Ruki x Toshiya - Chceš mě snad znásilnit? - část 3.

(Toshiyův byt)

Ruki

"To jdeš na to hodně zvláštně." Řekne mu, ale pořád mu oplácí dlouhý pohled do očí, zatímco jsou jejich tváře jen malý kousek od sebe. No... nemají, ale to přece neznamená, že... A proč ne, protože si to myslí Ruki nebo proto, že se to obecně očekává, že se vztah začne schůzkami a vrkáním? Jak kdyby to sám někdy praktikoval. Jenže to nebyly vztahy, to byl... sex. Očima říká všechno to, co nevysloví nahlas. To převracení úvah v hlavě, připouštění, že volno opravdu moc nemá a Toshiya zjevně taky ne... Dotek na tváři, to jemné pohlazení, se mu moc líbí. A pak zalapá po dechu, když po něm Toshiya skoro vyjede, že to celé myslí vážně.
"Nemůžeš se mi divit, že mi to tak trvá pochopit, když jsi mi ještě po probuzení tvrdil úplně jiné věci! Chtěl jsi mě vykolejit, trápit a najednou se tady bavíme pomalu o chození!" Utrhne se na něj znovu.
"Stejně ti pořád nevěřím, že se mi pak nevysměješ." Mračí se na něj nahoru. No a s tím Reitou, to ho vytočí úplně.
"Ty hele nenavážej se do něj!" Strčí do něj, ale už zase si spíš zlomí prsty, jak pevná má prsa. Rei je jeho nejlepší přítel už dlouhé roky a... +A zabije tě, jakmile se to dozví. Nebude s tebou mluvit...+ Ruki se jemně kousne do spodního rtu, ale vrátí pozornost Toshiyovi.
"Nenašel, protože by tě to nebavilo. Tys mě nechtěl nechat obědvat, chtěl jsi mě ohnout na lince!" +Ale koupil ti oběd, než jsi se probudil, to je pravda.+ Toshiya je na něj příliš přímočarý a chladnokrevný. Vůbec se mu nelíbí, co říká, i když jsou jeho slova naprosto pravdivá. To nemohou. Nikdy spolu nebudou chodit tak, jak spolu dva lidé chodí. Dlouze se nadechne, ale po jeho posledních slovech se konečně usměje a je to snad poprvé. Výraz jeho tváře to dokonale změní. A pak nechá víčka klesnout a vyjde mu svými rty vstříc. Právě propadá peklu, ale to mu šlo vždycky dobře a Lucifer naproti němu je neskutečně sexy. Mohl by mu tak klidně říkat, mohl by tak vypadat, padlý anděl... Vlastně v ten okamžik, kdy si připustí, že by spolu ten tajný románek mít mohli, zavibruje celé jeho tělo správnou touhou. Něčím zakázaným a chutná to moc dobře. Povytáhne se na špičky, aby mu byl blíž a zatnuté dlaně povolí, aby je přetočil a pohladil ho s nimi po prsou. Nahých a vysportovaných prsou. Toshiya má na sobě jenom ten ručník a to samo o sobě je silně dráždivý vjem. Vyjede dlaněmi kousek výš, promne jeho ramena a obejme ho kolem krku, když se k němu sám přitiskne blíž.

