Sena x Uruha - Chceš vidět mou vanu? - část 4.

(Senův byt)

Sena

"Úplně všude." Ubezpečí ho a v hlavě mu zní všechny jeho povzdechy, ke kterým ho už přinutil. Uruha má krásný hlas a díky jeho váhavosti a prvotní nejistotě je to pro Senu ještě mnohem víc vzrušující.
"Nevím, jestli ti ho vrátím." Odpoví měkce a tiše, aby nerušil atmosféru v koupelně. Sice je nikdo neslyší, ale tohle nebyly chvilky pro nějaké povykování. Slova o tom, že Senovo pozadí by mělo být ještě hezčí, ho přirozeně potěší, ale upřímně... ideální bude, když tuhle obsesi jeden o druhém budou sdílet. Znovu se zářivě usměje, když mu Uru řekne, jak moc se mu líbí bez čehokoliv na sobě. Jeho největší strach je tím dokonale pokořen a odeslán na trvalo mimo tuto galaxii. Přikývne.
"Já ano." Broukne k němu, zatímco si ho bez ostychu prohlíží, jak vstupuje do vany. Snaží se očima obsáhnout celé jeho štíhlé, šelmí tělo, které zná tak moc málo. Bude mu trvat ještě velmi dlouho, než si zapamatuje každičkou křivku, teď neví, kam dřív s pozorností a k tomu jeho klín, který má na chvíli dokonale před očima. Jenom se ho dotkl a v mysli už je úplně hotový z toho, jak si ho představí uvnitř sebe. Pootočí se ve vaně čelem k němu, mírně se zachvěje pod dotekem jeho rukou a oplatí mu jemné sevření prstů, když si ho Uru tahem za ruce začne přibližovat. Zvolna se pohne blíž, voda jen tiše šplouchá, jak jeho tělo rozráží okvětní plátky a pak se ho přichytí za ramena, aby si mohl opatrně a co nejelegantněji obkročmo sednou na jeho klín. Jakmile ho ucítí pod stehny, všechno v něm se rozehraje silnou touhou. Podvědomě ho trochu stiskne a dívá se mu dlouze do očí, zatímco ho Uru zdobí květinami.
"Škoda, že z tohohle nemůžeme mít společnou fotku." Řekne mu tiše a trochu lítostivě, než ho tím kvítkem Uru umlčí a následně se políbí. Cítí pod klínem jeho vzrušení, víc se k němu přitiskne horní polovinou těla a protáhne paže kolem jeho krku. Jedna Uruhova dlaň skončí v jeho vlasech, zatímco ta druhá trochu nečekaně v klíně a on si silně zavzdychá do jeho rtů. Svaly na stehnech se mu u toho zacukají, jak je ten dotek intenzivně nesnesitelný. Uru se rozhodl vyrazit na poznávací zájezd a on z toho asi za minutu omdlí slastí a touhou. Je to pořád trochu váhavé, jak kdyby to nikdy nedělal, za to se ale určitě hodně krát líbal, protože se vrhne na jeho rty, pomalu a smyslně, ale hluboce a intenzivně a začne ho připravovat o všechny konkrétní myšlenky a soudnost. Po chvíli mu oplatí dlouhý pohled, ale jeho oči jsou plné smyslné mlhy.
"Už vůbec nikdy?" Ubezpečuje sám sebe, ale nebyl ještě včera přesvědčený o tom, že se rozhodne až mnohem později, jestli tohle pojme vážně? Co si to tu špitají? Jenže jak má nad čímkoliv přemýšlet na místo, aby dělal, co chce jeho srdce, když má Uru jednu dlaň v jeho klíně a druhou na jeho pozadí? Uruha se nezadržitelně blíží víc a víc dozadu.
"Uhm...?" Dovede ze sebe vydat jen tento zvuk, zatímco se Uruhovy rty blíží k jeho oušku a vysloví to sladké přání. Jde to těžko, zapojit si hlavu po tom, co se ho tam dotýká, ale mírně se poodtáhne a podívá se mu do očí. Ještě pořád mu nedochází, že je v tomto ohledu opravdu jeho první.
"Ty to poznáš, uvidíš..." Zašeptá mu do rtů. Sena se nebojí reakcí svého těla, ani svého hlasu, takže to pro Uruhu bude snadný návod, kde je to nejlepší. Přesto se pohne dozadu proti jeho štíhlým prstům, jakmile je ucítí ve vhodné poloze a nechá ho do sebe zvolna vstoupit. Voda jim v tom hodně pomáhá. Pevně se ho drží kolem krku, když prohne šíji dozadu a hlasitě si slastně zasténá. Už teď se snaží natočit pánev a boky tak, aby se Uru dotkl jeho tajných míst a okamžitě je tak poznal.

