Hromadné - Proč bys vůbec měl žít. - Část 2.

(Gacktova rezidence, restaurace)

Gackt, Sugizo, Aoi

Sugizo nechá Uruhu, aby se mu vysmekl, ale hned ho obratně popadne za zápěstí, aby si nemyslel, že je mu všechno dovoleno. S ostrým blýsknutím v očích se podívá do těch jeho a mimoděk si vzpomene na Miyaviho a na to, co s ním prováděl... Kdyby se tohle Gackt někdy dozvěděl, nepochybuje o tom, že by to byl jeho konec. Gackt si chvíli vyměňuje s Aoim tichá slova na ukonejšení, ale samozřejmě moc dobře slyší toho malého ptáčka jak po něm prská. Tak trochu odloží Aoiho stranou, což se vůbec nelíbí Aoimu, přejde až k Uruhovi a vezme jeho bradu tvrdě do prstů, aby si ho podržel proti svým očím. Jeho pohled je velmi tvrdý a nekompromisní.
"Tomu se říká být v nesprávný čas na nesprávné místě. Se mnou si nehraj, já nejsem Takeshi, ani nikdo z nich. Jak se brzy dozvíš. Teď v tuhle chvíli ti není nic po tom, co s tebou hodlám nebo nehodlám udělat." Rozhodne se mu ještě odpovědět a Aoi za ním trochu hrdě zvedne bradu, ale jinak si Uruhu prohlíží spíš zvědavýma očima. Nežárlí na něj, už to totiž není možné. Sugizo z Uruhy nespouští oči a sám se ušklíbne v pobaveném úsměvu, jak mu nastavuje ta svoje křehká zápěstí.
"Aniki-san rozhodne." Odpoví mu dle očekávání. V dalším okamžiku se Gackt začne rozzlobeně shánět po Ju-kenovi, který tu není.
"Aoi, zavolej všechny do sídla, nikdo se teď nesmí zdržovat ve svých domech a bytech. Za hodinu čekám všechny na poradě." Řekne a sám, vykročí rázně do nitra domu. Je to šibeniční čas na to, aby všechny sehnali uprostřed noci a ani jeden z nich nepochybuje o tom, že někteří už možná ani nedojedou, po tom, co Gackt rozpoutal. Telefony drnčí, sídlo je obrácené vzhůru nohama a začíná se zbrojit. Nikdo odsud neodejde, ani on za Inoranem ne. A teď, když je válka... uvidí ho vůbec ještě někdy? Nestane se mu nic? Čeká je obrovská formální porada se všemi bossy této rodiny a ráno s těmi, kdo se k nim budou chtít přidat. Sugizo odvede Uruhu do nitra domu, který je postaven jako tradiční japonský hrad. Jen chybí to kamenné podezdění, ale jinak má ozdobné střechy i posuvné dveře. Uvnitř jsou rohože tatami a nízký nábytek. Nic není moderní. Vede ho jenom za loket, ale drží ho pevně a k Uruhově překvapení je to prostě normální pokoj s papírovými stěnami a futonem na spaní. Velmi luxusním, ale není to postel. Popožene ho dovnitř.
"Viděl jsi, kolik jich po cestě je a jak velký je dům. Spoustu dalších je na cestě, nepromarni svůj život. Kdyby ti chtěl ublížit, udělal by to hned, jak zastavil." Řekne mu nezvykle rozumně a měkce a dveře za ním zasune. Dokonce za ním přijde krásná mladá slečna v lehkém bavlněném kimonu a přinese mu vodu a čisté oblečení. Také yukatu, jen pánskou. Ukáže mu, kde je vedle koupelna a tam otevřený prostor končí. Hnout nejde ani s okny. Nemluví s ním, na nic neodpoví, pokud by se jí zeptal. Jen poslouží a zase tiše zmizí. Uruhovi nezůstalo nic, ani telefon ne. Všechno si Sugizo odnesl s sebou. Rozhodně všechno to, co našel a on věděl, kde hledat.

