Kamijo x Boogie - Neoháněj se příliš věkem, Boo-chan. - část 1.

(Kamijova kancelář)

Boogie

Boogie nevěděl nic o tom, proč dnes Sena nepřišel do práce. Nemohl tušit, že je to proto, že většinu dne strávil s Kamijem stěhováním jeho základních věcí z bytu do vily. Nemohl vědět ani to, co se mezi nimi stalo a co si řekli. Kdyby to věděl, asi by trval na roztrhání jeho nové smlouvy. Na druhou stranu by se nejspíš dozvěděl, že práce a osobní vztahy jsou dvě oddělené věci. Těžko říct, jestli je na to ten vhodně stavěný typ. S blížícím se večerem a hodinou, kdy za ním měl přijít, v něm znovu rostla nervozita a to jak kvůli tomu, co by se mohlo dít, tak kvůli tomu, jak se na něj Sena díval z pódia, když skončil svoje vystoupení. Neměl žádnou spojitost s ničím z toho, proč by se to mohlo dít, ale šestý smysl mu to pořád připomínal. Dneska měl na sobě upnuté černé kalhoty, boty pod kolena s decentním podpatkem a krajkový top bez rukávů, který byl doplněný o krátké krajkové rukavičky bez prstů, jenom po zápěstí. Pro zjemnění měl okolo nich temně fialové mašličky, stejně jako v rozpuštěných vlasech, kde měl jenom sem tam drobné copánky právě s těmito mašličkami. To všechno bylo doplněno o latexový korzet, zdůrazňující jeho štíhlou, vyšší postavu a i ten sahal jenom do půli žeber. V clubu po včerejšku nebylo zdaleka tolik lidí, co jindy, protože většina jich tu byla právě na vystoupení, takže měli celkem klid. Ani Ju-kena tu dneska neviděl, ale bylo to pro něj docela milosrdné, protože až půjde nahoru, neucítí na sobě jeho oči. Ještě pořád si nic z toho všeho nedokázal přebrat v hlavě. S úderem jedenácté vyjede výtahem do patra a tiše a decentně zaklepe na Kamijovy dveře. Jeden by ho mohl snadno přeslechnout, ale už teď se ošívá a svírá pravou dlaní levé zápěstí, než je vyzván, aby šel dál. Proklouzne dveřmi jako myška, tak jako je u něj obvyklé, skoro se ani pořádně neotevřou a očima zapátrá po kanceláři.
"Pěkný večer, Kamijo-sensei." Pozdraví a trochu nejistě se vydá ke křeslům u stolu.

Kamijo

Kolem už panovala tma, když sedal do svého auta, aby odjel do clubu. Cítil se příjemně unavený, protože celý strávili stěhováním. Hned po probuzení, si v hlavě přebíral, co že mu to vlastně v noci nabídl ale…stačil jeden pohled vedle sebe, spatřil spícího ďáblíčka s růžovými vlasy a nemohl litovat. Kdyby to byl kdokoliv jiný, nejspíš by řekl, že je zamilovaný. Jeho podvědomí to vědělo ale on byl příliš hrdý, aby si to opravdu přiznal. Když ale sedí ve svém autě podepírajíc si bradu, nedokáže tu noc z hlavy dostat. Nebyl to sex, který by si společně užili, tohle bylo opravdové milování, věděl to. A teď míří do clubu za Boogiem a není si vůbec jistý, co s tím vším bude dělat. Z jedné strany je tu dohoda s otcem, pokud neuspěje, půjde na ulici, protože jeho nadvládu dál nesnese. Z druhé strany je tu Sena, který ho nenásilně nutí nad tím vším do detailu přemýšlet. Zaparkuje své auto za clubem, kde má vyhrazené místo, vystoupí v bílé košili s rozšířenými rukávy. Pár vrchních knoflíků nechal záměrně rozepnuté. Zamíří rovnou do své kanceláře. Cestou pozdraví několik zaměstnanců s kývnutím hlavou mine i Uruhu, který by se mu možná mohl hodit. Pořád mu ale přijde nemyslitelné, že aby s výměnou Boo souhlasil. Zavře za sebou dveře kanceláře, když se pohodlně usadí do křesla a přitáhne si pár papírů, který pečlivě prostuduje. Jsou to objednávky, jež by měl udělat ale na ty bude čas později, nejspíš. Po několika desítkách minut se ozve tiché zaklepání.
"Jen pojď dál." Vyzve jej a sám se pomalu zvedne.
"Hezký večer i Tobě Boo-chan." Zavrní tiše, než ho gestem paže vyzve, aby se usadil. Sám zaujme místo těsně vedle něj a opře se pozadím o hranu stolu.
"Mohu ti něco nabídnout?" Zeptá se, aniž by z něj spustil oči a ještě si neopustí zhodnotit jeho celou postavu pohledem.
"Dal sis záležet hm? Velmi ti to sluší." Provokuje ho trochu, než sáhne po lahvi vína, kterou měl pro dnešní večer nachystanou. Rudé, stejně jako růže v nedaleké váze.
"Jistě mi neodmítneš skleničku." Neptá se, prostě konstatuje a už nalévá, láhev otevřel před několika minutami, aby bylo všechno připraveno. Nakloní se k němu blíž, aby mu mohl vekou sklenku z tenkého skla vtisknout do dlaně.
"Jak jsi pokročil ve svém tréninku?" Zeptá se jej napřímo.+První lekce, naučíme se kopat si vlastní hrob.+ Proběhne mu hlavou s nádechem ironického pobavení a natáhne dlaň k němu, než se konečky štíhlých prstů dotkne jeho brady a jemně ji pozvedne. Kdyby věděl, jak dopadlo onen večer Uruhovo boa asi by si podobné poznámky ve své hlavě odpustil. Palcem zmapuje hranu čelisti a zastaví se v blízkosti rtů.
"Řekni Boo-chan, kolik zájemců máš za večer, kdy obsluhuješ?" Vyzvídá trochu ale pokud dobře viděl, je jich dost a dost.

