Ruki x Kamijo - Myslel jsem, že jsi chytřejší. - část 3.

(Kamijovy komnaty)

Ruki

Čekal toho hodně, především napomenutí. Za neobratnost, za přílišnou ostýchavost, za sklopené oči... a on řekl, že to bylo hezké, vážně? Srdce se mu rozeběhne o trochu rychleji a poprvé pocítí dobrý pocit, že není úplně neschopný. Nechá si zvednout bradu, když se mu podívá znovu do očí a jemně se usmívá. Tohle by mohl zvládnout, je to pro něj celkem přirozené. Znovu se napne, když se Kamijo začne sklánět níž, ale jeho dlaň na bedrech je vlastně velmi příjemná a hřejivá. Udělá drobný krůček blíž k němu, pevněji sevře jeho předloktí, znovu zavře oči a dostane velmi podobný polibek. Jen musí mírně pootevřít rty, aby ho pustil dovnitř. Je to ale jen na kraj a vlastně je to neskutečně příjemné. Zůstane ještě chvíli omámeně stát, než Kamijo prohodí, že to je snadné a on se musí vrátit nohama na zem. Kruci, málem si to začal užívat nebo co! A pak přijde nabídka s postelí. To se smí? Hned se k ní podívá a vypadá hodně překvapeně, ale musel by být asi hodně mimo, aby chtěl spát někde jinde a navíc - on bude v noci vedle něj, nikdo na něj neplánovaně nepřijde. Najednou se poprvé zcela upřímně a široce usměje a přikývne na souhlas.
"Chci." Řekne mu o něco odvážněji. Za tohle mu bude klidně zpívat celý den, to je vlastně to nejmenší, teď, když ví, že to nezní příšerně. Pak dostane trochu zpraženo za to, že potřebuje vykoupat. Nepotřebuje! Myl se jako všichni ostatní! Kami se ho ale na nic neptá a už ho zase vede ven. Skoro popoběhne, když ho na polovičce zabrní jeho dlaň a rychle se po něm ohlédne, ale jakmile spolu srovnají krok a Kamijo mu začne navrhovat, že by ho mohl svlékat i někdo cizí, prudce zavrtí hlavou a sotva viditelně sevře mezi prsty dlouhý rukáv jeho kimona, zatímco se k němu přitiskne víc bokem. Ocitnou se v malých lázních s vyhřátou nádrží, diví se, že je připravená, možná Kamijova běžná hodina? Vypadají podobně jako ty společné, jen tyhle jsou zdobenější a krásnější. Honem se na něj podívá.
"Nikdo! Jenom ty." Řekne mu a v očích už má zase ten pohled vystrašené laně. Zároveň mu ale začíná dávat najevo, že mu věří. Skloní pohled k jeho prstům, které rozbalují tmavou látku, kterou jen před chvílí zavázaly, trochu umanutě tiskne rty, ale srdce mu prudce bije obavou, aby skutečně nezavolal někoho jiného.

