Hyeong-seong
Yusuke mu slíbí, že mu něco k jídlu uvaří a on se spokojeně usměje. Ne snad, že by si z něj chtěl dělat sluhu, ale sám by se na to vykašlal a taky… doma služebnictvo měli, nesměl si málem dojít ani pro vodu, protože tím by se přece před nimi shazoval a tak taky vůbec nic neuměl. Nejspíš by se pořezal i při krájení vajíček jídelním nožem. To by Yusukemu asi říkat neměl, když ho chce trénovat s kdo ví čím. Sebeobranu a podobné věci ale ovládal dobře. To ale s mazáním chleba nesouviselo. Dostaneme se mu něčeho, co by si při své dosavadní výchově mohl vyložit jako napomenutí, když mu Yusuke řekne, aby odpovědi nehledal u Garyho, ale jenom v sobě. Ano, ví, že to tak je a že mu to Yusuke slíbil, ale stejně má dojem, že je k ničemu. Teď to tak bylo. Až se vyspí, bude to určitě mnohem lepší. Yusukue mu ukradne kus čokolády, ale toho si ani nevšimne. Podobné věci mu nikterak nevadí. Daleko víc se mu zatočí žaludek, když se Yusuke ocitne v jeho bezprostřední blízkosti, aby mu pomohl s tou mapou. Pořád má na sobě jenom ten ručník, teplo z něj sálá na kilometr a když ho vezme za dlaně, Hye sebou cukne, ale nevytrhne se mu. "Co děláš?" Vypadne z něj spíš automaticky, než že by čekal nějakou odpověď a sleduje jejich ruce a rozhodně ne mapu. Má jeho nos ve vlasech, zřetelně to cítí a zatímco mu Yusuke říká něco o tom, že má vnímat zdroj svojí moc, on vnímá spíš zdroj zmatení z toho, co se děje. Lady Maeda k němu nikdy nikoho nepustila, o každý jeho vztah se vždycky rychle postarala a tvrdila mu, že je příliš výjimečný pro kohokoliv, koho sama nevybere takže… byl v těchto věcech úplně mimo. Jeho tělo na něj křičelo, že už by se někdy něco mohlo dít a on myslel jenom na tohle a ne na nějaké zdroje moci v mapách. Když konečně otevře oči a zašvidrá na mapu, hrozně ho překvapí, co se na ní mezitím děje. Podle něj se o to nezasloužil ani trochu, vůbec se nesoustředil, ale jakmile linky uvidí, zalíbí se mu, chce si je prohlížet a nějak si to nakreslit nebo něco, ale Yusuke ho nepouští. Ten text není v žádném jazyce, který zná a stejně mu rozumí a když se ohlédne na Garyho, vidí, že se dívá jejich směrem.
"Proč to nevyfotíš? Nenakreslíš? Ty si to budeš pamatovat? Já určitě ne…" Brebentí, ale Yusuke neodpovídá. Snaží se vtisknout si ten obrázek do paměti, ale bylo snadné udělat chybu, jakmile hlava začne pochybovat. A jak dojde na pasti, nevěřícně se na něj ohlédne.
"Ty to chceš riskovat a spoléhat se jenom na paměť? To jsme umřeli." Cukne rameny. Chvíli je ticho, než mu to dojde.
"Teda nemyslím to tak, že umřeme kvůli tvojí paměti, jenom…" Cuknou mu koutky. Myslel spíš sebe, ale přijde mu to vtipné. Matka by ho za podobné řeči zabila. Nejspíš doslova. Všechno z ničeho nic skončí a on si najednou připadá spíš posílenější, než slabší. Lekne se, když ho Yusuke popadne za boky a otočí k sobě. Otevře pusu, ale jenom na prázdno. Ty zlaté odlesky v Yusukeho očích se mu hrozně líbí, připomínají mu mapu a něco ho k tomu táhne. Civí na něj, jako kdyby ani moc neposlouchal, co říká a Yusuke byl celý z cukrové vaty.
"Jasně." Řekne, ale není moc jisté, že vnímal.
