Inoran x Aoi - Budeš se jenom dívat? - Část 2.

(hotel)

Aoi

Vnímá konečky svých prstů někde na jeho hrudi, když jemně přejíždějí po jeho košili a v mysli mu neurčitě víří všechno, co Inoran řekl o jeho očích, ale zároveň to nedokáže složit do konkrétního obrazu, to kvůli jejich polibku, který se stane hlubším mnohem rychleji, než si na začátku myslel, ale ono je to úplně jedno. Přece není důležité kdy nebo jak, důležité je jenom to, že přišli a proč. Je to tak zvláštní pocit, když se ho dotýkají jiné ruce, než jsou ty Gacktovy. Úplně jiné ruce... měkčí, nesmělejší, něžnější. Tiše, ale slyšitelně si vzdychne, když se od sebe mírně oddálí a opřou o sebe svá čela, zatímco pevněji sevře látku jeho košile na hrudi a naslouchá jeho dalším slovům. A zůstane stát dokonale otřesený, když si v něm Inoran všechno přečte jako v otevřené knize. Všechno to, co tak pečlivě skrývá uvnitř sebe, a co nikdy nikdo neviděl. Všichni ho měli za chladného a bezcitného a on... jak ví, co Aoimu tak zoufale chybí? Jak to může takhle vnímat? Odtáhne se, podívá se na něj očima raněné laně a udělá krok dozadu. Znatelně se mu chvěje spodní ret. Trvá to ale jenom chvíli, pak se dlouze nadechne nosem, zvedne bradu trochu výš v jakémsi hrdém gestu, kdy opanuje sám sebe a znovu získá tvář a zase se k němu o ten kousíček vrátí, aby si ho prsty sevřenými kolem košile na jeho hrudi přitáhl zpět k sobě. Jeho nový polibek je najednou naléhavý, dobyvačný, takový, co chce zapomenout na všechno, i na to, jak byl před chvílí prohlédnut. Bezostyšně mu zajede obratným jazykem do úst, má hodně dobrou školu na to, co se jak dělá, musí mít, jinak by svého majitele zase tak dlouho nezajímal. A přes to všechno si pořád drží svou osobitou smyslnost a eleganci, kterou do toho všeho také silně promítá. Natiskne se horní polovinou těla proti jeho, když prsty pevně stiskne a volnou dlaní mu začne vytahovat košili z džín na zádech, by mohl konečky prstů přejet po holé kůži a níž za okraj opasku, i když se nedostane příliš daleko. Prameny vlasů ve tváři mu trochu překážejí, když se jim lepí na rty, ale to nevadí, dokáže ho líbat i s nimi. Ať už se tu před chvílí odkrývalo cokoliv, hodlá to zastínit tím, jak je šikovný a přinutit je oba nemyslet, až dokud odsud neodejde. Na dobro. A teď, než se to stane, chce prožít něco dokonalého, co mu na chvíli vrátí pocit, že je živý a... milovaný.

Inoran

Mírně zvedne pohled od jeho rtů, když od něj Aoi ustoupí. Vidí tu změnu v jeho očích a teď už ví, že se nespletl. Odhalil to, co odhaleno být mělo a v tu chvíli už to ví. Stačil ten pohled laně, který na něj uvrhl a teď už si připustí naplno, že se do něj zamiloval. Liška a Labuť, bajka, která může mít hodně rychlý konec anebo se promítne do desetiletí, když jim budou hvězdy přát. Nadechne se krátce a nejraději by jej v tu chvíli uzamkl ve svém náručí a už nepustil ale to mu také nebude dopřáno. Ucítí Aoiho tělo na tom svém, postřehl i to hrdé gesto, jenž ho donutilo mírně stáhnout obočí k sobě, jak moc rychle zmizel ten zdánlivě bezbranný pohled. Měl možnost nahlédnout pod obal, kterým si Aoi tvoří hradbu a už nic jiného nechce. Několik okamžiků se od něj nechává jen líbat, dokud si ho nestrhne na svou vlnu a nechá se jí pohltit. Jde to velmi snadno, přeje si jeho blízkost tak moc a teď se mu jí dostává, přesto ale chce, aby tohle celé bylo jiné, speciální. Pro něj už je ale pořád se snaží udělat něco navíc. Vzdychne s při doteku jeho dlaní a z jeho polibků se mu dokonale zatmívá před očima, nemohl by mu víc odolat ale…Počká si, až se oba dva budou muset nadechnout a mírně se od něj oddálí, když vtáhne ruku k jeho rtům po kterých přede bříškem palce a ukazováčku a odsunou z nich tenké pramínky vlasů v něžném gestu. Vymaní se nenásilně z jeho svěření, než přejde k radiu a o několik stupínků skladbu zesílí, aby byla slyšet i jinde a teprve pak vytáhne košili ze svých jeanů a pomalu se vrátí směrem k němu a dlaněmi nataženými.