Uruha, Ju-ken

Snaží se po kapsách najít zapalovač ale nepodaří se. Asi ho Uruha ztratil někde při té honičce nebo možná po cestě z restaurace těžko říct. Odfrkne si, než cigaretu zahodí na zem a trochu škubne paží, když se Sugizovy prsty obejmou kolem jeho zápěstí a propálí ho pohledem. No, není to nic, co by nečekal. Ale rozhodně nečekal pohyb Gakka jeho směrem a hlavně dotek jeho prstů na své bradě. Stáhne obočí k sobě, aniž by z jeho tváře zmizel hrdý výraz a mírně trhne hlavou s náznakem vzpurnosti, když mu hledí neohroženě do očí. Dusí v sobě veškerý náznak strachu a nejistoty, strach z toho, že se odtud už nedostane a bůhví, co s ním budou provádět a nejistotu z pohledu modrých očí, které ho právě propalují; jsou to snad jediné oči, pod kterými by se nejraději ošil a vůbec neví proč.
"Vykopal sis hrob a půjdete do něj všichni. Brzo uvidíme, kdo se dostal na špatné místo." Odpoví mu tichým hlasem a koutek mu bezděky vystřelí vzhůru, než se ušklíbne.
"Toho jsem si všiml…ale moc jsem si nepomohl." Uhodí na něj s nádechem ironického pobavení ale jen on sám ví, že na tom není moc pravdy. Měl by mu být vděčný ale to by to musel být nikdo jiný. Má v sobě zakořeněný boj mezi ním a Drakem a ten zatím potlačuje trochu jiný pocit, možná by se dal pojmenovat jako zvědavost, kdyby si to připustil, možná jistou náklonnost.  Nechá se v poklidu odvést do nitra domu, který ho překvapí. Čekal všechno ale tohle rozhodně ne. Nedokáže potlačit ani tento pocit, který se mu dere do tváře a do očí, když se ocitne uvnitř.

Krátce těkne pohledem směrem k Sugizovi, jenž ho očividně varuje a on vůbec nechápe proč. Proč se vůbec stará o někoho z Draků?
"Máš pocit, že je lepší vězení, než smrt?" Opáčí mu ale není v tom už tolik panovačnosti jako doposud. Ani se mu nesnaží vymanit ze sevření, i když cítí, že se mu jeho prsty otisknou do kůže i přes látku. Za několik okamžiků osamí a dlouze si vydechne i výraz ve tváři povolí a stane se zvláštně smutným. Varoval ho, říkal mu, že by si měl dávat pozor. A teď? Krátce vzhlédne a pohledem prozkoumá každý koutek velmi pečlivě a ukládá si byť jen nepatrný detail do hlavy. Promne si rozbolavěné paže a trhne sebou, když se dveře otevřou. V tu ránu je zpátky jeho typický výraz a nakonec za všechnu péči i kývne s poděkováním hlavou. Slečna byla velmi okouzlující ale on není Miyavi, který by neváhal ani v této situaci. Prostě se odebere do koupelny, kde ze sebe všechno sundá a dopřeje si dlouhou koupel. No co, jestli má být poslední, ať to stojí za to. Voda ho příjemně hřeje a dodává mu potřebný klid. Nezbylo mu z jeho věcí nic a tak se oblékne do připravené yukaty z velmi příjemného materiálu a usadí se doprostřed futonu v tureckém sedu, položí dlaně na kolena, zavře oči a nutí se ke klidu. Spát rozhodně nehodlá, po tom všem a s tím co ho pravděpodobně čeká. +Zpátky pod křídla Draka.+ Proběhne mu hlavou tichá modlitba a snaží se přijít na způsob, jak odtud zmizet. Ju-ken měl odpoledne nějakou práci s vybíráním výpalného. Řekl si o ni sám, potřeboval se trochu odreagovat, protože dneska na něj Kai neměl čas a jemu to hrozně vadilo. Za to včera si opravdu užil snídani a dokonce mu Kai uvařil i skvělý oběd, po kterém nebyl schopný se skoro pohnout, bylo toho prostě moc i na něj. Den předtím se zastavil u něj v restauraci, prostě to fungoval bez problémů a on pomalu zjišťoval, že se v jeho společnosti cítí víc, než dobře. Dnes, když si šel na večeři a stal se svědkem, jak u něj stojí nespokojený zákazník a řve? po něm. +Tsech, ta tohle bylo naposledy!+ V tu chvíli se v něm zvedla vlna něčeho nepopsatelného, i když do jeho tváře se nepromítlo nic. Klidným krokem šelmy se přesune, až za záda malého úředníčka, který se otočí, když si odkašlal a musel hodně zvednout hlavu, aby mu dohlédl do očí.
"Ten ostrý jazyk by se mi hodil." Zavrčí tak, aby ho nikdo neslyšel a palcem a ukazováčkem mu stiskne tváře, aby ho donutil otevřít ústa. Cítí strach a ten pach se mu zamlouvá.
"Teď si ho hezky otup, pěkně mu to pochval a zmiz, než si to rozmyslím a věř mi, že si tě najdu všude." Dodá ještě, když ho pustí se širokým úsměvem ho poplácá po zádech, čímž ho donutí udělat dva kroky dopředu a počká si, až jeho příkaz splní pak se pořádně nají.
"Ahoj Doe-chan." Pozdraví Kaie, když si ho prohlédne od hlavy až k patě, jak kdyby hledal nějakou známku zranění nebo jen kousek náplasti ale nic, všechno je v pořádku: usadí se tedy k volnému stolu a koukne do lístku, jen tak, aby nevypadl hloupě, že už ho zná nazpaměť. On se ho totiž vyptával na všechny jídla a zkoušel mu nadhodit, co by si mlsný tygr dal.
"Překvap mě..." Houkne nakonec, když lístek zaklapne s krátkým uchechtnutím. Přijel dneska hodně pozdě, venku už je tma a on kouká vyvalený na židli z velkého okna, na svého starého chevyho, vedle parkuje motorku, když Kai zapluje do kuchyně. Ušklíbne se, když se v jeho kapse rozezní telefon ale bez váhání ho vytáhne a obočí se mu stáhne s první větou.+Bože, to je magor.+ Proběhne mu hlavou a nejradši by se plácl do čela. Válka mafie? Jistě, to je přesně ten program, který si jeden naplánuje na víkend. Budou rádi, když tohle přežijí…jeho dobře skrývané nitro propadne zvláštnímu rozpoložení. On moc dobře ví, že klidné dny jsou u konce a peklo právě dostalo datum svého počátku.
"Hai za půl hodiny jsem tam." Utne hovor bez rozloučení s nabručeným výrazem a vůbec nepřemýšlí nad tím, že by tu Kaie nechal. Jestli ho s ním někdo viděl, bude v nebezpečí i on a to nedopustí. Prudce vstane, protáhne si krk a vytáhne zbraň zpoza pásku kalhot na zádech, kterou doteď kryla rozepnutý košile na tílku.

