Moo-yeol x Yusuke - Promiň, nemá mašličku. - část 4.

(dovolená)

Moo-yeol

Kdykoliv to půjde… jeden by najednou dostal strach, že to bude moc málo. „Můžeš mi klidně ohřívat příděl.“ Prohodí jen tak, protože v tom sáčku nic kulinářského není, leda tak namazat suchar paštikou. Prý, že si tu péči zaslouží… neví, kam na tohle Yusuke pořád chodí, ale on sám si nemyslel, že je ten, kdo si nejvíc něco zaslouží, to spíš Chan-yeong. To byl ten na všechny hodný a pro všechny sympatický kluk, co nikdy neudělal nic špatně. Moo-yeola rozhodně neměl rád každý. Napadne ho, že na něj najednou nežárlí. Ať už se v tom autobuse stalo cokoliv, nemělo to takovou váhu, aby se Yusuke neotočil přímo za ním samotným. Nepřemýšlí o tom, proč se to stalo, dneska se mu dostalo dost jiných ujištění o pravosti Yusukeho citů. A jestli je spolu ještě někdy uvidí, postará se o to, aby… v duchu si povzdechne. Ne, nejspíš by jim neudělal vůbec nic. Jen by ho to prostě maximálně zklamalo. +Vážně, Moo-yeole?+ Zeptá se sám sebe v duchu. Je to totiž jeden z prvních momentů, kdy si naplno uvědomuje vlastní city. Pak už sedí v koupelně a dostává ze sebe všechno oblečení a netrvá to dlouho a Yusuke se konečně otočí. Vidí to jeho obočí, stejně jako koutky jeho rtů a když mu Yusuke slíbí, že tohle mu jednou oplatí, jenom jemně pokrčí rameny. „Jednou, to nezní jako hned nebo zítra.“ Dělá si z toho trochu dobrý den. Postaví se, ale Yusuke vykročí směrem k němu a bez ptaní položí ruce na lemy jeho prádla a začne ho stahovat dolů. Moo-yeol se přistihne, že trochu znervózní, ale ne, nekoupal by se v něm, bylo by to divné, stejně jako pištět, že se svlékat nebude. Vzrušení je patrné i na něm, protože celá atmosféra působí stejně jako

jejich předešlé doteky a polibky a taky všechno to, co si řekli. Když před ním Yusuke klečí, samozřejmě ho musejí napadnout velmi konkrétní věci, ale teď by ho nohy neunesly. Yusuke si toho je vědom, proto zase vstane, ale chce po něm, aby mu pomohl s oblečením. Pousměje se a začne rozepínat jeho kalhoty. U toho se nestydí tolik, jako když jde přímo o něj samotného. Nechá všechno klesnout k zemi a Yusuke se ze zbytku oblečení dostane sám. Pak už je na čase vykročit společně k vaně, která už je tou dobou plná a příjemně voní. Netuší, co tam Yusuke všechno nalil, ale v tomhle ohledu nebyl náročný. On si složení rozhodně nečetl, prostě popadl první, co mu přišlo v drogerii pod ruku. Někdy jenom kopřivový šampón a Seo-Jin se mu smál, že bude cítit jako pes. „Nic neříkám.“ Řekne, když ho Yusuke preventivně napomene a sice by do vany dokázal vlézt sám, ale nabízenou ruku přijme. Přece jenom ho všechno bolí, když má zatnout svaly v nepřirozené pozici. Lezení do vany není zase tak snadné, když do vás někdo bodal jehlou a nití a před tím kdo ví čím. Už tuší, jak přesně budou ve vaně sedět, povzdechne si, ale nakonec se ani nebrání. Chvilku to trvá, ale nakonec se vzdá a pohodlně se opře o jeho tělo. Samozřejmě cítí úplně všechno. Nedovede nad tím přemýšlet moc dlouho, protože Yusuke už si vybírá sprchový gel a začne mu natírat hrudník. Ta otázka ho vážně překvapí, protože je to něco, nad čím by jeden měl asi docela přemýšlet. „Nejlepší den?“ Zopakuje po něm. To bylo těžké, možností bylo nekonečně. Co je to