"Já ještě s překvapeními neskončil. Všichni se ti snaží peříčka vytrhat ale já si je budu hezky hýčkat." Jemně stiskne jeho dlaně a začne couvat ke dveřím, do kterých narazí mírně zády a nechá je otevřít. Je tam vysoká postel, velmi měkká obehnána nebesy. Dveře na malou terasu jsou otevřené dokořán a lehký průsvitný závěs se jemně vlní v náporech nočního vánku. Tady už nejsou žádné svíčky, jen světlo měsíce osvětluje ložnici a hlavě pokrývku na které jsou okvětní lístky růži poskládané do tvaru kanji Lišky a Labutě.

"Máme celou noc, ta dnešní patří jen nám." Brouká tiše, do jeho ouška, když se proplete hned po vstupu za jeho záda a obejme jej kolem pasu, opírajíc si bradu o jeho rameno.

"Ostatní ti možná dají všechno, tomu se nikdy nevyrovnám." Pomalu ho otočí čelem k sobě.

"Ani nechci, pro mě máš mnohem větší cenu, než by kdo kdy dokázal vyvážit zlatem nebo diamanty, dýchal bych pro Tebe." Dokončí své myšlenky, než ho políbí tentokrát on ale se vším citem, který v něm Aoi probudil a jeho prsty se velmi pomalu rozběhnou po knoflících jeho košile. Chce si to všechno vychutnat a rozhodně nemá v plánu nikam spěchat. Rty si uzmou ty plné v dalším polibku, tentokrát mnohem pomalejším, procítěném a prohlubuje se s každým dalším kousíčkem Aoiho odhalené hrudi.

Aoi

Inoran mezi ně vloží svůj prst a přiměje ho, aby se zastavil a podíval se mu do očí. Je trochu udýchaný z toho, jaké tempo jim oběma nasadil, ale Ino ho trochu brzdí a on zatím nechápe proč. Sleduje ho, jak jde k rádiu a přidává na zvuku a tváře mu trochu zčervenají. Je to proto, aby je nebylo slyšet, až budou... no... tamto? Inoran si pak sám vykasá košili a zase se k němu vrací, a tak mu své dlaně podá a usměje se na něj, když mu Ino slíbí to hýčkání. Chce to pomalu, Aoi to asi přehnal, když se na něj tak vrhl, ale mohlo za to jeho rozpoložení a to, jak se jej snažil okamžitě zamaskovat. Kráčí za ním, krůček za krůčkem, dokud se spolu neocitnou v ložnici, kterou by od zdejšího zařízení nečekal. Nebesa se mu moc líbí, od balkónu sem jde čerstvý vzduch a pohrává si se všemi záclonkami a on si brzy povšimne i toho, co je vyskládáno na posteli. Je to nádherné. Je to všechno, co kdy od někoho chtěl. Ne drahé dárky a spousty peněz, ale všechna tahle drobná gesta, to nošení na rukou. Inoran se mezitím přesune za jeho záda a obejme ho a on se očima pořád prochází po těch růžích a jejich symbolice. Znovu uslyší jeho hlas, jak mu šeptá, že není kam spěchat a přinutí se si to v hlavě přenastavit trochu jinak. Tiše si povzdechne, když mu řekne, že by pro něho dýchal. Vždyť ho vůbec nezná, ale byl by pro něj Gackt ochotný zemřít? To nikdy a on to moc dobře ví. Nechá se Inoran otočit čelem k němu a zády k posteli a znovu vyhledá očima ty jeho, než se políbí a tentokrát už to není tak rychlé a útočné, jen velmi smyslné, hluboké, podkreslené touhou, která se v něm stupňuje. Má příliš tenoučké kalhoty, než aby nebylo jasně poznat, jak na tom začíná být, ale má to svou výhodu. Rozhodně ho nic netlačí, jen napřimuje látku jako pavučinku a dělá tuhle chvíli ještě provokativnější. Ucítí jeho prsty na svém hrudníku, jak začínají rozepínat krajkovou košili a odhalovat tak jeho skoro úplně bílou pokožku, ostře kontrastující s černočernýma očima i vlasy. Jemně přizvedne ramena, když látka sklouzne z jeho těla úplně a vystaví na odiv rozsáhlé tetování zad zobrazující ptáka mezi sakurami, který by mohl být jistou démonickou variací na labuť a pod ním koi kapra pro štěstí. Tetování je černobílé, jenom kvítky sakur zůstaly růžové.