"Ven všichni a hned." Zaburácí hromovým hlasem, když postupně namíří na všechny a restaurace je snad do pěti sekund prázdná.
"Heh poserové." Zamumlá si pro sebe a bez váhání zamíří dozadu do kuchyně, kde Kai není sám.
"Ven všichni, máte volno."  Vyhodí je bez váhání a přitáhne si za loket Kaie k sobě, jeho výraz je vážný a nekompromisní.¨
"Okamžitě odjíždíme, bez protestů o hosty jsem se postaral." Dodá ještě vážně a pustí ho, aby začal všechno vypínat a pak už společně s ním zamíří před restauraci, kde čeká, až zamkne a rozhlíží se kolem, jak kdyby vyhlížel potencionální nebezpečí. Teprve pak ho strčí dovnitř a rozejde se směrem ke Gakkově rezidenci.
"Kdokoliv se Tě zeptá si můj, jasné? Žádné srandy nebo vtipy, chovej se tak, že za každou blbost může být po tobě a udělal bych to já." Dává mu jasné pokyny, než se na rovné cestě otočí na něj a vezme mu krátce bradu mezi prsty, aby se mu podíval do očí.
"Když to zvládneš, nic se ti nestane, slibuju." Ujistí ho s mírným pousmáním a zase ho pustí, aby si mohl připálit.