Toshiya

Jen se potuleně usmívá ve své hlavě, jak se Ruki vztekal nad navážením do Reity. Ne, tohle on si prostě odpustit nedokáže a bude to dělat dost často. Klidně se může zase vztekat, o to to bude lepší. Tím si je naprosto jistý. Nechce se ale pro jistotu v tuhle chvíli oddalovat od Rukiho rtů, protože hrozí, že tu pusu prostě nezavře a on už další ujišťování nesnese. Je to snad poprvé, co někoho přemlouvá. A pro jednou to vážně stačilo. K jeho nebo spíš Rukiho štěstí slova zafungovala a konečně se mu přestává bránit. Uvědomuje si, jak moc ho chce, jak po něm jeho tělo doslova touží a prostě si zamanul, že si zrovna jeho nechá. Nic složitějšího si vážně vymyslet nemohl ale....Copak se někdy ohlížel, jestli je něco vůbec možné nebo ne? Spokojeně si vydechne pod dotekem jeho dlaní na odhaleném hrudníku, stejně jako jeho klín reaguje na Rukiho blízkost a oplácení polibků, kterým dává mnohem větší razanci a vášnivost. Už se nechce krotit, už to ani není potřeba. Jen ať na to nezapomene a  klidně se mu o tom může zdát. Jakmile touha překročí hranici únosnosti, prostě jej vezme do náruče, zaklene si jeho nohy za své boky a vykročí s ním po paměti po kuchyni, až ke stolu, kde jsou ještě pozůstatky pozdního oběda, společně s  hrnkem, ze kterého pil. Usadí ho na desku stolu, aniž by jej přestal líbat a plynulým pohybem paže smete nekompromisně všechny věci na zem, pak zjistí, že to vzal opravdu důkladně a odnesl to i jeho laptop. Ale teď na tom nezáleží. Bez váhání mu přetáhne triko přes hlavu a odhalí hrudník, který si nepokrytě prohlížel několik dlouhých minut nad ránem, když ho sem přinesl. Jeho dlaně se po něm rozběhnout, jak kdyby nevěděly, kde se jim líbí nejvíc, neminou ani bradavky, ale nakonec skončí na zapínání kalhot, se kterým se štíhlé prsty obratně poperou.
"Pomalu chození? Jak pomalu chození." Zavrčí na něj ledově, když mu až teď  dojde, co to vlastně řekl.
"Já myslel, že jsem se vyjádřil dost jasně. A považ se lézt do postele ještě s někým jiným." Upozorní ho se známkou vzrušení a v jeho hlase zazní majetnickost.
"A je mi úplně jedno, kdo a kde tě bude svádět." Mluví, jak kdyby věděl, že to někdo dělá na každém kroku ale kruci, kdo by si to nemyslel s tím jak Ruki vypadá? Znovu si uzme jeho rty, než se oddálí, jak kdyby mu něco došlo. U toho mu stejně rozepíná ty kalhoty a zvedá jej, aby mu je mohl stáhnout pod zadek a pak z nich i svléct.
"A už vůbec nepřemýšlej o tom, že budeš spát s ním." Ozve se v něm osten žárlivosti a je jasné, že naráží na Reitu. Taky na koho jiného. Bylo dost fotek, které vypadaly víc, než podezřele. Odstoupí od něj o krok, aby mu ty kalhoty mohl stáhnou úplně i s prádlem a zahodit někam za sebe. Napasuje se mezi jeho stehna a přímočaře mu sáhne do klína, aby ho přinutil nemyslet na nikoho jiného, než na něj.

