"Oba dva víme, že to není pravda." Zašeptá... všechna ta gesta, všechna ta něžnost, to jak si ještě před chvílí vybral jeho...
"Kdyby to byla hra, tohle bys mi neukázal." Pokračuje a stočí oči bokem, aby se na něj podíval. V mysli se mu během pěti vteřin přehraje všechno, co s ním za ty dva dny zažil a co si řekli. Neunese to, svírá se mu celé hrdlo. V životě si zažil své, vyrostl jen s matkou a babičkou, ve škole zažil opravdovou šikanu a teď... by měl uvěřit, že si s ním jeden životem znuděný umělec pohrál? Tohle pravda být nemůže. Skloní oči do ze mě ve stejnou chvíli v jakou se Kei začne otáčet zády. Možná je pravdou, že to se svými přehnal, přesně tak jak se včera před tou nocí obával. Třeba tohle Kei vážně nechtěl... V tu stejnou chvíli na nebo zahřmí a spustí se typický japonský liják. Může někoho přemlouvat a nutit, aby s ním byl? Sotva... Zasune si dlaně do kapes a otočí se čelem k lavičce. Pomalu dojde k té knížce, co na ní ještě leží. Stáhne si z prsteníčku jeden z prstýnků a položí ho na ní. A pak tiše vykročí skrz park. A jestli ho zase přepadnou, je to přece už úplně jedno. Teď ani nemůže zpátky mezi kluky... ještě ráno mu všichni přáli nový začátek a teď? A jak se bude dívat na ně, když si zrovna začínají jeden s druhým? Tuhle bolest není schopný snést... zavrtí hlavou, zarytě jde pořád dál a brečí jako snad nikdy v životě.
Hyde (Kei)
Stojí tam ještě chvíli, nejradši by si zacpal uši, aby neslyšel jeho slova, která ho ničí uvnitř. Samozřejmě, že má pravda, je to jen lež.....Jen lež, aby se znovu nezachoval sobecky a nechal ho prožít šťastný život....bez něj. Sžírá ho pocit viny, za to co mu teď řekl, vážně měl pocit, že je to tak správně, jenomže klid ze svého rozhodnutí vůbec nemá. Jakoby část jeho odcházela s Kaiem, jakoby si vzal půlku jeho samotného a odnášel si ji s sebou. Je přesvědčený, že jednal správně, ale ten pocit, jaký si myslel, že bude mít....Ne, ten se prostě nedostavil. Vnímá jen prázdnotu, je jiná, než která tu byla doteď, na tu už si zvyknul. Pořád se nemůže zbavit vtíravého pocitu, že dělá tu největší hloupost svého dlouhého života. Udělá krok směrem od něj, když se zase zastaví a ohlédne se na odcházející Kaiova záda, ten pohled ho dostává do kolen. Co když se mu něco stane? Co když ho zničil víc, než kdyby mu řekl pravdu? Těkne krátce pohledem k lavičce, kde zůstala knížka i s jeho prstenem a přejde k ní pomalu s rukou v kapse. Zvedne oboje do své dlaně a skoro až zhypnotizovaně to sleduje, nechávajíc proudy vody, aby mu stékaly po tváři.
"Není, máš pravdu." Broukne si pro sebe, jakoby ho mohl slyšet. Drtí si spodní ret mezi zuby, než se rozhodne doslova ve vteřině. Možná propadne peklu, možná je sobecký, ale nevydrží bez něj ani vteřinu. Ne s pocitem, že to byl on, kdo ho poslal pryč. Kdyby to udělal Kai, pochopí to a přijme to, ale takhle ...takhle ne. Rozběhne se za ním nepřirozenou rychlostí a zastaví se až před ním, málem se rozpadne jen nad tím, když vidí, co způsobil.
"Promiň, Kai-chan. Neměl jsem to říkat, nedokážu Tě nechat odejít." Odhrne mu vlasy z tváře a skoro až nesmyslně se mu snaží utřít slzy, i když mu déšť jeho snahu ničí.
