Sena x Uruha - Chceš vidět mou vanu?- část 1.

(Restaurace)

Uruha

Byl nadmíru překvapený, když Sena odešel bez rozloučení a nechal ho ve svém bytě s roztodivnými pocity a hlavně smutkem, že tu s ním nezůstal ještě chvíli. Měl by se od podobných pocitů dokázat odprostit ale nešlo to. Zbytek noci proseděl na vaně a koukal na číslo napsané rtěnkou s telefonem v ruce a přemýšlel, jestli mu zavolat rovnou nebo se na to celé vykašlat. No, ta druhá varianta mu vydržela asi pět vteřin. Vždycky nad věcmi přemýšlel do hloubky a teď to nebylo jinak. Přidávalo se mu k tomu však podvědomé přemlouvání, že ho chce znovu vidět. Promluvit si s ním a všechno to nejspíš urovnat. Těžko říct, co se bude dít dál. Jedno si však uvědomil. Takhle nechce, aby to skončilo. Minimálně by ho rád poznal mnohem víc a toho nedocílí tím, když tu bude sedět a polemizovat nad tím, co by mohlo být a co nesmí. Nakonec se přece jenom umyl, a i když už venku svítalo, ulehl do postele, kde si najednou připadal neskutečně sám. Bylo to zvláštní uvědomění ale únava z celého večera byla silnější a podařilo se mu usnout. Vzbudil se kolem druhé odpolední. Měli dneska volno, dopřáli si den oddechu po celé oslavě a jemu to dokonale vyhovovalo. Dopřál si dlouhou sprchu, ve které si plánoval, co mu řekne. Snažil se dovolat i Aoimu, aby mu třeba poradil ale ani on ani Kai nebyli dostupní. Nejspíš ještě vyspávali a on byl nakonec i rád, protože vůbec netuší, jak by jim to celé vysvětloval. Svede své telefony na to, že něco v clubu zapomněl, aby se ho příliš nevyptávali. Usadí se na pohovku ve svém domácím studiu, z reproduktorů vyhrává tlumená hudba, která se snaží ho uklidnit. Příliš to nepůsobí, stejně má pocit, že se mu třesou ruce, když vytáčí číslo, které má pořád ještě na zrcadle a jen tak ho nejspíš nesmyje. Ozve se hromada pípnutí a už to skoro vypadá, že to nikdo nevezme. Z jedné strany se mu uleví, protože fakt netuší, co mu bude říkat, z té druhé...Opravdu by ho chtěl vidět strávit s ním mnohem víc času. Ne, tak jak minulou noc ale úplně jinak, vlastně tak trochu rande. On byl prostě z těch, kteří se snažili postupovat krůček po krůčku. Doteď si vyčítá nápad, že ho vzal v ten večer domů, jak kdyby se s ním měl v plánu vyspat. Vůbec neví, co ho to popadlo a stydí se za své chování.
"Ehm, dobré odpoledne." Vypadne z něj jako první, když se na druhém konci linky ozve Senův hlas a jeho z toho snad i polije horko. Připadá si, že někomu volá snad poprvé v životě, že se poprvé snaží někoho někam pozvat.
"První bych se ti chtěl omluvit za včerejší večer. Mrzí mě, co se stalo a hrozně rád bych to chtěl napravit." Odmlčí se krátce, vlastně tak nějak čeká, že mu třeba Sena práskne s telefonem.
"Byl bych opravdu moc rád, kdybys přijal mé pozvání na večeři. Třeba v osm? Vyzvedl bych tě, když mi řekneš kde." Nakonec se mu to podaří celé doříct a nezakoktat se u toho, jak je nervózní.
"Byl bych neskutečně rád, kdybych s tebou mohl strávit víc času." Vypadne z něj nakonec, jak neví, co by ještě měl říct a stiskne u toho víčka, když si prsty volné dlaně promne kořen nosu. Tohle trochu znělo, jak kdyby od toho, co odešel nemyslel na nic jiného ale...je to pravda a už to řekl, brát zpátky to rozhodně nebude. Tak a teď se může jen modlit, že mu nedá košem. Zasloužil by si to a vůbec by se mu nedivil.

