Die x Reita - Takže mě chceš sbalit? - část 1.

(Dieho byt)

Die

Opravdu přemýšlel dlouho, skoro do rána, ale nakonec přemohla únava i jeho. Uměl být celkem hajzl, říct věci, které tak nemyslel, ale bylo potřeba je říct a s Reitou mu to nějak nešlo. Všechno by bylo jednodušší, kdyby ho v noci poslal domů, pak by mu mohl klidně nezvedat telefon a kdyby bylo nejhůř, napsat něco hnusného a mít klid. +Co to je? Svědomí?+ Ne, to nebylo ono... Rei ho hřál do zad celou noc, skoro se ani nepohnuli a tak jak si Die myslel, dadal jako miminko. A to i ráno, když Die otevřel oči jako první a zkontroloval čas na svém telefonu. Jeho útěk z postele měl dva velké důvody. Tím prvním byl fakt, že se chtěl vyhnout romantickému probuzení a dalšímu zaplétání, ten druhý byl... Mnohem víc chlapácký. To stihne akorát! Opatrně se vymotá z pod jeho ruky, najde čisté oblečení, proběhne koupelnou a už maže do obýváku, spojeného s kuchyní. Sáhne po ovladači a zapne velkou televizi. Rychlé přepnutí na sport a je to tady. Byly věci, které prostě vidět musel, když byl zrovna doma a fotbalové utkání byla jedna z nich! A pak ještě baseball, samozřejmě! Přenos teprve začíná, komentátor pronáší úvodní řeč a Die u toho stihne chystat snídani. Žádný salát, dneska prostě kus pečiva a kvalitní šunky, klobásku a pivo! K fotbalu prostě patří pivo a navíc ho vyprostí z toho stavu, co má po včerejším pití. Dlouhé vlasy už má narovnané, vlny do rána nepřežily, ale pečlivě učesané. Jinak má ale docela klasické šedé tepláky a černé tričko s tváří Marylin Monroe. Všechno to odnese ke konferenčnímu stolku, div u toho nezakopne, jak sleduje televizi a ani si příliš neuvědomuje, že ty talíře vleče dva. To, až se Rei probudí, hlady ho nenechá. Divné... Usadí se na pohovku s jednou nohou stočenou pod sebe a druhou opřenou o hranu stolku, pustí se do toho a za několik minut už se nechá dokonale pohltit zápasem. Zrovna usrkává pivo s talířem v klíně, když padne gól, jeho ovládnou emoce a dost nahlas si zařve s rukou zaťatou vítězně v pěst. Málem se polil a vysypal obsah talíře. Hned na to mu ale dojde, že v bytě není sám, popadne se za pusu a skoro provinile se ohlédne ke dveřím do ložnice. Nic... Příště bude tišší, no vážně. Tohle přesvědčení mu vydrží přesně pět minut, než znovu zapomene na svět.