Boogie

Opravdu moc se snaží nevidět v tom nic, z čeho by měl být nervózní, ale pokaždé, když sem vkročí, je to jako by vstoupil na nějaké erotikou zakleté a celou tou atmosférou prostoupené a těžké místo. Jako by tady slovo sex křičelo z každé dekorace a z něho obzvlášť. Okamžitě ho to omotá a nechce pustit a jakýkoliv duchovní by určitě řekl, že to není jenom tak! Musí se pousmát vlastním úvahám a posadí se do křesla. Kolena opře o sebe, špičky vtočí mírně dovnitř a dlaně nechá v klíně, ale už si podvědomě žmoulá prsty. Kamijo obejde stůl a usadí se tam, co obvykle. Než, stačí říct, že si nic nedá, sleduje ho, jak do sklenic nalévá červené víno. Když mu k tomu složí kompliment, honem se podívá na svůj zevnějšek, přejede si po břiše dlaněmi, jako by ho chtěl urovnat a stydlivě se usměje, než ruce zase vrátí tam, kde byly.
"Arigato." Řekne, ale pomyslí si něco o tom, že to nebylo kvůli němu, že takhle je to prostě jeho styl. Myslí si, že to je kvůli němu? Natáhne štíhlé dlouhé prsty po skleničce a převezme si ji, aby si mohli přiťuknout. Jemně v ní smočí rty. Víno je opravdu výborné. A on má nulovou výdrž. Pak se ale zarazí a od jejího okraje k němu zvedne modré oči. +Pokročil v tréninku?+
"Měl jsem na někom trénovat?" Zeptá se. Vždyť tu ani nebyl nikdo, kdo by mu řekl co a jak, myslel si, že tohle chtěl zastat ten muž naproti němu. Jemně se pousměje, ale Kamijo mu zvedne tvář od sklenky výš a on poslechne. Někde dole v žaludku se ozve docela nenápadný pocit, když ucítí bříško jeho palce a v očích se mu promítne jistá ostražitost. Po té otázce ho trochu polije horko a kmitne očima ze strany na stranu. Trochu počítá, je pravda, že málo jich není.
"Já nevím, asi..." +Kolik uděláš stolů?+
"Dost." Řekne nakonec. Je pravda, že víc, než jiní. Vlastně tu jsou tací, které Sena vyhodil, protože se jich nikdo neptal nebo proto, že nosili málo dýšek. On jich měl až až, i když nikomu nic nedovolil. Jiní dovolili a nic nedostali. Nikdy nad tím nepřemýšlel!

