Ricko x Tora - Někdo se mi líbí. - část 1.

(herna)

Tora

Celý ten zvláštní den byl docela zapomenut povinnostmi spojenými s koncertem. Dva večery po sobě museli ustát a bylo to náročné pro všechny. Po prvním koncertu nakonec ani nedošlo na bar, protože všichni svorně odpadli do postele a vlastně se fyzicky a psychicky připravovali na druhý koncert. Bylo znát, že nemají ještě tolik natrénováno a zároveň to kompenzovali svým mladým věkem. Zye trávil volný čas buď se všemi anebo se Senou. Sice mu pořád hlavou vrtalo, co si všechno napovídali s Rickem, z druhé strany se k tomu ani jeden nevracel. Zyeho to svým způsobem trápilo, ale vlastně s tím nemohl nic dělat. Jediný způsob by byl mu všechno říct, ale to udělat nemohl. Doriho samozřejmě vídali pravidelně, ale Tama zase tak moc k vidění nebyl. Staral se o bedny a o všechny věci a jelikož byl na řadě přejezd, byl dost vytížený. Přesto měl v plánu se za Boogiem opatrně stavit a omluvit se mu za své chování. Jen musel vychytat tu správnou chvíli, na kterou zatím ještě nedošlo. Když už měl volno, většinou se ho ujal Dori, protože viděl, že kamarád potřebuje trochu pročistit hlavu. Jelikož cestovali společně, mohl mu promluvit do duše, aby si věci nebral tak moc k srdci. Sice měl Tamakiho svým způsobem rád, ale tímto mu lezl docela na nervy. A pak tu byl Tora. Během koncertů se kolem nich mota pořád a pořizovat co nejlepší záběry, ať už na kameru nebo skrze čočku fotoaparátu. Samozřejmě sem tam využil příležitosti na Ricka aspoň mrknout, i když si ne vždycky byl jistý, že ho uvidí. Pak své materiály posílal Senovi, aby si mohl vybrat, co bude nejlepší. Samozřejmě nebyl jediný. Docela ho překvapilo, když mu Ricko ještě ten večer napsal. Zrovna seděl s notebookem na kolenou hezky venku na terase, aby mohl kouřit. První se nechtěl telefonem nechat rušit, ale když už ho vzal do ruky byl rád, že to udělal. +To bylo rychlé.+ Proběhne mu hlavou spokojeně, ale není to tak, že by si s Ricka dělal sám pro sebe legraci. Právě naopak, zajímal ho o to víc. Odloží notebook a zamyslí se, co by mu na to mohl napsat. 

-Ahoj.- 

Napíše jako první docela jednoduše.

-Věděl bych o docela dost možnostech a většina z nich je hodně příjemná, ale s tvým pracovním nasazení bych ti doporučil přemýšlet. Nad tím, kam bych tě mohl na rande vzít.- 

Odpoví mu druhou zprávou a doufá, že tím jeho myšlenky aspoň trochu rozptýlí. Pořád musí ještě absolvovat druhý koncert a přejezd, takže ho bude napínat ještě docela dlouho. Jen doufá, že si to Ricko během cesty nerozmyslí anebo si třeba nevšimne, že by o něj měl zájem i jejich bubeník. Druhý koncert proběhne skvěle a pak už je čas se sbalit a změnit místo. Tora si po chvilkách po celou dobu píše s Rickem. Většinou jen vtipkují a sem tam se jim do toho vloudí narážka. Tora ví, že by za ním mohl klidně přijít a zároveň si dával trochu odstup, kdyby třeba Ricko nechtěl, aby o tom někdo věděl. Neřekl to nikomu a hlavně ne Zyemu, se kterým absolvoval rychlý pivo po posledním koncertu. Jakmile odjíždí na místo jejich dalšího vystoupení, čeká je volno. Samozřejmě už předem zjišťuje, kam by ho mohl vzít a během toho mu stíhá odepisovat, až se mu dostane podezřívavých pohledů spolucestujících. 

