Boogie x Ju-ken - Tohle máš jako prémie? - část 3.

(Boogieho byt)

Ju-ken

"Dáme si pořádně do nosu." Usměje se na něj Ju, když mu odsouhlasí to jídlo. On sám má hlad...ne, vlk je prostě malé zvíře na to, co by teď dokázal sníst. Začíná být opravdu zvědavý, kdo Boogiho tak naléhavě chce. Přece by počkal, když mu ten telefon nezvedl ale ještě smska? Co se to tu zase kruci děje? Zatím vytáhne polévku ze sáčku a chystá se popadnou i misky, když se pokojem rozezní i jeho přístroj. Obočí už stahuje k sobě, když je donucený si to vzít vedle. Jak kdyby někde hořelo. + Že by club? Aspoň by byl klid.+ Pomyslí si a ušklíbne se sám nad sebou. No, on by si klidně hledal práci jinde, hlavně kdyby odtud Boogieho dostal.

Kamijo mírně pozvedne obočí, když ho z papírů vyruší zvonění. Nečekal, že by mu Boo volal zpátky. Ale přece jen tahle domluva bude mnohem lepší. Nepatrně se mu pozvednou koutky, když nechá ještě několik tónů vyznít a pak hovor přijme.
"Hm, velmi rád tě slyším. Chtěl jsem vydržet až do osobního setkání ale já prostě nesnesu pomyšlení, že  někdo vodí za noc někoho pro mě tak cenného. Navíc, mám tvou důvěru a tu bych nemohl zklamat." Začne dávajíc do svého hlasu jistou naléhavost a doufá, že Sena bude na svém projektu taky úspěšně pracovat. Je potřeba tenhle románek utnout hned od základu a tahle páka by mohla být tím nejlepším.
"Dostaly se mi do rukou jisté podklady, o kterých by jsi měl vědět, Boo-chan." Zavrní měkce a pro sebe usmívá, i když jeho hlas zůstává pořád stejný.
"Vím, že mezi tebou a Ju-kenem se děje něco víc a nezlobím se na tebe. Je to naprosto v pořádku, tvůj osobní život by měl být pestrý ale..." Odmlčí se krátce, aby dal té chvíli jistou dramatičnost.
"Tvůj opatrovatel je ženatý Boo, měl bys to vědět. nezasloužíš si, aby ti někdo lhal a já to nedovolím. Záleží na tobě, jak s tou informací naložíš ale buď opatrný. Kdyby cokoliv pamatuj, že se na mě můžeš kdykoliv obrátit. Postarám se o tebe ale to jistě víš." Dokončí svůj monolog a u toho se spokojeně usmívá. Tohle bude přesně ten krok, který mu zajistí prosperitu clubu a výhru nad otcem. Už nikdy jeho otrok.
"Dávej na sebe pozor Boo-chan, promiň ale musím jít." Rozloučí se s ním.