Sena 

Včerejší noc, když od Uruhy odešel, trefil ten nejpitomější čas, kdy už nejelo žádné metro a zároveň bylo moc málo hodin na to, aby čekal na nejbližší ranní spoje. Nezbylo mu, než si nakonec vzít taxíka, ale ještě se několik dlouhých minut procházel a kouřil, zatímco přemýšlel nad vším, co se stalo. Musel si z toho vzít to nejpozitivnější. Dokázal udělat dojem na někoho jako je Uruha a podařilo se mu s ním strávit několik vzácných chvilek. Dokonce věděl, jak to u něj doma vypadá a troufal si říct, že to neví hned tak někdo. Jenže když tam spolu jeli, doopravdy si myslel, že je to proto, aby mezi nimi někde v klidu mohlo být mnohem víc. Co by dělal, kdyby mu doopravdy zavolal? Uru naznačil, že byl na delší vztahy, takže pokud to udělá... Jenže přesně z tohohle důvodu si myslí, že to neudělá. Ne, až se z toho vyspí, vystřízliví a popřemýšlí si. +Škoda...+ Pomyslí si, když nastupuje do auta. Doma ho čeká ještě dlouhá rutina v koupelně, než se dostane do postele a dokonce je v náladě na svůj overal s pandou. Je to naprosto nesexy, ale je tady sám, tak co. Když usíná, má před očima jeho tvář, na rtech ještě cítí jeho polibky a musí se pořád dokola klanět jeho nekonečnému charisma. Asi mu chvíli potrvá, než ho dostane z hlavy... Druhý den se vzbudí pozdě a na odpoledne mají naplánovanou dokonce zkoušku, ale když na ni dorazí, Zyean tam není. Ricko a Boogie ano, takže si pomyslí něco o tom, že možná pil až moc a nechají ho tak. Stejně toho neudělají moc, zvrhne se to spíš v přátelské klábosení o tom, jaká byla párty, co tam zažili a Ricko práskne na Boogieho, že mu spadl do náruče Shinya z Dir en grey. Boo neprozradí, co všechno s ním zažil, ani omylem ne, jen se červená, což ale nikomu nepřijde divné a Sena prozradí sám na sebe, že si zase hodně popovídal s Uruhou. A pak mu zazvoní telefon a na něm neznámé číslo. Zamračí se na displej jako na narušitele, ale omluví se klukům, poodejde pár kroků a s rukou v bok hovor přijme. A málem mu ten drahý iphone vypadne rovnou na podlahu. Pozná ho po hlase okamžitě. +On mi opravdu volááááá+ Piští v duchu jako puberťačka a mává na kluky za sebou, aby sklapli a on slyšel. Oba dva okamžitě zaberou a už je má kolem sebe. Rozezleně je odhání, ale není to k ničemu, tak jim alespoň gesty vyhrožuje, aby byli ticho.
"Ahoj... um... to nic..." Dělá jako by se bavili o rohlíkách, ale jak Uru řekne slovo Napravit, div neskáče na místě. Kluci mají uši jako satelity a ještě jim to nedochází.
"Osm zní skvěle." Vypadne z něj okamžitě a bez rozmyslu a Ricko začne dělat ohoho a smát se. Bohužel dost nahlas.
"Kdo to je?" Je slyšet hlas Boogieho a Sena protáčí očima a cloní sluchátko, když se k nim točí zády. Pak mu nadiktuje svou adresu a pořád se snaží znít jako že takové věci se mu stávají pořád. Když mu Uru řekne, že s ním chce strávit víc času, začne se ovívat dlaní a prudce mrkat a Ricko se řehní jako blázen.
"Moc se těším." Řekne po chvíli výrazně měkčeji.
"Tak... si pro mě přijeď. Pa." Zakončí to a hovor přeruší. Otočí se na kluky, co vypadají jako báby na pavlači.
"Konec zkoušky, nemám čas! Mám jenom tři hodiny na to, abych se připravil!" Začne lítat po zkušebně a balit věci.
"Nemám moc odrost?" Cpe Boogiemu pod oči svoji hlavu.
"Co váha, nepřibral jsem od včera? Ne... Tak ahoj!" A je pryč.
"Tak kdo to byl?" Rozhodí rukama Boo a Ricko ho vezme kolem ramen.
"Boo, miláčku, občas ti něco fakt dlouho trvá."