Uruha

"Ne, už nikdy." Ujistí ho naprosto bez přemýšlení. Už jen to, že na něm tak hezky sedí v něm probouzí dost, aby přestal přemýšlet nad čímkoliv, co se bude odehrávat v budoucnu. Ale nelže. Všechno je čistá pravda a on je o svých slovech opravdu přesvědčený. Nikdy nebyl tak hr do podobných rozhodnutí, přesto ví, že by nebyl rád, kdyby ho musel pustit a neužívat si trochu sobecky jeho přítomnost.
"Tohle přece není poslední večer ve vaně, Sena-chan, těch fotek můžeme mít klidně miliony." Slíbí mu v podstatě něco, čeho on se rozhodně nebojí. Doma v soukromí, proč ne? A pak přijdou slova, se kterými rozhodně nepočítal. Dál jej klidně hladí oběma dlaněmi ale v hlavě začíná opravdu trochu panikařit. Samozřejmě se to snaží celkem úspěšně maskovat. Tohle mu dokonale zhatilo plány, jak se vyhnout přiznání, že je to poprvé, kdy něco podobného provádí s klukem.+Tak tohle je v pytli.+ Proběhne mu hlavou a prozatím to vyřeší dlouhým polibkem, aby nemusel odpovídat. Teď by se mu nejspíš hlas znovu zachvěl ale touhou by to nebylo, spíš trochu strachem a rozpaky. První prolnutí rtů...pořád se snaží vymyslet, jak ho víc pobídnout, aby mu pár věcí sám od sebe prozradil. Druhé prolnutí....mohl by to zkusit nějak obdobně, aby ho Sena víc navedl. Třetí prolnutí a pohyb Senova pozadí proti jeho prstům...přestává řešil realitu a nechá víčka klesnout,  tohle je na jeho ovládání příliš. Naštěstí, jinak by nejspíš zrudl a prostě to na sebe vyklopil. Dokonale se podvolí instinktu a hlasu, který se ozve koupelnou. Ten mu napoví úplně nejlíp. Začíná mu docházet, jak moc dokáže vnímat tělo před sebou. Očima sleduje i ty nejjemnější mimické záchvěvy, když  prsty bloudí v jeho nitru a vrací se k místům, kde je to očividně příjemnější. Vlastně je to docela snadné, když zahodí obavy a nechá se jím unášet.
"Aby jsi nepřecenil mé schopnosti." Zavrní s nádechem vzrušeného pobavení, když ho znovu líbne a popotáhne si spodní ret, po kterém přejede špičkou jazyka. Ještě pár pohybů věnuje jeho klínu, než ho konečně přestane takto trápit a pohladí jej po celých zádech, než skončí na štíhlém boku, za který si ho s krátkým, jemným trhnutím poposune blíž. Sám krátce zakloní hlavu a nechá trochu víc vyznít svůj vlastní hlas. Ani si neuvědomil, jak moc by to mohlo být příjemné. Nezaváhá ani na vteřinu a pošle ho proti svému klínu znovu. Prsty mezitím objevuje jeho nitro a přidává další.  Naštěstí nad tím trochu přemýšlet pořád dokáže a dochází mu, co by mělo následovat. Jediné štěstí je, že mu Sena nevidí do hlavy. Tohle by bylo na komedii o třech pokračováních. Přitiskne ho k sobě po několikáté, když se rty vrátí na jeho šíji a míří výš, aby si znovu přivlastnil jeho ouško, tentokrát neopomene lalůček, který krátce vsaje mezi své rty.
"Kdyby to bylo příliš, řekni mi. Možná dokážu na chvíli přestat." Zavrní provokativně, než mu špičkou jazyka krátce vejde do ucha. Pochybuje, nebo spíš doufá, že se tohle nestane ale nemohl si odpustit to říct. Následuje další pohnutí Senovými boky a svůj hlas neuhlídá, aby mu tiše nezasténal do ouška.
"Tak ne, teď mě už nic nezastaví." Vydechne roztouženě, když jeho dlaň vejde po linii jeho těla, přesune se trochu víc ke středu hrudníku a palcem přejede přes bradavku a nějak se mu na ní zalíbí, tak tam chvíli zůstane. Tohle objevování na něj začíná být až příliš, jak kdyby s nikým nikdy nespal. Nikdy to však nebylo až tak intenzivní, ne pro něj.

