Hromadné - Harém vládne paláci. - část 1.

(Palác)

Hyde, Inoran, Aki, Toshiya

Den, na který připravoval Senu několik dlouhých měsíců právě nadešel. Samozřejmě, že Hyde věděl, proč se stal jeho svěřencem a na co jej má připravit. Za několik dní mu ale značně přirostl k srdci a jejich vztah se přehoupl v něco, co by nikdo nečekal, ani on sám ne. Vždycky se staral o všechny konkubíny císaře a díky svému postavení dostal Senu na starost. Správce jej vybral jako dar mladému princi a on ho na to měl připravit. Trvalo jen pár dní, než společně sdíleli postel a on mu každý večer vyprávěl příběhy, vlastně spíš pohádky. Měl pocit, že ho to uklidňuje a samozřejmě neopomněl využívat svého hlasu. Naučil ho, jak se nést po chodbách, jak se tvářit i jaká slova mají ten největší účinek. Usmívat se, oblékat, prostě všemu, co sám dobře znal. Byl na něj pyšný, jakou cestu urazit za tak krátkou chvíli a věděl, že díky tomu se bude mít opravdu dobře a to hřálo na srdci.
"Sena-chan, vypadáš překrásně." Složí mu kompliment s upřímným a trochu rozverným pousmáním, když si ho prohlédne těsně před tím, než se za nimi naposledy zavřou dveře jejich starého útočiště. Políbí ho letmo na obě tváře a krátce objeme.
"Všem klesne brada, opravdu." Ujistí jej upřímně, než se odtáhne na délku paží a popožene s milým úsměvem jednoho ze sloužících, aby mu podal malou truhličku, odkud vytáhne nádherně zdobenou sponu do vlasů s květem sakury. Velmi jemně, s něžným odleskem v očích mu ji připne do růžových pramenů a pohladí jej hřbetem dlaně.
"Je na čase vyrazit, čeká nás dlouhá cesta. Ale budeme se mít dobře, o tom nepochybuj. Prý s námi pojede Kato-san, třeba budeme mít štěstí a pokocháme se." Krátce se zasměje, než lehkým krokem vyrazí z harému k povozům, kde se pohledem potká s mužem na koni kolem třicítky a neviděn a nepozorován po něm hodí očkem. Pojedou několik dní ale Hydovi to v nejmenším nevadí, bere to jako změnu v jejich životech a vítá ji s otevřenou náručí.