"Miluju tě, rozumíš. Nedokážu bez Tebe existovat. Prosím odpusť mi, co jsem řekl. Teď jsem sice sobecký, ale prosím řekni, že jsi mi to neuvěřil." Hlas se mu chvěje, když mu kouká do očí a vidí, co způsobil. Není to sice správné, ale nemůže jinak, chce ho u sebe, dokud o to bude stát.
Kai
Neskutečně se lekne, když se Kei objeví před ním. Je to jako by se zhmotnil z ničeho, prudce couvne a smekne se na mokré zemi, ale naštěstí sebou neflákne o zem. Nechce, aby ho takhle viděl, i když déšť schovává hodně. Stejně má rudé oči a rozmazaný makeup. Říká věci, které vůbec nedávají smysl, nutí ho tvářit se ještě víc nešťastně, zatímco visí očima na jeho tváři. V další okamžik mu Kei začne utírat slzy s tím nejstarostlivějším výrazem, jaký u něj kdy viděl. Nechápe už vůbec nic. Vnímá vůbec jeho pravá slova nebo si to jeho hlava vymýšlí?
"Miluješ?" Zopakuje po něm, zatímco tam stojí s rukama podél těla. Na malý okamžik si to jeho hlava začala přebírat tak, že začínal věřit, ale... hodně rychle to zapomene. Udělá krok k němu a s rukama kolem jeho krku se natiskne tělem proti jeho. Tiskne se k němu do obětí s nosem zabořeným do jeho ramene, slzy se sice mění na úlevné, ale stejně se jich valí celé proudy. Pravděpodobně takhle vydržel stát desítky dlouhých minut. Dokud se jeho tělo neotřese zimou z deště. Vzduch je opravdu chladný, i když je léto.
"Tohle byl ten nejhorší pocit, jaký jsem kdy v životě zažil." Zašeptá a odmítá se pohnout. Trvá mu dalších pár minut, než se jeho koutky začnou zvedat a všechno to uvnitř se začne měnit na radost a štěstí. Tohle je tedy vážně emocionální koktejl v plné síle. Odlepí nos od jeho krku a už se zase usmívá, i když jsou jeho oči ještě pořád plné prožitého otřesu. Proplete si prsty s těmi jeho oběma rukama a opře si čelo o jeho.
Hyde (Kei)
"Miluju tě, tak neskutečně moc." Řekne bez váhání, když sleduje jeho tvář, tohle nikdy nedostane z hlavy. Udělá všechno proto, aby ho už takhle neviděl. Tohle je pro něj ten největší trest. Trochu překvapeně zamrká, když mu padne do náruče, čekal nadávky, výčitky, ale je neskutečně šťastný, že cítí jeho tělo na tom svém, že se k němu tiskne i přes to, co mu předtím řekl.
"Odpusť mi. Neměl, jsem to říkat, nic z toho pravda nebyla. Všechno bylo skutečné." Broukne tichým hlasem, když se odtáhne a proplete s ním prsty. Klidně si o něj opře své čelo a koukne mu do očí.
"Bude to těžké, Kai-chan a rozhodně pochopím, když se to nakonec rozhodneš vzdát, ale chci to aspoň zkusit. Věřím, že ti zvládnu neublížit...vím to!" Prohodí, když si je tím najednou tolik jistý. Jenže pak ucítí chvění jeho těla a uvědomí si, jaká zima mu musí být. Dal by mu svůj kabát, ale je stejně promočený, jako jeho sako.
"Musíš okamžitě do tepla." Řekne se starostlivě staženým obočím, vytáhne telefon a zavolá svého řidiče, který je u nich do deseti minut, dostává celkem královsky zaplaceno, takže se snaží. Pomůže Kaiovi do auta a nechá je oba dva odvézt k jeho domu, kde nejspíš ještě stále bude Sho, ale nemá na výběr, pochybuje, že by chtěl Kai v tomhle stavu do hotelu. V autě přehodil Kaiovi deku přes ramena a zabalil ho do ní, aniž by ho celou dobu přestal objímat. Ještě kvůli němu bude nemocný. Odemkne dveře a rozhlédne se po pokoji.
