Hromadné - Pane bože pořád nějaká romantika! Kde je Kaz? - Část 1.

(Škola, Kazův squat)

Reita, Kaz, Uruha

Všude už visela vánoční výzdoba a venku hezky mrzlo. Dny plynuly jako voda a Rei už měl dárky nakoupené. Většinou byl ten typ, který je sháněl na poslední chvíli ale to letos chtěl změnit hlavně kvůli Rukimu. Vídávali se celkem pravidelně, i když ne tak moc, jak by si přál. Naštěstí tu bylo doučování a zkoušky, na které ho vždycky nějak dostali a za tu dobu udělali značný pokrok. Snažili se zkoušet, co nejčastěji, zažrali se do toho úplně všichni, až nakonec padl nápad na vánoční besídku, kterou by mohli jako kapela uspořádat. Rei měl sice dobré známky ale přece jen na domluvu poslali Kaie, kterému by přece nikdo nemohl nic odmítnout. Navíc byl leader. A tak se stalo, že mohli plánovat svůj první mini koncert před celou školou. Přípravy jim zabraly týdny a doladit všechny detaily nebylo vůbec jednoduché. Vzali si do hlavy, že to prostě bude se vším všudy a to se týká i oblečení. Vzali to pěkně od podlahy a dost se u toho nasmáli i občas pohádali. Trochu jim to koučoval Kaz a krotil v neposlední řadě Kai.

Uru měl jisté obavy, protože si uvědomoval, že se svými spolužáky pak budou dál chodit do školy a jestli to zkopou…budou hodně dlouho pro smích. Snažil se tvářit nad věcí ale moc mu to nešlo a pak několik dní před koncertem otravoval Kaie, který mu podobné obavy vyvracel. Pro něj samozřejmě už dárek koupený měl snad po jejich prvním společném víkendu. Nebýt jeho a že se k němu mohl řádně přitulit, asi by se tvářil v onen den mnohem hůř. Domluvili se s  Kazem, že se sejdou dopoledne a přivezou aparaturu z clubu, kterou jim ochotně  a za nějaký menší úplatek půjčili. Tedy spíš Kazovi ale to už byl drobný detail. Nakládali všechno do dodávky, kterou si půjčil Reiův děda a uvolil se, že jim to všechno odveze a přiveze.

"Hlavně, ať to neodřete kluci." Ozve se hlas dědy, když sleduje, jak soukají velkou bednu dozadu a snaží se jim držet dveře. Je to stará dodávka a jedno křídlo se pořád zavírá.
"A nepustě si to na nohu pro boha." Stará se dál a ve vrásčité tváři jsou vidět jasně vepsané obavy, aby se jim nic nestalo.
"To je v pohodě. Kaz už je zvyklý na zlomeninu." Dobírá si ho Rei a vyfasuje dloubnutí do žeber a podmračený pohled.

"Už je to nějaká doba, já už nepadám." Odfrkne si Kaz ale tak nějak se usmívá a vesele šklebí. On je naprosto spokojený. Aoi bydlí u něj. Má svoje vlastní místo ve skříni i v koupelně a hlavně v jeho životě. Víc spokojenější by být nemohl, sádry už se taky zbavil a ruka je v naprostém pořádku dokonce už si po menším tréninku střihl krátké vystoupení v klubu. Aoi pořád chodí do školy a Kaz by mu nejradši zakázal i brigády, aby toho neměl moc. Však co, jsou skromní, moc toho nepotřebují a on si je jistý, že by je dokázal uživit bez problémů. Byl by rád, kdyby to tak bylo a udělal by pro to první poslední ale o tom Aoi nechtěl ani slyšet, dokonce se trochu pohádali snad hned třetí den, kdy se k němu přestěhoval. Nakonec ho musel Kaz zabalit do deky, aby se nemohl bránit a pak ho prostě uklidnil po svém.