"To je dobře. V tom případě bychom umřít neměli." Řekne mu nebývale mile a upřímně. Většinou byl mnohem odtažitější. Alarmy v jeho hlavě se zapnou až ve chvíli, když se k němu Yusuke tak nakloní a uvězní ho mezi sebou a stolem. Zaklání se taky, ale do zad ho tlačí deska stolu a nejspíš ani nedýchá. Chce něco říct, ale co proboha? Podívá se přes jeho rameno někam, kde je ta postel. Je asi tak pro jednoho a půl a ano, myslel si, že jeden z nich bude spát na gauči, na pláži nebo kdekoliv bude chtít. Ale oba v jedné? Oni dva?
"Možná kopu. A skřípu zubama." Neví, nikdy s nikým spát nesměl nejspíš ani jako batole, neví, co to je.
Yusuke
Yusukemu je už docela jasné, že jídlo si Hyeon-seong sám nepřipraví. Za prvé je očividně hodně unavený a za druhé...Už mu došlo, že to nikdy sám dělat nemusel. Nemá problém se toho ujmout, právě naopak, bylo to něco, co ho ve své podstatě bavilo. Všimne si jeho výrazu, když se k němu tak přiblíží, ale Hyeon-seong zatím neutíká, a tak se rozhodne mu zatím zůstat blízko. Hlavně mu chce pomoct. "Užívám si to." Odpoví mu s jistou provokací v hlase, kterou si nedokáže odpustit. Sám pozoruje mapu, i když jeho tělo vnímá mnohem intenzivněji blízkost, kterou si nyní může dosyta vychutnat. Vlastně i díky tomu nemusí svou vrozenou energii příliš vyvolávat a Hyeon-seongovi tím pomáhá mnohem víc. Už začíná pomalu tušit, jak moc ho ta čarodějnice držela zpátky a možná...By konečně mohl některé věci zažít. Otázka je samozřejmě, co by se mu mohlo líbit a jestli už to vůbec ví. Asi to není jeho starost, ale stejně to zkusí zjistit. Pousměje se a tiše se uchechtne, když se ho zeptá, jestli si to bude pamatovat.
"Musíš. Je to chráněné, nedá se to zkopírovat žádnou známou technikou. Tedy zatím, postupně na tom pracujeme.Zvládneš to taky." Dá mu najevo, jak moc mu věří a že počítá s tím, že to jednou zvládne. Jakmile ho otočí k sobě, on sám už má přesný nákres v hlavě. Pamatuje si každý detail i s textem. Přece jen má hromadu zkušeností a trénovanou hlavu na podobné věci. Tohle bylo většinou to, co člověku zachránilo život.
"Umírat nebudeme. Nemám to v plánu." Mrkne na něj a je vidět, že si je tím opravdu jistý. Za jeho život ho někteří odsuzovali za jeho přehnané sebevědomí a ano, někdy to mohlo být na škodu, ale taky to bylo svým způsobem potřeba. Do některých věcí se prostě muselo po hlavě, jinak by ničeho nedosáhli. Když se opře dlaněmi o stůl a je mu tak blízko, má opravdu co dělat, aby nepřekročil jistou hranici, kterou si nastavil. Neměl by zkoušet vůbec nic, jestli spolu mají pracovat, ale sám dost dobře ví, že s Hyeon-seongem je těžké držet se dál. Zaujal ho na první dobrou a líbí e mu jeho povaha i to co oči přímo vidí. Pozoruje jeho tvář a všimne si pohledu přes vlastní rameno na postel. Ta poznámka ho pobaví. Očividně ho něco napadlo, když se podíval právě tam, a ještě vypadá docela zaraženě.
"Opravdu? Tak to bych si tě měl držet opravdu blízko, abys mě nemohl kopnout." Najde si v tom vlastní, vlastně docela dost výhodné řešení.
"Skřípání mi nevadí, jsem zvyklý usnout rychle a máloco mě vzbudí." Nevidí problém ani v tomto. Dívá se mu ještě chvíli do tváře, než se trochu narovná. dlaně ze stolu stáhne a nechá je na jeho předloktích, než s lehkým pohlazením celých paží skončí na rameno a pak vezme jeho tvář do dlaní, než zase udělá kousek blíž. Shlíží do jeho tváře a očima těká z těch jeho ke rtům a zase zpátky.