Jiné tetování na svém těle nemá. Znovu zvedne husté vějíře řas, aby se mu podíval do očí, když teď jeho tělo nezdobí žádný drahocenný materiál. Bude se mu líbit pořád stejně? Víc? Sám zvedne ruce a celkem nenápadně, ale rychle, tak jako stéká kapka rosy po stéblu trávy, rozepne i jeho košili a celými dlaněmi ho pohladí po hrudníku.

Inoran

S každým dalším dotekem Aoiho rtů se propadá do většího pohlcení jeho osobu. Mnohem raději si jej vychutnává, než ty před chvílí, které ho sice připravovaly o rozum, jenže tyhle zacházejí mnohem dál. Jeho srdce se rozběhne svým vlastním tempem, které by mohlo hravě konkurovat dostihovým koním a donutí ho pro tuto chvíli nechat víčka klesnout. S knoflíky si poradí hravě a donutí se otevřít oči, aby i užil bělostnou krásu Aoiho hrudi, která mu padne do očí a skoro ho oslepí. Je to mnohem lepší, než by si dokázal představit. Tetování si pravděpodobně prohlédne mnohem později, teď si užívá nedotečenou pokožku, prve jen svým pohledem a později i bříšky prstů, než zakotví na bocích, které jemně stiskne. On sám nechá Aoiho, aby rozepnul jeho košili, který je rozhodně z mnohem obyčejnější materiálu ale prozatím si ji nechává na ramenou. Jeho tetování lišky je prozatím skryto, jediné, co vykukuje zpoza lemu límečku je tenká linii mizící pod vlasy. Je to vlastně prodloužení špičky liščího ocasu na jeho konci, je těsně za uchem menší křížek po většinu času dobře skrytý pod světlými prameny.

Je to ten samý, který se momentálně houpe na odhalené hrudi. Dlouze vydechne pod jeho dotekem, který rozbrní celé jeho tělo a jen nepatrně pozvedne koutek, když si ho přitáhne blíž, aby se mohl sklonit k jeho klíční kosti a zasypat jí hromadou polibků. Mezitím už jej za boky jemně tlačí směrem k posteli. Dlaněmi vystoupá přes zápěstí po celé délce jeh paží až na ramena, aby ho jemným tlakem nenásilně donutil usadit se na posteli a už bere jemně řezanou tvář do dlaní, trochu ji pozvedne a podívá s emu zblízka do očí.

"Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl." Broukne tichým, hlubokým hlasem nesoucím stopy touhy a znovu si krátce uzme jeho rty, aby se společně mohli přesunout na posteli a kousek dál. Inoranova košile už se válí někde na zemi, ani neví, kam si zahodil, když ji nechal sklouznout z ramenou, odhalí tak štíhlou postavu a jemně vyrýsované břicho. Ne, necvičí ale dost často se hrabe v motorech, takže ani nemusí. Sám se položí vedle něj na postel a bříšky prstů mapuje každý milimetru jeho pokožky, aniž by opustil hřejivost jeho rtů. Pak už se pomalu přesune na hranu jeho čelisti až na šíji, kterou jemně hýčká svými rty a zanechává po sobě vlhkou cestičku. Dlaň zakotví na Aoiho štíhlém boku a znovu jej stiskne s narůstajícím chtíčem a přitáhne si jej trochu víc k sobě. Konečky prstů mezitím zmizí pod látkou kalhot a jemně zmapují několik milimetrů skryté pokožky, míříc pěkně dozadu po linii jeho pozadí až kam jen dosáhnout, čím ho v podstatě obejme a zase pomalu zpátky.

Aoi

Skloní tvář do strany a dolů, když mu udělá místo na svém krku a zároveň s tím couvne těch pár krůčků směrem k posteli, zatímco nechá víčka zase klesnout a rozechvěle vydechne. Inoranovy rty doslova hoří, když se ho dotýkají a on má obě svoje dlaně položené na přechodu jeho krku a tváře, až dokud se neposadí a nevzhlédne k němu. Potěšeně se usměje, když mu složí nový kompliment, však on má nad sebou také někoho velice krásného. Mnohem přirozeněji krásného a navíc z něj sálají všechny city, které Aoimu dává a to ho dělá ještě přitažlivějším. To proto jemu dovoluje všechno tohle, zatímco o jiné by si neotřel ani podrážky. Vymění si další, krátký polibek a pak se vysune po matraci trošku výš, zatímco Inoran jde za ním. Ještě u dveří byli oba dva tak nesmělí a teď... Očima těká po jeho ramenou a hrudi, jsou oba tak nějak stejně vysocí i štíhlí a přesto mu připadá mužnější, než je on sám. Znovu se políbí a Aoi podklesne v rukou, opře se o předloktí a v záplavě dalších polibků dolehne až úplně na záda, zatímco se jemně chvěje pod jeho prsty, které se procházejí po Aoiho hrudníku i pevném bříšku. Inoran má velmi teplé ruce, takové konejšivé. Tiše vzdychne, když je ucítí pod lemem kalhot, i když ně nijak nepatřičně daleko, spíš míří dozadu než mezi nohy, ale přesune se víc na bok, nechá se jím vtáhnout do obětí a vystavuje svůj krk dalším jeho něžným útokům. Slastně se propne proti němu, když ucítí jeho ruce rovnou na svých polovičkách pod jemným prádlem, které se skoro tváří jako by tam ani nebylo, aby nerušilo stejně jemné kalhoty a nedělalo pod nimi nějaké nepatřičné čárky od gumiček a kde čeho. Opře si dlaně o jeho hrudník a přejíždí po něm nehty se stupňující se vášní, až dokud ho vahou svého těla nepřiměje dolehnout na záda. Obratně si přehodí nohu přes jeho boky, ocitne se obkročmo na něm a narovná se v ramenou, zatímco pohodí vlasy, které se přelijí po jeho zádech a zase mu napadají do obličeje jako tekuté černé hedvábí. Mírně se mu zablýská v očích, zvedne pravý koutek rtů v jakémsi pousmání a pase se pohledem do jeho tváře, když si nechce nechat utéct ani jednu jedinou reakci na sebe samotného a to, co s ním dělá, jak na něj působí. Vzdychne skrz pootevřené rty a opře se dlaněmi o jeho břicho, když na ně přenese váhu a pohne se v bocích, aby si udělal lepší pohodlí, jen omylem - samozřejmě!