Kamijo

Tak dobře, právě přišel o část své postele ale ani v nejmenším mu to nevadí. Právě naopak. Nepředstavil si, že by po přijmutí této nabídky byl vnitřně tak spokojený. A pak přijdou slova, která si ani nemyslel, že kdy uslyší. V očích mu zvláštně zasvítí, když mu Ru oznámí, že na něj bude moci sahat pouze on. Samozřejmě jen do doby, než si ho někdo vybere ale...Nemohl by být spokojenější. Jen tou jedinou větou u něj neskutečně stoupl na ceně, mnohem víc, než by se v první chvíli dokázal představit. Tak rychle mu opravdu uvěřil? Bylo to vlastně logické, když mu mohl zařídit klidnější život. Ale podvědomě si přeje, aby to nebylo jen kvůli tomu, i když si to zatím nepřipouští. Pustí pomalu vázání jeho kimona, které zatím povolil jen tak na půl a zvedne dlaň k jeho tváři, aby ho zlehka pohladil. Je to spíš konejšivý dotek, než aby měl v podtextu cokoliv jiného.
"Nikdo jiný na tebe nesáhne, dokud to nebude nezbytně nutné." Slíbí mu měkce a někde uvnitř se zvedne zvláštní majetnickost vůči jeho osobě. Nejradši by mu slíbil, že už nikdy, nikdo ale to je vzhledem k místu, kde jsou holý nesmysl. A on své sliby dodržuje. Pak znovu klesne prsty o dost níž a pokračuje v započaté činnosti s jistým zaujetím ve tváři. Je dokonale sledovat, jak se postupně odhaluje bledá pokožka a vědět, že než přijde Rukiho čas, nikdo se jí kromě něj nedotkne. Neměl by ani on sám ale kdo je tu uvidí? Zařídí, aby je nikdo neviděl, to je ten nejmenší problém. Tady se bát nemusí, sem sloužící chodí, jen po jeho přímé výzvě. Tady je jeho soukromí a zde prostě odpočívá. Stačí jen rozšířit pole o ložnici a mají vystaráno. Vystoupá očima kousek výš, aby si prohlédl znovu jeho hrudník a pak zase níž, přímo do jeho klína a pravý koutek se mu pozvedne. Nechá mu kimono viset na ramenou, stejně jako v šatně, než nakonec položí dlaně na jeho hruď, vyjede po ní výš pod jemnou látku a nevybíravě mu ji shodí z ramen.
"Hm, začínám mít chuť dopřát si koupel s tebou." Povzdechne si spokojeně, než ho popožene do horké vody a sám uloží kimono na dřevěnou hrazdu opodál. Cestou vezme i košíček s mýdlem a šampony a usadí se elegantně na kraj v jeho blízkosti.
"Co by jsi řekl na trochu rozmazlování?" Broukne tiše, když se k němu trochu skloní a sám sáhne po jemné látce, namočí ji a trochou mýdla jí začne omývat Rukiho tělo. Druhou dlaní začne jemně mnout jeho rameno.
"Jen si to užij. Bude se ti to líbit, slibuju." Vábí ho, aby se nebránil jeho dotekům a on si jich mohl pořádně užit. Látkou přejíždí v jemných kroužcích a každým dlaním se blíží víc pod vodní hladinu na bříško a nakonec na pár okamžiků zabloudí i do jeho klína. On ho přece ujistí, že se nikdo jiný o něj líp nepostará.

Ruki

Kami se ho dotkne na tváři a on se mu znovu podívá do očí, zatímco mu bříška jeho prstů jemně přejedou po tváři. A slíbí mu něco, co by ještě před chvílí vůbec nečekal. Vlastně si myslel, že ho bude honit od čerta k ďáblu, jen aby ho pořádně zacvičil a dal mu co proto a teď... Je to mezi nimi hrozně zvláštní, důvěrná chvíle nebo to tak alespoň Rukimu připadá. Upokojí ho to a společně s tím se uklidní i jeho výraz, i když mu na čele pořád zůstává jemná vráska. Teď už ho nechává zcela klidně, aby ho svlékal, aby si ho prohlížel, dokonce i jeho dech je dokonale vyrovnaný. Kdo ví, co na tom Kamijo má, ale pokud je to v pořádku, tak se před ním skutečně asi tolik stydět nemusí. Neujde mu jeho poslední pohled k Rukiho klínu, ani to pousmání, které následuje. Mírně se ošije, ale pak se prudce nadechne nosem, když o látku tak znenadání přijde. Vlastně se ho chtěl zeptat na totéž, když sem spolu přišli, jestli se bude koupat i on. )
"Tak proč to neuděláš?" Podiví se tomu. Kamijo zatím vypadal jako někdo, kdo si dělá naprosto, co ho napadne, když zrovna nemá jiné povinnosti. Pak už se ale musí otočit zády a po dvou schůdkách vystoupat do lázně, aby do ní na druhé straně zase klesl a posadil se. Panebože tohle bylo něco nepopsatelného. Nikdy v tak horké vodě neseděl, nikdy pro sebe neměl takovou nádrž, nikdy to okolo takhle nevonělo bylinkami. Už jen z toho se mu ježí všechny chloupky na těle, slastně zavírá oči a přeje si, aby tu mohl zůstat až do smrti. Oči otevře až v okamžiku, kdy u hlavy uslyší jemné zašustění kimona. Poohlédne se po něm, má tvář v úrovni jeho stehen a jeho tak trochu za sebou. Seshora mu asi vidí ledaskam. Přesto se znovu vrátí pohledem před sebe a usměje se.
"Myslel jsem si, že sis mě pořídil, aby to bylo přesně obráceně." Řekne mu tiše do stoupající páry okolo, ale jakmile se mýdlo rozeběhne po jeho těle, sotva patrně si povzdechne. Už zase musí oči zavírat blahem. Brzy se k tomu přidá i Kamijova druhá dlaň na jeho rameni, Ruki mírně zakloní hlavu a bušení do bran je pro tuto chvíli zcela zapomenuto. Teď je v nebi. Zvládá už akceptovat i dotek na nahém břiše, dokonale uvolněný a ukolébaný a oči prudce otevře a vytřeští před sebe až ve chvíli, kdy znovu pocítí dotek v klíně. A naprosto okamžitě na něj zareaguje. Střelí očima dolů pod hladinu a pak se prudce rozhlédne jako by hledal něco, čím to skrýt. Sevře malé dlaně do sebe a ohlédne se, když na něj upře trochu omluvný pohled.