Kai, Gackt

Kai už by měl být na tyhle typy zvyklý, ale stejně nikdy nenesl dobře, když po něm vyštěkávali pro nic za nic. Jeho jídlo bylo v pořádku a kvalitní, jenom to prostě nebyla prémiová luxusní restaurace. Rozhodně by ale nikdy nepřipustil, aby bylo něco zkažené nebo odfláknuté. Těžce kouše, když na něj ten chlápek zvedá hlas, jenže náš zákazník, náš pán. A pak se u něj objeví taky Ju-ken a on je svědkem toho, jak toho křiklouna vyděsí k smrti. Hledí na to s vnitřně otevřenou pusou, ale drží si vzdorovitý pohled a pocítí jistou satisfakci. Od té doby, co Ju-kenovi začal vařit, se jejich vztah docela rychle obracel na přátelskou notu. Nevyptával se ho na jeho práci nebo na to, co celý den dělal, spíš si povídali o tom, co dělal Kai, i když to bylo stále dokola. Kai si pak říkával, že měl nakonec docela štěstí. Měl nového kamaráda, i když vlastně nedobrovolně, nic jiného z toho pro něj neplynulo. Až do tohohle večera. Zrovna mu odkýval, že něco vymyslí a zašel do kuchyně, když přiběhla udýchaná servírka, že se něco děje a že všichni klienti prchají pryč. Kai zbledne, ale nemusí tam ani chodit, protože v tu chvíli je už Ju-ken v kuchyni a vyhazuje jeho personál. Nikdo si nedovolí odporovat, i když je tu šéf on a ne Ju-ken, jen po něm vrhají pohledy, že tedy doopravdy jdou a on kývne. Pak se na něj zaskočeně podívá, když odkládá utěrku.
"O hosty ses postaral? Vždyť už jsem nikdy žádní nepřijdou! Vyděsil jsi je k smrti!" Obviní ho v první vteřině, ale pak stiskne rty a začne opravdu vypínat a zhasínat celou kuchyni. Co se to k čertu zase děje? Ju-ken má ve tváři takový výraz, že se ani neodvažuje něco se vyptávat teď hned a brzy už za ním kmitá do auta. Předá mu klíčky a sedne si na sedadlo vedle něho. Rozhodně se připoutá a pevně stiskne madlo pod okýnkem. Vidí to, jak se rozhlíží a není mu z toho ani trochu dobře. Auto se dá do pohybu a nejednou ani ke Kaiovi ani k Ju-kenovi, to už pozná. Proč si pro něj přišel? Proč záleží na tom, aby byl s ním, ať už to bude kdekoliv? To proto, že ho nezabil, jak měl? Obrátí k němu obličej a nadechne se, ale zase pusu zavře. Jedou někam, kde budou jeho šéfové, to je jasné, jinak by se takhle chovat nemusel. Však on věděl, že to nebude jen tak.
"Rodinná idylka nám moc dlouho nevydržela, co?" Plácne a tváři se vzpurně, když hledí před sebe.
"Co když jsem zapomněl vypnout konvektomat?" Vyhrkne najednou a ohlédne se tam, kde tuší restauraci, ale má očividně smůlu. Zase se opře a snaží se nedělat si moc starostí, ale narůstají v něm

přímou úměrou. Porada s hlavami rodiny trvala to tří do rána a méně podstatné věci jako třeba proč tady kruci Ju-ken není sám, musel nechat na později. Rozhodně to ale nemíní přejít. Nic nesmí nikdy přejít. I on se nakonec dostal do lázně, oblékl si temně modrou yukatu na spaní a jen v černých žabkách se vydá po domě. Ani tady nejde neozbrojený, v domě je příliš mnoho mužů a zatím se neprokázala loajalita všech, mohlo by se mu cokoliv stát. Kolem pasu má připoutané wakizashi, na jehož rukojeti volně spočívá jeho dlaň, když projde s tichým pozdravem kolem stráží a dozví se, že Uruha ještě před chvílí nespal. Teď je ale v ložnici tma a žádnou siluetu vidět není. Nechá otevřít jeho dveře, projde jimi a pošle je do vedlejší místnosti. Najde očima ležící postavu, ale něco mu říká, že neusnul. Oknem sem dopadá dostatek měsíčního světla na to, aby nepotřeboval žádnou lampu.
"Co sis myslel, když jsi začal přijímat dárky od někoho jako je on? Že ti je přinese a nemá to žádné pozadí?" Začne tiše hluboko posazeným tónem, přejde k futonu za jeho záda a klekne si, zatímco po něm sáhne, za paže nad lokty ho vytáhne do sedu a obrátí čelem k sobě. Střetne se očima s těmi jeho, i když je tma a… +Měl bych ti hned teď podříznout krk a poslat mu tě.+ Projde mu hlavou a vzpomene si na jejich konverzaci, když se viděli poprvé.
"Mluvil jsi tak sebejistě, když sis myslel, že ti nic nehrozí a kde jsi teď. Tak lehkomyslný." Sykne na něj jako by ho napomínal. Levou rukou ho pořád drží za paži a tou pravou ho vezme kolem hrdla tak, že si palcem pozvedne jeho bradu výš. Nádherné oči… pěkně namyšlené. Koutky se mu zvednou malinko výš.