Ruki

Brzy ucítí, jak se Toshiyův klín zpevňuje. Aby taky ne, když ho má asi tak v úrovni břicha. Polibky se velmi rychle prohlubují a zrychlují a brzy si hlasitěji vzdychne i Ruki, když se jako peříčko ocitne na jeho rukou. Chytí se ho jen o to pevněji a nechává se nést, ale napadlo by ho, že skončí spíš v té parádní posteli, než na stole. Je to další z Toshiyových nedočkavých projevů. Asi se bude trochu stydět. Mírně se pod jeho rty zakloní, zatímco se ozve ohlušující rána, jak na zem sletí talíř, hrnek, příbor a dokonce i něco většího a těžšího. Chtěl by se tam ohlédnout, ale Toshiyovy polibky mu to vůbec nedovolí, takže musí potlačit zvědavost a nechat si ji na později. V příštím okamžiku už jde jeho tričko dolů a odhalí jeho největší nejistotu. Musí si v duchu několikrát dokola zopakovat, že Toshiya už ho v noci viděl a kdyby s tím měl problém, teď by ho tu nesváděl. Kromě toho, jeho oči mluvily za všechno. Stačí mu opravdu málo úsporných pohybů, aby svými velkými dlaněmi obsáhl celou Rukiho přední plochu těla a Rukiho to dostává do kolen. Je to hrozně příjemné. Vůbec mu nestačí jakkoliv vzdorovat, když je tak rychle a nedočkavě svlékán, vlastně nestačí skoro ani reagovat, jen se ho přidržovat a vracet mu polibky co nejobratněji. Znovu si zavzdychá, když ucítí jeho ruce v klíně a to mu zatím jenom rozepínají kalhoty. Překvapeně a trochu omámeně otevře oči, když na něj Toshiya najednou promluví a ještě mu tu skoro vynadá. Jeho hlavince to v tomhle rozpoložení chvíli trvá, než jí plně dojde, o čem to mluví. Co? On má strach, aby mu nezahýbal, když se tak dlouho neuvidí? Ten to tedy bere od podlahy.
"Vždyť jsi říkal, že to stejně nebudeme nikdy moc prozradit...Ty to na světovém turné vydržíš?" Dráždí ho, když už nic jiného dělat v podstatě nemůže. Podle Rukiho je z nich dvou on ten hodnější, co snese déle abstinovat. U Toshiyi si to nějak vůbec neumí představit. Chytí se ho krátce za předloktí, když si ho nadzvedne jako panenku, aby mu stáhl kalhoty i se vším ostatním, co na sobě ještě měl a v tu chvíli má chuť srazit kolena k sobě, ale Toshiya mu to nedovolí a postaví se tak, aby tak maximálně sevřel stehny  jeho boky. Moc dobře ví, koho myslí tím jím. Pozvedne bradu v nic neříkajícím výrazu, který by mohl dost dobře znamenat, že když s Reitou nikdo nikoho nemají, spí samozřejmě spolu, přece nebudou za mnichy.
"Hmm a u vás je to kdo? Die? Shinya?" Vrací mu to, ale užívá si žárlivost, která z Toshyii promlouvá. Je mu to hrozně příjemné. Nic dalšího už není schopný vymyslet, protože mu Toshiya sáhne rovnou do klína, on si hlasitě prudce vzdychne a málem ho to odešle na záda.
"Toshi-chan..." Splní mu jedno přání po probuzení, když ho takto osloví. Ta erupce všeho potlačovaného uspokojení je naprosto nezvladatelná. Jako by mu vlastní tělo vyčítalo, že ho tak dlouho zanedbával.

Toshiya

"Hm..." Odkývá mu v podstatě svou abstinenci. Oni si všichni myslí, že je to trochu jinak ale během turné zas tolik času nemá, aby myslel na cokoliv jiného a když už...Ne, zas tak často to nebývalo.
"Teď od toho budu mít tebe." Zavrní tiše, když se pohne dlaní v jeho klíně a užívá si jeho povzdech, stejně jako vyslovení jména, které chtěl slyšet už po probuzení. Teď je to ale mnohem lepší.
Navíc, jsou tady vymoženosti jako video hovory, takže..." Nedořekne to a nechá pracovat Rukiho fantazii, tedy snad bude pracovat tím správným směrem. On si v tomhle ohledu umí dost dobře poradit. A bude mu úplně jedno, jestli někdo vedle v pokoji bude nebo ne.  Co se mu ale líbí míň je představa, že s Reitou něco má. Tohle pomyšlení prostě nesnese ale bude se s tím muset smířit. Ne, rozhodně za ním nemůže jezdit na tour a držet ho od něj dál.+Nebo ano? Ne.+ Stejně si pořád tak trochu převrací jeho otázku na to, s kým spal nebo spí on. Mezitím už se jeho zatím v podstatě volná dlaň posouvá níž po těle a stiskne roztouženě štíhlé stehno, aby si ho pozvedl o kousek výš a přitiskl se klínem, který pořád ještě kryje ručník blíž k němu. Tentokrát je to on, když mírně zakloní hlavu a tiše si povzdechne. Jen díky pohledu na něj, jak sedí na stole by byl schopný se nechat odpálit a tohle už byl prostě příliš na to, aby se dokázal ovládnout.
"Štvalo by tě, kdybych s někým z nich spal?" Vrátí mu otázku otázkou a konečně se zbaví otravného kusu látky, který má ještě na sobě.  Ještě dopřeje pár pohybů Rukiho klínu, než jedno paži protáhne kolem pasu a dlaní té druhé zatlačí na jeho hrudníky, aby ho donutil se položit. Pomalu mu pozvedne jednu nožku a zapře ji o hranu stolu, za ní následuje i ta druhá a s trhnutím jej poposune blíž k sobě. Chce ho vidět, jak je mu vydaný, ten pohled si rozhodně užije.
"Nebudu spát s nikým jiným. Když už, tak tě chci zničit, až se vrátím a věř, že se mi to povede." Vlastně mu to ani nepotvrdil ani nevyvrátil a ještě chvíli ho nechá trápit, stejně jako on trápí jeho. Nasliní si prsty a samozřejmě si počká, aby ho Ruki dobře viděl. Chce vidět tu touhu v očích, kam až ho dokázal dostat. Tohle prostě k životu potřebuje.  Nakloní se nad jeho tělo, položené na stole a polibky pomalu stoupá od pupíku, středem hrudníku až ke krku. Jistí si ho za bok, aby mu nikam neutíkal a nasliněnými prsty míří kolem jeho přirození až ke vchodu do jeho nitra, kde ho začne drážděním hnát na vrchol blaha. Tedy spíš pod něj, poslední krůčky si nechá na později až...
"Řekni mi tak ještě jednou." Pobídne ho tiše, trochu ochraptělým hlasem, když se dravě vrhne bledou kůži, na jeho krku. Nejspíš mu tam zanechá pěkné památky ale to už si vůbec nezvládá uvědomovat. Nedokáže se krotit, už se dost držel zpátky předtím a teď to ani zkoušet nechce. Pak se bude se vší starostí náramně bavit, až mu za to bude nadávat a bude mít problém si sednout. Nedává mu příliš času na přípravu a jakmile jeho nitro dostatečně povolí, aby mu spíš neublížil, dráždivě se natiskne klínem blíž k němu a v ten okamžik se mu podívá upřeně do tváře. Do té své nechá prostoupit naprosto spokojený, skoro blažený výraz, když do něj proniká prvními centimetry. Musí prostě vidět, co s ním dokáže jen tohle udělat a on sám si to samé užije i u Rukiho. Nespěchá. Ví, že tohle urychlit ani nejde, aby to nebylo spíš nepříjemné. Jakmile se uvnitř něj pohne poprvé, už se jeho tempo jen zvyšuje, stejně jako se stupňují jeho vzdechy skrze zatnuté čelisti.