Kai, Gackt (Sho)
"Vždycky jsi tak pozorný." Hlesne a společně s ním poté nastoupí do jeho auta. Celou cestu vstřebává, co se stalo v parku. Jak to zjištění o tom, kým je, tak otřes z možného rozloučení a euforii z následného setkání. Sedí těsně vedle něho, stále jej drží za ruku, ale při tom hledí z okýnka a snaží si z očí vyhnat ten utrápeně šťastný výraz. Nakonec spolu dojdou až do jeho bytu. Ne, není prázdný, jak zjistil hned za dveřmi podle bot a kabátu. Není si vůbec jistý, jestli je na tohle připravený a ještě v nervovém rozpoložení v jakém je, nepotřebuje tak docela, aby ho kromě Keie někdo takhle viděl. Jenže Shou vyjde z Keiovy koupelny, kolem pasu tak možná ručník a ještě na půl a cílevědomě přejde ke stolu, odkud vezme cigarety a rovnou si připálí. Teprve pak mu dojde, že už v bytě není sám. Přeměří si obě zmoklé slepice očima, pousměje se a vydechne dlouhý dým. Kai vypadá příšerně. Asi jako by mu někdo ukradl bicí soupravu nebo tak něco.
"No né, konečně doma holubičky." Ne, to není narážka na jejich potencionální zaláskovanost, oni mu ty ptáčky opravdu připomínají.
Hyde (Kei)
Věděl, že je uvnitř, už když stáli za dveřmi. Teď má jedinečnou příležitost to rozseknout. Musí, jinak se z toho nevymotá nikdy. Z druhé strany oni dva už příležitost měli, chce zůstat s Kaiem, i když je to možná šílenost, být si tak jistý po dvou dnech.
"Ahoj Sho." Pozdraví ho s naprosto klidným výrazem, než Kaie nasměruje do koupelny.
"Dej si teplou vanu, ať se zahřeješ. Přinesu ti suché oblečení." Řekne mu s upřímným pousmáním a jasnou zprávou v očích, že on mezitím vyřeší zbytek. Pak se rozejde ke skříni, odkud vyštrachá dlouhé triko a kalhoty, které by mu mohly být a odnese je za ním do koupelny. Teprve pak se rozejde ke stolu, odkud vytáhne cigaretu a připálí si. Sám se osuší později, necítí chlad z mokrého oblečení.
"Rozhodl jsem se Sho. Je mi líto, ale my jsme svou šanci už měli. Nechci o Kaie přijít, ač to zní možná šíleně." Řeknu mu s nádechem bolesti v očích, protože ví, že pro ně dva už to skončilo. Z jeho strany určitě, bohužel. Ne, nepřestane ho mít rád a vždycky mu pomůže, pokud to bude v jeho silách, ale jen v rámci určitých mezí. Dokončí svá slova, než se otočí směrem k malé kuchyni, kterou normálně nepoužívá, spíš jeho agent, který sem za ním chodí a začne hledat čaj, který by mohl Kaiovi připravit. +Budu muset nakoupit jídlo.+ Proběhne mu hlavou a musí se nad tím pousmát.
Kai, Gackt (Sho)
Kai na to označení nic neřekne, jen se několik okamžiků dívá na toho skoro dokonalého muže před sebou, ještě jenom v ručníku a pak přikývne na Keiovu nabídku. Pěkně se v té koupelně vystřídají. Zapluje do ní ale hrozně rád. Jednak se potřebuje dát dohromady, druhak je mu opravdu hrozná zima a třetí bod je ten, že u téhle debaty být tak úplně nechce. Kei ho nenechá čekat dlouho s oblečením, jako obvykle se stará první o něho a pak o všechno ostatní. Shou nevypadá, že by se mínil oblékat, jen se tak mlčky opírá ramenem o velké okno, které nemusí být zatažené, protože je noc a kouří. Neohlédne se po něm, když mu tohle říká.
