Elli
Očima okamžitě najde ohřátou lahev a hodí po Lucasovi pochvalným pohledem. "Díky." Řekne mu, když si ji vezme, vyhoupne se na linku, malého si položí na levé předloktí a dá mu lahev, ze které hned začne hladově sát. U toho sleduje Lucase, který se činí v přípravě něčeho k snědku i pro ně dva. Pořád se tak stará... začíná být jak ženská, když obdivuje tyhle kvality, ale od narození malého má všechno malinko jinak. Kdo by to byl řekl, že se to stane i jemu?
"Je tady toho docela dost. Víc, než kdy bylo k dispozici. Nic co trvá moc dlouho." Usměje se a pak na oko našpulí rty.
"Ooo, jestli je něco s tím mlíkem, já za to nemůžu!" Hájí se a stočí oči k rysce na lahvičce, která utěšeně mizí.
"Docela to zvládáme. I bez ženský..." Pronese si pro sebe pochvalně, když začne na malého dělat cukrbliky. Dovedl by si představit, že takhle budou žít. Dřív by z toho měl panickou ataku a řekl by, že nic podobného nikdy nezvládne, ale když měl správné vedení, dovedl se překonat.
Lucas
Zaujatě prohledává kuchyň, když jen odkývá jeho poděkování. Najde nějakou zeleninu, vajíčka a zbytek slaniny, nejrychlejší varianta se mu už tvoří v hlavě. Vždycky pro něj bylo docela jednoduché vykouzlit jídlo v podstatě z ničeho. Ostatně živil se tak docela dlouho. Začne krájet zeleninu a rozehřívat pánev, než při chvilce času pohlédne na ty dva. Založí si ruce na hrudi bokem se opěrným o linku. "Neber si to osobně, ale vypadáš jako ukázková máma." Je to jakýsi kompliment v jeho podání, vlastně se na ně nemůže vynadívat, málem by u zapomněl pokračovat v přípravě jídla. Nakonec zatřepe hlavou a vzpamatuje, pak začne zase připravovat jídlo, hlavně kořenit vajíčka.
"To je přece jasné, že to zvládáme. Tys o tom snad pochyboval?" Zamračí se na něj, ale koutky úst mu cukají, až se nakonec rozesměje. Něco mu tu přece jen chybí, a tak se od nich na chvíli vzdálí, aby mohl pustit v přiměřené hlasitosti hudbu, při prvních tónech si otočí vařečky obráceně a udělá si z kuchyně provizorní bubny. Nebyl by to on, kdyby do toho nezapojil i něco z toho, co mu docela jde. Udělat trochu rozruchu kolem? Tady nejsou žádní sousedé, kterým by to vadilo.
Elli
Zvedne k němu oči a kupodivu se usměje jako by pózoval na časopis Vaše miminko. "Já jsem vždycky byl ta dámská polovička nás dvou." Odvětí mu a přetočí flašku dnem dolů, aby ji postavil vedle sebe na linku. Majki už má hotovo, takže si ho opře o rameno a nechá ho pěkně trávit. Usměje se ještě víc, když zaeviduje Lucasův zásek směrem k nim a pak se nadechne k odpovědi.
"Nooo, o sobě jsem upřímně pochyboval." Řekne zcela vážně.
"O hodně líp se cítím, když jsi poblíž. Zatím sis poradil se vším." Řekne mu, sledujíc, kam jde. Měl k tomu asi všechny důvody světa, ať už šlo o to, jak vyrostl nebo o to, jak se neuměl postarat ani sám o sebe. Měl talent na chytání se špatných lidí a kdyby nepotkal pár dobrých, asi by dávno nedýchal. +Dokonce i když šlo o mě a ne o malýho...+ Domyslí si ještě v duchu na svoje předešlá slova a pak se rozesměje, když Lucas začne hrát. Natočí Majkiho čelem k němu.
"No podívej se na to. Už aby jsi byl větší a mohl hrát s námi. Budeš kytarista?" Většina ženských by asi ječela, že podobné zvuky se před miminkem dělat nesmějí, ale v tomhle byli ukázkoví chlapi.
Lucas
Při slovech o dámské polovičce se zarazí a vzhlédne k němu, přeměří si ho pohledem, než promluví. "No jasně, vždyť ty jsi tady jediný, kdo by v šatech vypadal celkem normálně." Rýpne si do něj, než se znovu rozesměje, ta představa se mu totiž objevila před očima. Nevadilo by mu, kdyby něco takového Elli občas dělal a zároveň se mu líbí přesně takový jaký je. Prostě kluk, i když drobnější a štíhlý. Hlavní pointou bylo, že byl tolerantní ke všem rozmarům, se kterými zatím přišel a nejspíš i k těm, které se mu v budoucnu zrodí.
