Ricko x Tora - Někdo se mi líbí. - část 3.

(herna)

Tora

Překvapeně nadzvedne obočí, když Ricko přijme jeho výzvu k puse bez dalšího váhání nebo paniky. Vidí na něm, jak na sekundu zatajil dech a jak těsně předtím neklidně těkal očima mezi jeho očima a rty. Při polibku, jak z něj všechno to napětí opadlo. Byla to úleva, kterou nešlo přehlédnout. Tora si uvědomí, že jemu se ulevilo taky. Bál se, že Ricko znejistí nebo cukne, ale místo toho to bylo... skvělé. Neprozkoumané, ale zatraceně dobré. Když se od něj o kousek odtáhne a vidí ten jeho výraz v přítmí herny, v duchu si vítězoslavně oddechne. Pořád ještě cítí zrychlený tep, ale snaží se udržet svůj obvyklý klidný a trochu provokativní nadhled. Sleduje, jak pomalu Ricko rozdýchává ten okamžik, a baví ho, jak nečitelně a zároveň průhledně na něj působí. Na jeho otázku ohledně plyšáka se uculí a pohledem sklouzne k automatu s mechanickým ramenem, kde se uvnitř vrství desítky barevných potvůrek. A pak přišla ta jeho poznámka o tom, jestli by ho neměl vyhrát spíš on. Tímhle ho pobaví. Krátce se pousměje, nakloní hlavu trochu do strany a přeměří si ho od hlavy k patě s lehkou jiskrou v očích. Takže pan zpěvák sice panikaří, když je někdo moc blízko, ale svoji hrdost si hodlá bránit zuby nehty. To se mu na něm začíná líbit čím dál tím víc. Je v tom zdravá tvrdohlavost, kterou má Tora taky, i když možná trochu víc patrnější. 

"Ty mně?" Zopakuje po něm pobaveně, udělá krok k automatu a hodí do otvoru další minci. Pak se na něj přes rameno ohlédne s vyzývavým úsměvem. 

"Klidně můžeš zkusit štěstí v dalším kole, princezno. Ale teď mám rozehranou hru já a míním ti vylovit toho největšího exotického plyšáka, co tu mají, abys ho musel nosit pod paží celou cestu zpátky. A věř mi, že ti k tomu tvojí outfitu bude náramně sedět." Uchopí páku a soustředěně zamíří rameno nad jednoho z plyšáků uvnitř. Shodou okolností černou plyšovou potvoru s divokými pochybnými zuby, která vypadá jako něco mezi netopýrem a chobotnicí. Při ovládání páky ale načasuje odpověď na jeho předchozí otázku. Tu, na kterou mu před tou pusou nestihl odpovědět. 

"A k té tvojí otázce, jestli to vím odjakživa..." Promluví tišeji, aby v hluku herny slyšel jenom on, zatímco pečlivě ladí pozici ramene nad hračkou. 

"Ne. Odjakživa ne. Na základce jsem měl holku jako všichni ostatní. Ale někdy v patnácti nebo šestnácti mi došlo, že mě prostě holky nepřitahují tím způsobem, jakým by měly. Že se nutím do něčeho jen proto, že se to očekává. A že mě o hodně víc zajímá někdo jako... no, prostě kluci. Tak jsem si ještě chvíli počkal, sebral odvahu a zašel do klubu. Tam mi došlo, že to nikdy nebudou holky a bylo to." Stiskne tlačítko. Rameno s kovovým cvaknutím klesne dolů mezi plyšáky. Na vteřinu se Tora otočí přímo k němu, opře se bokem o sklo automatu a založí si rukama na hrudi. 

"Společnost z toho dělá vědu, protože lidi mají strach z věcí, kterým nerozumí nebo které nezapadají do jejich tabulek." Pokrčí ležérně rameny a podívá se mu přímo do očí. 

"Když víš, kdo jsi, žije se s tím úplně normálně. Mě nikdy moc nezajímalo, co si myslí ostatní. Žiju svůj život, ne jejich. A pokud jde o nás dva... nemám žádný návod ani seznam očekávání, Ricko. Nechci z tebe dělat nic, co nejsi. Nemám v plánu tě do ničeho tlačit ani ti přisuzovat nějaké role. Mám rád věci tak, jak přirozeně vyplynou. A zatím..." Věnuje mu jemný, pomalý úsměv. 