Uruha

Připadá mu to jak věčnost, než se ozve souhlas, že osmá je v pořádku. Málem si do toho telefonu úlevně oddechne. Fakt byl přesvědčený o tom, že mu po včerejšku s tím telefon praští. Ne, že by neměl sebevědomí ale věřit si na mladého, hodně sexy a ještě k tomu kluka? Tohle vážně nebyl jeho styl. Souhlas v něm ale vyvolá dost pocitů na to, aby věděl, že udělal správně. Trochu stáhne obočí k sobě, když v pozadí slyší další hlasy. Jak se zdá, je to někdo koho zná a koutky se mu vyhoupnou nahoru, když si uvědomí, že ten dotyčný nejspíš vyzvídá. Měl by z toho mít obavy, co když se dostane někam ven? Ale opravdu ho to pobaví, takže se i krátce uchechtne. Je to roztomilé, že se někdo tak zajímá.
"Já taky. Zatím se měj hezky. Pa." Odpoví mu spokojeným hlasem  a hovor típne. Začíná ten pravý maraton, protože on fakt spal dost málo a jeho tváři to je opravdu vidět. Stačí jediný pohled a ví, že tohle dá sakra dost práce, aby vypadal k světu. Tam nebudou žádná tlumená světla clubu, ve kterém se všechno ztratí a to ho fakt vyděsí. Maraton, který následuje se snaží zvládnout v rekordním čase a když volá taxi, ještě pobíhá po bytě v županu. Make-up hotovo, jen lehký, aby zvýraznil oči a nic víc. Vlasy hotovo, tyhle krátké sestřihy jsou snad mnohem náročnější, než dlouhé vlasy a on se za něj momentálně proklíná ale všechno je jak má být a část mu spadá přes pravé oko.
"Tak dělej, tenhle outfit nesmíš zkazit." Napomene se nahlas a prohrabává svou skříň s myšlenkami, že prostě nemá, co na sebe, i když praská v pantech. Tohle mu byl čert dlužný, co si to na sebe vymyslel? No, teď už je pozdě brečet. Vyřeší to nakonec bílým topem s černým potiskem sahajícím do půli stehen a ukrývající část upnutých kalhot černé barvy. Na krk si pověsí dlouhý stříbrný řetízek s přívěškem, jen jednoduchý ale dost výrazný, aby vynikl. Poslední minuty před odchodem svírá v jedné dlani dlouhý kabát a v druhé sako obojí černé barvy. To už mu začne zvonit telefon, že je taxi tady. Nakonec si vezme obojí, kabát nechá přehozený přes předloktí a oblékajíc si sako spěšně opouští byt. Na očích mu sedí pilotky s černými neprůhlednými skly a jeho kroky doprovází klapot nízkých podpatků kotníkových bot, ve kterých jsou konce nohavic pěkně schované. Kabát si nechá na později, kdyby se třeba chtěli projít.
"Jsi nervózní, jak kdyby to bylo první rande v životě." Houkne si pro sebe a protočí nad sebou očima. Rezervaci v restauraci stačil zařídit, ještě před celým tím humbukem. Neodpustil by si, kdyby dorazili na místo a neměli by pro ně stůl. Přesně v osm je na místě, jehož adresu mu Sena dal. Snaží se tvářit sebejistě a uvolněně, naštěstí brýle schovají hodně. Vystoupí z taxíku, o který se opře zadkem a vloží ruce do kapes. Připadá mu to zdvořilejší, než kdyby seděl uvnitř. Možná osobnější. Navíc mu může otevřít dveře, možná staromódní ale on to klidně rád udělá. Je zvědavý jestli bude restaurace v centru s výhledem na celé město dost ucházející, aby se mu to líbilo. Chodil tam rád, cítil se v ní velmi příjemně a byla dost luxusní ale na některých věcech se podle něj prostě šetřit nemá a tohle je jedna z nich.