Kamijo

Nepouští jeho bradu a sám se krátce napije vína. Je výborné, vždycky si dopřával to nejlepší. Jen představa, že by ho po pár sklenkách bolela hlava je nemyslitelné. Tekutina se mu na jazyku příjemně rozline a ledové, šedo modré oči se upřou do těch modrých o pár úrovní níž. Vnímá jeho kouzlo, přitahuje ho svou silou, kterou si snad ani neuvědomuje a to je dobře.
"Mnohem lepší odpověď by byla otázka, jak moc se mi to líbí." Krátce se odmlčí a vypadá to, že se i trochu zamyslí.
"Nebo náznak toho, že ses mi chtěl líbit Boo-chan." Vydechne krátce a koutky se mu nepatrně zvednou. Je to zvláštní pousmání, smyslné a zároveň dává tušit, jak moc se baví nad celou situací. Pak přijde neurčitý počet, se kterým rozhodně není spokojený.
"Měl bys vědět, kolik jich je. Je to tvůj výdělek, neber ho na lehkou váhu. Dýško si spočítáš ale počet hostů, kteří ti ho dali nevíš?" Napomene ho trochu s jemně nespokojeností v hlase. Jemným zavrcením hlavou dá najevo, že pro tuhle chvíli je jeho pochybení zapomenuto. Blahosklonně mu ho odpouští samozřejmě.
"Rád bych viděl, jak jsi pokročil ohledně doteků a jemného vábení. Nenapadlo tě to vyzkoušet na place?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím a konečky prstů sklouzne po jeho tváři, přes šíji až na hrudník, než dlaň stáhne a uloží ji na své stehno.
"Nevadí, pokročíme dál, do příště s tím snad něco uděláš." Nakloní se k němu a podívá se mu zblízka do očí. Boo by mohl skoro cítit jeho dech na svých rtech.
"Nechceš přece, abych byl zklamaný, já jsem nerad zklamaný." Provokuje ho dál svým hlasem, cítí ten pocit, že má nad ním navrch a líbí se mu, trochu víc si ho užívá, než by vlastně měl.
"Dneska bychom mohli natrénovat nevhodné doteky. Dostaneš jich spoustu a je potřeba je umět odmítnout. Ne tak, aby se dotyčný urazil ale tak, že ho vlastně chceš ale nemůžeš. Rozumíš mi?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím a konečky jeho prstů se ocitnou nad Boogieho kolenem a míří pomalu, provokativně nahoru k jeho klínu.
"Nebo se ti snad líbí? To mi taky můžeš říct ale za své chování neručím." Snaží se, aby na něm nebylo vůbec poznat, co je jen hra kvůli jeho výchově a co je skutečný zájem a chuť se ho dotknout.+Shoříš v pekle, jednou určitě.+ Jak kdyby slyšel ďábelský smích svého podvědomí. Strašné.

Boogie

Mírně se začervená. Není schopný udržet dlouhý pohled do jeho očí, vždycky ho po chvíli skloní, než ho zase honem zvedne a rychle zamrká. "Dobře." Řekne tiše a znovu se plaše pousměje, když se snaží první lekci vzít k srdci, jenže tenhle flirtovací dar, jaký mají klenoty nebo Sena on prostě nemá. Pokud na něm něco vidí i jiní lidé, pak to leží někde jinde a ne v tomhle. Určitě by to měl měnit? Ještě o tom není tak docela přesvědčený, protože si není jistý, jestli je takovou sebevědomou roli schopný zahrát věrohodně. Radši by zůstal u té plachosti. Teď musí oči sklopit úplně do klína, protože nechtěl. Tedy, chtěl, ale ne cíleně jako když jdete někoho sbalit a opravdu to chcete. Přijde další napomenutí a on si začne připadat trochu beznadějně. Celkem rychle propadá tomu, že z něho rozhodně nic nebude a teď už hledí opravdu provinile do klína. Je to přesně tak, jak Kamijo řekl a je to proto, že dýško je pro něj důležité, ale ti muži ne, on s nimi přece nic mít nechtěl. Jenže - to bylo před jeho novou smlouvou. Musí si to v hlavě nějak přenastavit. Ani s další odpovědí by Kamijo nebyl spokojený - nenapadlo. Takže dál zarytě hledí do svého klína a je rád, když je tohle téma za nimi a má dojít na něco nového. Teprve teď se mu zase podívá do tváře a Kamijo je zatraceně blízko. Pootevře rty a sklouzne pohledem na ty jeho, ale po zádech mu přeběhne mráz. Honem zavrtí hlavou na znamení, že to nechce, až jeho vlasy a krajky tiše zašustí. Jemně kmitne obočím, když se dozví téma dnešní lekce - a kruci. Nicméně tohle by se mu opravdu hodit mohlo. Mimoděk mu koutky maličko stoupnou, ale hned to zase schová.
"Hai." Kývne a dovolí si další pohled do jeho tváře, ale jen do chvíle, než se na jeho koleni ocitne Kamijova ruka. Okamžitě k ní střelí pohledem a snaží se nedrtit jednu nohu o druhou. Ta dlaň se nebezpečně sune nahoru, vyvolává netušené pocity, až si z toho musí poposednout a k tomu ta slovní provokace. Okamžitě ho polije vlna horka, rozplete dlaně a chytí se pevně opěrek.
"Možná byste měl vidět první moji občanku, pane..." Nedokáže si pomoct a koutky mu znovu stoupnou nahoru, než vtáhne rty dovnitř a zůstane tak. Bylo to trochu nezbedné, takové oplacení provokace. Těžko říct, co by na to řekl host. Asi jak který?

