Moo-yeol x Yusuke - Promiň, nemá mašličku. - část 2.

(dovolená)

Yusuke

Yusukemu je celkem jasné, jak to celé musí působit a že pro Moo-yeola není snadné jen tak sedět a čekat. On sám by se zbláznil, kdyby se tak musel chovat. Stejně ale chce počkat, než začne povídat. Po očku se na něj po jeho poznámce podívá a musí se docela nepatřičně usmát. 

"Víc, než si dokážeš představit." Prohodí jako první, ale zatím to dál nerozvede. Je pravdou, že se hodně drží, aby nezačal rovnou a všechno mu neřekl. je toho hodně o čem by mohl mluvit, jen musí ještě chvíli vydržet. Tady v autě to dál řešit prostě nechce. Když Moo-yeol promluví znovu, už to nevydrží a musí se uchechtnout. Tyhle poznámky se mu na něm neskutečně líbí a nebojí se to dát najevo. 

"Napadlo mě, že něco takového řekneš." Ne, není to žádná pocta, Yusuke sám si nepřipadal jako někdy výjimečný, i když to tak někomu mohlo připadat. Jen se v jistém věku přimotal k těm správným lidem a dostal potřebné prostředky, aby mohl plnit jisté úkoly. Podvědomě cítí, že se seržant cítí zvláštně pod jeho upřeným pohledem, ale zatím to nějak nekomentuje. Na jistá slova o pocitech asi taky nakonec přijde řada. Ostatně proseděl u jeho postele docela dost času, aby si některé myšlenky ověřil. I když...S tím jak doteď žil nikdy dlouho nepřemýšlel nad tím, co si sám myslí. Jednal většinou rychle a neměl možnost příliš dlouho řešit, jak se věci mají. I v tomto ohledu měl tentokrát jasno, i když mu to práci ani v nejmenším neusnadňuje. Dřív by se pravděpodobně sbalil a pokusil se věci vyřešit z jiné strany, jenže teď to neudělal a ani to nemá v plánu. Neohlíží se, když prohledává dům a dává jistý čas, aby si Moo-yeol všechno probral v hlavě. Je taky možné, že mu věřit nebude, až mu většinu věcí poví. I s tím docela počítá, i když by to dost zkomplikovalo situaci. Je rád, že se taky může na chvíli posadit a při svém vyprávění ze seržanta nespouští oči. Snaží se odhadnout, jaká bude reakce. To, co přijde vlastně ani nečekal. 

"Některé prostředky se hodí, ale jinak..." Naznačuje, že vlastně není o co stát, i když chápe jeho slova. Yusuke má za sebou dost nákladný výcvik se všemi možnými prostředky, ale je to vykoupeno dost strastiplnými roky a s tím co viděl...Ne, není důvod žárlit, ne v jistých ohledech. Pak padne otázka, kterou asi měl čekat. Je vidět, že přemýšlí, jak mu odpovědět. Asi bude nakonec nejjednodušší, aby šel s pravdou ven. Pomalu vstane, v průběhu odloží pivo a zvedne k němu znovu svůj černočerný pohled. 

"Sám jsem si ze začátku nebyl jistý, proč to tak je." Pokrčí nenuceně rameny. 

"Po tom, co se stalo ve vesnici, jsem si hodně věcí uvědomil. Nikdy jsem neměl potřebu řešit víc, než svůj cíl. Hodně věcí se změnilo." Odmlčí se na moment, než se zastaví těsně u něj. 

"Ty jsi ten hlavní důvod, proč mi na tom tak záleží. Komplikuje mi to situaci? Ano a dost." Ušklíbne se s nádechem pobavení, než se maličko ušklíbne. 

"Chci s tím něco dělat? Ne, ani ne. Vždycky jsem byl potížista. Asi jsem na to i hrdý." Řekne mu nakonec úplně všechno, co se mu už delší dobu prohání hlavou. Málem by nad ním protočil očima, když zmíní ty děti. Nezlehčuje to, viděl opravdu příšerné věci, ale ví, že když splní úkol, může jim pomoci. V tu dobu pár dětí zachránil, ale nemohl odtud dostat všechny bohužel. Vezme mu prázdnou sklenku a odloží ji stranou. 