Sena

"To jako..." Vyhrká ze sebe nějakým způsobem.
"Že spolu chodíme?" Asi to bude potřebovat písemně, protože mu hlava prostě vypovídá službu. Uru mu jeho slova v podstatě potvrdí, když mu řekne, že tohle je jen první vana z budoucích asi tisíců a že se u toho klidně fotit mohou. Jiskřícíma očima se podívá do těch jeho.
"To bude album hodné hlavní ceny za erotickou pornografii." Ubezpečí ho. Dobře si uvědomuje, že ho Uruha sleduje, každý jeho pohyb a přisuzuje to tomu, jak si povídali, že se rád dívá. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ve skutečnosti řeší, co vůbec s ním, tak moc dobře mu to jde. Kdyby nebyl tak vnímavý, mohli by mít skutečný problém. Musí se tiše zasmát mezi vzdechy.
"Uru-chan... dozvíš se, až to bude stát za nic..." Podráždí ho. Teď to ale očividně není. Jeho prsty v kombinaci s pohyby v předu mu dávají co proto a on se moc snaží, aby potlačil narůstající touhu po orgasmu. Uru jako kdyby mu viděl do hlavy, najednou jeho klín dlaní opustí a vydá se po jeho zádech na bok, ale jen proto, aby jím trhl proti sobě. V tu chvíli Sena prudce, hrdelně vzdychne a v jeho výrazu se promítne, jak moc s ním tohle dělá. Uruhova dlaň ho odesílá prudce dopředu, pomáhá si prsty uvnitř Senova těla a udělá to tolikrát, jako by už byli spojeni. Senou doslova lomcují slastné vlny, dává to najevo svou tváří, svým hlasem i zatínáním nehtů do Uruhových ramen. Nastaví mu svůj krk, sám mu dlaněmi zajede do vlasů a pousměje se po jeho slovech.
"Hodně vydržím..." Odpoví mu, ale konec druhého slova se zalomí v dlouhý sten, zatímco ho Uruha dál burcuje k nepříčetnosti svým jazykem v jeho oušku. Snaží se ho jednou dlaní hladit alespoň po rameni a zádech, ale tou druhou už celkem nevybíravě tahá za jeho vlasy. Uruhova poslední slova jsou pro Senu jasnou pobídkou, takže zatímco nechává laskat svůj hrudník, sám tou dlaní z ramene sjede dolů po Uruhově hrudi a břiše a skončí až v jeho klíně. Obejme jeho chloubo v malé dlani, pozvedne se víc na kolena a nepokrytě si ho navede proti sobě. Ve stejný okamžik, v jakém dosedá, se vrhne na jeho rty se vší vášní a teď je to on, kdo začne drancovat ty měkké polštářky, které se tváří tak vyzívavě na každé jeho fotce. Je dokonale připravený, takže mu to netrvá dlouho, aby jej přijal do sebe, i když je tak malý a jeho boky jsou velmi úzké. Sténá mu při tom do rtů, škrábe ho po hrudi a dál popotahuje za vlasy a nechává pustit svoje tornádo ven na svět. Žádné pomalé tempo, které se postupně zvyšuje, tak strašně moc ho chce, že mu hned od začátku nasadí trochu šibeniční rychlost, až se voda vylévá přes okraje vany. Jen co si plně zvykne na jeho přítomnost uvnitř sebe, vytasí na něj svou další zbraň. Dovede v každém přírazu stahovat svoje nitro víc kolem jeho penisu, aby byl ten prostor co nejmučivější. Uru ho trápil doteď a je čas, aby mu to oplatil.