Kamijo

Cítí jemné brnění v konečcích prstů. Není to neskutečná touha a chtíč, který pociťuje v přítomnosti Seny. Není to ten majetnický pocit, že ho chce mít jen pro sebe ale rozhodně se v něm cosi pohne. Je příliš blízko a tomu se jen velmi těžko odolává. Sklopí krátce pohled a upřímně se usměje nad jeho odpovědí. Nebyla špatná, to musí uznat. Rozhodně spíš čekal, že pod jeho dotekem příliš nevymyslí. Spletl se a tím dává Boogiemu bod dobru.
"Tuhle větu si pamatuj ale buď obezřetný a odhaduj." Poradí mu, aniž by své prsty stáhl, je položí svou dlaň na jeho stehno tak v půlce.
"Neoháněj se příliš věkem Boo-chan. Padesát procent z těch, které tu potkáš, tím vyprovokuješ příliš. Jsou tu i tací, kteří nemají zábrany a nízký věk je pro ně mnohem větší lákadlo." Domlouvá mu tiše a narovná se, aby mohl vstát a jeho dlaň opustí teplo Boogieho těla. Pomalu obejde křeslo, aby stanul za jeho zády a znovu se krátce napije. Protáhne si šíji elegantním pohybem hlavy a nakloní se přes jeho rameno, aby přiblížil rty k jeho uchu, kde tiše vydechne. Prosmýkne ruku pod jeho paží a umístí ji zpátky na své místo, jeho pevné stehno krátce stiskne a začne po něm mířit zase nahoru. Jejich trénink není ještě zdaleka u konce.
"Věk je jen číslo, kolik yenů by stačilo na jeho vykoupení. Mám jich plné konto a můžou být jen tvoje." Provokuje ho dál a ocitne se těsně pod úrovní jeho rozkroku, kde si neopustí další jemné stisknutí.
"Prozradíš mi, kolik by mě stálo, abys na svůj věk zapomněl." Ano, budou i tací, jejichž zábrany v tuhle chvíli povolí. Užít si s nezletilým. Lákadlo nezměrných výšin i pro Kamija je to svým způsobem vzrušující. Dává mu to pocit, že by mohl být první, kdo ví, jestli už ho někdo měl. Podle jeho skromného odhadu je Boo ještě nezkušený v tomto ohledu. Jen ten pocit, když na to pomyslí je k nezaplacení a nepochybuje, že nebude jen pro něj. Kdo by mu přece odolal. Vybral naprosto skvěle, je to tom sebevědomě přesvědčený.
"Napij se ještě trochu se mnou." Pobídne ho naposledy a pozvedne palec, aby se ho v klíně opravdu dotkl. Čeká všechno, počítá s tím, že Boo vystřelí z křesla, někde v koutku mysli si ale také dovolí představu, že by tímto způsobem mohli pokračovat dál.

Boogie

Naštěstí následoval úsměv a ne další sprdnutí. Začíná se zase cítit o něco lépe. Minule mu to taky trvalo, než se uvolnil a začal si tu hru i maličko užívat. Možná je to taky proto, že mu začal o něco víc věřit, což se do dnešní schůzky vytratilo, ale zase se to vrací. Po chvíli ale Kamijo zase začne mluvit vážně. Ano, on ví, toho už si taky všiml, že občas koukají po těch, co vypadají nejmladší. Kdo ví proč, jeden by řekl, že do bordelu jdou za zkušenostmi, ale nejspíš je opak daleko lákavější. Muži to tak asi měli, rádi někoho něco učili, i když ne všichni. Některé to otravovalo. Přikývne a v tu chvíli se Kamijo narovná, aby obešel Boogieho křeslo. Ocitne se za jeho zády a on za ním mírně pootočí hlavu. Sotva patrně se zachvěje, když mu Kamijo vydechne na ouško a jeho dlaň se vrátí, aby se vydala ještě výš. Naváže s ním na předchozí roli a hraný rozhovor a on se musí krátce podívat před sebe. Hlava se mu skoro zavaří.
"To nejde, ze svého stanoviště nemůžu, v clubu by si toho někdo všiml. Poškodil bych jeho jméno a dostal vyhazov. A vy už byste si ani nesáhl drahý pane. Budete muset pár let počkat." Hlesne a začervená se u toho jako poupátko, když se k němu pootočí, aby na okamžik viděl jeho tvář. Přesto nechá oči zajiskřit, jako by se mu ta představa líbila, přesně tak, jak Kamijo na začátku chtěl.
"Jenže s tebou je to snadné." Zamračí se z ničeho nic, když se na něj podívá úplně a je jasné, že tohle je mimo roli, doopravdy.
"Co až přijde někdo, od koho bych nejradši utekl co nejdál?" Řekne a ani si neuvědomuje, cože mu to právě řekl. Už by skleničku poslušně zvedl a napil se, kdyby se ho v tu samou chvíli Kamijo opravdu nedotkl rovnou tam. Jen trochu, jen jedním prstem a stejně se málem polije, musí sklenku pochytat oběma rukama a vrhne po něm pohledem, který neví, jestli to byl vtip nebo má začít utíkat na druhou stranu Tokya. Spěšně si olízne rty, protože má najednou sucho v hrdle, zavrtí nad ním hlavou a napije se tak, že zmizí asi polovina. Na kuráž! očividně to potřebuje!