"Vypadávají dost zajímavě. Takže moje otázka zní, jestli chceš jít na tu večeři nebo na večeři a do baru, nebo rovnou do toho baru a poslední možnost, která by mě vůbec nepotěšila je ta, že chceš zpátky na hotel." Nechá mu dostatek čas na rozmyšlenou. Vtom automat vítězně zabliká a dole v otvoru s hlasitým žuchnutím přistane výhra. Rameno zjevně zapracovalo přesně tak, jak mělo. Skloní se, vytáhne z přihrádky plyšáka a otočí se s ním k němu. Otočí ho v rukách a s drzým zazubením mu ho podá přímo do náruče. 

"Tady máš. Tvůj první trofejní úlovek z rande. Bude se ti skvěle vyjímat v ložnici mezi těmi od fanoušků. A teď ukaž ty, jak hodláš vyhrát něco ty mně." Roupama do něj šťouchne ramenem, uvolní mu místo u ovládání a ležérně se vedle něj opře, zvědavý, jak se s tou výzvou popere.

Ricko

Kdyby jenom tušil, jak Tora uvažuje, asi by v jeho očích zase o hodně víc stoupl. Už se projevil jako někdo, kdo je možná hrr, ale zároveň je velmi všímavý a díky tomu ohleduplný. To nebylo běžné a Rickovi to hodně imponovalo. A vlastně mu to docela připomínalo Zyeana a jeho uvažování, ale rozhodně tady nebyl proto, aby si v Torovi našel podobnou náhradu, tak to nebylo. Možná ho přitahoval podobný typ ještě před tím, než zjistil, že takový vůbec je. I to byla úleva, že byl Tora nakonec takový. To by mezi nimi mohlo vyjít a mohlo by to být vážně příjemné. Už nechce být sám, čím víc se dívá na ty dva. A Boo… něco vymyslí, aby se necítil osaměle. Začnou se bavit o vytahování plyšáka z automatu a když na něj Tora vychrlí svou obsáhlou odpověď, doslova cítí, jak mu jde pusa od sebe. Cooooo??? Tak za prvé jaká princezna? Za druhé on ho má vláčet celou cestu a za třetí Co myslel tím outfitem??? Je tak vyvedený z míry, že jenom lapá po dechu jako kapr a sleduje ho, jak se hrne k automatu. +Kéž by ti spadl!+ Prská na něj v duchu. Většinou spadnou tak dvacetkrát dokola, tak tenhle musí taky! Tora změní téma a vypadá to, že je schopný myslet na dvě věci zároveň. Soustředí se a zároveň mu odpovídá na otázku ohledně své orientace. Ricko se přistihne, že zaujatě poslouchá, přistoupí až k němu a opře se o automat, zatímco mu trochu visí na rtech. Takže to nevěděl od mala. Musel si na to přijít v pubertě. To Ricko ještě nic netušil. Bude to možná tím, že není homosexuál, ale pravý nefalšovaný bisexuál, kterých je prý mnohem méně. Lidé to o sobě rádi tvrdili, ale málo kdo jím byl doopravdy. Holky ho bavily, to proto o tom přemýšlí až teď, ve třiceti. 

"Přišel jsi na to v klubu?" Zopakuje po něm se stejným zaujetím. 

"Prostě jsi šel někam mezi cizí lidi a zkusil to?" Přijde mu to neuvěřitelné. On by nikdy nešel. Hrozně by se styděl, nechtěl by, aby na něj mluvil někdo cizí. Vlastně ho za to obdivuje. Ale často se říkalo, že lidé jako oni neměli jinou možnost, než jít na podobné místo, kde mohli být sami sebou. Pro Ricka to ale znělo jako obrovské riziko. Mohl narazit na hajzla, na drogy, na cokoliv. Tora se na něj podívá a řekne mu, co si myslí o společnosti a jejím smýšlení a on vážně přikývne. 

"A co kdyby tě to zajímalo? Co kdyby tě zajímalo, co si myslí máma nebo lidi v ulici?" Každý k tomu neuměl přistupovat s takovým nadhledem. To proto Tora utekl k byznysu, který ho táhl na turné a do zámoří? Protože nebyl na očích a mohl žít svobodný život? Nedivil by se tomu. Jakmile dojde na ně dva, trochu to v něm cukne, ale to co říká Tora, je blízké i jemu. Má to stejně. Tora ani neví, jak mu imponuje tím, co říká. 