"Bude se nám spát skvěle, uvidíš. Ale první se dáme do toho jídla. Je čas, aby ses naučil o sebe postarat ve všech směrech. Bude tě to bavit uvidíš." Mluví tiše a trochu se k němu skloní.
"A popravdě. Mám pro tebe víc než slabost od první chvíle." Přizná se mu nakonec bez větších obtíží.
"Vím, že jsi doteď nemohl skoro vůbec nic, takže se mě neboj, máme hromadu času, ale kdybys chtěl..." Odmlčí se na chvíli, než si promne rty o sebe a pak se přiblíží ještě víc a zkusí ho políbit. Musí se hodně krotit, aby mu nedal pocítit svůj mnohem hladovější způsob polibku a věnuje mu jen pár lehkých prolnutí, pokud se mu teda nevysmekne. Zároveň mu zase předá trochu další energie, aniž by si to uvědomil. Někdy se tahle síla prostě uvolňovala sama od sebe.
"Můžu ti ukázat mnohem víc věcí. Je to jen na tobě, dokážu se klidně držet dál." Dokončí svou větu s mírným pousmáním a konečně ho pustí.
"Tak pojď." Prohodí, než přejde ke kuchyni a začne chystat hlubokou pánev a dalších pár věcí.
"Naučím tě něco jednoduchého. Podej prosím ten balíček masa z lednice a ten balíček zeleniny." Pobídne ho, aby se do toho pustit. Vezme si od něj s díky maso, které rozbalí a opláchne, než ho odloží na desku a začne krájet na malé kousky.
"Zatím nakrájej zeleninu na kousíčky, ale pozor na prsty, budeš je potřebovat." Když je sám hotový, podá jim jejich piva a pustí hudbu, aby jim to šlo víc od ruky.
Hyeong-seong
Hye protočí očima, když mu Yusuke řekne, že si to užívá, jakmile ho vezme za ruce. Udělal to kvůli energii a té mapě, ale prostě musel říct něco takového… Tedy… udělal to kvůli tomu, nebo ne?? Je to chráněné? Zopakuje si ve své mysli. Yusuke a jeho nadřízený určitě znají metody, o kterých se jemu ani nesnilo, nejspíš vlastnili laboratoře a znali se se spoustou nadaných lidí a stejně nedovedli okopírovat podobnou mapu. Zalétne pohledem ke Garymu, jako kdyby si ji mohl pamatovat on, ale ten se z gauče zatím ani na chvíli nezvedl. O několik vteřin později a několik desítek světelných let, které se nikdy nestaly, ale jemu připadá, že uběhly, je najednou otočený čelem k němu a zírá mu zblízka do očí, zatímco mu Yusuke říká, že umírat rozhodně nebudou. Teď ho z přehnaného sebevědomí vůbec nepodezřívá. Nemá nikoho jiného, komu by mohl věřit a tak mu věří. Naplno, protože stejně jiná možnost neexistuje. Svou matkou by samozřejmě měl být dostatečně vyškolený na to, aby nevěřil ani vlastnímu stínu, ale v jeho věku bylo snadné k někomu se upnout a doufat, protože naděje přece vždy umírala poslední. Snaží se mu vymluvit to společné spaní v posteli, ale Yusuke mu místo toho řekne, že by si ho měl držet naopak hodně blízko u sebe. Našpulí vzdorovitě rty a pozoruje postel za Yusukeho ramenem. Zatím je to pro něj takové škádlení a moc nedomýšlí, že má naproti sobě dospělého muže s jistými potřebami. "Nemůže tě vzbudit málo co. Říkal jsi, že mě ochráníš, takže musíš slyšet úplně všechno." Vrátí pohled nestejně barevných očí zase k těm jeho. Yusuke se začne narovnávat, ale není to proto, že by chtěl odejít. Přesune svoje dlaně ze stolu na Hyeho předloktí a najednou s nimi začne vyjíždět až nahoru po Hyeho pažích. Celý se zachvěje, aniž by to mohl nějak ovládnout a cítí, jak se mu otevírají rty. Yusukeho rty se pohybují, říká mu, jak se jim bude spát skvěle a u toho ho drží za tváře a on zřetelně cítí, jak se začíná červenat. Yusuke stočí řeč na jídlo a jemu připadá, že to snad řekl nějakou cizí řečí, které ani nerozumí. Ve všech směrech? To jako že má vařit? Skutečný význam těch slov mu teď unikl. Yusuke z ničeho nic bez obalu přizná, že má pro něj slabost od prvního okamžiku a jemu žaludek udělá několik kotrmelců.