Ruki

Teď od toho budu mít tebe... to zase vyznělo... on byl vážně divný... Jenže teď už se tomu Ruki v duchu směje. Jednou dlaní se pevně drží okraje stolu, druhou jeho předloktí a zavírá oči pod dotekem ve svém klíně, ale Toshiya ho přinutí se na něj podívat, když mu naznačí, že budou nejspíš dost často praktikovat sex po telefonu. A už zase se ho vůbec neptá, jestli by byl ochotný něco podobného dělat nebo ho ta představa vůbec vzrušuje. Ruki většinou potřeboval nějak odpálit, aby se odvázal a radši si nechce ani představovat sám sebe, jak u toho sedí proti monitoru. Přesto Ruki svoje myšlenky na odiv nedá, protože si musí povzdechnout nad tím, jak jde jeho stehno výš a blíž proti Toshiyovu klínu.
"Když budeme oficiálně spolu? My ale nebudeme oficiálně spolu..." Vlastně mu vůbec neodpoví, ale kdo ví, jestli Toshiya na odpověď vůbec čekal, když ho nekompromisně přiměje, aby si lehl na desku jídelního stolu. Ruki je z něj pořád značně nesvůj, i když mu nevzdoruje, jen upře oči na strop nad sebou. +Pro pána...+ Stačí si jen pomyslet, protože si nikdy nepředstavoval, že se na něj někdo vrhne podobným způsobem a tak dobyvačně. Cítí se příliš... naze... ale jaksi celou svou osobností, která je nucena se naprosto podřídit. Prudce se nadechne, když jdou jeho boky výš. Toshiya si přeje, aby zvedl nohy a opřel je o hranu stolu, udělá to, ale jeho tváře už zase hoří a není schopný se na něj studem ani podívat. Skutečně mu dovoluje, aby s ním tohle dělal? To je šílené... Popojede na desce blíž k němu a srdce se mu u toho skoro zastaví, ale zároveň ho vnitřně zahřeje Toshiyovo další prohlášení. Kdo ví proč mu to naprosto věří.
"Jsi psychopat..." Řekne mu vlastní kompliment, ale hřejivým tónem hlasu. Konečně se na něj podívá, ale je to jenom proto, aby viděl, jak Toshiyovy nasliněné prsty míří dolů k jeho klínu. Trhne celým tělem, když se ho dotkne v klíně a míří rovnou dozadu, ale zároveň ho konečně obejme rukama, když se nad něj položí. Trochu si osahá ty jeho svaly na zádech a ramenou a pak mu rukama zajede do vlasů. Víc už nezvládne, než ho za ně tahat a u toho pravidelně vzdychat, protože Toshiya zrovna podniká útok na jeho tělo. Vzdechy se brzy změní v steny a Ruki tak silně zapírá chodidla o desku stolu, až mu jedna nožka sjede a způsobí mu tím prudkým pohybem ještě větší muka. Náležitě to hlasově okomentuje. Toshiya je jako uragán, drancuje jeho krk a Ruki mu bezmyšlenkovitě vychází vstříc, když stále dokola opakuje jeho jméno. Brzy je natolik bez  sebe, že už zatíná nehty do jeho ramen, až to musí bolet. První okamžiky jejich spojení nejsou nic příjemného a to ani přes to, jak se Toshiyovi povedlo, připravit ho o rozum. Je to prostě proporcionálně trochu náročné, jenže když se na něj podívá a vidí jeho výraz, je jím dokonale pohlcený. Jeho tělo se dokáže přizpůsobit, i když mu to trvá, bolest se mísí se slastí a on už nevnímá skoro nic kolem sebe. Jestli ho chtěl zničit, tak se mu to daří a to teprve začínají. Ten stůl je z masivu, vypadá, že s ním jen tak něco nepohne, ale teď si Ruki připadá jako na vodní posteli i přes tyto kvality.