Uruha

"Už to tak vypadá, pokud mi nedáš košem." Odpoví mu s roztouženým úsměvem a ještě si k tomu dovolí krátce přikývnout, aby bylo jasné, že to myslí vážně. Stojí ho to hodně přemáhání, aby byl vůbec schopný vyslovit větu a při slovech o pornografii se mu rozverně blýskne v očích.
"Jsem zvědavý, kam to až povede." Nechává popustit uzdu něčemu, o čem doteď ani nevěděl, že někde v hlavě má. Asi je to u něj nějaká revoluce, jinak si to neumí vysvětlit. Ne, že by se někdy příliš styděl ale tohle? Co to s ním provádí?+Jen, ať nepřestává.+ Proběhne mu hlavou s nádechem zvláštního pobavení, než se vrátí k jeho oušku a pokračuje dál, když se mu to tolik líbí.
"Uvidíme, jak moc." Popíchne jej ještě trošičku. Má potřebuje jej dráždit ještě víc, jak kdyby tušil, co tím rozpoutá. Jenže to, co přijde vzápětí, by sám nevymyslel. Začínal si být, čím dál jistější tím, co s ním provádí, dokud to celé nevezme do rukou Sena a to doslova. Nestačí ani nic říct, jen krátce zasténat, což nakonec utlumí v jeho rtech. Neví, co má vnímat dřív, jestli jeho polibky nebo své první pocity z jeho úzkého nitra, které jej připravují a soudnost a o jakoukoliv schopnost cokoliv dalšího vymyslet. Jestli někdo umí dokonale vygumovat mozek, tak je to právě on. Nemá šanci ani cokoliv udělat. Jediné, co zvládá je oplácet mu polibky a sladit se s nimi jako nikdy s nikým.  Vzduch mu přestává stačit a hlava už pluje někde v oblacích. Tempo je vražedné, nikdy by si nepředstavil, že něco podobného vydrží déle jak pět vteřin ale ono to jde. Dlaněmi sjede na jeho pozadí, pak s nimi zmapuje celou plochu zase a vrátí se zpátky na dokonalé polovičky. Nemá v úmyslu jej brzdit a odtrhává se od jeho rtů, jen ve chvíli, kdy si prostě musí do nitra koupelny řádné zasténat. Tohle je šílené, tenhle malý uragán se ho rozhodl naprosto zničit a dost dobře se mu to daří. Napovídají tomu i kapky potu, které mu rosí čelo. O něčem podobném si snad může nechat kdokoliv jen zdát. Má pocit, že má před sebou někoho neskutečného, úplně nadpozemské, co všechno s ním provádí. Nakonec to celé úplně vzdá. Už mu nezvládá ani polibky oplácet. Jen silně svírá jeho štíhlé boky, aniž by je omezoval v pohybu a zaklání hlavu. Z mírně pootevřených rtů mu unikají pravidelné steny a je vidět, že nemá daleko k slastnému vrcholu. Takhle to přece skončit nemůže ne? Sebere poslední zbytky vůle, aby stáhl jednu dlaň z jeho boku a přemístil jí do klína. Pokud se má nechat dovést k vrcholu půjdu minimálně společně. Jinak by se snad hanbou propadl, jak se krásně nechal svést. Podívá se mu zpříma do očí, když začne doplňovat Senovo tempo a hodlá se dívat dokud nedojdu vrcholu oba dva. Prostě to nutně musí vidět, jinak nebude spát další měsíc. A to je to poslední, co dokáže. V jeho nitru proběhne exploze gigantických rozměrů, po které se mu dokonale zatmí před očima a s tichým vyslovením jeho jména se jeho tělo napne a naplní Senovo nitro. Ani si neuvědomuje, že jej vzápětí obejme kolem pasu a naposledy přirazí proti své chloubě, aby sílu okamžiku ještě víc vystupňoval.  Vzápětí jeho sevření povolí a on se mírně poposune ve vaně níž a přitáhne si je s úsměvem na své tělo. Nepromluví ještě dalších pět minut, kdy se snaží vzpamatovat z bouře, která zachvátila jeho tělo, má růžové vlasy a jako andílek se jen tváři.
"Sena-koi." Vzdychne si po chvilce a nepřestává se skoro  rozverně až hravě usmívat.  Jeho dlaně už se rozbíhají po drobném těle a konejší pokožku, vlastně trochu hýčká sám sebe, jak moc příjemné je, se ho dotýkat.
"Myslím, že budu potřebovat vynahradit roky, kdy jsem o něco podobného přicházel." Sdělí mu ještě pořád dost udýchaně. Naštěstí to zní, že o přicházel o podobné zážitky s ním a ne tak, že se tohle děje poprvé. Snad.