"Tak máme hotovo a jedeme." Zabouchne dveře Rei s nedočkavou poznámkou, hlavně se těší, až bude zase u Rukiho, pořád se vidí hrozně málo, rozhodně méně, než by chtěl a kývne hlavou na Kaze, aby zamkl club  a mohli společně vyrazit ke škole. Je sobota, nikdo tam zatím nebude ale Kai dostal klíče, aby to tam s Uruhou, Rukim a Aoiem mohli všechno nachystat, než přijedou. Kaz si vkládá cigáro do koutku a připálí si, aby o něj vzápětí přišel díky ruce starého pána.
"Uvnitř se nekouří a navíc to škodí zdraví." Upozorní ho se zvednutým ukazováčkem a Kaz se nadechne, aby poukázal na to, že Rei taky kouří. Naštěstí se na něj podívá a zaregistruje krátké zavrcení hlavou. Protočí očima v sloup a  za tichého mumlání slovíček jako děti, pravidla a podobně nasedne a můžou vyrazit.

"Už nesu poslední kufr." Ozve se hlas Uruhy ode dveří do velkého sálu, kde se konají přednášky a různé školní akce. Je tady i pódium, i když o hodně menší, než v klubu. Moc prostou mít nebudou ale snad se nějak vlezou, už si to přece zkoušeli i tady. Do školy je dovezla jeho máma, společně s hromadou věcí, kterou budou nutně potřebovat a jim se konečně podařilo dotáhnout všechno až sem.
"Vážně budeme potřebovat tohle všechno?" Ozve se ještě jeho trochu skeptický hlas a měl by nejspíš počítat s ne moc příjemným pohledem.

"Kde jsou kluci, stihneme to vůbec?" Zeptá se ještě, když těkne pohledem ke dveřím a zkontroluje čas. Je na něm asi vidět, jak moc nervózní z toho všeho je a v hlavě už mu probíhá, tisíc a jedna myšlenka na to, co by se mohlo pokazit. Už zase nad tím moc přemýšlí, do chvíle, než mu pohled padne na Kaie a je už zase hezky mimo.

Aoi, Kai, Ruki

Ruki nemohl uvěřit tomu, že byly pomalu Vánoce. Doma je neslavili skoro vůbec, i když si jeho matka docela potrpěla na nákladnou výzdobu, ale on už teď nebyl sám. S někým chodil a dárek pro něj syslil u sebe v pokoji už od té doby, co spolu byli na vystoupení Luna Sea. Nikdy nebyla ta pravá chvíle mu ho dát a nakonec se rozhodl nechat to až na tento den. A navíc on z duše nesnášel jahody, kdo chce jíst v ten večer jahodový dort? Ještě před tím je ale čekalo něco mnohem důležitějšího. Jejich první koncert před publikem. Kdyby to vyšlo, odvážili by se podat si žádost v klubu nebo tak něco. Byl tu jenom s Uruhou, Kaiem a Aoim, protože Rei s Kazem a jeho dědou jeli pro techniku, ale všichni čtyři už na sobě měli kostýmy a on a Uru si vzali na starost jejich make-up. Nakonec se totiž shodli, že by rádi zastupovali visual-kei. To bylo dost odvážné před spolužáky a rodinami, ale sdíleli takové nadšení, že nikdo z nich nechtěl slyšet o tom, že ne. Ruki už má svůj obličej připravený stejně jako Uru a zrovna se pokouší namalovat oči Aoimu, když se dveře rozletí a dovnitř vejde Rei pozpátku a vleče s Kazem nějakou bednu. Kai se po nich ohlédne a hbitě seskočí z pódia, aby jim šel pomoct. Sám trávil s Uruhou každou volnou chvíli, vymlouval se na kapelu a všechno mu dokonale procházelo. Kolo štěstí, jak si rád připomínal, se stále točilo a pokud by jim ještě vyšel koncert, začínal si připravovat proslov na téma – Mám samé jedničky, ale nechci na vysokou. Z toho koukal doma pěkný kravál, ale byl o tom přesvědčený pořád víc a zkazit mu to mohly jen negativní recenze. A ty oni nedostanou!!! Dovleče s klukama nějaké věci na místo, brzy se k nim přidá i Aoi a po očku sleduje Rukiho, jak se vítá s dědečkem víc, než ostatní a jak se u toho upřímně usmívá. Aoi si zrovna před zrcadlem tupíroval vlasy do všech stran, když skrz jeho odraz uviděl Kaze, jak se narovnává nad bednou a rozhlíží se po bordelu a kabelech kolem. "Jako stěhovák vypadáš sexy!" Houkne na celou aulu a už se ani nečervená. Je uvolněnější, než kdy býval a je to na něm znát. O Kazovi už dokonce věděli doma a bylo to… strašné. Přednášky o Kimiko, rodinných hodnotách a dětech nebraly konce a i když už se jeho matka smířila s tím, že žije s Kazem a dokonce ho párkrát pozvala na návštěvu, – tak, aby o tom otec nevěděl – stejně tajně doufala, že z toho Aoi ještě vyroste, a že je to jen mladický experiment. A on to na ní viděl. S otcem omezil kontakt skoro úplně a náklady na školu se zvýšily, protože mu odmítal