jediné, co by chtěl zažít a pak už mohl umřít? Docela to trvá, než se probere myšlenkami. Vypadá to, že Yusuke o něčem podobném přemýšlel a už má jasno. „Vidět něco za sebou. Nejspíš… to nejdůležitější, co za sebou můžeš nechat, do čeho všechno otisknout a co ponese tvůj odkaz, to nejdůležitější je dítě. Je jedno, jestli je to tvoje krev, ale není jedno, jak ho vychováš a co z něj bude. A když se to povede… nic lepšího, než něco živoucího, není.“ Řekne nakonec. Nikdy nemyslel na to, že by měl děti, tohle je poprvé…

Yusuke

Musí se pousmát, když mu Moo-yeol naordinuje ohřívání přídělů. Klidně by to udělal, ale stejně věří tomu, že bude mít ještě příležitost mu uvařit a možná nakonec budou mít možnost být spolu i jinde, než tady, kde jim hrozí bezprostřední nebezpečí. S radostí ho bude dál přesvědčovat, že za to stojí. Bude to běh na dlouhou trať ale on se nikdy nevzdával. Kdyby jen Yu tušil, jak seržant přemýšlí ohledně jeho a Chan-yeonga, byl by vlastně spokojený. Ta chvilka v autobuse byla zvláštní, velmi příjemná, to však neznamená, že by ho to odradilo do toho, aby se snažil právě teď a tady. Podvědomě si vybral už před nějakou dobou a bránit se tomu vážně nechtěl. S ním je mu dobře a má potřebu se snažit být mnohem lepším člověkem ve všech ohledech. Protočí trochu očima, když mu to začne vracet, a ještě takovým způsobem. "Nikdo neříkal, že se o to nebudu pokoušet hned. Otázka je jakým způsobem." Prohodí s nádechem pobavení. Vnímá, že se Moo-yeol trochu napne, jakmile mu začne stahovat prádlo. Dělá to opatrně, přesto však přímočaře, aby mu nemohl utéct. To by prostě nemohl dovolit. Stejně tak je rád, když přijde o kalhoty i on sám a je čas, aby si konečně užili tu společnou vanu. Těší ho, že si od něj nechá pomoct a udělá to tak, aby to nebylo dehonestující. To poslední, co by chtěl je fakt, že by se Moo-yeol cítil nepatřičně. Není to o tom, že by něco nezvládal, spíš o tom, že si to Yu užívá a snad bude seržant taky. Věnuje se každému doteku, který mu dopřeje a snaží se zapamatovat si každičkou část jeho těla. Má v tom jistou obsesi, rád by si ho dokázal vybavit i poslepu. U toho pozoruje jeho profil a výraz ve tváři, když dojde na otázku. Mohl vymyslet mnohem jednodušší věci, ale co by mohlo lépe prozradil seržantovo rozpoložení v mysli. Mají mezi sebou docela uvolněnou atmosféru a byl by rád, kdyby se to projevilo i v jeho odpovědi. Zatím mlčí a nechává ho mluvit. jeho odpověď mu však vyžene koutky nahoru. -

-Tohle nečekal, ale v jinou odpovědí by asi nebyl tolik spokojený jako právě s touto. "Zní to skvěle." Prohodí jako první šeptem a dál pokračuje v hýčkání jeho kůže. Sem tam si dovolí zabloudit o něco níž, ale pořád se drží ještě hodně zpátky. "Víš o něčem podobném už jsem přemýšlel. Možná taky proto, že moje rodina nikdy nepochopila mou povahu. Rád bych jednou dal život dítěti, který si zaslouží. Možná i proto, co jsem viděl na svých misích." Začne odpovídat vlastně taky. "Je tolik dětí, které si zaslouží něco mnohem lepšího a všem to dát nemůžu. Přesto..." Odmlčí se na chvíli, než se nakloní trochu dopředu a dotkne se rty jeho ramene. "Přesto co lepšího udělat s tím, co jsem vydělal, než to věnovat někomu, kdo tu po mě zůstane." Samozřejmě by to později rozšířil i o nějakou tu charitu, ale stejně by rád, kdyby to skončilo přesně jak Moo-yeol naznačil. Totiž, že by po něm něco zůstalo. "Majetky jsou pomíjivé, peníze snadno zmizí, ale dát svůj čas živé bytosti, která tolik štěstí třeba neměla...." Je znát, že přemýšlí nahlas a znovu se dotkne rty jeho kůže. "Třeba bych tvůj nejlepší den mohl pomoct uskutečnit." Odmlčí se na moment. Kdybys se mnou vydržel a třeba se ti jednou líbilo na místě, které mám rád." Myslí svůj dům, který je trochu víc mimo ruch města. "Přiznám se, že po skutečně vlastním dítěti zase tolik netoužím ani o klasickou rodinu, ale někomu pomoci mě láká mnohem víc." Prozradí mu i tuto stránku. Nedokáže si představit, že by si zařídil potomka s jeho krví, i když by na to peníze samozřejmě měl. Už toho ale viděl tolik, aby toužil spíš o pomoci, než o čemkoliv jiném. -

