Hromadné - Nechceš si ho první zkrotit. - Část .1

(Ulice Tokya, bar U dvou růží)

Hyde

Se spokojeným úsměvem kráčí Hyde ulicí a dny už by vážně nemohly být lepší. Najednou má pocit, že se na něj i slunce směje, protože den strávený s Gakkem byl…vážně úžasný. Nešlo o věci, které od něj dostal, na těch mu nikdy nezáleželo ale připadal si s ním, jak kdyby byl jediný na světě, na kterém záleží. I kdyby to bylo jen na chvíli, stačilo by mu to snad do konce života, aby si ani slůvkem nepostěžoval. Dneska musel zajet do sanatoria a odvézt peníze, které měl stranou, aby předplatil své matce další pobyt. Vydal se tady na cestu a rázně odmítl, aby ho Gakku někam vozil. Pořád by měl ještě odpočívat, i když tušil, že ho stejně od práce neodtrhne ale…nechal ho doma. Tedy ne doma jako doma ale doma jako doma. No prostě u něj ve vile. Neměl by tomu říkat doma, neměl by nad tím takto vůbec přemýšlet. I když to vypadá jako pohádka, nemusela by skončit dobře ale on si váží každé chvilky, která mu dodává sílu na další dny. S oním doktorem se tam tentokrát nepotkal a byl rád, nerad by mu cokoliv vysvětloval a je rád, že už by s ním třeba nemusel mít nic společného. Nebyl zlý, byl to hodný člověk, jenže to zavánělo jeho minulostí  a na tu chce aspoň na chvíli zapomenout. Strávil u své matky celé odpoledne. Většinou ho ani nepoznává ale má světlé chvilky, kdy se alespoň usměje. Vyruší je až sestřička, která mu donese složku v rudých deskách, byla prý nadepsána jeho jménem a s datem předání v dnešní den, v den jejích narozenin. Pomalu ji otevře a nestačí věřit vlastním očím. Má bratra? Jako vážně? Jak je to vůbec možné? Nechápe to, není u toho vysvětlení jen kopie rodného listu a potvrzení o umístění do ústavní péče. Pročítá si ho snad hodiny, dokud ho nedonutí opustit její pokoj s večerkou. Je z toho dokonale otřesený a vůbec neví, kam jede. Prostě nasedne do prvního autobusu, který ho k jeho překvapení doveze do města. V ruce dřímá složku a kouká spíš před sebe, v ocelových očích je vidět zmatení z toho všeho. Tak on má bratra, staršího bratra…Proč ho nevyhledal? Proč se s ním nespojil, ví o něm vůbec? Proplétá se uličkami v dlouhém lehkém kabátu do půli lýtek, když zahne za roh a narazí do  brečícího kluka, který je skoro stejně vysoký jako on, jen o hodně mladší. Vlasy na pravé straně  spletené do copánků se zavlní a na levé mu napadají do tváře. V podstatě ho skoro obejme, jak ho tu nečekal, odtáhne se na délku paží, aniž by ho pustil a starostlivě si ho prohlédne.
"Jsi v pořádku, nepotřebuješ pomoct?" Zeptá se ho jako první, prostě mu to jeho povaha nařídí a on se tomu nebrání.
"Okradli tě? Ublížil ti někdo?" Ptá se ho dál a pokusí se mírně pousmát.