Reita

Usnul téměř okamžitě, když zalezli do postele. Za prvé, po takovém výkonu se nemohl nikdo divit a za druhé...byl od rána na nohou a všechny přípravy daly dost práce. Podvědomě se celou noc spokojeně tulil a vdechoval Dieho vůni, která se mu vtiskávala hluboko do hlavy. Dostat ji ven bude asi velký problém. Nevzbudí ho nic, ani když se Die pohne a opustí teplo postele. Místo něj si přitáhne polštář, trochu nespokojeně mlaskne ale oči prostě neotevře. Únava si vybírá svou daň a později si bude hrozně nadávat, že nestihl probuzení vedle něj. Prudce sebou trhne, když se ozve zařvání z vedlejšího pokoje. Skoro mu připadá, že se mu to zdá. Jen se přetočí na druhý bok a spokojeně si chrupne. Ne, prostě vstávat nebude a hotovo. Další hlasité projevy z vedlejšího pokoje se ale postupně probojují do hlavy a donutí ho přemýšlet, co se kolem vlastně děje. Ne, nenapadne ho první, kde je a s kým strávil noc, jen to, že dneska měl být zápas. Jako když do něj střelí, rozhlédne se po ložnici. Mozek cvakne poprvé, když si uvědomí, s kým se co v noci dělo a spokojeně se usměje, než se ozvou další pobídky od vedle a vzpomene si i na ten fotbal. Tak tohle nesmí propásnout, to by prostě nešlo. Málem se přizabije, jak se rychle hrabe z postele. V prvním okamžiku se chytne za žaludek, který trochu protestuje ale v tom druhém už na sebe souká alespoň prádlo a po cestě ke dveřím, kam skoro běží už na sebe souká triko. To, že mu vlasy trčí do všech stran už prostě nemá čas vůbec řešit.
"Kolik to je?" Vybafne na něj, ještě než se dveře pořádně otevřou a jedním plynulým skokem překoná opěradlo pohovky a ocitne se vedle něj. Automaticky  trochu přidrzle sáhne po pivu s očima přilepenýma na obrazovku, než mu dojde, kdo vedle něj vlastně sedí. Uculí se na něj, prohlédne si jej od hlavy až k patě a vlepí mu pusu na tvář.
"Dobré ráno. Jestli jsi chtěl, abych se zamiloval, tak skvělá práce." Popřeje mu spokojeně s krátkým zasmáním a dlouze se napije, když očima obsáhne znovu jak jeho tak i obsah stolu.
"Tohle je lepší jak sen. Co jsem prošvihl?" Hledá čas, ve kterém poločase zrovna zápas je.
"Skvěle chytl jsem první půlku. Koupelnu si půjčím v poločase." Prohodí jakoby se nechumelilo, protože teď prostě není čas na nějakou vodu, to Die jasně musí pochopit a podle toho, jak to celé žere, tak to nebude takový problém.

Die

Jedním uchem ho slyší přicházet, ale prostě není schopný odlepit oči od přenosu. Jen mírně natočí tvář jeho směrem, zatímco Rei skáče přes opěru, usazuje se vedle něj a ptá se ho na skóre.
"Zatím 1:0 pro nás, hrajou fakt dobře...." Odtuší a v tu chvíli napůl vstane, protože to vypadá na další gól, ale nic z toho není. Ani si nevšimne, že mu Rei sebral pivo.
"Pivo je v ledničce." Odtuší po druhé. To mu sem nenesl, protože by bylo teplé, do dá rozum. Vlastně tam těch piv má celou spodní přihrádku... ehm... No volno bez piva, kde by to byl? A co kdyby přišli kluci? Nechá si dát pusu, jen se u toho mírně pousměje na místo plánů o tom, jak ho hned zrána pošle domů a pivo mu sebere, aby se taky napil. Pití z jedné plechovky mu problém nedělá. Jen to brzo dojde.
"Dobré ráno..." Odtuší se značným zpožděním, když jeho mozku na půl dojde, že mu ho Rei přál.
"Jasně." Odsouhlasí mu tu koupelnu a mimoděk se natáhne i pro jeho talíř, aby mu ho taky podal do klína. To kdyby Rei nepochopil, že je pro něj. A pak mu v klidnější části zápasu pomaličku dojde, co to říkal o tom zamilování. Zrovna padnou reklamy. Pomalu k němu stočí obličej a teď je to on, kdo si ho celého prohlédne. Má jenom tričko a spodní prádlo. +Nech ho dokoukat zápas...+ Řekne mu jeho hlava proti původnímu přesvědčení, ale jak si ho tak měří, neubrání se natáhnout ruku a ukazováčkem strčit do toho jeho nosánku. Uculí se, pokrčí rameny a hodí si do pusy kolečko klobásky. Pak ale vstane, vezme z lednice další čtyři piva a postaví je před ně na stolek, aby tam pořád nemuseli lítat. Je to akorát, když krátká přestávka skončí a zápas pokračuje dál. Při druhém gólu už z gauče skáčou oba, dokonce na ně decentně zaklepe sousedka, která je ale zvyklá a Die toleruje hlavně proto, že většinu času stejně není doma. A jakmile dojde na křivdu a žluté karty, začnou svorně nadávat a rozhazovat rukama. Talíře jsou brzy prázdné a dvě plechovky taky. Padne poločas.
"Do růžova?" Zeptá se ho, zatímco si pohrává s pramenem vlasů a pročesává ho prsty pořád dokola. Jeho vlčí úsměv značí všechno jenom ne Sbal se a vypadni. Začíná nenávidět sám sebe za slabou vůli. Jenže ty jeho vlasy jsou tak roztomilé.
"Ručníky jsou v přihrádce nalevo..." V duchu se plácne do čela.
"Být tebou tak utíkám, máš asi deset minut."