"Takže z něj taky uděláš to, co jsi udělal se mnou?" Zeptá se tiše.
"On to neunese, možná odejde... a pak dopadne jako já. Věčně zamilovaný do jediné bytosti..."Pousměje se a jeho modré oči se stále odrážejí v okenní tabulce.
"Nebo ho necháš stárnout... hm... jak mu vedle tebe bude..." Skloní oči. Otočí se v okamžiku, kdy ho zaslechne hledat něco v kuchyňské lince.
"Tvoje rozpoložení, když jsme tu byli sami... to nebylo něco, co bys byl schopný předstírat, Keii... nevěřím ti to." Řekne mu, přesvědčený o své pravdě. Přehodí si cigáro v koutku a odejde před postel, kde má nějaké své věci. Bez okolků ze sebe ručník shodí a ukáže mu tak svou výstavní figuru i s tím pěkným zadkem, zatímco hledá něco na sebe.
Hyde (Kei)
Zarazí se v půli pohybu, když k němu dolehnout jeho slova. Nakonec přece jen položí krabičku se sypaným čajem na linku a krátce se o ni opře dlaněmi.
"Ne nikdy ho nezměním. Už nejsem tak slabý, jako v době, kdy jsem to udělal s tebou Sho. Víš moc dobře, že nikdy nepřestanu litovat svého rozhodnutí, ale změnit ho už nedokážu." Prohodí smutným, ale jistým hlasem.
"Pokud bude chtít zůstat po mém boku až do své smrti, odejdu v ten den s ním, ale nechám to na něm." Krátce se po něm ohlédne, když chystá vodu do konvice a čaj do sítka. Snaží se zaměstnat ruce, není to pro něj lehké. Nakonec se přece jen otočí jeho směrem a opře se křížem o linku, jednu dlaň opřenou o hranu a druhou svírajíc cigaretu. Jeho nahota jej nepřekvapí, vypadá pořád stejně dokonale. Jenže o těle to pro něj není. Po tom, co se událo dnes v parku a v dešti, to s ním nepohne.
"Neříkám, že jsem něco předstíral Sho. Vždycky tě budu mít svým způsobem rád, na to jsme toho společně prožili příliš. Vždycky ti pomůžu, pokud o to budeš stát a bude to v mých silách." Odmlčí se krátce, když si potáhne a vyhlédne z okna ven.
"Miluji Kaie. Uvědomil jsem si to, když jsem ho viděl odcházet, když jsem ho od sebe chtěl odehnat. Nejde to, nechci. Je mi to líto Sho." V jeho hlase je patrný stín smutku, nerad mu to říká, ale on se snažil být vždy upřímný a tentokrát tomu nebude jinak.
Kai, Gackt (Sho)
Pomalu se obléká, zatímco poslouchá jeho hlas. Stejně dokonalý, jako většinou, bílá košile, vestička, světle hnědé oblekové kalhoty... nakonec boty, předkloní se a zaváže tkaničky. Celou dobu přemýšlí. Jako celý jeho život... plný neskutečně špatných rozhodnutí. Ať šlo o svatbu s Yi-Che, která ho nikdy nemilovala, ať šlo o hádku s jeho bratrem, který se po ní nechal zastřelit, ať šlo o jeho druhou svatbu... smrt jejich přátel...a nejhorší z nich je Kei. Pomalu se otočí. Neřekne mu to nahlas, udusí to v sobě stejně jako všechno, pouze se z něj stane ještě egoističtější bastard, než do teď. Pomalu dojde až k jeho promočené postavě. Opatrně vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho na rty. Jen krátce. Po tváři mu steče jediná slza.