-"Jsem rád, že to máš podobně, totiž ohledně vlastní krve." Sdělí mu s úsměvem a posune své ruce zase kousek dolů, pořád však respektuje jistou hranici intimity. Jeho tělo, ale říká něco jiného a on ho krotit vážně nehodlá. „Co si ještě představuješ?“ Pobídne ho měkce tichým hlasem, který nese i drobné stopy touhy. Moo-yeol je pro něj příliš přitažlivý a sexy a nejen tím, jak vypadá, ale i tím co říká. Posune své ruce ještě o kousek níž, klínu se však vyhne a pokračuje na jeho stehna, která zlehka promne.

Moo-yeol

Moo-yeol netuší, jaké konkrétní myšlenky se prohánějí Yusukemu hlavou ohledně toho, že by si ho rád pamatoval i poslepu, ale vnímá, jak dlouho se zabývá liniemi jeho těla pořád dokola a znovu, než se posune dál. Nevadilo mu to, do vany klidně mohla neustále slabým proudem přitékat horká voda, takže zima by jim určitě nehrozila. Po měsících strávených na základně, kde vana opravdu není, se tady klidně rozmočí, ale pořádně si ji užije. Doma na vanu nijak zvlášť nemyslel, většinou ho to v ní nebavilo, ale když něco nemůžete mít, většinou vám to chybí zdaleka nejvíc. Když dojde na Yusukeho složitou otázku a přijde jeho ještě složitější odpověď, nečekal by zrovna takovou reakci, která potom přišla. To zní skvěle? Musí se po něm trochu ohlédnout, i když to z jeho pozice moc nejde. Jak tohle myslel? Odpovědi se mu dostane vzápětí. Dal život dítěti… to může znamenat cokoliv, ale jedno je jisté… Jako dva kluci nesvedou nic, co by bylo jenom jejich. Raději to zatím nijak nekomentuje, protože to bylo téma pro dost pokročilý vztah a místo toho ho zaujme, když Yusuke naťukne téma vlastní minulosti. Očividně to v některých ohledech nebylo moc šťastné dětství. On měl takové… řekl by, že normální, ale byl ten typ syna, co odešel z hnízda a už se moc nevracel. Sem tam zavolal, stavil se na svátky a to byl vrchol jeho schopnosti být rodině na blízku. S jeho prací to ostatně ani moc nešlo. Jeho matka nejspíš pořád chovala naděje, že se jednoho dne ožení, ale pravdou bylo, že Moo-yeol domů moc holek nepřivedl. Všichni si mysleli, že je jenom hodně tajnůstkářský nebo že neměl štěstí na tu pravou, protože nikdy nebyl vidět ani s opačným