pomáhat. A Aoi se odmítal vzdát. Byli tak jediní z kluků, na koho to už prasklo veřejně, i když se s tím zatím neprsil ve škole a před učiteli, aby si ze života nedělal ještě větší peklo. Bylo to ale v podstatě za rohem, otázka času. Ruki si s Reitou vymění letmé políbení a začervená se, protože je to poprvé, co ho Rei vidí s makeupem a v kostýmu. Přijde si ale, že je na to celkem šikovný. Kai se mu u toho posmívá, že na něj za chvíli dojde taky a pak se asi deset minut baví o tom, jak by to bylo cool, kdyby měli barevné kontaktní čočky. Společně s dědou nachystají všechnu techniku, provedou zkoušku a čas se jim hodně nachýlí. Strávili nad tím opravdu několik hodin. Kai zrovna protáčí v prstech paličky a dochází mu, jak strašně moc začíná být nervózní. S Rukim se celé odpoledne špičkovali, zda má mít proslov leader nebo frontman, snažili se to hodit na ostatní a přemluvit dědu na uvaděče a nakonec to stejně schytal on, protože Ru vypadal, že trémou omdlí na místě a Rei ho v rohu auly několikrát přemlouval a konejšil, držel za ramena a Aoi jim prorokoval, že jim odsud uteče. Měl z nich nejvíc zkušeností a nějaká vystoupení za sebou a už se tolik nebál, i když byl nervózní taky. Byli teď zašití vzadu na chodbě, aby si užili i svůj nástup.
"No tak! Kolečko!" Popožene je k sobě Kai, když si vzpomene na jejich pokřik, který vymysleli na první zkoušce. Ruki se zatváří jako by měl jít zvracet a musejí si pro něj dojít.
"Chci vystupovat. Já chci jít vystupovat." Opakuje si a tuší, že někde v tom davu nejspíš budou i jeho rodiče. Neslíbili mu to, ale on věděl, že přijdou. A tušil, že tohle nebude jejich šálek čaje. Měli nachystané nějaké známé songy, ale taky dva svoje. Úplně svoje a on psal slova a… co když je to úplně totálně trapné??? Nakonec stiskne Reitovu ruku, zatímco se Aoi zamilovaně otáčí naposledy na Kaze a Kai zapomíná na realitu kvůli Uruhovým očím.
"Nekoukej na něj, vypadneš z rytmu!" Dobírá si Aoi Kaie a Kai ví, že to je kruci pravda. Co si to vymysleli???

Reita, Kaz, Uruha

"Ahoj rodino, jsem doma." Houkne Rei se smíchem hned ode dveří a už trochu funí, ta bedna není zrovna nejlehčí. Kaz se už toho podobně šklebí a snaží se odlehčit oné ruce, která ještě není úplně po kupě. Rozhodně je dost oslabená.

"Ale nákup nemám, před obchodem je hospoda." Přidá se k němu Kaz se svou osobitou poznámkou a střelí pohledem k Aoimu, v černých očích se mlsně zablýskne.
"Vážně, vedle je taková hezká místnost i s gaučem." Neopustí si poznámku a Reiův děda se tváří, že je neslyší a raději se věnuje Rukimu, kterého má upřímně rád. Možná taky proto, jaké to má doma ale jemu přijde rozhodně jako sympatický mladík. Jenže ti už se vítají spolu a tak okázale sleduje a prohlíží si celý sál.