Mezitím Ju zapadne do koupelny, kde bude mít trochu soukromí. Něco mu stejně říká, že tenhle rozhovor bude něco naléhavého a ohledně jejich záležitost. Sena mu obvykle nevolal. Vlastně se to stalo poprvé.
"Ne, jsem tu sám." Ujistí Senu a pak už nevěří vlastním uším a přemýšlí, jestli se náhodou nepřeslechl. Jeho obličej střídavě rudne, jak je vzteklý a zase bledne, když si uvědomí, co by to mohlo znamenat. Řekli si toho s Boogiem hodně, byla tam i jistá vyznání a teď...Co když jednou upřednostní Kamija před ním? Pokud s ním už spal...Jak moc na něj zapůsobil? Snad poprvé v životě je schopný mlčet déle jak dvě minuty. Tak moc je konsternovaný tím, co mu Sena říká. Usadí se na kraj vany a složí si hlavu do velké dlaně. Má vůbec šanci proti Kamijovi? Jak když se na něj podívá...Sotva se nadechne, aby mu na všechno odpověděl, když telefon ztichne.
"To snad není pravda." Zamručí si pro sebe trochu zoufale, když mu plně dojde, co se dozvěděl. Pořád to nechápe. Už dokázal překousnout to, že by Boo spal s někým jiným, prostě zákazník, tak dobře. Možná pořád podvědomě doufal, že než bude Boo plnoletý, dokáže ho přemluvit, aby se na to vykašlal. Ale Kamijo zákazník není, nespal s ním, protože to byla jeho práce. Podle toho, co Sena říká musí zakročit mnohem dřív, než tohle zajde někam dál. Nesmí Senu potopit, i když pořád nevěří tomu, že by se mohl tolik zbláznit zrovna do toho zmetka. Z druhé strany, pokud tomu tak je, nediví se, že tam Boogieho nechce. V tomhle je jejich společný zájem a on ho nehodlá zklamat. Sevře telefon silně v ruce, než vyjde z koupelny a zůstane stát opřený ramenem o rám dveří a u toho se mračí.
"Musíš do práce?" Uhodí na něj s mírně pozvednutým obočím. Vůbec nepochybuje, kdo to byl. Pohne se ode dveří a položí telefon na desku stolu, než se usadí na židli a složí si hlavu do dlaní.  A pak ho něco napadne. Tohle by mohl být skvělý důvod proč odejít. Využít něčeho, co mu neřekl a ví, za kým jít, aby mu s tím pomohl. Takeshi v tom rozhodně nebude vidět problém a tím se vyvaruje, aby prozradil Senu.
"Dostal jsem nabídku na místo v Sapporu." Zvedne k němu oči, aby bylo jasné, jak moc nad tím uvažuje. Odjet, nechat to všechno za sebou, dostat Boogieho od Kamija. Zatím se drží ale nebude to dlouho trvat a vybouchne.

Boogie

Boogie po očku sleduje Ju-kena, jak si nese telefon do koupelny, ale pak už se v tom jeho ozve Kamijův hlas.
"Ahoj." Stačí mu jenom říct měkce a mimoděk se usměje. Moc dlouho mu to ale nevydrží, protože Kamijo začne s tím, že ho někdo vodí za nos. Jeho? A kdo? Vždyť si v clubu žádné přátele nedělal? Nikomu nic nesvěřoval, nebylo nic, co by proti němu mohl kdokoliv tam použít, tím si byl jistý.
"Hai." Potvrdí mu jenom na jeho slova o důvěře, to si řekli a tak to je. Boo mu skutečně věří. Ani ve snu by ho ale nenapadlo, že jde o Ju-kena. Podle něj o nich věděl jenom Reita a nikdo jiný. O tom, že se Ju pro změnu svěřil Senovi on nic neví. Hrkne to v něm a celý žaludek se mu sevře něčím studeným, když mu Kamijo řekne, že o Ju-kenovi a jejich vztahu ví. Mimoděk u toho zbledne. Jak? Byli moc nápadní? Asi ano... Reita mu přece slíbil, že by to neprozradil. A byl s Aoim. Určitě byl. Vzápětí se mu trochu uleví, když mu Kamijo sdělí, že se na něho kvůli tomu nezlobí. Ne, že by si nemohl chodit s kým chce, ale pořád měl pocit, jako by to v rámci clubu bylo něco zakázaného. A pak zbledne po druhé a ještě víc, když mu Kamijo sdělí, že Ju-ken má manželku. Cože? Vždyť v podstatě bydlel u něho, už kolik dní... Spával tady a... Nemůže tomu uvěřit. Byl by schopný vést to na dvě strany a držet si ho jako nějakou bokovku? Milence pro nudné chvíle? Není schopný vydat ani hlásku. Před očima má Ju-kenovu tvář a to, jak upřímná se mu zdá. Říkal mu přece, že ho miluje... Jenže... hodně starších mužů to takhle měla. Spořádaný život na oko a city někde jinde. V Japonsku to bylo tak strašně moc běžné, že nemá důvod tomu nevěřit. Má to jen jeden háček. Ju-ken ho nikdy neuzná veřejně, aby nezostudil svou ženu. Možná taky děti...
"A... arigato..." Vydá ze sebe jenom tiše, když mu Kamijo nabídne ochrannou náruč a než se ho stačí zeptat na cokoliv víc, hovor se přeruší. Teď, když by to s ním potřeboval spíš probrat, vyptat se na detaily... Jenže byl tak zaskočený, že to neudělal hned. Chvíli si drží telefon na hrudi, než mu napíše sms, že schůzku potvrzuje. Musí vědět víc! Ještě pořád sedí v posteli a hledí nepřítomně před sebe, když se Ju-ken ocitne ve dveřích a rovnou mu položí takovou otázku. A Boo se poprvé v životě rozzlobí. Mohl mu volat kdokoliv, mohla to být rodina a on se ho ptá na tohle? Mimoděk se zamračí.
"Ne, nemusím do práce. Měl bych?" Řekne, ale nedokáže do svého hlasu vložit dost, neumí se dohadovat. Vůbec neví, že Ju-ken staví na vlastních informacích, založených na včerejšku a rýpe právem. Místo odpovědi ale Ju-ken už zase sedí u stolku s hlavou v dlaních a Boogiemu je jasné, že se opět něco děje. Upírá na něj modrý pohled, ani nemrkne, dokud sám nepromluví. A když mu řekne, o co šlo v jeho hovoru, škubne to s ním jako kdyby dostal facku. A je to tady. Budu se stěhovat Boo, za lepší prací, mimo Tokyo, se svou ženou... bylo to hezké, pa...
"Tak... to bys ji asi měl přijmout?" Je to jediné, co ze sebe dokáže vysoukat. Konečně vyskočí na nohy, přejde ke skříni a rozčileně v ní začne hledat cokoliv normálního na sebe.