"Klid Elli, musíš si jen zvyknout, o ničem jiném to není." Prohodí, když začíná smažit slaninu. Jakmile je tak akorát, přidá zeleninu a po pár minutách i vajíčka, aby z ní nebyla kaše. V tom se ale na rovná a střelí po nich hraně vražedným pohledem s vařečkou vztyčenou vzhůru.
"No tak to prrrr, to je jasný bubeník." Ujistit ho vážným hlasem, ale v očích mu plápolají veselé plamínky. O Majkiho budoucí kariéře má teda docela jasno, i když je ten poslední, kdo by do toho mohl mluvit. To ale neznamená, že to alespoň z legrace nezkusí.
Elli
Oči se mu rozšíří, částečně tak trochu zděšením. Vypadal? Možná ano, ale tyhle touhy ho nikdy nebraly. Možná tak z legrace nebo, aby ho trochu poškádlil, ale jinak tuhle zálibu některých gayů nechápe ani trochu. Lucas ale nevypadal, že by mu to kdoví jak vadilo, kdyby s tím přišel a to od něj bylo opravdu hezké. "Ne, díky, jsem rád za to, že mám dole to, co tam mám. Už tak mě chytá barvení vlasů na růžovo a jsem zamilovaný do make-upu." Odvětí s úsměvem a pak se rozesměje na celé kolo.
"Tak to se dalo čekat! Prej bubeník, kde jsi na tom byl?" Na oko se s ním špičkuje. Majki se pokouší o cosi jako vlastní úsměv, což mu pomalu začíná jít. Už to přestává být takové to klasické mimino, co všechna vypadají stejně a v porodnici ani nepoznáš, který je tvoje.
"Třeba bude zpěvák a budeme mít frontmana!" Zasní se představami o rodinné kapele. No… Majki by asi nebyl rád, že má oba táty věčně za zadkem a to doslova! Bylo by to něco jako Kam si myslíš, že jdeš? Jo vlastně s náma na pivo… divný.
Lucas
Pomalu už rozděluje porce na dva talíře a koukne po něm, když jej znovu sjede pohledem. "Já jsem taky celkem spokojenej, ale té růžové už bylo dost." Prohodí pobaveně, když zamává vařečkou kolem jeho hlavy a uchechtne se.
"Když jsme u toho, příště mě radši varuj, abych nedostal infarkt, přece jen jsem starší." Dodá, když z vařečky sní zbytky vajíčka. Samozřejmě se ho nelekl ani v nejmenším, bere to jen jako další škádlení mezi nimi. Dneska se má naprosto skvěle, jen je mu trochu špatně při myšlence, že bude muset jít pryč. Nechce odcházet a zároveň ví, že musí, aby celý plán dotáhl do konce. Raději odnese talíře na stolek před gaučem, kde se můžou všichni v klidu posadit.
"Toho bych nebál, až bude dost starej na frontmana pošle nás dědečky do háje. Tomu věř." Zasměje se, než si dojde po sobě aspoň trochu uklidit, teda spíš naházet nádobí do dřezu, aby to na té kuchyni nevypadalo na první pohled tak šíleně. Nechávat tu nepořádek na očích mu přijde nepatřičné, i když by to jinak ve svém kutlochu neřešil. Tam sice bylo málo místa, ale zase tolik věcí tam neměl, takže i když je nechal někde válet, stejně to poznat nebylo.
Elli
Celkem spokojenej? Celkem? To slovo je asi tak poslední, co slyšel a zaznamenal. "Počkej, počkej, jak jsi to myslel s tím celkem? Jak jako celkem?" Sjede z linky na nohy a s Majkim v náručí odkráčí do ložnice, kde se začne nastavovat zrcadlu ze všech stran. Tak dobře, nechodí do posilovny, ale to zatím dohání jeho nízký věk, pokožku má jako princezna a kdo by nechtěl takový vlasy a oči... jak jako celkem? Pak natočí k zrcadlu Majkiho.
"Tomu tam vedle se nelíbí tvůj táta, udělej s ním něco." Brblá směrem k němu, zatímco se malý spokojeně culí. A růžové bylo dost? To ještě uvidí... mohl by se opřít do jeho věku, ale to by mu odjakživa nesměli imponovat starší chlapi.