-Co myslíš, Ricko-chan, uděláš si na mě večer chvíli. Něco jsem ti slíbil.- 

Rozsekne to touto zprávou, aby zjistil, jestli má nějakou šanci, že by s ním ven šel. Ostatně počítá s tím, že to může dopadnout jakkoliv, ale po těch zprávách si je jistý, že si to minimálně dobře užijí, i kdyby to náhodou nedopadlo, samozřejmě se s takovým koncem předem smiřovat nechce. Tahají už pomalu věci z aut, když uvidí členy skupiny vystupovat taky. Něco řeší a on se opře o dodávku a zapálí si. Pohled mu směřuje za jasným cílem. Stojí tam opřený s rukou v kapse, rukávy kožené bundy vyhrnuté a sleduje Ricka celou dobu. Co kdyby se náhodou ohlédl a viděl ho. Rozhodně by mu aspoň mávnul. Jakmile kapela zajde do hotelu, drcne do něj kolega ramenem a dostane vynadáno, že to za něj tahat nebudou. 

"No jo vždyť už jdu, taky mám nárok na pauzu." Protočí nad tím očima, ale típne cigáro a začne makat. Mají do večera, co dělat, mezitím stihne oběd a dokonce i pivo na trávení. Dělá všechno proto, aby měl večer čas a pokud mu Ricko napíše, tak ho na to rande vzít.

Ricko, Boogie

Ricko měl za sebou dvojici koncertů a cítil se… skvěle. Bál se, aby na jeho hlase nebylo znát jakékoliv pochybení a druhý den taky, aby byl jeho výkon stejně perfektní, ale když bylo po všem, musel sám sobě do zrcadla říct, že odvedl skvělou práci. Všechno si znovu pouštěl ze záznamu, hledal chyby, přešlapy a falešné tóny, ale zase tolik problémů tam nenašel. Jasně, nebyla to vyžehlená nahrávka ze studia, ale obecně vzato se mohl pochválit. Potřeboval začít dobře, aby byl později připravený na možný nezdar. Tohle ho nakoplo a vrátilo zpět jeho věčný optimismus. Díky tomu, že se po koncertě okamžitě přesouvali na další místo a hned hráli prakticky neměl čas myslet na nic z toho, co cítil při večeři se Zyeanem. To bylo dobře, protože tomu potřeboval dát trochu času a přestat se v tom plácal. Reálně mu hrozila deprese a to by maskoval jenom těžko. Už takhle měl podezření, že kluci něco tuší. Totiž ohledně změny jeho nálady, ne ohledně příčiny. Bylo úžasné vidět všechny fanoušky, potřást si s nimi rukou, chystat vlastní merch a vlastní maličké figurky jejich já, vidět na ně z pódia, že jsou tam jenom kvůli vám a že to jsou lidé z celého světa. Doslova jako nějaký neuvěřitelný sen. Jejich sociální sítě jely naplno a polykaly jim hodně času a on si to všechno užíval, stejně jako ostatní kluci. Když spolu byli na pódiu, dovedli to pěkně rozbalit a na chvíli zapomenout naprosto cokoliv. Jeho nový vztah s Torou se opatrně posouval vpřed. Nikomu nic neřekl, jediný kdo něco tušil byl Zye a ten byl vždycky jako hrob. Ricko věděl, že je Tora pořád někde kolem, že je fotí, natáčí, ale taky si byl jistý, že z něj v tu chvíli bude profesionál a bude se věnovat rovným dílem všem se stejnou pečlivostí. Dovedli se snad vzájemně vytěsnit a odvádět jenom skvělou práci. To ale neznamenalo, že by si dál nepsali. Tora mu ten večer totiž odpověděl a nabízel mu rande. Ricko si nechtěl dál psát na sítích a tak mu poskytl svoje soukromí číslo a Tora zase jemu své. Ricko doufal, že toho Tora nikdy nezneužije a nebude jeho kontakt nikde rozdávat. Měl to sice i ve smlouvě a tak podobně, ale jeden nikdy nevěděl. Rozhodl se mu prostě věřit navzdory podezření, které měl Zye. Zye se málokdy pletl takže… +Nepokaz to, Tora-kun.+ Pomyslí si v duchu. Když na něj myslí, cítí příjemnou trému. Ten bar Zyemu samozřejmě splnil předešlý večer, ale nakonec šli všichni. Ricko původně chtěl být se Zyem sám, nechtěl dál sledovat jeho vzkvétající vztah se Senou, ale asi to tak bylo dobře, aby mohl sám začít myslet na Toru. Byl Torovi vděčný za to, že se během dne významně nepotkávali a jenom si psali, protože skutečně nechtěl, aby o nich někdo věděl a jakkoliv to rozváděl nebo se do toho pletl. Pak už jsou na cestě do další země a jemu přijde nejnovější zpráva. 