Ju-ken

Má v hlavě milion myšlenek. Tohle bylo prostě nutné. Nemůže se dívat na to, jak mu ho Kamijo bere, aniž by něco nepodnikl. Není to tak dlouho, co mu Takeshi nabídl podobné místo, i když v jiném městě. Později může říct, že  mu nabídli ještě víc a jinde. Není to tak dlouho, co mu jeho bývalý šéf říkal, jak moc by za něj utrhali ruce, kdyby byl k mání. Někdo, kdo je schopný vést ochranku je většinou k nezaplacení. Teď na to musí vsadit všechno, jiné východisko prostě není. Mírně stáhne obočí k sobě a krátce pokrčí rameny. Tohle říkat asi neměl.
"Ne, jen mě to napadlo." Pokusí se znít nenuceně ale Boo, který se ještě před chvíli usmíval, už tak spokojeně nevypadá. Co mu kruci řekl, že se tváří takhle?  A pak to hrabání ve skříni?
"Boo-chan, děje se něco?" Zeptá se starostlivě. Možná to přece jen nebyl Kamijo ale něco se stalo v jeho rodině. Všechno je přece možné. Vstane pomalu a  přejde k jeho zádům, než mu položí dlaň na rameno a pomalu ho nenásilně zkusí otočit proti sobě.
"Nemůžu to přece přijmout jen tak. Záleží taky na tobě Boo." Broukne měkce a ne, na něj se prostě zlobit nedokáže. Jen má strach, že o něj přijde a to je daleko důležitější. Bez mrknutí je mu schopný odpustit nevěru. Jen, aby ho konečně dostal z dosahu jich všech. Reita je snad jediný, koho vedle něj bez obtíží snese. Ale co když bude za chvíli taky pod Kamijovým vlivem. Ne, toho chlapa prostě nemá rád a nikdy mít nebude.
"Proto ti to říkám hned. Chci, aby jsi jel se mnou a začali jsme společně pořádně žít. Sehnal bych nám bydlení a může žít společně tam. Copak bys nechtěl poznat taky jiné město?" Snaží se ho nenásilně lanařit na vyhlídku na nové místo, nový začátek. Hlavně bez clubu a všech kolem.
"Mohl bys tam klidně začít studovat. Jak jsi chtěl." Nadhodí další možnou variantu a pousměje se.
"Čím víc jsem s tebou, tím víc bych pro tebe chtěl udělat víš  a tam by to opravdu šlo."+Začínám se modlit za tvou všeho schopnost Takeshi.+ Proběhne mu hlavou. Jestli Boo souhlasí bude mít co dělat, aby tohle všechno opravdu zařídil. A hlavně tak, aby si toho vůbec nevšiml.
"Už mi povíš, co se děje?" Pokusí se z něj dostat a v jeho očích je vidět, jak moc velkou o něj má starost.
"Za pár let, až budeš plnoletý, bychom mohli postoupit ještě o krůček dál." Nadhodí ještě a použije tu poslední páku, jakou mu může momentálně nabídnout. Za pár týdnů už bude svobodný a  pak by si ho klidně mohl vzít. Koho taky jiného. Moc dobře ví, že tohle není jen tak nějaké pomatení smyslů, jak se mu snažila vtlouct do hlavy jeho žena. Miluje ho už dlouho a ví, že pokud o to bude Boo stát, postarat se o něj.
"Vybrali bychom společně bydlení a všechno kolem hm?" Láká ho dál a opravdu se snaží. Ještě by mohl právník něco vydolovat z jeho ženy. Možná nakonec i tu motorku prodá. Prostě udělá úplně cokoliv, jen aby ho u sebe udržel.