Toshiya

Krátce se zasměje do jeho kůže po označení, kterým mu snad ještě nikdy nikdo neřekl. O oficialitách se klidně můžou bavit později. On prostě nepotřebuje, aby každý veřejně věděl s kým spí. Hlavně, že to ví on sám, no ne? Představa, že se ho budou hodiny a hodiny vyptávat mu leze na nervy už teď. Možná jednou přijde čas to změnit ale zatím..nad tím rozhodně přemýšlet nechce.
"Jsem psychopat." Zavrní do jeho kůže s nádechem vzrušeného pobavení, když proti němu po pár tempech prudčeji přerazí. Levou dlaní si ho jistí za stehno, aby mu nikam neujížděl a pravou má opřenou vedle jeho těla a  mírně pokrčenou. Ví, že si tím dá pěkný trénink, jak se o nic opírá a napíná svaly ale to mu vůbec nevadí.
"Kdybych nebyl, tolik by tě to nebavilo." Zahlásí sebejistě a následuje další prudší příraz, který jej donutí znovu mírně zavrátit hlavu a hluboce zasténat. Tohle ho jednou zabije ale vážně. K tomu jeho jméno z Rukiho rtů, které zní mnohem lépe, než kdykoliv jindy a...je v samotném pekle. Do nebe by nešel asi za milion yenů. Dokázal ho zkrotit, klidně mu pak Ru může nadávat nebo po něm prskat ale ví, že tohle dokáže. To je přesně to, co od toho celého očekával, co chtěl. Dost už těch, kteří mu jen přikyvují, má jich za ty roky plné zuby. Klidně ať ho tou pánvičkou pak přetáhne, oplatí mu to úplně jinak, podobně jako teď. Prodlužuje jejich spojení, jak to jen dokáže snést. Nechává Rukiho klín na pokoji, dokud sám už necítí, že nemá daleko k vrcholu. Klidně do té sprchy pak může znovu, protože se kapky vody mísí s potem a pomalu mu stékají z tmavých pramenů, které stihly tak na půl uschnout. Mírně se narovná, aniž by pustil jeho stehno a volnou dlaní konečně uchopí Rukiho přirození a začne ho posílat na samý vrchol.  Ani si nedokáže uvědomit, jestli byli současně nebo Ru o trochu dřív, tolik se jím nechal unést.
"Ru-chan." Vyplyne hlasem, který postrádá jakýkoliv náznak chladu, jaký v něm vždycky bývá. Nechá své tělo napnout a pak povolit, když se dlaněmi zapře vedle Rukiho hrudi a opírá se hlavou o jeho hrudní kost, kterou před tím několikrát políbit.
"Ty jsi psychopat. Že tohle dovolíš." Rýpne si do něj ale je v tom cosi něžného a spokojeného. Mírně vytočí tvář stranou a následuje krátké uchechtnutí, když zjistí, že se o dobrý metr posunuli  i se stolem. Ještě, že pořídil tak bytelný, jinak už by byli na zemi. A pak mu oči padnout na laptop.
"Takže nejen nádobí ale už i počítač." Povzdechne si ironicky, než zvedne oči k němu a věnuje mu krátký polibek na hranu čelisti a pak mnohem delší na rty.
"Copak mě ještě budeš stát?" Následuje další úšklebek, když z něj pomalu vystoupí a ne, není z toho zrovna nadšený, že musí. Protáhne paži pod jeho pasem, aby ho vytáhl do sedu a vzápětí znovu vzal do náruče, se stehny kolem svých boků. Takto jej odnese až k posteli, kdy se společně s ním svalí do měkkých pokrývek, přetočí se na bok a dlaní si podepře hlavu. Konečky prstů si užívá jeho hřející tělo.
"Už jsi si jistý, že jsem se tě v noci ani nedotkl co?" Nadhodí s nádechem pobavení a sjede prsty až k jeho klínu, který provokativně pohladí. Tohle si prostě odpustit nemohl.
"Myslím, že budeš doufat v dnešní volno." Přisadí si ještě. On sám bude muset za chvilku vstát a sehnat si počítač, než ho začne nahánět Kaoru.

