Ruki x Toshiya - Chceš mě snad znásilnit? - část 2.

(Toshiyův byt)

Toshiya

Jen se nepatrně usměje do jeho rtů, když se ho zeptá, proč to dělá teď. +To kdybych sám věděl.+ Prožene se mu hlavou ale nahlas by to nikdy nepřiznal. On přece ví vždycky, co dělá a proč. S ním tomu přece nemůže být jinak nebo ano? Kruci, takový bordel sám v sobě nikdy neměl. Stačí mu jen jediný polibek...A už je zase moc daleko od něj. Zamračí se na něj stylem, po kterém by se každý snad vsákl do země.
"Nebuď jak malá holka, která leze do postele poprvé." Sekne po něm naštvaně, protože už ho začíná tím svým odmítáním pěkně točit. Jak kdyby si to prostě nemohl užít, když už se tak snažil a hotovo. Takhle je to přece nejjednodušší, to ví. A pak do něj strčí podruhé a on musí ustoupit o krok, jak to nečekal.
"Vážně máš pocit, že bych se chlubil tím, že jsem spal s tebou." Sykne po něm znovu. Ne, tak takhle to vyznít nemělo. Měl to být spíš, proč bych někomu říkal, co se děje u mě v ložnici ale pozdě už to řekl. Protočí sám nad sebou očima v sloup. Ještě nakonec začne mít problémy s vyjadřováním. +Co mě ještě budeš stát?+ Zeptá se sám sebe ale ta chvilková nepozornost se mu nevyplatí a dostane málem po hlavě...Cedníkem? Hodil po něm cedník? No to si dělá...
"Ale ano, svést bych tě chtěl. Když po mě přestaneš házet MOJE nádobí." Ne, že by ho nějak extra používal ale to je jedno, celé to vybavení bylo fakt dost drahé a teď se válí na zemi! A pak po něm letí i obracečka a vařečka ale před těmi už se mu podaří celkem dobře uhnout. Jen se otře o látku jeho županu na rameni. Sám vypadá, že je naprosto v klidu, ale vře to v něm neskutečně.
"Jsem nádherný a sexy, to je jasné." Odsouhlasí mu a už už sahá po cigaretě, aby si připálil a přečkal Rukiho výlev emocí po probuzení. Je roztomilý, jak se vzteká, klidně by ho hned opřel...no nic. A pak se zase zamračí.
"Pitomec a  idiot? No výborně, to už tu myslím bylo. " Mlaskne si nespokojeně ale přebírá si jeho slova v hlavě. Co mu na to má kruci říct? Že má pravdu? NIKDY! Rozhodne se to vyřešit pravdou tak na půl. Třeba se pak uklidní a může to vyzkoušet znovu a že to chce zkusit znovu!
"Líbíš se mi." Sdělí mu úplně jednoduše s pokrčením rameny.
"Hodně se mi líbíš ale ne, neštve mě jak se k sobě chováme. Baví mě to." Usměje se na něj zlověstně, když vykročí kolem pultu a tak nějak počítá, že ho bude nahánět. Dává si ale sakra velký pozor, aby po něm nehodil ještě něco.
"Nikdo totiž nemá tak trefné odpovědi jako ty." Vážně mu tu skládá komplimenty? No už to tak bude.
"Ne, nevzal jsem tě z toho stolu proto, abys tě nic ráno nebolelo ale proto, abych tě viděl pořádně rozhozeného z toho, kde se ráno probudíš a taky..." Odmlčí se, když pokračuje ve své cestě.
"Můžeš jít sem, když s tebou mluvím krucinál?" Protočí nad ním očima v sloup. Prostě ho tu odmítá nahánět po celém baráku. Kdyby chtěl cvičit půjde si radši zaběhat nebo něco podobného.
"A taky proto, že jsi byl roztomilý, když jsi spal. Chtěl jsem si to užít víc." Rozhodí rukama, když na sebe práskne slabost pro něj a promne si tvář. No super a teď to bude mít na talíři on. Že radši nemlčel.
"Můžeš si..." Odmlčí se a je vidět, jak se mu to slovo vůbec říkat nechce.
"Prosím sednout k tomu obědu nebo kafi a klidně si ho vypít. Dám ti přesně patnáct minuta  začnu tě svádět znovu ale hrozně mě štve, že to zatím stydne. Kvůli tomu, že si potřebuješ zchladit žáhu to být nemusí. Pokud chceš jít do ložnice, tak pak objednám druhé." Věnuje mu jeden ze svých sebevědomý ale naprosto upřímných úsměvů, který viděl jen málokdo. Na fotky a do kamery používá úplně jiný.