"Pokud si někdy poslechneš písně, které jsme spolu napsali... pochopíš všechno, co pro mě znamenáš." Řekne mu a pak vykročí směrem z jeho bytu. Asi dvě vteřiny před tím polibkem, Kai vyjde tiše z koupelny, oblečený do jeho věcí a s mokrými vlasy a naprosto neslyšně počká, než bude Shou u dveří. Provází ho velmi zaskočeným pohledem. Svým způsobem je mu to neskutečně líto. Nedokáže si představit být v jeho kůži.
Hyde (Kei)
Zrovna stočí pohled zpátky k němu, když sleduje, jak si zavazuje tkaničky. Musí se mírně pousmát, když vidí, co má na sobě. Sluší mu to samozřejmě, vypadá dokonale; to mu nikdo upřít nemůže. Mírně pootevře rty, když uvidí pohyb svým směrem a nepatrně se narovná, je odhodlaný čelit čemukoliv. Chtěl by mu něco říct, znovu zopakovat, jak moc ho to mrzí, jenže to nejde prostě jinak. Jednomu z nich ublížit musí a Kai to není. Nechá ho, aby se krátce jejich rty spojily. Ví, že je to na rozloučenou, že mu jeho ego nedovolí se vrátit, že mu jeho ego nedovolí dát mu zprávu, když bude mít problém a to ho mrzí ještě víc.
"Ano já vím. Poslouchal jsem je často." Broukne k jeho zádům, ale nedívá se na něj, jak odchází. Jen tam stojí v tichu místnosti, které rozbije až cvaknutí dveří. Ani se nepohne. Ví, že tu Kai je a co všechno viděl, slyšel jeho srdce, slyšel jeho dech.
"Je na čase psát novou budoucnost. Pro nás oba. Je to tak, Kai-chan?" Broukne do ticha, když pomalu zvedne tvář a trochu smutně se pousměje, musel se rozhodnout a věří tomu, že správně.
"Připravil jsem ti čaj, ale s tou chutí si nejsem jistý. Dlouho jsem čaj nevařil."
Kai
"Myslím, že ten čaj je úplně v pořádku." Pousměje se a stočí k němu oči. Rád by z nich konečně vymazal všechen ten smutek, který v nich neustále je. Zase hrnek odloží a přejde k němu. Znovu proplete prsty s jeho a podívá se mu do očí. V těch jeho je jistá měkkost, kterou tam má odjakživa.
"Pojď mě prostě jenom zahřát." Zatáhne ho za ruce a vede pozpátku za sebou k jeho posteli. Klesne do ní sám a poposune se na matraci dál, na místo blíž k oknu. Odhrne deku a vleze si pod ní a celou tu dobu mu hledí do očí. Počká si, až si Kei vleze za ním, ale teď je to on, kdo zůstane opřený o čelo postele a přitáhne i ho k sobě do náruče. Byl to těžký den, pro ně pro oba. Opře si bradu o jeho vlasy a prostě jen splývá s jeho přítomností. Tak neskutečně mu voní, tak moc se mu líbí jeho rysy. Pousměje se a nechá víčka klesnout níž. Měl by ještě zatáhnout ty závěsy... měl by napsat klukům... v kolik dorazí... měl by.
Hyde (Kei)
"To jsem rád." Ujistí ho naprosto vážně, opravdu je rád, že nepohořel v tak triviální věci, rád se o něj stará.
"Budu muset nakoupit pár věcí." Broukne si pro sebe s tichým o něco uvolněnější uchechtnutím, když mu dojde, že jeho byt není vůbec vybavený pro lidské potřeby. Zvláště, co se kuchyně týče. Pobavilo ho, že si dělá starosti zrovna s tímhle v tuto chvíli. Ucítí dotek jeho dlaní a proplétání prstů, jemně je stiskne a s úsměvem vystoupá pohledem k jeho očím. Tohle je přesně to, co v nich chtěl vidět, jen ten pohled rozehřívá jeho chladné tělo i duši. Následuje ho více, než ochotně do postele a musí se znovu pousmát s pobaveným blýsknutím.
"Myslím, že to bude spíš naopak, Watashinojinsei no taiyō." Broukne tichým hlasem, když si mírně skousne spodní ret. Musí si ho prohlédnout, jak ulehá do jeho...vlastně už jejich postele. Ten pohled si bude užívat ještě dlouho. Nechá se klidně uzamknout v jeho náruči, položíc si hlavu na jeho hruď, kterou před tím krátce políbí.
"Uvidíme se ráno, Kai-chan." Broukne ještě, než mu spadnout víčka úplně a prostě usne.
(Konec)
Díky, díky, díky hrozně moc. Je super vědět, že se to někomu líbí a že to někdo vůbec čte. ;) Potěšilo nás to neskutečně!!! <3
Uf, tak jsem si oddechla :33 Je mi Shoa líto, ale jako ten Kai... Jsem ráda, jak to dopadlo, že mu Kei neodolal :) Kai je do něj rozhodně zblázněný, podle toho, jak na to zjištění reagoval, a potom jak ho to chudáka semlelo... a nakonec přežil i Shoa v bytě :D I když něco mi říká, že ty pevné nervy bude Kai ještě potřebovat...
Těším se na další díly, jsem zvědavá, jak to mezi nimi bude pokračovat :) A koukám, že dál bude na programu Reituki, tak doufám, že se k tomu brzy dostanu :)
Těším se na další díly, jsem zvědavá, jak to mezi nimi bude pokračovat :) A koukám, že dál bude na programu Reituki, tak doufám, že se k tomu brzy dostanu :)
[3]: Kaiovi přece nejde odolat, to víme všichni. Ani upír to nedokáže. <3 Jen...když nad tím tak přemýšlím a vím, co se bude dít. Nevím, jestli je to úplně dobře. XD
Jen čti, čti!! Napadlo nás totiž, že bychom pro Tebe mohly mít bojový úkol!! XD
Jen čti, čti!! Napadlo nás totiž, že bychom pro Tebe mohly mít bojový úkol!! XD
[5]: No, když jsme probíraly další nápad na povídku, která přijde po Ostrovu, Tenshi napadlo, že by jsi nám mohla postavy náparovat ty místo generátoru čísel XD, kdyby se ti chtělo. Taková menší výzva mmm?
Bara-chan |
[6]:
Nebojíte se, že to se mnou, jako zásadním "netrhačem" Reituki nebude nuda? :D
Nebojíte se, že to se mnou, jako zásadním "netrhačem" Reituki nebude nuda? :D
[7]: Nebojíme...My si totiž Reituki dáme opravdu rády, protože už jsme ho dlouho nehrály a máme absťák!! ;) Naopak bude to pro nás spíš výzva, aby to náhodou nebylo stejné, navíc to, co máme v plánu bude nejspíš posazené trochu jinak, takže no problém. Ale co ze zbytkem hm? Jak napáruješ zbytek?? :D Plus si budeš muset vybrat někoho k nim, protože by byla škoda, aby nám nějaký chudáček zůstal na ocet!!
[8]:
Co takhle Reituki, Kaiha... hm, Aoie bych si dokázala představit z těch třech nejlíp asi s K.A.Zem...
Jinak nevím, jestli sledujete Alice Nine, ale když jsem včera koukala na Hirota, mohli by být s Hydem docela pěkný pár :33
Co takhle Reituki, Kaiha... hm, Aoie bych si dokázala představit z těch třech nejlíp asi s K.A.Zem...
Jinak nevím, jestli sledujete Alice Nine, ale když jsem včera koukala na Hirota, mohli by být s Hydem docela pěkný pár :33
[9]: mmm toby šlo. XD Tohle bude ještě zajímavé, když vezmu v potaz, kam hodláme story posadit. XD Nicméně začínáme jednu povídku se všemi a přibyl nám Hide a druhou s polovičním počtem postav, takže si pro tuhle necháme jen tvůj návrh párování kluků z Gaze. O:) Už tak se nám ty postavy nějak záhadně množí, tak aby to bylo vůbec možné uhrát. XD
Žádné komentáře:
Okomentovat