"Pche..." Vrátí se mezi dveře a upře na něj oči.
"Růžová mi sluší." Mračí se.
"Všechno mi sluší..." Houkne jako sovička a zamračí se ještě víc.
"Ty budeš dědeček, mě nebude ani čtyřicet." Odsekne mu vzápětí a pak přejde k vajíčku, do kterého malého upne, aby mohl vesele koukat okolo, zatímco oni dva potřebují prázdné ruce na jídlo.
Lucas
Jeho slova měla přesně ten účinek, jaký chtěl. Nebylo těžké Elliho vyvést z míry, ale spíš to udělal proto, aby viděl, jestli mu na tom záleží. Přece jen je to hezký kluk a tahá se s alkoholikem s pochybnou minulostí, která ho jistě jednou dožene. Docela pobaveně ho pozoruje, jak doběhne do ložnice a nemusí se ani dívat, aby věděl, co tam dělá. Úplně si ho dokáže představit, jak se natáčí před zrcadlem. Zavrtí nad tím hlavou a pustí se pomalu do jídla. Teprve až se Elli vrátí a upne malého do vajíčka, vzhlédne k němu."Ale no ták, nemusíš mě hned brát vážně." Protočí oči se smíchem, ale když vidí, jak se tváří, odloží vidličku a přitáhne si jej za lem kalhot k sobě.
"I kdybys měl na sobě pytel od brambor budeš pořád stejně sexy." Ujistit ho naprosto vážně, než si jej přitáhne ke krátkému polibku a pak ho zase pustí.
"A teď už pojď jíst, mám hlad a nerad bych byl nepříjemnej." Prohodí s jistým nádechem pobavení, než se začne zase cpát. Ne, že by byl egoista, no dobře trochu je, takže si to musí v duchu pochválit. Jeho chuťové pohárky jsou spokojené, tak snad budou ty Elliho taky.
Elli
Narovná se v zádech nad vajíčkem a loupne po něm pohledem, ale to už si ho Lucas udobřuje a přitahuje k sobě blíž. Nechá se a skloní se k němu pro polibek, který mu s větší mírou vášně oplatí za nadšeného pohledu jeho syna a pak sebou hrkne do pohovky vedle něj. Natáhne se po talíři jako hladový medvěd a přitáhne si ho k sobě do klína, zatímco si nohy poskládá pod sebe do tureckého sedu. "Tak se ukaž." Ohlásí, než si strčí do pusy první sousto a pozvedne obočí. Jak to dělá? Z ničeho takový něco? Stočí oči k těm jeho a přikývne na znamení, že to je fakt moc dobrý. Pak ho chvíli není slyšet, zatímco Majki si vykládá něco pro sebe ve své vlastní řeči.
"Nerudnej hladovej chlap, to chceš mít doma…" Rýpne do něj špičkou bosé nohy, zatímco se se lžící v puse culí jako měsíček na hnoji. Ještě že se nechce po něm, aby to jídlo uvařil. To by nejspíš vyhořeli a ještě by nic neměli. Byl vážně rád, že všechny tyhle věci dovede zajistit někdo jiný a podle všeho mu to ani moc nevadí. Nebere to tak, že by toho využíval, jen občas vážně neví, co se sebou. Odkud by to taky uměl?
Lucas
Trochu barbarsky to do sebe hází, fakt už měl hlad, dokonce víc, než si původně myslel. Jídlo pro něj byla taky jistá forma pohody a klidu. V jeho minulosti jeden nikdy nevěděl, kdy se pořádně posilní. To už ale do něj ten vedle dloubne. Loupne po něm pohledem a zatváří se povzneseně. "Být tebou, dávám si bacha co říkáš, příště už vařit nemusím." Vyplázne na něj pobaveně jazyk, než spořádá svůj talíř a spokojeně se vyvalí. Chvíli sleduje Majkiho, jak si spokojeně žvatlá. Je to tak, může na něm oči nechat to je vidět a rozhodně by to nemohl popřít, ani by nechtěl.
"Hele prcku, ten tvůj tatínek by mohl začít být trochu vděčný a ne urýpaný." Odmlčí se, aby pohledem zkontroloval Elliho.
"Zkus mu trochu domluvit, až tu nebudu." Dodá ještě s potlačování smíchem a rozhodí ruce na opěrce gauče, aby se mohl pohodlně opřít a zahledět do stropu.Potřebuje nutně vytrávit a zároveň se mu odsud nechce. Uvědomuje si, že za chvíli by opravdu měl odejít, ale přinutit se k tomu? To je nemožné. Tohle je život, který by si dokázalů představit. Jen pár spokojených let a mohl by si říct, že top stálo za to.