Ruki

"Cože?!" Vřískne po něm už trochu hystericky, když mu Toshiya do očí řekne, že souloží s ním by se rozhodně nechlubil. Tak jak se pohne on, tak se za pultem strategicky posouvá i Ruki, aby byla vzdálenost pořád stejná a nebezpečně se blíží k zavěšeným pánvím. Jak si vůbec může dovolit něco tak hanebného a navíc se tu ještě vzteká, že se mu povolně nedá!
"Já...nejsem... ZBOŽÍ, aby sis mě vzal v klubu jak oblečení z ramínka!" Zuří Ruki a znejistí, když se Toshiya zastaví a začne si v klidu připalovat. Celou dobu ho sleduje jako turista na safari, co vylezl na strom před lvem a ten si teď dole olizuje tlapy. Hodlá spát? Odfrkne si, až mu poodletí ofina, když mu tak nabubřele řekne, že ví, že je sexy. Pokývá hlavou jako by říkal No konečně, když mu Toshiya řekne, že se mu líbí, ale vzápětí to zabije tou větou, že ho dráždění Rukiho baví. V tu chvíli v Rukiho očích znovu zajiskří. Toshiya se dá do pohybu, Ruki sebou trhne a honem se vytáhne na špičky, aby pánev sundal z háčku. Drží jí před sebou jako štít a couvá.
"Mám trefu i na jiné věci, než jsou slova. Jak už dobře víš!" Ať už jsou to kopance, nebo cedníky, zatím se mu dařilo.
"To se ti tedy povedlo!" Odfrkne si pohrdavě a v podstatě si s ním vymění místo okolo ostrůvku. Teď má za sebou volný prostor celého bytu.
"Jen si zůstaň pěkně daleko!" Mává na něj rukou s napřaženou pánví, než si poodběhne za jídelní stůl.
"Doufám, že ti přijdu roztomilý i teď!" Křikne po něm a rychle si prohlédne, co mají na oběd. Natáhne se přes zasunutou židli k talíři, popadne do ruky zeleninovou kuličku a strčí si jí do pusy. Má hrozný hlad. Tak, už zase může! Podívá se mu vzdorovitě do očí, když ho Toshiya znovu okřikuje, aby se posadil a najedl pořádně.
"Klidně vypít?! Za patnáct minut?!" On se už vážně zbláznil... Na to prostě nebyla slova.
"Před chvílí ti bylo úplně ukradené, že to stydne." Dá si ruce v bok i s tou pánví.
"Jasně, dáš mi najíst teplé jídlo jenom když z toho kouká ložnice, to je super." Pokyvuje znovu hlavou. Tssss, ať se na něj vůbec takhle neusmívá, vůbec to totiž nefunguje! Přesto židli prudce odsune, div že jí neurve opěradlo a naštvaně si na ni sedne. Celou dobu ho propaluje pohledem a přitáhne si talíř blíž.
"Můžeš mi podat HORKÉ kafe a nové cigáro? Prosím? Ale nic nezkoušej!" Mává na něj pánví od stolu, než ji odloží na židli vedle sebe. Pro jistotu.