Ruki

Přes slzy už skoro ani nevidí na cestu, ale je mu to jedno, pod brýlemi a s kapucí to stejně není skoro vidět. Dnes v noci nemá v plánu spát, takže se uvidí, kam ho nohy donesou, ráno to všechno dořeší a pak asi sedne na autobus do nějakého malého města, kde požádá o jinou práci. Neměl se na to v hotelu vykašlat, vždyť se neznali! Neměl nikdy zahazovat dobré místo, tohle byla karma! Zasloužil si to. Mnohem víc než to ho ale bolelo na srdci. Jak by to mohlo dopadnout, než tak, že se časem domluvili na tom, že to spolu skončí? Ten chlap nevypadal, že by si to rozmyslel a Inoran... on... Najednou do někoho vrazí, ale neminou, se ten někdo ho podrží za paže a on se v první chvíli pokusí vysmeknout, jako by ho přepadli. Má pořád v hlavě všechny ty výhrůžky a tady by se to klidně stát mohlo. Jenže místo nějaké gorily uvidí kluka jako je on, možná o něco staršího a se starostlivým pohledem.
"Nic mi není." Zamumlá a chce pokračovat, ale není puštěn a brýle se mu svezou na nos. Odhalí tak úplně červené oči. Sáhne po nich a posadí si je do skoro černých vlasů. Jeho bledá pleť s nimi prudce kontrastuje a vypadá opravdu jako Sněhurka. Jen červenou mašličku. A skleněnou rakev, protože přišel o svého prince.
"Neokradl." Zamumlá po druhé a klopí před ním oči. Stydí se za svoje slzy i za to, že se o něj stará někdo cizí na ulici, uhýbá pohledem do strany a snaží se přemoct sám sebe, aby se alespoň nějak pousmál, ale nejde mu to. Na otázku o tom, jestli mu někdo ublížil, nemůže s čistým svědomím odpovědět a na tu o tom, jestli potřebuje pomoct vlastně taky ne. Vlastně by ho mohl požádat o cokoliv, využít toho. Alespoň o cigára nebo o drobné? Konečně se mu na okamžik podívá do očí. "Vlastně bych potřeboval sehnat peníze na shinkanzen. Jede odtud až do Kyota." Řekne mu nakonec. Musí chytit osud za pačesy, dokud to jde.

Hyde

Nespouští z něj pohled, jak kdyby mu mohl jím dohlédnout do myšlenek a zjistit, co se mu stalo. Viděl už spoustu takových kluků, kteří neměli kde spát a někdo toho škaredě využil. Jak se zdá, jemu ale nikdo neublížil, tedy na tak, aby to bylo vidět. Žádné bodné ani střelné rány, ještě že tak, toho už má za poslední dobu celkem nad hlavu. Opře se svýma nepřirozeně velkýma očima do těch jeho, ze kterých sjedou brýle  a on vidí rudé oči.
"Opravdu?" Zeptá se jemným nádechem ironie, protože mu to samozřejmě nevěří ale zatím nemá v plánu ho pouštět, dokud se neujistí, že se mu třeba neodporoučí k zemi, z té by ho už těžko zvedal. Trpělivě počká, až se rozhodne mu pořádně odpovědět a mírně pozvedne obočí, když ho poprosí o peníze. Nevypadá jako někdo, kdo by žil na ulic, takových znal taky hodně ale možná se na ni právě dostal.+Chceš ho zachránit?+ Zeptá se sám sebe v duchu. +Zachránit možná ne ale pomoct mu můžu.+ Odpoví sám sobě přesvědčivě a pomalu pustí ruce z jeho paží v trochu konejšivém pohlazení. Pak zaloví ve svém kabátu a vytáhne část peněz, které mu zbyly a vtiskne mu je do dlaně.
"Poslední ti ujel před půl hodinou." Broukne měkce svým příjemný, hřejivým hlasem a nakloní hlavu mírně na stranu. Své vlastní starosti odsune na chvíli stranou, i když složka ho pořád trochu tíží ve vnitřní kapse kabátu.
"Pojď, půjdeme si někam sednout, tady nemůžeš jen tak stát a už vůbec ne celou noc. Nemáš kam jít?" Doluje z něj další odpovědi, když ho bez váhání chytne pod paží a vykročí společně s ním směrem k jednomu baru, který zná.
"Jak se jmenuješ?" Prohodí konverzačním tónem, jak kdyby se znali tak rok a ne pět minut a věnuje mu jeden ze svých okouzlující úsměv, aby mu dokázal, že jeho se rozhodně bát nemusí. Zanedlouho se ocitnou v dveří s neonovým nápisem hlásajícím U dvou růží a on sám kývnutím hlavou pozdraví obsluhujícího kluka, který taky očividně nemá moc po dvacítce.
"Haido, dlouho jsi tu nebyl. Jako vždycky?" Zeptá se jej s širokým úsměvem.
"Nemáš tam náhodou nějakou dobrou kávu?" Nadhodí Hyde a koukne na Rukiho, jestli si dá taky. Teprve pak ho popostrčí k jednomu z boxů a sám vytáhne složku, kterou odloží na stůl a svlékne kabát z ramen. Pod ním má bílý top a na něm rudou košili, která mu co chvíli sklouzne.