Kamijo

"Vážně si myslíš, že pohled na mě zvládneš?" Nadhodí jako první s nádechem sebevědomého pobavení a očima těkne pod vodní hladinu, aby viděl, jak moc dobře na něj Ruki reaguje. Jde to víc, než skvěle. Vnímá pečlivě tělo před sebou, aby se mohl prsty na rameni vrátit k místům, na která reagoval o trošku víc a těm se věnovat mnohem víc. Z klína na pár minut zmizí, aby pokračoval v očistě a dal mu vůni, která bude vábit na kilometry. Něco hravějšího mu zasvítí v očích a on se k jeho intimním partiím vrátí znovu a o trochu déle.
"Ano, obráceně to bude ale musím tě první naučit, jak vypadá ta správná starost." Zavrní tiše, když se rty přiblíží k jeho oušku a nakonec se ho i dotkne.
"Ale dobře, přece jen tak koupel měla být pro mě." Odtuší a všechny doteky zmizí jako mávnutím proutku. Pomalu vstane a bez dalšího slova odejde z lázní. Vedle v ložnici při přivolá jednoho ze sloužících, aby mu pomohl z kimona a vyčesal dlouhé prameny nahoru. Ne, vlasy si kvůli němu nezničí, i když i tak dostanou vlhkem zabrat. Jakmile se ocitne nahý, vyžene gestem paže přebytečnou osobu a zamíří lehkým krokem zpátky k Rukimu. Neoblékne se, není důvod proč by se měl halit ještě do něčeho jiného, když by to stejně za pár okamžiků svlékal. Jen ať si Ru užije pohled na něj, pokud se ohlédne. Pozvedne mírně bradu, když vykročí do lázní a na rtech mu vykrystalizuje smyslný úsměv. Obejde celou nádrž, aby stanul v jeho zorném poli a nakloní hlavu mírně na stranu.
"Varoval jsem tě." Prohodí sebevědomě, když se spustí do vody a zamíří přímo k němu. Užívá si jemné vlnění vody kolem svého těla, je to příjemné jako vždy a on si to uměl dost dobře užít. Usadí se vedle něj a vezme jej za zápěstí, aby za něj zlehka zatáhl a naznačí mu, kde by přesně měl sedět, totiž před ním a mezi jeho nohama.
"Nezapomínej, že plníš všechno, co si zamanu." Varuje ho, aby ani nezkoušel protestovat a pak jej jemným tlakem na ramena donutí, aby se o něj opřel.
"Už jsi spokojenější?" Zavrní s krátkým výdechem ale není v tom nic hraného, opravdu si jeho blízkost užívá.
"Je potřeba využít každé otázky, aby jsi udělal, co chce ty a ne někdo jiný." Odrhne mu vlasy přes rameno dozadu a znovu sáhne po kousku látky, aby mohl pokračovat v hýčkání Rukiho těla. První je hrudník, jak kdyby ho chtěl ujistit, že se nic víc dít nebude, i když se delší chvíli zastaví na jeho bradavkách.
"Je spousta citlivých míst, které se dají dost dobře využít." Prozradí mu měkce, když několikrát přejde po linii jeho šíje.
"Třeba tady." Nakloní se, aby ho na to místo mohl vzápětí políbit.
"I tady." Sjede po hrudníku, až k vnitřní straně stehen a okázale mine jeho klín.
"Cítíš to dobře?" Zeptá se jej a obrátí pozornost i k tomu druhému.