"Proč?" Pitomější otázku by nevymyslel ani žák pomocné školy. Yusuke zmíní, že si je vědom, že Hyeho zkušenosti jsou nejspíš mizivé a on sklopí oči. Samozřejmě, že se za to stydí. Kdyby prý chtěl? Nikdy ho ani nenapadlo myslet na cokoliv a navíc se stejným pohlavím. Cítí se trochu zahanbeně a zapomene svou ostražitost. V ten moment najednou ucítí Yusukeho rty na svých. Vyvede ho to z míry, ale není to nepříjemné. Nepocítí chuť ho okamžitě odstrčit a otřít si pusu. Kromě toho mu to nedovolí ani ta energie, co se mezi nimi objevuje. Viděl ji v jeho očích a moc se mu líbila. Prý klidně držet dál… to by to bylo tak jednoduché? Sleduje ho, jak se konečně zvedá na to jídlo a chvíli pozoruje jeho záda. Pak vstane, aby splnil, o co ho Yusuke požádal. Vůbec se mu nechce nic učit, nejraději by celé jídlo přeskočil, ale neřekne mu ne. Po očku ho sleduje, jak krájí maso a něco podobného provede se zeleninou. Asi na stejnou velikost. Yusuke si nestěžuje, tak je to asi dobře. Krátce se po něm ohlédne, když jde pustit hudbu a připomene mu nedopité pivo. Zatím ho nechá jenom tak a hlavou mu vrtá, co mu to Yusuke nabízel. Ví samozřejmě přesně, co konkrétně to má být. Nedovede si sám sebe představit, jak říká ano a nedovede si představit kohokoliv jiného, koho by teď k sobě pustil. Zamyšleně se podrbe na nose, kde mu zůstane kousek mrkve. Na svých rtech pořád cítí ty jeho, i to jeho strniště, které si Yusuke sice holí, ale ono se neodbytně snaží dostat na povrch jeho pokožky. Jako kdyby se vůbec neoddálil. Nervózně se ošije a nožem nebezpečně šermuje před svým obličejem, když se znovu předloktím otře o tvář.
Yusuke
Snaží se vlastně docela úmyslně přivést Hyeon-seonga do rozpaků, aby se ujistil, že to co dělá nebo minimálně naznačuje má smysl. Věří sám sobě, že kdyby mu to bylo nepříjemné, poznal by to. Samozřejmě by toho okamžitě nechal. Nikdy by nešel přes očividný odpor. Už má docela dost zkušeností, aby poznal, co je opravdové odmítnutí a co je jen převlečená nejistota. Pozoruje jeho tvář a snaží se dohlédnout mnohem dál. Hyeon-seong by se mohl leknout, po těch zkušenostech, které se svou matkou má a to se zatím neděje. Dává tím Yusukemu najevo, že zatím nepřekročil hranici, kterou je ochotný snést. Málem se rozesměje, když vidí jeho vzdorovité našpulení rtů a poznává v tom i další rysy, které doteď nebyly vidět a budou se hodit. Krátce sklopí hlavu, když se musí už opravdu pousmát. "Neboj, mám své způsoby, jak nás ochránit a můžu se u toho v klidu vyspat." Ujistí ho, že v tomto ohledu se nemusí ničeho bát.
"Je ale pravda, že vedle tebe bude těžké jen tak usnout. I když z úplně jiného důvodu, než si myslíš." Schválně ho dál provokuje, aby z něj případně dostal viditelný nesouhlas, zatím se to pořád nestalo. Jakmile se narovná a přiblíží, vidí jeho červené tváře. Ani to neznamená odmítnutí, spíš jen rozpaky z celé situace.