Toshiya

"Ale vypadal jsi tak, když usneš v clubu na stole." Pokrčí krátce rameny a spokojeně si potáhne. Už se ho radši ani nesnaží dohnat, bylo by to stejně marné. V tomhle ohledu má jeho byt prostě nevýhodu a mnoho možností úniku.+Pořídit si jedna plus jedna ale vážně.+ A pak přijde na řadu pánev. No tak to mu ještě chybělo. Trochu se zarazí, když začne přemýšlet, jestli by ho s ní vážně sundal. Nejspíš ano, nevěří mu, že by ho s ní nepraštil.
"Začínám mít pocit, že v holobytě by to celé bylo jednodušší." Zamručí si spíš pro sebe ale dost nahlas, aby ho Ruki slyšel a podívá se na něj pohledem, který jasné hlásá - To jako vážně?-
"Jo to jsem si všiml a nenechám se zmrzačit. Můžeš být sexy, jak chceš ale mám se dost rád." Rozhodí rukama s cigaretou v koutku, aby mu dal jasně najevo, že zatím zůstává v bezpečné vzdálenosti a koutky mu nepatrně povyskočí, když si přece jen zobne jídla.+No to to trvalo.+
"Ještě víc, než před chvílí věříš?" Nadhodí vzápětí odpověď a opře se bokem o pult přemýšlejíc, jak se k němu přiblížit a neriskovat tak své zdraví. To by se mu kluci vysmáli, kdyby přišel s ovázanou hlavou. Chtělo by to hodně dobrou výmluvu.
"Tak si pospíšíš." Dodá ještě s krátkým uchechtnutím ale Ruki už si sedá, tak je cítí trochu jako vítěz. Dobré jídlo jako prostředek k uklidnění. No, to si asi bude  muset někam napsat. Nejspíš to bude potřeba.
"Před chvíli to hlavně vypadalo mnohem víc...jako předehra, než právě teď." Oznámí mu úplně klidně a otočí se čelem do kuchyně, aby mu připravil druhé kafe. Bez dalšího slova a ani s náznakem povzdechu. Však on už má v hlavě plán.  Navíc, bylo v tom prosím, tak by jednou mohl udělat výjimku ale jen malinkou. Za pár minut už se vrací s kávou a v koutku nově zapálenou cigaretu. Tu Rukiho samozřejmě. Položí před něj hrnek s nic neříkajícím výrazem a vyloví filtr ze svých rtů, aby ho otočil k němu a nasměroval mezi jeho. V ten okamžik využije chvíle a vezme mu tu pánvičku, se kterou třískne o stůl.
"To bylo naposledy, co jsi na mě něco podobného vytáhl." Pohrozí mu tiše a nebezpečně a sevře kolem madla prsty. A pak s ní práskne podruhé.
"Jeden se o tebe stará a pak dostane akorát pěknou držkovou. V tom clubu tě mohl kdokoliv okrást nebo ti něco udělat, to ti nedochází. Zůstal jsi tam úplně sám." Zavrčí na něj nepříjemně  a dost naštvaně. Bože, byl tam už jen zbytek personálu, nikdo by si ani nevšiml, kdyby mu cokoliv zmizelo nebo na něj měl někdo pifku.
"Příště se na tebe s radostí vykašlu a nechám tě na pokoji, když se ti to tolik příčí." Pokračuje dál a  tentokrát jsou to jeho oči, které metají blesky.
"Jestli je to ostatním jedno, mě to teda nebylo." Třískne s tou pánví naposledy a pak i s ní odkráčí ke kuchyni, kdy ji s hlasitým řinčením zkusí pověsit. Nepovede se ale nechá ji klidně ležet na zemi.
"Co víc bys po mě chtěl? Kytky? Z toho jsem vyrostl a měnit to nebudu." Protočí očima v sloup a rozváže pásek županu, který odloží přes opěradlo barovky.
"Jdu si dát sprchu." Namíří na něj prstem.
"Sněz to všechno a nezkoušej zdrhnout. Zamkl jsem a kartu mám sebou." Protočí jí mezi prsty.
"Ještě jsme spolu neskončili." Otočí se prudce a jen v prádle vztekle odkráčí do koupelny. Bože, jak on ho hrozně štve. Jak kdyby nebylo jasné o co mu jde. +Vždyť to nevíš ty sám.+ Rýpne si sám do sebe, než za sebou práskne dveřmi a tak na hodinu má od něj Ruki pokoj. Potřeboval se nutně zchladit, i když v té sprše už byl. Zabil by ho, kdyby s ním byl ještě pět minut v kuchyni, tohle je ta lepší varianta. Snad do té doby vychladne. Vyjde z koupelny jen s ručníkem omotaným kolem boků a jako první zkoumá, jestli to fakt snědl nebo ho hodlá štvát dál. Vzápětí se ohlédne  a očima hledá pánvičku. Už je snad připravený na všechno i na frontální útok. Tady se může stát cokoliv.