pohlavím, ale on si svou pravou tvář velmi přísně střežil. Žádné randění s klukama v jejich čtvrti. „Hmm…“ Broukne jenom nakonec, protože s jeho plánem očividně souhlasí a budoucnost tedy vidí podobně. „Ty jsi o tom přemýšlel, já vůbec ne. Napadlo mě to až teď, když ses zeptal.“ Řekne mu upřímně. Ale to bude i tím věkem. Moo-yeol vypadal o hodně starší, než ve skutečnosti byl. Vždycky tím každého vyvedl z míry. Yusuke soustavně zahrnuje jeho pokožku pozorností, ale zároveň mluví o tom, že by tohle přání mohli naplnit společně na konkrétním místě. Musí se zadívat před sebe a představit si to. A pak se mu vnitřně uleví, když Yusuke prohodí, že o vlastní krev mu vlastně vůbec nejde a nikdy ani nepůjde. Musí na chvíli dokonce zavřít oči. Ještě že na něj není vidět. Nejspíš by nesnesl, aby mezi ně jakkoliv vstupoval někdo, kdo by to dokázal. Když se pak děti rozhodly pátrat, mohlo to všechno zničit. Přikývne, když mu Yusuke řekne, že je rád, že to v tématu vlastní krve mají podobně a oči zase otevře a v ten moment se Yusukeho dlaně posunou nebezpečně dolů. Přijde nová otázka a on moc dobře ví, čeho přesně se týká. Pozná to už jenom z tónu jeho hlasu. Yusuke ho nenechal zase tolik přemýšlet o tom, co přesně by se mu teď líbilo a popravdě se mu o podobných věcech mluví mnohem hůř. Yusuke mu ještě pořád do klína nesáhl, cíleně ho provokuje a nejspíš čeká, že mu řekne, aby to udělal, ale má dojem, že se v té vodě dřív utopí. Ne proto, že by ho odmítal, ale proto, že se… no prostě stydí. „Nevím, co všechno bych si představovat mohl…“ Naznačí mu svou situaci a fakt, že teď by byl rád, kdyby se naplnilo Yusukeho chvástání a vzal pro jednou věci do vlastních rukou za ně za oba. Přece mu toho chtěl hodně ukazovat? Měli by jít z vody? Yusukeho klín se mu vytrvale snaží probodnout záda a tahle to tady stejně nepůjde… totiž… kdo říkal, že něco bude… totiž… měl by hned přestat myslet, to je to nejlepší, co by měl chtít.

Yusuke

Je znát, že se Moo-yeol jeho dotekům vůbec nebrání. Dává mu tím jisté náznaky, že proti tomu nic nemá a Yusuke může klidně pokračovat. Nechce na něj tlačit, proto postupuje dost obezřetně a vzhledem ke své oblíbené činnosti mu vůbec nebaví se nechat trochu trápit. Klidně v tom bude pokračovat až do rána a bude doufat, že odměna přijde. Zároveň ví, že když mu seržant dá jakýkoliv konkrétnější náznak, už se držet zpátky nebude. Napíná k němu všechny smysly, aby ten okamžik nepromeškal. Pousměje se, jakmile se k němu Moo-yeol pootočí, jak kdyby čekal, že si z něj Yusuke dělá dobrý den. jenže tak to není. mluví s ním upřímně, vlastně je jeden z mála, s kým tak upřímný je. Ví, že se zabývají otázkami, které se jindy řeší až po několika letech, kdy jsou dva společně, jenže oni takový luxus vlastně nemají. Možná o tom jen mluví a nikdy na to nedojde, protože jeden nebo druhý zemřou, jen...Yu by rád věděl, jestli to mají stejně a že by na to došlo, kdyby spolu zůstali a všechny události by odvála minulost. Jen to vědomí ho bude hnát kupředu a bude mít velmi dobrý důvod neriskovat víc, než jindy. Moo-yeol ani netuší, co všechno má ve svých rukou a Yu mu to zatím neřekne. Podle něj by si dělal zbytečně starosti. je rád, že seržant neví, jak se po hlavě řítí do problémů a ano, doteď s emu dařilo všechny vyřešit, nejde ale zákonitě musí být poslední. O své vlastní rodině si teď povídat nechce, tohle sem nepatří a možná na to jednou dojde. Nechce tím kazit příjemně uvolněnou atmosféru. Stejně ho ty poměry nedonutily, aby změnil svůj pohled na vlastního potomka. Tedy v tom slova smyslu, v jakém to chápe on. Znovu se pousměje, když Moo-yeol narazí na to, že o tom přemýšlel. "Ano, vlastně už docela dlouho na to, kolik mi je. Bylo to hlavě v té škole pro děti." Vrátí se k bombám a tomu co viděl.-