Boogie

Najde džíny a tričko, spodní prádlo, prostě všechno, co potřebuje a chce si to odnést do koupelny, kde by byl sám a mohl chvíli přemýšlet, ale to mu není tak docela dopřáno. Ju-ken se mu totiž ocitne za zády a začne se ho ptát, co se stalo. Očividně není slepý a Boo vůbec neví, jak má odpovědět, aby nezačal tropit nějakou scénu. Hluboce vydechne a nechá se otočit čelem k němu. V těch věcech si najednou připadá hrozně pitomě, když má řešit vážné věci. Záleží na něm? Jak by mohlo? To jako, že pojedou všichni tři? Mohli by si třeba kupit dům dohromady, ne? Natočí hlavu mírně k rameni a z toho, co mu Ju-ken říká, mu vůbec není jasné, jak to jde dohromady s tím jeho sňatkem. Nebo tady nechá jí?
"Já chci ale studovat tady. Tokyskou univerzitu, vzpomínáš? Přijel jsem kvůli tomu z Hokkaida." Připomene mu jejich nedávný rozhovor.
"Nechci na jen tak nějakou školu, chci na tuhle." Postaví si hlavu, protože se uvnitř pořád zlobí.
"A proč to nejde tady?" Snaží se znít maximálně nenuceně. To poslední mu vyžene linii obočí úplně někam nahoru. S tou informací, co má, tuhle nabídku moc nechápe, ale před chvílí objevil dospělý život a měl by se v jednadvaceti ženit? Klesne očima od těch jeho někam so středu jeho hrudi. Hodně přemýšlí, co mu řekne, opravdu hodně.
"Hm..." Vydá ze sebe nakonec. Jeho hlas je stále stejně klidný, vyrovnaný, vlastně měkký.
"Ale já jsem ti říkal, před pár dny, že tu práci nechci ukončit. A ty jsi mi slíbil, že mě k tomu nebudeš nutit, tak... kam tohle směřuje?" Znovu se zamračí a začne mu tím naznačovat, že ho žene do závěru, jaký sám chce, aniž by bral ohledy na jeho přání.
"Musím se převléct..." Řekne nakonec a protáhne se kolem něho, aby se na chvíli skutečně v koupelně zavřel. Co mělo tohle všechno znamenat? Vždyť to dohromady vůbec nedávalo smysl? A bude se ho Ju snažit odvést každé dva dny? Dost nervózně ze sebe svlékne všechno, co na sobě měl a krátce se zadívá na svůj odraz. Jen před chvílí se pokusil o něco nového, pěknou chvilku... nefungovalo to. Stejně rozčarovaně si vyndá z očí i ty modré čočky. Teď nechce být noční šelmou, chce být Boogiem. Oblékne si džíny i tričko a vlasy vyčeše do vysokého ohonu na temeno, aby mu nepřekážely. Znovu se na sebe podívá. Skutečně vidí dva? Sebe, kluka, jakým ho chce Ju mít a svůj mnohem krásnější a přitažlivější, nalíčený a vyparáděný odraz, kterým by být mohl. Kamijova hvězda Tokya... Vůbec neví, co chce. Proč to nejde oboje najednou? Vyjde ven z koupelny a netuší, kam se vrtne.