-Udělám. Kluci jdou na rande spolu a Boogie… musím pro něj něco vymyslet.- 

Ještě nemá ani ponětí, co by to mělo být. Potřebuje se ho… no zní to pitomě, ale zbavit. Dává tím Torovi dál najevo svůj opatrný zájem a naplňuje svoje odhodlání zapomenout na Zyeho. Potřebuje to pro sebe udělat. +Chudák Boo, co s ním? Mohl by usnout.+ Ohlédne se na kamaráda v autě, který… spí. Když vystupují z auta na novém místě, všichni čtyři si zapáleně povídají, takže si bohužel nevšimne toho, jak na něj kdosi upřeně hledí, ale bývalo by se mu to líbilo. Jako z filmu Osobní strážce. Tenhle hotel je mnohem menší, spíš rodinného typu a trvá jim, než se ubytují, umyjí a proberou, co je tady k vidění. Dopadne to samozřejmě tak, že je Sena a Zye požádají o soukromí na jeden den pro sebe a odejdou a on zůstane s Boogiem. Zrovna se s ním prochází po recepci a nemůže na nic přijít. +Nemůžu ho tady nechat.+

Tora

Toru by ani na vteřinu nenapadlo, že by mohl darovaného čísla zneužít. Vlastně ani nemyslel n to, že se tu snaží o kluka, který je slavný. Vnímal samozřejmě jejich stoupající kariéru, ale to neznamená, že by případně do budoucna počítal s nějakými výhodami. Šlo hlavně o to, že mu Ricko prostě padl do oka a rád by s ním strávil víc času. Od doby, kdy spolu strávili čas na obědě, ho pozoroval docela pravidelně a hlavně tak, aby to nikdo nepoznal. Nechtěl, aby to někdo věděl a nepochybuje o tom, že by to Ricko ocenil, kdyby to měl jinak. Kdyby se nad tím měl zamyslet, vlastně ho bavilo si s Rickem psát a nechávat si pár dní, kdy spolu nemohli být sami. Příjemně to pro něj stupňovalo napětí a zajistilo to jeho snad i větší zájem. Když dojde na fakt, že na to rande půjdou musí se docela široce usmát. Zdá se, že ty zprávy zajistili, aby se opravdu sešli a Booigie. 

-Něco vymyslím. Tuhle příležitost si rozhodně nenechám ujít.- 

Odepíše mu a vlastně už ví, co by mohl dělat, aby černovláskovi zařídil program. Být fotografem mu zajistilo kontakt se všemi členy staffu a jeden z nich mu něco málo prozradil. A toho teď hodlá využít a hlavně...Mohl by tím i něco vyřešit. Ještě, než půjde na smluvené rande s Rickem, zastaví se v jednom pokoji. 

"Ahoj, Tama-kun." Opře se ramenem ve dveří a docela si užívá nechápavý pohled. 

"Říkal jsi, že dlužíš omluvu. Co za to, když ti to pomůžu vyřešit?" Zatváří se docela sebevědomě a nad věcí a vidí, že má jeho zájem. 

"Tak fajn, zdá se, že jsem to trefil. Tak buď v sedm v salónku u restaurace." Prohodí bez dalšího vysvětlení, než se otočí a odejde. Tama za ním zírá naprosto nechápavě, ale je vidět, že se rozhodně dostaví, jen aby přišel na to, co se bude dít. Tora pak zvedne telefon a vytočí Rickovo číslo. 

"Ahoj, už se nemůžu dočkat." Vtipkuje trochu i když je to pravda. 