Sena

Brzy ho pálí svaly na nohou i plíce, těžko říct, který z nich sténá víc a hlasitěji, ale stačí mu jediný pohled do jeho tváře, aby se znovu pral s orgasmem. Takže oči na chvíli zavře, zatímco se ho pevně drží za ramena a ani si neuvědomuje, jak se při tom všem lehce usmívá. Vždycky si uměl vzít, co chtěl a dovést se na dokonalý vrchol, ale ne vždycky mohl říct, že se mu to podařilo i u jeho protějšku. Možná to bylo hodně tím, že mu šlo vždycky primárně o sebe, na co přece jednorázovky jsou? Jenže teď mu jde o to, aby k sobě pokud možno navždy a naprosto připoutal nejkrásnějšího a nejtalentovanějšího muže na planetě a to nebyl lehký úkol. Sena nikdy nesměl dopustit, aby se byť na chviličku ohlédl za kýmkoliv jiným a dokonalý sex byl velkou pákou na jakéhokoliv chlapa. Tohle nesmí zkazit, Uru ho musí chtít, pořád, celý den, kdykoliv a kdekoliv, jakmile odloží kytaru, musí myslet na něj, prostě musí. Jinak se Sena zblázní. A navíc je docela žárlivý. Kousne se do rtu, až se mu na tom spodním zaleskne drobná kapička krve. Když Uruha nechá klesnout hlavu dozadu, ví, že už je jen malý kousek od vytouženého vrcholu, ale vzápětí se na sebe oba dva podívají a v očích obou dvou zuří hotová bouře. Odmítavě pohodí hlavou, když ho Uru chce vyhnat do oblak dlaní v klíně, ještě nechce, ale nedá se nic dělat, stejně už by to nevydržel a navíc takhle budou spolu. Zakřičí si u toho na celou koupelnu jeho jméno a sám má velké problémy se nadechnout, natož povolit tělo z křeče. Prudce zamrká a naposledy vydá hrdelní sten, když si ho Uru ještě jednou pošle proti svému klínu. Pak už se nechá stáhnout na jeho hruď, o kterou si opře čelo i obě dlaně a snaží se zjistit, jestli jsou oba živí. Srdce mu buší tak silně, že ho necítí v hrudi, ale někde dole v žaludku. Uvnitř těla cítí Uruhovu horkost i přetrvávající spojení a ani on není schopný dostat ze sebe byť jediné slůvko. Trvá to dlouho, čelo mu klouže po jeho zpocené hrudi, ale stejně se k němu tiskne a tulí se, zatímco zjišťuje, že se zítra asi nepostaví na nohy. Rozechvěle broukne v odpověď na jeho oslovení a s tím dovětkem mu dojde, co si řekli na začátku tohohle šílenství. Totiž, že odteď budou spolu. Doopravdy. Uru ho hladí po celém těle, voda vinou jejich rozpálených těl nevychladla snad ani o stupeň a on se musí usmát jeho poslední větě.
"Víš, jaký jsem měl strach, že se ti nebudu líbit? Bez oblečení..." Přizná mu docela tiše. Teď už si může dovolit být otevřený. Nosem se otírá o jeho prsa a občasně ho na ně líbne. Je z toho hrozně unavený.
"To dokážu splnit." Přislíbí mu a nemá daleko k tomu, aby mu tam usnul. Bude se muset pohnout.

Uruha

Dokonale si užívá jeho pokožku pod bříšky prstů. Brní ho z toho, vlastně úplně celé tělo a on se toho pocitu nedokáže nabažit. Usmívá se jako už dlouho ne a občas si neodpustí políbit jej do vlasů a spokojeně brouknout. Nikdy podobné věci nedělal ale to se dalo říct o spoustě z toho, co provádí dnes. Překvapeně zamrká, když se mu Sena přizná. On měl strach? V prvním okamžiku tomu vůbec nemůže uvěřit. Připadl mu tak sebevědomý, s takovou lehkostí se dostali až sem a on měl strach?
"Nemáš se čeho bát, jsi naprosto dokonalý. Musíš být jinak..." Měl by se mu přiznat? Být k němu upřímný? Nebude si o něm myslet nic hloupého, když to udělá? Už zase začíná řešit spoustu věcí ve své hlavě. Stačí však další polibek do jeho pramenů, vdechne vůni a vplete mu do nich dalších pár okvětních lístku, než se prostě nadechne a...
"Já měl taky strach." Začne opatrně ale vůbec se mu to neříká těžce. Jak kdyby věřil, že se ani po přiznání nic nezmění. Nechápe, jak si může být tak jistý ale prostě je. A pokud to něco změní, tak se spletl. Možná za to může krásné vyčerpání ale už se rozhodl.
"Sena-koi, jsi první kluk, kterého jsem pozval na večeři a stejně tak jsi první, se kterým jsem spal, a kterého chci mít tak moc u sebe, až tomu sám nerozumím." Měl strach to přiznat a teď se u toho usmívá. Je to velmi příjemné uvědomění, a jak kdyby mu něco těžké spadlo ze srdce, když to udělal. Pokud chce v tomto pokračovat dál, prostě k němu bude upřímný, jinak to ani neumí.
"To proto jsem včera tolik váhal. Je to pro mě nové, nezvyklé ale když jsi odešel, uvědomil jsem si, že mi na tom nezáleží." Pokračuje dál ve své zpovědi a u toho přejíždí konečky prstů po jeho páteři až skoro k místům,  kde jsou pořád ještě spojeni.
"Pojď, půjdeme si lehnout, pokud mě teda pustíš do postele. Za chvíli by jsi mi mohl prochladnout a to nedovolím." Velmi jemně si jej odtáhne ze svého těla a pomůže mu vstát, než sám udělá to samé a jako první vystoupí z vany, aby mu mohl za dlaně pomoci. Krátce těkne očima kolem, když mu padnou na osušku, do které ho zabalí a pečlivě osuší. Pak se trochu pověnuje sám sobě. Spěchá, aby ho co nejdříve mohl vzít do náruče a nechat se navést do ložnice, kde jej uloží a lehne si vedle něj, aniž by se na něj přestal dívat.
"Mohl bych ještě přinést to víno." Nadhodí měkce, už ho zase hladí a upravuje okvětní lístky v jeho vlasech. Opravdu mu sluší.  Ne, tohle nepřestane dělat ještě dlouho.
"Nechci spát, mám pocit, že se ráno probudím a zjistím, že jsem doma a sám." Povzdechne si a krátce se sám sobě zasměje.

Sena

Usmívá se do kůže jeho hrudníku, když ho Uru ubezpečuje, že je dokonalý. Skončí to slovy jinak a pak je chvíli ticho, ale natahuje po něm uši a nevstupuje mu do toho. Pořád rty přejíždí po jeho pokožce a trpělivě čeká. Musí vypadat jako rusalka s vlasy plnými těch květů, ale nemůže se dočkat, až se uvidí v zrcadle. Jenom ta představa se mu líbí. Mohl by mu Uru taky něco složit? Píseň jenom pro něj... Ještě pořád se pro sebe usmívá a pohrává si s ním, když mu Uru říká, že měl taky strach. Pak ale v pohybech zvolna ustane a zaposlouchá se do jeho řeči. Nechá ho to doříct úplně celé do konce, než konečně zvedne hlavu a zaskočením rozšířenýma očima se podívá do těch jeho. Tohle není možné, žádný amatér se takhle nemiluje!
"Od první chviličky jsi vystupoval tak, že by mě to ani ve snu nenapadlo." Vydechne, ale včerejší večer mu najednou dává dokonalý smysl a on je uvnitř hrozně rád, že mohl pochopit co a proč se stalo. Najednou se mu vůbec nediví. Zvedne dlaň z vody a něžně ho pohladí po tváři. Nakloní při tom hlavu k rameni a prohlíží si rysy jeho obličeje.
"To jsem asi udělal dojem, když jsi kvůli mě zapomněl na pohlaví." Broukne měkce a rozněžněle a najednou je z něj pravý opak toho, co měl před chvílí Uruha na klíně. Celé jeho nitro hřeje zvláštní, nepoznaný pocit, cítí se... milovaně, to je to pravé slovo. Ještě chvíli si ho prohlíží a jemně ho hladí, neschopný vyjádřit se jinak, než výrazem tváře a očima, ale je si jistý, že Uru si to v něm přečte. Jinak by to všechno mezi nimi nemohlo být tak přirozené.
"Nepotřeboval jsi žádný návod, ani na chvilku ne." Řekne ještě, než přikývne a s povzdechem přeruší jejich spojení, aby se mohl ve vaně posunout k opačnému konci a nechat ho vstát. Musí si promnout tvář dlaní, jak se mu nechce udělat ani jeden pohyb, ale podá mu svoje dlaně a nechá si pomoct ven z vany. Připadá si podivně těžký a unavený, vysloveně si užívá všechnu Uruhovu péči, ale květiny z vlasů si vyplést nenechá. Posadí se na okraj vany, zatímco Uru otře i sebe a pak se tiše zasměje, když se ho pevně chytí kolem krku, jakmile se ocitne v jeho náručí.
"Utahal jsem tě tak málo, že máš sílu mě nosit?" Broukne k němu. Celou cestu se dívá na jeho profil. Je tak šťastný... Ložnice je malá, ale okno je tak blízko, že je z něj vidět skoro z postele a díky desátému patru to stojí za to. Zachumlá se pod peřinu, shodí ze sebe osušku a nechá ji vedle postele na zemi. Stejně je všude kolem plno jeho oblečení, které musí zítra uklidit. Zívne si, ale Uruhův návrh zní taky krásně.
"Tak dobře, přines. Ale neboj se. Budeš spát jako nikdy, vedle mě a ráno tady budu." Slíbí mu tiše. Pak ho skutečně nechá odejít pro víno a ústřice, které si přinesli a jakmile načerpají trochu síly, dají si společně druhou večeři rovnou v posteli. Musí být skoro ráno, když spolu leží v obětí, povídají si o všem možném a oči zamhouří možná jen kvůli úplnému vyčerpání. Sena si ani nepamatuje kdy... nejspíš mu zrovna vyprávěl, jak ve školce lízal písečnou zmrzlinu...