Reita

"Jak bude chvilka." Kývne hlavou na to pivo v ledničce, protože teď kdyby odešel, tak by pravděpodobně umřel. Neubrání se překvapeně na něj kouknout, když mu podá talíř do klína a věnuje mu další úsměv. Tak tohle nečekal. Oproti tomu jak se choval včera a jak se chová nyní, je to sto a jedna. Žádná namyšlenost ani nic podobného a on je z něj úplně v háji. Copak tomuhle může někdo odolat? Uvědomí si, že na něj hledí déle, než by možná bylo dobré a dochází mu, jak moc se mu líbí, když je takový. Kvůli němu je ten zápas ještě snad o milion procent lepší. Jakmile padnou reklamy jen si zmučeně vydechne. Tohle na tom fakt nesnáší a začne konečně zobat všechno, co mu přijde pod ruku, aniž by si uvědomil, že na něj Die kouká. Trhne sebou a ne příliš silně se ožene, když přijde další popichování jeho nosu.
"Ty s tím fakt nedáš pokoj." Netváří se ale odmítavě, prostě se na něj široce usměje.
"Přemýšlím, do čeho bych tě mohl strčit já a na co mám největší závislost." Neodpustí si poznámku a sleduje Dieho postavu, jak si to míří k ledničce. Pohodlně se rozvalí na pohovce s volnou paží přehozenou přes opěradlo a nespouští z něj oči.
"Víš, že tohle je sakra sexy pohled." Uculí se na něj znovu s mlsnýma očima, když nese ty piva.
"Kdo by tomu odolal." Ještě si trochu přisadí ale jedno pivo si s díky vezme. První poločas mu přijde podivně krátký, jak moc se dobře baví. Když se ozve sousedka, hlasitě se rozesměje, než si kecne zase na zadek.
"Asi by sis ji měl líp vycvičit." Rýpnutí si prostě nemohl odpustit. U něj to sousedi ani nezkouší, už zjistili, že s tím stejně nepochodí. Zrovna pokládá prázdnou plechovku, když padne otázka na jeho hlavu. Zarazí se uprostřed pohybu, když se po něm ohlédne a v očích se mu blýskne.
"Vedle tebe? Na to ani neexistuje barva, jak to bylo skvělé." Složí mu kompliment hned ze začátku, aby bylo jasné, že se jen tak vzdát nehodlá. Jak si něco vezme do hlavy...
"A ty?" Oplatí mu otázku s mírně pozvednutým obočím, než se protáhne, jak kdyby tu před chvíli neskákali po gauči.
"Dobře, tou koupelnou proletím ale jenom proto..." Nechá větu nedopovězenou, než se zvedne, vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho do vlasů.
"Nebude ti smutno dlouho, neboj." Dobírá si ho trochu, než se vytratí dát si rychlou sprchu. Ze dveří vyletí bez trika, protože má sotva půl sekundy na to, aby stihl začátek. Ručníkem si ještě suší vlasy a nakonec ho nechá viset na krku.
"Teď už můžu." Zkontroluje stav v televizi, a když zjistí, že teprve nastupují, vjede mu dlaní do vlasů a přitáhne si jej drze k polibku, který je ale svým způsobem něžný.
"Teď je to teprve dobré ráno a už si můžeš půjčit ten nos, když si můžu půjčit zase něco já." Výmluvně jej pohladí po stehně a nepokrytě na něj mrkne. Druhý poločas uplyne snad rychleji, než ten první a má pocit, že slyšel sousedku znovu, jak pokřikovali.
"Proč to vždycky skončí tak rychle?" Zamručí si pro sebe a promne si skoro zmučeně tvář. On by si ty zápasy dal klidně tři za sebou. Pak by nejspíš nepromluvil ale to je holt daň za dobrou zábavu.
"Přiznej se, že sis to celé naplánoval, aby se mi nechtělo pryč." Přisune se k němu blíž.
"Jsi fakt skvělý taktik." Broukne spokojeně, když se nakloní k jeho dlouhým pramenům a zaboří do nich nos.