"nějak jsem na to nemohl přestat myslet. Jistě daroval jsem peníze, ale stejně...Mám pocit, že by mohlo mít váhu, kdybych jednomu možná dvěma dal domov. Není to fér vůči ostatním, ale i tak..." Samozřejmě vnímá i protichůdné pocity, které mu říkají, že takových dětí je až příliš, ale stejně mu ta myšlenka nedala spát. "Taky se mi ulevilo, že nechceš vlastní krev." Ujistí ho, že tohle mají podobné, protože si samozřejmě všiml, jak mu ramena trochu poklesla, když to upřesnil. "Nedokázal bych si představit, že jsi s někým jiným a ani v mém případě." Nakonec se rozhodne být opravdu upřímný a ukáže mu jistý náznak žárlivosti, který uvnitř sebe měl. Vášeň totiž měla i druhou stránku. V tu chvíli by totiž jednoho nebo druhého pojilo s dítětem víc a podle něj by to mohlo být začátek něčeho, co nechtějí ani jeden zažít. Pomalu vnímá, jak Moo-yeol v jeho sevření povoluje a když zamíří dlaněmi na jeho stehna, má pocit, že cítí jen pozitivní energii. Souhlas mu jen tak nedá, rozhodně ho neřekne nahlas, tím si je jistý. Koutky mu malinko vyskočí nahoru, když už je rty blízko jeho kůže na krku. Zvedne jen na chvíli oči, než víc sevře prsty kolem jeho stehen. "v tom případě mi bude potěšením ti ukázat všechny možnosti. Kdyby sis něco vybral, stačí říct." Nenechá ho nad tím moc přemýšlet, ani pochybovat o tom, jak moc to chce a jestli to vůbec stojí za to. Rty začne zkoumat jeho kůži, opatrně, aby mu nenechal žádné památky a zároveň dost intenzivně, aby přestal přemýšlet a začal si to jen užívat. Dlaněmi zamíří o kousek víš a víc k jeho klínu, který už volá po jeho pozornosti. -

-Ještě chvíli jen mapuje jeho pokožku a sem tam se dotkne prsty jeho chlouby, jen jakoby náhodou. Zase tak dlouho ho však netrápí a pak už mu konečně dopřeje pořádné dráždění. Sevře prsty kolem celé jeho délky a dopřeje mu pár plynulých pohybů s trochu silnějším sevřením. nechce, aby to nebylo nepříjemné a zároveň dostatečně citelné. "Tady zase tolik možností nemám, ale něco málo ti ukázal můžu." Pošeptá mu do ouška, než sevře jeho lalůček zlehka mezi zuby. Věnuje mu tu nejlepší péči, jaké je jen schopný a nemá problém s tím ho dovést k vrcholu právě tady. On sám ještě chvíli počká, důležité je, že ho k sobě vůbec pustil.

Moo-yeol

Když se Yusuke vrátí k té jisté škole, cosi uvnitř ho popíchne a zamračí se a uvědomí si, že to vážně nesnese poslouchat. Tohle není místo a čas, kdy by si chtěl do hlavy vkládat představy o těch dětech a o tom, jaké to tam bylo a jak to asi prožívaly. Možná sebou dokonce viditelně trhne, ale to si neuvědomuje. Rozhodně to v něm vyvolává silné emoce. Nevybral by si dítě zrovna z tohoto místa, jakkoliv právě ty potřebovaly odvést a zachránit. Pořád si myslel, že styl výchovy do té doby, genetika, všechno možné… by mohlo ovlivnit to, jak by jejich nová rodina později fungovala. V podobném ohledu asi potřeboval trochu větší jistoty, něco známějšího. Rozhodně by ale rád měl tu možnost zafinancovat třeba nějaké zařízení, kde by ty děti mohly v klidu žít. Yusuke to vidí trochu jinak, klidně by do toho šel a tak na to nahlas zatím nic neřekne. Prohlíží si hladinu vody a to, jak se čeří, když Yusuke pohybuje rukama a připadá mu, že tohle celé je vážná diskuze na někdy jindy. Možná si měl víc rozmyslet, co přesně odpoví a nerad by zjistil, že se v tomhle třeba neshodnou a mohl by to být první zdroj nějakého problému. Ne teď. Pousměje se, když Yusuke maličko odbočí a řekne mu, že si nedovede představit, že by se mezi nimi objevil někdo třetí, i kdyby to bylo jenom na chvíli. Je to jistý náznak, že není fanoušek vícečetných vztahů a dobrodružství a tak by mu odtud nemělo nic nečekaného hrozit, pokud se věci mezi nimi nepokazí. Ono se to nezdálo, ale mnoha lidem to nevadilo a obzvlášť chlapi měli někdy pocit, že když si tajně odskočí a nikoho to nebolí, tak to přece vůbec nevadí. On byl ale hodně věrný a viděl to jinak. Takový vztah mu přišel zbytečný. To bylo asi obecně hodně tím, že lidi vlastně moc nepotřeboval. Dovedl být sám celé