Sena 

Když se podívá z okna a taxi je tam, několikrát se rozeběhne ke koupelně a zase zpět - to proto, že se chce doupravit a zároveň už to nestíhá! Viděl Uruhu stát před autem, nemůže ho nechat čekat. Dlaněmi si sahá na vlasy, jestli je všechno perfektní a pak opustí byt a sjede výtahem dolů. A když se objeví dole před domem i jemu sedí na nose neprůhledné sluneční brýle. Má nacvičenou chůzi celebrity, v podstatě modelky, která jasně vyzařuje sebevědomí, i když se tak uvnitř necítí, zatímco se k němu blíží, přes levé předloktí přehozenou větší černou kabelku. Na sobě má cosi, co může být stejně dobře delší jemný úpletový svetřík v černé barvě a přepásaný v pase tenkým páskem jako šaty ze stejného materiálu. Z dálky to jsou jednoznačně mini šaty. Má pod nimi krátké černé kraťásky, kdyby si někde nevhodně sedl nebo moc foukalo, ale to na první pohled taky není vidět. Na nohou má botky pod kotníček na vysoké platformě, které ho udělají asi o pět centimetrů vyšším a z nich koukají černé punčošky nad kolena. I jemu se houpe na krku celkem decentní přívěšek na dlouhém řetízku, ale na ruce se mu blyští ten náramek od Chanelu. Vlasy má rozpuštěné, natočené do měkkých vln, spadající až na prsa a kolem něho se vznáší jeho skoro dámský květinový parfém. Naprosto nikdo nemá šanci poznat, že není žena, dokud nepromluví dost nahlas, aby ho bylo slyšet. Udělal to schválně. Trochu proto, aby ho netrápil na veřejnosti a to rande si užili spontánně bez blbých pohledů okolí, že jsou dva kluci a trochu proto, aby si vyzkoušel jak na jeho dvě tváře bude reagovat samotný Uruha. Protože jestli se mu to nebude líbit, tak mají nový problém. Blíží se k němu, srdce mu buší pořád rychleji a snaží se nemyslet na to, jak dokonalé má rysy ve tváři a jak krásnou a štíhlou má postavu. Vypadá prostě...
"Ahoj..." Broukne k němu precizně nalíčenými rty, v čemž je snad mistr světa, dvěma prsty vezme brýle za nožičku a stáhne je na nos, aby se mu mohl podívat do očí těma svýma, blankytnýma a vytáhne se na špičky, aby ho mohl líbnout na tvář.
"Neboj, je nesmývatelná..." Broukne k němu, nechá si otevřít dveře a usadí se na zadní sedačku. Kabelku odloží vedle sebe k okýnku a popotáhne sukni/svetřík kousek níž, když stáhne brýle a položí si je do klína. Zhluboka se nadechne, ale to, jak si s nimi hraje, prozrazuje jeho nervozitu.
"Jaký jsi měl den?" Zkusí s ním zapříst rozhovor, ale je těžké nevidět sám sebe zpět na jeho klíně. Klidně by to tady udělal a ani se z toho nečervená.