Die

Nedá, ale ta Reitova odpověď byla hodně trefná. Aby si začal dávat pozor, aby mu to někde neoplatil, ideálně veřejně. Když šel zpět od ledničky a dostal kompliment o tom, že je sexy, jen rozpřáhl ruce a široce se usmál pro změnu on.
"Já vím. Umím nosit tepláky a vypadat tak." Řekne mu v duchu včerejška, ale nikdy by ho nenapadlo, že se Reitovi bude nejvíc líbit zrovna těžce v domácím.
"To ne, snažím se jí vyhýbat. V novinách si přečetla, že na mě holky volají Dai Dai a teď na mě tak huláká pokaždé, když mě potká u schránky." Na oko se zhrozí kvůli sousedce. Většinou jí neotevírá.
"Taky mívá proslovy o tom, že slušní kluci jako já by měli ostříhat vlasy a zpívat o něčem slušnějším..." Dělá u toho obličeje. Pak se ušklíbne a trochu pohodí hlavou, když mu Rei řekne jak úžasně vedle něj spal. Vzápětí na to dostane políbení do vlasů a ujištění, že bude brzy zpět a místo vlastní odpovědi ho jen strčí do prsou, aby už šel. Jakmile je Rei v koupelně, promne si dlaní obličej a přelétne očima stůl.
"Moje dieta je úplně v hajzlu." Zanadává, když se zvedne a dojde pro chipsy na druhu půlku. Jakmile se Rei vrátí, má na sobě ještě míň oblečení, než před tím. Do nosu ho udeří vůně vlastního mýdla a mimoděk si ho prohlédne. Přece jen noc je noc a ještě s tím alkoholem... Podstrčí mu mísu pod nos, ale když se k němu Rei začne otáčet, vůbec nečeká, že ho vzápětí otočí k sobě tváří a důkladně políbí. Úplně spontánně mu polibek oplatí a kmitne obočím, aby potlačil jemné začervenání. Plácne ho přes dlaň, ale pohodlně se opře a zacpe mu ústa várkou chipsů. Zápas nakonec

dopadne skvěle- vyhráli a postoupili a oba to náležitě ořvali, sousedka už se ani nesnažila bouchat. V televizi následují zápasy sumo, což není úplně jeho šálek čaje a v tu ránu má Reitu opřeného stehnem o stehno. Tak a teď ho konečně odešle do taxíku, zamne si v duchu ruce.
"Vlastně... bys dost podcenil moje balící techniky." Slyší se říkat nahlas, když zvolna vstane, přejde k televiznímu stolku, otevře šuplík a zaloví v něm. Když se k němu otočí čelem, drží v prstech dva lístky a zavrtí s nimi s výrazem - hmmm? Zvolna dojde zpět a hodí mu je do klína, než se sehne pro poslední pivo, otevře ho a napije se. Ze stoje ho sleduje. Jsou to totiž lístky na odpolední utkání Yomiuri Giants v Tokyo Dome.
"Teda jestli jsi na baseball... Není tam tolik klobás a chipsů, ale je tam dost párků v rohlíku a popcornu..." Další duševní plácnutí do čela. +Tos ho jako pozval na rande? Nebo spíš pokračování rande?+ Chtěl zavolat klukům, někdo se vždycky chytil... ale...