"Když jsem tě viděl pod tím autem došlo mi, jak moc nechci, aby se ti cokoliv stalo. Je to šílené já vím, ale hodně věcí to mění. V tuto chvíli ano." Pousměje se, než si ho za pas opatrně, ale pevně přitáhne k sobě. 

"Je potřeba toho hodně zachránit, ale sám to nedokážu. Teď tak trochu potřebuju zachránit já." Prohodí tiše, než to prostě a jednoduše zkusí. Maximálně dostane kopnutí mezi nohy. Zbraň na něj snad nepoužije. Nikdy neměl takové nutkání se u někoho držet blízko. Teď se to děje a s tím, co se chystá už nechce čekat, jestli to náhodou dopadne. Teď kolem nich nikdo není a ten polibek nemá šanci kdokoliv vidět. Možná proto si netroufl hned na základně, protože by hrozilo, že tím shodí jeho autoritu, kdyby je někdo viděl. On sám možné odmítnutí prostě a jednoduše přežije.

Moo-yeol

Moo-yeol nemá ani ponětí, co to bylo za poznámku, když mu Yusuke řekl, že víc, než si dovede představit. To byla jistě pravda, protože ho vážně nic nenapadalo. Když společně sedí v jejich novém domově a Yusuke se z ničeho nic tak postaví na nohy, trochu se narovná v zádech. Dokonce si na to odkládá pivo a to bylo divné. Jeho slova jsou zatím dost neurčitá. Něco se stalo ve vesnici, obvykle dělám tohle, ale teď ne… Jenže co si z toho má vzít člověk jako on sám, který ho vlastně dohromady nijak zvlášť nezná? Yusuke se zastaví až těsně u něho. Uvědomí si, že na něj zaskočeně civí nahoru a aby se necítil tak nesvůj, napije se piva. A to vůbec neměl dělat, protože vzápětí se dozví, že ten hlavní důvod je on sám a dokonce i někdo jako on si dovede domyslet, že to není jenom proto, že by si rozuměli v hospodě. Pivo mu vletí do nosu, rozkašle se a trochu se polije, ale tohle vůbec nečekal. Už jenom kvůli Chanovi a tomu autobusu. Kdyby o sobě víc a upřímněji přemýšlel, muselo by ho napadnout, že na tu scénu trochu žárlil, ale tím, že tady společně pracovali, pro něj jisté věci přestávaly existovat. Uměl je hodně dobře potlačovat a moc dobře ví, jaké city k němu jednu dobu choval Seok-chan, ale dělal, že je prostě nevidí a ono to nakonec přešlo. Poznal, že se to změnilo, dovedl to vycítit a teď… ne, tohle ho nenapadlo a… znovu se na něj podívá a odloží plechovku. Pokouší se nějak utřít, ale vlastně nemá čím. 

"Pokus zabít mě je najednou mnohem jednodušší. Kdybys chtěl změnit strany, možná by tě za mou smrt vyslyšeli…" Trochu to okecává, vlastně maličko odvádí řeč, ale stejně by to řekl i tak. On a jeho poznámky… Vytáhne obočí nahoru, když mu Yusuke klidně řekne, že s tím vůbec nic dělat nechce. Asi si dovede domyslet, že si podobné vztahy nemůže moc dovolit a co všechno to pro něj znamená, takže když se tak rozhodne, nejspíš je na tom víc, než hodně a nejspíš je vážně dobře rozhodnutý, takže nemá smysl něco mu připomínat nebo rozmlouvat. Pak tu ale byl ještě Moo, který o ničem podobném naopak vůbec nepřemýšlel a… +Chci vůbec chlapa??+ Připomene si svou historii se ženami. Není nijak valná… vlastně je trochu… jako kdyby zapomněl, že podobné věci vůbec existují. Natáhne se po pivu, aby si ho přelil do skleničky, ale Yusuke mu ji vezme a odloží ji stranou. Dokonce se tomu ani nebrání. Musí se na něj zase podívat, když mu upřímně řekne, kdy přesně si všechno uvědomil. Na tohle nejde nic říct, málem tam umřel. Byla to intenzivní situace a pohled na něj byl asi hrozný. Yusuke se po něm natáhne, on cítí, jak vstává ze židle a ten pohyb nekončí, přitahuje si ho k sobě a on se sice napíná a trochu zaklání, ale vlastně ho neodstrčí, neřekne mu Co blbneš, koukej mě pustit. Slyší ho, jak mu říká, že je to on, kdo teď potřebuje zachránit. Není si jistý, jak přesně to myslí. Vlastně si moc nepamatuje, jak se to stalo, ale Yusuke ho políbil a on tam stál trochu jako nemehlo, ale nechal se. Měl něco udělat, cokoliv, zvednout ruce nebo tomu udělat přítrž, ale celé ho to tak překvapilo, vlastně trochu i dojalo a s tím vším, co se kolem nich dělo… tohle nebude obyčejná vojenská operace, tohle může být klidně jejich konec. Za chvíli tady přestanou platit pravidla, kdo je kdo, jak vysoko, jaké smlouvy mají do budoucna. Buď tuhle bouři zvrátí a kdo ví jak to dopadne, nebo se taky může vyplnit nějaká katastrofická vize a lidstvo budou decimovat monstra, která se vymknou kontrole. A pak bude úplně jedno, s kým chodíte. Možná vám ten člověk ani moc dlouho nevydrží. Chce mít kolem sebe někoho, jako je on a s tím, že pro něj půjde kamkoliv? Ano, chce… ale o to tady nejde. Z vypočítavosti by na nic nekývl. 