Kamijo

"Můžu ten klub celý koupit, jen kvůli tobě." Provokuje ho dál a cíleně, aby zjistil, jak se moc dokáže Boogie přizpůsobit. Nemá špatné výmluvy, jen by mohly být cílenější, tohle dokáže odrovnat jednou větou. Měl by je víc rozvinout. Opravdu ale nečeká, co přijde vzápětí. Ten pohled! To je něco, čemu by neodolal snad nikdo. Bože, jak to ten kluk dělá. Chvíli na něj kouká, nad i trochu vykolejeně a to se mu opravdu dlouho nestalo. Trvá to sotva pět vteřin, než se vzpamatuje a vlastně ho zachrání jeho dotek v Boogieho klíně. Málem se u toho polije a on se mu upřímně zasměje.
"Nesmí poznat, že od něj chceš být, co nejdál. To se ti prostě nesmí stát." Napomene ho přísným hlasem, který nese svůj typický vábivý podtón ale svou dlaň stáhne, prozatím. Moc dobře si uvědomil, co mu řekl. S ním, že je to snadné. Samozřejmě, kdyby nebylo, nemohl by se sebou žít. Boogie ho provokuje mnohem víc, než si uvědomuje a dráždí jeho smysl na maximum. Krátce těkne očima k masivnímu stolu a na chvíli ho ovládnut představy, co všechno by se tu mohlo dít, kdyby mu to dovolil. Podvědomě tuší, že kdyby měl Boogieho dostat bude to v ložnici s měkkou velkou postelí.+Svíčky, jemná hudba, hvězdy na obloze. To by se k tobě hodilo.+ Ujasní si představy na téma Boogieho povaha. Sleduje víno, jak mizí mezi jeho rty a neubrání se protočit očima v sloup. Takhle mu tu v tom křesle za chvíli usne ale tentokrát ho nenapomene. Udělá několik kroků, aby se ocitl u opěrky křesla a pohodlně se na ni usadí.
"Většinou je to o to horší, když se ti tvůj objekt líbí. Emoce do toho netahej Boo-chan, bývají často spíš na obtíž. Zamotáš se do pavučiny a už se nevypleteš. Víš, jak končí zlaté mušky lapené do sítí?" Skloní se k němu a znovu zamíří dlaní po jeho stehně, tentokrát zacílí víc na vnitřní stranu.
"Chceš celý club, máš ho mít. Chceš mé konto, klidně si ho vezmi." Šeptá mu vracejíc se ke své roli. Sklenku doloží na stůl, aby mu nepřekážela a vrátí se do jeho blízkosti. Volnou dlaní přeje po jeho tváři a natočí bradu svým směrem, aby se mohl otřít rty o ty jeho.
"Dám ti cokoliv ale zapomeň na všechno kolem. Poddej se mi, ukážu ti nebe, které jsi ještě nepoznal." Šeptá mu dál provokativně s patrnou smyslností a možná i stopou vzrušení. Začíná se mu stírat rozdíl mezi tím, co je hra a co už ne.
"Budeš mít na rtech mé jméno a já to tvé, copak to nechceš zažít?" Pohladí ho přímo v klíně a v tu samou chvíli se přitiskne na jeho rty se svou typickou vášní.

Boogie

I on postřehl pohled, který mu Kamijo věnoval, jenom vůbec neví, co měl znamenat. Přehnal to? Nebo naopak? Čím ho tolik zaskočil? Nejradši by se ho přímo zeptal a začal se omlouvat, ale jen jemně nakrčí obočí do trochu nešťastného výrazu a pro jistotu tu sklenku postaví na stůl. Kamijo má pravdu. To se mu nesmí stát. Klukům nahoře se to nestává. Mohl by se zeptat některého z nich, jaký je na to recept? I on se podívá na ten stůl, ale na rozdíl od něho se domnívá, že to bylo proto, že tam odložil tu sklenku. Kamijo se znovu pohne a usadí se na jeho levé opěře. Trochu se poposune, asi aby mu udělal místo pro kolena a hledí na něj jako na paní učitelku při hodině Japonštiny.
"Aha." Vydechne překvapeně. Hned vzápětí se dozví, proč to tak je. Ano on ví, to je to, co se snažil naznačit Ju-kenovi, když spolu byli sami. Tehdy vystupoval jako někdo, kdo v tom má naprosto jasno, ale pravda to nebyla.
"Moc špatně. Pavouk je sní." Zvedne k němu znovu modré oči a zauvažuje, jestli je Kamijo také pavouk. Kolik jich v tomhle clubu asi leze? Podle toho, co viděl on, je minimálně jedna zlatá muška na pavučině. Jedna z těch nejdůležitějších. Ne, ještě stále to nikomu neřekl a neřekne. Kamijo jeho myšlenky přeruší, když se nad ním zase skloní a po třetí v dnešní večer zopakuje svůj pohyb dlaní na jeho stehnu. Tohle jsou velmi omamné sliby. Jednomu by se z nich zatočila hlava. Nejradši by mu řekl, že moc dobře ví, že nic takového od něho nikdy nedostane, ale neví, jestli by tím zákazníka nevyhnal. Svolně za ním natočí tvář a nechá řasy skoro úplně klesnout, když se Kamijovy rty ocitnou tak blízko. Ví, že už zase hrají na role, ale stejně mu srdce prudce buší a znovu se tu udělá velké horko. Jeho tělu je celkem jedno, co na to hlava, je mu devatenáct, nikdy nic podobného nedělal a už má zatraceně věk na to, aby mu to chybělo.
"A ta platba bude předem?" Neodpustí si další trochu rozpustilou odpověď, u které zase sklopí oči a potlačuje úsměv. Stydlivost mu pořád jde spolknout, ale zároveň je v tom maličko drzosti. Přesto má plné uši barvy jeho hlasu, Kamijo to opravdu moc dobře umí, on ví, že to ví a stejně s tím není schopný bojovat. A pak přijde pohlazení, on se prudce nadechne, zároveň u toho vdychne, zalapá po dechu a zvrátí hlavu, aby mu nastavil rty v polibku. Tohle tedy vůbec nevyšlo, to jeho plánované odmítání. Ještě chvíli mu ten polibek oplácí, než se oběma dlaněmi zapře do jeho hrudi a naprosto červený si poposedne, aby se odvrátil maličko tělem a hlavně tváří a zakryl ji dlouhými vlasy, když tvář skloní. Teď se tedy pořádně stydí.

Kamijo

Vlastně celou tu dobu čekal, kdy ho od sebe odstrčí, kdy už to konečně bude příliš. Ale ono se to nestane. Probírá si v hlavě výmluvy, které by mohl použít, dokud mu Boogie neodpoví otázkou. Vlastně by mu mohl zatleskat, tohle bylo geniální. Nic lepšího by sám rozhodně nevymyslel. Boo by tím ukázal svou cenu a dost zákazníků by odradil. Tyhle sliby na ostatní celkem dobře působí ale ráno jsou zapomenuty naprosto dokonale. Dosáhnout svého a pak odhodit. Jak dlouho tohle používal on sám dokud…Do hlavy se mu dostane Senova spící postava a něco uvnitř něj se postaví k odporu. Tohle by mu dělat neměl. Něco mu slíbil a stejně v tom dál pokračuje. Ozve se tichý hlásek, který přechází v křik a je rád, že to Boogie nemůže slyšet, měl by ho nejspíš za blázna. Pak ale se všechno ztratí v polibku, který si náležitě užije. Alespoň tu chvilku, která je mu dopřána. Boo reaguje líp, než by si dokázal představit a žene tím jeho ego snad ještě výš. Jemně stiskne prsty v jeho klíně, aby mu dal pocítit mnohem víc, sám by si dokázal představit, že se to přehoupne v něco, s čím příliš nepočítal. Přizná si, že na něj Boogieho přítomnost působí, že ho nechce jen tak nechat odejít a to by neměl. Jeho maličký objev. Ne, není muška, tím by ho urazil. On se stane tím pavoučkem, smrtícím pro něj i pro ostatní, to už ví teď. Plachý výraz bude tím, co ostatní zahubí; Boogieho dokonalé sítě. Vrací mu polibky, ve svém vlastním tempu, užívá si každé prolnutí rtů, než ten okamžik pomine. Na vteřinu se zatváří nespokojeně ale následně svůj výraz vymění za úsměv.
"Ale no tak, jak kdybys nevěděl, kde jsi a kdo jsem já." Pokusí se ho uklidnit.
"Čeho se bojíš? Není přece zlé, že se ti to líbí. Všem se to líbí, je to přirozené. Měl bych o tebe strach, kdyby to bylo obráceně."  Pošeptá mu, když se skloní k němu blíž a nadechne se jeho vůně.
"Musíš se jen naučit ovládat, jednou se ti to bude hodit." +Ty bys měl taky.+ Připomene sám sobě ale navzdory svým myšlenkám se neoddálí.
"Podívej se na mě." Pobídne ho měkce a natáhne se po jeho tváři, aby ji otočil k sobě.
"Cítit touhu, někoho chtít není špatné. V tvém věku už vůbec ne." Trochu ho konejší, aby mu neutekl hned ze začátku. Ukázat mu, že být vzrušený, po něčem toužit, je v pořádku. Je to lidské.
"Musíš ty pocity poznat, abys je odhadl v pravou chvíli. Nesmíš se jich bát, pak se do nich zamotáš." Připomene mu síť bez váhání a znovu se k němu skloní.
"Teď je to na tobě. Polib mě, Boo-chan. Užij si to ale nenech se tím ovládnout. Kde jinde bys měl trénovat, než se mnou?" Našeptává mu sametovým hlasem.
"Kdo jiný by ti mohl ukázat tu správnou cestu, než já. Dal jsi mi důvěru a já ji přece nechci zklamat, byl bych sám proti sobě."