Uruha

Začíná být trochu netrpělivý s každou minutou ale ne proto, že by mu to trvalo, spíš proto, jak se cítí. Není zvyklý na to, že je ze setkání s někým tak mimo jako právě teď. Má pocit, že by se mu vysmál, kdyby mu Sena právě teď viděl do hlavy. On měl být za hvězdu, která byla sebevědomá a vždycky byla nad věcí, jenže...Teď to tak prostě není ale musí se o to aspoň pokusit. Všechno, co si v hlavě předsevzal mu dá sbohem ve chvíli, kdy ho poprvé uvidí. Nechápe, jak může být tak neskutečný. Ví, že je to kluk a nestačí zírat, jak elegantně a stylově vypadá. Jemu se tohle prostě líbí.
"Ahoj." Podaří se mu ze sebe vydolovat a jeho hlas zní konsternovaně, jak kdyby ho vytrhl z nějakého zasnění. Je jím tak pohlcený a stačil mu jediný pohled. Tak tohle bude trapas. Jak ze sebe dostane větu?
"Vypadáš kouzelně." Složí mu kompliment a stáhne si brýle z očí, aby je neměl jako jediný. Když ucítí jeho rty na své tváři a v tu chvíli mu zlehka položí dlaň na štíhlý bok.
"Jsem vážně moc rád, že jsi mi nedal košem." Usměje se na něj  mile a skoro uvolněně, i přes svou nervozitu.  Prostě se v jeho přítomnosti cítí skvěle.
"A nebyla by to spíš odměna, kdybych chodil s otiskem." Sdělí mu ještě s nádechem pobavení, když mu otevře dveře a nechá jej nasednout. Sám obejde taxi a usadí se pohodlně. Přemáhá nutkání si sednout mnohem blíž, nos má plný jeho parfému a...Jak jen vydrží se od něj držet dál? To prostě není reálné.
"Vlastně jsem ho strávil tím, že jsem přemýšlel, jak ti zavolat, aby to nebylo trapné." Přizná se mu nakonec bez váhání a povzdechne si sám nad sebou. Koutkům se ale očividně dolů nechce.
"A co ty? Nebylo to příliš narychlo?" Zeptá se jej se starostí vepsanou v očích. Cesta trvá jen chvíli a on samozřejmě vystoupí jako první, aby mu opět mohl otevřít dveře a  pak si jej celou cestu vede decentně za bedra. Kráčí sebejistě a snaží se nevidět pohledy okolí, které si Senu měří hladovým pohledem. Tedy ta pánská část osazenstva. Začíná mít pocit, že bude žárlit nebo co?
"Vlastně se ani nemůžu divit, že máš tolik pozornosti. Začínám mít obavu, aby mi tě někdo neodloudil. Prosím." Pokyne mu, aby nastoupil do výtahu jako první a nechají se vyvézt do těch nejvyšších pater. Všechno se kolem blýská a nechají si ukázat stůl, který je pro dnešní večer jejich. U něj stojí vozík s velkou vázou a v ní kytice chryzantém, stejně velká jakou dostali oni na výročí. Slíbil mu je a on své sliby drží. Navíc chce moc vidět, výraz jaký bude Sena mít. Snad se mu budou opravdu líbit. Pomůže mu se usadit a ne, rozhodně to nenechá na obsluze. Tohle si chce obstarat sám. Nepatrně se skloní k jeho vlasům a nechá víčka klesnout, když si může dopřát pořádnou palbu jeho vůně.
"Doufám, že pro ni máš v koupelně dost místa." Neodpustí si poznámku a musí se hodně přemlouvat, aby se narovnal a usadil naproti němu. Jako první dostanou  šampaňské.
"Hm, tak nejspíš na to, abych ti už nedal důvod mi utíkat." Pozvedne ji lehce a je vidět, že si ho trochu dobírá.

