na víkend přeházel, jestli mám mít dost času. Letadlo vlastním ale teleport ještě ne." Odtuší trochu snobsky ale je vidět, že si spíš dělá legraci a pokračuje v tom, co Aoi začal. Všechno se v něm pere. Tolik touží po Aoiho blízkosti a najednou má pocit, že by to opravdu mohlo být to pravé. Jsou tady, v jeho apartmánu a sami. Nemyslí na nic jiného, než na hebkost, kterou dnes mohl pocítit a skoro má pocit, že mu z toho naskakuje husí kůže a běhá příjemný mrazík po páteři. Promne si rty o sebe, když se ještě jednou napije.
"Neber si toho moc, vše potřebné si koupíš přímo na místě. Je lepší cestovat na lehko a radši si něco přivést s sebou." Pokračuje dál na téma práce a jejich výlet ale je vidět, že není úplně ve své kůži. Protáčí skleničku mezi prsty, vždycky ji přiloží ke rtům, jak kdyby se chtěl napít, ale neudělá to. Dostal ho a nejspíš o tom ani neví. Vlastně ho dostal už v prvním okamžiku, kdy vešel do dveří a vůbec si neuvědomuje. Jak mohl chodit po světě někdo takový a nevědě o své vlastní přitažlivosti. Nebo to ví a je to jen hra? Zase moc přemýšlí a to ho dost často stálo všechno.
"Můžeš ve volnu surfovat, válet se na pláži, projít si ulice." Pokračuje dál, aby nebylo ticho, a okázale kouká před sebe. A pak se jeho hlava zblázní a prostě se na něj znovu podívá. Nevědomky už zase pokládá skleničku a natáčí se tělem směrem k němu.
"Hm, promiň. Nebylo by fér neukázat ti všechny možnosti." Vezme jeho tvář do svých dlaní.
"Takhle vypadá ta staletá." Zavrní tiše, když se nakloní a políbí jej mnohem vášnivěji, než původně chtěl. Nevydržel to, nedokázal poručit sám sobě a bude toho nejspíš litovat. Jenže jak by mohl odolat, když se celé jeho tělo rozehraje symfonií, kterou by nesložil snad nikdo na světě. Další spokojené zavrnění, víčka už dávno spadla a krátce spokojené povzdechnutí na sebe nenechá dlouho čekat. Celý jeho svět má jen jediný středobod a to jsou Aoiho rty.+A už jiný nebude.+ Pomyslí si ztraceně.
Žádné komentáře:
Okomentovat