Uruha, Ju-ken

Ju-ken kouká chvíli upřeně před sebe na cestu a kličkou předjede dvě auta, jede rychle a agresivně a ani u toho nehne brvou. Brzy by měli být na místě. Je to nebezpečné, ho tam brát ale stejně nebezpečné by bylo, nechat ho v restauraci a bez dozoru. Bude si muset obhájit svůj majetek a taky, že to udělá!
"Rodinka k pohledání co, Doe-chan." Pokusí se zavtipkovat ale jeho oči zůstávají pořád ve střehu, nikdy jeden neví, co se může stát.
"Věř mi, že ten…cože to bylo, no to je jedno. Ten bude náš nejmenší problém. Válka právě začala." Sdělí mu tvrdým hlasem a dlouze si povzdechne. Ať  si o něm myslí kdo chce, co chce on by se do toho rozhodně dobrovolně nepustil ale když už se to stalo, je rád, že je na straně Démonů, Gacktovi věří. Když vystoupili za bránou rezidenci, nechal Kaie jít krok za ním a ani se na něj nepodíval. U vchodu se pozdravil s Aoiem a Sugizem a úplně ignoroval Aoiho zvláštní pohled na Kaie. Měl mu nechat udělat to tetování, byl by to víc…uvěřitelné. Odvedl Kaie přímo do pokoje, ve kterém býval, když bylo potřeba, aby se zde zdržel. Nejsou tu skoro žádné jeho osobní věci, už tak jich má málo na to aby je měl i tady.
"Pití je v baru a něco málo k jídlu, kousek vedle. Za chvíli jsem zpátky." Houkne na něj a zmizí za dveřmi, potřebuje ještě zjistit nějaké detaily ohledně toho, co se kolem děje. Vůbec nepochybuje o tom, že si ho Gackt dříve nebo později najde a bude mu hodně horko. Teď ale musí zjistit, jak moc je situace vážná. Vrátí se do pokoje o hodně později. Situace je mnohem horší, než si původně myslel, protože nejen, že Král zastřelil Takeshiho ale ještě tu má sebou Páva. No paráda, jak kdyby jim nestačil jeden opeřenec. Nic ve zlém, samozřejmě. Zavře za sebou pečlivě dveře a přejde ke křeslu, cestou si vezme do ruky lahev, Kai tu  není ale slyší rachot z koupelny, tak bude asi tam. Promne si velkou dlaní tvář a nakonec se opře předloktími těsně nad koleny. +Udělal si to zase, ale tentokrát nepřežijete ani jeden.+ Připomene si v duchu a stiskne víčka dlouze k sobě. Uru vůbec netuší, co se děje v domě a od té doby, co odešla slečna, k němu nakouknout asi třikrát a to je tak všechno. Vždycky je počastuje úšklebkem ale ke spánku se rozhodně nemá. Je pořád ve střehu, jak kdyby čekal útok. Jeho naděje na útěk jsou hodně malé, musí počkat na nějaký pořádný rozruch a doufá, že se ho třeba dočká. Koneckonců, Král rozpoutal válku a ta bude hodně slyšet. Je už hodně pozdě, když se přinutí rozplést nohy z tureckého sedu a natáhne se s dlaní pod tváří. Nemůže spát a ani nechce. Přemýšlí, jak rád by byl teď zpátky doma a jestli se tam ještě někdy podívá, je mu z toho vážně…no skoro do breku. +Vážně budu na Miyaviho hodnější, jestli se odtud dostanu.+ Zkonstatuje si ve své hlavě a sám nad sebou se ušklíbne. No to jsou zas myšlenky. Ani se nepohne, když se dveře začnou odsouvat ale oči už má k nim připíchnuté a nejradši by vstal a odsunul se do rohu, jen pro jistotu. Donutí se ani nepohnout a nedát najevo svou slabost ani rozpoložení.
"Poradil bych si i bez Tebe." Odsekne mu pořád stejně vzdorovitě a trochu se ošije, když ho vytahuje do sedu. Stiskne čelisti k sobě, když mu říká, jak lehkomyslný je. Má pravdu ale přece mu to nepřizná. Trhne hlavou, jak kdyby se chtěl ze sevření jeho dlaně vymanit a nakonec mu jen stiskne zápěstí ale ani na moment neuhne očima.
"Nebýt toho, že jsi větší blázen, než tvrdí o Drakovi, nejsem tady." Opáčí mu ostře a jeho stisk na Gakkově zápěstí  zesílí. Uvnitř něj se něco řádně sevře, to ten jeho pohled; nemůže si pomoct prostě na něj působí.
"O co ti jde? Proč jsi mě bral sebou, mohl jsi mě tam nechat. Tohle ti Drak neodpustí." Uhodí na něj, aniž by popustil uzdu strachu ve svém nitru. Pořád čeká, kdy přijde ta poslední rána ale proč by až teď.

Kai, Gackt

Kai se snaží příliš nevnímat pohled Aoiho, který si zřejmě dávno myslel, že je mrtvý a někde pohozený. Místo toho si sem přišel v Ju-kenově doprovodu a snaží působit trochu odevzdaně, ale ne vyděšeně. Moc to nejde, když uváží, kde je a že si z něj Aoi dělal živý štít. Aoimu se jeho přítomnost vůbec nelíbí, protože by ho mohl prásknout Gacktovi a taky to hodlá Ju-kenovi při první příležitosti říct. Co si myslel, že ho sem vzal? Že se ho nezbavil? Projdou domem bez problémů a on na to všechno zírá s otevřenou pusou. Tolik luxusu a zároveň tradice. Vlastně je to tu nádherné, uměl by si na něco podobného zvyknout, vůbec to nestačí vstřebávat a už se ocitnou v nějakém pokoji, který by měl být asi jejich. Ju-ken mu dá nějaké stručné instrukce o tom, co kde je a pak odejde. Houby na chvilku, byl pryč rozhodně několik hodin. Nikdo sem ale nepřišel, nikdo se na nic neptal. Nejdřív jen seděl a čekal, hrál si s telefonem, pak se rozhodl nachystat spaní a pral se s futony, které viděl naposledy u babičky. Ve skříni jich bylo několik. Celou tu dobu se mu honí hlavou to jeho Válka začala. Vůbec se mu to nelíbí. Nikdy nic podobného nezažil, ale babička mu vyprávěla o válce gangů v téhle čtvrti. Lidi při tom umírali a policie byla bezmocná. Neopustili tu restauraci kvůli rodinnému dědictví, kvůli tomu, kdo ji založil, z jaké větvě Kai vlastně pocházel. Dělalo mu to obrovské starosti. Nesmí o ni přijít. A co jeho přátelé, co Rei? Kam zmizel? Dlouho za ním nepřišel a v klubu teď taky nebyl. Když Ju-ken stále nešel, rozhodl se vlézt do koupelny. Bylo tu dost ručníků i yukat, někdo se tady o to zjevně staral podobně jako v hotelu. Když vyjde ven, hrozně se ho lekne, jak tam tak sedí, protože ho neslyšel přicházet. Sám má mokré vlasy a na sobě jenom tu tenkou látku přepásanou v pase.
"Je to hodně zlé? Já vím, je..." Hlesne vzápětí a odloží ručník stranou na nízkou komodu. Vůbec neví, co by měl dělat. Jsou tady sami v malém pokoji, nic tu není, ani oni tu nic nemají... půjdou spát? Gackt se ušklíbne a odfrkne si.
"Poradil? Byl bys znásilněný, možná mrtvý, kdyby se bránil. Možná bys to potřeboval, abys konečně přikrotl, hn?" Vrčí na něj.
"Ne, já vůbec nejsem blázen. Nevšiml jsem si, že bych na tom byl tak jako ty." Uruha se ho drží za ruce, ale to je celá jeho obrana a Gacktovi jeho pevný stisk v nejmenším nevadí. Vlastně se diví, že se nepokusil jít po zbrani u jeho pasu. Asi ví, že je to předem prohraný boj.
"Ty nevíš? Vždyť jsi mi celou cestu kryl záda a dělal ústupovou uličku." Ozve se jeho chladnokrevný kalkul, kterým tak dokonale oplývá.
"Chceš, abych ti za to poděkoval? Lepší, kdyby střelili do zad tebe, než mě." Trhne s ním prudce do strany, až Uruha klesne na dlaně, čímž ho od sebe v podstatě odhodí. Docela si užívá moc, kterou nad ním má.
"Drak, drak, pořád jenom drak… to je jediné, co dovedeš opakovat? Postav se na vlastní nohy." Nejradši by ho profackoval, aby se probral.
"Nic nechtít, jen drahé dárky a šperky a ostatní ať se starají… nulová zodpovědnost, hm?" Znovu se po něm natáhne a vrátí si ho do předešlé polohy.
"Podívej se mi do očí." Nařídí mu a trochu při tom zakloní hlavu.
"A vyjmenuj mi všechno, proč bych si tě měl vážit. Proč bys vůbec měl žít." Noc kolem nich je naprosto tichá a nehybná. V tuto chvíli je všude klid.