Ruki

Sleduje ho, jak jde doopravdy dělat další kafe a trochu se upokojí. Složí si dlaně do klína a čeká, zatímco pokukuje po bytě a trochu si ho prohlíží. Toshiya se brzy vrátí, on si ho od něj převezme a nadechne se, aby začal odmlouvat, že oslintané cigáro nechce, ale radši si ho vezme a potáhne si. Na ty nervy to potřebuje, ať je to, co je to. Co ale nečeká je to, že vzápětí přijde o pánev. Nadskočí půl metru nad židli, když s ní Toshiya třískne a v tu chvíli je v něm malá dušička. Sice na něj hledí vzdorovitě, ale spíš jako žák, co dostal rákoskou, v duchu učitelku proklíná, ale nahlas si nedovolí říct nic. Snaží se u toho pochytat hůlky a kafe se samozřejmě částečně vylije. Dokonce něco upadne z talíře a odkutálí se to po stole. On má ale oči přikované k Toshiyovi. Prudce zamrká, když se ozve druhá rána, k níž ostře kontrastuje jeho tichý a výhružný hlas. Jak ten se umí mračit. Je to hrozivé, když je takhle blízko.
"Je sice hezké, že jsi mě zachránil, ale nemůžeš za to čekat, že ti hned dám." Umanutě nakloní hlavu k rameni, ale ozve se třetí rána a on znovu nadskočí a ztichne. Provází ho očima a vůbec se nesměje, ba ani nepípne, když pánev Toshiyovi spadne na zem. Místo toho se mu v hlavě opakují jeho slova o tom, že mu to nebylo jedno. Chvíli klopí oči do klína, než zvedne jenom je, hlavu má svěšenou jako napomínané štěňátko.
"Kytky ani ne, stačí...." Zase zmlkne a pak se mu oči nevěřícně rozšíří, když si Toshiya začne svlékat župan. Vážně si myslel, že pod ním nic nemá a že se mu tu projde jenom tak. Má, ale je toho dost málo. Provází jeho postavu očima, když mu zmizí v koupelně. Chvíli je v bytě hrobové ticho a pak se ozve zvuk dopadající vody. Vážně se sprchuje... Ruki tam ještě několik minut sedí jako zařezaný a přehrává si v hlavě všechna jeho slova. Nelíbí se mu, že je tady zamčený, ale teď s tím nemůže dělat vůbec nic. Ještě spolu neskončili... Snaží se mu nahnat strach? Přes to si talíř přitáhne a pustí se pomaličku do jídla. Je to výborné, i když už vážně trochu studené. Zapíjí to horkou kávou a u toho stihne i vykouřit tu cigaretu. Udělá mu to všechno dobře, ale vůbec neví, co si má počít s touhle situací. Jak má na tohle všechno reagovat? Toshiya byl tedy hodně zvláštní případ, nikdy neslyšel od svých známých, že by někdo s někým něco měl podobným způsobem a za podobných podmínek. To takhle jedná se všemi? Prostě si svůj milostný život vydobude? Proč to s někým nezkusí nějak normálně, copak ve svém věku neví jak na to? Toshiya je tam zatraceně dlouho a on nepřijde za celou tu dobu na nic, co by měl udělat a co s tím. Měl by se jít prostě obléct a nějak si s ním promluvit o tom, co se tady děje. Odejde tedy do ložnice, natáhne na sebe kalhoty a ponožky, ale to jeho triko si ještě nechá a zase bezradně vyjde ven. Tohle je na zbláznění. Zrovna si v obýváku prohlíží jeho kytaru, co mu visí na stěně, když se za ním dveře od koupelny otevřou a on se prudce ohlédne. Ne, vůbec si neprohlíží jeho vodou se lesknoucí tělo! Pohled k pánvi mu neujde a musí se uculit.
"Mám jenom nůž v kapse."