Aki se po skoro probdělé noci nemohl vůbec dostat z postele. Probudili jej velmi brzy, aby se stihl dostatečně připravit. Jako první ho po potřebné starosti svých sloužících čekal Inoran, který jeho společně s Rickem měl seznámit s programem dnešního dne. Musel tam jít s čistou hlavou, aby si všechno potřebné zapamatoval. Palác už byl na nohou snad ještě před svítáním. Všechno se chytalo na dnešní hostinu a  oslavu jeho včerejšího příjezdu. Dokonce měly dorazit dary od samotného císaře a během dnešní dne mu měli postupně všichni složit přísahu. Měl pocit, že snad palác praskne ve švech, jak moc bylo najednou kolem lidí. Občas se přistihne, že při výkladu Inorana několikrát usne a ten vždycky zdůrazní nějaké slovo, aby ho probral. Skoro by se mu i omluvil ale v jeho očích vidí jisté pochopení a jemu za něj vděčný. Vlastně by si lepšího senseie přát nemohli. A dokonce se ani nezlobí, když musí v jednom kuse usměrňovat Ricka, který má zase energie na rozdávání.
"Zajímalo by mě, co do sebe liješ. Já jsem na umření." Sdělí mu šeptem, aby ho Inoran neslyšel. Ten by je nejradši za to šeptání napomenul ale pořád má na paměti, kdo je Aki a jak by se k němu měl chovat. Musí doufat, v jeho uvědomělost, jinak s ním příliš nepohne. Za to v uvědomělost Ricka přestane doufat v prvních dvou vteřinách. +Tohle bude ještě oříšek.+ Pousměje se letmo nad svými myšlenkami. Svým minulým žákům mohl klidně něco vytknout ale tady to příliš nešlo.
"Myslím, že je to všechno, na co bych vás mohl připravit, princi." Ukloní se mu hluboce, když vyčerpá popis snad každé minuty dne. Trávil studováním programu dost hodin.
"Měl bych ještě jednu otázku." Ozve se Akiho hlas a je vidět, že nad něčím hodně přemýšlí.
"Napadla mě myšlenka nějak obdarovat nejvyšší, kteří mi dnes odpřísáhnou věrnost. Znáš je mnohem lépe, než já." Zvedne k němu oči a setká se s dalším upřímným pousmáním.
"Skvělý nápad, můj pane." Ukloní se Inoran podruhé.
"Dovolím si poznamenat, že pánům, kteří jsou zahlceni povinnostmi, jistě prospěje trochu..." Odmlčí se krátce a přemýšlí, jak to nazvat, aby nebyl v rozpacích.
"Uvolnění." Vypadne z něj nakonec, než se ukloní naposledy a vyčkává na propuštění, aby se mohl převléknout.
"Arigato, sensei. Můžeš jít." Propustí jej Aki a podívá se na Ricka.
"Harém vládne paláci." Uchechtne se a hned se zase zatváří vážně, když se dovnitř nahrne snad stovka sloužících a vezmou si je do parády.
Zato Toshiya na druhé straně paláce se příliš nezatěžuje s přípravami. Jeho mnohem víc zajímají knihy, do kterých poctivě zapisuje každý finanční obrat a rozpočítává potřebné položky. Nesmí nikde udělat chybu a tohle je zase po měsíci velmi důležité období. Nejradši by se na celou sešlost vykašlal a radši si to celé srovnal podle sebe. Není tu dlouho a celou dobu dává dohromady bordel po svém předchůdci. +Blbost nezná hranice.+ Promne si kořen nosu a začíná být na jeho tváři být patrný vztek. Mračit se nepřestal ani na vteřinu. Opraví už asi padesátou položku, která prostě nesedí, když se ozve zaklepání a je upozorněn, že je nejvyšší čas se začít oblékat.
"Samozřejmě." Odtuší ledově ale opravdu se zvedne a jde se připravit. Když vstupuje do sálu, který je ozdoben a stoly se prohýbají pod množstvím jídla na sobě má slavnostní oděv černé barvy s velmi nenápadným stříbrným zdobením. Všechno z nejlepších materiálů ale rozhodně na sebe neupozorňuje víc, než je nutné. Očima potká Inorana a víc se o něj nestará. Jsou tu opravdu všichni a  jemu to leze už teď na nervy.  Sálem se rozezní hudba, která upozorňuje na příchod prince. Ten se pomalu třese v nedalekém předsálí a marně přemýšlí, jestli mu to opravdu za to stojí. Ale stejně, jak před svou matkou, tak i tentokrát se obrní a vykročí vstříc plnému sálu, kde se na něj upřou všechny oči. Uvnitř umírá, hroutí se ale navenek je naprosto klidný a vyrovnaný.

Sena, Ricko, Gackt

Sena nevěřil na dobré konce, ale Hyde byl jeden z nich. Když se spolu potkali, byl jednou ze dvou čestných imperiálních konkubín samotného císaře a nad ním stály už jenom dvě ženy. První konkubína a samotná císařovna a to díky dětem, které císaři daly. Obě se ale zasadily o to, aby byl Hyde ideálně poslán někam pryč a nechal podobně vysoké pozice právě ženám. Nicméně ho měly natolik rády, že mu zajistily skvělé místo v paláci prince Akiho jako mentoru pro nadějné nové tváře. A to mohl dělat klidně až do smrti. Sena v harému nepoznal laskavost a upřímné jednání, dokud se nepotkal s ním a i tak mu dlouho trvalo, než pochopil, že to není hrané. Hyde byl takový dokonalý vzor pro všechny. Nádherný, elegantní, klidný, nekonfliktní, respektoval ostatní... nebo se tak alespoň tvářil. A on se s ním měl jako v bavlnce. Přirostl k němu tak moc, že nesnášel noci, kdy nebyl v posteli vedle něho a nemohl ho držet za ruku a naučil se od něho snad i nemožné. A teď měl být darován princi na oficiální slavnosti k jeho šestnáctinám. To znamená, že byli stejně staří. Hyde byl taky dárek, jen... vypadal za všech okolností asi tisíckrát líp, než Sena a ani se nemusel namáhat s oblékáním a líčením. A stejně na něj Sena neuměl žárlit, spíš chtěl zakousnout všechny, kdo ano. Teď byli oba nachystaní, aby mohli z kočáru po dlouhé cestě rovnou předstoupit. Sena měl vlasy vyčesané nahoru, zdobené mnoha šperky a cinkrlátky a na na sobě pudrově růžové kimono. Jen jeho střih prozradil, že není děvče. Vlastně to měli dost podobně. Byli i stejně vysocí. Nebo spíš malí.
"Arigato." Řekne Sena nervózně, oplatí mu objetí a nechá si od něho připnout ten skvostný dárek.
"Budeme ale dál bydlet spolu? A co když je ošklivý? Nebo... rozmazlený?" Strachuje se dál šeptem na adresu prince, dokud může. Takový dárek jako je on, půjde do ložnice rovnou jemu. Jestli je hrozný, Sena u toho umře, bez ohledu na Hydovu školu. Určitě. Cesta je nekonečná, ale oni se dobře baví. Mají skvělý doprovod, mohou se občas procházet, hrát hry a hlasitě se smát. A jakmile jsou v novém domově, zjistí, že nejsou jediným podobným darem. Vedle nich totiž zastavil kočár a v něm je prý žena tak krásná, že taková druhá není. Adeptka na císařovnu, kdyby tento princ uspěl.

Ricko byl samozřejmě od samého rána po boku prince, jak se od něj vyžadovalo a společně s ním procházel i rozsáhlý výklad programu dnešního dne. Většinu času mu pozornost utíkala k děvečkám, co chodily prát nebo nosily občerstvení, rýpal se koncem štětce do špičky nosu a nebyl schopný klečet pět minut v kuse, aniž by sebou šil, na rozdíl od Akiho, který doháněl spánkový deficit. Probere se až při princově uvědomělé otázce. Když mu Inoran odpoví, že nejlepší odměna je sex, neovládne se a začne se dusit smíchy. A jsou zase u toho semene, jak včera.
"Ještě se musíš doptat, jestli radši ženské nebo chlapy!" Řehní se dál, než se pokusí nacpat koutky silou vůle dolů a omluvně se zadívá do Inoranových oříškových očí. Podrží si je výrazně déle, než by bylo nutné, čistě z rozmaru a provokace. Od včera nemyslí na nic jiného, než na to, co dělali  v harému a na možnost, že nejsou omezeni jen ženami a to ho nutí hodnotit podobně všechny chlapy v okolí. Sensei si dá odchod a v té tenké yukatě má nečekaně pevný zadek. Odlepí od něj oči, aby se podíval na Akiho a znovu se rozesměje.
"Myslím, že jsme právě rozklíčovali dějiny!" Pak už ale musí oba dva jít. Celá ta velká paráda je na celý den, před princem projdou davy lidí a ti nejvýznamnější budou na konci. Pak už jen dárky.
Gackt na sobě dneska nemá brnění, ale drahé černostříbrné kimono a jeho chůze i hrdý postoj jsou jasným znakem jeho postavení a původu. Kráčí směrem k trůnu, na němž princ sedí, už chudáček vypadá unaveně, a má s sebou poměrně nečekaný dárek. Všichni si mysleli, že to bude meč a Gackt není všichni. Jakmile je na svém místě, pevně se modrýma očima podívá do těch princových a pak poklekne a zvolna opře čelo o mramor, než se zase narovná. Jsou představeni navzájem, je kolem toho plno řečí a pak složí přísahu. To on bude velet jeho vojskům, starat se o zemi a hranice a držet ho v bezpečí. V této zemi se hodně válčilo. Nakonec zase vstane a on pokyne sloužícím, aby jeho dar dopravili. Vzpínající se černý hřebec je skvost celé země Slunce a sháněl ho kruci po všech čertech jen aby nikdo neměl krásnějšího. Možná tak ještě císař osobně. Jeho dar prostě musel stát jmění.

"Myslím, že pokud jsi synem nebes, můj princi, měl bys osedlat syna pekla." Řekne a koutky mu vystoupají výš, když mu v očích zajiskří. Pár lidí, co ho zná, se tlumeně zasměje možnému dvousmyslu.

Hyde, Inoran, Aki, Toshiya

Aki se nutí nemyslet na Rickova slova, když vidí, jak se páni tváří. Jeden větší morous vedle druhého.+Jedině sex.+ Pomyslí si a nenápadně si decentně odkašle, aby se nerozesmál. Tohle celé je vážně peklo ale projde bez sebemenšího škobrtnutí, za což je vděčný všem vyšším bytostem. Vůbec netuší, jaký dar má dorazit od císaře ale jedno mu bylo prozrazeno a to, že přijede i dívka, která by mu mohla jednou stát po boku a to ho děsí ještě víc. Prostě si to nedokáže představit. Ale kdo by taky mohl v jeho věku, proboha! Teď by byl vděčný za Rickovy poznámky, protože už se zase propadá do propasti vlastní hlavy, která mu našeptává, že tu nemá co dělat. Usadí se na trůn a vyčkává na postupné složení přísahy všech. Inoran je samozřejmě jedním z nich. On se jediný tváří opravdu mile a je za jeho jemný úsměv opravdu vděčný. Vlastně ho svým způsobem uklidní.
Za to Ino se necítí úplně klidně. Je nervózní ale nenechává se tím ovládnout. Těšil se na tento den, protože je důkazem, že tohle celé není jenom vlivem jeho rodiny ale i znalostí, které zvládl za krátkou dobu posbírat. Jiní se na jeho místo hrabali hrozně dlouho a on je tu už nyní. Složí přísahu a pokyne jednomu ze sloužících, aby donesl dar. Samozřejmě, že jsou to knihy. Velmi staré a vzácné, které byly majetkem jeho otce.
"Dějiny popsány v těchto svazcích, nechť jsou pro vás inspirací, můj princi." Ukloní se mu hluboce a jakmile je propuštěn, zamíří na své místo, které mu nyní náleží. Studuje očima okolí a zastaví se až na Rickovi a pak oči zase skloní a pobaveně se usměje. Bude s ním práce ale i to zvládne, věří si na to.+Zabavit tím správným způsobem. Možná mu věnovat trochu víc času.+ Pomyslí si a pozoruje další dění.
Po něm se k přísaze dostane i Toshiya, který kráčí jistým krokem až před trůn a poklekne před princem. Stejně jako ostatní zopakuje přísahu ledovým tónem hlasu. +Dar ze všech největší, pořádek ve financích, nemáš zač.+ Pomyslí si s nádechem ironického pobavení, než vstane a nemusí se ani ohlížet, aby je sloužící poslušně přiklusal. Nese sebou menší truhlici, kterou předá Toshiyovi a ten ji částečně opře o svou hruď a otevře.
"Přijmi na důkaz mé věrnosti tyto šperky, vytvoření mistry v mé zemi. Říkají mu Dotek smrti. V jeho srdci je vložena směs jedu těch nejnebezpečnějších tvorů, kteří obývají naši zemi. Říká se, že je schopen ochránit tě, můj princi." Ukloní se. +A když ti řeknu, kolik kvůli němu zemřelo lidí, už nebudeš spát klidně nikdy, dítě.+ V očích se mu nebezpečně blýskne ale ten odlesk v okamžiku zmizí. Jakmile je propuštěn, klidně odkráčí a v duchu počítá minuty, než bude moci opustit tuhle sešlost. Má mnohem zajímavější věci na práci samozřejmě.
Aki je potěšen ze všech darů ale ten, který předvede velitel jeho armády....oči se mu doslova rozsvítí, když vidí hřebce, který je snad nejkrásnější, jakého kdy viděl. Miluje jízdu na koni a lov a tohle majestátní zvíře...je prostě dokonalé. Poděkuje samozřejmě každému z nich ale po očku pořád pokukuje po hřebci, než ho odvedou do jeho stájí. Musí se na něj hned jít podívat, nejradši by se rozběhl hned ale...nemůže.
"Arigato." Vstane, když jsou přísahy u konce.
"Vážím si velmi každého z vašich darů, nejvěrnější." Nechá koutky pozvednout v decentním pousmání.
"Vaše přísahy budou samozřejmě odměněny. Bude mi ctí a potěšením obdarovat vás." Těkne očima krátce k Inoranovi a poděkuje mu jimi.
"Vaše neochvějná píle, znalosti a dovednosti tvoří naši zemi ale odpočinek prospívá naší mysli. Poroto máte mé svolení ke vstupu do harému." Pokyne všem a usadí se zpátky na svůj trůn, když je oznámen příjezd darů od samotného císaře. +A je to tady, moje poprava.+ 
Hyde se baví celou cestu. Užívá si novou krajinu, společnost všech kolem a snaží se klidnit Senovy nervy. Zdá se, že na něj má cesta mnohem větší vliv a tím spíš, když se blíží k paláci. Naposledy mu promne ramena, když společně vystoupí. Ještě před branami se stačil převléknout. Samozřejmě, až pečlivě učesal a upravil Senu, i když to dle jeho názoru nebylo vůbec třeba. Na sobě má temně modré kimono, velmi nákladné a složité, které je poseto milion hvězd. Září na kilometry, i když jsou jen drobounké, přesto však dávají na odiv, odkud Hyde pochází. Vlasy jsou pečlivě vyčesané a ani jediný si snad nedovolí být někde, kde nemá. Ocelově šedým očím propůjčil nádech hlubokosti jemným zvýrazněním, stejně jako rtům. Nic přehnaného ale dokonale zvýrazňuje své rysy. Kráčí vedle Seny naprosto klidně, jemný úsměv doplňuje provokativním nádechem v očích a boky se mu jemně vlní do rytmu, kterým se pohybuje. Jak kdyby měl být právě tady a nikde jinde. Nevýslovně se těší, až se konečně dostanou do sálu a bude si všechno moct prohlédnout.
"Vypadáš mnohem líp, jak ona." Broukne měkce a tiše, aby je nemohl slyšet nikdo jiný a ještě si na něj dovolí spiklenecky mrknout. Podvědomě je připravený jej jistit, kdyby se cokoliv přihodilo ale věří mu na tolik....nebude to potřeba. A pak se konečně mohutné dveře otevřou a na ně a jejich doprovod se upře nepřeberné množství párů očí. Princova vyvolená kráčí před nimi a Hyde by jí vytkl hned několik věcí, protože tohle je ohled, který si nedokáže odpustit. Po očku se ohlíží po všech přítomných, v hlavě mu běhají nestoudné myšlenky, kterými všechny v duchu provokuje, než se o chvilku déle zastaví na muži v černo stříbrném kimonu. Vlastně mnohem déle, než by měl. Jemně se pousměje, promne si rty o sebe, než upře oči na svého budoucího císaře, kterému přesně jak říkal...klesne brada. +Já mám vždycky pravdu.+ Proběhne mu hlavou, když vidí, kam jeho oči směřuje a na dívku před nimi to rozhodně není.

Sena, Ricko, Gackt

Ricko musí celou dobu stát, protože je mladý a má mnohem méně závažné poslání. I tak se mu ale v jednu chvíli podaří dlouze zívnout, což neskryje úplně před všemi a zatímco se jedni culí, jiní nad ním vrtí hlavou a šuškají si o špatném vlivu na prince. Cože?? Nebýt jeho, Aki by měl dlouhé šedé vousy jako oni a samé deprese! Ze svého místa dobře vidí na celý sál, ale stojí daleko na to, aby Akiho jakkoliv povzbudil. Ten je ale samo sebevědomí a vážnost, všechny proslovy zvládá obratně a on je na něj v duchu hrdý, podobně jako paní Aiko opodál. Když se objeví sensei a cpe mu další knížky, v Akiho zájmu zadoufá, že jsou uvnitř hanbaté obrázky a návody a ne dějiny, jak tvrdí. Jakou inspiraci by tam asi tak mohli jinak hledat? Nějak se ale zapomene s jeho sledováním a mírně sebou trhne, když se jejich oči potkají. Co mělo znamenat to pousmání? Oba se pak ale podívají na Toshiyu a Rickovo obočí stoupá nahoru, když mluví o nějakých dotecích smrti.
"No, až Akimu nacpou frigidní manželku." Neuhlídá se šeptem a i když ho nemůže slyšet princ, hlouček kolem něj se začne chytat za ústa a pochechtávat se. A pak přijde na řadu ten kůň. Několik lidí si tu šeptá, že zvíře dovnitř nesmí, jiní ohromeně vzdychají a Rickovi je úplně jasné, že se generál právě stal miláčkem jeho prince. To bude podobné kvítko jako oni dva. A on by si podobného koně taky moc přál! +Kruci Aki, ty máš takovou kliku!+ Aki pak vstane, pronese své poděkování a teď je to zase Gackt, kdo působí na druhé straně sálu rozruch.
"To myslel jen dneska nebo napořád?" Zajímá se hned šeptem a zezadu ho praští někdo vějířem. Ohlédne se a nemůže uvěřit tomu, že hledí do tváře své metr padesát vysoké babičky.
"Kdo jí sem vzal?!" Zlobí se na oko, ale stará paní vypadá, že generál je spíš ona.
"Ticho hulváte! Paní matka se dívá!" Plácne ho ještě jednou.
Sena už stojí vedle Hyda na nádvoří, oči má přilepené na tu holku před nimi a nemůže uvěřit tomu, že je opravdu tak krásná, jak se říká. A navíc ji budou princi aktivně pořád vnucovat. +Teď si snad začnu přát, aby protivný a ošklivý vážně byl.+ Hyde ho sice ubezpečuje, že on je krásnější, ale jeho sebevědomí je v troskách. Oba dva jdou za ní a jejím doprovodem, Hyde samozřejmě elegantní a nádherný jako vždycky, zatímco on v prstech schovaných v rukávu drtí shintoistický amulet pro štěstí, který od něj dostal. Jeho mentor stačí flirtovat i s okolím a poutat na ně pozornost, což je chytrý manévr pro to, aby si o nich šeptali a dělali je oba žádanějšími, ale Sena to teď nedokáže. +Co když bude chtít jen jí?+ Projdou společně sálem, připadá mu, že je všude hrozné ticho, jen někdo si občas šeptá a zastaví se na úrovni té dívky. Nervozita v něm narůstá raketovou rychlostí. Jenže tou dobou už se Sena dívá rovnou do očí prince, i když je to zakázané a i když je ve tváři jako porcelán, postupně bledne ještě víc. Je... krásný. Citlivě vypadající... Dívá se přímo na něj. Sena ví, že je to na něj. Ta dívka k němu dokonce nenápadně otáčí oči. V tu chvíli se v duchu napomene, skloní pokorně hlavu a elegantně se ukloní. Znatelně se mu chvějí ruce, tenhle první pohled mezi nimi bude mít před očima i na smrtelné posteli. +Co mám dělat, panebože, co mám dělat.+ 
Vůbec při tom nemá tušení, že někdo v tomhle sále je na tom stejně špatně jako on sám. Protože se celá zeměkoule zastaví ve chvíli, kdy Gackt spatří Hyda a před chvílí rozjařený úsměv pomalu padá z jeho koutků dolů, zatímco na něj zírá a otevírá pusu. Co je... tohle je... to by mělo být zakázané. Nesmí na něj takhle hledět, moc dobře ví, čí a jak důležitá konkubína to byla, i s tím povolením na něj nesmí ani pomyslet, obzvlášť, když přivedl princovu trofej a už teď ví, že ho od dnešního dne nikdo jiný nezajímá. Musí ho u toho pohledu vidět asi tisíc očí, hlavně Toshiya, jenže... čert vem kimono, dokonale si domýšlí, co je pod ním za postavu, ty oči, ten úsměv... ty rysy... ten úsměv... úsměv...
Ricko nevychází z údivu. Už jen ta žena, co přišla, přiměla všechny přítomné zemřít na místě a ti dva kluci vedle ní... +Aki krucinál, jestli si ještě někdy budeš stěžovat, že jsi princ!+ Podívá se na něj a vidí jak a na koho zírá. Sotva patrně se usměje. +Ale no tak néééé, ještě jsme neprovětrali harém...+ Uculí se mile a oči skloní.