Ruki

Skoro nevěřícně cizince sleduje, jak doopravdy vytahuje peníze z kabátu. Kdyby měl kolem sebe partičku zlodějů a tohle na něj nahráli, obrali by ho o všechno. Další naivka... Tokyo jich bylo plné, zdá se. Převezme se ji a schová je do kapsy vlastní mikiny.
"Děkuju." Pípne a přikývne. On stejně nemůže odjet dnes, když tu má ještě nějaké závazky v hotelu. Musí je dokončit, aby byl úplně volný a nikdo po něm nic nechtěl.
"Iie..." Vydechne po pravdě, i když by dnes určitě mohl spát ve svém pokoji a dělat, že tam není nebo zůstat u Inorana a spáchat útěk po tom. Jenže to nejde... vyměkl by. Začne protestovat, že to je v pohodě, že se o sebe postará, ale ten kluk ho vede za křídlo dost nekompromisně a on nakonec prostě jde. Kdyby mu chtěl ublížit, dávno by to udělal. Na ten jeho úžasný úsměv se podívá trochu opatrně, ale cosi ho z něj zahřeje někde uvnitř a uvolní se. Už dokonce ani nebrečí. Vlastně by se mu za jiných okolností moc líbil, ale jeho hlavě panují úplně jiné oči. Mnohem přirozenější.
"Ruki. Říkají mi Ruki." Odpoví mu po pravdě. Nejdou spolu daleko, jen k nějakému baru, do kterého by sám od sebe nevlezl a hned se rozhlíží, jak vypadají ti, co tady popíjejí, ale pan neznámý ho usadí do krytého boxu a sám objednává kávu. Přikývne, že si ji dá, potřebuje ji, pokud chce nespat a sleduje ho, jak si svléká kabát a odkládá k nim na stůl nějaké papíry. Nevypadá jako obchodník, ale jakmile by ho cizinec mohl vidět, uhne očima, aby to nevypadalo, že se snaží složku číst. Má pěknou postavu, štíhlou a zároveň je na něm mnohem víc, než na Rukim. Upraví si mikinu a opře obě ruce o desku stolu, káva je u nich do chviličky. Přitáhne si ji blízko k sobě a ohřeje si o ni ruce. Z nervů je

mu najednou dočista chladno.
"Já musím ráno ještě něco vyřešit, než odjedu, nemůžu jet prvním vlakem, takže mě nemusíš hlídat." Řekne mu po chvíli a ostražitě ho sleduje, co on na to. Nemyslí to nevděčně, ale neví, proč by s ním měl kdokoliv bdít celou noc. Je zvědavý na jeho jméno, na to, co je zač a proč to dělá, ale nějak si netroufá na podobné otázky. Zatím. Zvedne šálek ke rtům a napije se. A vzpomene si na svoje dortíky před několika hodinami. Takhle to začínalo... skloní hlavu a potlačuje další pláč. Podaří se mu všechny slzy udržet ve vlastních slzných kanálcích a když oči zase zvedne, vypadá o dost líp.

Hyde

Počká si, až se Ruki taky usadí a sám kývne obsluze, že si tedy dají dvě kávy a k tomu něco na zub. Moc toho tu nemají, je to bar ale něco málo určitě vyhrabe. Vždycky tu pro něj něco měl, když se tu občas stavil. Dalo se tu do boxů dobře zašít a nebýt viděn, prostě se na chvíli ztratit  a nemyslet na nic.
"Tak Ruki hmm. Já jsem Hyde." Představí se bez ostychu a pohodlně se uvelebí a zajede o několik čísel níž, tak se mu sedí stejně nejlíp. Klidně by si na tu sedačku vylezl, aby byl spokojenější ale…není tu sám. Sám se natáhne po hrnku, když se objeví na stole a s přivřenými víčky si přivoní. Je mnohem lepší, než obvykle, i když ne tak dobrá jako u Gakka. To bylo aspoň kafe…Postavilo by na nohy i mrtvého, možná to bude potřebovat, až se Gackt uzdraví. Nechá si svoje myšlenky pro sebe a zahrabe je někam hluboko do hlavy, červenat se sice nebude ale no pro jistotu.
"Nemám v plánu tě hlídat." Zasměje se upřímně a nechá svůj hlas na okamžik naplnit okolí a vzápětí se i ztratit v hlasitější hudbě, vlastně k ní docela sedí.
"No vidíš, hned vypadá o něco líp. Ne, že bys předtím vypadal špatně, červené oči jsou teď prý v módě. Já tomu nikdy na chuť moc nepřišel." Prohodí s nádechem pobavení a dál ho trochu zkoumá, opravdu se snaží přijít na to, co se mu přihodilo.
"Klidně mi můžeš říct, co se stalo, já to fakt nikomu neřeknu, taky komu?" Narovná se, aby se mohl rozhlédnout a vidí jen několik opilců u baru.
"Ti mě asi vnímat stejně nebudou." Dodá uvolněným hlasem a opře se lokty o desku stolu, když se znovu napije.
"Možná by se ti ulevilo. Třeba to není tak zlé, jak to na první pohled vypadá." Propůjčuje svému hlasu jeho osobitý podtón. Ví moc dobře, jak ho použít, aby měl ten správný účinek a po dlouhé době toho hodlá využít jinak, než ke své práci. +Mohl bych mu půjčit gauč? Jen pro jistotu, aby náhodou nespal na ulici?+ Spekuluje ve své hlavě a snaží se srovnat si myšlenky, jenže se mu do nich prioritně dostává jen jedna tvář a on má problémy se soustředit na cokoliv jiného. A pak je tu ta věc s bratrem, o tom bude musel taky ještě popřemýšlet.
"A kde budeš do toho rána?" Zeptá se ho nakonec přímočaře s obočím vzhůru.
"Chceš se toulat po ulicích? To není moc dobrý nápad." Povzdechne si nad svými slovy, on moc dobře ví, jak moc špatný nápad to je.