Toshiya

Opravdu si myslel, že studená sprcha něco změní. Změnila akorát to, že už tolik naštvaný není. Copak to Rukimu není jasné? +A co mu má být kruci jasné?+ Ptá se sám sebe, pořád dokola, když stojí už v kuchyni a prohlíží si ho, jak kouká na kytaru. Touha přiblížit se k němu je tu ale pořád a on se s tím prostě nedokáže poprat. Za to může ta chvilka u clubu. Tam to zkusil jednou, dneska podruhé a prostě se z toho nedokáže vymotat. Je k zbláznění a vůbec netuší, co s tím bude dělat. Není nadšený z toho, že se Ruki oblékl ale jeho triko se mu na něm opravdu líbí. Krátce si povzdechne na jeho konstatování o noži ale i jemu vystoupají koutky mírně nahoru.
"Myslím, že to risknu. Ta pánev se mi nelíbila víc a tvoje noha v mém klíně, byla ještě horší. Pokud mě nemáš v plánu vykastrovat." Sdělí mu úplně jednoduše a přemýšlí, jak moc se bude Ruki bránit, kdyby se k němu zkusil přiblížit znovu. Vykročí tedy k němu ale pomalu a klidně, když se zastaví těsně za ním, natáhne ruku a pohladí tělo kytary visící na stěně.
"S touhle jsem začínal." V očích má něco úplně jiného, než kdy jindy. Je vidět, jak moc mu na jeho kráskách záleží a tak to taky zůstane.
"Měl jsem ji hrozně dlouho ale už nemá takový zvuk." Povzdechne si nad stavem. Mohl by ji nechat zpravit ale už by to nebylo ono. Co ta si s ním užila, hlavně díky jeho výbušnosti. Teprve pak ruku pomalu spustí a podívá se na Rukiho, kterého vezme za boka  otočí ho čelem k sobě.
"Chutnalo ti?" Zeptá se ho tiše, aniž by ho pustil. Neví vůbec, co s ním hodlá udělat ani jak dlouho vydrží stát těsně před ním a nic neudělat.
"Víš, že my dva do sebe budeme rýpat vždycky." Sdělí mu úplně jednoduše. Protáhne ruku kolem jeho pasu a přitiskne si ho na své tělo. Tentokrát to ale není násilné, i když pořád stejně nekompromisní.
"Do včerejška jsem neměl potřebu nikoho zachraňovat." Šeptne s dalším delším povzdechem, jak kdyby mu vadilo, že jeho zachraňovat chtěl. Tak to ale vůbec není. Vlastně si to celé užil.
"Už mám plný zuby těch, kterým je jedno, jak se chovám a dělají to, co chci já." Pomalu se blíží k jeho rtům, které prostě nutně potřebuje ochutnat znovu. Prostě tomu nedokáže odolat.
"Můžu sehnat i večeři, když mi půjčíš ten..." Těkne očima někam k jejich klínům a usměje se nádechem jaké roztouženosti, kterou pociťuje, když je mu blízko.
"Nůž." Dořekne nakonec, když ho znovu políbí. Svého dobyvačnějšího stylu se zbavit prostě neumí, tohle je prostě celý on, ale opravdu se snaží krotit. Druhou rukou ho zatím ale nechytne, jen mu vtiskne kartu od bytu do ruky. Pak se s ní přesune na jeho tvář a po ní do Rukiho pramenů, které ne příliš silně ale pevně stiskne.
"Kytka je na okně v květináči." Sdělí mu, když se krátce odtáhne a podívá se mu upřeně do očí.
"Ne, že tím květináčem dostanu po hlavě, Ru-chan." Vyloženě si užije jeho jméno, které vysloví velmi pečlivě a znovu se zkusí sklonit k jeho rtům. Být daleko...ne, to prostě nejde.