Reita

+To teda umíš a já jdu do kolen.+ Probíhá mu hlavou pořád dokola během druhého poločasu a je to tak jediné, co se do ní kromě toho vleze. Die a fotbal? Tohle má jako dárek k narozeninám na další dvacet let nebo co. Jako další přijde na řadu sousedka s natáčkami na hlavě a tím, jak na něj pokřikuje.
"Promiň ale asi tě zklamu, takhle na tebe já volat fakt nebudu. Možná Die-chan nebo Die-koi. Jo, to se mi líbí mnohem víc." Mává do toho dlaní, jak kdyby mluvil o počasí a snaží se ovládnout koutky, aby se mu nevyhouply nahoru. Nejde to. Zhroutí se na pohovku.
"Myslím, že o tom, co je slušnější a co ne bych měl teď dost reálnou představu." Broukne si spokojeně do jeho vlasů a nějak se mu nechce od nich odtrhávat. Je to něco neskutečného. Samotnému ani pomalu nedochází, že se tu u něj na pohovce válí jen tak. Možná se ho snaží podvědomě nalákat. Kdyby se mu to přece nelíbilo, řekl by mu, aby se oblékl a to se nestalo. Takže je to nejspíš dobrá taktika. Odtáhne se trochu, když dojde na balící techniky a nakloní hlavu na stranu.
"Takže mě chceš sbalit? Die-chan, tohle se tak krásně poslouchá." Rýpne si do něj ale uvnitř mu něco poskočí málem až do stropu. Nečekal by, že se tahle část po probuzení zvrtne takovým způsobem. Jedno ale ví, nic lepšího by si nedokázal představit. Byl opravdu přesvědčený o tom, že ho ráno prostě vypakuje na ulici a hodí za ním oblečení. On by pak celé dny vymýšlel, jak se dostat zpátky. To by bylo teprve mučení a k jeho štěstí to vypadá, že k němu nedojde. Zvědavě se narovná, když začne Die hrabat v šuplíku a naklání se, aby viděl co z něj vyloví. A následuje další dokonalá rána pod pás pro jeho sebeovládání a propadnutí snad do hlubin samotného pekla. Těkně očima ke svému klínu a pak zpátky na něj, jak kdyby se mu to celé zdálo. Rozpačitě si zajede rukou do vlasů, jak kdyby nevěřil, že se to opravdu děje..
"Slibuju, že už nikdy nic zlého nikomu neprovedu, jen ať se neprobouzím." Skoro se pomodlí, než se nadšeně usměje.
"Děláš si srandu? Jasně, že jsem." Odsouhlasí mu to okamžitě a nezvládá ani přemýšlet nad tím, co má nebo spíš měl dneska v plánu. Den volna. Krása. Vezme lístky do rukou, vstane a překoná vzdálenost mezi nimi, než si ho za pas přitáhne k sobě. Podívá se mu do očí, když ho jimi pohladí po tváři.
"Die-chan, jestli chceš budu tě klidně celý den nosit na rukou." Pousměje se, než ho krátce políbí.
"Víš, když jsme byli u toho, co je slušné a co ne." Odmlčí se krátce a klukovsky se pousměje.
"Co takhle ukázat sousedce, jak vypadá ten správný, neslušný rámus?" Nadhodí otázku, než kmitne obočím nahoru a dolů a znovu jej políbí. U toho se s ním otáčí, aby měl Die za zády pohovky a velmi opatrně ho na ni položí.
"Za takové krásné překvapení, bych pro tebe jistě taky nějaké vymyslel." Zase se jím nechává úplně unést a je to na jeho výrazu dokonale vidět. Nevidí, neslyší a nevnímá nic jiného, než jen tělo před sebou a  to, jak moc krásný mu přijde.
"Pořád je ještě nějaký čas, než budeme muset vyrazit. Tak co se jen chvilku zdržet?" Zeptá se jej měkce, když se pomalu sklání k jeho šíji a věnuje jí hromadu polibků. Některé jsou krátké a jiné mnohem další, jak moc si ji vychutnává. Je to jako prokletí ale moc sladké.