Inoran

Spokojeně přivře víčka, když si Aoi vzdychne. Tohle je pro něj tak nejlepší odměna, kterou mohl dostat. Užívá si každý záchvěv jeho těla, každý pohyb či pohled. Všechno se najednou uzavře do bubliny, kde existují oni dva a nic kromě nich jakoby neexistovalo. Tak alespoň vnímá on sám. Aoiho hebká kůže doslova hladí bříška jeho prstů a jemná látka se jí nemůže ani v nejmenším vyrovnat. Nejradši by si ho prohlédl celého, stejně jako by setrvával v tomto jediném okamžiku. Rty mapuje postupně celou jeho šíji ale ani její hranice nezůstanou nepřekročeny a vždycky zabloudí i na jeho ramena a zase pomalu zpátky. Má v plánu jej ochutnávat ještě dlouho, jenže to mu nebude dopřáno. Místo toho dostane něco mnohem lepšího. Překvapeně zamrká a vydechne, když ocitne na zádech v měkkých pokrývkách a pomalu vystoupá překvapeným pohledem do Aioho tváře, která je nyní mnohem výš. Tohle je teprve dokonalý pohled, mohl by si užívat každý z nich a jestli to nebylo doteď znát, nyní už musí být cítit, jak na něj celá situace neskutečné působí. Je to trochu mučení, když jsou jisté partie uvězněné v tom těsném prostoru a o to víc, když se Aoi na jeho klíně pohne. Jeho vzdychnutí se ne příliš hlasitě rozlehne po ložnici, když stiskne jeho stehna s návalem slasti, kterou tím způsobí a neubrání se tomu, aby zaklonil hlavu. Aoi se ho rozhodl připravit o rozum a dost dobře se mu to daří. Stačil jen nepatrný pohyb a on v něm otevře dveře na další stupínek touhy podbarvené něčím mnohem hlubším. Jestli měl v plánu něco mnohem pomalejšího, Aoi jej boří jako domeček z karet a on tomu dál nedokáže odolávat. Bez dalšího váhání se vyhoupne do sedu a jednou paží kolem jeho boků, přitiskne jej k sobě a způsobí sobě ale pravděpodobně i jemu pohyb, který jej donutí vzdychnout znovu. Volná dlaň vjede přes tvář do Aoiho hebkých vlasů, které sevře jemně mezi prsty a tentokrát už se vrhne na jeho rty a neskutečnou vášní, kterou v něm rozpoutal, jen ho dokonale pohltila. Povolí mírně sevření své paže, aby se Aoiho tělo trochu oddálilo a s dalším hlasitějším vydechnutím ho znovu k sobě přitiskne.

"Aoi-koi." Ozve se jeho hlas, který neruší tlumenou melodii nesoucí se až do ložnice a vyřčení jeho jména ji jen jemně podtrhne.

"Nenech mě zemřít touhou po Tobě." Dostane ze sebe tlumeně s dalším vydechnutím a pak už nemá v plánu jeho rty vůbec opouštět. Vůbec netuší, jak se bude tvářit, až ho někde uvidí po boku Gackta. Asi zešílí jen z toho vědomí, že nebude moct být s ním.+Nenechám mu ho.+ Ujasní si ve své hlavě poslední sebevražednou myšlenku, které je vůbec schopný.

Aoi

Jeho tvář zdobí potěšený úsměv, když hltá očima všechny Inoranovy reakce a jsou přesně takové, v jaké doufal. Brzy ho má přímo proti sobě, přivře oči, když Ino stiskne prameny jeho vlasů a střetne se s ním v další vlně polibků, zatímco zvolna položí paže kolem jeho krku a opře si hrudník o jeho. Dotek jejich nahých těl je velmi zvláštní a příjemný. Jen krátká přestávka, rychlý pohled do očí a Inoranovo vydechnutí. Aoi se tiše zasměje, když si ho tak začne nárokovat, jeho melodický hlas zazní ložnicí, ale jen na chviličku, než se zase a znovu políbí. Ta píseň, co právě hraje, velmi zvláštně dokresluje atmosféru v ložnici a možná by z ní měli mít strach, ale on ho nemá. Je to totiž, jako když se oba rozhodli a jsou s tím dokonale smíření.