"Protože jsi jedinečný, velmi podmanivý a navíc krásný. Určitě bych dokázal vyjmenovat ještě dost věcí, ale na to taky dojde." Není to o tom, že by mu chtěl zvedat sebevědomí, ale tak to vnímá a cítí. Možná za to může i energie, která mezi nimi proudí a slibuje, že když k sobě budou mít blízko, bude to ještě lepší. Stačí jen jediný polibek, aby si tím vším byl ještě jistější. Přesto ho teď nechá chvíli vydechnout a jde společně s ním připravovat jídlo. Po očku ho pozoruje, co dělá a jak se tváří a ano, zeleninu nakrájel dobře, nemá vůbec důvod mu cokoliv vytknout. Všimne si černočerným pohledem mrkve a koutky mu cuknou nahoru. Je prostě roztomilý, to mu nikdo nevymluví.
"Ukaž, ještě ti pomůžu." Prohodí, když vidí, jak šermuje s nožem. Bez váhání se přesune za jeho záda, protáhne paže kolem jeho boků a sevře zápěstí, aby jeho ruce trochu zklidnil.
"Už jen pár kousků a přesuneme se k pánvi." Šeptá mu do ouška s jistou provokací v hlase. Jakmile je všechno nakrájené, protáhne ruku dál a vezme ho opatrně za bradu. Pomalu mu tvář otočí do strany a očima najde onu mrkev na nose.
"Víš, jsi k sežrání i tak, ale docela to povyšuješ na vyšší level." Krátce a tiše se zasměje, než se víc nakloní a mrkev mu z nosu slíbne. Pak ho zase pustí a vezme ho za boky, aby se společně mohli přesunou k pánvi, která už je rozehřátá.
"A teď maso." Pobídne ho, aby to udělal sám a ještě, než ho vysype do pánve, vezme ho za boky a víc přitiskne k sobě.
"Bude to prskat." Vážně se snaží, aby se neculil, protože tohle bylo trochu schválně. Přece jen to zase tolik prskat nebude a on sám by neriskoval, aby se mu něco stalo. Čím blíž mu je, tím víc má pocit, že se energie mezi nimi příjemně přelévá. Vezme jeho zápěstí a začne syčící maso na pánvi přesouvat z jednoho konce na druhý, aby se pořádně zatáhlo a mohli pokračovat. Nepřeháněl to ani s kořením, i když sám má většinou radši ostřejší věci.
"Vidíš, nic to není. Jen se tomu musí člověk trochu věnovat." Šeptá mu dál a doufá, že ho Hyeon-seong jen tak neodstrčí. Ne, že by měl na dnešní den příliš velké ambice, ale ani si nechce upírat jeho blízkost. Uvědomuje si, že podobné věci mu za ty roky chybí, ale jeho práce mu podobný život nikdy nedovolila. Nikdy mu to nevadilo, nebo si to alespoň nepřipouštěl.
"Za chvíli přijde na řadu zelenina. Bude to docela lehké jídlo, ale bude mít dost bílkovin, které ti dodají energii na zítra. Pak ještě nakrmíme Garyho." Nezapomene samozřejmě ani na něj. Rozhodně by se brzo připomněl, ale teď Yusuke doufá, že jim jejich chvilku kazit nebude. To by mu asi moc nepoděkoval. Zatím od Hyeon-seonga neustupuje, i když je pro něj docela složité ovládat své tělo, pořád má na sobě jen ten ručník a jestli se neuhlídá, rozhodně to nezakryje. Otázkou je, jestli by to jeho dnešní společnost brala jako něco negativního, nebo spíš jako kompliment.