Sena 

V první chvíli vůbec neví, co si pomyslet, protože Uru reaguje roztomile zmateně. Je to proto, že na něj udělal dojem nebo naopak a teď neví, jak z toho? Hned na to ale následuje kompliment a zní upřímně. Sena se pro sebe potěšeně usměje a sleduje ho, jak nastupuje z druhé strany do auta.
"Mám v kabelce hodně rtěnek, můžu najít takovou, která obtiskává." Řekne mu a začne si namotávat pramínek vlasů na prst, když Uruha mluví o tom, jak mu plánoval volat. Dívá se na něj, mne rty o sebe a uvnitř něho jeho orgány pořádají oslavy Nového Roku. Hned na to si začne malovat kolečka na stehno nad kolenem dlouhým nehtem, klopí oči a culí se.
"Jsi ze mě nervózní?" Pronese místo všeho, ale jeho oči jsou plné očekávání, když se mu podívá do tváře. Trapný je možná tak on, ale nemůže si pomoct, je z něj paf.
"Moc ti to sluší." Pochválí kontrast topu a saka, i když v duchu obdivuje spíš to, co je pod tím vším. To se mu ale stydí říct. Pak se nadechne a udělá jakési néééé, ale je jasné, že pro něj je narychlo i celé dopoledne. Taxi zastaví příliš brzy na to, aby se toho stalo víc, ale jsou přímo v centru a Sena zaskočeně vyhlédne ven. Ať už jdou kamkoliv, tady to bude drahé. Před autem honem zkontroluje svůj vzhled a vrhne po něm očima plnýma obav. Nebere tolik, aby to všechno bylo značkové a úpletové šaty najednou v jeho mysli neplní tu funkci, jakou by měly. +Kruci, příště musím do půjčovny!+ Dojde mu zděšeně. Uruhova dlaň na zádech ho ale příjemně hřeje a nutí ho vrhat po okolí okázalé pohledy hlásající Král a Královna, hlavně uhněte z cesty. Dovede být pyšný, když chce. Dělá, že si žádných dalších očí nevšímá, protože jeho zajímá jen ten, vedle koho jde. Vstoupí společně do výtahu a tam po Uruhovi vrhne další zaskočený pohled, ale studené oči roztají při tom komplimentu a kouzelně se na něj usměje. Mohl by mu říct, že má úplně stejný strach, mnohem větší, ale rád se vedle něj cítí cenný.
"Oni nejsou ty..." Řekne jednoduše, ať už to znamená cokoliv, ale to už vstupují do restaurace a Sena se ocitne ve světě, ve kterém by moc chtěl žít. Dá to práci neslintat na všechno kolem a tvářit se, že je tu ob den. Opravdu velkou. A pak spatří ty květiny. Ohlédne se po něm s dlaní před ústy a jakmile k nim dojde, skloní se, aby si mohl přivonět. Dívá se na ně hodně lidí a Sena září štěstím jako lampiónky v červené uličce. Nechá se jím usadit ke stolu, nejradši by si to všechno natáčel, aby se tím později mohl opíjet pořád dokola a vytahovat se před klukama, ale nejde to. Okouzleně ho sleduje, jak si sedá naproti a začíná mít toho všeho a především jeho a jeho chování plnou hlavu. Takhle nějak se chovali dobře vychovaní japonští muži, když usilovali o svoje ženy. Úžasné!
"Je to hodně troufalé, když mě jako první napadne způsob jak ji... hm... znehodnotit?" Vrhne po něm neplánovaně eroticky podbarveným pohledem. Květiny a vana... hned by věděl, co s nimi. Sleduje, jak jim číšník nalévá a neujde mu ani značka. Nejradši by si zatleskal. Uchopí sklenku za nožku a přiťukne si s ním.
"Kdyby na to došlo, nechám ti vzkaz na zdi... to je těžší, než zrcadlo." Provokuje ho dál, ale prostě to nejde ovládnout!