Ruki, Gackt

Rukimu se docela uleví, když mu Hyde - už ví, jak se jmenuje - řekne, že ho hlídat nebude, ale když mu pak připomene, jak na ulici plakal, doopravdy se zastydí a uhne pohledem do desky stolu. To neměl nikdy dopustit, aby takhle ztratil nervy na veřejnosti, teď si to vyposlechne.
"Jasně... já taky ne, už se to nestane." Hlesne, jako by se mu zodpovídal. A pak se zasměje. Smutně, trochu ironicky.
"Je to zlé, doopravdy je to zlé." Stojí si na svém. Pak pokrčí rameny.
"Nejspíš, protože v nonstopce bez objednávky sedět nemůžeš. Nějak to musím překlepat." Znovu upije kafe a pak se to rozhodne vyklopit. Však má Hyde pravdu, už se nikdy neuvidí.
"Někoho jsem potkal." Začne obligátně, protože všechny podobné příhody asi začínají podobně - zamiloval jsem se.
"Víš, odešel jsem docela brzo z domu, docela těžko hledal práci a našel dobrou i se střechou nad hlavou. Dal jsem kvůli němu výpověď a..." U slova kvůli němu k Hydovi střelí pohledem, protože prozradil pohlaví své lásky. Nic divného si ale v jeho očích nepřečte, a tak pokračuje.
"Měli jsme se stěhovat k němu, k moři, pryč z Tokya. Ale přišel tam nějaký chlap..." Začne se mračit a skákat od jednoho k druhému, aniž by mu dal šanci pořádně pochopit příběh, kdo kam přišel a proč.
"Že pro něj Inoran dělá, a že si má vzít jeho sestru a on řekl, že ne, ale oni měli pistole, chápeš? Pistole!" To už skoro stojí a opírá se dlaněmi rozhořčeně o desku stolu.
"Začal mi vyhrožovat, že se mi stane nehoda a Inoran pak řekl, že mě ochrání tak, že mě pošle pryč!" Hlas mu poskočí. Ani mu nedojde, že Inoran je umělecké jméno, ne klasické křestní, a že by ho Hyde třeba mohl znát z časopisu nebo tak. A pak Hydovi pípne smska. Střelí očima k jeho kapse, jako by byla podezřelá, zmlkne a zapluje na svoje místo.

Hyde nemůže vědět, že Gackt si už několik hodin okusuje kloubky všech prstů i rty a hypnotizuje mlčící telefon, protože o něj po tom incidentu umírá strachy. Nejdřív měl chuť ho přetrhnout, že mu nedal vědět kde je, kdy se vrátí a proč mu to tak trvá, ale pak mu došlo, že spolu nechodí. ZATÍM!!! Tohle se změní!