"Musím to… zpracovat." Dostane ze sebe, když se od sebe kousek oddálí. Teď asi ten polibek mnohem víc než fakt, kým Yusuke je. Přijde si trochu jako kdyby mu kleslo IQ o sto procent. 

"Až mi to dojde, řeknu něco, co dává smysl. Snad…"

Yusuke

Yusuke si všimne, že Moo-yeol trochu zostražití, když vstát a hodlá se pohnout. Nemyslí si, že mu nevěří, nebo že by v tom bylo něco jako strach. Spíš si jen není jistý, co všechno by od něj mohl čekat. +Hodně věcí bys mohl, ale jen příjemných.+ Proběhne mu pobaveně hlavou, i když téma, které teď probírají moc příjemné není. On sám trpí občas nočními můrami, protože už viděl vážně hodně. Dokázal se s tím srovnat a zároveň mu to narušilo jisté morální hodnoty, které tady ti vojáci pořád měli a dost dobře zakořeněné. Vlastně jim to svým způsobem záviděl a rád by se vrátil do doby, kdy to měl stejně. Takovou reakci, kterou předvedl seržant by vlastně ani nečekal. Neví, jestli se má smát nebo se strachovat, jestli to náhodou přežije. Obočí mu jde malinko nahoru a koutky vlastně docela cukají. Jsou věci, které asi na první pohled zase tolik nedával najevo. Tedy on sám si myslel, že je to vidět, ale asi už měl opravdu posunuté vnímání. On si na scénku s Chanem vlastně ani nevzpomene. ne, že by nebylo na co a nic v tu chvíli necítil, ale nebylo to tak silné. Pořád mu na mladíkovi ale dost záleží a nenechal by ho ve štychu ani za cenu vlastního života. Zavrtí hlavou nad Moo-yeolovými slovy. 

"Věř mi, poslední, co bych chtěl je tě zabít. Nemyslím si, že by bylo něco, co by mě přimělo změnit názor." Ujistí ho, že by to nikdy neudělal. on sám ví, že ani za cenu vlastního života a ne, není to přehnané. Nechá ho chvilku, aby si to celé probral v hlavě a je zvědavý, jestli tomu bude věřit nebo ne. Mlčí ještě chvíli, aby ho nerušil v myšlenkách a je mu jasné, že to musí pořádně zpracovat. Kdyby nad tím Yusuke víc přemýšlel, asi ani nečeká, že by s tím Moo-yeol souhlasil rovnou. Podle něj samotného mu to bude víc trvat a nemá s tím vůbec žádný problém. Zatím mu stačí, že s křikem neutíká z tohoto domu. Pomalu ho pustí a klidně se pousměje.

"Nečekal jsem, že bys mi to posvětil nebo mi rovnou skočil do náruče." Trochu si ho dobírá, ale chce, aby věděl, že to bere dobře, nic zlého ani naštvaného. Přesune se zpátky na pohovku a vezme si své pivo, aby se mohl rovnou napít. 

"Zeptal ses a já nevidím důvod, abych ti lhal. Myslí, že je fér, abys věděl, jak se na tebe dívám a co pro mě znamenalo, že mi od první chvíle věříš. Možná ne úplně, ale dost na to, abys mi svěřil spoustu věcí." Usměje se na něj a pak se viditelně zamyslí a nakloní hlavu na stranu. 

"Víš co mi pro teď bude stačit. Když mě večer nenecháš spát samotného. Už je do vážně dlouho, kdy jsem usínal vedle někoho, na kom mi opravdu záleží." Blýskne se mu v očích a je docela zvědavý, co on na to. Napije se pořádně a dorazí tím svou vlastní lahev. 

"Nehnu se od vás a hlavně do tebe o to se neboj, i kdybys s tím nesouhlasil po celou dobu." Vysvětlí mu, jak to celé myslí a jak to vidí. 

"Ale neslíbím ti, že pokud mi nedáš pěstí, tak nebudu nic zkoušet." Úsměv mu z tváře nemizí, a ještě na něj mrkne. 

"Je totiž docela těžké tomu odolávat." Složí mu kompliment, než se rozhlédne kolem. Nakonec znovu vstane a kývne hlavou ke kuchyni. 

"Co kdybych tě jako první věc pozval na večeři?" Nabídne mu a je vidět, že si docela věří na to, aby mu to chutnalo. 

"Pro tuto chvíli stejně nemůžeme nic víc dělat a rozhodně nehodlám čekat na smrt hlady." Zase si dopřeje trochu černého humoru. 

"Ty si zatím zaber pohovku nebo tě na ni mám odnést? Užil bych si to a ty jsi přece zraněný." A je to tady, to mu vlastně dlouho nevydrželo. Přejde tedy do kuchyně, pustí si hudbu a začne se věnovat vaření. Zásoby tu jsou a dokonce i nějaké maso. Z toho nebude problém připravit jim něco k jídlu. U sporáku mu začne být docela teplo. Samozřejmě toho hodlá využít a tak se po očku ohlédne přes rameno, jestli se kouká nebo ne. No co, nějak ho sbalit musí a tak si prostě a jednoduše přetáhne triko přes hlavu. Může jen doufat, že proti tomu nebude Moo-yeol úplně imunní. 

"Je něco, co nedáš do pusy?" Zeptá se, aby to případně do jídla nedával, než mu dojde, že to může znít jakkoliv. 

"Tohle kupodivu nebyla narážka." Okomentuje to s nádechem pobavení. Na hrozbu kolem nezapomněl, ale takhle žil hromadu let. Nemohl si to pouštět do hlavy.

Moo-yeol

Moo se zatváří docela překvapeně. 

"Ne? Když si vezmeš, že se zase tak moc neznáme, může toho být opravdu hodně, co by tě mohlo přimět změnit názor." Řekne mu. Ta akce asi ukázala hodně z Moo-yeolovy osobnosti, ale přesto mohly existovat povahové rysy nebo stíny minulosti, které by mohly zamíchat kartami. Moo-yeol byl dost přímý člověk, který neuměl a nechtěl intrikovat nebo mlžit, takže měl Yusuke vlastně pravdu. Ale stejně to bylo silné tvrzení. Yusuke si za svým rozhodnutím musel opravdu hodně stát. Neustoupí od něj, když ho Yusuke pustí a říká mu u toho, že ani nečekal, že by mu hned skočil do náruče. Moo-yeolovi se v hlavě odehrálo spoustu věcí, ale vlastně ho samotného překvapilo, že nebyly vůbec negativní a vlastně uvažoval dost racionálně i směrem k Yusukemu. Nezahrnul ho množstvím argumentům a snah donutit ho o tom ještě znovu přemýšlet. Prostě to přijal jako pravdu a ano, mohlo za to prostředí, ve kterém se nacházeli, všechno co se kolem nich dělo a taky fakt, že v podobných chvílích nemáte moc času si vymýšlet, jako když sedíte doma v obýváku někde ve městě a jediné, co vás trápí je fakt, že se právě pokazilo počasí. Sleduje ho, jak se vzdaluje k pohovce a vlastně ani neví, jak se u toho cítí. Zase dosedne na židli a uvědomí si, že to tak bylo, že mu vážně věřil od začátku a chtěl mu dát šanci, zatímco si na něj ostatní ukazovali prstem už jenom proto, že byl Japonec. Vlastně si to ani moc neuvědomil a taky si neuvědomil, že si toho je tolik vědom Yusuke. Dlouze se nadechne nosem, když ho Yusuke požádá, aby večer usínali společně v jedné posteli. Vážně to nikdo neuvidí? A opravdu je tohle to jediné, co ho zajímá? Ne… stydí se. Taky dlouho vedle nikoho neležel. Možná skřípe zubama nebo slintá a co když se jeden druhého nedopatřením dotknou a on bude jako slon v porcelánu? 

"Dobře." Zajede si dlaní do vlasů. Teď nevypadá jako ten sebevědomý seržant z ranního nástupu. Všechen ten čas se o sebe staral sám, nebylo to tak, že by si myslel, že Yusukeho potřebuje, ale před chvílí se pro něco rozhodl a bude to následovat. Tedy sám… Seok-chan na něj dohlížel, on to ví, ale doufal, že by to dělal i bez toho zalíbení. Kdyby jen tušil, jak to teď jeho nejlepší kamarád má… Nakonec se konečně alespoň zasměje, to když mu Yusuke řekne, že by mu měl pro jistotu dát pěstí. 

"Mluvil jsi o spaní ve smyslu odpočívání…" Připomene mu. Taky se podívá směrem ke kuchyni a rozhodne se přistoupit na jeho hru, aby se sám trochu uvolnil. Přece jenom jsou tady sami dva a on nebude utaženě sedět v rohu, no ne? 

"To zní skvěle. Mě by se vařilo docela blbě. Smířil jsem se s něčím, co jen vezmu v lednici." Není fanoušek jogurtů, ale co by mohl dělat? Polní kuchař tady nebyl. 

"Opovaž se." Přivře na něj oči, když mu Yusuke řekne, že ho odnese k pohovce. 

"Nepotřebuju ležet." Brání se dalšímu odpočinku, i když ho tělo ještě bolí. 

"Můžu dělat něco v sedě." Zatím zůstane sedět na místě, protože Yusuke ho k žádné práci nepustí a tak ho pozoruje při vaření, zatímco dopije to, co zbylo z jeho piva. Vidí ten jeho pohled a vzápětí na to jde triko dolů. Musí se ušklíbnout a podívat do strany, ale usmívá se u toho. To bylo tak okaté!! A pak se ho zeptá na ty věci v puse a on na něj vytřeští oči. Ví, že to tak nemyslel, ale v kontextu toho dobírání, spaní a trika to vyznělo, jak to vyznělo. 

"Neodpovím ti!" Nejraději by po něm tu plechovku hodil. 

"A nevěřím ti." Zavrtí nad ním hlavou, ale pořád se usmívá. Ví, že nebyla. 

"Jím všechno." Nikdy nebyl vybíravý. Jsou věci, které nemusí, ale sní je. Bylo divné uprostřed mise zažívat jeden obyčejný večer… jako by byli jinde a jindy.

Yusuke

Yusuke si ho prohlédne velmi pomalu a od hlavy až k patě. 

"Nemyslím si. Jsem zvyklý řešit dost komplikované věci. Dost jsem si na nich vytvořil závislost." Otočí to celé ve svůj prospěch a dá mu tím jasně najevo, že se jen tak vzdávat nehodlá. Je rád, že Moo-yeol nemá potřebu ho od sebe strkat pryč a vůbec mu nenadává. to je pro něj jasné znamení, že toho nechávat nemá, a tak v tom hodlá pomalu ale jistě pokračovat. Po očku se na něj dívá, když Moo-yeol přemýšlí o tom, jestli ho k sobě pustí nebo ne. Vážně se snad poprvé v životě odpovědi bojí. Přemýšlí, jestli se dokáže držet dál ale rozhodně to zkusí. Kdyby jen tušil, jak pochybuje seržant sám o sobě, asi by se musel pousmát. Umí být roztomilý a ne že ne. Od začátku to tam viděl, i když by to asi většina neřekla. 

"Jsem rád, že mi to dovolíš." Kývne hlavou jako jistou formu poděkování a už se docela obstojně motá po kuchyni. Naučil se toho hodně, někdy nebyla možnost si koupit jen tak jídlo a dokázal se uživit i z velmi omezených možností. Přece jen žil většinou na místech, kde byla i voda vzácnost. Tady toho má hodně, co by mohl použít a hodlá mu svým vařením vytřít zrak. Je rád, že ho dokáže pobavit, i když jsou to vlastně docela pitomé poznámky. Nějak mu mozek trochu vypovídá službu, ale vážně na něj chce udělat dojem. 

"Ano, to jsem říkal. Ale pořád jsem taky jenom chlap. Říkal jsem ti, že je to s tebou těžké." Klidně mu to ještě jednou zopakuje, ale je to částečně vtipkování. Opravdu se udrží, kdyby si Moo-yeol nebyl pořád jistý. 

"Zas tak často se k vaření nedostanu, udělám to rád." Dodá ještě, aby bylo jasné, že mu to ani v nejmenším nevadí. 

"Můžeš, ale nemusíš." Mrkne na něj, když už je triko dole a ne, že by mu pomoc v kuchyni vadila, ale jen ať si ještě trochu odpočine. Kdo ví, co je čeká a bylo by dobré, kdyby nabral, co nejvíce síly. Všimne si toho pousmání, když si sundal svršek a je to další dobré znamení, že by to mohlo fungovat. Už se všechno připravuje na plotně a on sám občas ochutná. Nabere na malou lžičku trochu omáčky, než přejde k němu a nakloní se blíž. 

"Škoda, že mi neodpovíš. zajímá mě, jaké máš preference, vlastně je to docela důležité." Broukne zblízka hluboko posazeným hlasem. 

"Hlavně by mě teď docela zajímalo..." Odmlčí se na chvíli a vypadá to, že ho znovu políbí, ale nakonec jen zvedne lžičku před jeho rty. 

"Jestli ti to chutná." Koutky mu cukají a ano znovu to dělá pro efekt, aby trochu udržel filtrovací atmosféru mezi nimi. Ví, že to zrovna není vhodná chvíle, ale rád by si užil jedno ukradené odpoledne, možná i večer a noci, než se pustí do věcí, které je můžou stát život. 

"Víš..." Prohodí po chvíli, než ho nechá ochutnat jídlo. 

"Chci si aspoň na chvíli představit a možná i prožít, jaké by to mohlo být, kdybychom byli někým jiným a někde jinde. Někde v klidu v malém domečku a mít starosti možná jen z toho, že nemáme dost jídla v lednici." Koutky mu cuknou nahoru. V očích je jasně vidět, jak moc si to přeje a doufá, že se jim to povede. Žil osamělý život, a i někoho jako je on trápí jistý pocit, že na tomto světě nechce být sám a mít někoho, kdo zná pravdu a nemusí mu neustále lhát. Čeká na odpověď, jestli mu omáčka chutná. Je to příjemná sladší věc, která se na konci změní v něco malinko ostřejšího. Není to nic přehnaného, ale podle něj to dobře vyváží chuť masa i zeleniny. Promne si rty o sebe, když vidí, že mu kousek omáčky utkvěl na rtu. Těkně na to místo očima a namočen to udělá. Není to polibek, jen mu omáčku opatrně slíbne z kůže.

"Já už bych mohl jít vlastně dost dobře večeřet." Nechává víčka ještě chvíli zavřená, než oči pomalu otevře. 

"Vlastně začínám mít pocit, že by tě omáčky mohlo být málo." Samozřejmě ho napadlo, že by ji mohl použít i později a najít tisíc a jeden způsob, jak jí servírovat přímo na něm. 

"Je tam i čokoláda, pokud jsi na sladké." Dodá ještě, než se dlouze nadechne. 

"Říkal jsem ti, že je to těžké." Narovná se a pak zamíří zpátky do kuchyně nebo to celé spálí a budou mít po večeři. Když už s tím začal, tak by vážně nemuseli být hlady.

Moo-yeol

Moo-yeol pozvedne bradu trochu výš, když si ho Yusuke celého prohlíží jako by ho hodnotil a pak mu řekne, že je závislý na komplikovaných věcech. 

"Já jsem podle tebe komplikovaný?" Ukáže na sebe. Klidně by o sobě řekl, že to není pravda, ale pak si vzpomene, jak ho označují ostatní. Nedostupný, paličatý, vznětlivý, problémy s kázní… Raději na to už nic neřekne. A on by si myslel, že se v něm dá číst jako v knize… co všichni pořád mají? To poděkování ho trochu překvapí, ale je to milé gesto. Pak už ho prostě jenom sleduje, jak vaří a brzy má možnost taky cítit, jak to po kuchyni začíná vonět. Skloní oči a pro sebe se usmívá, když mu Yusuke znovu opakuje, jak sexy mu připadá. Je samý kompliment, ale netlačí na pilu, vážně se snaží a jemu je to milé. Tady, v těchto místech, kde mohou chvíli být jenom dva obyčejní lidé. Sem tam si musí prohlížet Yusukeho postavu a všechny známky, které jeho pokožka nese. On sám už taky nějaké má, po tom posledním útoku něco přibylo, ale stejně je na něm vidět, že je starší a tuhle práci dělá déle. Když se v jeho ruce objeví lžička a on s ní zamíří směrem k němu, něco ho zalechtá v žaludku. Za pár vteřin už je Yusuke přímo nad ním a stěžuje si, že mu nechtěl odpovědět, ale po té narážce s tím, co dá nebo nedá do pusy… Hledí mu nahoru do očí, jeho vlastní pohled je vzpurný a v hlavě mu létají představy o tom, jestli by si před ním klekl nebo ne a jaké by to bylo. Ano, bylo to důležité, to měl Yusuke pravdu. 

"Přece jsi říkal, že není nic, co by ti na mě mohlo vadit, tak je úplně jedno, jak tohle mám… jednoho dne na to možná přijdeš." Vrátí mu to, aby pochopil, že cokoliv řekne, bude použito proti němu. Pořád mu to nevadí? Má trochu strach, že jednoho dne by mohlo začít Yusukeho hlas je podmanivý, on má záda zaražená do opěrky židle a skoro ani nemrká, ale nakonec dojde jenom na ochutnání. Yusuke si hraje a jde mu to, umí být podmanivý. Otevře poslušně pusu a kupodivu mu to ani neteče po bradě. Omáčka je překvapivě dobrá. Jako by používal nějaké koření, které nezná nebo dělal něco složitějšího se zeleninou. To překvapení je mu vidět ve tváři a na obočí. Yusuke trochu změní téma a on se znovu pousměje. 

"Nebudu lhát, že mě to před chvíli taky nenapadlo." Je rád, že to vnímají stejně. Pokud se odsud někdy dostanou, tohle by pro ně mohlo být zásadní. 

"Jestli tedy vůbec někdy býváš doma…" Nikam ho netlačí, ale po pravdě, třeba by se mohli potkat jednou za půl roku a pak by to asi bylo jedno. 

"Navíc… jakmile někdo zjistí, že nebydlíš sám, pravděpodobně mě zastřelí cestou pro benzín nebo tak něco…" Nebojí se. Yusuke je pořád blízko, ale nakonec nedojde na typický polibek. Tak přece jenom něco na rtech měl? Znovu ho zabrní v žaludku, protože asi tuší, jak to Yusuke myslí. Kdyby bylo po jeho, prostě by mu ten hrnec vylil na hlavu a pak si znovu hrál. A jeho k jeho zděšení napadne, že by mu to jako zajímavý zážitek asi ani nevadilo. Ne dnes, samozřejmě až se poznají a on se nebude kvůli všemu stydět a cítit jako pitomec. 

"Ani nejsem…" Hlesne tiše. Možná, kdyby do ní někdo dal trochu chilli… Klidně by si na čokoládu naskládal kuličkový pepř, podobné chutě ho bavily a tak chutnala i dnešní večeře. A možná že i Yusuke. +Proto se ti líbí?+ Zeptá se sám sebe. 

"Nic přece neříkám." Dodá, ale je to hlavně proto, že Yusuke musí zamířit zpět k plotně, ať už chce nebo ne. To se cítí odvážně, když ví, že na to nemůže hned reagovat. Usměje se sám sobě a vstane. 

"Dojdu alespoň pro další pití." Samozřejmě tam musí s holí, ale snad ještě není na vozíku, no ne? Brzy už jsou společně u stolu a jemu dojde, jaký má hlad. 

"Budeme se tam vůbec vracet? Možná bychom mohli zmizet a všechny tam nechat…" Ani jeden z nich by to neudělali, ale někdy jsou podobné myšlenky lákavé. A také tím dává najevo, že je tu spokojený.