Die

"Neřekl jsem, že chci, řekl jsem, že bys mě podcenil..." Opravuje ho a protáčí u toho očima, ale v duchu mu zní jeho Die-koi... Jedna noc a už je miláček, je sladký. Na to, jak se na něj dřív pokoušel vrčet... Když ho pozoruje, jak zírá na lístky a nechce se probouzet, mimoděk mu vystoupají koutky nahoru. Pokývá hlavou. Hodně lidí v Japonsku na baseballu ujíždělo, byl to s fotbalem národní sport. Samozřejmě se mohl najít někdo, kdo to nemiloval, ale ne Die. Oči zvedá společně s tím, jak Reita vstává a nechá se jím vzít za pas. Jemně přivře oči pod dotekem lístků.
"Nosit, mě? To by byla podívaná..." Prohodí, ale ani teď mu neutíká a neodhání ho. Musí jemně zavrtět hlavou a znovu protočit očima, když se Rei přihlásí o jiné čistě samčí potřeby a nemůže uvěřit tomu, že si pod jeho rukama skutečně sedá a následně lehá. Dlouze se mu dívá do očí a tiše se zasměje. Chvíli ho nechává drancovat vlastní krk, protože je to opravdu moc příjemné, ale pak ho znovu za prsa odtlačí dál a nadzvedne se na lokty.
"To není tak docela pravda. Zápas skončil ve dvanáct a tenhle začíná ve čtyři. Jsi tady v oblečení ze včerejška z tvojí oslavy a cesta přes Tokyo trvá. Já bych řekl, že času je dost málo, jestli se chceš alespoň převléct." +A já připravit...+ 
"Navrch nesnáším rychlovky." Řekne mu smrtelně vážně. Co je, nějaká hop sem hop tam? Pak si však povzdechne a krátce se podívá někam do strany, než k němu vrátí pohled. Dobře... Chce peklo? Má ho mít. V očích se mu promítne ten samý pohled, jaký měl v noci, když se rozhodl, že už ho chce. Donutí ho posadit se na paty a pak sám vstane. Bez jediného slova ho popadne za ruku, do druhé vezme ovladač a vede za sebou k lince. U ní ho pustí, pyšně pozvedne bradu a přepne televizi na hudební soupravu. Z beden se ozve celkem ohlušující kravál metalového nářezu, jaký mají přece oba dva rádi. Pak si plynulým pohybem přetáhne tričko přes hlavu a odhodí ho na podlahu.
"Ještě jsi nepochopil, koho balíš." Brnkne ho ukazováčkem do nosu, než vezme i za lem tepláků, bezostyšně je spustí dolů a vystoupí z nich. Ani se u toho nezačervená. Pak ho vezme za dlaně, položí si je na boky a otočí se mu pod nimi zády k němu a čelem k lince, o kterou se pevně zapře dlaněmi.
"Fakt mi to trvá v koupelně. Tu hudbu máš pro atmosféru." Řekne mu odhodlaně, když mu naznačí, jak tenhle sex bude vypadat. Pro sebe se ďábelsky usměje a zadupe někam daleko všechny duševní hádky o tom, jak se ho rychle zbaví. Teď ho chce a hned.