měsíce. „To je dobře.“ Řekne na to úplně jednoduše, aby Yusuke poznal, že tohle mají společné. Pořád ještě netuší nic o tom, jak to Yusuke má, ale všechno to do sebe přesně zapadalo. Podobný postoj by nemohl mít, kdyby byl benevolentní. Yusukeho dlaně si víc hrají s pokožkou na jeho stehnech a začnou ji svírat a on si tiše povzdechne. Je to vážně příjemné a brzy na těžká témata zapomene. Yusuke mu podmanivým hlasem slíbí, že mu ukáže úplně všechno, co by mohl nabídnout a jeho něco zalechtá v podbřišku. Tím si je tak nějak jistý i bez toho ujištění. Všechno napětí z něj spadne a jakmile se ho Yusuke poprvé pořádně dotkne v klíně, silně si povzdechne, nechá hlavu spadnout dozadu a zavře oči. K uším mu znovu dolehne Yusukeho hlas, který mu říká, že i v tomto případě mu může něco ukázat a on se přistihne, že je vážně zvědavý. Na uchu ucítí jemné sevření jeho zubů a pak už dráždění pokračuje a jen tak neskončí. Jeho tělo mu silně připomene, jak dlouho mu podobná potěšení odpíral, ale zároveň se pořád dovede ovládat dost na to, aby nebyl hned a aby sám sobě prodloužil slast co nejdéle, i když jenom střídavě svírá v dlaních okraje vany nebo Yusukeho kolena a stehna. Nemyslí na to, že by ho tím provokoval, ale skutečně si sobecky užívá tyto chvíle, aniž by musel myslet na cokoliv dalšího. Yusuke nelhal, když sám sebe tolik chválil, jeho ruka je rozhodně zkušená a ví, co se obecně každému líbí. Nebrání se tomu a nakonec dojde na vrchol, který nechce zadržovat. V té vodě se to tak nějak ztratí a očividně to nevadí ani jednomu z nich. Uvolnění, které přijde vzápětí, je velmi intenzivní a příjemné a on si spokojeně povzdechne. Zní to trochu jako když přede kocour a jemu se ještě pořád nechce otevřít oči a začít se jakkoliv hýbat.