"Ahoj." Broukne ještě jednou Rei, když si Rukiho přitáhne za pas k sobě a prohlíží si ho zvědavě od hlavy až k patě.
"Hrozně ti to sluší Ru-chan, jak se vůbec budu moct soustředit?" Nadhodí, když mu věnuje líbnutí a chtě nechtě ho musí pustit, aby dochystali i zbytek a dal se jako poslední dohromady. Musí se obléct a nechá se od Rukiho nalíčit a neopustí si ani jedinou chvíli, kdy ho může beztrestně otlapkávat. Pak zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a ušklíbne se.
"Nemám rád svůj nos." Zamručí se trochu rozmrzele ale jinak je s tím hodně spokojený.
"Vždyť to říkám, jsi nejšikovnější." Uru se snažil podpořit Kaie, že ten proslov prostě zvládne. Sám se kontroloval co chvíli v zrcadle ale jen proto,  aby nějak zaměstnal ruce. S každou další minutou je čím dál nervóznější a moc rád by teď měl povahu Kaze, který si je dobírá všechny a pořád ale v podstatě se mu daří držet celkem dobrou náladu. Dokud se nedostanou dozadu a tam začne panikařit i Ru.

"Ale no tak Miláčku, to zvládneš, zpíváš dokonale, celý jsi dokonalý." Pošeptá mu Rei tak, aby ho nikdo neslyšel a kývne hlavou na Kaie, který připomene jejich kolečko a pokřik. Jejich hlasy se rozezní po celé místnosti.

Kaz stojí opodál a usmívá se, než dozní.
"Tak písklata, do toho, ať se za vás nemusím stydět." Zasměje se upřímně a je jasné, že se za ně nestydí vůbec. Mrkne na Aoiho, než mu pošle vzdušný polibek. Ze svého batohu vytáhne obrovskou vlajku se jménem jejich kapely, kterou vehementně tajil před Aoim.
"Rozhodně v sálu nebude ticho." Oznámí jim naprosto klidně a vytratí se mezi ostatní obecenstvo, kde si ve svém osobitém stylu udělá prostor přesně uprostřed, roztáhne vlajku, takže všichni kolem se rozestoupí a hlasitě zapíská na prsty. Vůbec neregistruje podmračené pohled starší generace. Uru si vymění pohled s Kaiem a usměje se na něj nervózně a jasně cítí, jak se mu klepou ruce. Místo toho, aby bral v potaz slova Aoiho k němu prostě přejde a políbí ho. Nutně to potřeboval, aby na chvíli zapomněl úplně na všechno.
"Tak fajn jdeme na to." Houkne s nově objeveným sebevědomím  a poposune Kaie dopředu, aby šel jako první, když má mít ten proslov. Společně s ostatními poslouchá, jak reagují na jeho slova a ozývá se i smích a tleskání a nakonec i skandování. No jo prostě Kai, tomu aby něco nesežrali. Ale Uru se nerovná s hrdým úsměvem a pak už jsou na řadě on, Rei a Aoi a jako poslední nastoupí Ruki. Kaz očividně celému publiku velí a trochu to vypadá, že ho ven za chvíli někdo vyvede, jenže jejich spolužáci se toho celkem obstojně chytají stejně jako jejich hudby a očividně je berou i kostýmy a make-up. Uru je okamžitě ve svém živlu. Počáteční nervozita opadne jen hrábne poprvé do strun a nic víc společně s Kaiem k životu nepotřebuje. Musí se nutit ho nesledovat, jak mu to za bicími sluší, aspoň ze začátku, aby se mohl pořádně soustředit.  Za to Rei s nějakou nervozitou nemá skoro žádné problémy. Jede vabank, buď to klapne nebo ne ale on o tom vůbec nepochybuje. S Rukiho písněmi, jeho hlasem a tím, co už umí, má pocit, že to musí dokonale zvládnout. Sám je jak utržený ze řetězu a neodpustí si pár kousků, které viděl na jiných koncertech a rozhodně si to užívá na plné pecky. Je vidět, že u starší generace jsou trochu rozpačité reakce. Některým se to líbí, jiný se tváři, že  by možná chtěli odejít ale spolužákům se očividně trefili do vkusu a za chvíli to vypadá, že by mohly zbořit celou školu. Společně s Kazem už drží vlajku několik z nich a v čele stojí kluk, se kterým si Rei před vybíjenou dal do zubů.