Ruki

To je rozhodně trefná otázka. Nepochybuje o tom, že Kamijo pod tím vším vypadá stejně dokonale, jako když ho krášlí drahé látky a šperky. Raději na to neodpoví, ale ani nemůže, protože vzápětí znovu pocítí jeho dlaň v klíně společně se slovy, že by vlastně měl dávat pozor, aby věděl, jak se na podobná místa sahá. Dělá všechno jiné, než soustředění. Zejména se snaží potlačit hlasitý povzdech a pak mu Kami najednou řekne, že se koupat opravdu půjde. Prudce se v nádrži otočí, zatímco sleduje jeho záda a na nějakou dobu zůstane sám. Vůbec neví, co se to s ním děje, v tomhle ohledu byl zatím pro všechny neviditelný a to, co s ním Kami dělal bylo... bohužel naprosto úžasné. Nevěděl, jestli za to může jeho osobnost a šikovnost nebo jestli by podobné pocity vyvolal i někdo jiný, ale zkrotit vlastní tělo, než se Kamijo vrátí, bylo naprosto nemožné. Tím spíš, čím víc si pamatoval jeho oči, vypálené do vlastní sítnice. Jakmile za sebou uslyší znovu pohyb, ohlédne se a už oči nevrátí. I kdyby tisíckrát chtěl hledět jenom do jeho tváře a na štíhlou šíji, když má vlasy provokativně nahoře, nejde to. Klouže očima po jeho těle, které nemá jedinou chybu, proporce všeho jsou naprosto dokonalé a symetrické a ta chůze to jen podtrhuje. Prostě na něj zírá jako kdyby přišel o veškerou inteligenci a jen otáčí hlavu v návaznosti na to, jak jde Kami blíž a vstupuje do lázně. A ano, pořádně si prohlédne jeho klín i ten dokonalý zadek. Tolik k tomu, proč se vypracoval tam, kde je. Možná by bylo nejjednodušší, kdyby sklouzl pod hladinu a dobrovolně se utopil.
"Já vím." Hlesne jenom, když se snaží přinutit vlastní oči, aby se mu podívaly do tváře. Kami se ve vodě pohne směrem k němu, Ru sebou bezděky trhne, ale je na tom něco ďábelsky uhrančivého, když ho takhle vidí. Je jako rybička na háčku, není z toho cesta ven. Kami po něm chce, aby se přesunul rovnou k němu a on to poslušně dělá i bez připomínek těch slibů. Už docela zapomněl na to, jestli ho někdo hledá, že tu nechtěl být nebo že by to třeba dělat neměli. Ucítí na pokožce zad jeho břicho a prsa a ještě něco úplně jiného. Naskočí mu z toho husí kůže po celém těle, i když je voda horká. Velmi opatrně se doopravdy opře, aby mu snad nějak neublížil a zaplaví ho lavina nekonečně příjemných pocitů. Přikývne. Nechává ho dělat, co chce, šeptat mu, co chce, snaží se pamatovat si každé slovo. Musí však pevně stisknout víčka, když ho Kami podráždí na hrudníku. Uhne mu hlavou víc do strany, když pocítí na krku jeh rty, dlouze a hluboce vydechuje nosem a začíná být naprosto uvolněný. Prostě popletený. Silně se zachvěje pod dotekem na stehnech a pokud se jeho klín chtěl uklidnit, už je to zase minulost.
"Hai, cítím..." Vydechne trochu ochraptěle něco, co musí Kamijo sám vidět a dovolí si opřít temeno o jeho rameno. Pak pootočí tvář za svou pravou rukou a bez dovolení si dovolí dotknout se konečky prstů jeho kolene a místa těsně nad ním. Už to asi nevydrží jen poslušně sedět.