Elli
"To je legrační, jak si mu oba stěžujeme..." Řekne pobaveně a sám má ještě menší polovinu talíře před sebou. Jednoho dne bude Majki dospělý a oni se třeba nepohodnou a oba dva za ním polezou pro radu. Usměje se té představě. Tvářilo se to jako normální rodina. "A co pak budeš jíst?" Andělsky na něj zamrká, protože on ve vaření dvakrát zdatný není. V klidu si to všechno dojí, zatímco Lucas relaxuje na gauči a tráví.
"Nech mě hádat… dáš si kafe..." Řekne, když dojí i on a vstane z gauče, aby odnesl talíře a postavil vodu. Taky si ho dá, když už je u toho. Nejradši by si k tomu dal i cigáro, ale... teď ne... až bude třeba večer chvíli sám nebo tak. Teď nechce trávit čas na terase a sám. Nakonec se k němu vrátí i se dvěma kouřícími hrnky. Majki zrovna začíná dělat podkovičku, protože se mu nelíbí ani jedna z hraček, které jsou k dispozici.
"Někdy bych si chtěl pořídit kávovar, ale ten tady nemají. Nikdy jsem ho neměl a stejně se mi po něm stýská." Řekne Lucasovi z ničeho nic.
Lucas
Ještě chvíli se jen tak valí. Snaží se trochu ulehčit svému žaludku, který dostal potřebnou dávku energie. No možná toho bylo až moc. "Jo jako by nám mohl pomoct, stejně jsme beznadějní." Zasměje se nad svými vlastními slovy. Zbystří až ve chvíli, kdy zmíní kafe, v ten okamžik se narovná a za tváří se naprosto nevinně.
"Sobě uvařím, ale ty nic nedostaneš, i když za to kafe tě nejspíš nakrmím." Mírně na něj usměje a pobaveně koukne na Majkiho.
"Hele koukej, to je přesně jak ty, když se ti něco nelíbí nebo když ti nepochválím účes." Ukáže na malého a začne se nepokrytě smát, ta podoba se prostě nezapře, hlavně ten rohlík na té malé pusince je naprosto přesný. On tam tu podobnu prostě vidí a klidně by se s někým hádal do krve, že to tak je. Nepřemýšlel nad tím a hlavně by ho předtím ani nenapadlo, že to dokáže tak přesně napodobit. Začíná ho už celkem kvalitně bolet břicho, dneska se zasmál, jak už dlouho ne. Dokonce vypadá i o pár let mladší, ale to bude spíš tím, že skoro nepije. Jeho tělo si na ten fakt poměrně rychle zvyká a vrací se postupně do původní formy. Teď se to bude hodit.
Elli
Vrhne na něj líbezný úsměv, když pokládá hrnek přímo před něj na stůl v reakci na to krmení. Pak pohodí hlavou, až mu ofina napadá do obličeje. "Víš, kolik ten účes zabere každej den času? A kolik to sežere laku na vlasy? A navíc jsem originální, nikdo podobnej nemá! Všichni old school, nuda." Udělá na něj gesto rukou a v duchu se spokojeně usmívá nad faktem, že je Majki celý on. Pak si chvíli měří smějícího se Lucase a nakonec to vykouzlí upřímný úsměv i na jeho obličeji.
"On se ti směje!" Řekne Majkimu a ukáže prstem na Lucase.
"Nevezme tě ani jinou hračku ti nedá. No to je konec." Spráskne nad ním dlaně a začne dělat další obličeje, což malého na chvíli rozesměje, i když teď vypadá, že neví jestli brečet nebo co tedy. Ten pláč je přece jen přinutil přijít a něco dělat. Nakonec ho vymotá z vajíčka a podá Lucasovi.
"Na, užij si ho, tebe v noci nebudí." Řekne mu a spokojeně si hupne zase vedle nich na gauč do svého obvyklého posedu. Sleduje je jiskrným pohledem.
"Nenudíš se?" Zeptá se Lucase po chvíli, když na něj uvrhne zkoumavý pohled.