Ju-ken

Nadechne se, aby mu ještě něco řekl ale Boo začne odmítat očividně úplně všechno. Však on ví, že chtěl studovat tady ale...Je to příliš blízko. Musí ho odsud prostě dostat. Po tom, co už ví, nemůže jinak.
"Protože..." Začne mu pomalu odpovídat ale zase rychle zmlkne, aby si vyposlechl všechno. Začíná uvnitř sebe dost zmatkovat. Moc chce, aby tohle vyšlo a prostě se sbalili a odjeli. Pryč z vlivu tohohle sexy pekla. Tolik mu na něm záleží a připadá si bezmocný. Pořád má v hlavě srovnání sebe a Kamija a má pocit, že prostě nemůže vyhrát. A pak mu Boo připomene, co mu slíbil. Má pravdu, ještě před pár dny se dušoval, že mu v tom bránit nebude, že to prostě přijme a smíří se s tím. Ale jak by se mohl s něčím takovým smířit? Že mu ho prostě někdo postupně krade a to by se stalo, je o tom vážně přesvědčený.
"Já vím, že ano. Ale nejde o to, co by jsi dělal ty..." Pokusí se začít. Nemá moc příležitosti, protože Boo odejde do koupelny. Dlouze si povzdechne a má sto chutí si na to dát panáka. Přejde k lince, odkud vytáhle lahev a opravdu si cvakne. Musí se pořádně uklidnit. A pak ho napadne ještě něco. Riskuje tím úplně všechno, ale když to neudělá, je dost možné, že by o něj opravdu přišel A to prostě nedovolí. Přejde do chodby, kde má svou bundu. Sáhne do ní a vytáhne rozvodové papíry. Teď nebo nikdy. Nechá je ležet na stole a usadí se na židli, podpírajíc si dlaní hlavu. Další povzdech na sebe nenechá dlouho čekat. Uvědomuje si, že dá prostě hlavu na špalek a bude čekat, jestli ji Boo setne. A co by taky měl jiného dělat? Má nějakou jinou možnost.
"Boo, já..." Začne opatrně, když se na něj se smutným výrazem podívá.
"Já už tady dlouho nebudu moct pracovat. Tedy ne po tom, co se stane za pár dní, možná týdnů." Tak a hezky s pravdou ven.
"Chtěl jsem ti to říct hned, jak jsem zjistil, že bychom mohli být opravdu spolu." Poposune k němu rozvodové papíry.
"Nikdy jsem si nemyslel, že bych to chtěl udělat, dokud jsem nepoznal tebe. Když jsem říkal, že jsi můj život změnil, myslel jsem to opravdu vážně. Dokud jsem nemohl být s tebou, nebyl jsem šťastný." Začne se svou vlastní zpovědí.
"Ještě, než se naštveš, že jsem ti lhal, podívej se na datum, kdy jsou podané." Pokusí se být rychlejší. Je na nich datum hned po jejich společné snídani na pobřeží.
"Chtěl jsem ti to říct tolikrát ale vždycky se něco událo. Chtěl jsem to udělat včera ale..." Pokrčí rameny. To Boo přišel s Reitou a před ním to řešit nechtěl.
"Jakmile se do dostane mezi chlapy už si tady ani neškrtnu. Nejde o to, že jsem teď s tebou ale o to, že se rozvedu. Hodně z nich mi to bude mít za zlé a takhle tu dál pracovat nemůžu. Ne jako šéf, když mě nebudou uznávat. Tahle nabídka je možnost, jak začít od začátku." Sklopí oči ke stolu a dlouze se nadechne.
"A to bez tebe nechci. Ty jsi ten nejlepší začátek, s tebou mám pocit, že opravdu žiju, víš." Podívá se na něj s mírně staženým obočím. Nelže mu, kromě toho, že tu nabídku dostal. Nepochybuje o tom, že by měl i v clubu problémy, až se do proflákne.