Kamijo

Měl by být na podobné pohledy zvyklý. Však on moc dobře ví a rozhodně si uvědomuje, jak vypadá. Netrávil péčí o své tělo hodiny pro nic za nic. Jenže teď je to trochu jiné. Užíval si obdivné pohledy ale u Rukiho si je užívá mnohem víc. Je se sebou vnitřně víc, než spokojený a  snaží se dost dlouho rozklíčovat, proč tomu tak je. Brzy ale jeho myšlenka dokonale omámí tělo v jeho blízkosti. Je to tak dlouho, kdy se zde dám objevil poprvé. Je tak mladý, ještě pořád nedotčený a on z toho opravdu šílí. Kdyby si Ruki postavil hlavu a někomu to řekl...Možná mu věřit nebudou ale kdyby ano, je s ním konec. Dává tolik v sázku hned po prvních pár hodinách s ním a vlastně ho to vůbec netrápí. Zvláštní.
"To je moc dobře ale jsme teprve na začátku." Ujistí ho bez váhání, že má rozhodně v plánu pokračovat a jeho rty se znovu posunou na jeho šíji, kde se tentokrát zastaví na mnohem delší dobu. Líbí se mu tam stejně jako dlani na jeho stehně. Spokojeně si vydechne, jakmile se Ruki osmělí a dotkne se jej také. Je to jen letmé ale v něm to příjemně zavibruje. Tohle prostě není povinnost a o to víc to na něj působí.
"Neboj se toho, klidně se dotýkej." Protáhne volnou paži kolem jeho boku a poposune jeho prsty o kousek výš a zase zpátky, než na svou nožku jemným tlakem položí celou jeho dlaň. On sám na sobě začíná pociťovat vzrušení a to naroste, když vede Rukiho dlaň po své kůži. Mohl by se ovládnout, za ty roky už by to dokázal ale nechce.
"Mimo tyhle komnaty je dost nařízení a zákazů ale tady ne. Jsou jen ty, které určím já. Teď neplatí žádný z nich." Už i jeho, jindy pečlivě kontrolovaný hlas nese náznak vzrušení z celé této chvíle. I když kolem sebe měl spoustu osob, je pravdou, že si dost často připadal sám a to se teď pomaličku mění. Propustí kousek látky ze svého sevření a nechá ho odplout do neznáma, když svou dlaň vrátí na Rukiho štíhlé stehno a zlehka jej promne.
"Teď nemusíš myslet na nic. Nikdo tě nevidí, jen já." Broukne znovu, když už ho dál trápit nebude. Zbytek doteků, které ovládá si nechá na příště a ono příště určitě bude. Konečky prstů jej pohladí přímo po jeho chloubě. Pak kolem ní jemně obemkne prsty a bříškem palce pohladí špičku, jak kdyby si chtěl ještě chvíli hrát. Touha vidět Rukiho plně v jeho moci je však silnější. Věnuje mu několik pomalých pohybů nahoru a dolů a pak prostě přestane.
"Není to příliš?" Zeptá se jej, jak kdyby nutně potřeboval slyšet jeho hlas a jaké podbarvení si ponese. Najednou má pocit, že by mu mnohem raději viděl do tváře. Chuť jeho rtů má pořád na těch svých a moc by si ji chtěl znovu připomenout.
"Otoč se." Pobídne jej měkce a není to vyloženě příkaz, i když by odpor nesnesl. Propustí jej ze svého sevření, jen ta představa, že si ho usadí na stehna a bude moci klidně pokračovat a možná si užít i podobné pozornosti ho nutí zavřít na chvíli oči a tiše si povzdechnout.

Ruki

Tím pohybem odhalil vlastní krk k dalším polibkům, které jsou stejně vroucné jako pára v místnosti. Nutně musí přehodnotit, co si o něm myslel, totiž, že je studený. Teď mu připadá spíš jako žhavé magma. Nebo je to Rukiho vlastní tělo? Brzy se mu u ouška rozezní další sladké vábení v podobě jeho hlasu, aby se nebál na něho sahat. Bál se, ale hlavně proto, aby nedostal vynadáno. Fascinovaně sleduje vlastní ruku, jak jede po jeho kůži výš a zase zpátky, cítí ji pod prsty jako něco sametového a velmi přitažlivého. Může se divit všem těm mužům, kteří sem za ním chodili? Ne, vůbec ne.
"Žádný z nich?" Vůbec žádný? Nevtloukali mu do hlavy, že se ho jako první nesmí dotknout nikdo, než princ sám nebo ten, komu to výslovně osobně dovolí? Existoval způsob, jak by to správci poznali, kdyby se to stalo dřív? A co když se to někomu stalo a on se tím provinil? Jenže jak má pořádně přemýšlet, když ho Kamijova chlouba začíná tlačit do zad? A není vůbec zanedbatelná... Začervená se při tom pomyšlení a zároveň ho vnitřně hřeje, že on sám na něho takto působí. Přikývne na jeho slova, aby zapomněl myslet, to je ta nejsnazší cesta a sám pokračuje v jeho hlazení, zatímco Kami vrátí svou dlaň na jeho stehno a pak rovnou zpět do Rukiho klína. Ruki znovu mírně vytřeští oči před sebe, ale to kvůli té explozi pocitů a vzrušení, kterou to v něm odstartovalo. A Kami je míní hnát dál, když ho sevře v dlani a pohladí po snad nejcitlivějším místě, jaké zná. Poměrně hlasitě si zasténá, když zmučeně otočí tvář na druhou stranu a schová rty skoro v pokožce jeho krku. Příliš? +Otoč se...+ Zazní mu v mysli jeho hlas. Nechce se ani pohnout, chce, aby Kami pokračoval, ale přesto se přinutí narovnat v sedu a pomalu se točit čelem k němu. Střetnou se pohledem, ten Rukiho už je velmi zamlžený, Ru pomalu položí dlaně na jeho ramena a chce k němu co nejblíž a v ten okamžik dveře v jedné z vedlejších místností klapnou. Nejdřív není jasně patrné, jestli je to tady u nich, ale po chvíli už ano a ten někdo jde velmi rychle. V tu ránu je Ruki při smyslech, pohotovost je jeho silná vlastnost. Střetne se s Kamijem pohledem v němé otázce, co budou dělat a pak prostě vyskočí na nohy a ven z lázně jak nejrychleji dokáže. Natáhne se po ručníku, zamotá se do něj, sehne se pro prázdný džbán na vodu a taktak se zastaví za jeho zády, jako že se tu o něj celou dobu stará, když se nevybíravě a bez ptaní otevřou i dveře sem. Oba hledí do tváře vrchního správce harému, kterému si nedovolí odporovat nikdo. Konkubíny jako Kamijo to sice čas od času zkusí, ale většinou jim pšenka nekvete. Nobu-san si je prohlédne dlouhým pohledem, ale je to Kamijo, na kom ho nakonec nechá. V patách je mu dav služebníků.
"Připrav se. Dnes večer pořádá paní Aiko banket pro vysoko postavené hodnostáře a chtějí někoho, kdo je dokáže dobře pobavit nebo zatančit. Není zcela vyloučeno, že princ dovolí i víc." Řekne jednoduše na Kamijovu adresu a pak se ještě jednou podívá na Rukiho.
"A o tomhle si promluvíme později. Celý den zanedbává povinnosti a nemysli si, že si můžeš stahovat služebnictvo jak chceš. Ani ty ne, Kamijo-san." Dořekne poměrně chladně, ale nikdo odtud Rukiho nevyhání. Prošlo jim to? Bude s ním moct zůstat? Jenže není čas na žádné otázky, všichni ti sloužící jsou tu proto, aby Kamio vytáhli z vody, pečlivě ho připravili včetně prohlídky a odvedli možná na celou noc. Může jen ustoupit dozadu a dívat se.