"A já jsem si myslel, že poslední možnost bude, že přeskočíš i bar a řekneš něco o hotelovém pokoji." Řekl to dřív, než začal myslet, ostatně jako vždycky. Překvapeně zamrká sám nad sebou, otevře pusu a hned zamává rukou, že tak to nemyslel. Pak se rozesměje. 

"Promiň, divný věci říkám často." Směje se dál, ale… 

"Nemůžu přeskočit večeři, mám pořád hlad." Usměje se na něj. Chce jít, líbí se mu s ním. Když se trochu dočervená, ještě mu řekne. 

"Taky chci věci nechat plynout a… nemůžu si dovolit, aby to někdo věděl. Jsem rád, že ti to nevadí." Bylo to pro něj nesmírně důležité. A pak si uvědomí, že to Tora dokázal a hned na první pokus. 

"Cooo? Ty podvádíš!!!" Nemůže tomu uvěřit a přitiskne obě dlaně na sklo automatu, ale je to tak. 

„Chci to taky zkusit!“ Rozhodne a hledá žetony. Přestane s tím, když mu Tora podává plyšáka. 

„Díky. Je nakonec docela můj typ.“ Řekne vesele a nechá si ho. Tora ho pobídne, aby to přece jen zkusil a tak se toho chopí. A nejde mu to. Je to přesně tak, jak říkal. Jenže čím víc to nejde, tím víc to chce a tak do automatu nahází snad všechno, co ještě mají a nakonec z něj vypadne malý růžový axolotl. 

"Um… ani nevím, co říct. Je roztomilý. Nech si ho." Podává mu ho a culí se jako nevinnost sama.

Tora

Tora vůbec netuší, jak by o něm mohl Ricko přemýšlet a pořád by se stejně divil. Je pravdou, že události posledních hodin docela změnili jeho pohled na věc. Přece jen byl zvyklý jít do všeho po hlavě a teď to nebylo vůbec nutné. Všechno plynulo víc než přirozeně a on se přistihl, že si to vlastně docela užívá. Nic nebylo špatně a nad různými detaily toho dne bude ještě docela dlouho přemýšlet, což mu taky nebylo úplně podobné. Vidí velmi přesně, jak se ho jeho prohlášení o princezně dotklo a vyvedlo ho z míry. To přesně chtěl a docela si to užívá, stejně jako polibek, který byl dokonalý. Pocity uvnitř sebe moc rozebírat nechtěl. Bylo by poznat, že se tím zaobírá víc, než bylo obvyklé a hlavně...Dost to s ním zamávalo tím správným způsobem.

"Sluší ti to samozřejmě." Dodá ještě, aby Ricko věděl, že proti jeho vzhledu nemá ani jedinou námitku. Automat naštěstí pracuje pro něj a ukáže mu své dovednosti. Ne, tohle není obvyklé štěstí člověka, který k tomu stoupne, ale dnes se mu opravdu daří. 

"Jo, ale nebyl to obyčejný klub. Byl to přesně ten typ podniku, kde si zaplatíš za to, co chceš vyzkoušet. Kupodivu jsem se míň styděl, když jsem měl jít tam. Kdybych šel do normálního klubu a zkoušel někoho balit, připadal bych si jako pitomec. Tam se nemusíš snažit a docela to stačí, abys zjistil, jak na tom jsi. Stačilo mi vážně málo a došlo mi, že tohle je přesně pro mě." Už tahá plyšák z automatu a zamyslí se nad další otázkou. dneska opravdu řeší hodně složitá témata. Není tak obtížné mu na to odpovědět a zároveň je docela těžké popsat přesně svoje pocity. 

"Myslím, že hodně záleží na tom, jak jsi vyrůstal a koho máš kolem sebe." Pokrčí rameny a podívá se na něj. 

"Já jsem byl vždycky našim trochu jedno a zase tolik kamarádů jsem neměl. Brzo jsem vypadl a ve větším městě už se to tolik neřeší. Neznáš tam tolik lidí, aby se o to někdo víc zajímal. Jasně, nepřijdu domů a nezamávám klukem našim před očima." Pokrčí rameny docela nezaujatě. 