Boogie

Nejradši by pozval někoho na pivo a šel si s ním o tom pokecat, ale nikoho takového nemá a Rei měl dneska určitě úplně jiné věci na práci, než radit písklatům jako on... měl černoočka. Boo věřil tomu, že jsou spolu, muselo být, když se o něho chtěl Aoi v noci postarat. Uvědomí si, že se nad nimi romanticky usmívá. Pak si ale jeho pozornost znovu přitáhne Ju-ken. Obrátí k němu oči a uvidí ho sedět u stolku s nějakými papíry. Po jeho slovech má už už chuť na něj spustit, že o všem ví, ale Ju k němu posune ty papíry. A nebyl by to on, kdyby to rozvážně a krotce nepolkl, nepřešel ke stolu a nevzal je do ruky.
"Máš to pěkně zmačkané, kdes to nosil, ty nemáš desky?" Hlesne. On mu snad nějaké půjčí... Pak se ale začte. Ne, Kamijo mu opravdu nelhal. Bylo to tak. Jen se asi nestačil dozvědět, že Ju-ken stihl podat žádost o rozvod. Místo toho, aby to jeho postoj k němu narušilo, si spíš utvrzuje svou důvěru v něj.
"Takže jsi kvůli mě udělal tohle?" Vůbec neví, co říct. Je rozvraceč manželství! Cítí se provinile vůči té ženě, které tohle provedl. Podívá se pořádně na datum, které mu Ju-ken ukazuje a snaží si vzpomenout, co se v tu dobu dělo. Byli spolu takovou chvilku, ještě ani netušili, jestli z toho něco bude. Ju mu sice říká, že s ní šťastný nebyl, ale nebylo to všechno příliš unáhlené? Čím víc toho Ju-ken řekne, tím větší chuť má se zase opít. Teď je to on, kdo si dlaní promne tvář, zatímco tu druhou s papíry svěsí podél těla. Je schopný hodit za hlavu, že k němu Ju-ken nebyl upřímný hned, ale...
"Dobře, ale copak je Mihrunisa jediný club, ve kterém můžeš v Tokyu pracovat?" Nechce se města vzdát. Prostě nechce. Kvůli svojí vysněné škole, kvůli nabídce v clubu, kvůli...ano trochu i kvůli němu. Jak by mu teď měl říct, že po tom všem, co pro něj dělá a kam ho chce dosadit, končí? Nebylo by lepší, kdyby každý dělali někde jinde? Ju-ken by se alespoň nedíval přímo na to, co se tam děje. Jistá nevědomost by byla milosrdnější. Posadí se na druhou židli naproti němu a papíry odloží na stolek. Je to všechno tak těžké... ještě si nic nezažil, myslel si, že si to vyzkouší a podle toho se rozhodne, zatímco budou... no prostě klidně tady, spolu, bez ohledu na jeho práci...
"Nechci, aby to vypadalo, že si nevážím všeho, co mi říkáš..." Hlesne po chvíli.
"Nikdo mi nikdy neřekl tolik krásných věcí... já ale... vůbec nevím, co znamená dům a ty už mluvíš o svatbě... já...." Je toho moc.
"Je mi devatenáct..." Připomene mu, když se na něj nešťastně a při tom hrozně mile podívá a jemně, spíš něžně zavrtí hlavou.