Ruki

Pokaždé, když si ho Toshiya vezme tak prudce, vydá jakýsi skoro zmučený sten a připadá si, že toho už víc ani nemůže unést. Vůbec si není jistý, že je na tohle jeho tělo stavěné, že se ještě kdy posadí, ale zároveň nikdy nezažil nic podobného. Pocit absolutní bezmoci se dávno proměnil v pocit, že je jeho tělo chrámem sexu a žádné jiné neposkytne totéž.
"Já mám rád city, abys věděl..." Odsekne mu tiše. Byl umělec, zpěvák, když stál na pódiu, všechno silně prožíval a podobné věci nebyly jiné, i když se mnohdy tvářil jako když to není pravda. Jen si zatím vůbec není jistý, jestli bude tohle to, co by mu Toshiya dokázal dát. Možná je to skvělý sex, ale život nebyl mnohdy jenom o tom a jeho černovlasý Lucifer zatím působil, že na to ostatní moc není. Neví, jak dlouho to trvá, nechává se drancovat a plenit jako nikdy nikým, jeho zvláštní hluboký hlas zní bytem v pravidelných intervalech a nakonec ho Toshiyova dlaň v klíně přinutí podívat se na dno pekelného lávového moře. Má pocit jako když se ocitne v úplně jiném světě, v uších mu hučí, jeho tělo se silně propíná, svaly zatínají a možná, že tohle je prostě něco, z čeho už se neprobudí. Před očima má mžitky, když si začne znovu uvědomovat sám sebe a to neskutečné uvolnění. Uslyší svoje jméno a pootočí tvář za tím hlasem.
"Ano, to jsem..." Souhlasí s ním poněkud ochraptěle. Jestli tohle bude dělat častěji, jak asi bude vypadat jeho zkouška a jak ostatním vysvětlí, z čeho to má?
"Hm?" Broukne na to o počítači a sám se podívá stranou. Toshiya si ho shodil, když ho sem nesl. A Ruki je z toho upřímně v šoku. Pokud tolik nepřemýšlel, čeho je ještě schopný? Ucítí jeho horké rty na čelisti, pootočí za ním tvář a nezvykle procítěně se políbí.
"Doufám, že všechno, ať to za to stojí, ne?" Pokrčí trochu rameny. Pocit, že o něj přichází, se nelíbí ani jemu, po celém těle mu přejede zamrazení, ale to už ho Toshiya posazuje. Brání se tomu pohybu, točí se mu z něj hlava a opravdu to bolí, ale je to jen chvilka, než ho Toshiya zvedne úplně a odnese zpět do pohodlné postele, kterou teď jeho tělo velmi vítá. Hned jak může, zavrtá se pod peřinu, protože z únavy a svalového vypětí mívá vždycky trochu zimnici. Podívá se do jeho tváře, která má nyní zvláštní a úplně jiný výraz. Takový klukovský, velmi příjemný.
"Hai... teď už není pochyb." Přizná mu, protože jeho tělo mu tohle bude chvíli připomínat. Jeho klín je ještě velmi přecitlivělý, takže sebou znovu trhne, když se ho tam Toshiya dotkne, ale je to jen letmé a něžné gesto. Povytáhne obočí mírně nahoru, i když má Toshiya rozhodně pravdu. Tady po tom bude rád, když se odmotá do taxíku. Teď je ta chvíle, kdy by měl být prostor pro nějaká slůvka, možná mazlení, ale pořád se nemůže zbavit zábran, které vedle něho má. Čistě proto, že by nerad, aby v tom viděl víc, než Toshiya sám.

Toshiya

"Nic menšího bych nesnesl." Prohodí klidně, na úkor toho, co všechno by ho mohl Ruki stát. Klidně ať ho stojí cokoliv. Hlavně, když to celé bude tak, jak si představuje. Zase se v něm probouzí majetnické sklony, nikdy tím tolik netrpěl jako bude od dnešního dne. Měl by nad tím přemýšlet ale zrovna teď se mu vůbec nechce. Nechá ho klidně ať si ho prohlíží a sám si není schopný uvědomit, jak se zrovna tváří. Ale po tom, co si řekli, už je to stejně jedno. Teď je na čase pustit ho kousek dál, než se měli možnost podívat ostatní. Protočí očima v sloup, když vidí, jak moc se zahalil a  rozhodně mu to není po chuti.
"Málo jsem tě zahřál?" Rýpne si do něj trochu ale celkem vřele se usměje. Zase si pomyslí něco o roztomilosti a málem by protočil očima znovu, tentokrát sám nad sebou. Tolik pozitivních pocitů v sobě neměl už dlouho a upřímně vůbec neví, jak s nimi naložit.
"Ru." Zavrní jeho jméno tiše, když zvedne pokrývku a posune se pod ni, blíž k němu. Přitáhne si jeho tělo do své náruče a bezmyšlenkovitě jej políbí do vlasů. S ním jde dost snadno zapomenout na své běžné vzorce chování. Jak kdyby jeden sex dokázal změnit tolik. Ale to spíš osoba, která s ním leží v posteli.
"Jsem jak nažraný tygr, teď chci jen v klidu odpočívat. Žádné rýpání, žádné narážky...No, ty možná jen trochu." Pohladí jej celou plochou dlaně, kterou má na jeho zádech a i boku. Mírně se odkloní, aby se mu podíval do tváře a znovu se zamračí.
"Proč mám pocit, že pořád čekáš, kdy tě vykopnu z postele a vyhodím a tebou věci ze dveří?" Zeptá se jej narovinu a jen ta myšlenka se mu vůbec nelíbí. To ho vážně viděli všichni takhle? Asi ano, ale  je to poprvé, kdy mu to začíná vážně vadit.
"Já si z tebe nedělám legraci, já to myslel opravdu vážně." Nechá hlavu zase klesnout do měkkých polštářů a nakloní se ke kraji postele, aby sáhl do nočního stolku a vytáhl krabičku cigaret.
"Měl jsem za to, že je to dost jasné." Povytáhne se do sedu po svém tichém zavrčení a jednu si připálí.  Podá ji automaticky i Rukimu, společně se zapalovačem, než si zapře chodidlo o postel a přehodí předloktí dlaně v níž svírá cigaretu přes koleno. Vypadá hodně zahloubaný, ztratil se ve vlastní hlavě.
"Nebo  co sis myslel, že se po tom všem stane? Co chceš, aby se dělo dál?" Je vidět, že začíná být zase trochu naštvaný. Po dlouhé době někoho pustil dál a jak se zdá, tak to moc úspěch nemělo. Nebo je Ruki jen opatrný? Ne, na rozklíčování myšlenkových pochodů někoho jiného on fakt stavěný není.
"Tak už mi kruci řekni, co vlastně ode mě chceš?!" Sekne po něm ne moc příjemně a sám nad sebou si povzdechne. Tohle asi úplně dělat neměl. Je to pro něj mnohem složitější, než se na první pohled vypadá.
"Pro mě za mě můžeme odjet na nějaký romantický víkend, kam jen budeš chtít ale když mi to neřekneš, tak já to fakt nevymyslím. A bude mě to stát nervy, když budeš jenom mlčet." Ušklíbne se na něj a pokrčí rameny, jak kdyby za to on vůbec nemohl. Zamilované plány nechá klidně na něm. Objedná to, zaplatí ale ať po něm proboha nechce, aby něco podobného vymýšlel. No...možná, když se bude hodně moc snažit.
"Je mi úplně jedno, co to bude stát chápeš. Udělám to. Hlavně, když..." Odmlčí se, zapře se temenem o čelo postele a podívá se do stropu. Tohle ho stojí fakt dost přemáhání, aby to vyslovil ale...je to pravda. Podívá se mu upřeně do očí.
"Hlavně, když budeš spokojený, už tomu rozumíš?" Pozvedne nepatrně obočí a má pocit, že si právě vykopal vlastní hrob.

Ruki

"To ne, jsem jen unavený..." Broukne tiše. Pod peřinou je mu dobře, má rád svoje hnízda. Pousměje se, když uslyší svoje jméno, pronesené takovým způsobem a potěšeně ho sleduje, jak se sune blíž k němu. Jako kdyby stačilo jen na to pomyslet. Schová se v jeho obětí a zavře oči. Ano, teď je mu teprve dobře. Na stará kolena to bude on, kdo se bude chtít mazlit a tulit? Strašné... Vydechuje někam do jeho prsou a spokojeně se usmívá pod dotekem jeho rtů ve vlasech.
"Budu chvíli hodný..." Zahučí ze svého místa a nechává se hladit po celých zádech. Pak se na něj ale Toshiya z ničeho nic podívá a naruší jeho pocit, který konečně získal. Proč se mračí? Přesto se nadechne, aby mu nějak odpověděl, jenže to už zase nestihne. Toshiya ho pustí úplně, natáhne se pro cigára a dokonce se skoro posadí. Tohle se Rukimu přestává líbit. Je hrozně impulsivní a nepředvídatelný. Ještě před minutou bylo všechno v pořádku... konečně...
"Hm a proč mě nenecháš nejdřív odpovědět?" Řekne mu, když si sám sedá a gestem dlaně cigaretu odmítne. Přivře na něj oči při těch dalších otázkách. Co by si měl jako myslet? Jenže to už po něm Toshiya vyjede úplně, on si odfrkne a podívá se někam do strany. A je to tady zase...
"Co po mě startuješ?" Vyjede pro změnu Ruki.
"Co po tobě chci? Dovol, abych ti připomněl, že jsi to ty, kdo chce celou dobu něco po mě! Ruki pojď sem a dělej, co říkám! Soulož, jak říkám, choď se mnou podle pravidel, která určuju já! Vždyť mě ani nepustíš ke slovu! A víkend si strč klidně někam." Začne se hrabat ven z postele, už ho má zase plné zuby. Zarazí ho jeho poslední slova, ale to už stojí, najednou se vůbec nestydí a mírně natočí hlavu za jeho hlasem, i když je k němu zády. Nakonec se k němu otočí čelem a vážně se na něj podívá.
"Budu spokojený, až se sebou přestaneš bojovat a doopravdy mi ukážeš, kdo jsi. Zkus o tom chvíli přemýšlet. Bojuješ se mnou, ale jen si do mě zrcadlíš sebe. Buď mi dáš prostor se nadechnout nebo ne a o odloučení to není, chápeš? Toshi-chan?" Rozhodí rukama a pak si dojde pro svoje věci, které jsou stále na židli. Obleče na sebe alespoň vršek, vezme si tašku a s tím nahým pozadím odejde do kuchyně, kde jsou u stolu na podlaze stále jeho kalhoty. Nechtěl, aby to celé dopadlo takhle, ale Toshiya musí pochopit, že s ním si pohazovat nebude, není žádná poslušná ženuška, která musí snášet jeho nálady. Nakonec se ještě jednou vrátí do dveří ložnice.
"Zavolej, až pochopíš, co jsem ti řekl. Chtěl jsi přece, abych mluvil, ne? Dávej na sebe pozor." Řekne mu nakonec a po chvíli se ozve kódování dveří kartou a následně jejich klapnutí.