"Pak se naskytla možnost a já odjel a už jsem to nemusel řešit vůbec. Nikdo se neptal a obecně umělci, kolem kterých se pohybuju jsou otevřenější." To Ricko přece zná, asi mu to nemusí říkat. 

"Jsou ale lidé jako já, kteří to nepřiznají nikdy. I to je možnost a pro většinu v naší společnosti ta schůdnější. Záleží jen na tobě, jak si to celé nastavíš." Ukážu mu možnosti, které by mohl mít. 

"Dokonce jsem znal chlápka, který měl ženu a děti a bokem kluka. Věděli o sobě navzájem a všem to vyhovovalo. I to je možnost." Usměje a očividně mu vůbec nevadí o tom mluvit. 

"Dokonce společně jezdili i na dovolenou. No musím říct, že mi to přišlo trochu na hlavu, ale je to jejich věc chápeš." Obočí mu jde hodně nahoru, když mu Ricko řekne poznámku o hotelovém pokoji. V očích se mu zablýskne a koutek se zvedne. 

"A to jsem si myslel, že já jdu moc rychle na věc." Pobaví ho to, rozhodně mu nevadí, že něco podobného řekl. 

"Nebylo to divný, bylo to zábavný. Tak se neomlouvej. Na divně věci jsem expert většinou já. Náhodou se mi ta myšlenka docela zalíbila." Provokuje ho trochu a dobírá si ho dost po svém. 

"Dáme si večeři, někdo po cestě pivo a já tě jako hodný kluk doprovodím...do hotelu." Vážně chtěl říct domů. To už ale Ricko udělá nájezd na automat a Tora ho pobaveně sleduje. 

"Tak se ukaž." Je rád, že se mu plyšák líbí a že si ho snad i nechá. 

"Necháme věci plynout, máme na to ostatně celé turné." Prohodí ještě a pak se narovná a přestane se opírat, když Ricko po dlouhém boji vytáhne tu růžovou věc. Axolotly má obecně docela rád, ale tohle...Dlouze se nadechne a pak zase vydechne. 

"Takže to není proto, abych myslel na jiného člena vaší kapely jo?" Dobírá si ho znovu, ale plyšáka si zastrčí do kapsy bundy na prsou, aby byl hezky vidět.

"Spokojený?" Uculí se na něj zpátky a popožene ho s plácnutím přes zadek, dokud jsou ještě v přítmí. 

"Tak jdeme nebo to nestihneme." Zavelí a musí si přiznat, že ho to mrzí. radši by zůstal tady, kde na ně není tolik vidět. Něco Rickovi ale slíbil a hodlá to dodržet, i když ho to stojí docela dost přemáhání. Míří společně do restaurace kousek od městského parku. Příjemné místo, docela útulné a v nabídce mají hlavně pořádné porce masa, což jim oběma bude vyhovovat.

Ricko

Když mu Tora vysvětlí, co přesně to bylo za klub, vytáhne v náhlém pochopení obočí a udělá cosi jako bezhlesné Ahááá… Má dojem, že tam by nedošel už vůbec, ale chápe tu motivaci. Pousměje se a trochu se rýpe v chlupech toho plyšáka. Nemusíš snažit… jasně, to je pravda. Někomu platíš za to, aby tě skvěle bavil a tvářil se, že jsi ta nejlepší osoba pod sluncem, jenže o to jde. Je to celé vymyšlené. Ale rozuměl tomu, že kluk jasně pozná, jestli mu vadí přítomnost jiného kluka nebo je to celé v pohodě. 

"Jaký byl?" Nedovede si odpustit otázku a u toho pořád pozoruje plyšáka. Pokývá hlavou, když mu Tora řekne, že záleží na tom, jak kdo vyrůstá, ale oči k němu zvedne až ve chvíli, kdy dodá, že byl rodičům docela jedno a neměl kamarády. Nechápal proč. S těmi rodiči… stávalo se to častěji, než by mělo. Bylo to hrozně smutné a nespravedlivé. Ale proč ti kamarádi? Tora mu připadá jako někdy velmi chytrý a přátelský, tak o co šlo? Znovu oči sklopí a pokývá hlavou na ty umělce a vypadá toho, že toho chudáka oškube úplně. 