Hyeong-seong
Hye už toho viděl hodně, aby Yusukemu věřil, že je dovede ochránit i ve spaní, takže se s ním nehádá, ale moc dobře viděl, jak se usmál tomu, když mu nejdřív nevěřil. Co je na tom tak legračního? To svoje našpulení si ani neuvědomuje. Jakmile mu Yusuke řekne, že vedle něj v klidu stejně nebude, dlouze se nadechne a pak dýchat zapomene, protože Yusuke neváhá s obsáhlou odpovědí na otázku, kterou ani nechtěl vyslovit a začne mu vyjmenovávat všechno, co si o Hyem myslí. Zírá na něj a rudne pořád víc. Jeho matka ho nepochválila snad nikdy za nic a rozhodně nebyla pyšná na jeho povahu nebo jakékoliv běžné úspěchy. On a podmanivý? Tak tohle nikdy neslyšel. Málem by se otočil k nějakému zrcadlu, aby si sám sebe prohlédl, jako kdyby se býval nikdy neviděl, když mu Yu řekne, že je pro něj krásný. Mohl by být? Doopravdy? Pak už jsou společně v kuchyni a svoje počínání si Hye neuvědomuje. Yusuke si toho ale všimne a určitě taky využije situace, protože ho má za chvíli za zády a ucítí znovu jeho dlaně. Tentokrát je to proto, aby mu lépe ukázal, jak má zacházet s nožem. Hyeon-seong už nepochybuje o tom, že se ho pokouší cíleně svádět, ale je příjemné pro jednou si krást něčí blízkost a pozornost. Imponuje mu, že by se mohl líbit někomu jako je on. Proč zrovna Hye a ne kdokoliv jiný? Kdyby jenom tušil, že má na nose pořád tu mrkev… Nechá se vzít za bradu a pomalu natočit směrem k němu a jeho žaludek předvede další kotrmelce. Vytáhne obočí nahoru, protože netuší, o čem to Yusuke mluví, dokud neucítí jeho rty na svém nose a nedojde mu, že tam něco měl. Málem by vyskočil jako čertík, protože to je prostě trapas, ale Yusuke ho nepustí. Jenom ho přesune k pánvi a znovu rozptýlí jeho pozornost. Podívá se na maso, asi by ho tam měl vysypat, ale lekne se, když ho Yusuke stáhne zpět. Prý, že to bude prskat, ale prostě si s ním hraje. Pousměje se a neznatelně zavrtí hlavou. "Už jsi mě vláčel bahnem i trním, tohle přece nemůže vadit." Prohodí. Vadilo by, horký olej hodně bolí, ale ještě to nezažil. Společně míchají maso a on už moc dobře chápe, čemu přesně se chce Yusuke věnovat. Ohlédne se po Garym, když na něj dojde řeč. Už na gauči není. Nikde ho nevidí, možná šel někam ven. Možná mu vadilo cítit všechnu tu vůni, zatímco nic z toho není pro něj a je až druhý na řadě. Nebo někde našel sklad kuřat a teď je loví sám. Nakonec je jídlo hotové a společně pánev odstaví bokem. Yusuke ho pustí a on se k němu otočí čelem, aby se mohl zeptat, kde jsou talíře, ale nějak ho ten pohled vyvede z míry. Jeden by dočista zapomněl, že se Yusuke pořád neoblékl.
"Budeš jíst takhle?" Zeptá se ho, aby mu to připomněl a sám se ujme nandávání porcí, kdyby se snad Yusuke chtěl obléknout. Odnese je ke stolu, protože na tom nemůže nic pokazit a posadí se. Jo, má strašný hlad a nechce jíst jogurt. Chce jíst tohle všechno a možná i tu Yusukeho porci.
"Promiň." Omluví se, když nemůže déle čekat a vypadá to, že jeho závodní tempo nikdo nepřekoná. Možná to bude na jeho žaludek moc rychle, nejspíš mu chvíli potrvá, než mozku dojde, že něco jedl, ale je to vážně dobré. Chvíli se rozhlíží, co kde ještě zbylo, ale nezbylo a on zvažuje druhé kolo vaření. Teprve potom ho začne obklopovat příjemný pocit naplněného břicha a nová únava, ale už se necítí vystresovaně. Tělo dostalo, co potřebovalo. Ať je to s tou postelí jakkoliv, hrozně se do ní těší. Rád by si s ním povídal, chvilku poseděl, ale využije chvilky na toaletu, aby si rovnou vyčistil zuby a odtud zamíří přímo do postele.
"Už nevydržím ani nesedět." Zahučí z peřin.