Ruki

Na Toshiyově místě by se té kastrace po tom všem bál, ale on si prostě nedá říct. Přesto ho nechá přijít až k sobě a společně se zadívají na kytaru. Náhlá změna tématu Rukiho docela překvapí, protože spolu od včerejší noci nebyli schopní dělat nic jiného, než se hašteřit a nahánět se.
"Taky mám doma starý mikrofon..." Prohodí, ale je pravda, že tam má i kytaru, protože sám trošku hraje. Nezastoupil by nikoho z kluků, ale pro sebe si brnkat dovede dost slušně. Ještě chvíli si kytaru prohlíží. Tyhle basy mu vždycky přišly nepatřičně obrovské. Pak si ho ale Toshiya otočí čelem k sobě. Ruki se mu dívá do očí a čeká naprosto cokoliv.
"Chutnalo. Děkuji." Přikývne a následně si povzdechne, když stočí oči někam do strany a dolů. Nemuseli by, ale jestli hodlal být Toshiya takovýhle, tak by to Ruki z podstaty nikdy nevydržel, to byla pravda. Vzápětí na to musí udělat krůček blíž a dlaněmi se zarazí o jeho nahý hrudník. A už je to tady zase. Okamžitě se začíná mračit a nabírat do nového protestu, ale jako obvykle ho Toshiya se slovy předběhne, takže zůstane jenom u toho mračení. Musí ale vytáhnout obočí hodně vysoko. Tohle mu má jako věřit? Že mu v jeho věku byly všechny ženské jedno, že se zrovna včera zakoukal do svého nepřítele a najednou se všechno změnilo? Má to ale celkem logické vysvětlení. Vráska na Rukiho čele zmizí, když se snaží pochopit, co se může v Toshiyovi odehrávat, ale jakmile se k němu začne zase sklánět, mírně se zapře dozadu, proti jeho dlaním. Vzápětí se prudce nadechne, když mu dojde o jakém noži na půjčování to tady mluví.
"Vůbec se mě neptáš, co chci já..." Stačí jenom vydechnout, než ho Toshiya doopravdy políbí a zároveň u toho cítí, jak mu do dlaně vkládá něco jako kreditku. Karta ode dveří? +Můžeš odejít, ale nikam nechoď?+ Nebo jak si to má přeložit. Dlaň ve vlasech ho ale přinutí k povzdechu a prvnímu opětování polibku. Už to jednou udělal, na tom dvorku. A pak ho nakopl... Zmateně a poněkud zranitelně se na něj znovu podívá, když mu Toshiya osobitě daruje i květinu. Jestli je to nějaký seschlý, zapomenutý kaktus, tak ho vážně zabije. Jenže při obnovení polibku už mu neucukne. Jen víc sevře prsty proti dlaním, zatímco je má stále na jeho hrudi. Je to zvláštní pocit, dovolit si, se tomu na chvíli poddat.
"Jdeš na mě moc rychle." Pípne a našpulí rty.
"Co jsem, nějaká rajda z ulice? Jak mám vědět, co je pravé a co ne?" Říká, místo aby mu říkal, že s ním nic mít rozhodně nechce. Protože je, kdo je, protože je muž, protože Ruki nemá čas.... třeba.

Toshiya

"Neptám." Sdělí mu jako první mezi jednotlivými polibky, jak kdyby to byla nad slunce jasná věc. Začíná mít pocit, že se tu děje mnohem víc, než si doteď dokázal připustit. Už jenom to, že se po tom všem od něj nedokáže odtrhnout, mu dost dobře napovídá, jak moc v háji z něj je. Jak se mu to jenom mohlo stát?
"Snažím se tě totiž přesvědčit, že je to to samé, co chci já." Pokrčí jen krátce rameny, aniž by ho pustil ze své náruče a ani rukou nevystoupí z jeho  pramenů, jen se k němu mírně sklání a kouká mu do očí. V jeho tváří jen mírné pousmání, které mění její celkový vzhled na něco mnohem přívětivějšího,než obvykle používá.
"Rychle?" Nadhodí s mírně pozvednutým obočím, jako by řekl něco naprosto nereálného a ušklíbne se k tomu.
"Copak ty nebo já máme celé dny na to, abychom se obcházeli? Já nemám chuť na něco čekat. Jsou jen dvě možnosti buď to chceš nebo ne." Sdělí mu nekompromisně. Jemu samotnému bude za dvě hodiny volat Kaoru a domlouvat zítřejší schůzku. Je dost pravděpodobné, že by se příště viděli za měsíc ne-li později.
"Nechceš mi snad tvrdit, že ty máš najednou celé dny volno." Přeměří si ho pohledem a nevědomky jej pohladí placem po tváři.
"Kdybys byl rajda, neopřu si o tebe ani kolo, kdybych nějaké měl." Teď už si opravdu nespokojeně mlaskne. Zní to skoro, jak kdyby si ty rajdy z ulice tahal domů jak na běžícím páse. To se ale nikdy netane! A pak si dlouze povzdechne a protočí očima v sloup. Vůbec nechápe, co od něj Ruki chce a začíná být opravdu netrpělivý. Nikdy podobné věci dělat nemusel a teď se fakt snaží. Jde na to celé nejspíš blbě ale...jinak to snad ani neumí.
"Pravé...pravé. Já ti snad dám prsten, aby ti bylo jasné, že to sakra myslím vážně!" Sykne na něj tichým hlasem a už se zase mračí.
"Máš pocit, že bych jen tak z dlouhé chvíle a kvůli jedné noci, někoho tahal celou cestu z clubu, pak z taxíku? Vypadám jako Reita, abych si tím vylepšoval fyzičku a honil ego?" Protočí očima v sloup a mírně jím trhne proti svému tělu.
"Nebo co si tvoje hlava vybájila? Proč jsem to podle tebe celé dělal? Jako vtip? Jo bylo by to dobrej vtip, kdybys k tomu neměl snídani kafe a pohodlnou postel." +Copak to není jasné+ Povzdechne si znovu a podívá se mu upřeně do očí s dalším úšklebkem.
"Kdyby mi to celé bylo jedno a šlo jen o jeden sex, najdu si někoho, kdo mi nebude vyhrožovat pánvičkou a nožem. A koho nebudu muset hodinu nahánět po kuchyni, aby si vůbec sedl a poobědval." Zarazí se na konci věty a zamyslí se.
"Tak se mi zdá, že jsem si pěkně zavařil." Prohodí už s nádechem jakéhosi chladného pobavení a znovu se skloní.
"Tak se konečně vykašli na to, co si myslí hlava a poddej se tomu. Stejně to ani jeden z nás nemůže pustit do světa, tak o co jde? Já už se na to vykašlal včera, je to dost osvobozující." Znovu už těká očima mezi těmi Rukiho a jeho rty.
"Nabízím ti společné trávení toho mála času, co máme. Kdo ví, co se bude dít dál. Třeba se nakonec zabijeme tou pánví." Popustí uzdu vtipu, který se mu dostal do hlavy. Tohle si prostě nedokázal odpustit.
"Prostě tě chci a můžeš mě mlátit, jak chceš." Překoná poslední milimetry a s tichým povzdechem ho znovu políbí.