"Otevřenější a dost často se stejným problémem." Dodá. Teď ani nemyslí sebe, ale kluci by asi vyprávěli své všichni tři. 

"Takže nemáš v plánu to doma nikdy říct?" To ho taky docela překvapí, i když z jeho vyprávění má dojem, že se s rodiči vůbec nevídá a ani o to nestojí. Zasměje se té variantě o ženě a dětech a doufá, že ho okolnosti k něčemu podobnému nikdy nedoženou. Naštěstí se v jejich branži nosilo spíš to, že pro fanynky zůstanete sólo a tak podobná očekávání nebyla zase tak běžná. Pak už dojde na tu jeho neprozřetelnou poznámku o hotelu a Tora se toho samozřejmě okamžitě chytí. Podívá se na něj a usměje se.

"Neřekl jsem to tak, že to uděláme, jenom že to tak vyznělo." Varuje ho, že uteče, jestli na tom bude trvat, ale vypadá pořád stejně pobaveně. Cítí, že mu zase trochu červenají tváře, ale není to tak hrozné, jak to bylo. Tora to naštěstí chápe a nabídne mu mnohem klidnější průběh večera. Tomu hotelu se znovu zasmějí, ale přikývne a bude na čase vydat se odtud pryč. Když mu podává toho axolotla a Tora zmíní jiného člena kapely, nadechne se nosem a nasadí nevinný obličej. 

"Ten by tě zničil." Pronese naprosto vážně. 

"Po všech stránkách." Zamrká jako panenka a je zvědavý, jestli to v Torovi probudí nějakou zvědavost nebo mu zůstane věrný. 

"Navíc jsem myslel na to, že tohle celé by se líbilo někomu ještě úplně jinému. Nakonec bys asi nevěděl, kam dřív skočit." Schválně od sebe odvádí řeč, aby mohl sledovat, co se stane. Usměje se, když ho vidí, kam si axolotla dává a pak se rozhodne vyfotit si ho. 

"Ještě žádnou tvou osobní fotku nemám. Neboj, nebudu ji nikde ukazovat." Nesmějí to najít ani kluci, hned by se ptali. I když Zyemu by možná spadl kámen ze srdce, že už ho nebude Ricko pronásledovat. Společně zamíří ven a projdou se parkem. Teď večer je tady příjemně a docela málo lidí a jeho napadne, že by si dovedl představit, že by se vzali za ruku, kdyby to bylo možné a neexistovala by šance, že to pokazí turné. Nakonec dojdou k malebné hospůdce a vyberou si stůl. Posadí se naproti sobě a Ricko chvílí louská lístek. Ta angličtina… 

"Ty víš, co je tohle?" Ptá se Tory každou chvíli. Vážně s tím potřebuje pomoc. Tyhle věci vždycky řešil Sena. Nakonec si oba dva objednají pořádné stejky a on k tomu navrch fazolky se slaninou a ještě velké pivo. Nepřestane ho udivovat, kolik jich tu mají a jak dobrá jsou. Brzy je jejich jídlo na stole a on popadne příbor. Musí myslet na to, aby to do sebe nenaházel jako buran a trochu si tu večeři vychutnal.

Tora

Musí se pousmát, když vidí Rickův výraz na ten klub, který zmínil. Je mu jasné, že to nezní zrovna dobře, ale zas to mělo svůj účel, který nakonec ocenil. Docela se zamyslí, jakmile padne konkrétní otázka. 

"Milý, rozhodně fajn kluk. Asi jsem natrefil na dobrou společnost. Byl vtipný, moc hezký a chytrý. Musím říct, že ze mě během minuty dostal, proč tam jsem a docela ho to pobavilo." Je vidět, že na to vzpomíná v dobrém. 

"Nepředstavuj si, že se hned něco dělo. Pár ukradených polibků trochu bokem a v přítmí a pak jsme si docela dlouho povídali. Musím říct, že i když se v celku nic nestalo, tak mi to dost otevřelo oči." Vysvětlí mu to docela trpělivě a bez známky studu. 

"Nějakou dobu jsme se ještě vídali a když bych to tak v tu dobu nenazval, tak jsme spolu chodili." Nestydí se ani za tohle. Jeho tehdejší kamarád z toho celu dobu měl obavy, kvůli tomu, co dělal. Věřil mu, že dělá jen společnost a nespí s nikým. 