"Ale volám hlavně proto, abys dostal Boogieho do salónku na sedmou. Bude tam pro něj docela sympatické překvápko. Věř mi, bude to pro dobrou věc a já tě budu mít pro sebe. Tak zatím ahoj." rozloučí se s ním a jde ještě zařídit pár věcí. Hlavně večeři pro ty dva, co tu zůstanou, aby jim trochu zpříjemnil rozhovor. teď už se jen může modlit, že to Tamaki vezme za dobrý konec a on sám pak nedostane vynadáno. V sedm už čeká u recepce. Před pár minutami šel do salónku Tamaki a vypadal hodně dobře. Očividně si dal záležet. 

"Říkal jsi omluvu, ne že ho chceš sbalit." Baví se nad tím docela potichu a je zvědavý, jak se těm dvěma bude připravený stůl líbit. Všechno personál nachystal opravdu hezky, příště by toho mohl taky využít, ale na dnešek má jiné plány. Do očí mu padne Ricko, který se blíží k němu. Pozoruje ho celou dobu a jakmile dojde blíž, přestane se opírat o pult. 

"Ahoj, můžeme vyrazit? Za chvíli se tudy potáhnou kluci ze staffu z večeře. Takže bychom si měli trochu pohnout." Popožene ho a společně s ním vykročí z hotelu. 

"A teď program. První si dáme něco na zub, abys mi neumřel hlady. Stůl máme na devátou, předtím si ještě skočíme na jedno místo." Mrkne na něj a vede ho neomylně k malému bistru, které objevil. Má skvělé hodnocení na podobný podnik. Malá rodinná firmička, ale podle všechno vaří jen z domácích surovina mají všechno, co jeden potká na ulici ve stáncích. 

"Tak co to bude?" Dá mu na výběr a sám zatím vybere něco k pití. Uvnitř je trochu nervózní, protože to pořád může dopadnout katastrofou, ale nedává na sobě nic znát. 

"Normálně nejsem tak moc schopný věci zařizovat a často to nechávám jen tak žít vlastním životem, ale říkal jsem si že teď bych se měl vážně vytáhnout, takže se dost snažím." Vtipkuje na svou vlastní adresu. 

"Navíc mi docela přišlo, že zařizování máš plné kecky, tak jsem to pro dnešek vzal na sebe." Slovně se poplácá po rameni, ale vzápětí se rozesměje. 

"Tohle mi nikdy nešlo. A asi se to ani nechci učit." Natáhne se, aby převzal jejich objednávku a první podá jídlo Rickovi, než si vezme to své.

Ricko, Boogie

Ricko si pořád láme hlavu s tím, jak zaměstnat Boogieho, aby se necítil opuštěně. Tora mu sice volal a něco mu slíbil, ale nebyl si jistý, s čím přijde a už vůbec ne tím, že by si to plachý Boo nechal líbit. Je hodně zvědavý a zároveň je připravený na možnost, že to nevyjde a on bude muset svoje nové rande vzdát a prostě se věnovat prioritně Boogiemu. Povzdechne si a toho si Boogie samozřejmě všimne. 

"Co je?" Zareaguje hned a Ricko nasadí úsměv

"Vůbec nic, jen tady nemají žádné bonbóny a já měl chuť…" Říká, zatímco stojí vedle mísy s bonbóny a jednou rukou se v nich přehrabuje. Recepční se taky tváří divně. Boogie stáhne obočí. Má toho dost. Jeho beraní povaha se projeví naplno. 

"Už několik dní jsi vážně divný. Je to tou cestou? Poslední koncerty se nám povedly, co ti vadí?" Uhodí na něj a dá si ruce v bok. 

"Sekne ti to, když se zlobíš." Provokuje ho Ricko a dloubne ho do boku, ale raději hned uskočí. 

"Jestli se na mě budeš takhle mračit, budu po tobě házet bonbóny!" Chystá se k útoku. 

"Ty bonbóny, které tady údajně nemají?" Zlobí se dál Boogie a vůbec se nebojí. Stejně je o hlavu větší! Ricko si vaří hlavu, jak nasměrovat Boogieho do salónku. Co mu má jako říct? Co mu má říct na to, aby tam šel sám a kam jde mezitím on? Popadne nějakou reklamu na desce recepce. 

"Je hele, dneska mají nějaké domácí ovocné knedlíky. Sice vůbec nevím, co to je, ale vypadá to dobře!" Mává zalaminovanou nabídkou. 

"Ovocné?" Zopakuje po něm Boogie se svým majákem na sladké a vytrhne mu reklamu z ruky. Ricko to nakonec vzdá. Nedokáže to. Nemůže ho tam poslat napospas něčemu, o čem ani neví, co to je a nechce mu lhát. Tora tam sice něco připravil, ale neřekl mu co a mohlo by to dopadnout vážně blbě. S Boogieho citlivou povahou rozhodně. 

"Dobře, odhalil jsi mě. Něco ti svěřím." Rozhodne se jít s kůží na trh zrovna před ním. Boogie po něm loupne očima. Ricko přistoupí až těsně k němu. Kdo jiný by ho měl chápat? Však Boo dřív chodil se Senou. Přiloží rty až těsně k jeho uchu. 

"Někdo se mi líbí." Šeptá. 

"A nechtěl jsem, aby to někdo věděl. Nejsem si ničím jistý, víš. Obzvlášť nechci, aby to věděli kluci, aby si nemysleli, že nějak narušuju turné nebo o mě neměli strach. Kdyby mi to nevyšlo, styděl bych se a nejsem připravený to rozebírat." Boo ohromeně poslouchá.

"Není to tak, že jim nevěřím, ale… přijde mi, že bys mě mohl nejvíc pochopit." Dokončí to a Boogie se zatváří vážně a účastně. 

"Proč jsi to neřekl hned?" Hlesne. Ricko pokrčí rameny. 

"Po pravdě jsem chtěl využít toho, že odešli, ale je mi hloupé tě tu nechat samotného." Boogie se konečně usměje. Položí mu ruku na rameno. Před pár dny Zye mohl jemu a on teď zase bude opora pro Ricka. 

"O mě si starosti nedělej, ty jsi byl taky minule sám, hm? Zajdu si na ty knedlíky a ty prostě zjisti, o co jde." Řekne mu a Rickovi se neskutečně uleví. 

"Nebudu toho zneužívat ani vás nikde nechávat samotné, slibuju. Chci jen pochopit, co se se mnou děje." Řekne a Boo přikývne. 

"Tak ahoj." Vyhodí Ricka a sám se otočí na patě, aby zamířil do salónku. Ricko ještě chvíli nemůže uvěřit tomu, co se stalo, ale Boo zatím netuší, že jde o kluka. Když se otočí na patě, Tora už je u pultu a tak k němu vykročí.

"Ahoj…" Nadechne se a chce se zeptat, co je to v tom salónku, ale Tora je jako kulomet a hned mu sděluje, co a jak zařídil. Nechá to chvíli být a vykročí s ním ven na ulici. Brzy jsou u bistra, které Tora vybral. 

"Já nevím, asi tohle menu. Chci toho ochutnat víc." Projeví se jeho hladové já a prohlíží si výběr, když Tora zmíní, jak moc se snaží a jak je to pro něj důležité. Zvedne k němu velké oči od nabídky a chvíli si ho prohlíží. Zasměje se společně s ním a vezme si jídlo. Je toho nějak hodně, neví, jak s tím bude chodit. Asi to sní během dvou minut tady a teď. 

"Jsi ze mě nervózní?" Pronese tajemně.

Tora

Kdyby jen Tora tušil, co všechno předcházelo tomu, aby se s Rickem mohl vůbec potkat, je jen těžko říct, jestli by se smál, nebo mu upřímně poděkoval. Pro něj to bylo svým způsobem docela jednoduché, a to zařizování vlastně taky. on neměl žádné pochybnosti o tom, že chce vzít Ricka ven a už vůbec neměl v hlavě někoho jiného. Je pravdou, že se mu do mysli nikdo neusadil na příliš dlouho. Jenže teď dělá docela psí kusy, aby došlo na jediné rande. O to víc si to hodlá užít a doufá, že nebude sám. Přece jen se docela dost snažil a to i v trochu polních podmínkách, protože byli ve městě poprvé a tak musel docela hledat, aby našel co by vlastně mohli dělat. Nesmířil by se ani na chvilku s tím, že by šli jenom na večeři. U docela kvalitního rychlého občerstvení mu objedná, na co má zrovna chuť a kývne hlavou ke stolkům opodál, kde si všechno můžou odložit a v klidu se najíst. 

"Taky bych si toho dal víc, nevypadá to vůbec špatně." Ujistí ho, že se klidně můžou trochu zdržet. 

"Ale zase se moc nepřecpi, ještě si dáme večeři." Varuje ho předem, aby náhodou nedopadl už v těch devět a nešlo by se nikam. No, když vidí, jak mu chutná, asi by mu to i odpustil. Nakloní hlavu na stranu, když na něj padne otázka na jeho vlastní nervozitu. 

"Hm, přiznávám, že asi jo. Ne moc, ale rozhodně víc než obvykle." Ušklíbne se pobaveně. Ne, že by mu to vybalil rovnou, ale když se zeptal, bude k němu upřímný. 

"A ty? Rozmýšlel sis to dlouho nebo vůbec?" Vrátí mu jeho otázku a u toho se snaží zdolat svou vlastní porci, která taky není zrovna malá. No jo, nějak tohle tělo živit musí. Na chvíli vypadá docela zamyšleně. 

"Vlastně je to pro mě poprvé, kdy jsem si s někým psal docela dlouho, než jsme šli na rande a bylo to fajn." Odmlčí se a pozoruje tvář Ricka před sebou, co on na to. 

"Teda až na dotěrné otázky kolegů, kteří pořád vyzvídali proč ten telefon vlastně nedám z ruky." Zatváří se pobaveně a pak hned nahodí výraz ale no ták. 

"Nemyslíš si snad, že jsem to všechno vykecal? To ani náhodou. Za prvé nejsem idiot, teda většinou a za druhé...Naštval bych tě tím a to rozhodně nechci." Ujistí ho, že nic podobného nemá v nejbližší době v plánu. 

"Tak co můžeme?" Zeptá se ho, když vidí, že všechno snědl. On sám taky. Zamíří společně s ním ulicí a pak zaplují do potemnělo podniky, který je plný arkádových her a podobný pitominek, kde by si mohli užít docela dost zábavy. Navíc je malá pravděpodobnost, že se tu objeví někdo známý a taky…Není všude dobře vidět. Zastaví se vedle Ricka u vchodu a nakloní se k jeho uchu. 

"Jo, je to přesně tak, jak si myslíš, rozhodně jsem to vybral i kvůli postranním úmyslům. Tak Pojď." Pobídne ho pobaveně a nakoupí plné kelímky žetonů, se kterými by tu snad mohli hrát i do rána. 

"Podívej, doma máme něco podobného." Kývne hlavou k jedné z her a nechá Ricka, aby se k tomu postavil první. Protáhne paži kolem jeho boků a opře se dlení. S druhou udělá to samé, čímž se dostane docela blízko za jeho záda a vloží žeton. 

"Dáme si i nějakou odměnu za každou vyhranou hru?" Je dost blízko, aby to ním dělalo různé věci a zároveň se ho zatím nedotýká, aby nepřekročil určitou hranici. Nakonec kousek odstoupí a opře se o bok celé té arkády a dívá se na něj. Neubrání se tomu, aby ho alespoň jednou nesjel pohledem.

"Mám tě před očima docela často, ale dneska je to nějaké lepší." To, co říká má dva důvody, první je ten, že je to pravda a druhým je, že ho tím chce trochu vyvést z míry a vyhrát. Odměnu už má samozřejmě vymyšlenou. Dochází mu jakou má kliku, že ho Ricko neposlal do háje a šel s ním ven. Po tom co viděl v té restauraci má asi zájmu kolem sebe víc, než dost. Slyšel od ostatních, že má docela slušnou základnu fanynek a stejně…+Smůla dámy, pro tuhle chvíli ho tu mám já.+ Proběhne mu hlavou pobaveně. A vlastně je jedno jakého pohlaví ti fanoušci budou.