Yusuke

Postřehne mírně napětí těla před sebou a je mu jasné, že tohle téma teď musí vynechat. Nechce jim kazit chvilku, i když tohle téma je vlastně docela důležité. Jsou ale věci, které prostě musí odložit na neurčito, zatím mu stačí, že si oba řekli, jaké myšlenky mají. Pokud zvládnout situaci tady, jistě se najde chvilka, kdy si o tom budou moci popovídat a doladit jisté detaily. Ano, je rozhodnutý, že pokud všechno přežijí, už ho neodradí nic a bude chtít být s ním. Tedy pokud ho Moo-yeol nepošle do háje. To se prostě nesmí stát. Vidí jen pozvednutý koutek, ale už to mu stačí, aby zjistil, že seržant by rozhodně mohl žárlit. Nehodlá se ohlížet po nikom jiném. Sice si za ty roky užil dost, ale proto, že to byly jen povrchní vztahy. To, co se tady zatím odehrává všechny předčilo už v prvních okamžicích. Nikdy necítil, že by tak moc chtěl být s někým a tolik mu záleželo na jeho názoru. "Jsem rád, že to máme stejně." Ujistí ho, že to vůbec nebere na lehkou váhu a váží si jeho ujištění a trochu mu mohl nahlédnout do hlavy. Stačí mu jen první povzdech, aby si byl jistý, že dneska ho už nenechá jen tak být. Kdyby se Moo-yeol bránil a řekl by mu, že tohle dnes nechce, nechá ho být. Ví, že se taky usmívá a užívá si každý pohyb a záchvěv těla, které má ve své náruči. cítí pod bříšky prstů hřející pokožku, stejně jako tělo, které mu jasně dává najevo, že pokračovat může. Zatím našlapuje opatrně a chce zjistit, co všechno by se mu mohlo líbit. Stačí jen jediný dotek a má pocit, že všechny hradby povolily. Čekal na ten správný okamžik a vypadá to, že se mu jeho čekání vyplatilo. "Doufal jsem, že se mi to podaří." Pošeptá mu s dalším laskáním jeho kůže na krku a ramenou. Mezitím prsty svírá jeho chloubu a dopřává jí tempo, které se mu očividně líbí nejvíc. Sáhl by i dál, ale pořád to nechce uspěchat. -

-Ještě je na to čas a on si je jistý, že na to mají celu noc. Všímá si, že to trvá déle, což mu samozřejmě nevadí, ale taky mu tím Moo-yeol naznačuje, že se pořád ještě dost ovládá a nehodlá ho pustit úplně pod svou slupku. Bude to ještě trvat, tím si je jistý, ani v nejmenším mu to nevadí. Klidně ho bude postupně dobývat a užívat si každý nový objevený kousíček. Sám si povzdechne, jakmile ucítí dotek na svých kolenou a drží se, aby své vzrušení ještě kousek posunul. Je schopný se kontrolovat celou noc, nedělá mu to problém, jen se moc těší, až se třeba posunou dál. Sevře ho víc u sebe, když ucítí známé zacukání pod svými prsty, a ještě se opatrně pohne v jeho klíně, aby umocnil jeho vrchol. Opře si tvář do jeho vlasů a uvědomuje si, jak pitomě se usmívá, když slyší jeho spokojené vrnění. "Jen odpočívej, zníš skvěle a je to ta největší odměna pro mě." Dá mu jasně najevo, co pro má nejvyšší prioritu. "Teď budeme pokračovat v rozmazlování a pak se hezky v posteli vrátíme k užívání." Ano, zvládl by to i tady, ale pro tento večer si chce užít, co nejvíce pohodlí a Moo-yeol to jistě taky ocení s tím, jak zraněný byl. "Víš, umím být docela snob, když na to přijde." vtipkuje na svou vlastní adresu. Znovu si do dlaní dá trochu gelu a vrátí se k obyčejné masáži jeho kůže, které si ještě taky užije další doteky. "měl bych ti na sebe něco prozradit." Šeptá mu dál. "Mám rád sex a všechny možnosti, jak si podobnou blízkost užít." Začne pomalu a je jasné, že se nestydí vůbec. "Vlastně jsem schopný si užívat opravdu hodně věcí, ale jedna z nich mi dělá největší potěšení." -

-Dá mu svým krátkým mlčením prostor, aby si představil, co jen chtěl. Rád by mu nahlédl do hlavy, ale bude se muset chvíli spokojit s tím, že neví vůbec nic. „A to je to, když se o tebe můžu postarat ve všech směrech. Možná jsem šílený, ale vydržel bych takto celou noc, klidně i déle.“ Je docela zvědavý, jak se na to Moo-yeol tvářit. Přece jen to pořád muž zvyklý velet, a ne se nechat někým opečovávat. To však neznamená, že by se mu to nemohl líbit. Samozřejmě čistě v soukromí. “Rád bych, aby sis to užil a zároveň vím, že některé věci by museli zůstat jen v soukromí.“ Ujistí ho, jak to celé vidí a jak by to mohlo být.