Hyde

Hyde zatím nic neříká, jen na něj kouká a čeká, jestli se mu opravdu začne svěřovat. K jeho překvapení se Ruki rozmluví a on v první chvíli stáhne mírně obočí k sobě.  Ve své hlavě už si skládá, že ho to rozhodně nenechá jen tak přetrpět, nemohl by ani spát, kdyby věděl, že se toulá po ulicích. Ani neví proč, možná se chtěl trochu osudu odvděčit za poslední dny. Poděkovat karmě, že mu poslala do cesty Gakka. Koutky se mu nepatrně zvednout, když to začne slovy, někoho jsem potkal. Ano, on taky někoho potkal ale jak se zdá u Rukiho to není happy end.+A u nás bude?+ Zeptá se sám sebe a jemně zavrtí hlavou, aby se donutil nad tím nepřemýšlet. Uvažuje nad tím, jak se bude Rukiho příběh dál vyvíjet a trochu mu klesnou rty od sebe, kdy padne to jméno. To, že je to on a ne ona…nesměl by dělat to, co do nedávna dělal, aby se nad tím vůbec pozastavil. On tohle nikdy neřešil, na pohlaví přece nezáleží, jemu rozhodně ne. Ale to jméno odněkud zná.
"Inoran?" Nejspíš o něm už slyšel. Ano, viděl toho chlapa v časopise a ne jednou. Takže, tenhle kluk měl slíbený život se známým obličejem a pak mu někdo začal vyhrožovat.
"Pistole? To je šílené." No, ne že by jemu nikdy nikdo nevyhrožoval a po událostech posledních dní to rozhodně nebere na lehkou váhu. Mohlo by se mu opravdu něco stát. Přebírá si celé jeho vyprávění v hlavě.
"Bojí se o tebe, přijde mi, že si to dává za vinu a nechce tě ohrozit…Mluvili jste o tom spolu nebo jsi utekl?" Zeptá se jej přímo, když si dá dohromady jeho ubrečené oči a dobu, ve kterou ho našel na ulici. Zatím nechá smsku být, když mu začne v hlavě něco docházet, ta podobnost jmen, i když je to jen pseudonym ale co když? Sáhne po telefonu a  kousne se do rtu, protože mu píše Gackt. Okamžitě ji otevře a zahřeje ho na srdci, že má o něj starost.
"Má strach." Broukne si pro sebe a v očích se mu na okamžik objeví hvězdy.
"Počkej chvilku prosím." Požádá Rukiho s omluvným úsměvem a začne mu odpovídat.

Dopíše s úsměvem poslední slova a nahodí na svém starším telefonu informace o Inoranovi. Vlastně hledá jen jediné, jeho jméno.
"To není možné." Broukne překvapeně a radši to celé vypne.
"Kde jsme to…ano, možná má strach, že bys mu to mohl vyčíst, kdyby se opravdu něco stalo. Třeba tě chce jen ochránit." Dodá ještě a vzpomene si na události z ulice, jak se za něj Gakku postavil. Nechtěl, aby se mu něco stalo kvůli němu a ono to tak stejně dopadlo.
"Ruki-kun. Co víš o tom svém příteli? Myslím o jeho rodině a tak." Zeptá se opatrně, nutně potřebuje vědět víc.

Ruki, Gackt

Ruki přikývne a teprve v tu chvíli mu začne docházet, jak slavné jméno je to, které řekl. Nikdy si nelistoval časopisy, ve kterých by ho viděl, žádné jiné modely a modelky neznal. V tomhle byl naprosto retardovaný. Pak horlivě pokývá hlavou, když mu Hyde řekne, že to je šílené. To tedy je! Vždycky si myslel, že takové věci se dějí jenom ve filmech.
"Jak bychom o tom mohli mluvit, vždyť to byla jeho první a spontánní reakce! Takhle bez boje??" Začne se zlobit Ruki, ale Hyde pronese Má strach a on si první myslí, že ještě mluví o Inoranovi, ale pak mu dojde, že to je ten člověk, co mu asi napsal. Zase se zapře do sedačky a dopije svoje kafe.
"Hmm... tak ať mě chrání. Klidně u toho může sedět v Tokyu a já v Koytu." Zahučí paličatě, ale pak se ho Hyde zeptá na zvláštní věci. Loupne po něm podezřívavým pohledem.
"Nemůžu o něm jen tak na potkání něco vykládat, o jeho rodině... je to známá osobnost." Vymyslí si okamžitou výmluvu. Částečně proto, že to myslí vážně a částečně proto, že neví, jak mu má říct, že se stěhuje.... stěhoval k někomu, o kom žádnou z těhlech věcí neví. Zase tolik si toho za těch pár ní povědět nestačili, ví vlastně jenom v kolika odešel ze školy a proč. +Ruki, ty jsi tak naivní idiot.+ Osloví se v duchu. Vůbec nechápe k čemu by Hydovi měla být taková informace. Přijde mu to hodně divné, a po tom, co se stalo v hotelu, začíná být trochu paranoidní. A ten Hydův mobil zase pípne.