"Umřel by jsi moc rychle." Zašeptá ještě, než se jeho dlaně svezou po Inoranově těle mezi ně a on napne svaly na stehnech, aby se přizvedl a začal rozepínat jeho poklopec. Jeho štíhlé prsty brzy zajedou pod látku džín a poprvé prozkoumají, co je pod ní, jak moc je jiný a jak moc se bude Aoimu zamlouvat jeho nový milenec. Znovu se pousměje do jeho rtů, v hlavě si tvoří určitou představu a nakonec se s dalším tichým zasmáním zvedne úplně a přeleze si vedle něj, aby se mohli svléknout. Popadla ho nějaká rozverná a škádlivá nálada, jak se teď s ním cítí dobře. Přetočí se zády k posteli a s očima upřenýma do těch jeho si začne rozepínat i vlastní kalhoty. Velmi pomalu, rty jemně pootevřené a oči jiskřící a když dojde na to, že by měl ukázat víc, pozastaví všechny svoje pohyby a zase se tiše zasměje. 
"Budeš se jenom dívat?" Potrápí ho, protože Ino tam sedí chudák sedí celý konsternovaný, jako by zapomněl, jak se to všechno provádí. Aoi si opatrně navlhčí rty jazykem a konečky jeho prstů zmizí pod lemem jeho vlastních kalhot, když sám sobě sáhne mezi nohy, vzdychne a zároveň s tím pohodí hlavou dozadu, ale pořád se mu dívá do očí a ani na chvilku neucukne, stejně jako neukáže víc, ze svých tajných míst, které ještě pořád kryje látka kalhot.

Inoran

"Umřu hodně rychle, když mi řekneš, že tohle bylo jednou a naposledy." Odpoví mu bez váhání v očích vepsanou naprostou upřímnost nad tím, co mu tady říká. Prodal mu svou duši už při prvním úsměvu, při prvním pohledu nádherně hlubokých, temných očí. Musí trochu povolit své sevření kolem Aoiho boků, aby se mohl nadzvednout a to, co přijde vzápětí…to taky vůbec nečekal. Aoi zdá se popustil uzdu celé své sobě a on stačí jen koukat. Tak trochu si myslel, že to bude celé v jeho režii a no není. O to víc je spokojenější. Musí se zapřít dlaněmi za zády do měkkých pokrývek, aby se nesvalil na záda pod tím dotekem, když zapínání jeho kalhot povolí. Startuje to v něm neskutečné pocity a musí si nespokojeně zamumlat, když to najednou přestane a Aoi už na jeho klíně není, stejně jako zmizel dotek zpod jeho kalhot. Ohlédne se vedle sebe a s mírně pootevřenými rty zírá na jeho naprosto skvostné představení, že se málem i zapomene nadechnut, natož tak pohnout.

"Mohl bych se jenom koukat ale vydržel bych to asi pět vteřin." Odpoví mu nakonec celkem pohotově, když se přesune vedle něj a zaklene prsty za látku Aoiho kalhot i prádla na bocích a začne ji pomalu hrnout dolů. Každý nový milimetr odhalené kůže na pravé straně políbí a pokračuje tak po středu jeho nohy až ke kotníku. Pak už jen látka proletí vzduchem někam na zem a on jen stiskne nožky těsně nad kotníky a tentokrát po levé noze se vydá polibky zase nahoru. Dlaně přitom neopouští jeho kůži a jemně ji třou, dokonce si neodpustí několik stisknutí. V očích se blýskne tentokrát jemu, když se rty zastaví těsně vedle jeho chlouby a zkousne si spodní ret, s pohledem upřeným do jeho tváře. 
"Mám  se jenom koukat?" Vrátí mu to i s úroky a věnuje několik další líbnutí kolem kořenu jeho přirození, dokonce si neodpustí jemnou kůži zmapovat i jazykem.

"Možná bych se měl jen koukat..." Krátce se uchechtne s následným vydechnutím, když stiskne jeho stehna o něco naléhavěji.