Ju-ken

"Čekal jsem na vhodnou příležitost, kdy ti to ukázat." Pokrčí krátce rameny a troch se zastydí v jakém stavu ty papíry má. On na nějaké pořádky nikdy moc nebyl. A je to vidět.
"Kvůli tobě, kvůli sobě. Najednou jsem měl pocit, že tohle prostě není život. Otevřel jsi mi oči." Povzdechne se ale věnuje mu pousmání a hřejivý pohled. Tohle je taky naprostá pravda. Stačilo mu jedno společně strávené odpoledne a věděl, kam patří. Jen, aby to měl stejně i Boo.
"No, ono je to trochu složitější. Prošel jsem těch clubů už dost a většina z nás se vzájemně zná anebo o sobě už slyšela. Po první pořádné rvačce, se to hrozně rychle rozneslo a díky tomu se mi ozval i Takeshi." Prozradí mu zase něco málo o své minulosti.
"Hlavně bych byl nerad, aby se to celé dotklo tebe. Já mám strach, že se to neutají a nerad bych, aby ti to kvůli mě třeba dali sežrat. Je mi to líto, na tohle jsem vůbec nepomyslel." Rozhodí rukama a zavrtí sám nad sebou hlavou. Ono to vlastně celé mohlo mít daleko horší důsledky a to mu došlo až teď. Podívá se na něj podruhé a vidí, jak se tváří. Nechtěl ho přece hnát do kouta. Tedy chtěl ale najednou mu to nepřijde správné a je to tu zase. Zase by  pro něj udělal cokoliv a zároveň ho chce odtud dostat. Tohle je prostě šílené a on neví, co s tím.
"Já vím, nemám vůbec právo po tobě podobné rozhodnutí chtít. Promiň." Omluví se mu upřímně, než ho velmi jemně vezme za zápěstí a naznačí mu, aby šel k němu.
"Neměl jsem to na tebe tak vybalit ale viděl jsem v tom příležitost." Popotáhne si jej, až na svůj klín.
"A vůbec nemám právo nám tohle hezké odpoledne kazit." Usměje se na něj omluvně a pohladí jej po tváři, než se k němu nakloní a krátce jej líbne.
"Na všechno je dost času." Ujistí ho, že s tou svatbou rozhodně nikam spěchat nebude. Tedy ne, pokud o to Boo nebude stát. Zase trochu pozapomněl na věkový rozdíl mezi nimi. S ním to šlo hodně snadno. Příště na to prostě nesmí zapomínat.
"Byl jsem nadšený, že bych se o tebe mohl postarat mnohem lépe, než teď." Dobře, teď tak trochu lže ale v podstatě by to tak být mohlo. Když by se mu podařilo sehnat nějaké dobré místo. "Jen jestli tě můžu poprosit, popřemýšlej o tom." Vlastně tím ukončí celou tuhle debatu a už si pohrává s konečky jeho vlasů.
"Hm, co takhle vykašlat se na celou polévku a udělat si výlet na motorce někam na jídlo. Pak třeba kávu a nějaký dobrý zákusek. Kouknout na pobřeží, možná se projet na loďce. Prostě si užít den a vykašlat se na všechno. Oblečený už koukám jsi, tak mi dej chvilku a můžeme vyrazit. Jen na sebe hodím něco...čistého." Zasměje se krátce a přitáhne si jej k poslednímu polibku, než ho popožene ze svého klína.
"Kdy se nám zase podaří, mít společný den volna." Nadhodí, než na sebe nahází čisté věci, popadne Boogieho kolem pasu a prostě ho z toho domu vyvleče násilím. No přece nebudou sedět zavření doma. Za první ho musí nějak rozptýlit a za druhé...nesmí na nic dalšího myslet nebo se vážně zblázní a už vůbec ne na Senu, který ho zabije, protože se mu vlastně nepovedlo vůbec nic. Ale co, dnešek je jejich a zítra...může si jít chystat místo na hřbitově.