Reita

"Já bych si to náhodou užil." Sdělí mu úplně jednoduše a krátce si povzdechne, když se jejich těla dotknou. Tohle je dokonalé mučení a on si ho naprosto užívá. Die se nebrání a o to víc v něm roste chuť v tom celém pokračovat. V uších mu zní jeho smích, který je mnohem lepší, než jakákoliv hudba, a kdyby tohle slyšel někdo z kluků, nejspíš ho roztrhnou na místě. Nemůže si ale pomoct a svůj názor jen tak nezmění. Možná tak po lobotomii. Zamračí se na něj a vypadá skoro naštvaně, když ho Die donutí odtáhnout se. Zkusí se znovu přiblížit ale ruce na jeho hrudníku ho nekompromisně drží.
"Ještě chvilku." Zaprosí s výrazem štěněte, aby mu dovolil ještě pár minut užívat si jeho blízkost. Jakmile mu to dojde, asi se plácne do čela, jak se chová.
"Stíhám všechno, uvidíš." Pokusí se ho svést ale jak se zdá, tohle se prostě nesetká s úspěchem.
"Já bych tě naučil je mít rád." Zazubí se na něj rozverně. Ani to však nepomůže a tak se neubrání tichému povzdechu.
"Nemáš být tak sexy." Pokrčí rameny, jak kdyby za to celé mohl Die a ne jeho neschopnost se odtrhnout. Zarazí se a prohlédne si výraz v jeho očích. Něco mu napovídá, že to možná tak úplně ztracené nebude. Třeba ho přece jen přemluvil. Naděje vůbec neopadá, když se Die zvedne a vede jej za ruku ke kuchyni. Zatím mlčí, jak kdyby se bál, že když něco řekne, Die si to celé třeba rozmyslí. Ohlédne se, když se z televize ozve hudba ale u toho už mu koutky zase lezou nahoru, protože tohle je přesně jeho šálek kávy a začíná tušit, že se bude dít něco, na co do smrti nezapomene a pak to bude chtít pořád. A k tomu to místo.
"Možná nepochopil ale vím, že nikoho jiného..." Dojdou mu slova, když si prohlédne nahý hrudník před sebou a hlasitě polkne. Tahle jeho přímočarost je něco na jeho ovládání a touhu, která se znásobí jak lusknutím prstu.
"Už jsem říkal, že jsem musel být fakt moc hodný?" Pozvedne obočí a opravdu si myslí, že se opakuje. Nedokáže si to dost dobře přebrat. Ruce na bocích, klín v pozoru. Tohle je jako na povel, když sleduje jak se k němu Die otáčí zády a opírá se o linku. Na pár vteřin zapomene, co vlastně chtěl udělat, jak moc je konsternovaný tím, co mu tu předvádí.
"A po tomhle chceš někam odejít?" Zeptá se jej úplně pitomě a stiskne jeho boky silněji, jak v něm roste chtíč. Bude se smažit v pekle ale kruci, ať to nekončí. A pak mu zajiskří v očích. Nakloní se nad jeho tělo, pohne se boky proti dokonalému pozadí a nakloní se k jeho krku a vlasům.
"Ještě jsi nepochopil, kdo tě balí, Die-koi." Zavrní měkce s krátkým uchechtnutím a je rozhodnutý to udělat po svém. A Die tu hudbu prostě překřičí. Donutí ho nechtít nic jiného, stejně jako se o to snažil včera v noci. Dlaně přesune na jeho polovičky, které silněji stiskne a rty sjíždí podél jeho páteře níž a níž. Pak se krátce odtáhne, pevně stiskne jeho boky a pronikne do něj špičkou jazyka, když se pozvolna přesune na pravé koleno. Jen ať si nemyslí, že ho tak úplně zblbne. Tohle bude prostě v jeho režii a hotovo. Určuje si své vlastní tempo, jak moc rychlé tohle celé bude. Navíc, je to nejlepší řešení, jak se na něj hned nevrhnout a ještě mu neublížit. Sám se snaží přemluvit, aby ještě chvíli vyčkal. Provokuje jej jazykem, zajíždí dovnitř a zase ven, vyloženě si užívá svou vlastní hru, dokud si není jistý, že mu jeho přímočarost dostatečně neoplatil. Teprve pak se zase zvedne, stáhne ze sebe to prokleté prádlo, které mu prostě překáží a natiskne se na něj podruhé. Tentokrát ale už s citelným dobýváním do jeho nitra. Tohle neuspěchá ale zároveň se nedokáže příliš krotit.
"Tohle bych nemohl odfláknout, promiň." Vzdychne si, když se uvnitř něj ocitne celý, dá mu celé dvě vteřiny a pak popustí uzdu tomu, co chtějí oba a začne si jej ne příliš jemně brát.