To je to jediné, co Gackt napíše. Hyde v noci na ulici... s jeho povoláním... mohl si někde vyřizovat nedodělané kšefty? Takové píchnutí žárlivosti snad v životě nepocítil. Kromě toho měl opravdu velké obavy, aby si ho zase někdo nevyhlédl, i když měl slíbeno od Tetsuyi, že jeho muži to už nebudou. Ale přesto. Zavolá mu za chvíli, protože říká pravdu nebo mu zavolá za chvíli, až to dodělá, ať už je s kýmkoliv? Má chuť vyhledat si ho podle signálu a dojet tam. A toho dotyčného rovnou vytáhnout na chodník a dát mu do zubů. Na telefon se mračí pořád víc. Nemá vůbec žádné právo se tak cítit, ale viděl všechny ty mlsné pohledy, které na něj ostatní házeli.

Hyde

Střelí po Rukim pohledem ve stylu –ale no tak-, když mu sdělí, že můžou být klidně na kilometry od sebe. Trochu už v něm čte, ostatně byla to do nedávna jeho práce, takže je mu jasné, že má proti sobě vzdorovitého kluka, který tomu ani nedá šanci. Protočí nad tím očima v sloup a dlouze si povzdechne.
"A samozřejmě ti bude úplně jedno, že ty sedíš v Kyotu a on v Tokyu, nemám pravdu?" Nepatrně si ho dobírá s mírně pozvednutými koutky a napije se ze svého hrnku. Teplá káva se mu příjemně rozlije v krku a nakonec i celým tělem. Promne si rty o sebe v zamyšleném gestu, jakmile mu sdělí, že tyto věci nemůže vykládat na potkání. Jistě, je pro něj někým neznámým a on se tomu vlastně nemůže ani divit. Přemýšlí, jak na to vyzrát, aby mu nemusel prozradit víc a zároveň se něco dozvěděl. Nutně potřebuje vědět něco víc a nespokojí se jen se jménem a vzhledem. Ano, ten moc dobře zná. Ví, jak vypadá jeho obličej, s každou další minutou si ho vybavuje, čím dál lépe. Krátce natáhne konečky prstů po složce a jemně s nimi na ni zabubnuje. Co by se stalo, kdyby mu prozradil svou domněnku. Jak by Ruki reagoval, kdyby mu řekl, kdo je jeho pravděpodobně přítel a jak blízko, tedy pokrevně k němu nejspíš má. A řekl mu Inoran, že má bratra, dělá, že žádného nemá nebo o něm neví? Tohle je i na jeho hlavu hromada otázek a jeho popichuje osten zvědavosti jako snad nikdy v životě. Pak mu  telefonu pípne druhá smska od Gakka a v něm se cosi sevře. Byl by hrozně nerad, kdyby byl naštvaný, že nepřijel.  Snad si nebude myslet, že mu lže a že se vrátil ke svému nočnímu životu, mohlo by to tak vypadat. Povzdechne si krátce, když se po té složce natáhne opravdu, otevře ji a posune Rukimu před oči.
"Najdi si Inoranovo pravé jméno a pak si tohle přečti. Možná jsem blázen ale možná pak pochopíš, proč se ptám." Dodá naprosto vážně a vytočí Gakkovo číslo, nechce ho nechávat v nejistotě, nechce mu přidělávat starosti, už tak jich kvůli němu měl dost. Trápit ho bude jinak a jindy, rozhodně příjemněji. Přiloží si telefon k uchu a poslechne si několik tónů vyzvánění, než  se konečně ozve jeho příjemný, krásně hluboký hlas.
"Mmm, slyšet tě je vždycky skoro jako dárek." Začne spokojeně a  opře se pohodlně do sedačky.
"Promiň Ga-chan, že jsem tě nechal čekat ale v sanatoriu mi dali do ruky papíry ohledně adopce mého bratra, o kterém jsem nevěděl, byl jsem z toho trochu mimo." Začne s vyprávěním a opravdu se moc snaží, aby to mělo hlavu a patu.
"Pravděpodobně jsem právě potkal jeho přítele." Broukne svým podmanivým hlasem, který se nepatrně zachvěje pocity, jež to v něm vyvolává, když na Rukiho upře své velké, ocelově šedé oči a v nich se zvláštně zablýskne.