Uruha

Nemůže za celou tu dobu dostat jeho kompliment z hlavy. Jemu, že to sluší?? Proti němu si připadá trochu jako chudý příbuzný. Měl si dát víc záležet! Těší ho, že se mu líbí a dokáže si to dost dobře přiznat. Ale sám si to teď momentálně nemyslí, hlavně po pohledech okolí. Jak kdyby mu chtěli všichni ukrást. A s  tímhle má soupeřit? No to si pěkně zavařil. A to ještě neví, že to není to jediné, s čím se bude muset poprat.
"Hm, začínám vážně doufat, že ti tohle tvrzení vydrží ještě dlouho." Naznačí mu, co se v něm odehrává ohledně Senova pokukování po okolí. Vážně se mu příčí pomyšlení, že by tohle řekl o někom jiném? Kam tohle celé ještě může zajít? Jeho sebevědomí v tuhle chvíli povyskočí, když se mu květiny líbí a očividně je nečekal. Tohle by mohl být dost dobře bod pro něj. Září úplně neskutečně a on má pocit, že tohle by mohl dělat klidně každý den. Vždycky ho něčím překvapit? Začíná to s ním být opravdu vážné. On sám se spokojeně usmívá a trochu překvapeně zamrká, nad Senovým...jak to jej popsat. No rozhodně mu z toho začne být pěkně horko a k tomu si to dokáže dost dobře představit. Proč ho jako první napadlo znehodnocení v tom intimním slova smyslu. Začíná si zvykat na fakt, že i když je Sena kluk, tyhle myšlenky jsou mu prostě příjemné. Minulou noc vycouval ale protože si nebyl jistý tím, co by se mohlo dít dál. Teď už si začíná uvědomovat, že si jeho přítomnost nedokáže odpustit. Už jen to, že mu volal hned dneska mu dostatečně napovídá, jak se věci mají.
"Hm ne." Odtuší jako první, když se zastaví se sklenkou na půl cesty ke rtům a podívá se na něj přes její kraj. Počká si až číšník prozatím odejde. Menu už je naplánované a mají chvilku na vychutnání skleničky.
"Možná bych měl pořídit ještě několik, aby těch květů náhodou nebylo málo. To bych přece nemohl dopustit." Nechá se velmi lehce strhnout na jeho vlnu. Jednu kytici na vanu, druhou kytici do ložnice...Kde sakra mají led, když ho jeden potřebuje? Udrží se jen tak tak, aby nezabořil alespoň ruku do kbelíku s lahví vedle jejich stolu.
"A směl bych vědět, jaký vzkaz by to byl?" Nakloní se trochu blíž ke stolu, aby se mu mohl upřeně podívat do očí a odloží sklenku na stůl. Doušek byl výborný ale pohled do Senových očí je pro něj mnohem lepší.
"Možná bude lepší, když mi to řekneš. Ne, že bych se nesnažil ale dobrá motivace má někdy mnohem lepší efekt." Vážně se tu s ním snaží flirtovat? A ještě tak pitomě? No, už to tak bude. Musí se trochu narovnat, když je jim předkládán předkrm. Ústřice s kaviárem. Nic jiného mu ani na mysl nepřišlo, když objednával tohle místo.
"Dobrou chuť, Sena-chan. Snad jsem se ti trefil do vkusu. Myslím, že tahle chvíle si menšího nezaslouží. Budu jen doufat, že si třeba nějakou tu odměnu donesu sebou domů." V očích se mu blýskne a na rtech se mu objeví další z jeho úsměvů. První měl namysli třeba rtěnku na rtech ale začíná mu docházet, že by se vůbec nezlobil, kdyby si odnesl něco mnohem většího, i když...Co bude kruci dělat, kdyby k něčemu podobnému fakt došlo? Nenápadně polkne ale nedává na sobě nic znát. Tohle bude jeden velký trapas až...Pustí se do svého předkrmu a po očku jej sleduje, jestli mu opravdu chutná. Sám jí jen poskrovnu, aby si plně vychutnal jednotlivá gesta a mimické záchvěvy osoby před ním.
"Copak mi o sobě povíš? Rád bych se o tobě dozvěděl, co nejvíc. Ostatně, proto jsem tady. Není to vyloženě jen omluva za mé chování." Natáhne přes stůl paži a jemně se dotkne konečky prstů jeho dlaně v letmém pohlazení a zase ruku pomalu stáhne. Sám si není úplně jistý, co to udělal ale ví, že to prostě udělat chtěl.
"To, že mi dokážeš velmi obratně zamotat hlavu už vím. Je to dost ale zároveň hrozně málo na to, co bych chtěl." Pokračuje v konzumaci svého předkrmu, dokud nesní opravdu všechno. S úklonou poděkuje obsluze, když jim talíře odnese, jakmile jsou hotoví oba dva.
"Nechal jsem nám připravit humra na másle. Doufám, že ti přijde k chuti." Připraví jej na hlavní chod menu, aby ho případně ještě mohl změnit.
"Samozřejmě si klidně můžeme dát cokoliv jiného. Výběr je tu pestrý."