Lucas
Když začne vychvalovat svůj účes a stěžovat si na to kolik času to zabere, zvedne k němu pohled s takovým tím výrazem, to jako vážně? Má ale co dělat, aby se mu nezačal smát. Je to hodně těžké držet vážný výraz. Když ho tak poslouchá, vypadá jako by mluvil o nějaké životně důležité události, i když on to tak nejspíš bere, to ho na něm baví. "Elli, ty budeš vždycky originál, i kdybys měl na hlavě ježka, ale takhle je to rozhodně lepší." Ujistit ho naprosto vážně, než stočí pohled na Majkiho. Netrvá to ani tak dlouho a ocitne se u něj v náručí. Okamžitě se na něj usměje a cvrkne ho do nosu.
"Tak to vidíš, ty si chceš v noci povídat a pánovi se to nelíbí." Zvedne se i s ním a začne s ním přecházet po domě, aby mu všechno ukázal, hlavně se zastaví u hudby, která tu hraje a vysvětluje mu, jak by měl hrát na bicí, aby mu to ladilo. Bere to smrtelně vážně podle výrazu, který má a malý na to kouká docela podobně a snaží se mávat ručičkami. Otázku, jestli se nenudí, úplně přeslechne, proto až dokončí svůj výklad otočí se na Elliho.
"Promiň, říkals něco?" Ne, že by Elli neměl vždycky jeho pozornost, ale teď se ve výkladu dokonale ztratil.
Elli
"S ježkem vypadám otřesně. Vůbec ne jako já." Ohrne horní ret v úšklebku, ale pak se pousměje. Originál... to se mu líbí. "Pánovi se to nelíbí, pán z toho má ráno kruhy pod očima, i když si na ně dá okurky." Řekne už v žertu, protože až tak daleko v honbě za vlastní krásou zatím nedošel. Nakonec jen zavrtí hlavou na znamení, že nic neříkal. Měl plné oči práce, aby pozoroval, co Lucas dělá a jak dokonale u toho i s Majkim vypadá. Vlastně teď sedí zabořený zády do pohovky a chybí mu už jen ten popcorn. Na co to opakovat, je evidentní, že nenudí. Vyzrálý muž... rodina ho naplňuje. Snad. Majki vypadá šťastně, vůbec nebrečí, ale kouká čile kolem sebe, směje se na Lucase a evidentně je spokojený, že se s ním někdo baví a nosí ho. Ano, ano jak málo stačí... Stočí modravý pohled na nástěnné hodiny a úsměv mu spadne. Pokud se Lucas nebude chtít s Gigi potkat už teď, bude muset za nedlouhou odejít. A to nechce ani jeden z nich tří.
Lucas
Baví ho to, o tom není pochyb, zvlášť když vidí, jak se to malému líbí a jak je spokojený, když mu všechno vykládá a ukazuje. Mohl by tak trávit klidně celé dny a stejně by to bylo málo. Nějak do tohoto způsobu života zapadl, ani neví jak a už se toho nechce vzdávat. +Právě proto to musím udělat, musíš mít klid ty i táta.+ Proběhne mu hlavou, když se na něj usměje trochu omluvným výrazem. Je možné, že ho neuvidí vyrůstat, ale musí si vybrat a to už udělal. Nadechne se krátce, aby se zase dostal do formy a vrátí se i s ním ke gauči. Cestou tam koukne na hodiny ve stejné chvíli jako Elli a ušklíbne se. "Měl bych za chvíli vypadnout, bylo by lepší, aby to setkání bylo domluvené." Nepatrně se pousměje. Kdyby to bylo na něm, nejraději by tu zůstal, ale všechno má svůj čas.
"Tak já si vypiju to kafe a zmizím, stejně se musím stavit ještě v práci a kouknout na seznam, chci tam ještě pár věcí přidat." Zatváří se naprosto nevinně když mu Majkiho předá a zvedne hrnek, že kterého si pořádně lokne.
Elli
Lucas jako by mu četl myšlenky. Stočí pohled směrem k němu a je v něm jasně patrné, že to je to poslední na světě, co si přeje - aby odešel. Sklopí oči a snaží se být hrozně v pohodě a nad věcí, ale není... stejně jako když byli s Majkim nedávno na návštěvě u něho. Natáhne ruce po svém synovi a přitáhne si jej k sobě, zatímco bezbarvě přikývne s očima pořád sklopenýma dolů. Teď bude hypnotizovat linii toho kafe jak klesá dolů a až klesne úplně, bude to v háji. A ještě musí tak lokat?! "Co si chceš ještě koupit?" Houkne odspodu a dělá, že něco na Majkim neustále opravuje, uhlazuje, utírá a tak podobně, i když nikde nic nemá. Malý se ksichtí a ošívá a nakonec navztekaně vypískne. On sám se na něj zamračí, ale nechá ho být.