Boogie

Právě proto, že to ví! Kromě toho se lekl reakce vlastního těla, se kterým mnoho podobných chvilek nezažil. Pořád zůstává sedět schovaný za oponou svých vlasů. Kamijův hlas je však konejšivý, nevypadá to, že by se zlobil. Zvedne vzdálenější dlaň ke rtům, nervózně se popotahuje za piercing a naslouchá ujištění, že je tohle všechno jenom přirozené. Pro sebe se pousměje tomu jeho možnému strachu, vypadá to, že impotentní snad není, jenže! Opona jeho vlasů se pohne, když se do ní jemně opře Kamijův nos. Je zase tak blízko. Nechá si za ním otočit tvář a nejistě se podívá do jeho očí, zatímco ho nos brní z toho, jak se skoro dotýká Kamijova. Má pravdu, takhle nemůže panikařit, až budou někde ve společnosti a po něm se bude vyžadovat jeho část práce na zákaznících. Přece nejde o nic konkrétního, jen o ty doteky. Komu má říct, aby ho to naučil, tomu v jehož očích vidí nesouhlas a obavy pokaždé, když dojde do práce? Nauč mě to, abych to využil na jiné? To nejde. Upřeně hledí do jeho očí, zatímco si nechává plést hlavu. Ano, kdo jiný? Je to pravda, dali si ji navzájem, když mu kýval na tu práci. Klesne očima na jeho rty, vyzívavé a jemně pootevřené, pořád s tím decentním hříšným poloúsměvem. Znovu se pootočí v křesle víc k němu a pak se vyrovná v zádech, aby byl o maličko výš než dosud, lépe na něj dosáhl a políbil on jeho. Nejdřív jen opatrně a pátravě, ale Kamijo mu nechává dostatek prostoru, nepřebírá iniciativu, jen čeká. Boo nechá černé řasy přikrýt oči a pak už je všechno čistě spontánní.Ani si příliš neuvědomuje, že zvedá dlaně, aby vzal jeho tvář do nich, zatímco ukloní hlavu víc do strany a polibek prohloubí. Kamijo je pořád nad ním v dominantní pozici, lechtá ho ve tváři svými vlasy a Boogieho prsty po chvíli sklouznou níž na přechod mezi tváří a hrdlem, kde se podvědomě pohnou, aby pohladily jeho kůži. Neměl se v tom ztratit, ale stalo se to hned a bohužel si to stále neuvědomuje.

Kamijo

Vyčkává, sleduje pečlivě, každý jeho pohyb. Zatím ale mlčí, už toho řekl dost a je na Boogiem, jak zareaguje. Kdyby Kamijo viděl jen náznak odmítavého postoje, začne s dalším nenásilným přemlouváním. Věří však, že už jej nahlodal dost, aby se tomu částečně poddal. Nemůže teď myslet na nic jiného, na nikoho jiného, jinak by couvl sám. Nikdy se podobně necítil, ten vnitřní rozpor má pořád hluboce zakořeněný v sobě ale k tomu i něco dalšího. Vidí ten rozdíl mezi černovlasým a Senou. Nikdy si nedokázal představit, že by to takové mohlo být. K Senovi jsou pocity úplně rozdílné, mnohem silnější ale zároveň si uvnitř sebe nese touhu postarat se o to plaché stvoření před sebou. Dá mu zkušenosti a pošle ho do světa, nadělí mu mnohem bohatější život, než jen obyčejné obsluhování, na to se prostě nehodí. Ani ve snu by ho nenapadlo, že začíná přebírat vzorce chování svého otce. Těch několik okamžiků připomíná spíš sochu, ani se nepohne. Boo se konečně otočí k němu ale v očích není odmítnutí, očividně přemýšlí, jestli mu opravdu věřit může. A pak se to skutečně stane, Boo splní, co po něm chtěl. Jen jemně pohne rty, když ucítí jeho měkké a polibek mu pomalu začne vracet. Kopíruje jeho nesmělé polibky, nechává mu dostatečný prostor. Až v okamžiku, když ho Boo prohloubí, položí dlaň na jeho tvář a zamíří dál na zadní stranu jeho krásné šíje. Stiskne ji nepatrně mezi štíhlými prsty a zapojí se mnohem víc. Ukáže mu, s jakou smyslností by se mohl potýkat, kolik vášně se dá vložit do jediného polibku. Tímto by mohlo celé jejich sezení pro dnešní večer skončit. Nějak se však nemůže odtrhnout, chce si ho ještě trochu užít. Kdo ví, jak dlouho to potrvá a už nebude jen jeho. S klidným srdcem ho nakonec pošle do světa ale s vědomím, že ho naučil všechno, co bude jednu možná potřebovat. Volnou dlaní, kterou položil na jeho hruď sjede velmi pomalu přes bříško, mine klín a zamíří rovnou na stehno, které si před chvíli docela dost užil ale pořád mu to nestačilo. Nepřestává jej líbat, právě naopak je stále chtivější. Krátce s jistou spokojeností vydechne, jakmile se poposune rukou do Boogieho klína a zopakuje jemné pohlazení, tentokrát spojené se stisknutím jeho citlivých partií. Chce ho slyšet vzdychnout ještě jednou, prostě ho k tomu donutí a může se bránit, jak chce. Masíruje chloubu přes látku kalhot, vzrušení v něm samém začíná narůstat ale jde momentálně stranou. Počká si na vhodnou chvíli a hbitě mu kalhoty rozepne, aby se dostal pod ně. Nejradši by si ho položil, nejlépe na postel ale jeho kancelář je v tomto ohledu žalostně vybavená.
"Ukážu ti ještě kousek." Vydechne touhou podbarveným hlasem, když konečně propustí jeho rty a ladně zapluje dlaní pod rozepnuté kalhoty.
“Jen trochu neškodného uvolnění." Šeptá mu dál do rtů, aniž by se mu přestal koukat do očí.
"Jen se tomu poddej, bude se ti to líbit."

Boogie

Ten polibek se vymyká kontrole rychleji, než by si představoval. Brzy ucítí Kamijovu dlaň na zátylku, stejně jako intenzivně vnímá narůstající hloubku a rychlost pohybu jejich rtů. V ten okamžik už dlaně spíš opírá o jeho prsa, ale netlačí ho od sebe, spíš se o něj zapírá, aby měl stabilitu i přes to, že sedí. Brzy ucítí Kamijovu dlaň i na svém hrudníku, klouže po jeho těle až na korzet a z něj na stehno, kde byla nedávno. Polibek je stále rychlejší a on zatíná prsty obou rukou do látky jeho košile, když se ta ruka vydá zase o kus výš a opět se zastaví až v jeho klíně. Zachvěje se a tiše si povzdechne, jenže tím to nekončí. Stisk trochu zesílí a přiměje jeho mužství, aby zpevnilo a opřelo se do látky jeho kalhot. Krátce se od něho odtrhne, ale jen proto, aby si prohodili strany při polibku. Stihl u toho jen letmý pohled do jeho očí, zatímco ty Boogieho začínají být mírně zastřené. O nějaké sebekontrole dávno nemůže být řeč. Kamijova ruka se stále pohybuje, nutí ho tiše, sotva patrně vzdychat do jeho rtů a trochu se lekne, když zip sjede dolů a látka trochu povolí. Ne moc, protože jsou i tak dost upnuté a teď v nich vážně žádný prostor navíc není, ale stalo se to a on to moc dobře ví. Vůbec netuší, jestli je tohle stále součást cvičení jménem odmítání. Měl by ho od sebe nějak šikovně odehnat? Čeká na to Kamijo? Znovu se od sebe oddálí a on čeká, že dostane vyčiněno, že to neukočíroval, jenže místo toho uslyší docela jinou pobídku, zcela mimo jejich dnešní lekci. Nestačí na to ani nic říct, když ucítí jeho dlaň rovnou na nahé kůži svých nejcitlivějších partií. Okamžitě sebou trhne a znovu zalapá po dechu, ale doširoka otevřenýma očima hledí do těch jeho, aby je vzápětí zavřel a nechal hlavu spadnout dozadu, zatímco rty má smyslně pootevřené. Musí se ho za košili držet ještě pevněji, jeho tělo mu velí, aby dal kolena víc od sebe, což taky podvědomě udělá, ale zároveň se hrozně stydí.
"Kamijo-san..." Vzdychne jeho jméno, než se znovu předkloní, ale nedokáže víc, než se pokoušet nadechnout a vzdychat co nejtišeji.