"Měl jsem docela výbušné dospívání, tak jsem se díky tomu dost zklidnil přiznávám." Dovysvětlí mu ještě situaci kolem něj a s kamarády. Taky se s ním nikdo moc nechtěl bavit proto, jak vypadal, ale o tom zrovna teď mluvit nechce. Povzdechne si při rozhovoru o rodičích a pokrčí rameny. 

"Zatím jsem nepotkal nikoho, koho bych chtěl domů přivést a kdo by mi stál za to, aby to celé rozsekl." Řekne upřímně i tohle. Když nad tím tak přemýšlí, tak za sebou zrovna dlouhé a vážně vztahy neměl. Je rád, že ho dalšími slovy pobavil a i tím, jak si umístil malého plyšáka, kterého od něj dostal. 

"Já vím, že jo. neříkám ale, že se to dobře neposlouchalo." Usměje se na něj docela uvolněně. Taky mu tím říká, že kdyby si to rozmyslel, on sám rozhodně nebude proti. Pak se debata stočí k jednomu velmi konkrétnímu členu jejich kapely a naoko se zamyslí. 

"Nemyslím si, vydržím docela hodně a jsem přizpůsobivý." Trápí ho malinko, protože ví, že to na něj Ricko zkouší. Ale on nemá v plánu se nechat nachytat. 

"Takže bych měl víc nápadníků, to nezní špatně." Dodá ještě, ale pak zavrtí hlavou.

"No ták, tohle na mě nezkoušej. Kdybych chtěl na rande s někým jiným, zeptám se jich. Já si ale vybral tebe, tak žádný dohazování na oko." Když ho Ricko začne fotit, nebrání se ale zrovna sebejistý není. 

"No jen aby ti nepraskla čočka. Ale mě to nevadí, i kdyby to někdo viděl." Ujistí ho, že on je s tím v tomto ohledu dost v pohodě. 

"Ostatně já už tvoje fotky mám a ne jen jednu." To už se pomalu usazují v restauraci, kde jim rezervoval stůl a dost podobně zírá do lístku. 

"Jsem docela v koncích, tedy byl bych, kdyby se předem nepřipravil, takže koukej." Začne mu ukazovat co je co a můžou si společně něco vybrat. Nakonec je to docela velká nálož jídla. Když má talíř před sebou a podívá se na Ricka jak se krotí, protočí nad ním pobaveně očima v sloup. 

"Vykašli se na to, jak budeš vypadat. Ty budeš aspoň roztomilý, ale já se budu cpát jak neandrtálec. Mám totiž příšerný hlad." Ujistí ho, že bude rád, když mu bude hlavně chutnat a nezáleží na tom, co si o nich bude myslet okolí. 

"A kdyby to náhodou nestačilo, dáme si ještě zákusek a pak se na hotel spokojeně odvalíme." Vtipkuje bez váhání, a ještě jednou si ho prohlédne. 

"Povíš mi teď ty, jak se stalo, že jsme na rande spolu?" Zkusí trochu vyzvídat, jak to má a jak se k tomu dopracoval. Tora už se mu docela dost svěřil a nebylo by špatné, kdyby se dozvěděl něco i o Rickovi. Tedy pokud bude chtít. 

"Jestli se ti do toho nechce, tak mi to nevadí. Jen jsem se chtěl zeptat." Ujistí ho, že se nic nestane, když na tohle téma bude mlčet a můžou se bavit o něčem jiném. Sáhne po své sklenici s pivem a nabídne ji k přípitku. 

"Takže na super rande." Ohodnotí to rovnou a nemluví zrovna potichu. stejně jim kolem nikdo nerozumí, tak si nemusí dávat pozor na pusu. Někdy to má výhody být v zahraničí. Nemusí se zase tolik ohlížet, tedy pokud kolem nich nebude nikdo ze staffu nebo kapely. To už by byl asi problém. Stejně Ricka pořád po očku pozoruje a snaží se odhadnout, jak si to užívá anebo jestli ho ještě pořád drží pochybnosti, které u něj cítil na začátku. Tora sám si musí přiznat, že se mu tohle rande docela líbí, i když to není schůzka podobná těm, které už má za sebou. O to víc si uvědomuje, že chodit s Rickem by mohla být opravdu vítaná změna.