Aoi, Kai, Ruki

Všichni koukají jako z jara na vlajku, kterou si s sebou přinesl Kaz, hlavně Aoi, protože si doma vůbec nevšiml toho, že nějakou vyrábí, ale udělala jim obrovskou radost. Kai pak doslova oněmí, když ho Uruha tak vášnivě políbí a přede všemi, ale nakopne ho to k tomu, aby na pódium vydupal jako býk, plný endorfinů a odhodlání. A to mu spadne do kalhot, když uvidí, kolik je tam lidí, a že je má jako na dlani. Postaví se před mikrofon, ví, že za ním nastupují taky kluci, že je nějak jmenuje a představuje a že má říkat řeč… ale… to je babička? Z ničeho nic se mu rozzáří úsměv a zamává jí jako když mu bylo pět a byl ve školce na besídce a ona mu šťastně zamává zpět. Nějací spolužáci se ohlédnou a Kaiovy zábrany padnou. Nakonec se ukloní a odejde se posadit za bicí a jeho místo zastoupí Ruki. Je nervózní a je to na něm strašně moc vidět, ale fixuje pohled na Kaze, jeho vlajku, toho parchanta, co se s ním Rei pral a pak najde očima i dědu a… svého bráchu. A šťastně se usměje. Aoi stojí na svém místě s jemným úsměvem a rukama sepnutýma vpředu na kytaře, mírně se ukloní, když je představen a vypadá asi nejprofesionálněji. I jeho rodina je tady, včetně táty, ale nepokrytě dělá, že si nevšiml, protože se bojí, jaký výraz v jeho očích by našel. Teď nechce nic zkazit. Kai si získal publikum svým milým úsměvem a vtipnými poznámkami, Ru zase svou roztomilostí a taháním se za rukávy a na nich je, aby ukázali taky nějakou muziku, takže na sebe s Uruhou kývnou, ohlédnou se na bicí a basu, které udávají rytmus a opřou se do toho. Aoi je brzy mimo všechnu realitu, už zase dokonale zapomene na publikum a svět okolo, Kai se šťastně směje, propadá doslova euforickým záchvatům a jeden takový ho z rytmu vážně vyhodí, ale všichni mu to odpustí, protože se směje jak magor a oni s ním. A Ruki zpívá jako nikdy, jak ho rodiče nikdy neslyšeli zpívat a snaží se nevidět překvapené pohledy, protože neví, jestli je to dobře nebo ne. Je tady taky hodně učitelů, ne každý má rád rock a je to znát. Je to škola, ne koncert, kde každý přijde s tím, že tohle je jeho styl, ale stejně se jim podaří publikum rozhýbat a to je základ úspěchu. I kdyby tam zůstali tři studenti, pro které hrát, hráli by a byli by za to vděční. Kaz skanduje jako šílenec, strhává kolem sebe menší kotel a hecuje odvážnější rodiče a na konci jsou zpocení, udýchaní a společně se chytnou za ruce, když se všem ukloní a odejdou z pódia. A vzadu to vypukne na novo. Všichni mají v očích hvězdy, překřikují se se svými dojmy a pocity, vypichují co bylo nejlepší, nejhorší, nejvtipnější, kdo co udělal a neudělal a doslova tam hučí jeden přes druhého, než se u nich objeví i zástupce ředitele, aby jim řekl, že to bylo hezké vystoupení a že děkuje. U toho se všichni málem rozpustí a následuje setkání s rodiči a všemi, kdo ještě neodešli. Rukimu se do toho vůbec nechce, nejradši by zůstal s Reiem vzadu, objímal se s ním a špital si s ním, ale… mohli by jít za dědou? Jenže oni tam byli a tak musí. Rodiče jsou rozpačití, pochválí ho za zpěv, ale je vidět, že otci se to nelíbí, a že to příliš neschvaluje. Rozhodně ne ten styl, líčení a oblečení. Vyptávají se, co tu dělá slušný Rei a jeho dědeček, jsou podezřívaví, ale jeho brácha je nadšený. Kaiova maminka i babička jim dovolují zkoušet u nich, takže jsou spokojené, chválí je všechny, chtějí se seznamovat a spokojeně švitoří na daná témata, i když jim nerozumí. Aoi jim zrovna vysvětluje, jaké struny používá, ony kývou, nic nechápou a Kai lítá mezi všemi a brebentí ještě víc. Pak je ale čas, aby i Aoi došel za svou rodinou a cestou to vezme přes Kaze. Ať už se to lidem líbí nebo ne, dojde tam s ním za ruku a pohled do očí jeho otce je vzdorovitý a umanutý. Maminka Kaze slušně pozdraví a tváří se normálně, táta to udělá taky, ale… všem je asi jasné, co a jak. Než dojde ke konfliktu, je u nich Kai a vyptává se, jestli s nimi rodiny půjdou na jejich malou vánoční besídku. Je znát, kdo chce a nechce jít, ale jakmile dojde na to, že by nešli všichni, shodnou se na tom, že nechají kapelu, aby strávila večer pospolu u Kaze doma a Reitova, Kaiova a Uruhova rodina k tomu tu Rukiho doslova natlačí. Je jim blbé jako jediným říct ne, když to nikomu dalšímu nevadí, Ruki dostane nakázáno chovat se slušně, hlásit se každé dvě hodiny, než půjde spát a být na oběd doma a on nemůže uvěřit svému štěstí. Půjdou teď všichni ke Kazovi a Aoimu domů a budou mít vlastní párty? Rodiče mu dovolí jít na párty s rockovu kapelou a ke dvěma kamarádům, co jsou evidentně teplí? Tak tomuhle se bude smát ještě za půl roku.

Reita, Kaz, Uruha

Nic menšího by pro ně Kaz udělat nemohl, než pomoct publiku se trochu uvolnit. Je mu jasné, že na svou vlnu nestrhne všechny, v tomhle ohledu byl klub trochu lepší místo na začátky ale celkem se mu do daří, i když se trochu zapomíná při pohledu na Aoiho. Jeho Aoiho. A už se zase přiblble usmívá. Kluci si to užívají, je to na nich vidět, že první nervozita opadla a on jim pak vytkne asi třicet míst ale stejně by je nejradši poplácal po rameni a řekl jim, že si vedli parádně ale…to by jim ty nosánky pěkně stouply nahoru, bude nadávat.

Reiova ani Uruhova rodina nemá očividně nic proti stylu a oblečení. Spíš podporují své kluky a snaží se jim dodat odvahy. Toho si oba dva nesmírně váží, protože si hlavně Rei všimne, jak koukají Rukiho rodiče. Přál by mu takovou podporu, jakou má on sám ale jeho máma a děda jim to vynahrazují i za ně. Vzadu se to po chvíli hemží lidmi. On sám hledá pohledem Rukiho ale v první chvíli je v obležení on sám. Nakonec se ale Reiův děda nezapře a přejde k Rukiho rodičům, aby  ho veřejně pochválil za odvedenou práci, kterou jistě škola ocení jako zpestření a přidají mu body k dobru. Tím snad trochu zachrání situaci a svoji vlastní reputaci, protože on si moc dobře uvědomuje, jaké následky by to pro kluky mohlo mít.  Uru se baví s vlastní rodinou ale ti se pak přidají k brebentění u Aoiho a on si odchytí Kaie, kterém koukne do očí, než si ho přitáhne do obětí. Bylo to spontánní, vůbec nečekal, že by to udělal ale vlastně by jim to snad nikdo nemohl mít za zlé. Jen si nevšimne, že po něm kouká jeho máma a trochu se mračí.
"Vidíš, jak jsou všichni nadšení…teda skoro všichni." Houkne a usmívá se.

Kaz stojí tak nějak opodál a snaží se nevidět pohledy Aoiho otce. Však on ví, že ho nemá rád. Kaz na tom není o nic líp. Aoiho máma by si nejspíš za chvíli zvykla nebýt jeho …no možná. Ne, on za nimi rozhodně nepůjde, ne dobrovolně a raději si vykládá s Reiem, který je duchem trochu mimo a sleduje, jak se děda vybavuje s Rukiho mámou. Když kolem nich projde Aoi a za brblání Kaze ho odtáhne sebou.
"A máš to." Vysměje se mu dobrácky Rei a dostane se mu odpovědi ve formě zvednutého prostředníčku.

"Ty nevím, jestli je to dobrý nápad." Zkusí se bránit Kaz ale jak se zdá, vůbec mu to neprojde a on jen polkne dvacet tisíc nadávek, kterými by si ulevil a snaží se nahodí svůj široký úsměv, moc mu to nejde. Kývne hlavou na pozdrav a opravdu se snaží přejít ten pohled a nic na to neříct. Poznámky se derou na jazyk jedna za druhou a zrovna se nadechuje, aby jim řekl něco ve stylu -to koukáte, jak to váš syn umí rozbalit a ani školu k tomu nepotřebuje-, když se naštěstí objeví Kai a zve je na besídku, která se nakonec zvrhne na párty u nich?
"Heh, a můžu přijít taky?"  Zeptá se Kaz pobaveně a za žádnou cenu nepouští Aoiho ruku, jen si ho v příhodnou chvíli přitáhne ke svému boku. No co, je jeho a nikomu ho nedá už nikdy. Pokud s tím Aoi nemá problém, on bude ten poslední.
"Mnohem radši bych s tebou byl sám Anděli." Zavrní mu do ouška, když už se všichni tak nějak srocují, aby se rozloučili.

Rei vůbec nechápe co se stalo, že budou mít sovu vlastní párty a stojí tam tak nějak jako solný sloup a kouká na Rukiho, jestli se to vůbec děje nebo se mu to zdá. Zato Uru něco špitá Kaiovi a očividně mu vůbec nedochází, jak by to mohlo vypadat, jenže…nevypadá to tak jen proto, že to Rei ví? Možná by si s kluky mohl promluvit, aby si dávali větší pozor, přece jen; není to tak jednoduché, jak to vypadá. Najednou v místnosti osamí a konečně si můžou dělat co chtějí. Všem ovšem unikly zkoumavé pohledy Uruhovy a Kaiovy mámy, které si po cestě ven něco šeptaly.

"Jdeme na párty!" Zakřičí Rei a zvedne Rukiho několik čísel nad zem s pažemi kolem jeho štíhlého pasu. Trochu to nedomyslel, že ho bude mít tak blízko a jakmile ho pomalu spouští dolů uzme si jeho rty se vší láskou a euforií, která ho momentálně zaplavuje.  Uru se věnuje samozřejmě Kaiovi, takže jen doplňují soukromý obraz hrdliček a Kaz…ten už má v hlavě párty a Aoiho zadek, který mu hezky stiskne.

"Tak bando byli jste dobří ale… uklidit a první jdeme do nákupáku, pak na párty. Doma není ani lok ničeho, Aoi to všechno vypil, aby mě rozdýchal." Ohlédne se na Aoiho a všechny protesty umlčí dlouhým francouzákem, no jo to by mu šlo. Pak už se pustí do úklidu a naloží všechno co mají do auta, do dodávky se nacpou všichni, aby to  v clubu mi vyložit  a zamíří do obchodu, kde nakoupí všechno možné tak pro tři regimenty. Cigára, flašky a piva taky samozřejmě. Nějaké jídlo k tomu, a když nabere Kaz Aoiho do vozíků a nahání je po obchodě ostraha, je jasné, že už toho víc nenakoupí.