Die

Skloní nepatrně hlavu a znovu se usměje.
"Jo... Přece nepřijdeme o zápas..." Odtuší jako by se nechumelilo, ale zároveň se snaží představit si jeho výraz, zatímco se na něj dívá. Tak trochu se mu vydal, v pravé poledne, za denního světla, uprostřed kuchyně... a proč ne? V noci to bylo skvělé, dopoledne bylo skvělé a on byl zvyklý, dělat si, co chce. Ucítí stisk na bocích a po zádech mu přejede mrazení z očekávání, ale jen si mírně upraví postoj a trochu pohodí vlasy. Konečně ucítí Reitovo teplo na zádech, když se k němu přitiskne blíž a dlouze si vydechne nosem po jeho pohybu boky. Žádný mladý kluk se přece nenechá pobízet dlouho. Ten příslib, který vzápětí uslyší, ho přiměje pootočit za ním tvář.
"To doufám. Už jsem toho viděl hodně a jsem náročný. Ten, kdo se mnou spí, nemůže být jen tak někdo..." Odtuší pořád stejně pyšně, ale znovu se pousměje. Tiše si vzdychne, když ucítí jeho dlaně rovnou na pozadí a vzápětí na to už mají jeho záda i pozornost Reitových rtů. Čeká brzké doteky rovnou dole, ale nečeká, že to nebudou prsty. Reitovi se skutečně podaří dokonale ho překvapit. Upře oči do stěny před sebe a doširoka otevře oči, stejně jako rty. Ten má tedy odvahu! Řekl by koule, ale... hm... o tom už ví, že je má. Chviličku si zvyká na ten pocit, že tohle někdo provádí ústy rovnou v těch místech, ale stačí mu opravdu jen málo podobné pozornosti, aby začal tiše vzdychat pravidelně. Zavře oči, klesne na linku na předloktí a spojí dlaně, aby si mohl prsty zatínat do kůže. Ani tohle nevydrží dlouho a jeho hlas se brzy rozezní kuchyní, zatímco si už čelo opírá o ruce a za chvíli i o desku linky. Čím víc se toho děje, tím víc má snahu jít dozadu proti němu. Chtěl mít navrch, odrovnat ho těmi lístky a pak tímhle přímočarým sexem, u kterého si vydupe vrch a místo toho se mu tu vystavuje jako coura a celé jeho tělo křičí, aby dostalo víc. Reita tenhle souboj vyhrál a to ještě před chvílí vypadal, že se z něj asi opupínkuje a Die se tím bude celé odpoledne bavit. Kruci... Nastavuje svoje boky podle vlastní potřeby a nemá daleko k tomu, aby protáhl jednu dlaň ke svému klínu. V tu chvíli Reita přestane a vstane za ním. Trvá to jen pár vteřin, než ucítí jeho špičku proti sobě, znovu se trochu narovná, zapře dlaně před sebou o linku a po tom uvolnění jej snadno pustí dál. Po včerejšku to ještě dost cítí, ale teď mu to v nejmenším nevadí. Při tom jeho brouknutí sáhne jednou dlaní dozadu a zajede mu jí do vlasů, zatímco sám zaklání hlavu, aby mu byl blíž. Sice spěchají, ale to má taky kliku. Pak nastane ta pravá divočina, ale drží si ho za vlasy pořád u svého ucha, aby ho alespoň slyšel, když už ho nevidí, zatímco se tlakem druhé ruky proti lince doslova tlačí proti němu. S hlasem nešetří, ale byl to jeden z důvodů, proč pouštěl tu hudbu.