Yusuke
Yusuke dost dobře vidí, jak ho vyvádí z míry a vlastně se tím docela baví. Byl by rád, kdyby to Hyeon-seongovi svým způsobem vydrželo. Ví, že dopověď na tu otázku taky asi nečekal a o to víc se mu chtělo odpovídat. Nevidí důvod, proč by měl mlčet a proč by mu neměl říct, jak na něj pohlíží. Rozhodně ne jako na nějaké neschopné dítě, které není schopné se samotné rozhodnout. Podle něj by to Hyeon-seong měl vědět a možná mu to i pomůže, aby se plně začal věnovat sám sobě a přišel na to, kým ve skutečnosti je. Yusuke je přesvědčený o tom, že jeho matka v něm určité negativní vzorce zachoval a ty chce zlomit. Ani nečeká, že by mu na to cokoliv řekl, a tak je čas se věnovat vaření. Je rád, že se ani teď nebrání blízkosti a dotekům, které rozhodně nejsou jen přátelské. Nechce se k němu chovat, jak kamarád nebo kolega, ale samozřejmě kdyby mu dal najevo, že mu to vadí tak toho nechá. To se však neděje. Když mu z nosu slíbne mrkev, je pobavení jeho reakcí a ví, že nemá k menšímu výbuchu daleko. mohl mu říct, že tam něco má, ale takto si to užil mnohem víc. Možná taky proto se rozhodl rychle pokračovat, aby mu v podobné reakci zabránil. Pousměje se a pokrčí rameny nad jeho větou. "Věř mi, olej je daleko horší." Vysvětlí mu to velmi jednoduše, aby si na to dal pozor. Sám už ty zkušenosti má a vážně nerad by to opakoval. Gary si žije vlastním životem a opravdu je tu místo, kde se ty kuřata dají najít a tak se ani nediví, že odešel. Nakonec by se ani Yu necítil nejlíp, kdyby na ně pořád zíral. Hodně často měl pocit, že přesně ví, co se tu děje a nedivil by se, kdyby Gary byl nějaký prokletí člověk. Jakmile je jídlo hotové a Hyeon-seong se ho zeptá, jak bude jíst, shlédne na své oblečení, totiž ručník a pokrčí rameny.
"Tak kdyby se ti líbilo koukat, tak klidně." Nevynechá příležitost, aby ho zkusil trochu provokovat.
"Dobře, jdu se obléknout." Nenechá ho v tom koupat příliš dlouho. Odejde se obléknout a vrátí se v kraťasích a nátělníku, který těšně přiléhá k tělu.
"Tak dobrou chuť." Popřeje mu a sám se klidně usadí a počká si, až se Hyeon-seong pořádně nají. A pak mu ještě posune svůj talíř. Pokud si ho vezme, klidně mu ho nechá a pokud ne, tak ho sám sní. Je čas v klidu dopít pivo a sám proběhne koupelnou ještě jednou. Když se vrátí a pozoruje ho, jen se u toho usmívá.
"Jen klidně odpočívej." Pobídne ho, aby si s tím vůbec nedělal hlavu. Sám už je zase jen v prádle, ve kterém obvykle spí. Sám zamíří k posteli a vměstná se vedle něj a samozřejmě pod jeho pokrývku.
"Kdybys chtěl?" Nabídne mu rameno a hrudník, na kterém by mohl spát.
"Třeba se tak budeš cítit o něco lépe, přece jen toho bylo za poslední dny dost." Ukáže mu, že teď v tom určitě nejsou postranní úmysly. Ty si pravděpodobně nechá na ráno. Nakonec ho ani nenechá rozhodnout a přitáhne si ho k sobě. Pak mu věnuje krátký polibek do vlasů.
"Hezky se vyspi." Popřeje mu, a ještě se krátce rozhlédne, jestli se Gary vrátil. Pořád byl rád, když o něm měl přehled, a i když se mu pravděpodobně nic nestane, jeden si nemůže být ničím jistý. Sám dlouze vydechne, než zavře oči a během chvíle usne. V noci se ani nepohne a nic je nevzbudí, všude je docela klid. Yusuke vstane velmi brzo, vlastně už za svítání, jde si zaběhat a ujme se přípravy snídaně. Hodlá ji Hyeon-seongovi přinést rovnou do postele. Vlastně je to i tak trochu poděkování, protože tak dobře se už dlouho nevyspal. Snídaně už je připravena a sám už je po jídle. Teď sedí jen v prádle u notebooku a projíždí nejnovější zprávy. Když zaregistruje pohyb v posteli, pousměje se a jde pro tác na nožkách, který mu přinese, jakmile otevře oči.
"Dobré ráno." Popřeje mu s úsměvem.
"Doufám, že máš pořádný hlad. Mám uvařenou kávu, kdybys chtěl čaj, stačí říct." Mluví docela tiše, aby se mohl v klidu probrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat