Hide x Uruha - Takže... čím jsem tě zklamal? Přestal bavit? - část 1.

(Uruhův byt)

Uruha

Od té společné sešlosti v restauraci neměl klidnou chvilku. Nedalo mu spát, co mu Taiji řekl a jak to celé u nich dopadlo. Toshiya byl před soudem a k tomu ta smlouva a vyhrožování Kamija. Pokaždé si přitom představil Hideho mladou tvář a bylo mu ze sebe špatně. Něčemu podobnému ho přece nemůže vystavit. Nemohl by se pak ani podívat do zrcadla. Taiji to na něm poznal. Věděl, co se mu prohání hlavou a co má v plánu udělat, i když si Uru sám nebyl tak jistý. Z jedné stránky Hideho miluje, zbožňuje chvilky s ním ale z té druhé...Copak ho může takto zničit? Bylo by to pro něj asi jednodušší, kdyby k němu nic necítil. Nebyl ve své kůži ani minulý večer v práci ani tuhle noc. Maskoval to obratně, nikdo na něm nic nepoznal a zákazník odcházel nadmíru spokojený. Dokonce dostal i tučné dýško a dáreček pro sebe do kapsy. Cestou z clubu se však ani neusmál a usnout vůbec nemohl, což mu nikdy nedělalo problémy. Jediné, co se v jeho hlavě prohánělo byly myšlenka na Hideho a na to, co hodlá udělat. Po asi hodině vstal z postele, aniž by zamhouřil oči a šel si dát dlouhou vanu, aby ještě trochu popřemýšlel. +Proč je to tak složité?+ Opakuje si pro sebe skoro celý den a u toho stíhá odpovídat na smsky, které mu chodí. Jeho odpovědi nejsou dlouhé jako jindy. Je strohý, jak kdyby se chtěl odpoutat celé ty dva dny. Nejradši by se s někým poradil ale s kým?  Kdo by mu v něčem takovém vůbec dokázal poradit? Tohle si musí v sobě vyřešit sám a to co nejrychleji. Když se blíží hodina, kdy má dorazit Hide, sedí v křesle a skládá hlavu do dlaní. Má pocit, že to prostě nedokáže. Jak by mu mohl ublížit? Ale vlastně mu tím pomůže. Ano, to si musí vtloukat do hlavy celou tu dobu, jinak to nezvládne. Po tváři se mu sveze osamělá slza, než vstane a zamíří do koupelny, kde ji bez milosti setře a upraví si obličej, aby ho nevyděsil už jen tím, jak vypadá. Musí zamaskovat to, že nespal. Pak se odebere do kuchyně, kde sáhne po lahvi vína a nalije si skleničku, aby uklidnil své nervy. Je přece skvělý herec, musí být, jinak by nemohl pracovat v clubu a teď toho musí využít. Jinak to ani nejde. Dokázal dost osob přesvědčit, že jsou jeho slova pravdivá a upřímná a teď musí uvěřit i Hide, že je konec. Bude ho to možná chvíli bolet ale to přejde. Rozhodně to bude mít mnohem menší následky, než kdyby v tom pokračovali, je o tom přesvědčený. S tímhle odhodláním a  klidným výrazem ve tváři mu jde otevřít, když se ozve zvonek u dveří.
"Ahoj." Pozdraví jej o něco chladněji, než je u něj obvyklé a pustí jej dál.
"Dáš si něco? Máš hlad?"+Uru, chceš se s ním rozejít, ne ho pozvat na večeři!+ Napomene se v duchu a krátce si nad sebou povzdechne.

Hide

Od té večeře neměl jediný důvod myslet si, že se něco děje. Uruha měl před sebou dva dny v práci a on plno školy. Poslední víkend vůbec nevycházelo, aby ho seznámil s rodiči, natož s klukama a jeho to začínalo zlobit. Předsevzal si, že tenhle víkend už to prostě klapne, i kdyby ho tam měl místo jeho směny odvláčet přivázaného za tažné zařízení na autě. Které mimochodem nemá! Jeho práce se mu nekousala o nic snáz, než jindy, ale měl za sebou první pobyt v ringu s Toshiyou a tam se dokonale vybil. Měl se hodně co učit, jeho fyzička byla proti Toshiyově zoufalá, ale i přes věčné mračení jeho soupeře si skvěle pokecali, seznámili se a domluvili si další lekce. Hide si na tom boxovacím pytli mohl představovat obličeje všech mužů, které kdy potkal a kteří by kdy mohli potencionálně spát s jeho klukem a dal jim tak co proto, že si málem ublížil. Sport pro něho! Konečně zase nastává to krátké období, kdy bude u něho doma, spát vedle něj v posteli a Uru nebude v práci, ha ha! Má díky tomu skvělou náladu, nese s sebou jídlo a flašku a u dveří si prozpěvuje. Dovnitř se nahrne jako velká voda, rovnou ho zmačká do svého obětí a řádně mu olíbá make up z tváře a když se žene do kuchyně, ani omylem si nevšimne jeho tónu, natož výrazu. Samozřejmě si všiml, že telefonáty a smsky s ním jsou trochu chladnější, ale proč by to mělo souviset s ním? Holky měly periody a Uru... co on ví, asi nevyspání. Když tady na něj čekal naposled, měl v ruce flašku a jeho nálada byla strašná. Dneska mu dokáže, že to jde a že je všechno super.
"Mám hlad, ale přinesl jsem to." Oznamuje mu, když vytahuje jídlo z papírové tašky, otevře víčko, strčí prst do omáčky a rovnou si ho olizuje.

"Dneska jsem byl s Toshiyou na boxu. Bylo to skvělý. Asi nesevřu v ruce ani tvůj zadek, ale... hm, dej mi chvíli, to přerazím." Švitoří, zatímco se hrabe v kredenci pro talíře a misky. Snědl by to z těch jednorázových, ale Uru by ho asi zabil, že je nekulturní hovado. Někdy v tu chvíli si všimne krabice na jeho konferenčním stolku. Je otevřená, kouká z ní drahý balící papír a velká mašle a v ní je ještě dražší boa. Nemá ponětí od koho, proč, ale za to ví, že je Uru používá. Podívá se na něj stylem Ty jsi na řadě jen co usne a radši otevře šuplík s hůlkami a příbory. Otázce Jak bylo v práci se záměrně vyhýbá.

Uruha

Zůstane stát u dveří jako opařený. Hideho dobrá nálada v momentě rozzáří celý byt a Uruhovi je ještě hůř. Jak to proboha teď může udělat? Copak mu může tak skvělou náladu zkazit? +Co mi to děláš?+ Zeptá se ho v duchu nešťastně. Jak mu může sundat tak krásný výraz z tváře a ublížit mu, když...Promne si tvář dlaní a snaží se nevnímat pozůstatky jeho náruče na svém těle. Pomalu zavře dveře a obejme se pažemi, aby si vychutnal poslední pozůstatky a skoro se mu zase chce brečet. Tohle je prostě příliš. Vydá se za ním do kuchyně a neubrání se tomu, aby jej s mírným úsměvem nepozoroval. Je prostě úžasné, jak z něj čiší nadšení a Uru ví, že tenhle večer by byl zase tak moc kouzelný a vzpomínal by na něj dlouho. Mohl by to nechat až na ráno a užít si to celé. Jenže by to bylo sobecké a stejně by na to celé musel pořád myslet.
"Víš jaký mám názor na zrovna tenhle sport." Začne od toho nejjednoduššího a to je mu vynadat za to, že na ten box vůbec šel. Ne, jemu se to nezačalo líbit ani trošičku a už od začátku byl prostě proti. Jeho hlas si pořád drží trochu chladnější podtón ale hrozně se k němu nutí. Nejradši by za ním přišel, prostě ho obejal a vzal sebou rovnou do postele, aby mu nebylo smutno. Kruci, vždyť je mu smutno už teď a to na to jenom myslí! +Neděláš to kvůli sobě!+ Ujasní si jako první a to jeho odhodlání ještě víc podpoří. Ano, dělá to kvůli němu, aby na něj jeho práce a celý club neměl drtivý dopad. Nad tím musí přemýšlet, tak musí uvažovat, jinak to neudělá nikdy.
"Hide-..." Odmlčí se a přemýšlí, jak ho oslovit. Nakonec to prostě nedořekne a pokračuje dál. Stojí opřený bokem o opěru sedačky a založí si ruce na hrudi.
"Měli bychom si promluvit." Tak a je to, začátek by měl za sebou. To nejhorší má ale teprve přijít. +Mohl jsi ho nechat sníst tu večeři.+
"Ale klidně se první najíme." Vyjde z jeho rtů a málem se plácne do čela. +Tak teď jsi to vyřešil, jen co je pravda.+ Protočí sám nad sebou očima v sloup a trochu rezignovaně si odejde sednout ke stolu. Když už se Hide nahrnul tak hezky do kuchyně, klidně ho tam nechá úřadovat a sám si asi po milionté promyslí, jak mu to sdělí. Přehodí si jako obvykle nohu přes nohu a pozoruje zamyšleně jeho záda, podepírajíc si dlaní bradu.+Jak mu to v té kuchyni hezky jde. A sluší mu to. Uru!+ Zavrtí hlavou, aby všechny podobné myšlenky rychle vyhnal. Jestli nad ním bude přemýšlet takto, tak se k tomu nikdy nedokope.
"Jak bylo ve škole?" Zeptá se nakonec. Nevinná otázka, co by tou mohl zkazit?

Hide

Šklíbí se na jeho slova o tom, že se mu nelíbí, že chodí s Toshiyou na box.
"Lepší, než vylézt z hospody a mlátit lidi na ulici, ne?" Nadhodí úplně pitomou omluvu.
"Mám hodně energie, musím se vybít." Pokračuje, když na něj od linky mrkne, Uru by mohl být další na řadě... třeba. Jeho oči jsou rozverné a mlsné, ale hned je skloní ke kokosové polévce s krevetami, kterou přendal do talířů. Odnese to na stůl a vrátí se i pro druhý chod. Hrne do nich kachnu s rýží, po vlastním oslovení hlavu nezvedne, ale po tom jeho Musíme si promluvit už ano. Je to jedna z těch vět Není to, jak si myslíš, Vysvětlím ti to a tak podobně. Zostražití a dlouze si ho od linky prohlíží. Má to co dělat s tím boa? To se mu ten box hodí dřív, než si myslel.
"Jo? A bude nám chutnat?" Zeptá se ho, protože jestli je to něco nepříjemného... Uru nepokračuje, takže odnese ke stolu i tohle a hrcne si na zadek, až stůl kus popojede. Tahem rukou ho zase vrátí a vrhne po něm omluvný pohled.
"Ummm..." Protáhne, když sahá po polévce a přemýšlí, jak vlastně bylo ve škole. Dobré známky byly tak nějak samozřejmost, i když se kdo ví jak nesnažil.
"Prý tam parkuje moc aut, chtějí to omezit nebo zavést parkovný, no chápeš to?" Nemyslitelné, snad má právo zaparkovat před školou, ne? Proč by učitel mohl a on ne?
"To mám jako žihadlo nechat někde na ulici? Už bych ho nemusel ani najít." Rekordní rychlostí zmizí polévka z jeho talíře, když misku mezi řečí odsune a sahá po kachně. Uru se možná ptal spíš na učení nebo známky, ale to bylo mnohem míň zajímavé téma.
"A když ho nechám na hlídaném, to jako půjdu dvě zastávky metrem pěšky? Nebo do metra? Tak na co mám auto?" Zlobí se dál a očividně je to třídní žhavé téma, pokud jde o ty movitější.
"Jako že ti zavolám počkej, už vybíhám z metra? Dneska tě svezu - metrem...." Šklíbí se dál.

Uruha

"Mmm." Začne jako první na téma boxu, protože se mu to nelíbí ani po jeho omluvě.
"Co takhle nedělat ani jedno? Co třeba..." Tváří se zamyšleně, když přemýšlí, který sport by mu mohl navrhnout. Nějaký, při kterém by nehrozilo, že si ublíží.
"Třeba golf?" Pozvedne nepatrně obočí.
"Tam si taky můžeš prásknout. S citem." Navrhne mu s krátkým přikývnutím hlavou a je vidět, že je s tímhle návrhem naprosto spokojený. Tam by se mu nic stát nemuselo. Zastaví se na půl cesty s polívkou ke rtům, když si představí, jak ho někde trefí míček. Ne, tak ani tohle by se nemuselo obejít bez úhony ale rozhodně mu to přijde lepší, jak ten box. Naštěstí se ho Hide zatím na téma dalšího hovoru neptá a on si může zatím oddechnout. Z jedné strany už by to nejradši měl za sebou ale z té druhé, se mu do toho vůbec nechce. Pro chvilce se přistihne, že se usmívá, když poslouchá jeho lamentování nad školním parkovištěm. Je roztomilý, jak tohle bere smrtelně vážně a to je další z věcí, které se mu na něm líbí. To zapálení, když si něco vezme do hlavy. Trhne sebou, když mu dojde, jak na něj kouká, a že si u toho podpírá bradu a nejí. Samotnému mu ta polívka trvá dlouho ale není to tím, že by nebyla dobrá. Tlačí ho myšlenky a pouští se do něj nechutenství. Prostě nedokáže polknout ani sousto, když ví, co mu chce říct. Zaboří pohled do svého talíře s kachnou a už se na něj nepodívá, jen krátce přikývne, že s ním souhlasí ale nic neřekne. S každou minutou je mu čím dál hůř a má pocit, že se za chvíli zvedne a prostě zaběhne do koupelny, kde se zamkne a už nevyleze. +Jsi statečný, no vážně.+ Počastuje se v duchu a zavrtí hlavou na to metro, jak kdyby s tím taky nesouhlasil. Je ale vidět, že není úplně přítomný a ani ve své kůži. V polovině hlavního chodu to prostě vzdá a odloží hůlky stranou, protože se mu začínají dost viditelně třást ruce. Neklidně poposedává na židli a  sem tam pohodí hlavou. Očima těká všude možné, jen na něj se prostě nepodívá. Nejde to, ve vteřině by si to rozmyslel a to nemůže.+Je to pro jeho dobro.+ Ujišťuje sám sebe a krátce si promne pravý spánek, jak kdyby se tohle rozhodnutí snažilo protlačit z hlavy ven. +U Taijiho to ale jde. Jenže Toshiya je na tom úplně jinak.+ Dohaduje se sám se sebou v duchu.
"Hide, musíme se rozejít." Vyjde z jeho rtů, když už prostě nevydrží sám se sebou a vzápětí se kousne do rtu. okázale kouká do stolu a ne, prostě se na něj nepodívá. Najednou je z něj zbabělec, který je snad o deset let mladší.

Hide

Málem mu vypadne sousto z pusy, když Uru zmíní golf a pak se od srdce hlasitě rozesměje.
"Golf? Miláčku to je tak pro tebe ta tyčka, aby sis nezlomil nehtíky. Hmm a já už jsem si myslel, že zmíníš sex..." To je jediný sport, který by ho dokázal udržet doma. Možná...
"Tam si můžeš prásknout, ale možná tak jointa..." Brblá. Když ale Uruha odsune talíř od sebe a on se na něj konečně pořádně podívá, všimne si, že vážně nějak není ve své kůži.
"Nechutná ti to? Není ti dobře?" Starostlivě nakloní hlavu k rameni. Radši vstane, aby mu došel pro sklenici studené vody. Po cestě si ale umí dobře domyslet, že to nějak souvisí s tou jeho větou o promlouvání si. Jenže se mezi sebou baví úplně normálně, tak o co jde? Minule zmínil, že už asi dlouho práci mít nebude, mohlo by se něco stát tam? Byl tam teď dva dny... Mimoděk v něm zahoří jakási naděje a v duchu si ukládá, že se nebude tvářit nadšeně, až mu bude brečet na rameno, že končí. Jenže po Uruhových posledních slovech mu sklenice prostě vyletí z ruky, roztříští na zemi a všude je rázem povodeň. Sklouzne na střepy pohledem, v obličeji je najednou úplně bílý a vypadá jako by je ani neviděl. Moc dobře zabral jeho slova a jejich obsah a zároveň jako by si to jeho hlava odmítala připustit. Není to moc dní, co rozbil to okno a pak se usmířili, všechno si ujasnili...
"Takže... čím jsem tě zklamal? Přestal bavit?" Ozve se celkem studeně, když pomalu vystoupá očima k jeho tváři a Uru hledí zarytě někam jinam.
"Protože jinak si nedovedu představit proč je lepší zůstat tam a pracovat tam, než být spolu... Už sis asi všiml, že v ghettu, z jaké ho jsi vylezl, zrovna nebydlím?" No a co, že nepracuje, zajistil by ho, no tak by ty diamanty chvíli počkaly! Stahuje obočí pomalu k sobě.
"Můžeš se na mě laskavě podívat, když mi chceš dát kopačky?" Neumí vymyslet jiný důvod, než že vztah s ním prostě není takový, jaký si asi Uru představoval. Je moc mladý? Moc naivní? Moc nevylítaný? Moc málo vážný nebo dokonce vážený? Jediné v čem si docela věří je sex, když zapomene, že Uru je profík, kterého ničím nepřekvapí.
"To je kvůli tomu?" Prudce kývne bradou k boa na stolku a vykročí k němu. Popadne víko krabice a hledá odesílatele.
"Kdo to je?" Zamává s tím na něj.