"Aby ses nezbláznil." Řekne mu tiše a polechtá ho na tvářičce.
"Jsi horší, jak já." Cítí narůstající depresi a nejspíš je dobře, že s ním bude Gigi. Rozhodně to vůči ní není fér, ale byl vděčný za to, že nebyl sám, když u něj zrovna nebyl Lucas. Jako kdyby někdo tam nahoře chtěl, aby ji poznal alespoň na přechodnou dobu a bez ní by nebyl Majki.
"Ach jo." Povzdechne si těžce.
Lucas
Popíji pomalu své kafe, když po očku sleduje ty dva, hlavně Elliho, který se tváří přímo tragicky. Snaží se pít co nejpomaleji, aby nemusel tak brzo, ale ten hrnek taky není nekonečný. Jasně, on sám na to není úplně nejlíp, ale rozhodně nehodlá odejít, než ho přinutí se usmívat. Chvíli přemýšlí, jak to udělá a nakonec mu blýskne hlavou jeden nápad. "Ne, pro sebe nic." Prohodí neurčité, než se natočí směrem k němu a zvedne mu hlavu za bradu, aby se mu musel podívat do očí.
"Tak poslouchej." Začne nekompromisním hlasem, ale oči se mu usmívají.
"Jestli mi neslíbíš, že se odteď až do té doby, co se znovu uvidíme, se budeš jenom usmívat, tak si to překvápko nechám pro sebe jasný?" Je mu celkem jasné, že by se ani ptát nemusel a že mu to nadšeně odkývá i tak. Pak se k němu skloní, aby jej políbil a pohladí Majkiho po vlascích. Pak už jedním lokem dopije pár kapek své kávy a zveden se k odchodu. Nechce, ale už by vážně měl jít, jinak se tu s Gigi potkají a on nepochybuje, že to nebylo zrovna super překvapení.
Elli
Pro sebe nic? A v hudebninách? Konečně zvedne maličko oči a zvědavě jimi po něm loupne, než ho Lucas vezme za bradu a přinutí ho, aby se na něj podíval pořádně. Oči se mu pořádně rozšíří při tom ultimátu. "Takový vydírání!" Snaží se frflat, ale nakonec se usměje a přikývne.
"Zkusím to..." Řekne nakonec, ale je vidět, že ta vidina dárku ho přivedla do trochu lepší nálady. Měl sklony k depresím, bude to pro něj těžké, ale vážně to chce splnit. Oplatí mu vroucný polibek a s politováním pohlédne na prázdný hrnek. Taky mu při tom vyvstane v hlavě jeden nápad. Dá si to do příště za úkol a pak vstane i s Majkim na rukách, aby ho vyprovodil. Courá se za ním ke dveřím a v duchu si rekapituluje všechno, co spolu dneska dělali... všechno... povzdechne si a když je Lucas nachystaný, nasadí si příjemnější obličej a hlavně hřejivý úsměv. Pro něj musí. To on bude doma úplně sám.
"Ani nevím, jakej pozdrav mám použít, příčí se mi všechny." Houkne tiše.
Lucas
Protočí s úsměvem oči v sloup, když se začne naoko čepýřit a nakonec se musí i krátce zasmát. "Samozřejmě, jinak by ses na chudáka šklebil celou dobu a on by z toho mohl mít trvale následky." Neodpustí si poznámku, než se zvedne a zamíří ke dveřím, cestou si ještě vezme svou bundu. Zastaví se až mezi dveřmi. Někde uvnitř ucítí bolestné bodnutí, může se stát, že jej vidí naposledy, tak i když doufá, že to tak nebude. Vždycky byl ale spíš realista.
"Uvidíme se, než se naděješ." Skloní se k němu naposledy a dlouze jej políbí, možná že o něco naléhavěji, než kdykoliv jindy. Přece jen si teď není ničím jistý. Pak se otočí a vykročil ke schodům, zarazí se ale po pár krocích a otočí se.
"Elli, miluji tě." Prohodí zničehonic, prostě mu to musel říct, aby to věděl, že i když ty slova velmi nerad říká nahlas. V tu chvíli se jen mírně pousměje a rozjede se po schodech dolů, aniž by se znovu ohlédl. Cestou se zastaví v krámě, aby doobjednal všechno, co má v plánu, ale prozatím datum doručení nevypíše. To hodlá udělat, až se dozví datum osudného dne, aby dárek přišel až bude po všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat